Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 15.10.2007 14:39 |
|
|
|
|
Tak jsem si řekla, že sem pár povídek hodím zpět, ale budou to jen ty, které mám nějakým zvláštním způsobem ráda. Jednou z nich je právě tahle...
Byl jednou jeden domeček...
Byl jednou jeden domeček.
Ale nebyl to obyčejný domeček! Tenhle byl plný mužíčků v zeleném a ženušek, oblečených naprosto stejně. Ale nebyli to lesní skřítkové, kdepak! Byli to, milé dětičky, lidé!
Každý den, stejně jako pilní mravenečkové, pracovali od zářivého východu slunce do jeho chladnoucího západu. Někdy se možná stalo, že byl někdo unaven: to si pak zalezl do své komůrky a spal nad svou prací tak, aby to nikdo neviděl. A ostatní mu to rádi odpustili, vždyť to byl jejich kamarád!
Byl jednou jeden domeček, v tom domečku stoleček.
A ten stoleček, ku podivu, nebyl kouzelný, ani náhodou. Patřil královně všech lidiček z domečku, jejich milé Šéfové: snad každý ji musel mít rád. Seděla za stolkem a vše z něj ostřížím okem střežila. Bezpečnost svých lidí i cizích jedinců... já vám to ještě neřekla?
Nu ano! Neřekla!
Tihle lidičkové pomáhali jiným. Ochota byla jejich druhé jméno, obětavost druhé. Je tak málo človíčků, kteří se takto chovají... Není divu, že k nim mnozí z těch závistivých, kteří nic takového nikdy nedokázali, vzhlíželo. A vlastně jim ani nemuseli závidět. Ono takové chování leckdy není nikomu příjemné. Jen se zkuste obětovat pro cizího člověka, obzvlášť, pokud je to nějaký bídák. Myslíte si, že se vám za to odvděčí? Že vám za váš čin poděkuje?
Nu, můžeme zůstat naivními.
Vždyť jsme v pohádce.
Byl jednou jeden domeček, v tom domečku stoleček.
Na stolečku mistička.
Mistička? Možná ve středověku, jak by nám zajisté potvrdili páni historici. Ale ta doba, ve které domeček stál, není zase tak moc vzdálená. A tak místo mističky na stolečku stál počítač.
Seděla u něj sekretářka, ta nejrychlejší ze všech. Když její kamarádíčci cokoliv potřebovali, dokázala jim to sehnat takovou rychlostí, že by zajíc a želva zbledli závistí a vzdali všechny své závody. Proti ní by neměli šanci... A když už jsme u toho: kde by všichni byli bez jejich Pata a Mata, dvou chlapíků, kteří svou dobromyslností a humorem nikdy nezkazí žádnou legraci?
Byl jednou jeden domeček, v tom domečku stoleček.
Na stolečku mistička.
V té mističce rybička.
Pche, jaká rybička?
Kočka a jeřáb možná, ale když, tak rozhodně ne v mističce! Kočka a jeřáb, ač by si to v přírodě nejspíše neladilo, byli skvělí partneři.
Kdyby jeden z nich byl Laurel, druhý by byl Hardy: kdyby jeden byl Timonem, druhý by byl Pumbou. Ale ne inteligencí či vzhledem, ale věrností. Jako by ani jedna z postav, které jsem již řekla, nemohla sama existovat, tak ani oni by se jeden bez druhého neobešli. A tak si ti dva lidičkové pomáhali, kryli se navzájem, trávili spolu čas.
Jak ta slovíčka byla dál?
Byl jednou jeden domeček, v tom domečku stoleček.
Byl jednou jeden domeček...
Vlastně to ani nebyl domeček. Byla to policejní stanice. A vlastně ani nebyla, ale je... ale nač si kazit rozprávky?
Byl jednou jeden domeček.
A v něm si všichni žili svým životem.
Konec...
|