André-und-Semír
Založen: 09. 11. 2007 |
Příspěvky: 418 |
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov |
|
|
Zaslal: 13.12.2007 17:40 |
|
|
|
|
Ahojky lidičky!
Mám pro Vás zase jednu povídku,na kterou jsem přišla při čtení povídky Woxys Když máš ztratit vše,co je ti drahé...
Ptala jsem se ji na to,jestli mohu tu povídku udělat a ona souhlasila,tak tady ji máte...
Je kratší než ty dvě ostatní a dokončena
Byla jsem na služebně od šesti do rána.Dieter s Herzberberem právě přišli.Ti dva tu budou pořád.Jsou to takoví dobráci a je s nimi tu legrace.Má přijít posila týmu.Zřejmě je to ňákej zelenáč.
Dopisuji nějaký hlášení,které nedopsal Hotte.Já vím,že o mně ten dobrák stojí,ale já nechci porušit mojí autoritu.Co by asi na to,že bych chodila s Hottem,řekl Semír?Vysmál by se mi.A to nemůžu riskovat.
Někdo zaklepal.Pohotově a mechanicky odpovím své „Dále.“
Dovnitř vejde zhruba stejně starý muž.Blonďatý modroočko pozdravil.
„Přejete si něco?“zeptala jsem se.
„Jsem Daniel Loutes a přišel jsem kvůli tomu,že hledáte posilu do týmu.A já už nějak nezvládám práci na Zásahovce.“usmál se.Měla jsem pocit,že to jméno od někudy znám…
„Tak se posaďte.“vyzvala jsem ho a poprvé jsem se za tenhle den usmála.Blondýn se posadil.Zkoumavě jsem ho pozorovala.
„Vaše jméno už mi něco říká.Neviděli jsme se někde?“zeptám se jen tak.
„Myslím,že my dva ještě ne,ale asi znáte mého otce.Jmenuje se stejně jako já.“řekl. „Ano,to bude možná ono.“odvětila jsem a uchechtla jsem se,jak jsem se zmýlila.
„Děje se něco,paní Englhartová?“zeptal se zmateně Dan.
„Ale nic…Jen jsem si myslela,že dostanem nějakého zelenáče…To má prezidium v lásce…..Ale naštěstí nám dala Vás….“usměju se.Je mi sympatický,uvědomila jsem si.Chvíli jsme se na sebe koukali.Byl mi velmi sympatický.
„No,tady máte služební průkaz a zbraň.“proberu se ze snění a podám mu ty předměty a při předávání se mi zlehka dotkl ruky.Bylo mi to příjemné,ale trochu jsem zrudla.
„Omlouvám se.“řekl trochu roztřeseně,ale diplomaticky Loutes.
„To je dobré.“pousmála jsem se.Daniel odešel.Přemýšlela jsem o tom,jestli je stejný jako jeho otec,ale zdál se milejší než on.Kouknu do hlavní místnosti a uvidím Dana stát mimo všechny.Jdu tam.
„Vážení!“oslovím osazenstvo dálničního, „přišel náš nový kolega,Daniel Loutes..“ukážu na Dana a pokračuju. „Tak doufám,že ho mezi sebe přijmete jako všechny,kdo přišel později.“dodám s úsměvem.Osazenstvo se na mě podívalo a potom se začalo bavit s Danem.Usmála jsem se.Už to nejsou malí děti na akademii,ale dospělí lidé.
Kolem půl sedmé večer jsem byla ještě na služebně.Nahlédla jsem do hlavní místnosti dálničního.Uviděla jsem tam Horsta Herzberbera,jak se baví s Danem Loutesem.Toho muže jsem nějak zbožňovala.Nevěděla jsem jak,ale měla jsem ho v lásce už první den jeho práce.Už nemám,co dělat a chtěla jsem Dana někam pozvat,abych to lépe poznala.Vyšla jsem z kanceláře a koukala jsem,jak se ti dva policisté živě baví.Přistoupila jsem k nim.
„Nějak jste se nám zakecali,pánové.“usměju se na ně.No,spíše jsem ten úsměv věnovala Loutesovi.
„No,to víte,šéfová…“kouknul na mě Hotte.
„Tak běžte,stejně tu není co k práci.“vyzvala jsem oba dva.Hotte se zvedl a odcházel a Daniel šel chvilku za ní.
„Počkejte,Dane…“zastavím ho a jdu k němu.
„Nezajdeme někam?Chtěla bych Vás lépe poznat…“vyzvala jsem ho.
„Tak dobrá,šéfová.“usmál se mile Dan.Jeli jsme mým autem.Zastavila jsem u jedné restaurace.
„Tak třeba tady?“usmála jsem se.
„No,klidně.“řekl svým ledabylým tónem a vystoupili jsme z auta.Zakoukali jsme se zase na sebe,cítila jsem,že nás k sobě něco táhne,jako magnet.Přiblížili jsme k sobě kroky,ale i rty.Dlouze jsme se políbili.Vyděšeně jsme se na sebe koukli.Překvapila mě ta něžnost…
„O-Omlouvám se…“vykoktal Dan a zčervenal se.
„T-To nic…..To asi já.“řeknu a vejdeme do restaurace a posadíme se u jednoho volného stolu.Objednáme si „zatím“ jen vodu.
„Myslím,že bychom si nemuseli vykat…,co?“zeptám se ho na otázku,kterou jsem chtěla položit mu už dávno
„No…..Tak dobře….“usmál se.Číšník nám přinesl skleničky s vodou.
„Tak na tykání…“prohlásil Dan a ťukli jsme si a zase jsme se políbili.Povídali jsme si,dali jsme si večeři,ale taky jsme se trošku napili.
„Tak kdo bude řídit?“škytnul Dan.
„Asi já…Ty ses opil.“řeknu a přitom na tom nejsem o nic líp.
„Tak jo,Anni….“usmál se Dan.A vyrazili jsme ke mně domů.Zaparkovala jsem neohrabaně u chodníku a vydali jsme se k mému bytu.Zavřu dveře.
„Tak to bylo teda…“oddychnu si a sleduju Dana,který sleduje mě a za chvíli mě začne líbat.Nechám se,ale po hodné chvíli se od něj doslova odlepím. „Dane,ne…Prosím…“řeknu.
„A…A proč ne?“zeptal se zmateně.
„Protože se ještě moc neznáme,víš… A prostě jsou tu jisté věci,proč nemůžu….Dost osobní…“odpovím.
„Ty někoho máš?“zeptal se Daniel.
„Ne…..Jen…Nechci….ještě ne…“jdu do kuchyně a udělám si pořádně silný kafe.
„Já půjdu.“ozval se Loutes a slyšela jsem jen zavření dveří.Lehla jsem si a za chviličku usnula.Ráno to bylo celkem drsný,protože mě děsně třeštila hlava,ale do práce jsem jela…
Asi za půl roku mám narozeniny.Všichni samozřejmě byli v mém větším bytě a bavili se,jen já jsem stála stranou.Přemýšlela jsem o Danovi.Od té večeře před půl rokem se mnou moc nemluví,jen když musí.Proč to nechápe,nechápe,že prostě nemám čas na vztah?A připadala bych si před Semírem,Tomem,Andreou a hlavně před Horstem blbě.Nějak jsem se zamyslela,takže jsem se lekla,když se mě někdo dotknul ramene.Vzala mě teplá mužská ruka,ani jsem se nemusela otáčet a věděla jsem,že to je Dan.Otočila jsem na něj.
„Jsi v pořádku?“zeptal se starostlivě.
„Jo,jen jsem se zamyslela.“odvrátím se od něj,nemám sílu se koukat mu do očí.
„To říkáš často.Už jsi se koukala na ty dárečky?“ptal se a začal mě hladit po vlasech.Vytrhla jsem se mu a šla jsem do toho chumlu.
„Už jste se podívala na tu hromadu dárků,šéfová?Všechno pro vás.“ozval se Hotte.
„Ještě ne.Kouknu se na to později,Horste.“usměju se na něj.Hotte okamžitě zrudnul.Bavila jsem se s Hartmutem a Tomem a pozorovali jsme tancující páry Andrea a Semír a Dieter a Andersová.Začal hrát další ploužák a přišel pro mě Daniel,přijmula jsem.Po chvilce mě začal hladit po zádech.
„Hele…!“usmála jsem se.Neubránila jsem se a začala jsem ho líbat,přičemž jsem ho objímala kolem krku.Všichni nějak ztichli a asi nás pozorovali.Nevnímala jsem to,protože jsem si užívala Danovy polibky a snažila jsem se je opětovat.Ani jsem nevěděla,jak dlouho jsme se líbali,ale lidi se začínali rozcházet a až jsme tam zůstali sami.
Přestala jsem a koukala jsem se mu do očí.
„Teď už mi nedáš košem?“zeptal se Dan a krásně se usmál.
„Ne…“řekla jsem tiše a políbila jsem ho…
Čekám opět na poznámky...
|