AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 030 - Bratři jak se patří
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Na hradě……. Jedna mladá žena byla uvězněna v jednom malém hradě Landstein, který se nacházel uprostřed lesů poblíž silnice B40 ve směru na Kolín-západ. Mladá žena se chtěla dostat ven, ale jak to byl těžký úkol utéci z hradní věže.

Na A1……. Po dálnici si to svištěl šedostříbrný mercedes. Provoz zde byl velice poklidný. Byla celá skleslá – měla opřenou hlavu o roku na malém rantlíku na dveřích. Tině bolela hlava jako střep z voňavého stromečku, který byl přidělaný ke klimatizaci, a jeho vůně byla velice silná.
TOM: „ Copak je?“
TINA: „ Nějak mě rozbolela hlava.“
TOM: „ A z čeho?“
TINA: „ Něco tady hrozně moc voní.“ Tom si všimnul voňavého stromečku na klimatizaci.
TOM: „ Hotův stromeček.“ Držel v ruce vonící stromeček.
TINA: „ To je ale smrad.“
TOM: „ Já jsem říkal Hotemu, že budeš určitě nadávat.“ Tina se podívala do přístrojové desky, kde vyndala pytlíček od stromečku. Stromeček dala do pytlíčku.
TINA: „ Jahoda s vanilkou. Jak se krásně bude vyjímat v koši. Smrdí to, jak spí kšíry.“

Na hradě………. Mladá žena hledala cestu ven, ale marně. Kdyby chtěla utéct tak by jedna možnost byla – skočit z hradní věže na zem, ale na místě by byla mrtvá a žádná lana či prostěradla neměla. Takže musela čekat, co s ní provede Gustav Schwarz.

Na služebně………. Kdo přišel na služebnu tak si myslel, že je v nějaké parfumerii. Tyto vonící prostředky – svíčky, stromečky,……. Nosí, Hote od své sousedky a trochu jí pomáhá s těmito smrady, že je prodává kolegům. Tina s Tomem šli rovnou za Andreou a Bonrátem.
TINA: „ Andreo, nemáš něco na bolení hlavy.“
ANDREA: „ Něco ti dám.“ Předala Tině platíčko s prášky.
TINA: „ Díky.“ Vzala si jeden prášek.
ANDREA: „ Podle návodu píšou, že by měli působit do 15 minut.“
TINA: „ Tak uvidíme.“ Andrea podala Tině sklenici s vodou, který Tina zapila.
ANDREA: „ Od čeho to máš?“
TOM: „ Od Hotova vonícího stromečku, který byl v autě.“
TINA: „ Jak se teď krásně vyjímá v odpadkovém koši.“
ANDREA: „ Odkud to Hote bere?“
BONRÁT: „ Od jedné své sousedky. Ta tyto výrobky prodává a Hote se jí nabídli, že jí s tím pomůže. Prý se u toho dobře relaxuje.“
TINA: „ To jo, akorát se pěkně u toho zadusíš.“
BONRÁT: „ Asi ta sousedka musí používat plynovou masku.“
ANDREA: „ Měli bychom říct, Hotemu, že…….“
TOM: „ Ale nějakou slušnou formou nebo se naštve. A kde je vlastně Semir?“
ANDREA: „ Semir odjel na školení do Hamburku. Šéfová mu včera večer volala.“

O dvě hodinky později……. Tom šel za Tinou do její kanceláře s papíry, ale Tina v kanceláři nebyla. Ale v kanceláři byli její věci – mobil a bunda. Tom zašel za Andreou, kde byl i Bonrát, společně dělali jednu zprávu.
TOM: „ Neviděli jste Tinu?“
ANDREA: „ Já ne.“
BONRÁT: „ Když jsem viděl odcházet, šla ze služebny pryč.“
TOM: „ Protože bundu a mobil má tady.“
ANDREA: „ Daleko nebude.“ Tom odložil papíry do své kanceláře a zašel za Tinou, která seděla ve svém služebním voze, poslouchala rádio a měla zavřené oči.
TOM: „ Miláčku, co ty tady?“
TINA: „ Už mi chyběl čerstvý vzduch.“
TOM: „ Myslel jsem, že se stalo něco hroznýho. Hota musíme nějak zpacifikovat.“
TINA: „ Co nejdřív.“ Náhle se tu objevila šéfová.
ŠÉFKA: „ Na služebně se vám nelíbí?“
TINA: „ Líbilo, kdy tam nebyl takový pušinec.“
ŠÉFKA: „ Já vás chápu, ale Herzberger si vzal do hlavy, že to musí vonět.“
TOM: „ Něco se stalo? Jinak byste nepřišla.“
ŠÉFKA: „ Svou návštěvou nás poctí Michael Grüner z ministerstva vnitra.“
TINA: „ A co jde?“
ŠÉFKA: „ Po telefonu mi toho moc neřekl, ale asi o něco velmi důležitého. Objeví se tu tak za půlhodinky.“

V šéfčině kanceláři……. Tina, Tom a Bonrát byli u šéfové a čekali až příjde Michaela Grüner. Tina s Tomem seděli na židlích naproti šéfce – Tina polevé straně a Tom po pravé straně z šéfčina pohledu. Bonrát zaujmul místo u okna. Do kanceláře vešel Michael Grüner v kvádru a s kufříkem společně s Andreou, která ho jenom doprovodila a zase hned šla.
GRÜNER: „ Tak jsem tady. Michael Grüner.“
ŠÉFKA: „ Anna Engelhardtová. Velice mě těší.“ Podali si ruku na přivítanou. Tina s Tomem vstali. „To jsou mí lidé vrchní komisařka Tina Kranichová, vrchní komisař Tom Kranich a Dieter Bonrát.“ S každým si podal ruku na přivítanou. Tina se posadila na své místo, Grüner se posadil vedle Tiny, Tom se postavil za Tinu a Bonrát šel zase k oknu. „Tak o co jde?“
GRÜNER: „ Před 3 lety v centru města 2 mladíci přepadli zlatnictví a zabili prodavačku zlatnictví.“
TINA: „Kolik si toho odnesli?“
GRÜNER: „ Odnesli si šperky za půl mil € a 300 000 €.“
TOM: „ Kdo to udělal?“
GRÜNER: „ Na tomto přepadení se podíleli Mark Schwarz a Joachim Präger. A ten co to všechno vymyslel je Gustav Schwarz, který hned odcestoval za hranice Německa. Mladší bratr Mark a Joachim přepadli a zabili prodavačku.“
ŠÉFKA: „ A nějací svědkové?“
GRÜNER: „ Ano, byli dva kamarádka zavražděné prodavačky a jeden kolemjdoucí. Oba dva si zapamatovali obličeje těch pachatelů a na základě portrétů je místní kriminálka zatkla. A svědkové samozřejmě proti nim vypovídali.“
BONRÁT: „ Schwarzovi mají nějaký trestní záznam?“
GRÜNER: „ Schwarzovi a Präger byli už trestáni za malé delikty.“
TINA: „ A co s tím má společného dálniční policie?“
GRÜNER: „ Zítra se budou převážet Mark a Joachim do cely předběžného zadržení ke kolínskému soudu. Věznice v Dürenu chce a nás požádala, a bychom se obrátili na vás, abyste zítra byli transportu.“
ŠÉFKA: „ Dobře. Já se s věznicí v Dürenu spojím.“
TOM: „ A soudu se bude řešit co?“
GRÜNER: „ Svědkové pozměnili své výpovědi.“
TINA: „ Jestli to dobře chápu, tak soud má na základně nových výpovědí propustit Joachim a Marka.“
GRÜNER: „ Ano, Gustav Schwarz drží v zajetí manželku mého syna, který obhajuje naše svědky.“
BONRÁT: „ A konce jsou vždy moc známé.“
ŠÉFKA: „ Na ministerstvu o tomto vašem problému vědí?“
GRÜNER: „ Ne, nebo mě…….“
TOM: „ Zítra se pravděpodobně pokusí zdrhnout a vymámit nějaké to € navíc.“ Grüner nechal dálniční policii spis o tomto případu a pak Grüner odjel na ministerstvo vnitra.
ŠÉFKA: „ A co si o tom myslíte?“
TINA: „ Jen tak sem přijít a vykládat co se stalo před 3 lety, tak to chce velkou odvahu.“
TOM: „ A nebo byl donucen.“
ŠÉFKA: „ Aby mu to někdo nakázal……. To se mi nějak nezdá.“
BOBRÁT: „ Třeba ho sem vyslali z jeho rodiny.“
TINA: „ Že by jeho syn.“
TOM: „ Ještě nám zbývají ty dva svědkové. S těmi bychom si měli promluvit. A proč by vlastně stahovali své výpovědi.“
TINA: „ Ale hlavně s jeho synem, jestli vůbec o této akci jeho otce.“
ŠÉFKA: „ Dobře, tak se pusťte do práce. Já se postarám o ten transport.“ Všichni tři odešli z kanceláře. Tom si vzal spis kvůli adresám svědků, ve své kanceláři si opsala na kus papírku jejich adresy.
BONRÁT: „ Budete chtít moji pomoc?“
TOM: „ Jistě, my dva zajedeme za svědky a Tina…….“
TINA: „ Na mě zbyl syn.“ Odešel z Tomovy kanceláře. „ Andreo, najdeš mi, kde bydlí Markus Grüner.“
ANDREA: „ Hned to bude.“ Tina si odešla pro bundu, mobil do své kanceláře než to Andrea najde. Pak Tina přišla za Andreou a koukala se jí přes rameno. „Tak ti ten tvůj Markus Grüner sídli v Aachenu v soudní budově na Landstrasse 37.“
TINA: „ Tak tu budovu důvěrně znám.“
ANDREA: „ Jak to?“
TINA: „ Protože tam dělá Petr.“ Volala Petrovi.
PETR: „ Ahoj ségra.“
TINA: „ Ahoj. Potřebuji od tebe jednu službičku.“
PETR: „ A to je jaká?“
TINA: „ Potřebovala bych zdržet Markuse Grünera.“
PETR: „ Ještě tu je, za půlhodinky mu končí stání. Já ti ho přivedu ke mně.“
TINA: „ Díky.“
PETR: „ Aby vůbec nadávala. Ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“ Zavěsila. K Andree přišla šéfová.
ŠÉFKA: „ Tino, co tu ještě děláte? Dieter a Tom jsou dávno pryč.“
TINA: „ Už tu nejsem.“ Odešla z kanceláře.
ŠÉFKA: „ Andreo, najděte mi informace o Markusovi a Gustavovi Schwarzových a Joachimovi Prägeroi. A ještě telefonní číslo do věznice v Dürenu.“ Andrea se pustila do svých úkolů.

Na hradě……. Gustav Schwarz se svými lidmi si procházeli zítřejší akci – přepadení transportu s Markem a Joachimem. Šperky z přepadení před 3 lety tu mají sebou a pak chtějí utéci do jižní Ameriky, kde chtějí začít úplně od začátku.

U svědkyně……. Tom s Bonrátem se zastavili u Moniky Schindlerové – kamarádka zavražděné prodavačky ze zlatnictví. Monika se ochomýtala na zahrádce, přesazovala květiny.
TOM: „ Paní Monika Schindlerová.“
MONIKA: „ Ano, kdo se ptá?“
TOM: „ Tom Kranich a to je můj kolega Dieter Bonrát, jsme od dálniční policie.“
MONIKA: „ A co ode mě chcete?“
BONRÁT: „ Jsme tady kvůli vaší stažené výpovědi Marka Schwarze a Joachima Prägera.“
MONIKA: „ Aha. Tak pojďte dovnitř.“ Otevřela jim branku a pak je zavedla do zahradního altánku.
TOM: „ Můžeme vědět proč.“
MONIKA: „ Kdybych tu svou výpověď nestáhla tak by mě zabili jako psa.“
BONRÁT: „ A kdo za vámi byl?“
MONIKA: „ Jeden z bratrů…….“
TOM: „ Gustav Schwaz byl i Heinzem Aichmayerem.“
MONIKA: „ Schwarz se mnou zkontaktoval. Chtěl mi říct, že co udělali tak budou propuštěny, když stáhnu svou výpověď. Tohle to se Erika vůbec nezasloužila.“
TOM: „ My vás naprosto chápeme, ale chceme tuto hru dotáhnout až dokonce, aby šli všichni sedět.“
MONIKA: „ To jako budou běhat na svobodě?!“
BONRÁT: „ Ono to má ještě jeden háček.“

V Aachenu………. Petr Berghammer zdržoval ve své kanceláři Markuse Grünera.
MARKUS: „ Proč tu mám čekat?“
PETR: „ Hned se to dozvíš. Já plním jenom příkazy. Jen co příjde sestra.“ Stál u okna a zrovna viděl, že přijela vínová Octavia.
MARKUS: „ A co mi vlastně chce?“
PETR: „ To se hned dozvíš, protože to ani já nevím.“ Během chvilky se v kanceláři objevila Tina.
TINA: „ Ahoj.“
PETR: „ Ahoj. Rád bych ti představil Markuse Grünera.“
TINA: „ Tina Kranichová, dálniční policie.“ Prokázala se svým průkazem.
MARKUS: „ Velice mě těší. A co po mě chcete, paní komisařko.“
TINA: „ Dneska ráno u nás na oddělení byl váš otec, který nám povídal o případu, který se stal před 3 lety, kdy byla zabita prodavačka zlatnictví.“
MARKUS: „ Ale proč vám to vykládal?“
TINA: „ Kvůli včerejšímu transportu Schwarze a Prägera. A váš hlavní problém.“
PETR: „ No kamaráde, to sis to pěkně zavařil.“
MARKUS: „ Drží moji manželku asi tak 5 dní, aby svědkové stáhli své výpovědi, aby mohli přepadnout transport…….“
PETR: „ Proč si mi o tom dřív neřekl. Mohlo se už řešit.“
MARKUS: „ Ten dotyčný chtěl, abych do toho nezatahoval policii.“
TINA: „ Někdy to je lepší, takhle když nezavoláte policii tak svou oběť zabijou. A kdo s vámi mluvil.“
MARKUS: „ Byl to Gustav Schwarz. Přinesl mi fotku mojí manželky, jak je uvězněná. Gustav před těmi 3 lety odjeli za hranice Německa, když se stalo.“
TINA: „ A co mají v plánu?“
MARKUS: „ Chtějí zdrhnout do jižní Ameriky. Jestli to je všechno, tak já bych šel.“
TINA: „ Dobře, můžu vidět tu fotku, že to není opravdu falešný poplach.“
MARKUS: „ Ale zajisté. Přinesu vám ji.“ Odešel do své kanceláře, pro danou fotku. Tina s Petrem se bavili o tomto případu. Během chvilku byl Markus zpátky. „Tak tady je.“ Předal ji Tině. Přišla ke světlu.
TINA: „ Ta fotka vypadá jako pravá.“ Petr nahlížel přes Tinino rameno.
PETR: „ Máte před sebou únos Markusovi manželky. A do toho transport…….“
TINA: „ Tu fotku si vezmu sebou.“
MARKUS: „ Aspoň se jí zbavím.“ Tina předala Markusovi svou vizitku.
TINA: „ Kdykoliv zavolejte.“
MARKUS: „ A děkuji. Už půjdu. Nashle.“
TINA: „ Nashle.“ Markus odešel z kanceláře.
PETR: „ Je mi ho líto. Jak ho znám pokud se jeho manželka nenajde, tak…….“
TINA: „ Uděláme, co bude v našich silách. Ale vždy jsme našli všechny unesený.“
PETR: „ Tak obraťme list. Nechceš tu se mnou počkat, za několik málo minut mi končí má povinnost zde na tomto úřadu.“
TINA: „ A ještě se tak blbě ptá.“

Na služebně……. Tom s Bonrátem seděli v Tomově a Semirově kanceláři, kde byla zapálená vonná tyčinka, která byla zapíchnutá do dřevěného stojánku. Na služebnu přišla Tina a zastavila se u Toma a Bonráta.
TINA: „ To už hote došel až sem.“
BONRÁT: „ Musíš uznat, že to hezky voní.“
TINA: „ Bonráte, ještě se přidávej k Hotemu.“ Zlomila tyčinku a dala ji zapáleným koncem do Bonrátovi skleničky s vodou.
BONRÁT: „ Tino, to nemyslíš vážně.“
TINA: „ Bonráte, všechno má své hranice.“ Odešla z kanceláře.
BONRÁT: „ Tome, ty k tomu nic neřekneš.“
TOM: „ To by byla škoda slov.“ Raději se sklidil z pole. Do kanceláře přišla šéfová.
ŠÉFKA: „ Kde je Tina s Tomem?“ Do rozhovoru se zamíchala i Andrea.
BONRÁT: „ Nemám tušení.“
ANDREA: „ Určitě tu někde budou.“
ŠÉFKA: „ Ať se u mě zastaví v mé kanceláři. A už jste něco vypátrala o té skupince?“
ANDREA: „ Něco málo ano.“
ŠÉFKA: „ Výborně, tak se v mé kanceláři zastavte společně s Tinou a Tomem.“ Odešla do své kanceláře.
ANDREA: „ Bonráte, Bonráte,…….“
BONRÁT: „ Co je?“
ANDREA: „ Takhle dráždit Tinu, když jí ten smrad tady leze nejvíc na nervy.“
BONRÁT: „ A mě snad né.“ Odešel z kanceláře, dělat svou práci. Andrea zašla za Tinou a Tomem, kteří se schovávali v kuchyňce.
ANDREA: „ Máme jít urgentně za Engelhardtovou.“
TOM: „ Tak jdeme.“ Všichni tři odešli za Engelhardtovou. Po celé služebně vádla taková napjatá atmosféra od těch vonných svíček, tyčinek do Hota.
ŠÉFKA: „ Takže ten zítřejší transport Schwarze a Prägera. Transport bude projíždět po A20 do soudní kolínské budovy. Transport odjíždí z Dürenu v 9:00, kde celou akci převezme naše oddělení.“
TOM: „ A co zásahovka?“
ŠÉFKA: „ Zásahovka včera odjela na cvičení, takže si budete muset poradit sami.“
TOM: „ Aspoň to nedopadne jako minule.“
ŠÉFKA: „ Minulost nechme stranou. Andreo, co máte vy?“
ANDREA: „ Gustav Schwarz krátce po přepadení zlatnictví odjel do jižní Ameriky, kde byl ty 3 roky i se šperky a penězi.“
TOM: „ A kam odjel?“
ANDREA: „ Odjel do Argentiny.“
TINA: „ Co dělal v Argentině?“
ANDREA: „ Na tuto otázku mi ještě argentický Interpol neodpověděl.“
ŠÉFKA: „ A Joachim Präger?“
ANDREA: „ Präger je kamarád Marka Schwarze a společně i s Gustavem.“
ŠÉFKA: „ A co Markus Grüner?“
TINA: „ Podle mého názoru vůbec netušil, že jeho otec byl u nás. Jeho manželku Gustav Schwarz drží už pět dní. Za Markusem byl sám Gustav, aby Marka a Joachima pustil ven z basy.“ Položila na stůl fotografii od Markuse, kde je jeho manželka uvězněná.
TOM: „ U obouch svědků byl Gustav Schwarz a to osobně. A požádal je, aby stáhli své výpovědi proti Markovi a Joachimovi.
ŠÉFKA: „ Případ se krásně rozjíždí, projděte si Grünerův spis.“ Všichni tři odcházeli z kanceláře. Andrea už byla pryč a Tom s Tinou se zastavili mezi dveřmi, když si šéfová na něco vzpomněla. „Zítra na služebně budete v 7:00 a na 9:00 v Dürenu. Ještě během dneška nám věznice v Dürenu pošle jejich trasu. Tak to vyřiďte Dieterovi a Herzbergerovi.“
TOM: „ Zajisté.“ Odešli z kanceláře.

U Markuse doma……. Za Markusem přišel jeho otec Michael Grüner, mu tak trochu vysvětlit, co se dneska dělo.
MARKUS: „ Ahoj tati.“
GRÜNER: „ Ahoj. Můžu jít dál?“
MARKUS: „ Ale ano.“ Otec odešel rovnou do obýváku. Markus zavřel za otcem dveře a pak za ním zašel. „Tati, co se to dneska děje? Za mnou v práci byla komisařka od dálniční policie.“
GRÜNER: „ Už jsem to nemohl vydržet………. Když jsem se dozvěděl, že pojede transport z Dürenu k soudu. Zašel jsem za dálniční policií.“
MARKUS: „ To je teda dobrý. A kdybys mi to aspoň řekl. A co se tím vlastně vyřeší?! A navíc do toho nemám plést policii.“
GRÜNER: „ Nevím, co se ti tím vylepší, ale určitě to, že najdou Lenu na živu, to je snad lepší než kdyby byla mrtvá. Taky se trochu vciť do ostatních lidí, co chodí za tebou a chtějí tvou pomoct.“
MARKUS: „ Já vím, každej tak myslí, že když je napsáno žádnou policii, tak žádnou policii.“
GRÜNER: „ Ano, ale jak pak to dopadá – každej druhej člověk je nalezenej mrtvej. Ty by sis měl uvědomit, co to tvoje povolání nese, každý se ti chce pomstít, zničit………. To samé je u policistů.“
MARKUS: „ Já vím, co moje povolání obnáší, tati. Jsem tvrdohlavý po matce a máš naprostou pravdu.“
GRÜNER: „ Lena se najde živá a šéfka dálniční policie mi zaručila, že to dopadne dobře.“

Na služebně……. Tina seděla v kuchyňce a luštila křížovku v dnešních ranních novinách. Přišel Tom.
TOM: „ Co ty tady, jako myška.“
TINA: „ Aspoň tu mám klid.“ Tom se posadil vedle Tiny.
TOM: „ Něco nového u Petra a celé rodiny?“
TINA: „ Nějaký víkend se v Kolíně ukáže Čarodějnice ze země Oz.“ Do kuchyňky přišel Bonrát.
TOM: „ A kdo to má být Čarodějnice ze země Oz?“
BONRÁT: „ To by mě taky zajímalo.“ Posadil se naproti Tomovi. Tina seděla uprostřed Bonráta a Toma – Toma měla po své levé ruce a Bonráta po své pravé ruce.
TINA: „ Tak Čarodějnice ze země Oz je naše tetička z Berlína.“
TOM: „ Tak to se vážně hodí. A kdo to má nasvědomí tuto krásnou přezdívku?“
TINA: „ Budeš se divit.“
BONRÁT: „ Tak kdo je to?“
TOM: „ Tak už nenapínej.“
TINA: „ Náš syn – Péťa.“
TOM: „ Co? Péťa?“
BONRÁT: „ Musím uznat, že má smysl pro humor.“
TOM: „ A jak ho to napadlo?“
TINA: „ V družině se koukali na pohádku, kde vystupovala čarodějnice ze země Oz v nějakém komiksu. Péťa to pronesl v takovou chvíli, že se celá rodina válela smíchy.“
TOM: „ To byli Martin a Péťa u rodičů a pak byli na tom výletě?“
TINA: „ Ano. A navečer přijel Petr s Monikou.“
BONRÁT: „ Děti mají dar, kdy umí danou chvilku či situaci, že jí krásně rozčísnou. Tak ta přezdívka se ujme 100%.“ Přišla Andrea. Šla si mýt hrníček.
ANDREA: „ Co se 100% ujme?“
TINA: „ Jedna přezdívka pro naši tetičku z Berlína.“
ANDREA: „ A pak mi to řekneš, aby byla v obraze. Ale nejdřív bychom se měli domluvit, jak to uděláme s Hotem?“ Posadila se vedle Bonráta po jeho pravé ruce.
BONRÁT: „ Hlavně ve slušné formě.“
TOM: „ To už se na Hota tajně nadávali, když dával ty voňavé stromečky do aut.“
ANDREA: „ To jsem mu říkala taky, ale nějak to nepomohlo.“
TINA: „ Jak nekrásně vyjímá v koši.“
BONRÁT: „ Proč si Hote neudělal nějaký průzkum – kdo to chce a kdo zase ne.“
TINA: „ To musím s tebou souhlasit.“
ANDREA: „ Tak se teda hodněme kdo…….“
TOM: „ Postupný názor nás čtyřech.“
BONRÁT: „ Anebo jak to ukáže daná situace. Nepůjdeme si dneska někam sednout?“
ANDREA: „ Bonráte, to nemyslíš vážně. Musíme se nějak……….“
BONRÁT: „ Tak to třeba můžeme dohodnout, kde budeme.“
TOM: „ Zítra kolem sedmí máme být u šéfové.“
BONRÁT: „ To se všechno stihne.“
TINA: „ Nějak se musíme odreagovat.“
BONRÁT: „ To jsou ty správná slova.“
TOM: „ Tak to jsou dva proti dvoum. A teď to bude tři proti jednomu.“
ANDREA: „ Tak dobře. Půjdu s vámi, ve čtyřech se líp táhne.“ Celý tento rozhovor Tiny, Toma, Bonráta a Andrey slyšel, Hote, který šel v danou chvíli kolem kuchyňky, že ho vůbec neviděli. Hotemu to bylo velmi líto, že mu to kolegové neřekli.

Druhý den……. Tina, Tom a Hote byli u šéfky a procházeli si trasu, kudy pojede dnešní transport s vězni. Když bylo po radě, Tina seděla v kuchyňce a ležela na stole a bolela ji hlava. Tom přišel za Tinou.
TOM: „ Vypadáš jako po flámu ze školního srazu.“
TINA: „ ZA to můžeš náš kolega Dieter Bonrát.“
TOM: „ Tohle to ti pomůže.“ Dal do Tininy dlaně prášek proti bolení hlavy sklenici vody. Tina zapíjela prášek, když přišel Bonrát.
TINA: „ Další tělo bez duše.“
BONRÁT: „ Včera jsme to……….“
TOM: „ To jde vidět. Pak šéfové vysvětli, proč jsi tu nebyl. Řeklis jsme jí, že máš problémy s vodou ve vaší ulici.“
BONRÁT: „ Díky.“ Lehnul si jako Tina na stůl, ještě mají chvilku času, než vyrazí do Dürenu. Do kuchyňky přišla Andrea.
ANDREA: „ Co to je za mrtvoly?“
TOM: „To jsou naši dva kolegové – policista Dieter Bonrát a vrchní komisařka Tina Kranichová.“
ANDREA: „ Nějak to přepískly.“

V Dürenu………. Komisařové z dálniční policie si převzali Marka Schwarze a Joachima Prägera, ti nastoupili do policejního autobusu. Když bylo všechno připraveno na cestu, vyrazil celý policejní konvoj k soudu do Kolína nad Rýnem.

V policejním Porsche vládlo hrobové ticho – Hote, sledoval cestu a Bonrát si četl noviny.
HOTE: „ Včera večer jsem zaslechl váš rozhovor o těch voňavých svíčkách. Taky jste to mohli říct…….“ Bonrát odložil noviny.
BONRÁT: „ Hote, chtěli jsme ti to nějak říct, ale v nějaké slušné formě, aby ses neurazil.“
HOTE: „ Byla to moje chyba, měl jsem se zeptat.“
BONRÁT: „ Je mi za všechny tak trapně, co se stalo včera.“
HOTE: „ Já vím a ty smrady se už neukážou na služebně, protože sousedka stěhuje ke své dceři do Berlína.“
BONRÁT: „ To bude pěknej čistej vzdoušek.“ Jenom se usmíval.
HOTE: „ Včera jste se pěkně nalili…….“
BONRÁT: „ S Tinou……….“
HOTE: „ A hezky jste to přepískly.“
BONRÁT: „ Jednou do roka.“
HOTE: „ Tak všechno dobrý?“
BONRÁT: „ Jistě.“
Tina si prohlížela časopis.
TOM: „ Už je ti líp?“
TINA: „ Už je to lepší.“
TOM: „ Vy dva jste vážně dvojka.“ Tina odložila časopis.
TINA: „ To jako s Bonrátem?“
TOM: „ Ano,……….“
TINA: „ Nemohla jsem nechat našeho kolegu samotného u baru.“
TOM: „ Sám u baru……….“ Usmíval se.
TINA: „ Ty žárlíš?“
TOM: „ Já a žárlit?!“
TINA: „ No jistě……….“ Ještě malou chvilku se takhle hádali a škádlili ve srandě.

Celá kolona se pohybovala okolo 46km dálnice A20. Hote si všiml černého Pikapu ve zpětném zrcátku.
HOTE: „ Dietře, podívej.“ Bonrát se podíval do zpětného zrcátka na své straně.
BONRÁT: „ Asi máme návštěvu.“ Zašmátral po vysílačce. „Kobra19, kobře11.“
TINA: „ Kobra11 slyší. Něco se děje?“
BONRÁT: „ Máme návštěvu – černý Pikap.“ Tom ho uviděl ve středovém zrcátku a pak si ho všimla i Tina ve zpětném zrcátku po její straně.
TINA: „ Už ho máme v hledáčku. Uvidíme, co mají v plánu.“ Bonrát zavěsil vysílačku a Tina také.
U kolínského soudu se sešli svědkové a Markus Grüner, čekali, až dorazí Mark Schwarz a Joachim Präger, kde by se dozvěděli, že jsou volní. Michael Grüner byl u dálniční policie, kde s Engelhardtovou sledovali cestu transportu a čekali, jak to všechno dopadne.
Černý Pikap předjel celý konvoj. Další auta brázdila u policejních vozů – před komisaři dálniční policie a před Porschem. Schwarz dal pokyn svým lidem, že zahajují akci, kteří hodili do policejních vozů granáty. Vozy ihned explodovali a nezmožnily cestu týmu dálniční policie k vězňům. Schwarz hodil pár granátů před první dvě auta, která explodovala, transportér přejel přes vozidla a skončil na pravé straně. Mercedes a Porsche byli uvězněni za hořícími policejními vozidly, kde je postihla větší sprška kulek, než se Mark s Joachimem dostaly ven z autobusu. Další nehoda se tvořila za konvojem, kde byli uvězněni Tom, tina, Hote a Bonrát, takže se museli bránit nehodě a kulkám. Když bylo po všem, černý Pikap s Markem a Joachimem ujížděl s dalšími auty pryč a dálniční policie se koukala na velkou zkázu.
BONRÁT: „ Tady to vypadá.“
HOTE: „ Jak po teroristickém útoku.“
TOM: „ Naši vězni nám upláchli.“
TINA: „ Engelhardtová nebude mít radost.“ Tom, Bonrát a Hote se sebrali a šli napomoct zraněným lidem z nehody. Tina se ozvala na centrálu. „Kobra11 centrále. Těžká nehoda na A20 55km. Potřebujeme tu sanitky, hasiče a posily.“
ŠÉFKA: „ A co Schwarz a Präger?“
TINA: „ Oba dva nám upláchli společně s Gustavem a dalšími lidmi.“
ŠÉFKA: „ Moc potěšující zpráva to není, ale posily jsou na cestě.“ Tina zavěsila a šla napomoct zraněným kolegům z autobusu.
GRÜNER: „ To je teda velice dobrá práce.“
ŠÉFKA: „ Moji lidé dělali, co bylo v jejich silách, pokud neměli šanci zastavit bandu tak měli proto nějaký důvod. A teď musíme doufat, že manželku vašeho syna propustí.“
GRÜNER: „ Promiňte,………. Nějak moc jsem nechal unést myšlenkou, že je vaši lidé zastaví.“
ŠÉFKA: „ To je dobré. Tak trochu jsme s tím počítali, že to tak dopadne.“
GRÜNER: „ Dám to vědět synovi.“

Dálniční policie a dobrovolníci pomáhali zraněným lidem, než přijela veškerá pomoc, kterou žádala Tina. Komisařové lítali celé nehodě, když se v mercedesu ozvala vysílačka. Okolo se ochomýtal Bonrát a tak se pro natáhl.
ŠÉFKA: „ Centrála, Kobře11.“
BONRÁT: „ Kobra11, slyší,“
ŠÉFKA: „ Vyřiďte Tině a Tomovi ať se nejrychleji zastaví na služebně.“
BONRÁT: „ Spolehněte se šéfová.“ Zavěsil. Když atmosféra na dálnici byla klidnější tak Bonrát vyřídil Tině a Tomovi zprávu od šéfky, komisařové hned vyrazili na cestu.
Na služebně……….
ŠÉFKA: „ Tak povídejte, co máte.“
ANDREA: „ Argentický Interpol objevil další informace o bratrech Schwarzových, kteří několik let pobývali v Argentině, kde se schovávali.“
TINA: „ Co provedli?“
ANDREA: „ Tak zaprvé – když jim skončilo vízum a pak udělali jednu velkou botu.“
ŠÉFKA: „ Jakou botu?“
ANDREA: „ Ukradli peníze jednomu podnikateli. Pak musel Gustav dát malou zálohu podnikateli, aby mu jeho dluh splatil a taky Gustav musel něco odpracovat.“
TINA: „ A tak sehráli to přepadení zlatnictví a zabili prodavačku.“
TOM: „ Gustav odjíždí do Argentiny, kde byl 3 roky, a Mark s Joachimem jdou vazby. A teď všichni tři chtějí do Argentiny, kde začnou nový život.“
TINA: „ Aby se vrátili zpátky do Argentiny – buď přepadnou další zlatnictví anebo budou chtít peníze za unesenou manželku.“
TOM: „ Anebo budou chtít udělat obojí.“
ŠÉFKA: „ Musíme tu manželku urychleně najít.“

Na hradě………. Skupinka s velkým úsměvem na rtech dojela do svého úkrytu na hrad Landstein.
GUSTAV: „Šlo to jako po másle.“
MARK: „ To máš pravdu. A co Argentina?“
GUSTAV: „ Už na nás čeká.“
JOACHIM: „ Budou nám všechny prachy stačit?“
GUSTAV: „ Neboj se. Těch budeme mít plno.“
MARK: „ Kdy uděláme další zlatnictví?“
GUSTAV: „ Žádné zlatnictví nebude, místo toho dostaneme prachy za tu manželku a šperky prodáme.“
MARK: „ To je super.“
GUSTAV: „ To si taky myslím. Ještě dneska dostaneme prachy a směr Argentina.“

Touto dobou se dostala ven ze svého pokoje manželka Lena právníka Markuse Grünera. Protáhla se kolem skupinky jako myška a brala nohy na ramena a utíkala lesem.

Tina s Tomem měli namířeno k Markusovi Grünerovi do jeho kanceláře, protože Markus dostal email od Gustava, kde chce 5mil € za manželku.

Na silnici B40 se objevila mladá žena a úplně byla zmatená, auta se jí vyhýbala, aby ji nesrazili. Jeden řidič zastavil své vozidlo u krajnice a pomohl mladé ženě, když do jeho vozidla narazilo další vozidlo. Řidič se ženou utíkali do bezpečí. A dalších pět si dalo krásné plechové pusinky.

V mercedesu se ozval Hotův hlas, který se ozýval přes vysílačku.
HOTE: „ Centrála, kobře11.“
TINA: Kobra11, slyší.“
HOTE: „ Nehoda na B40, 15km, směr Kolín-západ. Nehodu způsobila, jedna mladá žena.“
TINA: „ Už jsme na cestě.“ Zavěsila. „Tak mě napadá jedna žena – manželka Markuse Grünera.“
TOM: „ Pokud by to byla ona, tak aspoň je bezpečí.“ Tina zapla modrý majáček za předním sklem a vyrazili směrem B40.

Na silnici B40……. Zde už byli kolegové a vyšetřovali nehodu. Nikomu z účastníků se nic vážného nestalo. K nehodě přijel mercedes – Tom šel za Hotem a Bonrátem, tina za mladou ženou, která seděla v sanitce.
TINA: „ Tina Kranichová, dálniční policie.“ Prokázala se svým služebným průkazem.
LENA: „ Lena Grünerová.“
TINA: „ Hlavní je, že se vám nic nestalo. Můžeme si paní Grünerovou odvést?“
LÉKAŘ: „ Paní Grünerovou jsem prohlédl a je v naprostém pořádku. Bude pro ni lepší, když bude u svého manžela.“
TINA: „ Díky. Paní Grünerová, ted vás odvezu na služebnu.“
LENA: „ A co Markus?“
TINA: „ Nebojte se, bude na vás čekat.“ Volala svému bratrovi do Aachenu. „……. Ahoj. Je u vás ještě Markus Grüner?....... Tak ho pošli k nám služebnu………. Přesně tak………. Díky. Ahoj.“ Zavěsila a přišel Tom. Ustoupili kousek dál.
TOM: „ Měla velké štěstí. Jestli chceš tak jí odvez na služebnu. S kolegy se podívám po okolí, odkud by mohla vyjít.“
TINA: „ To samé jsem ti chtěla nabídnout.“ Přišel k nim lékař ze sanitky.
LÉKAŘ: „ Nechci vás honit, ale máme další výjezd.“
TINA: „ Hned si jí vezmu.“ Tom Tině předal klíče od mercedesu a odešel za Hotem a Bonrátem. Lékař si vzal svou deku, kterou pořád vozí v sanitce, Tina Leně přehodila přes její ramena svou džínovou bundu. Společně nasedli do mercedesu a odjeli na služebnu. Kolegové vyrazili směrem do lesa, odkud vyběhla Lena.

Na služebně………. Engelhardtová byla u Andrey, když přišla Tina s Lenou.
ŠÉFKA: „ Jsem ráda, že to dobře dopadlo. Andreo, postarejte se o paní Grünerovou.“
ANDREA: „ Tak pojďte se mnou. Vybereme spolu nějaké lepší oblečení.“ Odešli společně do zákulisí služebny. Než odešli, Lena vrátila Tině její džínovou bundu.
ŠÉFKA: „ A kde jste nechala Toma?“
TINA: „ Tom s kolegy pročesávají okolní les, odkud paní Grünerová vyběhla na B40.“
ŠÉFKA: „ A manžel?“
TINA: „ Už by měl být na cestě. Vzkázala jsem to po Petrovi.“ Když se Lena Grünerová převlékla do lepších šatů a trochu se opláchla, Lena, Tina se společně zastavili u Engelhardtové v její kanceláři.
ŠÉFKA: „ Teď nám řekněte, kde jste byla uvězněná?“
LENA: „ Bylo to uprostřed lesů na hradě, když jsem tam objevila, byla jsem omámena.“
TINA: „ A to vás unesli z vašeho domu?“
LENA: „ Ano, když jsem se chystala do práce. Markus byl už dávno na cestě do práce.“
TINA: „ A slyšela jsem, o čem se mohli bavit?“
LENA: „ Jednou se bavili o nějaké zlatnictví, ale dneska mluvili, když jsem utíkala pryč, že se dneska chystají do Argentiny a peníze chtějí z únosu.“
ŠÉFKA: „ A když jsem utíkala, všimla jste si něčeho?“
LENA: „Moc jsem se nerozhlížela, ale běžela jsem kolem krmelce a pak jsem šla velký kus po červené turistické značce.“
ŠÉFKA: „ To chápu.“ Do kanceláře vešel Markus Grüner.
MARKUS: „ Leno,………. Jsem rád, že se ti nic nestalo.“ S velkou radostí se objali. „Kde jste Lenu našli?“
TINA: „ Potácela se po B40.“
LENA: „ Konečně je po všem.“
MARKUS: „ A co Gustav a Mark?“
TINA: „ Po nich naši kolegové intenzivně pátrají.“
ŠÉFKA: „ Pane Grünere, musíme počítat s tím, že ještě dneska budou chtít peníze za únos vaší manželky.“
MARKUS: „ Ale vždyť jim utekla…….“
TINA: „ To ano, ale Gustav se svými společníky můžou svou sumu navýšit, že vaše manželka utekla.“
MARKUS: „ A kde bych vzal tolik peněz?“
ŠÉFKA: „ Už jsem mluvila se státní zástupkyní, všechno je dohodnuté.“
MARKUS: „ Nevadí, když tady zůstaneme?“
ŠÉFKA: „ Vůbec ne. Andrea se o vás ráda postará.“ Tina zavolala na Andreu, ať příjde do kanceláře, kde se ujala Markuse a Leny. Andrea je zavedla do kuchyňky na kávu.
TINA: „ Hrad? U B40. Tak dobrá místní zas nejsem.“
ŠÉFKA: „ A to tu žijete několik let. Dej te to vědět Tomovi.“ Tina odešla do své kanceláře. Odtud zavolala Tomovi na mobil.
TOM: „ Kranich………….“ U Toma stál, Hote s Bonrátem.
TINA: „ Tome, přibližně víme kudy paní Grünerová utíkala.“
TOM: „ Tak povídej.“
TINA: „ Paní Grünerová si po cestě všimla, že šla kolem krmelce a šla velký kus cesty po červené turistické značce. A měli byste dojít k hradu.“
TOM: „ Okolo krmelce jsme procházeli a na turistickou značku jsme narazili.“ V dáli kolegové křičeli, že objevili hrad. „Už jsme ho našli. Ještě ti zavolám.“ Zavěsil. Všichni vyrazili za ostatními kolegy. Dálniční policie došla ke zřícenině hradu Landstein. Na hradě nikdo nebyl. Tina mezitím hledala na mapě ve své kanceláři, o jaký se jedná v blízkosti silnice B40. Když ho našla, ozval se Tinin telefon.
TINA: „ Kranichová……“
TOM: „ Jedná se o hrad Landstein…….“
TINA: „ Na Suchém kopci.“
TOM: „ Jak to víš?“
TINA: „ Před malou chvilkou jsem to našla na mapě.“
TOM: „ Potřebujeme tu kolegy a techniky.“
TINA: „ Už jsme na cestě.“
TOM: „ Díky. Ahoj.“ Zavěsil. Tina zavěsila taky. Vzala si svou bundu, mapu a mobil odešla z kanceláře, ale před tím než odešla ze služebny spolu s kolegy, zastavila se u Andrey.
ANDREA: „ Máš nějaké přání?“
TINA: „ Mám, pošli techniky na hrad Landstein a Engelhardtové řekni, kam jsem jela.“
ANDREA: „ Zajisté.“ Odešla s několika kolegy ze služebny a vyrazili směrem hrad Landstein.

Během několika minut se u hradu objevila policejní kavalérie v čele se šedostříbrným mercedesem. Tom byl ve velkém hradním sálu, kde byl jeden velký stůl, na kterém byli rozházené papíry od případu. Tina do sálu vešla spolu s Hotem.
HOTE: „ Na hoře jsou malé místnosti, ve které byla uvězněna paní Grünerová.“
TOM: „ Jak to tady vypadá, museli žít několik týdnů.“
TINA: „ A ty máš něco?“
TOM: „ Je tu rozházený celý spis.“
HOTE: „ Ale kam mohli utéct. Grünerová jim utekla.“
TINA: „ Potřebují peníze do Argentiny. Ty šperky, co mají 3 roky u sebe se, budou chtít zpeněžit, ale to všechno až v Argentině.“
HOTE: „ A co nějaké další zlatnictví?“
TINA: „ Na zlatnictví zapomeň. Chtějí peníze jenom z únosu.“
TOM: „ Které budou chtít zvýšit.“ Tině zazvonil mobil.
TINA: „ Šéfová, něco se děje?.......... Kdy a kde?......... Dobře. Hned jsme tam.“ Zavěsila.
TOM: „ Kam vyrážíme?“
TINA: „ Do Bonnu na jedno staveniště, kde se staví nové byty. Gustav se tam chce sejít s Markusem.“
HOTE: „ To je ta nová zástavba na jihu Bonnu.“
TOM: „ A kdy?“
TINA: „ Za půlhodiny. Markus jim má předat 7mil €.“
HOTE: „ To abychom sebou hodili.“
TOM: „ Řekni Sigimu, ať se o to tady postará. A vem sebou Bonráta. Jede se na výlet.“ Tina s Tomem vyšli ze sálu jako první, Hote sháněl Bonráta, který byl venku před hradem. Hote, vyřídil Sigimu, že to tu má na povel. Hote a Bonrátem si vypůjčili policejní vůz a vyrazili za mercedesem, který už byl na cestě.

Na staveništi………. Gustav čekal v rozestavěném bytovém domě na Markuse s jeho penězi. Mark a Joachim čekali v autě poblíž staveniště. Gustav uviděl přijíždět stříbrnou Mazdu, ze které vystoupil Markus. Markus šel s kufříkem do druhého patra, kde na něho čekal Gustav.
GUSTAV: „ Tak mi dejte ty prachy.“
MARKUS: „ Tady jsou.“
GUSTAV: „ Vaše manželka byla velmi milá, ale škoda, že utekla.“
MARKUS: „ To bylo velké štěstí.“ Předal mu kufřík s penězi. Gustav si otevřel kufřík s penězi, podíval se na ně a zase kufr zavřel. „Tak můžu jít, když jste dostal své peníze.“
GUSTAV: „ Ale zajisté.“ Markus pomalu odcházel, Gustav vytáhl zbraň a vystřelil. Kulka Markuse škrábla do ramene, protože ho Tina shodila na zem. Když Gustav odcházel, střílel po Tině a Markusovi.
TINA: „ Jste v pořádku?“
MARKUS: „ Ano, je to lehký škrábnutí. Hlavně ho chyťte.“
TINA: „ Kolegové se o vás postarají.“ Odešla za Gustavem, který si vyhlédl Toma, kde si před staveništěm, vyměnili pár nábojů mezi sebou, než si Gustav odchytil projíždějící černé Porsche 911, ujížděl pryč. Tom běžel k mercedesu, mezitím dorazila Tina. Mercedes uháněl za Gustavem. Hote s Bonrátem se postarali o Markuse a další dva kolegové zatkli Marka a Joachima v autě. Gustav mířil na A4 na ještě neotevřený 10km úsek dálnice. Tina si mezitím požádala, posili.
TOM: „ Tenhle ten úsek ještě není otevřen.“
TINA: „ Tak si otevřeme o několik týdnů dříve.“

Na A4 se dělali poslední úpravy – malování čar, vyklízení zbylých stavebnin a stojů. Ty práce měli nastarosti jenom pár dělníků. Gustav měl za sebou dálniční policii a tak se jí chtěl zbavit, začal střílet. Tom se vyhýbal kulkám, když Tina chtěla střílet po Gustavovi, do mercedesu se zaryly dvě kulky – jedna do přední levé pneumatiky a do chladiče. Z mercedesu se objevila pára z chladiče, mercedes najel na zapomenutou dřevěnou paletu, která byla opřená o středové betonové panely. Mercedes letěl na druhou stranu dálnice, dopadl na kapotu a pak se převrátil na střechu. Gustav se koukal, jak dopadla dálniční policie, a zapomněl se koukat před sebe, skončil v rozbitém parním válci. Tom se z mercedesu vyhrabal jako první.
TOM: „ Pomůžu ti.“
TINA: „ Postarej se o Schwarze.“ Jen co Tom došel ke středovým panelům, parní válec a Porsche explodovalo. Během chvilky se objevila Tina. „ Teď shořelo 7mil €.“
TOM: „ Ale Engelhardtové to vysvětlíš ty.“
TINA: „ Tak dobře. Ale ty napíšeš hlášení.“
TOM: „ Vždyť jsem psal minule………….“
TINA: „ Se Semirem jste mě v tom nechali. A od šéfové jsem si to pěkně slízla za vás.“ Jemně se hádali, kdo bude spát hlášení. V Porsche shořeli potištěné papírky, které vydal úřad státní zástupkyně.

Konec!!!

Autorka: Tina11

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 030 - Bratři jak se patří
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma