AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Nový rok
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Takže stylově na Nový rok má druhé a zatím poslední povídka Nový rok Very Happy

Nový rok

Kdyby na Nový rok přišel policejní prezident na služebnu, patrně by celé osazenstvo Dálniční policie Kolín dostalo okamžitě padáka. Na stanici to vypadalo příšerně. Všude pestrobarevné pentle, rozbité flašky, petardy a všechny ty věci co k Silvestru patří. Ale hlavně, celá služebna byla ponořená do hlubokého spánku. Všichni ještě snili svůj krásný sen o tom, jak jim po probuzení bude nádherně. Ani před služebnou na parkovišti to nevypadalo o moc líp. Skoro celé parkoviště bylo začerněné od vybuchlé pyrotechniky. Tu a tam se ve sněhu povalovala zapomenutá čepice, ale i další kusy oblečení osazenstva DP.

Jako první se do téhle katastrofy probudil Hotte. Neboze zamžoural očkama a počal vnímat šílenou bolest jeho hlavy. Konečně se rozkoukal a zjistil, že leží na stole v kanceláři Anny Engelhardtové, který byl značně prohnutý, ale kupodivu vydržel. Hledajíc rovnováhu se vypotácel z kanceláře a opřený o futra dveří bezradně sledoval tu spoušť. Nevěřil svým očím. Několikrát si je promnul a až poté byla jeho hlava ochotna přijmout krutou ranní realitu.
V pořadí druhý se probudil Semir.
„Snad sem v tomhle stavu neřídil?“ zděsil se, ale když zjistil, že je stále na parkovišti DP, ulevilo se mu. Spal totiž zlámaný za předními sedačkami svého BMW. Když se chtěl vysoukat dveřmi ven nastal problém. Nemohl se hnout.
„Pomóc!“ zvolal nešťastně, ale bylo mu jasné, že je to zbytečné.
Jako další se probudil André.
„Kruci, tohle snad není možný,“ byly jeho první slova po probuzení. Chvíli zíral a snažil se pochopit co se děje. Celou služebnu totiž viděl z trošku jiné perspektivy než na jakou byl zvyklý. Válel se totiž na zemi.
„Aúúúú,“ byl jediný zvuk, který ze sebe vypravil, když se o něco praštil. Konečně mu to všechno docvaklo. Ležel v kanceláři pod svým stolem.
Další v pořadí na, kterého čekala nepříjemná povinnost probudit se, byla šéfová. Vyhrabala se z pod dispečerského pultu a chvíli jen tak koukala. Potom si konečně uvědomila, že ji něco táhne v pase.
„No tohle,“ podivila se, když zjistila, že je téměř celá omotaná vánočními světýlky.
Z kuchyňky se už nesla vůně čerstvě udělané kávy. Hotte si dal tu práci a navařil ji fakt hodně. Konečně se dostal k oblíbené činnosti. Hledání aspirinu.
„Pomóóóc!“ ozvalo se náhle ode dveří, do kterých se právě připlazil Semir.
„Kruci, prcku co je s tebou?“ zeptal se s pobaveným úsměvem na tváři André a usrkl si horké kávy.
„Nemůžu se narovnat. Až do dneška sem nevěřil, že je možné spát za předními sedačkami.“
„Hele včera si za ně vlezl dobrovolně a teď skuhráš. Já ti včera říkal, že se tam pohodlně spát nedá.“
„No to snad… to nemyslíš vážně, že jo? Já si nic nepamatuju,“ snažil se prokousat se tmou, která obklopovala jeho paměť od včerejší půlnoci až do dnešního rána.
„No to teď není důležité,“ pohlédl na bolestně zkrouceného Turka André a vydal se mu pomoct.
„Tak na tři!“ podotkl ještě André a než se Semir na něco zmohl už byl bleskově ohnut přes Andrého koleno. Ozvalo se silné křupnutí.
„Aúúúúúúúúúú!“ zařval Turek a jeho řev probudil posledního muže, který ještě spal. Tím nebyl nikdo jiný než Bonrath. Ten asi dopadl nejhůř. Spal napůl vykloněný z okna.

Když se Semir konečně narovnal s vděkem přijal od Hotteho šálek kávy a dva prášky aspirinu.
„Hele, to sis stihl zajít koupit nový kalhoty?“ zeptal se André, když uviděl poslední výkřik módy, co měl Semir na sobě.
„No tohle? Kde sem to vůbec vzal,“ zaregistroval konečně Turek dovršení své katastrofy. Měl oblečené rifle naopak a co hůř, nebyly ani jeho.

„Hele pomůže mi někdo?“ vykoukl zpoza jednoho stolu Semir, kde v kleče hledal kalhoty. Celá služebna počala hledat chybějící kus oblečení.
„Mám je,“ ozval se najednou z kuchyňky André.
„Kde byli?“
„Ani se neptej.“
„Tak kde, sakra?“
„No…..,“ soukal ze sebe rozpačitě André, „byli narvané v odpadkovém koši a zalité šampusem.
„Které hovado, tohle udělalo,“ vyletěl jako čertík z krabičky Semir.
„Pokud si dobře pamatuju, tak vy Gerkhane,“ ozvala se ode dveří šéfová. Semir jen stál a koukal do země.
„No jo, ale co si teď obleču?“ začal se zajímat Turek. „Dyť tu nic nemám.“
„Budeš si muset nechat ty co máš,“ reagoval s úsměvem André.
„No to by mě zajímalo jak v tomhle někam půjdu.“
Víc Semir už říct nestihl jelikož se právě do kuchyňky vřítil Hotte.
„Tak a je to tu! První nehoda tohohle roku. Nějaký opilý řidič způsobil řetězovou srážku na 25. kilometru A4.
„No, to nám to pěkně začíná,“ povzdychl si André.
„A jak se tam dostaneme?“ položil zásadní otázku Semir. Nikdo na služebně nebyl schopný sednout za volant.
„No tak si asi každý dýchnem a kdo toho nadýchá nejmíň jede,“ nadhodil jenom tak ze srandy André. Semir se jen pobaveně uchechtl.
„To není špatný nápad Fuxi,“ pokývala uznale hlavou Engelhardtová.
„Šé…šé…šéfová,“ začal koktat Semir, „to nejde. To nemůžem.“
„Napadá tě jiný způsob jak se tam dostat?“ reagoval André.
„Můžu vám půjčit běžky,“ vmísil se do hovoru i Bonrath, který si zrovna mokrým ručníkem pokoušel zklidnit bolest hlavy.
„To radši pojedu autem,“ ustoupil konečně Semir, při strašné představě sebe na běžkách.

Arrow

„Hele pomůže mi někdo?“ vykoukl zpoza jednoho stolu Semir, kde v kleče hledal kalhoty. Celá služebna počala hledat chybějící kus oblečení.
„Mám je,“ ozval se najednou z kuchyňky André.
„Kde byli?“
„Ani se neptej.“
„Tak kde, sakra?“
„No…..,“ soukal ze sebe rozpačitě André, „byli narvané v odpadkovém koši a zalité šampusem.
„Které hovado, tohle udělalo,“ vyletěl jako čertík z krabičky Semir.
„Pokud si dobře pamatuju, tak vy Gerkhane,“ ozvala se ode dveří šéfová. Semir jen stál a koukal do země.
„No jo, ale co si teď obleču?“ začal se zajímat Turek. „Dyť tu nic nemám.“
„Budeš si muset nechat ty co máš,“ reagoval s úsměvem André.
„No to by mě zajímalo jak v tomhle někam půjdu.“
Víc Semir už říct nestihl jelikož se právě do kuchyňky vřítil Hotte.
„Tak a je to tu! První nehoda tohohle roku. Nějaký opilý řidič způsobil řetězovou srážku na 25. kilometru A4.
„No, to nám to pěkně začíná,“ povzdychl si André.
„A jak se tam dostaneme?“ položil zásadní otázku Semir. Nikdo na služebně nebyl schopný sednout za volant.
„No tak si asi každý dýchnem a kdo toho nadýchá nejmíň jede,“ nadhodil jenom tak ze srandy André. Semir se jen pobaveně uchechtl.
„To není špatný nápad Fuxi,“ pokývala uznale hlavou Engelhardtová.
„Šé…šé…šéfová,“ začal koktat Semir, „to nejde. To nemůžem.“
„Napadá tě jiný způsob jak se tam dostat?“ reagoval André.
„Můžu vám půjčit běžky,“ vmísil se do hovoru i Bonrath, který si zrovna mokrým ručníkem pokoušel zklidnit bolest hlavy.
„To radši pojedu autem,“ ustoupil konečně Semir, při strašné představě sebe na běžkách.

„Hele zpomal!“ okřikl Andrého Semir. „Tohle je můj služebák. A znáš to. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Takže bych byl rád, kdyby sme tam dorazili v pořádku,“ krotil Andrého Turek.
„No jo pořád. Vždyť zas tak rychle nejedu,“ neriskoval hádku André a ubral plyn. André se jako jediný ve zbytkovém alkoholu dostal pod půl promile, takže řídil. Jelikož od poslední akce nebylo CLK schopné provozu, projel se poprvé v parťákově BMW.

Když konečně dojeli na místo, docela se jim ulevilo. Čekali mnohem horší pohromu. Jak se zjistilo jednalo se jen o pár zkroucených plechů.
„A kde je ten opilec,“ zeptal se mladíka, který postával u svého pošramoceného Volva André.
„Běžel někam támhle dolů, ukázal směrem ke srázu mladík a dál se věnoval obhlížení škod na svém autě.
„Semire. Běžel támhle dolů. Pohni“
„No jo, vždyť už běžím,“ reagoval Turek a pomaloučku přelezl svodidla.
„Vidíš ho?“ položil zcela zbytečnou otázku André, když konečně původce této havárie našli. Opilec se koupal v malém jezírku, které pod svahem bylo. Ráchal se tam jako malé dítě.
„No může mu to docela přijít vhod, jestli je na tom, alespoň trochu jako já,“ zastával se ho malinko Semir. „Taková ledová voda dokáže zázraky.“
„Hmmmm. Ale z téhle bryndy ho nedostane,“ zhodnotil situaci André při pohledu na silnici. „Hele ještě se tu porozhlédnu. Třeba nejel sám,“ prohodil André a zašel za keře, co jezírko obklopovali.
„Semire. Máme problém,“ vrátil se náhle s podivným výrazem ve tváři André. „Pojď se mnou.“
Semir připoutal opilce ke stromku, kterého ožrala počal okamžitě objímat a nazývat miláčku a vydal se za kolegou.
„Jak se vůbec dostal za volant?“ dodal ještě Semir a už spěchal za keříky, kde na něho čekal André. To co tam bylo ho odrovnalo.
„Tohle asi nezpůsobili rachejtle,“ konstatoval André při prvním ohledání. Ve křoví ležel mrtvý, asi dvacetiletý mladík s kulkou v hlavě.
„Hezký nový rok,“ povzdechl si Semir a už vytáčel číslo na kolegy ze soudního lékařství.
„Hele tam to musí vypadat stejně jako u nás,“ odfrkl si pobaveně Semir při hovoru.
„Jakto?“
„No prý nemůžou najít patologa. Počkej. Už ho našli.“
„Kde?“
„Prý se zabouchnul do jednoho z chladících boxů.“ I přes vážnost situace se komisaři neubránili smíchu.

V rekordně krátkém čase tří hodin dorazil patolog. Moc nechybělo aby neohledával jedno, ale hned tři těla.
„Zdravím,“ ozvalo se od silnice a když komisaři vzhlédli, uviděli hlavního patologa, který měl vizáží hodně blízko ke svým klientům. Na malé škvírky zúžené, krví podlité oči, dávaly tušit, že na oddělení soudního lékařství to včera vypadalo podobně, ne-li hůř než na stanici DP.
„Tak copak tu máme?“ zeptala se postava, která musela u kolemjdoucích jistě vzbuzovat hrůzu.
„Vás ještě neznám,“ probral se z prvotního šoku André.
„Já taky ne,“ přitakal překvapeně Semir.
„Včera jsem nastoupil,“ vysvětli s úsměvem muž. „Jmenuji se Helmut Kabl.“
„Semir Gerkhan a můj kolega André Fux,“ odpověděl Semir a srdečně si s patologem potřásl rukou, stejně jako následně André.
„Tak se do toho dejte. My už musíme zpátky na stanici,“ rozloučil se s patologem André a společně se Semirem už spěchali navrch k dálnici aby se co nejdřív zahřáli v BMW.

Když se konečně po třech hodinách vrátili na stanici, vypadala na chlup stejně, jako když se probudili.
„Hele mohl by se někdo začít věnovat úklidu,“ prohlásil André, ale když viděl znechucené obličeje svých kolegů, radši nepokračoval, aby tato práce neskončila u něj.
„Kde je Andrea?“ zeptal se Semir Hotteho.
„Není tu a nebude. Prý odjela s rodinou na hory a nikdo nemá tušení kdy se vrátí,“ odpověděl Hotte a napil se ze svého šálku s kávou.
„No to je super. A kdo nám jako bude zjišťovat informace,“ ozval se André se značnými obavami v hlase.
„No budete to muset nějak vykoumat vy dva,“ odpověděla šéfová, která právě vyšla ze své kanceláře.
„Šé…šé…šéfová to přeci nejde,“ začali tentokrát koktat oba komisaři zároveň. Anna ovšem nedala žádný prostor k diskuzi a vrátila se do své kanceláře.
„Tak a jsme v háji,“ zhodnotil situaci trefně André a odešel do kanceláře. Semir si jen povzdychl a odešel za svým kolegou.

Arrow

„Hele jak se to vůbec zapíná,“ zeptal se právě vcházejícího Semira André, který zrovna hledal nějaký knoflík, kterým by počítač uvedl do provozu.
„Nemám ani zdání,“ bezradně zakroutil hlavou Semir a společně s Andrém pokračoval v pátrání po divotvorném spínači.
„Mám to!“ zajásal André a se šťastným výrazem dítěte, které si právě vyřvalo vysněnou hračku, sledoval monitor.
„Hmm…fajn a co dál?“ reagoval nejistě Turek a s údivem sledoval nabíhající ikony na ploše.
„Zkusíme třeba tohle, to vypadá slibně,“ chopil se myši - jediného zařízení, které od počítače znal – André a najel kurzorem na ikonu s popiskem Database.
„P-l-e-a-s-e s-e-t y-o-u-r p-a-s-s-w-o-r-d,“ hláskoval nejistě André hlášku, která se jim objevila na monitoru.
„Sakra,“ ulevil si Semir a začal hledat Německo-anglický slovník aby si ten tajuplný text přeložil.
„Prosím vložte heslo,“ vyhledal konečně správná slova Semir a nejistým pohledem se zadíval na Andrého.
„Na mě nekoukej, prcku. Já tu pracuji ani ne měsíc,“ pokrčil rameny André.
„Zkusíme COBRA 11,“ napadlo Semira a po urputném hledání správných kláves se mu podařilo napsat slovo do příslušného řádku.
„Tak a enter,“ dodal André a zmáčkl příslušnou klávesu.
„Hurá, jsme tam,“ plácli si komisaři, když jim monitor oznámil, že zadané heslo bylo správné.
„No a co dál?“ ozval se Semir, když prvotní nadšení pominulo a oni už pět minut stáli a tupě hleděli na monitor.
„Hele chlapi,“ přerušil jejich rozjímání nad zázrakem moderní techniky Hotte, „přišel fax ze soudního. Poslali nám otisky.“
„Fajn. A teď ještě nějak zjistit jestli ho máme v databázi,“ reagoval André.
„To je úplně jednoduché. Jenom ty otisky naskenujete a počítač automaticky projede, jestli ho tam má, nebo ne,“ pravil s úsměvem Hotte.
„Naske.. co?“ zíral na Hotteho jako na zjevení Semir.
„Naskenujete. Je to úplně jednoduché,“ pravil s úsměvem Hotte.
„Tak nám to ukaž, chytráku,“ doufal André v lepší zítřky.
„Ale…ale… to nejde chlapi, mám jinou práci,“ pravil Hotte a úsměv z jeho tváře rychle zmizel, jelikož před chvíli použil pár slov, které kdysi pochytil od Andrey.
„No, ale budete muset Herzbergre,“ ozvala se právě přicházející šéfová. „Naše dva hrdiny potřebují na soudním. Mají pro ně pár věcí, co by je mohli zajímat.“
„Už letíme,“ ozvalo se ode dveří a oba komisaři byli v okamžiku pryč.
„Tak by mě zajímalo, jak tohle zvládnu,“ zamručel si pro sebe Hotte při prvním neúspěšném pokusu vsunout papír do skeneru.

„Sakra!“ ulevil si André, když už pošesté zakopl o láhev od šampaňského.
„Tady to teda muselo vypadat,“ koukal kolem sebe Semir a v duchu porovnával rozsah škoda tady, na oddělení soudního lékařství a u nich na služebně.
„Dobrý, to jsem rád, že jste přijeli tak brzo,“ vycházel jim vstříc muž, s nímž se seznámili dnes ráno.
„Prý pro nás máte nějaké novinky,“ vyhrkl nedočkavě André.
„Ale jistě, pojďte se mnou,“ odvětil s úsměvem muž a vykročil.

„Takže ten chlapík byl střelen zezadu do zátylku. Tato rána byla smrtelná. Dobu úmrtí odhaduji na půlnoc,“ seznamoval se svými objevy oba naše hrdiny patolog.
„Ten si teda vybral čas,“ nevrle odvětil André. „Takhle určitě nikdo nic neslyšel, takže jsme beze svědků.“
„No možná vám poslouží k dobru to, že místo nálezu není místo činu,“ snažil se rozptýlit Andrého obavy patolog.
„Promiňte,“ omluvil se Semir a okamžitě přijal hovor, který rozezvučel jeho mobil.
„Tak a máme jméno toho mrtvého. Hottemu se to nějak podařilo,“ vrátil se s lehkým úsměvem Semir a kývnul na pozdrav směrem k patologovi a už s Andrém v zádech spěchal ven.

„Takže jmenuje se Karl Stegr. Bydlí v Marionstrasse 25,“ informoval Andrého do telefonu Hotte.
„Fajn, jedem si to omrknout,“ ukončil hovor André a prudce odbočil doleva, což u Semira vyvolalo nelibou reakci.
„Tak a jsme tady,“ zastavil André služební BMW před značně zdevastovaným domem na uvedené adrese.
„No, tady se toho moc nedozvíme,“ zavrtěl hlavou Semir a sledoval záclonu v okně v prvním patře, která se neznatelně, ale přece pohnula.
„Mám nepříjemný pocit, že nás někdo sleduje,“ rozhlížel se obezřetně André.
„Jo a ten někdo se schovává v prvním patře za záclonou.“
„No, tak se ho jdeme zeptat, co je na nás tak zajímavého,“ rozhodl se André a vykročil.
Když vstoupili do vchodových dveří, do nosu je uhodil nepříjemný zápach.
„No tady to teda vypadá,“ rozhlížel se kolem Semir a opatrně přešlapoval nepořádek na podlaze.
„No to snad ne!“ ozval se náhle André, když se přiblížil k dveřím, ke kterým měli namířeno. „Tohle je byt Stegra,“ informoval ještě, než tvrdým kopnutím vyrazil dveře. Semir ho sledoval v těsném závěsu. Konečně si všimli postavy, která právě vyskočila z okna obývacího pokoje. André se okamžitě pustil za ním, kdežto Semir rychle vyrazil zpátky ven dveřmi. Když vyběhl ven, akorát se potkal s Andrém a oba s pusou dokořán sledovali jak jim postava ujíždí v jejich služebním BMW.
„Tys nechal klíčky uvnitř?!!“ neudržel nervy na uzdě Turek a začínal mít obavy, jestli včerejší noc nezanechala na jeho parťákovi trvalé deformace.
„No… já nevím… asi jo… vypadá to tak,“ kuňkal nešťastně André.
„Zavolám šéfové,“ vychladl Semir a vytočil dobře známé číslo. „Tak a jsme v háji,“ řekl Semir a ukončil hovor.
„Proč?“
„Šéfová tvrdí, že na stanici není nikdo, kdo by byl schopný pro nás přijet,“ tlumočil šéfčiny slova Semir.
„Takže to znamená…“
„Že jdeme pěšky,“ doplnil váhajícího kolegu Semir a vykročil směrem, jímž tušil jejich služebnu.

Arrow

Když po hodině a půl plné bloudění konečně dorazili na služebnu, našli ji ve stejném stavu jako ji opouštěli. Při pohledu na tupé obličeje jejich kolegů jim bylo jasné, že jsou jediní dva, kteří alespoň trochu pracují. Z jejich kanceláře právě vycházel Hotte. V jedné ruce koblihu a ve druhé složky mrtvého upatlané od marmelády.
„No trošku sem vám to pokecal,“ červenal se Hotte a podával jim složky.
„Jak vůbec můžeš něco jíst,“ koukal na něho nevěřícně André. „Já mám žaludek jako pecku od třešně a ty se tady láduješ koblihami.“
„No co. Jíst se musí,“ odvětil trošku uraženě Hotte a odkráčel.
„Tak pojď hrdino. Musíš šéfové vysvětlit zmizení služebního vozu,“ podotkl s potutelným úsměvem Semir a nasměroval si to k šéfčině kanceláři.
„A, naši dva hrdinové. To by mě zajímalo, jak vám někdo může přímo před nosem vyfouknout služební vůz,“ koukla na dva vcházející očividně stále neprobraná Engelhardtová.
„No víte šéfová, já jaksi… no jak to říct. Prostě sem idiot a nechal sem klíčky v zapalování,“ vykuckal ze sebe upřímnou odpověď André.
„No to snad nemyslíte vážně,“ zvedla nevěřícně obočí šéfová a tón jejího hlasu nedával tušit nic dobrého. „Že zrušíte každý den minimálně jeden služební vůz, na to už sem si, Fuxi, zvykla, ale že si ho necháte ukrást od podezřelého a ještě mu ho nabídnete jak na stříbrném podnose, to vážně nechápu,“ pokračovala ve svém monologu šéfová a André jen zaraženě koukal do země.

O pár minut později už oba komisaři seděli ve své kanceláři a vydýchávali jak předešlou noc, tak hlavně nářez od šéfové.
„No založíme ty složky o mrtvém do kartotéky ať jsme aspoň trochu užiteční,“ zvedl se Semir a André ho mlčky následoval. Když vešli do dveří příslušné kanceláře, zůstali stát a nevěřícně koukali. Na zemi leželi tři jejich kolegové, objímajíc navzájem sebe i poloprázdné flašky, zahrabaní ve spisech co v kartotéce byli.
„No, že jsem usnul pod stolem to chápu, ale tohle by mě v životě nenapadlo,“ rozchechtal se na celé kolo André a Semir nezůstal pozadu. Ještě větší překvapení je čekalo, když chtěli spis založit, jelikož v regálech našli další dva spolupracovníky. Pohledem se dohodli, že je nebudou budit a vrátili se zpět do kanceláře. Chvilku jen tak seděli, když tu je najednou vyrušil obrovský výbuch smíchu. Vyšli z kanceláře a snažili se zaregistrovat důvod tohoto veselí. Důvod byl prostý. Bonrath se už půl hodiny neúspěšně snažil zastavit škytavku, která ho zákeřně a neočekávaně přepadla. I přes veškeré „spolehlivé“ rady svých kolegů se mu to stále nedařilo. A tak jeho každé třetí slovo bylo doprovázeno špatně identifikovatelným zvukem.
„Chlapci, mám pro…škyt…dobrou zprávu…škyt… já… škyt…to mám z toho…škyt…chlastu…škyt…“ po tomto neúspěšném pokusu Bonrath rezignoval na mluvené slovo a vše co jim chtěl říct, napsal na papír.
„Vidíš, kdyby ses uměl hlídat jako já,“ začal André své kárání, ale byl přehlušen mohutným výbuchem smíchu. „No co? Vždyť sem nic nevyváděl, nebo jo?“ znejistěl André a marně se pokoušel vzpomenout si na minulou noc.
„Pokud vím,“ začal opatrně Hotte, „tak si tady tančil na stole jen v trenkách a vyzýval si šéfovou, ať se k tobě přidá,“ vyprávěl Hotte a potlačoval smích. André zrudl a spěchal zpátky do kanceláře.
„No tohle. A já si myslel, že jsem nejvíc vyváděl já,“ ulevil si Semir, ale při pohledu na obličej Hotteho okamžitě znejistěl.
„Taky, že jo. Pokud mě paměť nešálí tak sis osedlal Bonratha,“ soukal ze sebe další informace Hotte, sledován nevěřícným pohledem svých dvou kolegů.
„To snad ne,“ zmohl se konečně na chabou obranu Bonrath, ale zbytek služebny dal Hottemu za pravdu.
„Ještě, že to nikdo nefotil, nebo něco podobného,“ vydechl si Semir a namířil si to zpátky do kanceláře. Hotte počkal až za sebou zavřel dveře a s vítězoslavným úsměvem vytáhl ze svého stolu kameru, což služebna přivítala s nemalým nadšením.

Bylo chvíli po poledni a den se nepříjemně vlekl. Ranní nehody už pominuly, BMW bylo i přes pátrání stále nezvěstné a v případě vraždy Stegra Semir s Andrém taky nepokročili. Semir se zrovna snažil zapnout Solitaire aby měl aslepoň co dělat a André dopisoval hlášení o ranní nehodě.
„Semire,“ ozval se náhle do ticha André až sebou Semir leknutím škubnul.
„No,“ odpověděl nevrle, neboť mu Windows už počtvrté hodil hlášku, které absolutně nerozuměl.
„Jak vůbec dopadl ten opilec z rána?“
„Jaký opilec?“
„No ten, co si ho připoutal k tomu stromku.“
„A sakra,“ zaklel Semir a už pádil z kanceláře ven, doprovázen nic nechápajícím Andrém.
„Co se děje?“ snažil sem popadnout dech André, když vyběhli s budovy.
„No já na toho opilce úplně zapomněl,“ zrudnul jak rak Semir.
„To si děláš srandu, že jo?“ koukal na svého parťáka André.
„Bohužel ne,“ smutně přiznal barvu Semir a dál se bezradně rozhlížel po parkovišti.
„A co teď jako hledáš?“
„No služební vůz.“
„Hele a nevymyl ti ten chlast mozek?“ zeptal se André a přívětivě se na svého parťáka ušklíbl. Semir na něho jen tak chvilku koukal a až poté mu pomalu začalo svítat, což nasvědčoval i výraz jeho obličeje.
„Už?“ optal se André a sledoval Turka, který stále ještě lovil ve své paměti.
„No jo,“ rozpomenul se Semir a plácl se do čela. „A čím teď jako pojedeme?“
„No to nevím. Buď nový služební vůz, anebo jsme v háji,“ pokrčil rameny André.
„Zkusíme ten služebák,“ rozhodl Semir a vydal se zpátky do budovy.

Arrow

O chvíli později už oba komisaři opět stáli na parkovišti a něvěřícně zírali na auto, které jim bylo přiděleno.
„Tak tohle můžeme leda tak tlačit,“ poznamenal André a kopl do pneumatiky.
Před komisaři stál stařičký Fiat Uno neurčité barvy, která byla v technickém průkazu zapsána jako zelená.
„No nějak s tím musíme pohnout,“ podotknul Semir a automaticky sedl na sedadlo spolujezdce. André se usadil za kulatým nesmyslem a otočil klíčkem v zapalování. Jediným výsledkem bylo rozsvícení kontrolek a nejisté zakašlání trápeného motoru.
„Já si to myslel,“ chtěl se už po prvním pokusu vzdát André.
„Počkej. Tohle má ještě manuální sytič. Musíš ho povytáhnout a chvíli šlapat na plyn. Měla by to být ta páčka vlevo pod volantem,“ vysypal ze sebe informace Semir.
André se na Turka nejistě podíval, ale dal na jeho radu a zmíněnou páčku povytáhnul. Na palubní desce se rozsvítila kontrolka, což bylo dobré znamení, neboť dávala tušit, že alespoň něco v tomhle autě funguje. André chvíli šlapal na plyn a poté zkusil na Semirovo znamení nastartovat. Odpovědi bylo chvilkové štěkání zjevně stařičkého startéru aby ho následně přehlušil právě probuzený motor. Ručička otáčkoměru bleskově vystřelila ke 3 000 a tam se také držela.
„Hele a má to tak být?“ zeptal se André. „Já se ve veteránech nevyznám,“ dodal ještě a pobaveně koukal na Semira.
„Neboj. Až stáhneš sytič otáčky budou v pořádku. Ale to přijde na řadu až za chvíli. Teď už jedem,“ popohnal svého parťáka Semir. André nejistě zařadil jedničku a následovalo nepopsatelné kvílení trápených pneumatik, které se pod náhlým přílivem výkonu, začaly zběsile protáčet. Najednou sebou auto škublo a neuvěřitelnou razancí vyrazilo vpřed. André měl co dělat aby netrefil před sebou stojící Porsche Bonratha. André se ještě pořádně zapotil než se dostali z parkoviště, protože podobné divadlo předvedlo autíčko i po přeřazení na dvojku. André jen vystrašeně zíral na cestu před sebou a stále nemohl uvěřit, čeho je tahle raketa země-hřbitov schopná.

Po chvíli už frčeli více než stokilometrovou rychlostí k místu nehody a André si začal pomalu na tohle auto zvykat.
„Nakonec nebude tak špatné,“ překřičel řvoucí motor André a koukl na Semira, který jen nejistě zamručel. Přemýšlel totiž, jak vysvětlí zapomenutého opilce šéfové.
Za deset minut byli na místě. André zastavil v odstavném pruhu, ovšem ke své smůle moc rychle pustil po vypnutí motoru spojku, za což se mu auto odvděčilo prudkým škubnutím, při kterém si André málem rozbil nos o volant.
Mezitím už Semir pádil dolů z kopce za svým opilcem. Jeho malé nožky ovšem nezvládly závěje sněhu a v okamžiku se Semir řítil nekontrolovatelně z kopce dolů, vstříc malému jezírku. Když André zjistil co se stalo, neubránil se smíchu. Náš komisař seděl v jezírku a sprostě nadával.
„Hele, on tu není,“ zjistil s překvapením André, když vydýchal záchvat smíchu. U Semira tato informace vyvolala další vlnu nadávek, které André radši ani nevnímal.

Za necelé čtvrt hodiny už Semir seděl ve své kanceláři zabalen do teplé deky. Ještě pořád nadával, čímž pro změnu vytáčel k nepříčetnosti Andrého.
„Hele kluci, pojďte sem. Tohle vás určitě bude zajímat,“ juknul náhle do kanceláře Bonrath. Oba komisaři se pomaloučku zvedli a došli ke stolu Hotteho, kde už bylo shromážděno několik kolegů.
„Co se děje?“ zajímal se André a sledoval Hotteho, který právě něco zapojoval do počítače.
„Tak panstvo, představení začíná,“ vztyčil se Hotte doprovázen potleskem svých kolegů.
„Víš, Hotte prý včera tu oslavu točil,“ informoval komisaře Bonrath, což na ně zapůsobilo jako ledová sprcha.
„Tak pšššttt,“ tišil jejich vylívaní zlosti Hotte a pustil záznam:

Arrow

„Oslava Silvestra na stanici Dálniční policie,“ hlásal do kamery značně podnapilý Hotte. „A teď se podíváme jak slaví zbytek služebny,“ ozvalo se ještě a kamera se dala do pohybu. Hotte s ní právě vcházel do kuchyňky, kde Semir jen v trenkách tančil kolem koše, do kterého narval své kalhoty, zalíval je šampusem a při tom zpíval Rozvíjej se poupátko. Když mu došel šampus, nevěřícně juknul jedním okem do láhve, aby se přesvědčil, že už tam vážně nic není. Když si to konečně dostatečně ověřil, vrávoravým krokem odkvačil někam pryč.
V dalším záběru se kamera octla v kanceláři u šéfové, kde byl vystrojen i jeden z vánočních stromků. André zrovna něco kutil na zemi zády ke kameře. Najednou se otočil a v záběru se objevila šéfová, omotaná vánočními světýlky a převázána velkou mašlí. André chvíli pozoroval svůj výtvor a poté zvolal: „dárek pro Hotteho!!“

V tomto místě byl záznam přerušen, ale to vůbec nikomu nevadilo, neboť se služebna zmítala v prudkém záchvatu smíchu.
Konečně se opět objevil obraz.

Kamera byla opět v pohybu a mířila zpátky do hlavní místnosti. Tam si na sebe Semir právě rval něčí kalhoty. Konečně dokončil tuto namáhavou činnost a vůbec mu nevadilo, že si je oblékl naopak. Chvíli se rozhlížel kolem sebe, a když zpozoroval klečícího Bonratha, neváhal. V okamžiku byl na jeho zádech a s výkřiky vhodnými na dostihovou dráhu, popoháněl právě osedlaného kolegu. Bonrath se vrávoravě narovnal a k Turkově smůle si nevšiml lampy nad sebou. Sám se pod ní vešel jenom o chloupek, ale jeho „žokej“ již ne a inkasoval tvrdý úder, který ho nekompromisně poslal k zemi. Značně opilý Semir už ovšem bolest nevnímal a tak mu vše připadlo k smíchu. Chvíli jen tak ležel a chechtal se, a když se konečně zvedl, nemeškal a v mžiku byl zpátky v sedle. Prudké naskočení na své záda ovšem Bonrath nečekal. Chtě, nechtě se vydal prudce vpřed a jeho nastávající pád, k Turkově smůle, zastavil až dispečerský pult. Prudké zabrždění tentokrát neočekával Semir a s mohutným žuchnutím, zmizel za pultem. Když se dlouho neobjevil, kamera se přesunula k pultu aby byl v záběru i prostor za ním. Tam se objevil Semir, který v leže fascinovaně hleděl na obraz dálnice na jednom z monitorů. Chvíli jen tak koukal a poté usnul.

Čas už značně pokročil stejně jako opilost kameramana a tak byl obraz stále více rozmazaný. Kamera se ocitla venku, kde se právě Semir soukal za přední sedačky svého BMW, mohutně povzbuzován svým parťákem. Když se tam konečně vsoukal, dal Andrému znamení, který se slovy dobrou noc, obřadně zabouchnul dveře služebního vozu. Vrávoravým krokem a s tupým úsměvem na tváři se vydal zpět do budovy, doprovázen kamerou.
Když se konečně ocitli v kanceláři komisařů, Andrému právě upadl jeho plastikový kelímek až po okraj naplněný Wisky. André i přes značnou opilost kladl důraz na čistotu a tak se pro kelímek zohnul. V okamžiku, kdy ztěžka dopadl na kolena, usnul a sesunul se do kaluže.
Kamera odvrátila svou pozornost a věnovala ji Bonrathovi, který se právě neochotně zvedal ze své židle s úmyslem vyvětrat. To ovšem neměl dělat. Ihned po otevření okna ho studený vzduch navzdory očekávání uspal.
Kamera se vydala zpět do kanceláře šéfové, která tam již nebyla. Chvíli záběr přejížděl z jednoho rohu místnosti do druhého, po chvíli se dal do pohybu. Poslední záběr byl věnován stropu kanceláře. Následoval pád kamery a tma. Po chvíli ticha se ozvalo hlasité chrápaní.


V tomto místě záznam končil a každému bylo jasné, že je to konec definitivní. Papírové kapesníky, které vytáhl Bonrath z kapsy, šli na dračku, neboť snad žádné oko nezůstalo suché od záchvatů smíchu.
Hotte právě dojídal svou poslední koblihu, a když pohledem na hodinky zjistil kolik je hodin, zavelel k odchodu na oběd. Téměř celý zástup co byl u jeho stolu se dal do pohybu směrem ke dveřím. Jen André se Semirem se otočili a namířili si to zpět do své kanceláře.
Když se celý početný zástup, vedený Hottem vrátil z obědu, oplýval značným veselím neboť všichni ještě rozebírali obsah záznamu.

Arrow

Čas již pokročil, ale ne na tolik, jak by bylo naším komisařům milé. Seděli ve své kanceláři a s nohama na stole se vyloženě nudili. Semir už vzdal veškeré pokusy o spolupráci s počítačem a tak stejně jako André, bezúčelně hleděl na zeď před sebou.
„A hele,“ probral Andrého z lelkování Semir. „Našli vůbec něco technici v bytě Stegra?“
„No já nevím,“ pokrčil rameny André.
„Hotte!“ zavolal si kolegu Semir a André si jen nešťastně zacpával uši, neboť každý ostřejší zvuk mu připomněl jeho stále bolavou hlavu.
„No?“ vkolébal se do kanceláře tlouštík.
„Našli něco technici v tom bytě?“
„Jo, technici,“ zasmál se od srdce Hotte. „Už notnou chvíli se jim snažím dovolat, ale stále bezúspěšně,“ informoval s pobaveným výrazem ve tváři.
„Zatracený Silvestr,“ zamumlal si pod řídký vous Semir a pokynutím ruky, poslal Hotteho pryč.
„Půjdem se tam mrknout sami,“ navrhl André a Semir jen pokýval hlavou.
„No jo, ale jak se tam dostaneme?“ zastavil se v půli cesty na parkoviště André a bezradně se zadíval na svého kolegu.
„No vždyť máme přece služebák, ne?“ podíval se na Andrého nechápavě Semir.
„Tak s tím už nechci mít nic společného?“ ohrnoval nos nad službami Fiátku André.
„Tak já budu řídit. Stejně už toho zbytkáče moc mít nebudu,“ navrhl Semir a jeho parťák nijak neprotestoval. Spokojeně nasedli do služebního Fiatu, ale nastal malý problém. Semir si neuvědomil, že takhle staré auto určitě nebude mít výškově nastavitelné sedadlo řidiče. A tak ho po nasednutí čekal malý šok. V přímce jeho očí nebyla silnice, jak byl zvyklý, ale přístrojová deska. Semir se jen neboze zakoukal na Andrého a ten se tedy nedobrovolně opět octl za volantem téhle stařičké příšerky.

Když po strastiplné cestě plné přískoků a podobných skopičin dorazili na místo, kde stál dům s bytem Stegra, čekalo je nemilé překvapení. Na místě již byli technici. Semir se jen nechápavě podíval na Andrého a ten jeho nic nevysvětlující pohled opětoval. Najednou se rozezvučel Semirův mobil.
„No,“ ohlásil se Turek.
„Jo kluci, mám pro vás dobrou zprávu,“ zahalekal do sluchátka vesele Hotte a to tak silně, že to zřetelně slyšel i André. „Už sem se dovolal technikům. Právě prohledávají Stegrův byt. Kde vůbec jste?“
„Před bytem Stegra,“ zařval za celý den již značně podrážděný André. Na nic nečekal a s kvílejícími pneumatikami vyrazil směr stanice.
„Potřebuju panáka,“ zamumlal si ještě pro sebe a otiskl plynový pedál do podlahy, za což se mu auto odměnilo silným řevem motoru, ale nulovou akcelerací.

Po pěti minutách se ocitli na dálnici. André ustálil rychlost Fiatu na 130 km/h a motor spokojeně řval. V autě byla hrozná nuda, jelikož Semir jen tak koukal z okna, mlčel a rádio v autě nefungovalo. André chvílemi myslel, že za volantem vážně usne.
„Hele řekni konečně něco, nebo skončím čelem na volantu,“ vytrhl Semira ze snění.
„Mňauuu,“ nevrle odvětil Semir a dál sledoval ubíhající krajinu.
„Hele co je to s tebou?“
„Nic. Jen zase cítím, že mám dvě hlavy a ta větší je uvnitř,“ zavrtěl se na měkoučkém sedadle Semir a našel konečně tu správnou polohu, kterou hledal od prvního usednutí do vozu.
„Se mnou je to stejné,“ ztrápeně hlesl André a litoval, že se Semira vůbec na něco ptal, neboť mu připomněl jeho stále neutuchající bolest hlavy.
Chvíli byl zase klid, když tu se najednou kolem Fiatu našich hrdinů, prohnal pirát silnic. BMW M5 Touring se kolem nich mihlo téměř nadzvukovou rychlostí. Semir jen nevěřícně zíral a André se v momentě snažil vytáhnout z Fiátku co největší rychlost. Semir se v mžiku vzpamatoval a intuitivně sáhnul někam pod sebe, pro policejní majáček. Nahmatal ovšem pouze drolící se vypolstrování sedačky.
„Co je? Dej tam konečně majáček,“ zařval André, aby přehlušil motor.
„Když on tam není,“ pobaveně na Andrého mrkl Semir. André se na něho udiveně otočil a málem si nevšiml kamiónu, který bez varování začal přejíždět do jejich pruhu. Fiat i ve velké rychlosti překvapivě dobře zvládnul úhybný manévr, což André ocenil uznalým hvízdnutím.
„Teď se drž, ale není tu ani vysílačka,“ počkal Semir s dalším překvapivým zjištěním, dokud André nesrovnal auto zase do rovného směru. André jen zavrtěl hlavou a dál se věnoval pronásledování piráta.
„Tady Semir. Rychle posily na 25. kilometr dálnice A4. Tmavě modré BMW. Hoďte sebou,“ ukončil hovor Semir. „Proč zpomaluješ?“ otočil se udiveně na Andrého, když zjistil, že jim pronásledovaný vůz mizí v dáli.
„Já nezpomaluju. Jedu co to dá.“
Řidič BMW zjistil, že se za ním žene nějaký hrozivý přízrak, vzdáleně připomínající auto a tak raději ještě přidal. To už bylo ovšem pro stařičký Fiat moc velké sousto a tak našim komisařům mizelo BMW pomalu z dohledu.
Za okamžik již nebylo koho sledovat a tak André naštvaně přibrzdil na doporučenou rychlost, Semir ohlásil neúspěch pronásledování a v autě opět zavládlo hrobové ticho.

Arrow

Po dalších nudných kilometrech, prořízl ticho zvuk mobilního telefonu.
„No…,“ ozval se značně nevrle Semir, neboť ho volající vyrušil ze slastného dřímání.
„Technici našli v bytě Stegra nějaké otisky. Už je projíždím v databází. Teda aspoň doufám…“ otočil se na skener, který mu nadělal tolik nových vrásek Hotte.
„Konečně dobrá zpráva,“ oddechl si Semir a na jeho tváři se rozlil šťastný úsměv. Ukončil hovor a všechny důležité informace samozřejmě ihned sdělil svému parťákovi.

Když dojeli na stanici, čekalo naše komisaře další milé překvapení. Před služebnou stálo zaparkované zbrusu nové BMW řady 7.
„To je váš nový služební vůz. Klíčky svěřuji vám Fuxi, ale má to háček,“ sdělila novinu Andrému Engelhardtová.
„Proč zrovna jemu šéfová,“ nešťastně vystřelil své oči k šéfové Semir. „Vždyť rozbiju míň aut, než on. A čím budu jezdit já? Vždyť z Fiatu nevidím na silnici,“ valil ze sebe lavinu argumentů Semir.
„Nenechal jste mě domluvit Gerkhane,“ zchladila jeho rostoucí vztek šéfová. „Jak sem řekla, má to háček. Policejnímu řediteli došla trpělivost. Jsme oddělení, které spotřebuje nejvíc služebních vozů ročně. A policejní prezident se rozhodl, že už nám to dál nebude tolerovat. Takže Fuxi. Pokud chcete nový služební vůz,“ obrátila se na přitrouble se usmívajícího komisaře, šéfová, „budete muset podepsat, že za auto přebíráte zodpovědnost a veškeré škody hradíte ze své kapsy.“
Úsměv z Andrého tváře zmizel rychleji, než kulky opouštějí hlaveň. Začal ze sebe vydávat neidentifikovatelné zvuky, které dokazovaly, že jeho mozek právě prožívá muka. Omámen alkoholem musel rozhodnout, tohle vážné dilema. Ale André se při představě toho luxusu neudržel a za chvíli, už roztřesenou rukou podepisoval daný formulář.

O chvíli později seděli komisaři ve své kanceláři a opět se věnovali nicnedělání. Semir konečně přišel na smysluplné využití počítače. Položil na něj nohy a v poklidu dřímal. André stál u okna, v rukou neustále obracel klíčky od nového služebního vozu a hrál si s dálkovým centrálním zamykáním, takže za chvíli nevěděl, zda je auto zamknuté či nikoli.
„Hele nezajdeme na něco k snědku,“ otočil se náhle na Semira, který pohupujíc se na židli neudržel balanc a po prudkém škubnutí se odporoučel k zemi.
„Před chvíli tady nadáváš Hottemu a teď chceš najednou jíst?“
„No to víš, nějak mi vyhládlo.“ Úsměv na Andrého tváři ovšem dával najevo, že za nabídkou stojí něco jiného než jídlo.
„No jo, chceš se projet. Proč ne,“ zvedl se ze země Semir a vyrazil ven z kanceláře. O chvilku později už André hledal správnou pozici za volantem a Semir se uvelebil na místě spolujezdce.
„Jo, tohle auto bude super,“ pochvaloval si nový bourák André, ihned poté co nastartoval. Poklidným tempem vyrazili směr motorest a užívali si luxusu, kterého se jim dostávalo nadbytek.
„Hele nezapomeň, že škody hradíš ty,“ připomněl Andrému skutečnost Semir, když BMW začalo atakovat hranici 200 km/h.
„Hele klid. Tohle auto jezdí samo,“ krotil jeho obavy André a aby zdůraznil svá slova, pustil volant. To ovšem neměl dělat. Náklaďák, který zrovna míjeli, bez jakéhokoli varování začal přejíždět do jejich pruhu. Následoval náraz, který BMW poslal proti neúprosným svodidlům. André při nárazu jen nešťastně usikl a věděl, že jeho konto se právě v tuto chvíli ztenčilo o pořádnou sumu.
Náklaďák samozřejmě zastavili, řidiči napařili mastnou pokutu a obhlíželi škody na autě.
„Nebude to tak zlé,“ snažil zmírnit obavy svého parťáka Semir, poté co obhlédli škody na voze.
„Snad ne, ale musíme to udržet v tajnosti,“ obrátil se na svého kolegu André a rukou přejel obrovský škrábanec, který zkrášlil levý bok luxusní limuzíny.

Arrow

V motorestu, kam dojeli, bylo útulno. Před Andrém se Semirem stály šálky opravdu skvělé kávy a jediné co chybělo, bylo něco na zub. Krb v rohu navozoval „rodinnou“ atmosféru a kdyby mohli, zůstali by tam nejraději až do konce služby. Tuto idilku ovšem náhle přerušila rána, která tam dolehla z parkoviště. Semir s Andrém okamžitě jako bdělí strážci zákona vyběhli ven a spatřili katastrofu. Teda alespoň pro Andrého. Řidič kamionu, který je předtím vytlačil na svodidla., právě při parkování trefil nebohé BMW. Celá zadní část byla značně pochroumaná. André neschopný jediného pohybu jen smutně hýkal. Jako první se ze šoku probral Semir. Vytáhl řidiče ven a ukázal mu co způsobil.
„No co, stane se,“ pokrčil rameny řidič a bez jakékoli omluvy odešel do motorestu. André stále ještě nevnímal realitu a Semir jen s otevřenou pusou sledoval odcházejícího řidiče. Vztek v něm pomalu narůstal i za jeho parťáka. Už, už se chtěl za řidičem rozběhnout, ale zapraskal vysílačka.
„Kluci, zjistil jsem, čí jsou ty otisky,“ ozval se Hottův hlas. Tahle informace konečně probrala Andrého z letargie.
„Tak čí jsou?“ chopil se nedočkavě vysílačky.
„No,“ začal rozpačitě Hotte. „Jsou Berga..“
André se jen překvapeně zadíval na Semira a ten mu jeho pohled opětoval.
„Ne-e,“ byla první slova, na která se André zmohl.
“Hned jsme na stanici,“ dodal Semir a už chtěl vysílačku odložit, když se ozval Bonrath.
„To nemusíte kluci. Je tady nějaká adresa, kde by se mohl zdržovat.“
„Fajn, už tam jedem,“ tentokrát definitivně položil vysílačku Semir a skočil do auta. André hned za ním a vyrazili směr Kolín.

Dům na uvedené adrese byl čerstvě rekonstruovaný.
„Kde bere na nájem,“ rozhlížel se Semir, ale André už byl na cestě k bytu.
„Tady,“ zastavil se André u dveří číslo 5. Semir už chtěl vytáhnout nářadí potřebné k překonání zámku, ale než stačil zalovit v kapse, André vykopl dveře. To Berga varovalo. Než se André stačil zorientovat, Berg už byl na cestě ven z okna. Když Semir s Andrém doběhli k oknu, ze kterého Berg vyskočil, uviděli Berga, který se právě sbíral z návěsu náklaďáku, na který dopadl.
André byl rozhodnutý, že si Berga chytí a tak se rozběhl a skočil. Semir jen udiveně zíral. André si ovšem skok špatně vypočítal a tak místo na návěs dopadl do popelnice plné shnilých rajčat.
„Dělej chyť ho, nechal sem klíčky v autě,“ zařval na vyklánějícího se Semira André, takže se Turek nestihl ani zasmát přelivu, který rajčata vytvořili ve vlasech jeho parťáka. Semir se okamžitě rozběhl dolů, ale v okamžiku kdy vyběhl ven, uviděl akorát zadní část BMW, mizející v dáli. André se mezitím hrabal z popelnice a dělal z rajčat kečup. Když konečně doběhl před dům, našel tam akorát Semira bezmocně krčícího rameny.
„Dovol mi otázku,“ promluvil konečně Semir a s pobaveným výrazem pokračoval: „stejný lump, podobná situace. Je možné aby se tohle někomu stalo dvakrát v jeden den?“
„Už nic neříkej. Radši vyrazíme na stanici, ale první se skočím domů převléct. Hele, ale tohle se Engelhardtová nesmí dozvědět.“
„A jak to chceš asi utajit?“
„No třeba můžeme říct, že jsme si v motorestu dali pivo a auto nechali tam,“ začal plodit teorie André.
„Jo a vyhodí nás, že pijeme ve službě.“
„To těžko,“ uchechtl se André. „Kdyby tohle dodržovala, tak by včera musela vyhodit celou služebnu včetně sebe samé,“ vyargumentoval Semirovu námitku André.
„Tak jo,“ souhlasil nakonec Semir.

Arrow

O půl hodiny později už seděli ve své kanceláři a byli rádi, že si jejich pěšího příchodu nikdo nevšiml. Najednou vešla šéfová: „pánové, jdu na pozdní oběd. Takže, kdyby se dělo něco mimořádného, uděluji velení vám dvěma.“
„Dobře a dobrou chuť,“ popřál odcházející šéfové André a dál se věnoval bílému papíru, na který už půl hodiny bezmyšlenkovitě koukal.
„FUXI!!!!!!!!“ ozvalo se náhle hromovým hlasem z parkoviště, až Semir leknutím nadskočil, srazil k zemi počítač a sledoval parťáka, který tušíc o co jde, zbaběle zalezl pod stůl, pod záminkou, že mu tam spadla tužka.
„Ke mně,“ ozval se povel.
„Hele musíme tam,“ snažil se Andrého zpod stolu vytáhnout jeho turecký přítel.
„Musíš mě chránit Semire. Nechci skončit na hřbitově,“ držel se svého parťáka André, jako malý šimpanz své mámy.
„Hele pusť mě. Jsi horší než klíště,“ setřásl ze sebe parťáka a vykročil z kanceláře, následován Andrém, ukrytým za jeho zády.

Když vyběhli před parkoviště, André akorát zatlačil oči a padl do mdlob. Před stanicí stálo auto odtahové služby a na něm plechová kulička, která kdysi snad bývala BMWéčkem. Tuto slavnou minulost připomínal už jen znáček, který stejně po chvilce odpadl.
„Šéfová, snad nebude tak zle, můžeme z toho zkusit udat nějaké náhradní díly, abychom Andrému ulehčili,“ snažil se uchránit svého kamaráda od pohromy Semir.
„Myslím, že bude Semire. Ať to byl kdokoli, naboural to tak, že zkroutil i volant!!!! Jak se to vůbec stalo?“
„No, šéfová, musíte mi slíbit, že nebudete zuřit až vám to řeknu,“ zamžoural očkama Semir a snažil se uvést Andrého zpátky do reality.
„Co je tohle za požadavek?“ pozvedla nevěřícně oči šéfová a napjatě poslouchala Semira, který začal vyprávět, kterak se to všechno seběhlo.
„Tak nějak to bylo,“ dokončil Semir své vyprávění a při pohledu na šéfovou začal nevědomky couvat.
„TAK ON ZASE NECHAL KLÍČKY V ZAPALOVÁNÍ? ŽE TO NEMYSLÍTE VÁŽNĚ!!!!!“ rozkřičela se na celé kolo šéfová a zrudla. „Já ho zabiju,“ zasyčela jako přišlápnutá zmije. „Já ho zabiju a každý soud, mě bude muset osvobodit až si vyslechne, co tady zaměstnávám za vola,“ chytla se za hlavu a vyrazila směr motorest. „Až se vrátím, ať tady ten vrak není a Fux ať mi ani nechodí na oči,“ houkla ještě přes rameno a odešla.
„Už je pryč?“ otevřel náhle oči André.
„Cože? Tys neomdlel?“ vyvalil na něho oči Semir.
„Jo, ale křik šéfové mě probral. Ale když jsem ji slyšel, neodvážil sem se dát najevo, že už vnímám,“ začervenal se André.
„Tak vstávej hrdino,“ podal mu ruku Semir. „Necháme to převézt na KTU. Nezdá se mi, že by byl Berg tak neschopný, aby to takhle roztřískal. Dyť kdysi závodil. A navíc všechny ty bezpečností systémy. Ne-e… zatím něco bude,“ dokončil svou teorii Semir a poslal řidiče na technické oddělení.
„Tak a my vyrazíme za ním. Chci tomu přijít na kloub,“ oprášil se André od sněhu.
„No jo, ale nejspíš tam půjdeme pěšky,“ pohlédl Semir na vrak.
„To určitě ne,“ mrkl na něho André a v ruce se mu zaleskly klíče od Fiatu. „Sice je to herka, ale doveze tam, kam potřebujem. Nakonec si ji ještě oblíbím.“
„Tak jedem.“
„Jo, ale nejdřív něco sníme. Zase mi nějak z toho hereckého výkonu vyhládlo. A navíc musíme dát technikům čas,“ rozhodl André a nastartoval.
„No vidíš. Konečně se seznámíš s naším technikem. Akorát mi teď vypadlo jeho jméno. Je to takový zrzoun,“ uvelebil se Semir na sedadle spolujezdce a vyrazili.

Arrow

„Koblihy a kafe. Už jsme jak policajti v Americe,“ uchechtl se André a zakousl se do další koblihy.
„Být tu někde nějaký bulvární pisálek, tak jsme zítra na titulní stránce,“ přisadil si Semir.
„Už vidím ten titulek. Místo auta, kobliha. Místo vůně benzínu, vůně kafe,“ nedal pokoj André. Jejich vtípky ovšem přerušil zvuk Semirova mobilního telefonu.
„Ano šéfová,“ ohlásil se Turek a André při zjištění, kdo volá, zbledl hrůzou.
„Dobře, vyřídím,“ ukončil hovor Semir a pohlédl na parťáka.
„Co, co je? Už si na mě najal vraha, či co?“ koktal André.
„Ale ne, jen ti vzkazuje, že jestli jí do dvou dnů nepřivedeš Berga, platíš to BMW. Ale nezoufej. Jako správný parťák ti pomůžu.“
„A jak? Chceš mi snad říct, že máš tajné konto ve Švýcarsku?“
„Ne, konto zatím nemám, ale mám plán,“ zhatil Andrého naděje Semir.
„To mi spad kámen ze srdce. Ty máš plán,“ poznamenal se značnou ironií v hlase André.
„No, když ho do dvou dnů nechytíme, vyberu svoji knížku, ty tu svoji, dáme to dohromady a zdrhneme na Bahamy za Víťou,“ rozesmál se Semir.
„Jo, bavit se na můj účet. To jediné ti jde, prcku,“ zvedl se otráveně André. „Radši zaplať, jedem na technické.“

Arrow

„Pánové, nepotěším vás,“ vycházel jim vstříc z garáže zrzoun, když dojeli na KTU.
„No jo, Hartmutt. Konečně jsem si vzpomněl,“ vykřikl radostně menší z dvojice komisařů.
„Žádný div, když to má na plášti,“ ztlumil jeho nadšení André a už podával technikovi pravici. „Fux, André Fux.“
„Hartmutt. Prostě Hartmutt. Příjmení není důležité,“ odpověděl zrzek a stiskl Andrému ruku tak, že to ani necítil. „Až toho Berga, nebo jak se jmenuje, chytíte, přiveďte mi ho prosím představit. Vůbec nedokážu pochopit, jak z tohohle mohl vylézt živý. A taky bych se ho rád zeptal, jak dokázal takhle kompletně zrušit úplně nový auťák. To čím, mě zásobujete vy, je oproti tomuhle nic,“ kráčel Hartmutt, směrem k plechové kuličce.
„Záchranil jste aspoň něco?“ zeptal se s nadějí v hlase André.
„Ale jistě, klíčky,“ pousmál se technik. „ A prosím, tykejte mi.“
„Já snad zase omdlím.“
„Tak zle ještě nebude. Ten váš lump, vám tu totiž nechal vizitku. Asi při té bouračce ztratil zbraň. Vyhrabal sem ji zpod sedadla,“ zvedl sáček s důkazním materiálem Hartmutt. To bylo taky málem poslední co ve svém životě udělal. Těsně vedle jeho hlavy se do zdi zaryla kulka, vypálená Bergem, který vnikl na KTU. Semir s Adnrém okamžitě skočili za zdemolované BMW a palbu opětovali. Hartmutt se mezitím vzpamatoval z prvotního šoku a našel útočiště za hromadou pneumatik v rohu.
„Hele Semire, mám problém,“ obrátil se na parťáka André. „Sem děravá hlava a nemám sebou žádné náhradní zásobníky.“
No, to je smůla, já taky ne,“ zpozorněl náhle Semir. „Vyřeš to jednoduše. Vem si nářadí.“
„Cože? To si mám ty náboje vyrobit?“ otočil se na něho nevěřícně André. „To si mě asi pleteš s MacGiverem.“
„Ale ne, můžeš to po něm zkusit házet. Třeba ho trefíš,“ pobavil se na účet svého parťáka Semir. Už, už se zdálo, že Berg zase našim komisařům pláchne, protože na rozdíl od nich, zásobníků měl víc než dost, ale udělal zásadní chybu. Jedna jeho kulka trefila opodál stojící, nebohou Lucy. To na Hartmutta zapůsobilo jako červený hadr na býka. Montážní klíč, který Hartmutt po lumpovi hodil, letěl s takovou razancí a přesností, že Berg nestačil uhnout a v bezvědomí se odporoučel k zemi. Semir s Andrém si jen vyměnili překvapené pohledy. Adrenalin, který se Hartumuttovi vlil do žil, když jeho Lucy dostala zásah, ovšem krev hodně rychle opouštěl.
„Já ho snad zabil,“ hlesl nešťastně a omdlel.

„Hartmutte, klobouk dolů,“ uznale pokývala hlavou šéfová. „Aby někdo dostal ozbrojeného zločince montážním klíčem, to jsem vážně ještě neviděla.“
„Ale…ale…ale…“ chtěl nějak oponovat technik, ale šéfová ho rázným gestem umlčela.
„Nejvíc by vám měl stejně poděkovat Fux. Nebýt vás splácel by doživotně to BMW.“
„Já vím. Už mi děkoval,“ usmál se Hartmutt.
„JÓÓ,“ ozvalo se hromadně ze služebny.
„Pojďte rychle sem,“ vtrhl do kanceláře Hotte. „Kolega slaví narozeniny. Honem mu pojďte popřát.“
Celá čtveřice stojící v kanceláři se vydala ven. Sice se každý z nich ráno dušoval, že alkohol už ne, ale nabídnutou láhev neodmítli. Jako první se napil André, po něm Semir, Hartmutt a nakonec šéfová. Všem bylo v ten okamžik jasné, že tahle noc, bude dlouhá…

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Zatím je to teda jenom první část... někde musím najít ještě ty zbývající...

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy
tak to musel bejt fakt velkej mejdan.... Very Happy Very Happy
Tohle je fakt dobrej kousek
a copak asi děla Dieter napůl vykloněný z okna??? Že by se chtěl kochat parkovištěm??? Very Happy Very Happy
představa šefový obalený světýlkama je docela zajímavá Laughing

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
„Které hovado, tohle udělalo,“ vyletěl jako čertík z krabičky Semir.
„Pokud si dobře pamatuju, tak vy Gerkhane,“ ozvala se ode dveří šéfová. Semir jen stál a koukal do země.


Tak tohle mne odporoučelo pod stůl Laughing Laughing Laughing Tahle povídka se mi moc líbí, Bobo Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Další část až zítra... dneska už to nestihnu... nenašel jsem zatím zbytek... Very Happy

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Ták... našel sem další kousek... ani nevím, proč to nemám v jednom dokumentu... Very Happy

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Semir připoutal opilce ke stromku, kterého ožrala počal okamžitě objímat a nazývat miláčku a vydal se za kolegou.


„Hele tam to musí vypadat stejně jako u nás,“ odfrkl si pobaveně Semir při hovoru.
„Jakto?“
„No prý nemůžou najít patologa. Počkej. Už ho našli.“
„Kde?“
„Prý se zabouchnul do jednoho z chladících boxů.“ I přes vážnost situace se komisaři neubránili smíchu.



No já nemohu.. Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Bobo, Ty mne chceš zabít Laughing Laughing Laughing Je to supeeeer! Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
A další kousek... hledání trvalo trochu dýl... Very Happy

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Hmm, teda, nastoupit jako patolog na Silvestra a rovnou prozkoumat, kam bude dávat své klienty, tomu říkám první den/noc v práci:D

    Tss, Andrea si odjede s rodinou na hory a chudáčci kluci musí dělat s počítačem....
    „Hele jak se to vůbec zapíná,“ zeptal se právě vcházejícího Semira André, který zrovna hledal nějaký knoflík, kterým by počítač uvedl do provozu.

    co to říkám, chudáček počítač....
    Teda, Andree by měl někdo udělat přednášku o bezpečnosti hesel, takhle se do databáze dostane každý televizní divákSmile

    A další hlášky byly zkopírovány nade mnou...sada!Very Happy


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Ukradené auto! Jaj, já se z nich zblázním Laughing Laughing Laughing A tohle nás má chránit? Bojíííím! Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
Všelicos napsal:
Ukradené auto! Jaj, já se z nich zblázním Laughing Laughing Laughing A tohle nás má chránit? Bojíííím! Laughing Laughing


souhlasím, nechat se okrást??? No jejich buňky bohužel byly ještě pod vlivem Laughing Laughing
Třeba jim ta procházka pomůže vystřízlivět Very Happy

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Tááák... přidal jsem další krátké pokráčko... tak doufám, že se vám bude líbit...

Zároveň se chci všem omluvit, že nečtu a nekomentuju jejich povídky. Bohužel mě v poslední době tlačí čas víc než je zdrávo, takže vůbec nestíhám, což mě dost mrzí (u některých autorů fakt hodně Wink ). Doufám, že se to v nejbližší době uvolní a budu moci dohnat, co jsem zatím prošvihl... Neutral

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
U tohoto jsem se opravdu hodně nasmála.P-l-e-a-s-e-y-o-u-r-p-a-s-s-w-o-r-d,to bylo fakt milionový!!!!!!!!!!!!!!

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
no konečně!!! Very Happy Smile další díl Smile

zase jsem se náramně pobavila Very Happy Smile André v trenkách??? A semír na koníčku??? Very Happy Smile Very Happy Smile mehehe.. chtěla bych vidět ten Hotteho vidozáznam... Very Happy Smile Razz Razz asi se na něm všichni historicky znemožnili Very Happy Smile Smile

to je suprová povídečka Very Happy Smile

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
On ho fakt nechal u stromu, jaj Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

A věta: „Hele a nevymyl ti ten chlast mozek?“ mne porazila Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Po hooooodně dlouuuuhé době opět krátké pokráčko... omlouvám se za proluky, ale čas mi stále jaksi schází. Těším se na vaše komentáře... Very Happy

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
sice krátké zato však moc hezké Very Happy
o5 jsem se perfektně pobavila Very Happy

„Tak tohle můžeme leda tak tlačit,“ poznamenal André a kopl do pneumatiky.

naprosto dokkonalý Very Happy Laughing Laughing slzela jsem smíchy

a příště už konečně bude onen záhadný kompromitující videozáznam??? Laughing Razz uch, moc se těším Very Happy

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Tahle povídka mě vždycky pobavila svým lehkým stylem a vtípky, které nepůsobí lacině Laughing Laughing Laughing
Dobrá práce, Bobo. Škoda, že tu s námi nejsi častěji!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Tááák... opět sem se zjevil.... a opět s dalším pokráčkem... taky mě mrzí, že tu nemůžu být častějc, číst a komentovat jiné povídky, ale bohužel sem absolutně bez volného času... bohužel mi to prostě nějak nevychází.... doufám, že se to v nejbližší době zlepší... Sad

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
Už nejsem dítě mejdanůůůůůůůůůůů........ Laughing Very Happy Laughing Smile

Bože, šéfová ji musela mít jako z praku když svolila k takovým "světýlkovým" hrátkám Laughing Smile
A kalhoty nepučely a nepoučely Laughing Very Happy a přitom je zalíval Exclamation a ne jen obyčejnou vodou Laughing a ještě jim zpíval Laughing
jen by mě zajémalo jaká přáíšernost tomu předcházela Laughing Very Happy a taky kterýho chudáčka oloupil o jeho nohavice Laughing Very Happy
Semír je rozený žokej Laughing S Dieterem by mohli vyhrát Velkou Pardubickou Laughing Very Happy
Ty jo a nestalo se mu nic?? pořád se válel po zemi Laughing

čekání na video se vyplatilo Laughing
bylo to moc příjemné počtení, takové bezstarostné Laughing

pa

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Nemožné se stává skutečností.... přidal sem další dílek mé povídečky. Vím, že sem to tu dost zanedbával, ale doufám, že se to teď zlepší... Sad

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Pokráčko...já se nikdy nepolepším... snad se bude líbit.... Smile

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Jaj, dostane auto a hned je v něm ďoura Laughing Laughing Laughing jsou neponaučitelní, jeden jako druhý! Trabanty by měli dostávat a ne BMW!!! Laughing Laughing Laughing Navíc když pouští volant XD André, ty jsi ťulpas Laughing Laughing Laughing

Super, Bobo Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
RE:
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Krása......sice si neumím představit Andrého tančícího na stole v trenkách a jak ten mimoň pouští volant u zbrusunového autíčka.....

Tady jsem se zase fakticky pobavila....
Skvěle! Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
další kousek mi zase prodloužil o pár minut život Laughing Very Happy
Ti truhlíci mě ničej Laughing Laughing

„Hele řekni konečně něco, nebo skončím čelem na volantu,“ vytrhl Semira ze snění.
„Mňauuu,“ nevrle odvětil Semir a dál sledoval ubíhající krajinu.
„Hele co je to s tebou?“
„Nic. Jen zase cítím, že mám dvě hlavy a ta větší je uvnitř,“ zavrtěl se na měkoučkém sedadle Semir

Laughing Laughing Very Happy Very Happy dialog na úrovni Laughing Laughing

Musím říct že Andre má teda nervy Laughing asi má tučný konto někde ve Švýcarech..... Laughing

prostě sqělé, ty tvý vtípky jsou opravdy neotřelý
moc se mi to líbilo
těším se, těším Laughing

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
sice jsem Ti to už celé kdysi okomentovala, ale po znovu spatření hlášky


„Hele řekni konečně něco, nebo skončím čelem na volantu,“ vytrhl Semira ze snění.
„Mňauuu,“ nevrle odvětil Semir a dál sledoval ubíhající krajinu.
„Hele co je to s tebou?“
„Nic. Jen zase cítím, že mám dvě hlavy a ta větší je uvnitř,“ zavrtěl se na měkoučkém sedadle Semir



musím opět konstatovat, že je to famozně vtipné, Bobo Laughing Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Famfáry prosím... Very Happy Nemožné se stává skutečností a já sem se opět zjevil na PF... Smile i s malým pokráčkem. Snad jste na mě nezanevřeli. Doufám, že teď bude trochu víc času to tady pročítat a komentovat. Další své povídky ovšem slíbit nemůžu, páč po vzletném stylu zbyl jen popel a na filosofické nápady, které se mi derou na mysl nemám nadání... uvidíme... Neutral Question

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Hrozně rádi Tě zase vidíme, Bobo! Vítej zpět! Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Než se André stačil zorientovat, Berg už byl na cestě ven z okna. Když Semir s Andrém doběhli k oknu, ze kterého Berg vyskočil, uviděli Berga, který se právě sbíral z návěsu náklaďáku, na který dopadl.

Ach, scéna jako z Kobry vystřižená, nádhera!

Ale stejně jsou ti hoši na auta smolaři XD A nevím nevím, jestli jim finta s pivem před Šéfovou obstojí, ač souhlasím s názorem, že by musela vyhodit celou DP Laughing Laughing

Super díl, bobo, a jsem ráda, že jsi zase zpět! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Tak...přidal sem další dílek... Smile

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
„Musíš mě chránit Semire. Nechci skončit na hřbitově,“ držel se svého parťáka André, jako malý šimpanz své mámy.
U myší hnáty, Bobo, Ty mne zničíš!!! *směje se jako blázen* To je naprosto, jak říká Aleš, luxusní díl! Jááááj Laughing Laughing Ten André je případ, to Ti řeknu Laughing Laughing Laughing Dostalo mne BMW v kuličce (i odpadlý znak) i André, předstírající mdloby Laughing Laughing Fakt skvělý, těším se na další díl Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Téda......nádhera.... miláček André s rajčatovým přelivem Laughing Laughing tomu to muselo seknout Laughing Laughing

André předstírající mdloby....a po hereckém výkoně vyhlátl....chudáček....

novej technik....prej ňákej zrzoun! Laughing Laughing chůďa Hartík Laughing


Skvěle...Pobavils mě... Laughing Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Bobo, Bobo, Bobo Laughing Laughing u povídek se nesměji moc často, ale Tvůj poslední díl mě dostal na kolena XD
Vidím to před sebou totálně plasticky XD

Jak obrovský André hledá útěchu u malého Semirka („Musíš mě chránit Semire. Nechci skončit na hřbitově,“ držel se svého parťáka André, jako malý šimpanz své mámy) i tu kouli, v niž se proměnilo nebohé BMW XD a ten upadlý znáček mě dorazil, to jsem měla vyloženě před očima! Laughing Laughing Laughing

Omdlévající André a hláška „Já ho zabiju a každý soud, mě bude muset osvobodit až si vyslechne, co tady zaměstnávám za vola,“ chytla se za hlavu a vyrazila směr motorest"mě porazili totálně XD

Díky za pobavení, ty talente XD škoda, že nemáš víc času a nedáváš sem takových pecek víc! Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Děkuji za milé komentáře... potěší...

Tak a přidám sem takový malý drobeček, páč další díl už je bohužel poslední... Sad

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Tak tento kousíček mě opět dostal pod stůl s počítačem Laughing Doslova, Bobo....

„Už vidím ten titulek. Místo auta, kobliha. Místo vůně benzínu, vůně kafe,“ nedal pokoj André.

Nevtipkuj....Radši se věnuj svýmu vrahounovi na stanici Laughing Laughing Laughing

„Ale ne, jen ti vzkazuje, že jestli jí do dvou dnů nepřivedeš Berga, platíš to BMW. Ale nezoufej. Jako správný parťák ti pomůžu.“
„A jak? Chceš mi snad říct, že máš tajné konto ve Švýcarsku?“
„Ne, konto zatím nemám, ale mám plán,“ zhatil Andrého naděje Semir.
„To mi spad kámen ze srdce. Ty máš plán,“ poznamenal se značnou ironií v hlase André.
„No, když ho do dvou dnů nechytíme, vyberu svoji knížku, ty tu svoji, dáme to dohromady a zdrhneme na Bahamy za Víťou,“ rozesmál se Semir.


Jedu s vámi, hoši... Laughing Laughing

Supéééér pokráčko... Laughing Cool Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
Jéé, bezva, mrknu sem a pokráčko Laughing
o5 vynikající

Celá zadní část byla značně pochroumaná. André neschopný jediného pohybu jen smutně hýkal. Jako první se ze šoku probral Semir. Vytáhl řidiče ven a ukázal mu co způsobil.
„No co, stane se,“ pokrčil rameny řidič

ten chlápek je pohodář Laughing

„Dovol mi otázku,“ promluvil konečně Semir a s pobaveným výrazem pokračoval: „stejný lump, podobná situace. Je možné aby se tohle někomu stalo dvakrát v jeden den?“

že by pátek 13.??? poooor Fux.....

FUXI!!!!!!!!“ ozvalo se náhle hromovým hlasem z parkoviště, až Semir leknutím nadskočil, srazil k zemi počítač a sledoval parťáka, který tušíc o co jde, zbaběle zalezl pod stůl, pod záminkou, že mu tam spadla tužka.

„Musíš mě chránit Semire. Nechci skončit na hřbitově,“ držel se svého parťáka André, jako malý šimpanz své mámy.

aneb jak se pozná neohrožený hrdina Laughing Laughing

vykročil z kanceláře, následován Andrém, ukrytým za jeho zády.

hehe, úúúúúúplně vidím jak André za těmi zády není vidět Laughing

„Já ho zabiju a každý soud, mě bude muset osvobodit až si vyslechne, co tady zaměstnávám za vola,“ chytla se za hlavu a vyrazila směr motores

zbožňuju jí, tu její eleganci.......

sqělý dílek. osvěžilo mě to a zpestřilo to mé studijní materiály..... Laughing Very Happy
kuju

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
RockySmile11


Založen: 12. 04. 2009
Příspěvky: 26
Bydliště: Třebíč
Odpovědět s citátem
No teda, musím říct, že jsem fakt umírala smíchy nad těma skvělejma hláškama Laughing Laughing Laughing
Přála bych si, aby tohle bylo natočený... To bych už ani nežila...protože bych fakt umřela smíchem Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
„Ale ne, jen ti vzkazuje, že jestli jí do dvou dnů nepřivedeš Berga, platíš to BMW. Ale nezoufej. Jako správný parťák ti pomůžu.“
„A jak? Chceš mi snad říct, že máš tajné konto ve Švýcarsku?“


Tak tohle je pecka Laughing Laughing Laughing Ale kluci, místo na Bahamy to zkuste na Seyschely, tam je to prý tutovka Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Vy jste na mě nezanavřeli? Shocked Omlouvám se všem svým čtenářům, ale prostě sem v jednom kole. Už přes rok. Confused Ale slibuji (a tentokrát závazně), že v úterý, nejpozději však ve středu, přidám poslední dílek téhle mé povídky. Co bude dál, to vám ovšem neřeknu. Nic dalšího nachystaného není. Navíc sem sám sobě nasadil laťku dost vysoko na to, že ji asi stěží překonám (navíc člověk časem vážní Sad ). Tak děkuji za pochopení Very Happy

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
No jasnééééé, chápeme to Smile (ale přesto dodávám, že se dalšího dílu nemohu dočkat Laughing Laughing Laughing )

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Jak sem slíbil, tak také konám. Poslední díl mojí povídky je přidán. Co dál, to se uvidí. Přeji příjemnou zábavu. Smile

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
„No jo, Hartmutt. Konečně jsem si vzpomněl.“
„Žádný div, když to má na plášti."


Jak na Hartíčka mileného, převysokého, s křiklavými vlasy, někdo může zapomenout? Grrrrrrrr! Laughing Laughing Laughing (ale Tys na něj nezapomněl, za což jsem Ti nesmírně vděčnááááááá! Laughing Laughing )

„Záchranil jste aspoň něco?“
„Ale jistě, klíčky.“
„Já snad zase omdlím.“


Klíčky Laughing Se nedivím, z takovýho vraku... můžou být rádi i za ně Laughing

Super byla scéna - přestřelka na KTU: hahaha, chudák Lucy, ale díky ní je Berg za mřížemi, haha. Harty, takovou mušku bych chtěla mít!

„Já ho snad zabil,“ hlesl nešťastně a omdlel.

Chudák, také trauma Laughing

No, hlavní je, že se nikomu důležitému nic nestalo (pardon, Lucy... Very Happy) a vše dobře dopadlo! Díky za super povídku, Bobo! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
MJohana11


Založen: 16. 10. 2009
Příspěvky: 1
Odpovědět s citátem
Ale tohle má vážně grády, četla jsem to při počítačíš ve škole a myslela jsem že vybuchnu smíchy...

To by se mělo natočit... silvertr...=) Vážně není co dodat.=)

Doufám, že napíšeš další. Je to fakt dost dobře čtivý... Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
André+Anna


Založen: 28. 02. 2013
Příspěvky: 73
Bydliště: Vejprnice
Odpovědět s citátem
Musím souhlasit s MJohana 11 je to fakt super, když jsem to četla hrozně jsem se nasmála Very Happy hlavně mě dostala šéfová omotaná světílkama a André pod stolem. Nebo taky Bonraht vykliněnej z okna.... Very Happy

_________________

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Nový rok
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma