AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
(S)NOVÝ PARŤÁK
Tiscala


Založen: 12. 09. 2011
Příspěvky: 25
Bydliště: Praha/Mikulov
Odpovědět s citátem
Tak se po dlouhé době hlásím s novou povídkou. Ano, já vím, visí mi tu nedopsaná Temná strana, o Zvratu situace ani nemluvím, ten úplně zapadl prachem a já uvažuju, nemám-li ho smazat. Nějak mě ale políbila literární múza a já se pustila do téhle potrhlosti. Prvotním impulsem mi bylo moje prohlášení na DF v některé z mnoha bouřlivých diskusí o Semirově novém parťákovi, kde jsem napsala, že bych se přes výhrady ke scénáristům na Kobru nepřestala dívat, ani kdyby Semir dostal za parťáka gorilu, a hlavně pobavená reakce SaM. Takže je tu, byť se zpožděním, moje zbrusu nová "snovka", která se tímto tématem zabývá, jen jsem změnila druh primáta, který nastoupí jako partner našich hrdinů. Very Happy
Předem upozorňuji, že o šimpanzech vlastně moc nevím, ale snad nebudu plácat blbosti. Povídka je, jak už jsem psala, prvoplánově snová, takže je asi celkem jedno, kdy se odehrává, abych to ale nějak zařadila, tak si ji představte někdy v 16. nebo 17. sérii. Co jsem si nedokázala odpustit, je občasná přítomnost Anji Herzbergerové (ta postava je prostě pro mě už nadosmrti součástí Kobry, ač dodnes nevím, jestli ji tvůrci aspoň trochu vezmou na vědomí), ale to snad nevadí. Smile
Na úvod sem dávám celkem krátký kousek, který se snad časem bude rozrůstat (sama ještě nevím, o čem přesně to dějově bude).

Příjemné čtení!
Prolog

"Zatracená práce ..." Semir se utahaně protáhl a začal se přehrabovat v hromadě papírů na stole. V duchu tak trochu nadával Benovi, který se ztratil za účelem zakoupení oběda a jeho tu nechal s haldou kancelářské krysařiny. Stejně to zase bude nějaký hamburger nebo currywurst. Semir se snažil vybavit si, jestli jeho parťák v poslední době na oběd obstaral něco jiného. Pohled na stůl a na počítač mu ale připomněl, že na jídlo si nejspíš bude muset ještě chvilku nechat zajít chuť. Jen s přemáháním obrátil pozornost na monitor, na němž bylo otevřené další "černobílé utrpení", jak to ráno nazval Ben - hlášení o jejich včerejší akci na A4, při které opět zdemolovali nejen své, ale i od šéfové půjčené služební auto. Právě kvůli tomu se Krügerová naštvala a nahnala je do kanceláře, aby dohnali resty, které měli.
"Stejně za to může Ben," bručel, když se snažil sesmolit nějaký inteligentní popis včerejší události. "Kdyby nebrzdil, nemusel jsem to do něj napálit." Na to, že on sám na něj do vysílačky řval "Brzdi!", si nějak nevzpomněl.
Znovu se protáhl a zívl. Ze všeho nejradši by teď ležel doma v posteli. Od rána byl unavený a špatně vyspaný, asi za to může úplněk nebo co. A myšlenka na to, jak dlouho tu bude ještě trčet nad papíry, ho přiváděla k zuřivosti a otupělosti zároveň.
Přes dveře slyšel, jak se Susanne zvedá a také se odchází najíst. Jenny už se dávno někde živila a Bonrath měl pro jistotu dovolenou a nejspíš teď pomáhal Anje Herzbergerové s věčnou rekonstrukcí mlýna, který zdědila po Hottem. Semir jim oběma tiše záviděl. Jakákoli fyzická dřina by mu byla milejší než tohle čmárání tužkou a datlování do klávesnice.
Znovu si zívl a v duchu prohlásil, že to vzdává. Podložil si hlavu rukama a pohodlně se uložil na formuláře a lejstra ležící na stole. Skoro všichni jsou na obědě, takže to znamená, že po něm nikdo nebude chvilku chtít žádné výsledky práce. Vzpomněl si na dokument o inteligenci šimpanzů, na který včera náhodou narazil v televizi. Kdyby tak někdo naučil nějakého šimpanze psát, pomyslel si, to by pak mohl pracovat u policie jako pomocná síla a pomáhat s papírováním ... Turek se zasnil. Představoval si opičáka v policejní uniformě, jak sedí za stolem a vypisuje hlášení, zatímco on a Ben se můžou v klidu honit po dálnicích za zločinci. Když začal podřimovat, vůbec se tomu nebránil a za pár minut spal jako mimino. Ani netušil, na jaké sny si těmi opičími úvahami zadělává ...

I. Lidoop komisařem aneb Vítejte v džungli (velkoměsta)

"Gerkhane, Jägere, pojďte ke mě do kanceláře."
Klasická věta jejich nadřízené vyrušila Semira a Bena z velmi důležité diskuse o tom, co si mají koupit na oběd - Ben navrhoval jako obvykle hamburger, zatímco Semir bručel, že je Ben kupuje pořád a že by si protentokrát mohli dát aspoň kebab. Poté, co je Krügerová oslovila, zmlkli a podívali se po sobě. Pozvání do kanceláře šéfové většinou nevěstilo nic dobrého.
Semir na parťáka sykl: "Tys něco sešrotoval."
"Nesešrotoval. Tys včera parkoval jak slepej, určitě jsi jí škrábl auto."
Začali se tlumeně handrkovat, kvůli komu mají malér, až na ně musela Krügerová znovu zavolat.
"Šéfová, jestli myslíte to moje včerejší parkování, tak jsem vám to auto určitě nepoškrábal, přísahám ..." začal se preventivně hájit Turek.
"Kvůli tomu jsem si vás nezavolala," přerušila ho šéfová. "I když byste mohl příště parkovat opatrněji, to je pravda." Odmlčela se a prohlížela si jejich vyjevené obličeje. Pak přešla rovnou k věci: "Právě mi volali z ministerstva. Budete mít nového kolegu."
"Cože?" vyhrkli vrchní komisaři současně. Tohle pro ně bylo jako z bláta do louže.
"Vy nám chcete přidělit nějakýho praktikanta z policejní školy?" zeptal se nevěřícně Semir.
"Ano i ne," Krügerová rychle přemýšlela, jak těm dvěma co nejvhodněji oznámit, že bude hůř. "Praktikant to bude, ale ne z policejní školy a vlastně ze žádné školy. Jistě jste už něco slyšeli o šimpanzí inteligenci."
Oba parťáci přikývli s neblahou předtuchou, že tohle nebude z bláta do louže, ale rovnou do Rýna.
Krügerová pokračovala: "A možná jste slyšeli i o tom, že vědci už pár let pracují na projektu, který má zjistit, jestli by nebylo možné naučit šimpanzy komunikovat a spolupracovat s lidmi."
"Myslíte takové to, jak se učí znakovou řeč, vyrábí si nástroje z klacků a tak?" zeptal se Semir.
"Ne, myslím opravdu komunikovat a žít mezi lidmi. Odborníkům v Drážďanech se to u několika nadaných jedinců podařilo. Nedávno rozjeli projekt, který by měl ověřit, jestli jsou šimpanzi opravdu takového soužití schopní. Jedenáct jich má být zaměstnáno u policie po celém Německu."
"A my jsme mezi těma šťastnejma, kteří budou mít za kolegu opičáka," zaúpěl Ben.
Krügerová přelétla očima oba kyselé ksichty před sebou. "Přesně tak. Nemyslete si, já z toho taky nejsem dvakrát nadšená. Ale dostala jsem to příkazem."
Semir s Benem schlíple stáli a snažili se vstřebat tu jobovku.
"Ale Jak to chtějí udělat?" uvažoval nahlas Semir. "Jak s ním budeme jako komunikovat? Znakovku neumíme ani jeden a pochybuju, že ten šimpanz bude umět mluvit!"
"A jak s náma bude jezdit na hlídku?" přidal se Ben. "Jak bude lidem kontrolovat doklady? To je šílený!"
"Já si to taky neumím představit," zarazila je Krügerová. "Ale měl by s ním prý přijet někdo, kdo nám to všecko vysvětlí."
"A kdy má nastoupit?" zeptal se rezignovaně Ben.
"Zítra," odpověděla suše Krügerová. "Měl by dorazit hned ráno."
S těmi slovy je propustila a oba členové týmu 11 se odploužili. Až teď si uvědomili, že za sebou při příchodu zapomněli zavřít dveře, takže jejich rozhovor se šéfovou nejspíš slyšela celá služebna. Což se také potvrdilo. Během chvilky, kdy se snažili zmizet, aby kolegům nemuseli odpovídat na otázky, si stačili všimnout, že si Jenny hledá Googlem informace o šimpanzech a Dieter na ně zavolal: "Nebojte se toho, kluci, ti opičáci jsou prý hrozně fajn. Anja říkala, že se nedávno byl jeden podívat u nich na protidrogovým."
Když za sebou zavřeli dveře své kanceláře, chvíli na sebe oba dva jenom bezmocně zírali. Myšlenky na to, že si z nich na ministerstvu snad dělají srandu, se daly téměř vidět ve vzduchu. Z toho šoku dokonce přestali mít hlad.
"Já se zítra hodím marod!" zaskučel zoufale Ben.
Semir se vyděsil: "Přece mě v tom nenecháš!"
"Tak se hodíme marod oba dva."
Turek zavrtěl hlavou: "To by nám neprošlo. Budeme to muset nějak přežít."

* * * * *

Po celý zbytek dne byli oba vrchní komisaři jako přejetí. Dokonce ani nejezdili jako dálniční draci. Svěšeně se ploužili po dálnici a místo hlídkování probírali, co je čeká za těžké časy. Ani večer to nebylo lepší - Semirovi se v televizi jako na potvoru pletly do cesty samé zmínky o opicích. Byl z toho všeho tak vyvedený z míry, že se nedokázal podívat ani na stromy bez toho, aby mu nepřipomněly nástup šimpanzího policisty.
Ráno se s Benem sešli před služebnou neobvykle zamlklí. Oba pořád tajně doufali, že to celé je nějaká blbá chyba v informacích nebo ještě blbější sranda, takže když uviděli auto s drážďanskou poznávací značkou, naprosto současně se zatvářili, jako by byla právě schválena vyhláška omezující rychlost na německých dálnicích na sto kilometrů za hodinu.
Ben si vzdychl: "Tak jo, jdeme na to," a s odevzdaným výrazem vykročil, Semir se vlekl těsně za ním. Už když vcházeli, slyšeli, jak se Krügerová ve své kanceláři baví s nějakým mužem se silným saským akcentem. "Á, už jsou tady," prohlásila, když si jich všimla a pokynula jim, aby vešli k ní.
Muž, který tam seděl, byl starší, s lehce ustupujícími světlými vlasy a trochu vyplašeným výrazem. Bylo jasné, že z celého projektu je mnohem víc nervózní než jeho svěřenec, který stál vedle něj. Šimpanz oblečený v džínách a tričku se zvědavě rozhlížel kolem a když vešli Semir s Benem, okamžitě si je začal prohlížet.
Krügerová se ujala představování: "Pánové, tohle je doktor Uhlig z Drážďan," pronesla. Saský odborník vstal a podal jim ruku. Když stál, nebyl vyšší než Semir, lidoop ho rozhodně přerostl.
"A tohle," pokračovala šéfová a ukázala na šimpanze, "je váš nový kolega, komisař Kulonga." Opičí komisař jim také potřásl rukou a Semir musel uznat, že síla mu rozhodně nechybí. Po očku přitom sledoval Bena, který musel brzdit úšklebek nad jménem jejich nového parťáka.
Krügerová pokračovala: "Na příští půlrok je to váš třetí kolega do týmu."
Oba lidští parťáci se po sobě podívali. Půl roku? Tak dlouho? Pomalu se ale rozhodli celou záležitost přijmout jako krutou realitu a smířit se s tím.
Doktor Uhlig jim začal vysvětlovat vše potřebné ke spolupráci se šimpanzem. I když mluvil spisovnou němčinou, Semir se musel soustředit, aby ten šišlavý a dozadu spolknutý akcent pobral. Hned na úvod byli ujištěni, že se komunikace s novým kolegou nemusí obávat. "Vycházeli jsme z toho, že většina lidí znakovou řeč neovládá, takže jsme všechny šimpanzy učili komunikovat i písemně," objasňoval doktor Uhlig. "Ale pokud můžu doporučit, pár základních znaků se naučte, je to rozhodně rychlejší, zvlášť pro vás jako policisty."
Semir si představil, že by se při všech akcích na dálnici měl ještě něco učit, a snažil se netvářit moc otráveně. Očividně si toho ale všiml jak doktor Uhlig, tak šimpanz, který odněkud z kapsy vytáhl lístek papíru a tužku a bleskově napsal: "Nebojte se, Kulonga všechno naučí." Turek si vzkaz překvapeně přečetl a otočil se na Bena a sykl:
"Tohle nechám tobě, ty jseš jazykovej a komunikační talent."
"Já? A kdo mi minule překládal v tom tureckým obchodě? Jenom se uč, čím menší člověk je, tím líp mu to jde."
"To sis teď vymyslel."
"Asi jo."
Přestože šeptali, doktor Uhlig se i přes svou nervozitu musel smát: "Opravdu se nemusíte obávat, je to jednoduché."
"A umí řídit?" vyhrkl najednou Ben, kterého ta otázka už nějakou chvíli hryzala.
"Ano, je to nejklidnější řidič ze všech jedenácti."
Semir a Ben si pod pojmem "nejklidnější" představili velmi opatrného řidiče Bonrathova typu a jejich nadšení znovu kleslo. V tu chvíli Kulonga sáhl pro další lístek a písemně se zeptal: "Jak řídíte vy?" Oba jeho nastávající kolegové se napřímili a už chtěli na své řidičské umění začít pět chválu, ale zarazila je Krügerová zdviženým obočím - myšlenky svých komisařů totiž odhadla velmi dobře. Šimpanz to také pochopil, protože připsal: "Aha. Kulonga hodně slyšel o dálniční policii."
"Že je to nejúspěšnější oddělení?" nadhodil Ben bláhově.
"Že zničí každé auto a jezdí jako blázni," odpověděl Kulonga. Své vzkazy držel tak, aby si je mohli přečíst všichni a byly tak rovnocenné mluvenému slovu. Pak se obrátil na svého průvodce - drobný Sasík totiž z právě proběhlého rozhovoru znejistěl ještě víc. Kulonga ho povzbudivě poklepal po rameni a něco mu řekl znakovou řečí. To už Krügerová nevydržela. "Vidíte, kam jste to dotáhli se svou pověstí?" pronesla tlumeně.

_________________
S mým parťákem Danem jsme do toho úplně zažraní, tak jsme si vytvořili tým Kobra 13 a je to znát.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
OMG, opička a Semirek! Tak to je opravdu snové partnerství. Laughing A Anja být musí, bez ní si tvou povídku ani neumím představit.

kancelářské krysařiny - ten výraz neznám, to zní hezky Smile

Teda, že je Krügerová nažene do kanclu, aby dohnali resty, protože zas roztřískali, co mohli, je věc jedna, ale mučit kvůli tomu ubohého Semira hladem? Jsem si jistá, že tohle by se v civilizované Evropě dít nemělo. Laughing

Jakákoli fyzická dřina by mu byla milejší než tohle čmárání tužkou a datlování do klávesnice. - Jo, taky mi tupá, netvůrčí kancelářina docela vadí.

Ty inteligentní a vyvážené stravovací návyky, které popisuješ, mě fakt baví. Že se ještě pohnou a nedostali infarkt. Laughing

...tohle nebude z bláta do louže, ale rovnou do Rýna. - Hezké přirovnání.

Z toho šoku dokonce přestali mít hlad. - Tak to musel být sakra šok! Very Happy

Fakt jsem zvědavá, jak se s tím teď popasuješ, ale už teď je to sranda. Laughing Jsem ráda, že to píšeš!

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Neskutečné, neskutečné Laughing Laughing Laughing Laughing jaj, to bude TAKOVÁ paráda Laughing Laughing jen se bojím, aby ten šimpanz nakonec neměl více rozumu, jak ti dva dohromady Laughing

Těším se na pokráčko, protože tohle vypadá na pěkně našláplou bláznivinu přesně podle mého gusta! Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Tiscala


Založen: 12. 09. 2011
Příspěvky: 25
Bydliště: Praha/Mikulov
Odpovědět s citátem
Přidala jsem menší pokračování, asi to na délku není nic moc, ale doufám, že se bude líbit, a pokud zítra vyjde čas, zkusím ještě připsat.

A díky moc za komentáře, jak psala Všelka u Oka za oko, opravdu to pomáhá a já jsem fakt ráda, že se tenhle šílený nápad setkal s takovým nadšením.

_________________
S mým parťákem Danem jsme do toho úplně zažraní, tak jsme si vytvořili tým Kobra 13 a je to znát.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Taková schíza. Laughing Ježiš to je tak krásný vidět naše suverénní komisaře, jak se z něčeho takhle klepou. Laughing

komisař Kulonga. Laughing Laughing Laughing A půl roku. Laughing Laughing Laughing Já přijdu do pekla za to, jak hrozně se těm dvěma teď směju. Laughing

Hrozně se mi líbí, jak popisuješ jazyk. Když píšu svoje příběhy zasazené do Ameriky, taky si s popisem akcentů docela hraju (aspoň v hlavě, na papíře se pak krotím, ale jak tě čtu, tak silně uvažuju, že to tam nechám) a docela ti závidím, v němčině to z pochopitelných důvodů nedávám. Takže co velmi oceňuju, je to rys, na který jsem v kobráckých povídkách dosud nenarazila a dává to tomu vyprávění určitou plastičnost.

"[...] čím menší člověk je, tím líp mu to jde." - Podle Benovy teorie už bych musela mít čtyři doktoráty. Laughing Laughing Laughing

Ta debata o pověsti a pochopení šimpanze je geniální, a ač jsem s Krüger snad neviděla žádnou epizodu, úplně si představuju její výraz. Laughing Kulonga je moje nejoblíbenější postava téhle povídky, rozhodně. Laughing

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
(S)NOVÝ PARŤÁK
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma