| Kam se žádný technik dosud nevydal... | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1514 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 18.11.2013 8:03 |
|
|
|
|
Ahoj,
přísahám, že jsem nezačala brát drogy tohle byl opožděný dárek ke Všelčině svátku sice už jsem jí ho posílala asi před měsícem, ale i tak: vše nej, Všeli :hug:
Vy ostatní: snad Vás to pobaví
Díky za případné komentáře
Woxys.
_______________________________
Kam se žádný technik dosud nevydal....
„Kapitánův deník, hvězdné datum 246.657. Enterprise je na orbitě neznámé planety, která zatím nebyla zanesena do map a která by v této části vesmíru vůbec neměla být. Podle vědeckého oddělení by na ní měla být atmosféra vhodná pro přežití humanoidů. Přenesu se s výsadkem na povrch, abych zjistila více. Velení lodi přebírá nadporučík Karlheinz.“ Petra Allerlei vstala a mimoděk si přetáhla přes zadek upnutou, minišatečky připomínající zlatou uniformu. „Nadporučíku,“ pronesla k muži v tmavě rudé uniformě, „loď je vaše.“
„Pane, ano, pane,“ potvrdil jí po vojensku a nemohla jí ujít zálibnost, s níž se usadil na kapitánské židli. „Budeme sledovat váš signál, kapitáne a pokud se něco bude dít, transportní vás přenese.“
„Výborně,“ kývla. „Kdyby se cokoliv stalo, neprodleně informujte admirála Almaru.“ Počkala, až muž přijetí rozkazu potvrdí a pak se odebrala do turbovýtahu, aby opustila můstek.
V relativním soukromí kabiny zdviže si vydechla a několikrát nervózně přešla po malém prostoru, velmi nervózní a plná dychtivé zvědavosti: nejen na průzkum neznámé planety, ale i ohledně složení výsadku. Dala se zadáváním požadavků takovou práci, že jí přišlo nemožné, aby ve výsadku chyběl: nemohla to sice říci nahlas a přímo, ale podle zadání by ji měl v transportní místnosti očekávat Nielso, mladý poručík vulkánského původu, který byl na Enterprise přidělen na svou první misi po absolvování Akademie. Kapitán Allerlei už procestovala velkou část galaxie a seznámila se – mnohdy i VELMI důkladně – s mnoha muži, ale tento člen posádky v ní vzbuzoval převelikou touhu zabořit mu prsty do kudrnatých rezavých vlasů a laškovně zatahat za špičaté uši.
Sotva si uvědomila, že na planetě Thalan je to považováno za rituál předcházející hromadným pářícím orgiím, dveře se otevřely a Allerlei chtě nechtě musela vstoupit do místnosti.
„Vše v pořádku, kapitáne?“ zvedl Nielso jedno z hustých obočí. „Vaše tělesné údaje,“ namířil na ní trikodér, „naznačují nezvyklé vzrušení.“
Petra si odkašlala. „Jistě,“ potáhla si zase uniformu. „Však jdeme objevovat neznámou planetu, ne? To je velmi... velmi... ééé... vzrušující.“
„Myslím, že jsem to zrovna říkal, kapitáne,“ podotkl Vulkánec typicky bez náznaku emocí.
„Hm, možná ta planeta zase zmizí, než se vypovídáte,“ zamračil se druhý z mužů, v němž většinou nebylo moc humoru. Doktor Gessa si urovnal phaser na opasku modré uniformy: pevně doufal, že ho nebude muset použít.
Osazenstvo doplňoval praporčík v červeném, jehož vyděšený výraz svědčil o tom, že si je vědom svého osudu.
Allerlei vsála vzduch do plic. To bude ještě zábavné. „Na místa,“ poručila, aby se obrátila na mračící se obsluhu teleportu. „Přenos za 3-2-1...“ potom už ucítila jen známé mravenčení a po čtyřech postavách nebyla na palubě vesmírné lodi ani památka.
Materializovali se na louce ohraničené pokroucenými jehličnatými stromy. „Jako u nás doma za barákem,“ zamumlala Petra a stejně jako ostatní, i ona vytáhla zbraň.
Jen Nielso nadále zkoumal údaje z trikodéru. „Žádný humanoid v okruhu tří kilometrů,“ zahlásil, aniž by spustil oči z displeje. „Bez nebezpečných údajů.“
„Vypadá to tady jako na Zemi,“ pronesl i doktor Gessa s údivem, který mu většinou na hlase nebyl znát. „Nemyslíš?“ obrátil se na Allerlei, která se pousmála: věděla, že naráží na italské pobřeží, kde spolu před pár lety, ještě předtím, než je oba přidělili na stejnou loď, prožili nádherné společné léto. Pinie tam voněly zrovna tak a suchá tráva tehdy lákala nejen k ulehnutí...
„Opět vaše nezvyklé tělesné údaje,“ otočil se k ženě, která měla chuť ho praštit, Vulkánec. „Fascinující. Už zase nejsou v normě, kapitáne.“
„To je v pořádku,“ zavrčela a ukázala na praporčíka, který se chvěl hrůzou. „Vy a doktor Gessa,“ rozkázala, „běžte na sever. Hledejte osídlení, nebo nějakou odpověď na to, proč se ta planeta objevila právě tady a teď. My s poručíkem se podíváme po okolí.“
Tón a její funkce neumožňovaly námitky, takže se oba týmy rozešly po určených trasách: Allerlei i Nielso se lopotili do mírného kopce, který by nebyl problémem, kdyby současně nebylo takové vedro. I tak by jim však měla fyzička zocelená výcvikem na Akademii umožnit rychlý postup: kdoví proč se jim však začala motat hlava.
„Přece jsme,“ pronesla Allerlei udýchaně, „uprostřed popsané části galaxie. Není možné, aby všem ušla celá planeta. Teorie, pane Nielso?“
Muž si odkašlal. „Není logické, aby tu ta planeta byla, kapitáne. Mapy by ji obsáhly.“
„Přesto tu je, nebo snad popíráte něco, po čem sám kráčíte?“ otázala se poněkud prchlivě. Nielso byl sice k pomuchlání, ale občas ji dokázal svým lpěním na premisách vytočit. Copak už několikrát neviděli naprosto absurdní věci? Nikdy nezapomněla na to, jak se před nimi objevil hvězdný drak – a to se vyvinul jen z mlhoviny, což všichni vědci považovali za nemožné. Od té doby měla maximálně otevřenou mysl a nedávala jí žádné mantinely.
Zastavil se. „Vysvětlení by udávala jen mytologie,“ pronesl a znělo to skoro zahanbeně, takže tentokrát udiveně zvedla obočí ona. „Mytologie je zcela iracionální,“ dodal.
„Vysvětlete,“ rozkázala a snažila se uchovat rázný tón, ačkoliv ji vše prudce ponoukalo, aby se mu vrhla kolem krku. Co se dělo, proklatě?!
„Nejen lidská, ale i veskrze humanoidní mytologie je plná příkladů, kdy se něco objevuje nebo otevírá jen v určitý čas. Dokonce i my na Vulkánu máme legendy o roklích, které pukají jen jednou za tisíc let a jindy nejsou viditelné.“
Zamračila se. „Chcete říci, že tahle planeta je něco jako jeskyně na Velký pátek? Že se otevře, vydá poklad a pak zase zmizí? A my bychom byli první, kdo měli to štěstí a zrovna na ni narazili?“ Nechtěla přiznat, že jí není úplně dobře, takže si sedla. K jejímu překvapení se k ní přidal a na skále se přitiskl k jejímu boku, až zadržela hlasité vydechnutí.
„Ano,“ kývl. „Právě tak.“
„Pak ale... pak ale...“ Polkla a zamžourala.
„To ty stromy,“ zachraplal. „Jsou... divné... divně voní. Od chvíle, co jsme tady... cítím.. cítím divnou...“
„Vy cítíte?“ vykulila zelené oči. „Pane Nielso!“
„Kapitáne, já...“ ani to nedořekl a vrhl se na mladou ženu, která nejenže mu neuhnula a nenafackovala mu, ale dokonce mu pomáhala servat ze sebe jindy s láskou opečovávané kapitánské prýmky.
*
„Myslím, že tě volal můstek,“ pronesl Nielso lenivě a pohladil rameno dámy, která mu spokojeně ležela na nahé hrudi. Stromy dál opojně voněly a oni dva vlastně vůbec nemínili vstát.
„To má asi dost smůlu.“ Zašklebila se a políbila ho na bradu, aby se nechala znovu překulit do měkkého mechu.
*
„To bylo taktak...“ Gessa vyrazil ke komunikátoru, zatímco praporčík se na teleportu chvěl štěstím z toho, že přežil. „Nadporučíku, máte kapitána a Nielsa?“
„Ne,“ zaznělo z interkomu zdrceně. „Nepřijali mé volání. Varoval jsem je, že je ta planeta nestabilní a začíná se hroutit. Kdo ví, kde teď jsou...“
Doktor polkl, hrdlo úplně vyschlé. „Proboha... to jsou... to jsou mrtví?“
„Nemyslím si,“ ozval se jiný hlas, v němž Gessa rozeznal inženýra McKaye. „Už jsme zjistili, o co by mohlo jít. Podle mýtů planety Uake se na nebi objevuje planeta jen jednou za nějaký čas. Všichni to považovali jen za hloupost, ale podle jejich údajů by to objevení naší záhadné planety odpovídalo! Takže teoreticky by mělo stačit počkat... a pak přiletět na stejné místo.“
Allesandro se bál odpovědi na svou další otázku. „A... za jak dlouho se má ta planeta zase objevit?“
„Za rok.“
Doktor spustil prst z tlačítka pro komunikaci a soucitně si povzdechl. Pravda, mohla dopadnout hůře, ale i tak: jak asi bude kapitán Allerlei ve společnosti Nielsa ten rok trpět...
Ani netušil, jak moc se mýlí.
The end
|
|
|
| | |
|
| | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 18.11.2013 17:07 |
|
|
|
|
„Opět vaše nezvyklé tělesné údaje,“ otočil se k ženě, která měla chuť ho praštit, Vulkánec. „Fascinující. Už zase nejsou v normě, kapitáne.“ - tak tohle mi připomnělo Sheldona. Na zabití, fakt.
A po tomhle úvodu následuje: „Vy a doktor Gessa,“ rozkázala, - dál jsem nečetla a jen si představila ty dva, ehm, .... ale za to samozřejmě můžeš ty, Woxys!
Opečovávané prýmky mě notně pobavily.
Mhm, takový rok bych si nechala líbit.
Btw. asi za to může Všelčin avatar, ale...... nemohla jsem v Nielsovi zcela oproštěnému od emocí a lpícímu na racionalitě nevidět Sherlocka.
|
|
|
| | |
SaM
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 361 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 18.11.2013 17:43 |
|
|
|
|
Nadporučík Karl-Heinz, admirál Almara, z toho jsem cvrkala už ráno, když jsem to přelétla očima. Krátká zlatá sukýnka plně vystihuje myšlení kostymérů pracujících na čemkoliv americkém a sci-fi. Jen když čtu humanoid, nemůžu si pomoct a vzpomenu si na Červeného trpaslíka.
Poručík Nielso... Já nevím, proč se tak hrozně směju.
...že na planetě Thalan je to považováno za rituál předcházející hromadným pářícím orgiím... - Tak ona tady pohazuje hromadnými pářícími orgiemi a mně bude vyčítat, že mám Kellerovu mysl. Neuvěřitelné.
Allerlei je nějaká dobrodružná. )) Za to poručík Nielso působí dojmem, že jeho tělesné údaje zatím nikdy nevykazovaly zvýšené hodnoty.
Hlavně, že je to na co svést. Zjistila jsem, že pokud jde o obscénnosti, tak jsou šišky neuvěřitelně příhodné.
LOL, ten konec! Ovšem doufám, že Gessa a praporčík si taky trochu zajuchali, jinak by to bylo velmi nespravedlivé.
Dobrá magořina, Wox.
|
|
|
| | |
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|