| Únos | |
Tess
Založen: 19. 10. 2007 |
Příspěvky: 35 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 27.1.2008 19:27 |
|
|
|
|
Tak jsem zplodila jednu lehce depresivní povídku. Snad se vám bude líbit je to takové jednodenní dílko .
Abych udělala radost Woxys nejsou tam žádné partnerky a manželky ,takže žádná Andrea. Mějte se .
ÚNOS
Ležel tam s hlavou sklopenou k levému rameni, mozek jenž jindy produkoval nesmírné množství nápadů, mozek jež nikdy neustával v činnosti , ...Náhle ...náhle jako by zahalen do čisté bílé loktuše , jako mozek nemluvněte... nic ......nemohl nic . majitel tohoto orgánu hleděl tupě do zdi a nevnímal žádný z podmětů ,jež mu okolí nabízelo. Bolest ,strach ,pud sebezáchovy, ...nic. Takové blažené nic.
S pootevřenými ústy a těžkými zavřenými víčky ležel komisař dálniční policie Semir Gerkhan na bytelné kovové posteli s rukama přivázanýma za zápěstí k čelu hostitelského lože. Obnažený od pasu na horu vypadal pohuble a zaschlé krvavé šrámy nevábně hyzdily jeho tělo. Nespal ..jen nemohl ovládnout ani tělo ani mysl , droga kolující v jeho žilách mu v tom statečně bránila a on se nemohl vzepřít. Necítil pach na svém těle ani pocit hladu, jediné co mu dělalo dobře bylo to bezstarostné nic, které mu každý den přinášel jeho věznitel.
Vrzly těžké dveře a do Semirovy cely vešel muž s kapucí na hlavě s injekční stříkačkou v ruce. Policista ani neotočil hlavu jen lehký usměv zaškubal jeho koutky a pak z jeho úst uniklo jen tiché áááá.
Od doby kdy městská policie objevila opuštěné stříbrné BMW v průmyslové zóně Kolína nad Rýnem, uběhlo již dvacet dnů. Služebna dálniční policie od té doby neustala v pohybu. Dnem i nocí se všichni její členové snažili nalézt své ztracené dítě a věnovali tomu naprosto všechen svůj čas.
Tom Kranich postrádajíc svou obvyklou eleganci ,neoholený v černém přiléhavém triku a jeansech se svoji šéfovou Annou Engelhartovou předvedli již desítky možných pachatelů. Všichni jenž kdy měli tu čest setkat se jen na malý okamžik s Tureckým policistou už seděli ve výslechové místnosti služebny a nic....
Tom i Anna už nejednou seděli s hlavou v dlaních , jejich mozek však naopak od toho Semírova nedovoloval vypnout . Beznaděj dusíc je za živa zžírala jejich nitro. Nechtěli přistoupit na variantu SMRT , kterou jim vnucovali nadřízení .
Toho večera oba v kanceláři neúnavně mučili své počítače , sekretářka Martina seděla s Tomem v kanceláři a prohrabávala stohy papírů. Tmavovlasý muž se na ni zoufale zahleděl a po kratším zaváhání ji požádal o cigaretu.
Martina mu opětovala bleděmodrý pohled a bez řečí vyndala krabičku z kapsy.
Chodívala kouřit na záchod ,ale některým kolegyním to nebylo příjemné a tak byla nesmlouvavě se svým zlozvykem vykázána před budovu. Anna jí tam ze soucitu nechala nainstalovat velký stojací popelník ,aby nedopalky nehyzdili vchod do služebny.
Tom si zapálil a vdechl kouř, opět se zadíval na dívku před sebou , ale myšlenky , které mu šli hlavou nepatřili jí. S výdechem opět sklopil zrak.
,,Kouříš dlouho?“ zeptala se jej aniž by zvedla oči od práce.
,,Jen pár dní“ a znovu si potáhl z cigarety.
,,Blázne , najdeme ho i tak ,a z tebe se mezitím stane kuřák troubo. Cigáro ti nepomůže jen ztrácíš čas.“
Neodpověděl, protáhl si tělo a zacvičil s krční páteří.
,,Martino jeď domů“ vyzval ji ,,Je pozdě ,zítra budeme pokračovat“
Dívka váhavě vstala a čekala další pobídnutí k odchodu. Dostalo se jí záhy a tak vzala kabelku a krabičku cigaret nechala záměrně ležet na kraji stolu.
Tom už domu ani nejezdil. Nechal si přivést mobilní lůžko do své kanceláře a tašku s oblečením schoval pod stůl. Občas ji dovezl do prádelny a žena vonící čistotou a pracími prostředky mu jí vrátí opět plnou čistého prádla.
Kolem půlnoci se rozloučila i Anna a s přáním klidného spánku opustila společnou loď.
Pohledný komisař se odporoučel do společných sprch a v zrcadle se zahleděl na svoji zarostlou tvář. I jeho tělo mírně pohublo, ale pod vousy se propadlé líce lehce skryly.
O pár chvil později padl obličejem na postel a v témže okamžiku usnul. Spánek mu ale nepřinášel kýžený odpočinek, trápili jej hrozné sny a vzbouzel se promočený potem.
Tentokrát jej vzbudil velitelský hlas Annin, tak jako byla v pohotovosti dálniční, tak i ostatní složky policie měli jasný úkol věnovat pozornost zmizelému komisaři. Jeho fotografie visela v každé služebně ,v každém zeleno-bílém voze .
,, Tome ! volali z protidrogového!“
Policista vyskočil z provizorního lůžka a navlékl uválené jeansy. Jednou rukou prohrábl vlasy a druhou popadl kartáček na zuby. Za okamžik vyběhl ze sprch rovnou do šéfiny kanceláře.
,,Vemte si bundu“, volala na něj. ,,Jedeme, cestou vám povím víc.“
V autě se pevně připoutala a bez vyzvání začala vysvětlovat ranní budíček
,,Protidrogové včera zatkla dealera co se chlubil že jeho bratr má ve sklepě zlatý důl,nevěděl sice co tím dolem bratr myslí ,ale musíme to prověřit.“.
Ranní vzduch a připravené loupáky, jež Tomovi nosila Anna k snídani mu udělaly příjemně na duši. Každý nový podnět vzbouzel jeho naději na záchranu přítele.
Gerald Loffer , oplácaný dealer v kožené bundě a kšiltovce se znakem oblíbeného fotbalového klubu vypověděl jen to co už Anna s Tomem věděli , jediná nová informace byla o skrytém domě na okraji Kolína v lesoparku kde by mohl Sepp Loffer Semira zadržovat.
Přivolaná JeRNa snadno vyvalila dveře dřevěného stavení. Tom náhle cítil nevolnost , neprůstřelná vesta ho škrtila nedostávalo se mu dechu , mrazilo ho v zátilku a zároveň poléval pot . Do domu vstupoval s největšími obavami ,zbraň držel oběma rukama a snažil se uklidnit. Sepp Loffer seděl sjetý v tmavém ,neútulném obývacím pokoji a evidentně mu bylo jedno co se děje.
Zatím co muži v černém s helmami na hlavách prohlíželi dům ,Tom zamířil rovnou do sklepa.
Jedním kopem vyrazil pevné dveře a to co spatřil mu nahnalo slzy do očí.
Drobný policista ležíc se zarostlou tváří na svém loži , okolo množství jehel a injekčních stříkaček zatuchlý vzduch a zápach moče .
,,Bože , bože , Semíre co ti to udělali,“ plakal Tom a klíčem odemkl pouta , jedny z nich byly Semírovy.
Šokovaný Tom jej objal a nebránil se proudu slz. Byl zoufalý z přítelova stavu , ale zároveň cítil neuvěřitelnou úlevu .
V nemocnici ošetřili poraněná zápěstí, ale větší vrásky na čele lékařům nadělala Semirova závislost na Heroinu .
Celý únos Semira Gerkhana byla jedna velká náhoda , Sepp našel omráčeného policistu vedle svého vozu v průmyslové zóně a protože majáček ještě blikal rýsoval se mu plán s únosem a výkupném.
Sepp Loffer nikdy před tím Semíra neviděl a tak žádné stopy k němu nevedly .
Měl v úmyslu vymáhat výkupné hned druhý den, ale policista ,byl na unaveného feťáka příliš velké sousto , a tak mu jednou píchl dávku , pak druhou , třetí ,desátou a hbitý Turek otupěl.
Sám vlastně ani nevěděl ,kdy by se domáhal výkupného.
Tom strávil ještě mnoho dní i nocí u Semíra v léčebně a pomáhal seč mu jeho síly stačili.
Přátelé spolu prožili mnoho krušných chvil, modrooký elegán již oholený a v obkleku držel Semíra za ruku , když mu bylo nejhůř , a přikládal studené obklady na rozpálené čelo.
Trvalo to několik týdnů , ale odvážel ho zdravého a plného sil do nové práce .
..A bylo jí dost. Turkova židle už opět měla majitele a z kanceláře se ozýval smích i hádky. No prostě tak jak to v ní vždycky bylo. Krabička cigaret se náhle octla v odpadkovém koši a nikdo ji nehledal.
KONEC
|
|
|
| | |
Tess
Založen: 19. 10. 2007 |
Příspěvky: 35 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 28.1.2008 8:07 |
|
|
|
|
Děkuji za reakce na moji nedělní povídku. Strašně depresivní nálada mě donutila sednout a vypsat se .
Stvořila jsem ji asi za dvě hodiny a nebyla schopna se k ní zpětně vracet. Za případné chyby se omlouvám
|
|
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 28.1.2008 13:35 |
|
|
|
|
Ó...
Panečku, Tess, když jsem viděla, že máš novinku, šla jsem ji prozkoumat - slova o chybějících partnerkách navnadila (díky opravdu to potěšilo), ale že to bude až takové počtení, to jsem nečekala
Jen doufám, že je Ti teď lépe...
Tahle povídka je strašlivě syrová, drsná, což se mi líbí: dala jsi tam i věci, které já do povídek nikdy nedokážu napsat ten poměrně oblíbený námět, uneseného Semira, jsi zpracovala zajímavým způsobem, co mě fakt zaujal, lapil a nepustil. Jen jsem doufala, že to Packa přežije...
První odstavec je vážně efektní, styl vyprávění, který je místy tak lehce odosobněný, přesně pasuje na téma, co jsi zvolila. Až zpětné vysvětlení je mi sympatické, protože to ukazuje, že ses soustředila hlavně na emoce.
A ty se Ti povedlo vyjádřit báječně - věřím, že přesně takto by se každý ze stanice choval. Toma jsi vystihla dokonale, líbila se mi i ta jeho malá ,,spolupráce" s Martinou, která mu celkem bez keců nechala ta cigára jako malou útěchu v krizi.
Semir... chudáček malý... Dostalo mě, že jsi ho nechala trpět plných dvacet dní, dost dlouho na to, aby spousta lidí mimo těch nejvěrnějších skutečně počala ztrácet naději.
Sečteno a podtrženo, odvážná povídka, která báječně líčí emoce, je v ní ohrožen můj oblíbený hrdina a končí mile napsaným happyendem. Dala bych jedničku s hvězdičkou, z přečtení tohoto Tvého díla mám jako čtenář vážně radost!
|
|
|
| | |
|
| | |
Fí
Založen: 17. 10. 2007 |
Příspěvky: 549 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 12.8.2008 10:07 |
|
|
|
|
Hmm...začít kouřit není dobré. Kéž by toho zase nechal, jak by se Semir našel, ale to zní jako pohádka. Závislost je hnusná věc...škoda, že tomu propadl, ale když ono asi nejde nic dělat, že? Tak aspoň kouří
Pane jo, náš vyhlášený elegán Tomíšek a uválené jeansy? Nedokážu si ho představit, ani na vodu nejel v jeansech, natož uválených....to je změna...
Ach jo, budou závislý oba, Tom na cigaretách a Semir na té mizerné droze:(
Heroin, přímo Heroin? No, doufám, že mu aspoň nepíchal čistej...i tak mi ovšem zůstává záhadou, proč na něj drogou plýtval, Heroin, i ten ředěný, je poměrně drahé zboží.
To je skvělé, konečně může něco dělat, je zaměstnaný, má důvod o sebe dbát, protože tím vším pomáhá parťákovi....VYNIKAJÍCÍ
Pohádkář Tess napsal: | ..A bylo jí dost. Turkova židle už opět měla majitele a z kanceláře se ozýval smích i hádky. No prostě tak jak to v ní vždycky bylo. Krabička cigaret se náhle octla v odpadkovém koši a nikdo ji nehledal. |
Konec pravd pohádkový...moc se mi líbil...*spokojený smile*
Fí
|
_________________ nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
"I am still, thank God, an atheist."
(Luis Buñuel)
|
|
| | |
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|