kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 26.10.2011 16:18 |
|
|
|
|
Takový maličký podzimní drobek. Ať se líbí a ať se Vám všem daří.
(Kdo nezná mé povídky, tak většinou si u mě můžete hlavního hrdinu dosadit kohokoliv z hlavních mužských aktérů AFC11.
„Je podzim, je podzim, je podzim, listí opadá...“ broukám si společně s puštěným rádiem jednu odrhovačku o podzimu, která je teď v Německu velkým hitem.
Opět jsem vyrazil na svou obvyklou pouť městem, na jejímž konci mě čeká můj byt – můj hrad.
Dnes ani domů moc nespěchám, proto jedu oklikou a přitom pozoruji, jak se město za měsíc, kdy jsem touto cestou jel naposledy, změnilo.
Stromy se zbarvily do barev podzimu, v parku se důstojně procházelo hejno havranů a rozrývalo trávu svými majestatnými zobáky. Lidé pořád někam spěchali, to jediné se snad nikdy nezmění.
„Hlavně ty nespěchej,“ okřiklo mě mé svědomí a mimoděk jsem hmátl levačkou k boku, zda mám opravdu zapnutý pás.
Taková drobnost a zachrání vám život, když na to přijde. Zrovna včera jsme z dosti sešrotovaného auta vytahovali mrtvé tělo mladé řidičky, co hůř, matky. Spěchala a nezapnula si pás. Ještě, že měla dost rozumu a nemluvně měla upevněné v dětské sedačce.
Nadával bych, ale není to potřeba. Ona zaplatila cenu nejvyšší.
Přeživší dítě jsme měli ještě několik hodin na služebně. To prtě způsobilo pěkný rozruch. Petra ho pořád nosila na rukou, Hotte s Dieterem se na něj culili, a když je šéfová okřikla, neuniklo mi její láskyplné gesto pohlazení dětské ručky. Z tváře na vteřinu zmizela maska drsného, avšak férového šéfa a objevila se ženská stránka, tak pečlivě skrývaná pod povinnostmi a prací.
Při čekání na světlech jsem se schválně podíval na kolemjdoucí, jinak, než obvykle.
Všichni nosíme masky.
Ale co když to nejsou masky? Co když to jsou stopy našeho života, který se nenávratně blíží ke svému podzimu?
Každá tvář chtě nechtě vypráví svůj vlastní, tichý, soukromý příběh.
Při pohledu do zpětného zrcátka jsem se zeptal sám sebe, o čem asi vypráví má tvář.
S pousmáním pouštím na přechodu pro chodce netrpělivého odhadem třicátníka, odbočuji doleva a dávám si předsevzetí, že o víkendu vyrazím někam do přírody na neuspěchaný výlet.
|