AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 036 - Fušování do řemesla
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Byl první školní den, kdy všichni děti školou povinní zasedli do školních lavic a učit se novým tématům. Děti si před školou vyprávěli, kde byli o prázdninách a co všechno dělali. Tina s Tomem odvezli Péťu a Martina do školy, Tom je byl vyprovodit ke škole, za to měla Tina hovor se šéfkou Engelhardtovou. Když se Tom vracel zpátky k mercedesu, Tina se loučila s Engelhardtovou.
TOM: „ Co se děje?“
TINA: „ Mám se objevit u Schrankmannové v kanceláři.“
TOM: „ Copak jsi provedla?“
TINA: „ To opravdu netuším.“
TOM: „ Jak to teď vyřešíme? Navíc by to byla pěkná procházka.“ K nim se blížilo stříbrné BMW.
TINA: Problém vyřešen.“ Adelina s Michalem – děti Semira chodili do té stejné školy jako Péťa s Martinem. Je to školní komplex, který se skládá ze základní školy a gymplu, kam chodí Martin, kdy si podal přihlášku v páté třídě. Péťa zatím chodí na základní školu, ale chce taky chodit jako Martin na gympl a tak to udělá stejně.
SEMIR: „ Ahoj rodinko.“
TINA, TOM: „ Ahoj.“ Semir odvedl děti ke škole, kde se s nimi rozloučil, a pak se zpátky vrátil k Tomovi, ale Tina byla dávno pryč, ta nasedla do mercedesu a odjela za Schrankmannovou.
SEMIR: „ Kam pak ti zdrhla Tina?“
TOM: „ Jela na kobereček k Schrankmannové.“
SEMIR: „ To jsem zvědav, co z toho vyleze.“
TOM: „ To já taky.“ Nasedli do BMW a vyrazili na svou pravidelnou obhlídku.

U Schrankmannové…….
SCHRANKMANNOVÁ: „ Proč jsem si vás zavolala. Jedná se o mrtvého Itala – Mario Romano, jak se jeho tělo našlo u lesíka u Hürthu. Kolegové z Říma nám poslali jeho spis.“ Předala ho Tině, aby se na něj podívala. Tina si v něm lehce prolistovala.
TINA: „ Úplnej svatoušek zase nebyl.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ S ním ještě souvisí činnost v Itálii s jedním Němcem.“
TINA: „ Martin Weber. Dost zvučné jméno na drogové scéně.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Tímto způsobem se dostává kokain z Itálie do Německa po malých částech.“
ŠÉFKA: „ Ráže byla použita v jednom případu v Římě. Byl zabit další drogový dealer – Antonio Russo.“
TINA: „ A proč si to nevyřeší kolegové z drogového?“
ŠÉFKA: „ Kolegové z Říma to nechtěli předat drogovému oddělení, protože v tom vidí nějaký háček.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Všechno mám, vysvětlí v Římě. Vede to komisař Lorenzo Fabri s jeho týmem. Už jsem ho informovala o jeho příjezdu.“
TINA: „ Odporovat jak si nemůžu. Jak to bude možné, budu vás informovat.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Když si tak dobře rozumíme, tak pomalu můžete vyrazit na cestu.“

Před služebnou……. Tom se Semirem se vrátili z obhlídky z A7. Tina byla ještě na služebně, dávali si do svého auta papíry k případu. Stříbrné BMW zastavilo na svém místě, Tom se Semirem zašli za Tinou.
TOM: „ Jak to dopadlo na koberečku?“
TINA: „ Almara mě posílá do Říma.“
SEMIR: „ Kvůli čemu?“
TINA: „ Je to kvůli tomu mrtvému Italovi u lesíka u Hürthu. Kolegové v Římě to nechtějí předat na protidrogové.“
SEMIR: „ Vypadá to jako válku dealerů v Římě a v Kolíně.“ Odešel na služebnu, aby se Tina s Tomem mohli v klidu rozloučit. Kolegové tuto dvojku sledovali před okno na služebně. Tina s Tomem si dali velký polibek, Tina nasedla do Octavie a vyrazila směr Řím. Tom se jenom koukal, jak se Octavie vzdaluje. Pak šel Tom na služebnu. Všichni kolegové rychle odcházeli na svá a místa a dělali, že něco dělají. Tom si v klidu odešel do kanceláře.

Odpoledne na služebně……. Už bylo kolem 16:00 hodiny, kdy malý Péťa končí ve školní družině. Dneska to zbylo na Tomovi, když Tininy rodiče jsou pryč a Tina také. Semir přišel do kanceláře, když Tom byl pomalu na cestě. Prohodili mezi sebou pár slov, rozloučili se a Tom odešel. O deset minut později přišla Engelhardtová do jejich kanceláře.
ŠÉFKA: „ Kde je Tom?“
SEMIR: „ Před 10 minutami odešel. Odjel vyzvednout Péťu ze školní družiny. Už se tu neobjeví.“
ŠÉFKA: „ Jenom jsem chtěla říct, že se tu za půl hodinky objeví někdo z ministerstva vnitra a komisař.“
SEMIR: „ A co chtějí?“
ŠÉFKA: „ Podrobnosti po telefonu mi neřekli.“
SEMIR: „ Až to všechno skončí, zajdu pak za Tomem.“
ŠÉFKA: „ Právě jsem to měla na jazyku.“ Odešla do své kanceláře.

U Engelhardtové v kanceláři……. Engelhardtová společně se Semirem čekali na návštěvu v šéfčině kanceláři. Bonrát zavedl pány do její kanceláře.
KESSLER: „ Moje jméno je Petr Kessler a jsem z ministerstva vnitra a tohle je komisař Heinz Bauer, který má na starosti daný případ.“
ŠÉFKA: „ Anna Engelhardtová nadřízená vrchního komisaře Semira Gerkhana.“ Postupně si podali ruce na přivítanou.
SEMIR: „ O jaký případ se jedná?“
BAUER: „ Jedná se o belgického příslušníka – Igor Morel. Před půl rokem odcizil se svými lidmi z výstavy v Lotyšsku šperky za více než mil €. Z toho polovina se dostala do rukou jednoho z lidí od Morela, který prodával do zlatnictví po celém Německu.“
ŠÉFKA: „ Našli jste nějaké?“
BAUER: „ Ano, cca 40 kusů asi tak ze 100 kusů, co měl u sebe. Další šperk se našel na jedné mladé ženě, která nechtěla dát dobrovolně Morelovi a tak si ho vzal násilím a malá žena je po smrti.“ Položil na stůl fotografie všech šperků, které byly odcizeny a které se ještě hledají. Jedná se o šperky, které jsou krásně prokládané rubíny – náušnice, náhrdelníky, náramky, řetízky, prstýnky,……. Engelhardtová si je postupně prohlížela.
SEMIR: „ A co Morel?“
BAUER: „ Morel šperky někam uložil na dobré místo a samozřejmě, že chce dostat tu druhou půlku od svého člověka, aby se mohl někam opět vypařit.“
ŠÉFKA: „ A jak vám může pomoct dálniční policie?“
KESSLER: „ Zítra ráno v 10:30 vyjíždí transport s Morelem a s dalšími 2 vězmi do Belgie, kde si odpykají zbytek svého trestu. Část trasy vede přes váš rajon. Samozřejmě, že jsem se domluvil i s vaší státní zástupkyní Schrankmannovou, která všechno povolila.“ Předal příslušné dokumenty Engelhardtové do rukou.
SEMIR: „ A co trasa? Je přibližně naplánovaná?“
BAUER: „ Zatím ne. Moji lidé budou dneska na ní pracovat a zítra než vyrazíme na cestu, že bychom si ho prošli.“
SEMIR: „ Dobře. Morel bude určitě schopen vzít roha.“
BAUER: „ To je pravda. Naši informátoři objevili pohyb Morelových lidí. Je jich pouze pár.“

Ráno u Toma……. Tom byl už vzhůru a udělal si kafe v kuchyni. Po chvilce mu zazvonil mobil. Volala mu Andrea.
TOM: „ Ahoj Andreo, něco se děje?“
ANDREA: „ Ahoj. Chci se jenom zeptat, jestli je u tebe Semir?“
TOM: „ Krásně spí na gauči s Péťou a s Martinem.“
ANDREA: „ Chtěla jsem se jenom ujistit.“ Rozloučili se, zavěsil. A šel pomalu probudit spáče.

V příbytku u dálnice……. Zde si 4 hoši připravují útok na policejní eskortu, kde sedí jejich šéf Igor Morel.

V Římě……. Vínová Octavia dorazila do Říma na komisařství, kde pracuje komisař Lorenzo Fabri, inspektor Morini a Rex.

Lorenzo s Rexem odjeli na letiště, kde čekali na Tinu, ale ta letadlem nepřiletěla. Tina byla dávno v kanceláři.
MORINI: „ Komisař se hned vrátí, odjel totiž na letiště.“
TINA: „ Nikdo netušil, že přijedu služebním vozem.“ Lorenzo s Rexem dorazili na komisařství, kde Rex spatřil vínovou Octavii a hned mu bylo jasné, kdo přijel. Hned se rozběhl do kanceláře. Lorenzo hned následoval Rexe. Rex se vrhnul na Tinu.
TINA: „ Ahoj Rexi, co ty tady děláš?“
LORENZO: „ Vy dva se znáte?“
TINA: „ Ano, to je dlouhá historie.“
LORENZO: „ A vy budete ta posila?“
TINA: „ Ano. Komisařka Tina Kranichová, dálniční policie z Kolína nad Rýnem.“
LORENZO: „ Velice mě těší. Komisař Lorenzo Fabri. A to můj pomocník inspektor Morini.“
TINA: „ Už jsme měli tu čest se seznámit.“ Do kanceláře přišla Katja Martinelová.
KATJA: „ Vidím, že ruším.“
LORENZO: „ Ale vůbec ne. Katja Martinelová, naše laborantka a technička. Tina Kranichová od dálniční policie z Kolína nad Rýnem.“
TINA: „ Velice mě těší.“
KATJA: „ Mě taky. Všechny důkazy od vás přišly v pořádku.“
TINA: „ To je výborné.“
KATJA: „ Jenom jsem přišla vám předat tuto zprávu s výsledkama mého šetření. Ráže 9mm se shoduje se všemi, které jsme našli. V minulosti byla už použita.“
LORENZO: „ A kde?“
KATJA: „ Při jedné nechtěné hádce mezi sousedy.“
LORENZO: „ A jméno asi těžko najdeme.“
MORINI: „ Já se na to zkusím podívat.“

Na dálnici A1……. Zde jela policejní eskorta s belgickým lupičem Igorem Morelem na belgické hranice, kde si je převezmou kolegové. Tom se Semirem jeli ve stříbrném BMW. Na přepadení kolny se chystala čtyř členná skupinka lidí, která pracuje pro Morela. Nasedli do svých aut, kromě jejich technika Marcela, který začne svou práci u dálnice a se svým malým robotkem. Jen co kolona přijela k danému prvnímu místu k mostu, kde stál Marcel a sledoval transport. Když se dohodli přes vysílačky, že se setkají u dalšího bodu.

V BMW panovala pohoda. Tom si četl noviny, kde byli inzeráty s různými věcmi, Tom se do jednoho začetl.
SEMIR: „ Copak tam máš hezkýho, že se usmíváš?“
TOM: „ Ale objevil jsem jeden prima inzerát.“
SEMIR: „ Od kdy čteš inzeráty?“
TOM: „ Od té doby, kdy tam je dobrá nabídka.“
SEMIR: „ Ukaž.“ Tom mu ukázal, co myslí. Byl tam inzerát, že jeden chlapík prodá Ford Mustang z roku 1967. „ Ty myslíš tu sbírku motýlů, co je na prodej?“
TOM: „ Semire, na sbírku motýlů ti pes udělá bobek.“
SEMIR: „ Nebo to je snad ten Modrý Mauricius?“
TOM: „ Ten to taky není.“
SEMIR: „ Nechám se podat.“
TOM: „ Moc dobře víš, o co jde.“
SEMIR: „ Jestli myslíš ten Mustang, tak to moc Tina šťastná nebude.“
TOM: „ Semire, jak ty to můžeš vědět.“
SEMIR: „ Protože předpokládám, jak se zachovala Andrea.“
TOM: „ Co ty víš, Tina třeba může být nadšená.“
SEMIR: „ To bych chtěl vidět. Ta bude přímo jásat radostí.“

Technik Marcel už byl připraven na daném místě, kde vypustil svého robotka k policejnímu vozu – doprovodnému. Robotka řídil, jako se řídí autíčko na dálkové ovládání. Robotek tiše zajel pod doprovodný vůz, a když dali znamení v prvním autě, Marcel zmáčkl a policejní vůz explodoval. Autobus s vězmi se tak rychle nestačil vyhnout explodovanému vozu, přes které přejel a skončil v protějším směru A1. S autobusem se v protějším směru střetlo několik aut, ostatní doprovodná vozidla nestačila brzdit a tak skončila v explodovaném vozu. K hromadě šrotu přijelo stříbrné BMW, komisařové stačili jenom vylézt z auta, protože je zasáhla sprška kulek od Morelových hochů, dálniční policie jim opětovně kulky vracela se spolu s komisařem Bauerem. Igor Morel se mezitím dostal do jednoho z přistavěných vozů, obě auta se za chvilku nastartovala a odjížděla pryč. Komisařové hned běželi napomoct lidem z autobusu. Řidiči byli těžce zranění, ale vězmi podlehli těžkým zraněním.

V Římě……. Tina si s Lorenzem prošli všechny spisy, které přivezla, ale ty které k případu náleželi. V Římě se jednalo o jeden malý kroužek dealerů z Itálie a Německa, zde vedli kokainové obchody do Itálie a Německa. Martin Weber je více znám v Itálii než, v Německu, protože v Itálii má lepší kšefty, také po něm jde dlouho protidrogové z Říma.
LORENZO: „ Pořád mi nejde do hlavy, proč se vlastně dealeři zabíjí navzájem, když se dobře znají, mají dobré vztahy,…….“
TINA: „ To opravdu netuším. Třeba v tom může být nějaká žena.“
LORENZO: „ Už jí bych chtěl vidět, jedna žena pro několik chlapů.“
TINA: „ Možný je všechno. Už se našlo více o té zbrani?“
LORENZO: „ Morini na tom dělá, nevím, kam se až dostal.“ Jak to Lorenzo dořekl, v kanceláři se objevili Morini. „ Co ta zbraň?“
MORINI: „ Zbraň značky Bereta 9mm byla v držení rukou jistého Antonia Pariniho. Při jedné sousedské hádce omylem postřelil svého dobrého souseda. Za to si vyfasoval malou podmínku. Zbraň zabavila policie, ale po několika měsících zmizela. Byla ukradena v Římě z velkoskladu pro doličné předměty.“
LORENZO: „ To byla ta velká loupež.“
MORINI: „ A při tom se někam lupičům zakutálela tato zbraň.“
TINA: „ Po městě chodí nějaký maniak, který si našel zbraň od lupičů. A teď s ní zabíjí dealery. Skoro to vypadá na osobní pomstu.“
LORENZO: „ Taky se mi to tak zdá. Musíme ho, co nejdříve najít.“

V Kolíně……. Morelova parta dojela do svého kutlochu u dálnice.
MOREL: „ Díky za perfektní akci. Fízlové čučeli.“
MARCEL: „ Jsme rádi, že to vyšlo, podle našeho plánu.“
MOREL: „ Bylo to skvělí! Už jste našli Laubnera?“
IVAN: „ Zatím ne.“
HEIKO: „ Už jsme nasadili na něho jednoho člověka, který by nám měl říct v brzké době, kde je.“
MOREL: „ Na to chlapeček nezapomene, že mi vezme můj lup. A co další šperky?“
IVAN: „ Ty se zatím nikde neviděli.“
MOREL: „ Ale ono nám to bude stačit a ta naše půlka. Když k tomu uděláme jednu výstavu tady v Kolíně.“
FRANK: „ A kdy to je?“
MOREL: „ Je to asi tak za 4 dni. Jsou toho samé noviny. Šperky za 10,5 mil €.“
HEIKO: „ Fíha, to bude penízků.“
MOREL: „ A vyrazíme na výlet. Musíme si celou naši akci perfektně připravit, aby to klaplo, jako dneska.“

Na služebně dálniční policie…….
ŠÉFKA: „ Pátrání po Morelovi už je vyhlášené. Jak se daří řidičům?“
SEMIR: „ Jsou v kritickém stavu, dost pěkně to schytali.“ Dál se bavili, jestli informátoři od Bauera našli nějaký pohyb odloučeného člena z Morelovy bandy. Zatím nezjistili, jak se jmenuje, ale je někde v Kolíně. Jejich debatu přerušila Andrea.
ANDREA: „ Nerada ruším, ale volal obchodník se zlatem, že má v obchodě pár kousků šperků z ukradené série.“ Semirovi předělala na malém papírku adresu obchodu.

U zlatníka v Düsseldorfu……. Dálniční policie s komisařem Bauerem se objevili u zlatníka na okraji Düsseldorfu. Zlatník jim položil na pult vykoupené šperky z ukradené série z Lotyšska. Bauer je porovnal s fotografiemi, které si vzal sebou.
BAUER: „ Tak to jsou všechny šperky, co vám ten chlap přinesl?“
ZLATNÍK: „ Ano, přinesl mi těch 15 kousků. Je krásná práce. Bylo mi divné, že chce takové krásné chvosty prodávat…….“
SEMIR: „ A jak jste se o těch hledaných špercích dozvěděl?“
ZLATNÍK: „ Přinesl mi je můj kamarád, okopírovaný fax, který zasílala policie.“
BAUER: „ A pamatujete si, jak ten chlap vypadal?“
ZLATNÍK: „ Samozřejmě.“
TOM: „ Ale když jste od něho vykupoval ty šperky, musíte mít od nich doklad.“
ZLATNÍK: „ To je pravda. Hned vám ho najdu.“ Z pultíku vytáhl krabičku, kde měl veškeré doklady o převzetí zlata, a začal hledat. Po chvilce hledání ho objevil. „ Tak tady je.“ Položil ho na pult ke šperkům.

V Římě……. Už bylo něco kolem osmé hodiny večerní. Lorenzo s Rexem byli vyprovodit Tinu do hotelu.
LORENZO: „ Pořád mi nejde do hlavy, jak krásně plynule mluvíte italsky?“
TINA: „ Nebude lepší, když si budeme tykat? Když tu delší čas. Ale to bys měl ty nabídnout jako ženě první.“
LORENZO: „ To je fakt. Jestli to přijmeš teď.“ Podal ruku Tině na tykání. „Na tykání?“
TINA: „ Na tykání.“ Podali si ruku, třeba místo vypití panáka,………
LORENZO: „ Jak ses naučila italsky?“
TINA: „ Víš, italština je můj rodný jazyk.“
LORENZO: „ Ty jsi Italka? Kde ses narodila?“
TINA: „ V Miláně, kde jsem také studovala policejní akademii. O pár let jsem se přestěhovala do Německa. A že ty mluvíš německy?“
LORENZO: „Moje maminka je Němka, pak jsem studoval ve Vídni. A pak celé léto tráví tady v Itálii. Takže jestli budu mluvit německy nebo italsky…….“
TINA: „ Je to prakticky jedno. Už od mala jsme doma mluvili italštinou anebo němčinou.“ Když stáli před hotelem, chvilku ještě postáli.
LORENZO: „ A ještě by to chtělo vysvětlení s Rexem.“
TINA: „ Zase někdy jindy. Jsem docela unavená po cestě.“
LORENZO: „ Ano malého panáčka na to naše tykání?“
TINA: „ Tak teda dobře. Jenom jednoho.“ Spolu zašli za jednoho panáka do hotelového baru, kde si opravdu dali jednoho panáka. Zde se Tina rozloučila s Lorenzem a Rexem.

V malé uličce……. Bylo tak kolem jedné hodiny ranní. Zde bylo policejně uzavřené místo, protože se tu našlo tělo muže na jednom dvorku v řadových vilách, kde bydleli obyvatelé Říma. Byli to dvoupatrové vily, každá měla svůj vlastní dvůr. Okna, která byla směrem do dvora, zde byla postavena pavlač v obouch patrech.

Komisař Lorenzo Fabri s Rexem byli už na místě. Inspektor sbíral informace od sousedů. Na místo nehody přijela vínová Octavie. Tina vystoupila z auta, policista, který hlídal u pásky, u kterého se Tina musela legitimovat a vysvětlit, že dělá také na případu. Policista ji pustil za Lorenzem. Rexovi se nelíbilo, že tu není Tina, tak lehce zaštěkal na svého páníčka.
LORENZO: „ Copak si ti nelíbí.“
MORINI: „ Co mu je?“
LORENZO: „ Jestli mu nechybí náhodou naše kolegyně z Německa – Tina.“ Jak Rex uslyšel jméno Tina, byl hned veselejší, a když se na místě činu objevila.
TINA: „ Vaše kolegyně z Německa je tady.“
LORENZO: „ Jak ses tu vzala?“
TINA: „ Od Moriniho jsem si vydindala adresu. Náš Martin Weber, komu pak lezl na nervy, že ho oddělali.“
LORENZO: „ To ví jenom, on kdo mu to udělal.“ Po chvilce se u nich objevila Katja.
KATJA: „ Dobré ráno všem.“
LORENZO: „ Máš pro nás něco?“
KATJA: „ Jedno je jisté, že byl zabit tou jistou zbraní jako ti ostatní. A byl zastřelen tady. Zřejmě pachatel použil nějaký tlumič, aby moc obyvatelé vil moc nevyrušili.“
TINA: „ Mluvil někdo s patologem? Jak dlouho je mrtvý?“
MORINI: „ S patologem jsem mluvil. Je mrtvý asi tak 2-3 hodiny.“
LORENZO: „ Takže ráno obejdeme sousedy, teď je necháme na pokoji. Kajto, podívej se na to za denního světla.“
KATJA: „ Právě jsem ti to chtěla navrhnout.“ Ještě dořešili nějaké maličkosti, komisařové se s Morinim a Katjou rozloučili a odjeli pryč. „Nepřipadá ti, že se Lorenzo zakoukal do Tiny?“
MORINI: „ To asi né. Ty si to myslíš?“
KATJA: „ To jsem vypozorovala z jeho pohledů.“
MORINI: „ Aha……. Tak se ho na to zeptej sama.“
KATJA: „ Mě to popře. Zeptej se ho nenápadně.“
MORINI: „ Katjo, ses zbláznila a přímo mě……. Jestli máš odvahu, tak se zeptej sama.“ Odešel ke kolegům. Chudák Katja zůstala sama u mrtvého.

Do rána byla vilová čtvrt uzavřena policií. Tina, Lorenzo a Rex obíhali sousedy vil, jestli někdo v noci něco neviděl. Katja prohledávala okolí kvůli případným důkazům. Tina s Lorenzem a Rexem se sešli na dvoře před jedním vchodem do jedné z vil.
LORENZO: „ Tak co, máš něco?“
TINA: „ Mám. Jedna ze sousedek si všimla jednoho údajného muže. Pozvala jsem ji k nám, aby udělala portrét pachatele.“
LORENZO: „ Ona ho viděla?“
TINA: „ V záři nočních lamp.“
LORENZO: „ Aspoň se trochu pohneme dál.“ Pomaličku se sunuli ke Katje, kde se sešli s Morinim.
MORINI: „ Kde jsem procházel, toho moc neviděli ani neslyšeli. Tou dobou spali.“
LORENZO: „ Katjo, máš něco?“
KATJA: „ Otisky bot, vypadají na mužskou velikost. A dva nedopalky od cigarety. A v rohu byla čepice.“
LORENZO: „ Puč mi jí. Třeba nás Rex zavede, odkud pachatel přišel.“ Katja podala Lorenzovi čepici v pytlíku na důkazy. Lorenzo dal přičichnout Rexovi a ten se pustil do práce. Rexův nos zavedl Tinu s Lorenzem na jedno malé náměstíčko, kde pachatel nasedl do auta a odjel pryč.
TINA: „ Teď víme, odkud pachatel přišel.“ Rozhlížela se po náměstí. Pak si v jednom rohu všimla něčeho…….
LORENZO: „ A odjel kam koliv, jak se mu hodilo.“
TINA: „ S tím máme ušetřenou práci…….“
LORENZO: „ Jak ušetřenou práci?“ Rex svého páníčka tlapkou šťouchnul do nohy, aby si všimnul kamer. „ Tak to je ta tvoje ušetřená práce. Dáme to za úkol Morinimu, aby zajistil nahrávky.“

V Kolíně……. Andrea procházela počítačem jméno, který byl u zlatníka, kde prodal nějaké šperky, aby dostal nějaké peníze na útěk za hranice. Při hledání Andree pomohl i Interpol, který našel nějaké informace o hledaném – Felix Laubner.

Semir přišel ke své manželce, která seděla za počítačem.
SEMIR: „ Už jsi vypátrala, kdo byl v tom zlatnictví?“
ANDREA: „ Ano, trochu mi pomohl i Interpol. Felix Maibach je hledaný ve více zemích, kde si potřeboval vydělat nějaké peníze. Tím, že prodával šperky po různých zlatnictvích, kradl auta,….“
SEMIR: „ A kde všude?“
ANDREA: „ Interpol vyhlásil pátrání po špercích a Laubnerovi. Pár zlatníků se ozvalo – z Itálie, Polska, Rakouska, České republiky,…….“
SEMIR: „ A kde přesně v té Itálii?“
ANDREA: „ Je to jedno malé městečko poblíž Říma.“
SEMIR: „ Tak zaměstnáme naší kolegyni…….“
ANDREA: „ Tině to dám vědět.“
SEMIR: „ Co je zač ten Maibach?“
ANDREA: „ Žádný svatoušek to není. Od mládí má nějaké problémy s policií, s různými gangy, kradl nejrůznější věci, co vynášeli nějaké peníze. Nakonec se v Lotyšsku sčuchnul s Morelem, kde jim pomohl ukrást ty šperky, a konec víte. A ještě se ozvali londýnští kolegové, kteří se přímo obrátili na Interpol ohledně Morela a jeho lidí, kde ještě před odcizení šperků z Lotyšska, se podívali na jednu londýnskou banku.“

O dvě hodinky později……. Kdy se zde objevil komisař Bauer u Engelhardtové v kanceláři. Přišel si pro novinky, které zjistila dálniční policie. Semir nejdříve Bauera informoval o Maibachovi, co zjistili a pak přišlo na Igora Morela, který se činil v Londýně. Asi tak 3 měsíce než Morel ukradl perky v Lotyšsku, byl Morel v Londýně se svou partou. Nutně potřebovali větší obnos peněz na jedno zaplacení dluhu z jeho hráčské lásky v pokeru a pak peníze na cestu do Lotyšska. Morel se svými kumpány přepadli londýnskou banku, kde si vzali okolo 850 000 liber.

V Římě……. Tina ve vedlejší místnosti, kde byla sousedka z vilového háje, která viděla údajného pachatele. Společně udělali na počítači jeho portrét. Lorenzo s Morinim sledovali kamerové záznamy z náměstíčka, kam je zavedl Rexův nos. Na videu je vidět, že pachatel, co nejrychleji běžel ke svému autu a odjížděl směrem na Aventin. Tina se loučila s paní na chodbě, a pak vešla do kanceláře.
LORENZO: „ Jak jsi byla úspěšná?“
TINA: „ Velmi. Tady je ten portrét.“ Položila ho na stůl k Lorenzovi. „Jaký je video?“
MORINI: „ Moc zábavný teda není.“
LORENZO: „ Na videu jde vidět, jak náš velký neznámý odjíždí do čtvrti Aventin.“
MORINI: „ Projedu jeho portrét počítačem.“ Vzal si portrét a odešel ke svému stolu.
LORENZO: „ Máme tu 3 mrtvé dealery drog a záhadného pachatele. Jaká je jejich souvislost.“
MORINI: „ Jistě na to přijdete.“
TINA: „ Válku dealerů můžeme vyloučit úplně. A přece by se takhle nevraždili na takových výrazných místech, ale spíše na odlehlejších místech.“
LORENZO: „ To s tebou souhlasím.“
TINA: „ Přece si nikdo nemůže vzít do hlavy, že vyvraždí dealery z celého města.“
LORENZO: „ Ty tři bude spojovat nějaká společná minulosti či přítomnost. Takže se musíme podívat detailněji na jejich životopisy.“
TINA: „ Víš, jak dlouho to potrvá.“
LORENZO: „ Já vím, ale jinou možnost tu teď nemáme.“ Do kanceláře přišla Katja.
KATJA: „ Neruším?“
LORENZO: „ Vůbec ne. Máš něco?“
KATJA: „ Na nedopalku od cigarety jsem našla mužskou DNA. A ty otisky bot patří mužské postavě. Jsou to sportovní boty o velikosti 45. Tady máte zprávu z patologie.“ Předala ji Lorenzovi přímo do rukou. Lorenzo si v ní začal listovat.
LORENZO: „ Zase ta samá zbraň – Bereta 9mm.“ Do kanceláře přišel Lorenzův šéf Filippo Gori.
GORI: „ Jak jste s tím případem postoupili?“
LORENZO: „ Abych pravdu řekl, moc toho nemáme, kdo za tím stojí.“
GORI: „ Státní zastupitelství mě pořád nahání, abyste to co nejdřív uzavřeli. Když si přečetli v novinách, že další dealer mrtvý.“
LORENZO: „ My se opravdu snažíme. Morini prohání portrét pachatele počítačem a na záznamech z kamer toho taky nic není.“
GORI: „ Máte tu posilu z Německa a vy nejste schopní,…….“ Raději odešel do své kanceláře.
KATJA: „ Gori má úplnou pravdu. Tak s tím trochu pohněte, když tu máte tu posilu.“ Odešla z kanceláře do svých laboratoří.
LORENZO: „ Jak se máme hnout, když nemáme nějakou kloudnou stopu.“

Felix Laubner bydlel v malé ubytovně na okraji Düsseldorfu, kde měl svůj malý kamrlík na spaní s malou kuchyňkou. Felix se koukal na televizi v zeleném křesle, když do jeho kamrlíku vtrhl Igor Morel se dvěma svými lidmi.
MOREL: „ Nazdar Felixi.“
FELIX: „ A pán šéf osobně.“
MOREL: „ Felixi, rád bych si vzal svoje šperky.“
FELIX: „ Ale já u sebe nic takového nemám.“
MOREL: „ Ale nekecej. Kde je zbytek mých šperků?!“
FELIX: „ Já fakt nevím, o co vám jde.“
MOREL: „ Tak kde jsou!! Nebo ti máme prohnat kulku hlavou, aby se ti rozsvítilo?“
FELIX: „ Já žádný šperky u sebe nemám.“ Ivan přiložil pistoli k Felixově hlavě a zdržel prst na spoušti.
MOREL: „ Tak kde jsou!!“ Felix mlčel. Ivan pomalu mačkal prst na spoušti, až zbraň vystřelila, ale Felix byl na živu, v pistoli nebyla kulka. „Příště to takhle dobře nedopadne. Tak mluv!“
FELIX: „ Prodal jsem je.“
MOREL: „ Kam jsi je prodal?“
FELIX: „ Mají různí zlatníci, když jsem zdrhal……….“
MOREL: „ Sakra. Polovinu jich budou mít fízlové.“
FELIX: „ Když šéf ví, co chtěl tak mi Ivan může dát pryč tu zbraň.“
IVAN: „ Mám splnit jeho přání?“
MOREL: „ Ale jistě, hodnej kluk.“ Ivan dal pryč zbraň od Felixovy hlavy. Zbraň předal Heikovi, Morel dal nenápadné znamení Heikovi, který si vzal polštář z pohovky. Polštář si dal před zbraň, použil ho jako tlumič a vystřelil. Felix byl na místě mrtvý přímou ránou do srdce. „Prohledejte ten kamrlík. Nemohl prodat všechny šperky, na to by byl pěknej blbec.“ Jak šéf nařídil Ivan s Heikem se dali do práce. Hledali po celém kumbálku, zbytek šperků byl schovaný v bílé igelitce pod postelí.
HEIKO: „ Šéfe, tady něco mám.“ Předal igelitku svému šéfovi Morelovi. Když Morel otevřel igelitku se šperky, měl blažený úsměv.
MOREL: „ Máme všechno, tak jdeme. Tak jdeme.“ Podíval se na Felixe. „ Promiň, Felixi. Muselo to být.“ Všichni tři odešli pryč z ubytovny do svého úkrytu.

Andrea přišla ke klukům do jejich kanceláře, kde jim sdělila adresu Felixe Laubnera. Tom se Semirem si vzali své bundy a hned odjeli do ubytovny. Před ubytovnou se sešli s komisařem Bauerem.

V Římě……. Tina byla v Lozenzově kanceláři sama s Rexem, Tina hladila Rexe na hlavě. Rex si krásně užíval Tinino drbání na hlavě. Tinu vyrušil její mobil, hned ho vzala. Lorenzo s Morinim zajeli pro nějaký ten oběd, aby se jim lépe pracovalo.
TINA: „ Ahoj Andreo, copak se děje?“
ANDREA: „ Mám pro tebe jednu malou práci.“
TINA: „ O co se jedná?“
ANDREA: „ Vyzvednout šperky a nějaké papíry ve městečku Viterbo. Všechno jsem ti poslala e-mail.“
TINA: „ To je kousek odsud.“ Tina si sedla k počítači, kde si otevřela svůj e-mail a četla si Andrein e-mail.
ANDREA: „ Je už o tom i informován i jejich kapitán.“ Tina si pomalu tiskla potřebné papíry, aby jí kolegové ve Viterbu vydali veškeré podklady k případu, aby je mohla obratem poslat dálniční policii.
TINA: „ Dobře, zajedu tam.“ Ještě prohodili pár vět, než se rozloučili. Tina zavěsila, vstala ze židle, vzala si vytisklé papíry a mobil. „Rexi, pojedeš semnou na menší výlet?“ Rex zvedl hlavu, oba dva se na sebe usmáli. Lehce zaštěkl a společně odjeli do Viterba.

Tom, Semir a Bauer se potkali před ubytovnou, společně vlezli dovnitř. Na vrátnici se zeptali, kde bydlí Laubner. A pak odešli do jeho krcálku, kde byli lehce pootevřené dveře. Komisařové se ozbrojili a vešli do krcálku. Po zemi byli rozházené věci, když tu hledali Ivan s Heikem. Bauer našel mrtvého Felixe Laubnera v křesle.
BAUER: „ Ten nám toho už moc neřekne.“
TOM: „ Hledali, co potřebovali.“
SEMIR: „ Tohle to mohli udělat jenom Morel s jeho kumpány.“ Volal Andree, že potřebují posily, techniky a patologa do ubytovny, kde bydlí Felix Laubner.

Vínová Octavia zastavila před policejní služebnou ve Viterbu, kde byl zlatník nahlásit šperky. Tina vystoupila z auta a podívala se na Rexe.
TINA: „ Jdeš semnou nebo tu zůstaneš?“ Rex se tak blbě podíval na Tinu a hlavou mu prošla myšlenka, proč se tak blbá ptá, že chci jít s Tinou dovnitř. Rex vystoupil z auta, Tina zavřela a zamkla auto, společně odešli na oddělení. Tina se zeptala u pultíku uniformovaného policisty.
TINA: „ Jmenuji se Tina Kranichová, jsem z dálniční policie.“ Držela v ruce svůj služební průkaz. „ Přišla jsem kvůli šperkům…….“ Policista skočil Tině do řeči.
POLICISTA: „ Tina Kranichová,……. Ach ano, o vaší návštěvě vím. Chvilku počkejte, zavolám našeho kapitána.“
TINA: „ Děkuji.“ Policista vzal telefon a zavolal svému kapitánovi, který sídlí v prvním patře ve své kanceláři. Sdělil mu, že tu má návštěvu. Kapitán byl za pár minut dole. Tina s Rexem odešli s kapitánem do jeho kanceláře.
KAPITÁN: „ Máte pěkného psa.“
TINA: „ Nejsem jeho majitel. Jenom ho hlídám. Dlouho jsme se neviděli.“
KAPITÁN: „ Jak se jmenuje?“
TINA: „ To je kolega Rex.“
KAPITÁN: „ Tak kolega. Velmi mě těší.“ Rex podal kapitánovi tlapku na přivítanou.
TINA: „ Tak se vrátíme k našemu případu.“ Kapitán se posadil do svého křesla. Tina seděla na židli naproti kapitánovi.
KAPITÁN: „ Ale zajisté. Před několika týdny k nám přišel jeden ze zlatníků ve městě. Přinesl nám těchto 12 kusů z ukradených šperků v Lotyšsku.“
TINA: „ A to je nedal do běžného prodeje?“
KAPITÁN: „ Ne, nechal si je po pozdější časy. Když se o tom mluvilo v televizi, tak je k nám přišel odevzdat. A hned jsme informovali Interpol. A vy jste s tou dálniční policií z Kolína nějak v kontaktu? Že jste přišla tak rychle.“
TINA: „ Já u té dálniční policie z Kolína pracuji jako komisařka. Ale protože teď jsem ti na výpomoc u kriminálky v Římě, takže mě sem vyslali, abych to tady vyřídila.“
KAPITÁN: „ Ach tak. Teď tomu plně rozumím.“
TINA: „ Musím uznat, že jsou ty šperky krásný. Kdybych je chtěla získat tak bych musela vyhrát ve sportce, i na jeden bych musela vydat jeden svůj roční plat.“
KAPITÁN: „“ S vámi souhlasím. Jestli chce, hned to můžete poslat, za rohem je pošta, kde mám svého známého, takže by to mohlo být v Kolíně dříve.“
TINA: „ Budu ráda, když to budu mít z krku.“ Tina a kapitán ještě vyplnili nějaké papíry, které tomu náleží. Tina si nadepsala obálku do Kolína, kam pak kapitán dal veškeré papíry k případu a to nejdůležitější šperky. Společně odešli na poštu, kde podali balíček. Před budovou policie se kapitán rozloučil s Tinou a Rexem, Tina s Rexem nasedli do Octavie a odjeli směrem do Říma.

Komisař Bauer zašel za vrátným ubytovny, kde spolu prohodili řeč.
BAUER: „ Chodil někdo za Laubnerem?“
VRÁTNÝ: „ Prakticky nikdo, ale dneska za ním byli tři muži.“
BAUER: „ Teď vám ukážu pár obrázků, řeknete mi, kdo tu dneska byl.“ Vyndal z bundy několik fotek Morelovi bandy.
VRÁTNÝ: „ Byli to tihle ty tři.“ Ukázal na Morela, Ivana a Heika.
BAUER: „ Opravdu?“
VRÁTNÝ: „ Ano. Něco se stalo Felixovi?“
BAUER: „ Felix Laubner je mrtvý. A tyhle ti tři ho zabili.“
VRÁTNÝ: „ Propána krále. Byl to takový hodný chlapec.“

Tělo Felixe Laubnera ohledával patolog.
PATOLOG: „ Byl zabit tak před 2 hodinami.“
SEMIR: „ A co náboj?“
PATOLOG: „ Ten zůstal v těle, ale vypadá to na 37mm. Před zbraní byl použit ten prostřelný polštář.“
TOM: „ Jako tlumič.“
PATOLOG: „ Zprávu dostanete, co nedříve.“ Sbalil si svoje nádobíčko, s komisaři se rozloučil a odešel z ubytovny. Do krcálku přišel Bauer.
BAUER: „ Vrátný poznal Morela a dva jeho lidi.“

V Římě……. Tina se s Rexem vrátili na komisařství. Lorenzo s Morinim seděli v kanceláři.
LORENZO: „ Rexi.“ Pohladil si Rexe, který k němu přišel. „Kde jste byli?“
TINA: „ Na výletě ve Viterbu.“
LORENZO: „ Tak jsi to mohla napsat na lísteček.“
TINA: „ Já jsem ho napsala, ale když si nevšimneš.“
LORENZO: „ A kde je?“
TINA: „ Máš ho přilepený na monitoru.“ Lorenzo se podíval, jak Tina řekla a opravdu tam byl přilepený.
LORENZO: „ Máš, co jsi chtěla.“
TINA: „ Samozřejmě.“

V Kolíně……. Tom se Semirem měli trochu volna a tak Tom si něco soukromého vyřídil. Po chvilce přišel Semir.
SEMIR: „ Tak jak ti dopadl ten obchod s tím Mustangem?“
TOM: „ Bídně.“
SEMIR: „ Jak bídně?“
TOM: „ Už ho prodal.“
SEMIR: „ Vážně?“
TOM: „ Naprosto vážně. Měl jsem z toho takovou radost…….“
SEMIR: „ A oni ti ho vyfoukli. To je ale škoda. Aspoň Tina nebude nadávat, že si do baráku přitáhl nějaký zbytečný krám.“ Měl to takový ironicko-usměvavý podtext. Semir se pak začal usmívat a tím nakazil i Toma, který se taktéž usmíval.

Za Andreou přišel, Hote s tlustou obálkou, který byl adresován dálniční policii a byl poslán z Itálie.
HOTE: „ Je tu nějaká obálka z Itálie.“
ANDREA: „ To bude určitě od Tiny.“ Obálku rozdělala, kde byli příslušné šperky od zlatníka a další podklady. Šperky opatrně vysypala na stůl.
HOTE: „ Ty jsou nádherný.“
ANDREA: „ Přišli rychle.“ To už se u Andrey zastavili Semir s Tomem.
SEMIR: „ Další šperky do sbírky.“
TOM: „ Bauer bude mít radost.“

V Římě……. Tina seděla v Lorenzově křesle a koukala se na video od kolegů. Ale moc z videa nevykoukala.
LORENZO: „ Tak co?“
TINA: „ Nic.“
LORENZO: „ Jsme pořád na začátku.“ Pak se k nim přichomýtl Rex a zaštěkal. „Rexi, to nesmíš.“
TINA: „ Tak ho nech. Vidí, že jeho páníček se trápí.“
LORENZO: „ Ale zase Gori bude mít nějaké připomínky.“ Rex ještě jednou zaštěkal a čumákem ukazoval na papírové zelené desky, kde je případ jednoho mladíka, kdy mu zemřela přítelkyně. Tina si portrét vzala do ruky, který zhotovila jedna sousedka z vil, kde se stala vražda. A Lorenzo vzal do ruky zelené desky, které otevřel, hned na vrchu byla fotka mrtvé přítelkyně. „Patricia Bianchiová.“
TINA: „ Ona s tím mužem má něco společného?“
LORENZO: „ Ano, byla jeho přítelkyně. Jmenuje se Roberto Carducci. Patricie zemřela po nárazu auta. Na náměstí Piazza di Spagna.“
TINA: „ Takhle v centru města.“
LORENZO: „ Patricii srazilo auto, které bylo napsané na Maria Romanova.“
TINA: „ Toho dealera?“
LORENZO: „ Ano, ujížděli dost rychle po malém nákupu drog. Místo jsme dokonale prohledali, pár stop jsme našli.“
TINA: „ A tak se Roberto postaral o vrahy své přítelkyně.“
LORENZO: „ Přesně. Zajedeme k němu domů.“ Tina s Lorenzem si vzali bundy a odcházeli s Rexem k autu. Do kanceláře přicházel Morini.
MORINI: „ Doktore, kam jdete?“
LORENZO: „ Morini, vem pár lidí a jede se na adresu Roberta Carduccia. A nic se neptej.“
Morini vzal pár lidí a vyrazili na adresu. Roberto byl na adrese, policejních vozů si všiml, když se podíval z okna v kuchyni. Robert si vzal bundu a utíkal před okno v obýváku ve 2. patře přes dvůr pryč. To už policie byla za dveřmi a Rex utíkal za Robertem, kam šel Lorenzo. Tina si Morinim zůstala dole a chodili po dvoře. Roberto přelézal zeď, která vedla pryč na ulici. Tina se hnala za ním, přelezla zeď a běžela za Robertem. Lorenzo s Rexem doběhl k Morinimu.
LORENZO: „ Kde je Tina?“
MORINI: „ Utíkala za Robertem. Támhle přes zeď.“ Rex přeskočil zeď a běžel za Tinou. Lorenzo si to v klidu s Mirinim obešli okolo. Roberto se ukrýval v jedné malé uličce za popelnicemi. Rex byl trochu na před a tak stál na přístřešku nad popelnicemi. Tina se ozbrojila a šla pomalu k popelnicím. Rex tichounce stál na přístřešku a jenom čekal na tu správnou chvíli, kdy má zakročit. Roberto se ohlížel zpoza popelnic, jestli někdo nejde, ale když se Roberto otočil zpět, koukal, na jak Rex cení zuby a štěká na lumpika. Po chvilce se tam objevila Tina.
TINA: „ Konečná.“ Robertovi nasadila želízka a spolu odcházeli k jeho bytu. Po cestě natrefili na Lorenza, Moriniho a 2 policistů, kteří si převzali Roberta.
LORENZO: „ To Gori bude mít radost, že naše posila zatkla vraha.“
TINA: „ Já ráda…….“ Usmáli se a odcházeli pryč i s Rexem. Když se vraceli, šli okolo jednoho krámku, kde si Tina něčeho všimla ve výloze a zastavila se. Lorenzo šel dál a pak se vrátil k Tině.
LORENZO: „ Co tam prosím tě vidíš?“
TINA: „ Jeden dáreček pro mého muže.“ Odešla do krámku.

V Kolíně……. Do Tomovi a Semirovi kanceláře přišel Hartmut.
SEMIR: „ Máš snad něco nového?“
HARTMUT: „ Ano, ta kulka, která zabila Felixe Laubnera je přihlášená na Ivana Morela. V minulosti byla víckrát použita. Pak jsme našli plno otisků a z toho jsou 3 lidi, kteří pracují pro Morela.“ Všechny spisy položil na stůl.

V Římě mezitím probíhal výslech Roberta Carduccia ve vyšetřovačce kriminální policie. Roberta vyslýchal Lorenzo spolu s Tinou a Rexem. Lorenzo seděl na židli naproti Robertovi, Rex byl u svého páníčka. Tina stála u okna.
ROBERTO: „ Chtěl jsem pomstít smrt své přítelkyně. Po náměstí se řítili jako……. A když jsem se s Patricií loučil, jen co jsem se otočil tak byla pod koly toho auta…….“
TINA: „ Tak jste si podle SPZ zjistil, kdo ten vůz řídil…….“
LORENZO: „ A všechny, co jeli v tom autě, jste postupně zabil – v Kolíně a v Římě.“
ROBERTO: „ Nemohl jsem jinak, když jsem pak uviděl tu zbraň, sebral jsem ji a……. Aby to vypadalo, jako válka dealerů, že já s tím nebudu nic společného.“
LORENZO: „ Smrt vaší přítelkyně byla nehoda, pod kola toho vozidla šla sama, jak to je vidět na záznamu z kamer.“
TINA: „ Stálo vám to za to, že teď budete sedět za mřížemi a to několik let. Někdy je lepší některé věci plavat.“
LORENZO: „ Odveďte ho do vazební cely.“ Dva policisté na Lorenzův příkaz odvedli v poutech Roberta do vazební cely.

V úkrytu…….
MOREL: „ Zítra nás čeká ještě jedna loupež šperků a pak tradá do Karibiku.“
HEIKO: „ To zní dobře.“
MOREL: „ Takže předtím ještě si vezmeme šperky z kolínského veletrhu.“
FRANK: „ Už máte plán, šéfe?“
MOREL: „ Samozřejmě. A pak ovládneme karibské diskotéky.“

Na služebně……. Semir s Tomem přemýšleli ve své kanceláři, kam se tak mohl zašít Morel a jeho lidi, popřípadě, co má ještě v plánu.
SEMIR: „ Morel má určitě něco v plánu než někam zmizí.“
TOM: „ Všechno jsme probrali…….“ Chviličku se zamyslel…….
SEMIR: „ Že by tě něco napadlo?“
TOM: „ Možná…….“ Odešel za Andreou. „ Andreo, zjisti, jestli v Kolíně nejsou nějaké výstavy šperků.“ Semir odešel za Tomem.
SEMIR: „ Ale to vůbec není špatný.“ Oba dva se koukali přes Andreino rameno na obrazovku.
TOM: „ Díky.“
ANDREA: „ Jedna výstava šperků tu je. Na kolínském výstavišti, výstava končí zítra. Budou tam šperky o okolo 10 mil€.“
SEMIR: „ Budou tam i cenné kousky.“

Večer v Římě………. Lorenzo pozval Tinu na rozloučenou na večeři do restaurace poblíž Kolosea. Na večeři samozřejmě nesměl chybět i Rex.
LORENZO: „ Teď je čas, jak ses seznámila s Rexem.“
TINA: „ Seznámili jsme se ve Vídni, kde jsem byla na školení. A pak jsme se viděli ještě párkrát ve Vídni. A jak to, že Rex v Římě?“
LORENZO: „ Taky jsme spolu seznámili ve Vídni, kdy mě vídeňská kriminálka požádala o pomoc. Jeho bývalý páníček odešel od policie a žije někde v zahraničí. A tak Rex se mnou odjel do Říma.“
TINA: „ Rex totiž miluje nadevše housky se salámem. Už si zvykl na italskou stravu?“
LORENZO: „ Bylo ze začátku těžké, ale teď jde vidět, že je spokojený.“ Rex to musel odsouhlasit svým štěkotem. „Můžu mít ještě takovou menší otázku?“
TINA: „ Tak se ptej.“
LORENZO: „ Před jedním krámkem jsi mluvila, že máš dáreček pro svého muže….“ Tina skočila Lorenzovi do řeči.
TINA: „ Tohle to. To je dáreček pro mého manžela. Jsme spolu už několik let.“
LORENZO: „ Teď jsem aspoň v obraze. Je škoda, že už odjíždíš. Byla to příjemná spolupráce.“
TINA: „ Co se dá dělat. Německé dálnice mě volají. Jsem ráda, že jsem po delší době zase viděla Rexe.“

Druhý den……. Tina vyrazila na cestu do Kolína v brzkých večerních ranních hodinách, aby se vyhla případným kolonám na kritických místech cesty.

Morelovi lidi se připravovali na dnešní akci, aby si vzali šperky v hodnotě 10,5 mil€ a vycestovat do Karibiku. Ke konci výstavy se zde ukážou krásné briliantové šperky, které budou chloubou celé výstavy.

Tina už byla v Kolíně a zastavila se u Engelhardtové v kanceláři s příslušnými papíry k případu v Římě. A taky trochu krátce poreferovala, co stalo. Tom se Semirem ještě nebyli na služebně, takže Tina mohla dát jedno malé překvapení Tomovi na stůl. A dlouze se zakecala i s Andreou.

Výstava na kolínském výstavišti probíhala v plném proudu. Návštěvníků zde bylo plno, hlavně se šli podívat na ten skvost výstavy – briliantové šperky. Morelova skupina už byla u výstaviště. Měli na sobě uklízečské věci a uklízečské vozíky, kam uloží své ukradené šperky. Do dění výstaviště se dostali vchodem pro personál, zde se i rozdělili do několika skupinek. Morel se 3 lidmi šli k hlavnímu sálu, kde si vzali plynové masky, aby mohli dýchat kyslík, až další skupina pustí plyn na omámení návštěvníků. Plynové masky měli schované právě ve vozíku, kam přijdou šperky. 4 lidé šli do centrálního mozku, kde seděli lidi z ochranky, kde měli přehled, co se děje na výstavě. Morelovi lidi odklidili ochranku, 2 šli ke vzduchotechnice a 2 hlídali kamery v centrálním mozku. Když Morel dal povel svým lidem, pustili do vzduchu plyn na omámení, oni si vzali masky, chvilku vydrželi a pak už čekali, až se lidé skácejí k zemi jako shnilá jablka. Když byla pravá příležitost, Morel s 3 chlapi se vydali vybírat šperky z vitrín. Lidé u vzduchotechniky šli do přízemí, kde měli další šperky v úschovně. Briliantové šperky byly vystavěny v bezpečnostní vitríně, která byla napojená na alarm. I na to byly Morelovi lidi vybaveny, jeden vyndal počítač a příslušné přístroje, aby alarm vypnul, jak se zadařilo. Morel si vzal tyto skvosty pod svá křídla. Když měli všechny šperky, tak odešli. Morel s lidmi nasedli do svých aut – černého tranzitu a černého BMW. A rychle ujížděli pryč.

Mezitím se probral jeden z ochranky a pustil alarm. Dálniční policie nepředpokládala, že Morel se na to vrhne tak rychle. Už dostala jenom echo, že výstaviště je vyloupené a že ujíždějí po A5. Dálniční policie se za nimi vypravila společně s Bauerem. Tom požádal další kolegy přes vysílačku, Tina byla ještě na služebně. Vzkaz převzala Andrea.
TINA: „ Trochu jim s tím píchnu.“
ANDREA: „ Dobře. Ať se nechaj překvapit.“
TINA: „ Přesně.“ Tina s Andreou se rozloučili a Tina odjela na pomoc na dálnici A5.

Když Morelovi lidi měli společnost – dálniční policii s Bauerem, tak měli za sebou výměnu střeliva. Ale před nimi byla kolona aut, kvůli jedné havárii kamionu s ovocem. A zde automobily jeli krokem. V koloně samozřejmě stál kamiony s novými auty. Heiko z černého tranzitu přeřízl nožem bezpečnostní lana, aby auta nesvalila hned na silnici. A Ivan střílel na bezpečnostní zarážky u pneumatik. Nové automobily se svalily na silnici, tranzit s BMW se v odstavném pruhu dostali pryč. Před auty těšně zabrzdilo stříbrné BMW a černé Audi. Za nedlouho se srazila dvě auta, protože zastavovali kvůli nehodě. A další vozidla to do nich napálila.
BAUER: „ A teď jsou fuč.“
SEMIR: „ Bude chvilku trvat, než se tam dostaneme…….“

Ale to nevěděl, že za nehodou je další kolega, kteří je pronásledují. Morel si všiml vínové Octavie ve zpětném zrcátku.
MOREL: „ Kde se tu vzali.“ Tina si nejdříve vzala na mušku černé BMW, kterému prostřelila zadní pneumatiky, a BMW skončilo v příkopu. Heiko s Ivanem stříleli po Octavii, ale ta se nenechala tak lehce setřást. Stříbrné BMW se pomalu podralo přes nehodu a vyrazili dál. Po cestě uviděli převrácené BMW v příkopu, kde už byli kolegové. Tom se Semirem se divili, co se to děje.
TOM: „ Máme tu tajného kolegu.“
SEMIR: „ Napadl mě jeden kolega…….“
TOM: „ Jestli myslíš Tinu, tak ta je ještě na cestě do Kolína.“

Vínová Octavia se ztratila pod kamionem, když Heiko s Ivanem ještě párkrát vystřelili po Tině, který převážel klády. Pak zase Octavie vyjela do levého pruhu. Ale to už tranzit se přimotal pod kola kamionu, který začal kličkovat, Octavia mu vyklidila pole. Když se kamionu dostal na štorc, že zabral oba dva jízdní pruhy, Octavia projela pod kamionem. Černý tranzit skončil v nákladním voze, který stál v odstavném pruhu a převážel peří. Peří se rozletělo všude, jako kdyby padal sníh z nebe. Tina vystoupila z auta, ale to už na místě bylo i BMW.
TOM: „ Tak to je ten náš tajný kolega.“
SEMIR: „ Hned jsem si to myslel.“
TOM: „ Ty abys neměl pravdu.“ Semir se jenom usmíval a šel se podívat na tranzit a Tom zase na Tinu. „ Kde ses tu vzala?“
TINA: „ Na služebně jsem slyšela vaše volání o pomoc.“
TOM: „ A tak jsi vyrazila na cestě.“
TINA: „ Správně.“ Usmáli se na sebe. To už přijeli další kolegové.

Na služebně……. Bauer poděkoval dálniční policii za pomoc při řešení případu, a že našli všechny šperky, které se pak vrátí do pravých rukou. Pak se Semir s Tomem odebrali do své kanceláře.
SEMIR: „ Ty máš nějakou tajnou ctitelku?“
TOM: „ O žádné nevím.“ Vykoukl z kanceláře na Andreu. „Andreo, nevíš, kdo přinesl ten dáreček?“
ANDREA: „ Byla to jedna moc mladá a krásná žena. Dala mi to, abych to ti předala.“
SEMIR: „ Tak mladá, krásná,……. Tome, to se mi jenom zdá.“
TOM: „ Já o nikom takovým nevím.“ Vzal si dáreček do ruky. Byl zabalený do červeného balicího papíru se srdíčky. Ještě měl na sobě malý papírek se vzkazem: „Pro mého miláčka.“ A na konci byl otisk rtů.
SEMIR: „ No já to vidím na nějakou tajnou ctitelku………“
TOM: „ Která se do mě zamilovala skrz televizi.“
SEMIR: „ No jasně.“ To už se do kanceláře přišla podívat i Andrea. Tina stála mezi dveřmi do kanceláře. A jenom se usmívala.
ANDREA: „ Tak to otevři.“
SEMIR: „ Ještě řekni, že tě nezajímá, co tam je.“ Tom to tedy rozbalil dáreček, ve kterém se ukrýval model autíčka – Ford Mustang z roku 1967 v měřítku 1:43 v kovovém provedení. Který Tina právě koupila v Římě. „Tím se asi nesvezeš.“
TOM: „ To máš pravdu.“
TINA: „ Líbí se ti?“ Přišla k nim a zastavila se vedle Andrey.
TOM: „ Samozřejmě ty moje tajná ctitelko.“ Jednou rukou objal Tinu kolem pasu a dali si polibek.

Konec!!
Autorka: Tina11

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 036 - Fušování do řemesla
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma