AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Zvrat situace (8. série)
Tiscala


Založen: 12. 09. 2011
Příspěvky: 28
Bydliště: Praha/Mikulov
Odpovědět s citátem
Zdravím Vás všechny,
přináším opět další povídku, respektive je to opět část, zbytek dodám v nejbližší době, jen co dokončím finální slohové úpravy. Odehrává se někdy během 8. série.
I když můj parťák DJ Sobieski uvedl, že naše první společná povídka je Klamný manévr, není to tak úplně pravda. Do Klamného manévru jsem přispěla jen malou částí, zatímco na povídce, kterou právě čtete, jsem se podílela podstatně víc.
Takže už mi nezbývá nic jiného než Vám popřát příjemné čtení.

Bylo jedno z těch rán, kdy nebe vypadá, že se snad uzavřelo jako poklop nad celým Německem. Pršelo a byla zima. Po dálnici se hnala černá Škoda Octavia. Hnala se opravdu vysokou rychlostí, až byl div, že si jí ještě nevšimla dálniční hlídka. Její řidič, asi čtyřicetiletý zarostlý muž, vytáhl mobil a vytočil číslo. "Haló, šéfe, to jsem já, Matthias."
"No konečně!" ozval se v telefonu podrážděný mužský hlas. "Jak jste na tom?"
"Výborně!" řekl Matthias spokojeně. "Všechno klaplo podle plánu. Ani se moc nebránila. Teď se klepe vzadu v kufru." Matthias se zachechtal.
"No super," odpověděl šéf, "konečně mi dokazuješ, že jseš k něčemu."
"Vy máte teda o mně mínění, šéfe," řekl pohoršeně Matthias.
"A divíš se?" vyjel šéf. "Tu poslední akci jsi pěkně zpackal."
"Zpackal, já?" ohradil se Matthias. "To řekněte Stefanovi, von na mě řval -Bacha, poldové, ujeď jim!-"
"Neměl jsi ho poslouchat!" rozčiloval se šéf. "Vedení té akce jsem dal na starost tobě! Ale to je teď jedno. Jestli to s tou ženskou vyjde, tak na to možná zapomenu. Tak se měj a neudělej žádnou blbinu! Jo a eště něco!" vyhrkl, když už se Matthias chystal zavěsit. "Dostal jsem echo, že na áčtyřce dneska hlídkujou policajti. Jestli tě budou chtít zkontrolovat, ne že začneš panikařit a ujíždět! Nesmíš bejt nápadnej, jasný?"
"Jasný," přisvědčil Matthias.
"Normálně se necháš v klidu zkontrolovat. Nic nepodnikej. Jenom kdyby byli opravdu hodně zvědaví, tak můžeš ..." Šéf napodobil zvuk při nabíjení pistole.
"Jasně, šéfe!" zase se uchechtl Matthias. "Zatím nashle." Zavěsil a šlápl na plyn.

Herzberger zaparkoval zelenobílé Porsche na odpočívadle u benzínky a šťouchl do spícího Bonratha: "Dietre, střídáme se!"
Bonrath se ani nehnul.
Herzberger s ním zatřásl: "Dietre!"
"Co je?" zahučel rozespale dlouhán.
"No co je, střídáme se!" odpověděl Herzberger.
"Nešlo by to za půl hodiny?" zívl Bonrath.
"To teda nešlo. Já řídím už dvě hodiny a taky si chci odpočinout." Herzberger nekompromisně vystoupil. Bonrath ho hodně neochotně následoval. Když obcházel auto, pořád se protahoval a pro sebe hučel: "Panebože, to je zima! Šest hodin ráno! Copak je lidský dostat službu na dálnici v takovouhle dobu? To je snad za trest!"
"Tak to teda ne!" přerušil parťákovo nadávání Hotte. "Za trest to mají Semir s Janem, za ty dvě auta, co včera sešrotovali!"
Dieter něco zamumlal a znělo to trochu jako "Dobře jim tak!" Pak nastoupil do auta. "Kdyby se aspoň něco dělo, nějakej pirát silnic, bouračka, prostě něco!" Znovu si zívl.
Vtom se kolem benzinky přehnala černá Octavia.
"Tady máš to svý kdyby se aspoň něco dělo!" podotkl Hotte a rychle se soukal do auta. "Toho si chytnem!"
Nyní už úplně probraný Bonrath se rozjel.

Když si Matthias všiml, že se za ním žene policejní auto, sám od sebe zajel ke krajnici a zastavil.
"Dobrý den, dálniční policie, Herzberger jméno mé," představil se mu Hotte, jen co vystoupil z auta.
"Jel jsem rychle, že jo?" snažil se Matthias nasadit tón spěchajícího, ale vyrovnaného řidiče.
"To teda jo," odpověděl Hotte. "Tady je předepsaná osmdesátka."
"Prosím vás, nešlo by to nějak ... Víte, já strašně spěchám do práce, ráno jsem zaspal ..." Matthias se snažil hrát co nejvěrohodněji ranního spěchálka. Nejspíš by se mu to i povedlo, kdyby se nezačal nervózně ohlížet ke kufru auta.
"Co máte v tom kufru?" zeptal se Dieter.
"Nic, je prázdnej, proč?" zeptal se Matthias a už trochu ztrácel přesvědčivost.
"Opravdu tam nic není?" přidal se Hotte.
"Fakt tam nic není!" Tentokrát to Matthias řekl už poměrně nervózně.
"My se tam pro jistotu podíváme," řekl Hotte a už chtěl kufr otevřít.
Matthias zpanikařil. "Ne!" zařval a chtěl Herzbergra praštit, ale v tu samou chvíli po něm skočil Bonrath. Zatímco Matthiasovi držel ruce za zády, Herzberger otevřel kufr - a vzápětí zalapal po dechu. "Dietre ...!"
"Co je?" Bonrath se otočil, podíval se do kufru a strnul jako jeho parťák. V autě ležela mladá žena, svázaná na rukou a na nohou a se zalepenou pusou. Byla úplně bílá a nebylo jasné, jestli se víc třese zimou nebo šokem. Dlouhé světlé vlasy jí částečně zakrývaly obličej a modré oči upírala někam do prázdna.
Oba uniformovaní policisté zůstali na zlomek vteřiny zděšeně stát. A právě tento zlomek stačil Matthiasovi, aby se vzpamatoval a vybavil si poslední radu svého šéfa. Vytrhl se Bonrathovi a vytáhl pistoli.
"To byla chyba, za kterou se u mně draze platí," vyhrkl Matthias a namířil pistoli na Bonratha. Ten raději zvedl ruce nad hlavu a aby střelce uklidnil, řekl melancholicky: "Klid, jen klid. Vše se dá vyřešit bez násilí." Ale Matthias už měl všeho po krk. Svého šéfa za to, jak jej dořval po telefonu jak řidič autobusu sprejéry před výstupem v cílové stanici, za to, že pořád dostává stupidní úkoly, které jsou pod jeho úroveň, za to, že si o něm myslí, že jeho inteligence za nic nestojí ... Najednou se mu nechtělo svého šéfa poslechnout. Chvíli takhle stáli, až Hotte toho měl dost a tak se snažil navázat dialog se střelcem.
"Chcete nás zastřelit jen proto, že jsme se chtěli podívat do vašeho kufru?"
"Drž pysk," Pěnil Matthias. "Nic nechápete. Vůbec nic. Vy jste jen ubohý policajti, kteří se všechno vrčeli jak stroje, teorie, různý situace, trenažéry, ale nikdy vás nenapadlo, že i zločinec, za kterýho mě pokládáte, potřebuje taky trochu důvěry."
"Proč bychom vám měli důvěřovat? Za tohle?“ Snažil se Dieter uklidnit Matthiase, ale zároveň se dobrat odpovědi na to, proč Matthias čeká.
"Potřebuju prachy."
"A to je důvod k tomuto jednání?"
"Dostal jsem echo na tu holku, která má přehled, jak funguje účetnictví. Veškerá ekonomika státu."
"K čemu to potřebujete?"
"Já k ničemu. Ale můj šéf plánuje něco megalomanskýho." Když ještě Matthias mluvil, bylo zřejmé, že nepatří k té bandě, která byla krvelačná a nenechávala svědky naživu. Pomalu skláněl zbraň dolů směrem k zemi.
"Jestli se šéf nebo někdo z jeho poskoků doví, že jsem s váma mluvil, zastřelí mě. Musím jet. Před chvílí jsem s nim mluvil. Těsně, co jste mě začali honit. Nechte mě odjet. Nebo Půjde i po vás. A já nechci, aby se jí něco stalo." Ukázal do kufru. "Má doma tři děti, nejmladšímu jsou ani né dva roky a já si nevezmu na triko, že děti ztratí mateřský bezpečí."
"Právě proto vás musíme zadržet."
"Ne!" Trval na svém Matthias. "Musím ji dovézt šéfovi. Pomůže mu provést jeho plán a já ji pak tajně zase odvezu domů."
"Myslíte, že vás nechá? Že vás nebude sledovat, nebo nepošle někoho, kdo by zabil nejen ji, ale i vás? Říkal jste přece, že žádného svědka nenechají naživu."
"Myslete na ni, na její život. Když mě nenecháte odjet, budete mít na krku dvojnásobnou vraždu mně a týhle ženy."
"Existuje program na ochranu svědků," namítl Dieter, který pomalu dával ruce dolů.
"Nemůžete mi pomoct. Tihle gangsteři si vás najdou kdekoli. Klidně i v jeskyni." Znova zvedl zbraň, namířil na Dietera a jeho poslední věta, kterou Hotte a Dieter ještě stihli zaslechnout zněla: "Je mi moc líto, ale musí to být."
Hotte, který stál po pravé straně kufru ve směru jízdy, na nic nečekal, skočil na Dietra a srazil ho na vozovku. Mezitím Matthias udělal úhybný manévr, ruku se zbraní stočil o 30 stupňů doprava a vypálil. Hotteho kulka minula asi jen dva milimetry, ale zachytila se o límec jeho uniformy. Střelec vystřelil ještě jednou a zasáhl pravou přední pneumatiku kolemjedoucího tmavě modrého Volva, které vzápětí skončilo v odstavném pruhu ve svodidlech a otočilo se o 180 stupňů. Zelená Fábie za ním vybočila z pruhu, najela na středová svodidla a pak přes oba pruhy minula ležící policisty a skončila v příkopě. Její řidička vylezla z auta právě ve chvíli, kdy vínově červený Ford Predátor narazil do Volva. Tím pádem Volvo dostalo hodiny a doslova rolovalo, až se zastavilo právě o Fábii. Hotte s Dietrem honem vstali a snažili se zastavit dopravu. Dieter se rozběhl ke svému autu pro červenou plácačku a Hotte máváním rukou zkoušel zastavit dopravu. Kvůli své postavě nemohl tak dobře běžet, tak se snažil o poklus, ale mávat nepřestával. Řidiči ho jen projeli a až když bylo pozdě, teprve zkoušeli neúspěšně zabrzdit. Matthias, když viděl ten cirkus, rychle zavřel kufr, a snažil se z místa ujet. Když vybočoval z odstavného pruhu, míjel policejní auto s Hottem a jen tak tak ho minul, ale levé přední dveře skončily na vozovce.
"Kobra 19 volá centrálu. Těžká nehoda na A3 ve směru na Rudeng, dvacátý kilometr. Černá škoda Octavia ujela z místa nehody. Potřebujeme odklízecí techniku a záchranáře. Je to tady dost drsný, tak ať sebou hoděj."
Hotte ještě stačil založit vysílačku do palubky, když do jeho auta narazila tři už havarovaná auta, která tlačil náklaďák se skříní a ještě jedním návěsem žluté barvy s logem firmy Matuschek. Dieter se zatočil několikrát dokola, než zavrávoral a upadl, ale rukama se stačil vozovky chytnout. Těsně nad ním najednou proletěl žlutý Eskord a dopadl na kapotu vedle policejního (téměř na odpis) vozu. Za Dietrem už zatím dálnice spíše připomínala vzdáleně dálnici. Řekněme spíše špatně vyprojektované patrové garáže. Dieter se zvedl a rozhlížel se po Horstovi.
"Hotte!"
Když už ustal ten zvuk skřípějících pneumatik, sypání skla a mačkání plechů, zdálo se, že je nejhorší už za nimi.
"Dietre, tady! Pomóc!"
"Hotteééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!" Vykřikl Dieter tím směrem a rozběhl se, co mu nohy stačily. Vyskočil do vzduchu, dopadl na kapotu dříve šedé Mazdy 535, přeskočil na zelený Chevrolet a už viděl Hotteho zaklíněného pod koly červeného Mini.
"Ježiši, Hotte, vydrž! Už jsem tady!"
U Hotteho už stálo pár lidí, ale nikdo z nich nedokázal auto nadzvednout a uvolnit Hotteho ze sevření. Větší hrozbou byla nejen pro Herzbergra narušená elektroinstalace vozu, neboť z motoru se začalo nebezpečně jiskřit. A aby toho nebylo málo, z nádrže vytékal Natural 95 pár centimetrů od Hotteho na vozovku. Dieter seskočil z Mercedesu a ihned se pokusil Hotteho Vytáhnout. Ostatní se mu snažili pomoct. Dva chytili přední část vozu tak, aby je jiskry nezasáhly, a další dva chlapi nadzvedli zadní část vozu. Dieter uchopil Hotteho a ze všech sil ho posouval ven. Hotte se pokusil vstát. To se mu sice podařilo, ale musel se chytit svodidel, protože měl něco s pravou nohou. Kupodivu ještě mohl normálně chodit. Když byli sotva pár metrů od auta, chytl motor a plamen se rychle šířil.
Dieter se stačil otočit a zařval na Hotteho zachránce "Všichni pryč! Ukliďte se!“
Ti, co ještě byli na silnici, honem přeskakovali auta, aby se zachránili. Najednou zazněla ohlušivá exploze připomínající průlet Grippenu. Oběma policisty to hodilo na protější stranu dálnice těsně před projíždějící kamion Liaz vezoucí letecké palivo do hangárů na letišti. Protože vedle sebe po pravé straně měl nákladní auto přepravní firmy Rupeto převážející ovoce a zeleninu, strhl řízení doleva právě do uzavřeného směru. Když viděl hořící kouli velkou jak vodojem v Bonnu, rychle vyskočil z kamionu přímo na jeden vrak auta. Skulil se na nohy a přeběhl zpátky k oběma policistům, kterým zachránil život. Liaz zatím nabral další auta a projel požárem a setrvačně dorazil až k hořícímu místu, kterým projel. Na rychlosti mu ubírala auta, která před sebou tlačil. Další auta explodovala a vylétávala tlakovou silou do vzduchu. Nyní se ozvala další ohlušující rána, kdy vybuchl i kamion s palivem. Nebylo vůbec nic vidět. Speditér dotáhl oba policisty na kraj dálnice, kde si oba sedli a nevěřícně zírali, jestli jsou na správné adrese. Tohle přece není to deštivé chladné ráno. Tohle je tropické vedro v sauně bez střechy. Najednou si Dieter všiml ve vzduchu nějakého hořícího předmětu letícího k nim.
"Hotte, bacha!"
Oba se odkouleli, každý na jinou stranu. A přímo do místa, kde leželi, dopadl kus hořícího motoru z Liazky, která měla cíl cesty mnohem dál, než v těchto místech.
"Řeknu ti, Dietre, teď už se Semirovi nedivím, že šrotují s Janem auta jak ponožky.“
Dieter se jen zasmál a řekl: "Škoda, že šéfová nemá smysl pro takové umění. V tomhle způsobu tvorby se rovněž odráží kreativní práce. Nikdy nesešrotuješ auto dvakrát stejným způsobem."
Právě v tom okamžiku dorazili Semir a Jan. Přijeli v Mercedesu, který už evidentně pamatoval nejednu akci.
"Panebože, tady to vypadá!" rozhlížel se nevěřícně Semir. "Jak po bombardování. Co jste tady vyváděli?"
"To, co běžně děláte vy," odtušil Bonrath a vstal.
"Chtěli jsme chytit jednoho chlapa, co jel jako šílenec a v kufru měl svázanou ženskou," přidal se Hotte a pomalu vstal také, i když se pořád musel přidržovat - tentokrát mu oporu dělal jeho dlouhý parťák.
"Cože?" vytřeštil oči Jan.
"To jako - únos?" zeptal se Semir.
"Jo," přisvědčil Hotte. "Hnal se po dálnici jako blázen, tak jsme mu to chtěli spočítat, no a když jsme ho zastavili, tak jsme náhodou zjistili, že má v kufru ženskou."
"Počkej, Hotte, to chceš říct, že se jen tak nechal zastavit?" zeptal se nevěřícně Semir. "To vám ani nijak nebránil?"
"Ale bránil, hned na nás vytáh pistoli."
"Když jsme ho chtěli zadržet, tak začal střílet, způsobil tenhle binec a ujel," doplnil Bonrath.
"To byla ta černá Octavia?" zeptal se Jan. Uniformovaní kolegové přikývli.
"Dobře, jdu vyhlásit pátrání." Jan odběhl k autu.
Dieter si se zájmem začal prohlížet vůz, kterým Semir s Janem přijeli. "Co to máte za auto?"
"Nelíbí se ti?" opáčil semir a tvářil se, že odřený lak a promáčklé dveře neexistují.
"Vypadá, jako kdybyste si spletli formuláře," ušklíbl se Hotte, narážeje tak na událost z nedávné doby, která začala záměnou formulářů a málem skončila rozpuštěním jeho a Dietra v kyselině solné.
"Náhodou je to dobrý auto," ohradil se Semir.
"Jo, leda do šrotu," ozval se Jan, který se mezitím vrátil. "Máte okamžitě jet za šéfovou, ten únos vyřešíte na stanici."
"A čím asi máme jet?" zabručel Hotte a lítostivě se díval, jak odtahovka nakládá jejich zřízené Porsche.
"Já vás odvezu," nabídl se Semir. "Jane, sepiš zatím výpovědi svědků, hned se vrátím!"
Vykročil k autu následován Bonrathem, Herzberger kulhal jako poslední. Semir si toho okamžitě všiml: "Dobrý, Hotte?"
"Jo, to nic není, jenom jsem si asi zvrtnul kotník."

Šéfová seděla za stolem ve své kanceláři, proti ní stála uniformovaná dvojka. "Řeknu Andree, ať se podívá, jestli v poslední době nebyl hlášen nějaký únos, který by se shodoval s tím, co jste viděli vy dva. Bonrathe, vy mi sepište hlášení o té nehodě. A vy -" obrátila se na Herzbergra a ustaraně si ho prohlížela, "- byste si měl zajít k lékaři, Herzbergre." Ukázala na několik zranění, která měl Hotte v obličeji a na rukou od zaklínění pod autem a následné záchrany.
"Ale to je dobrý, šéfová," bránil se Hotte.
Šéfová jen nesouhlasně zavrtěla hlavou a propustila ho. Hotte odkulhal za Dietrem k jejich stolu.
Engelhardtová vyšla z kanceláře: "Andreo, zkuste se podívat, jestli někdo v poslední době neunesl ženu ve věku od pětadvaceti do třiceti let, štíhlá, modré oči, dlouhé světlé vlasy."
Andrea se okamžitě pustila do hledání. Za pár minut se ozvala: "Mohla by to být Simona Kreuzerová, 28 let, tři děti, je to špičková ekonomka. Únos nahlásil její manžel, Jochen Kreuzer, před dvěma dny."

_________________
S mým parťákem Danem jsme do toho úplně zažraní, tak jsme si vytvořili tým Kobra 13 a je to znát.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Zvrat situace (8. série)
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma