AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Vyděrač
zoe1997


Založen: 25. 08. 2011
Příspěvky: 3
Odpovědět s citátem
I.)
Seděla jsem ve svém pokoji, který mi můj strýc Ben nadělil.
Byla jsem naprosto nehybná, zoufalá z představy, že u Bena
musím zůstat týden, než si moji rodiče něco najdou poblíž.
Chodila jsem na internátní školu v Kanadě, rodiče tam měli
práci - společnš pracovali na nějakém projektu, který má
pomoct zničit alergii na psi.
Mý rodiče jsou do pokusů se psi úplně cvoklí.
Z okna se ozval příjezd auta. Paráda! Ben přijel z práce a teď
začne hotové peklo. Vydržím to tu týden? Projelo mnou zachvění.
Strýc otevřel kliku a bum...už to začíná.
,,Ahoj Kaylo, vím, že máš přijet, ale od koho máš klíče k mýmu bytu?" podivil se.
,,Od otce" zabručela jsem.
,,Hmm, to je hezké, ani mě na to neupozornil. Doufám, že tu nemáš i dinosaura"
tím myslel nějaké zvíře.
,,Ne, Archi je doma" přimhouřila jsem oči.
,,Jediné štěstí" zamumlal a začal chystat večeři.
,,Co si dáš?" zeptal se.
,,Nic, vzala jsem si jogurt. Svíral se mi žaludek" vysvětlila jsem.
,,Jdu se osprchovat" oznámil.
Kývla jsem a zapnula plazmovou televizi. Schválně, co tam dávají.
,,Na dálnici A4 na sebe řvou dva lidé přímo z okénka.
Vysílání je živě, oni pořvávají jako něco: Sežeň jí a já zaplatím!
Otázka je, kdo je ten člověk? Kdo jsou ti lidé? Kolik za tu osobu
požadujou? Pravděpodobně je to žena. Nyní sedí asi na gauči a sleduje zprávy,
doufejme, že ano a že co nejdříve se ozve místní policii" zpravodajství zmizelo
a začali hrát reklamy na pedigree, Wanish, Magnum zmrzku a podobné.
Mávla jsem si rukou. Takže nic nedávají.
Hodiny ukazovali osm večer. Zývací hodina. Zavřela jsem oči a usnula jsem u televize.

II.)
Vstala jsem z postele ve svém pokojíku.
Ben mne pravděpodobně přenesl. Na nočním stolku ležel vzkaz:
Musím do práce, neudělej z mýho bejváku bordel.
Bordel - tam já nechodím. Blbec, zachechtala jsem se sama pro sebe.
Zapla jsem notebook a šla na fb stránky.
Tam jsem poslala Lucasovi vzkaz: Miluji tě.
Zaklapla jsem PC a zamkla pokoj. Ve svém oblíbeném triku s riflemi
jsem šla zažít nudný den.
Prošla jsem kolem hřiště, kde byli nějací děcka mého věku.
Byl tam také jeden hezký kluk. Chtěla jsem hřiště ignorovat,
jenže on zavolal ,,Kaylo"!
Neotáčej se, neotáčej se. Neposlechla jsem se a zařvala
,,Davide!" poznala jsem svého spolužáka, který se do Německa
odstěhoval před 4 lety a už o něm nikdo neslyšel.
Šla jsem na hřiště.
,,Tak rád tě vidím" chtěl mi skočit do náruče, ale já mu místo toho vrazila facku.
,,Proč jsi se neozval? Měla jsem o tebe starost! Zničehonic ses vypařil!" řvala jsem histericky.
Jeho kamarád mne pomalu odtahoval od Davida, ale já jsem se mu vymanila ze sevření.
,,Nemohl jsem se ozvat. Byl to hrozný pocit, smrdět tady v Německu. Ale je to bomba.
Hlavně na dálnici se dějí úžasné show vystoupení a to díky tvýmu strýcovi" začal se smát.
Břinkla jsem ho ještě jednou.
,,Ty nesnesitelné hovado" sebrala jsem se a odešla.
,,A stav se sem někdy příště kotě" zařval jiný hoch, jehož jsem neznala.
Už jsem nikdy nevlezu, dokud tady bude on.
Z dálky na mne někdo zatroubil. Uvědomila jsem si, že jdu na červenou.
,,A sakra" zařvala jsem, omdlela , jelikož jsem se potřebovala vydýchat.
Nákladní vůz zatočil, aby mne zachránil. Pak do něj vrazil další a další. Zkusila jsem se pohnout,
ale nešlo to. Další auta nabourala. Bum, bum, bác, bum, jak letěla vzduchem.
Nějaký chlap ze silnice mne uviděl, neváhal a přiběhl mi pomoct.
Krvácela jsem, hlavně trochu ze spánku. Uvědomila jsem si pulzování mého srdce.
Bilo jako o život.
Otevřela jsem oči a ocitla se v nemocnici.

III.)
Ten chlap stál vedle mne.
Jeho zrzavé vlasy zářily až mi pálily do obličeje.
Vedle něho stál Ben. ,,Díky za záchranu" zamumlala jsem.
,,Není za co" odpověděl zrzek.
,,Kaylo - Hartmuth, Hartmuthe - Kayla" představil nás strýc.
,,Ehm" vydechla jsem.
Semir, Benuv parťák, o kterém jsem slyšela od taťky,
se na mne podíval.
,,Proboha, proč jsi nevstala?" zeptal se mne s vyšším tónem.
,,Omdlela jsem" dostal mne.
,,Z čeho?" zeptal se Semir.
,,Nejspíše z toho horka. Mimochodem, u nás na pracovišti je
ultra" v tom Hartmuth zmlkl.
,,Prosímtě, nás teď ultra-bla,bla, bla nezajímá" zadržel ho Ben.
Hartmuth se sebral a odešel.
,,Strejdo?" zeptala jsem se.
,,Ano?" ozvali se Semir & Ben zároveň.
,,Hmtf, myslím Bena - Asi jsi toho zrzka urazil" v tom mne zase Semir přerušil.
,,Coje?" zařvala jsem.
,,Je to kyborg" zamumlal pak.
Ben, Semir a já jsme chytili záchvat smíchu. ,,To je snad vtip, že?
On a kyborg?" v tom někdo přišel.
,,Tak dost vtipů na účet toho zrzka anebo pokračujte" zaburácel neznámý člověk,
obličej měl zahalený v kukle.
Hartmutha držel jako rukojmého. ,,Teď mi vydejte Kaylu Jägerovou, nebo přísahám,
že tu karotku odprásknu. Slyšíš?" podíval se na ně, pak na mne.
,,Ajéje" odkryla jsem se z postele.
Semir a Ben v rukou drželi pistoli.
,,Jen klid, Kaylo, jdi ke mně" poručil mi strýc Ben.
Poslechla jsem Bena.
Jenže vyděrač se rozzlobil a střelil Hartmutha do ramene.
Otočila jsem tedy směr a dokulhala k vyděrači.
,,Vidíš že to jde" zamumlal.

IV.)
Ocitla jsem se v malé místnosti. Zrovna bylo ráno.
Seděla jsem, naštěstí nepřipoutaná. To byla jedna z minimum výhod, které teď mám.
Porozhlédla jsem se po místnosti. Všude byly různý nápisy, jako
Zemřeš nebo přežiješ, Život je hra, Čas vypršel.
Toho posledního nápisu jsem si všimla co nejdřív. Byl totiž označen co nejvýrazněji.
Pocítila jsem nesmírnou touhu odsud utéct.
U Bena to není zase tak špatné, pomyslila jsem si.
V tom se opřede dveřmi objevil nějaký teenager. Byl to mladík, ani ne o dva roky starší než já.
Musela jsem se zasmát. Humor mne ale přešel, když vytáhl pistoli.
Ach jo, zase zbraň.
Mladík měl ostříhané vlasy na krátko, účes se podobal mýmu strejdovi Benovi až na to, že měl
havraní vlasy. Jeho jasně modré oči, barevné jako sargasové moře na mě upřeně zírali.
,,Teď si s tebou trochu užiji. Nadiktuj mi číslo na toho tvýho superpoldu" odplivl si mladík, stále na mne mířil zbraň
a do rukou mi podal telefon.
Ihned jsem ho poslechla a sotva jsem mu ho řekla, máčkl na zelené sluchátko a vytáčel.
Z telefonu se ozval známý hlas.
Pocítila jsem kapku naděje, ale v tom.
,,Pokud chceš svoji holčičku ještě vidět poldo, máte dvě hodiny na to, než mi seženete 10. 000 0 euro" řekl sůj požadavek.
,,Ale nejdříve jí chci slyšet" chtěl se Ben ověřit, zda mne může s LKA a se svými kolegy najít živou.
Toho blbce, co mne unesl ani nenapadlo, že jeho mobil zaměří, vniknou sem a pak bude po srandě.
Únosce mi mobil přitiskl k uchu.
,,Bene" z očí mi začali téct slzy.
,,Všechno bude v pořádku ano? Jen co toho hajzla dostaneme" neodpustil si sprosté slovo.
V tom mi ten někdo vzal mobil.
,,Máte na to tři hodiny" pohlédl na mne.
Mobil zaklapl, silně do mne udeřil a pyšně odkráčel. Slyšela jsem ho, jak si cestou zaspíval:
,,A výplata je na cestě, z tý holky prachatého poldy nezbyde nic než sekaná, šalalalalaj" zahvízdal si ještě k tomu.
Začal se mi svírat žaludek. Měla jsem hlad, žízeň.
Jediné, co mi teď doopravdy chybělo byla policejní stanice anebo byt vrchního komisaře Bena Jägera.
Začala jsem se cítit jako Mrtvola v pasti. Co když ty zatracené prachy neodezdají?
A přece 10. 000 0 euro je moc peněz, za tři hodiny to nemohou jistě stihnout. Vím, že mojí rodiče a příbuzní z rodů Jägerů vlastní velké sumy peněz, ale že by tolik?
To by museli můj strýc a moje mamka se dát dohromady, panebože moje mamka!
Co když se o tohle doví? To by mne už pak ke strýcovi nikdy nepustila.
Ve svých úvahách jsem se začala ocitat ve tmě hlubší, než vesmír.

V.)

Lehce jsem se o něco škrábla. Vstala jsem, musím vám připomenout, že nemám pouta. Myslela jsem na mou matku, na Julii, no jo....
Proběhl mnou smutek.
Někdo vnikl do místnosti. Nebyl to ten samý teenager, ten čekal venku.
,,Je čas holčičko" usmál se provokativně. Násilým mne dostal do auta a jelo se na místo předání.
Seděla jsem vedle toho mladíka ve skoro mém věku. Zvědavě si mne prohlížel. ,,Proč to děláš?" zašeptala jsem.
Neodpověděl, jen se trochu zaculil.
,,Když mi pomůžeš, tak se za tebe přimluvím" zírala jsem na něj.
,,On ti nepomůže" zašklebil se řidič. Ještě jednou jsem si prohlédla tváři, která řídila auto.
,,Má na vybranou. Třeba není tak špatný jako ty" vyplázla jsem na něj jazyk jako pětileté děcko.
,,Ale já si volím stranu" mladík konečně promluvil. Měl nádherný sametový hlas.
Mé srdce se rozbušilo. Má mysl zuřila, že on patří k těm zabijáckým loupežníkům.
,,Vím, že mě miluješ, vidím ti to na očích, upřímně" zvedl několik pramenů mých vlasů.
,,Já radši blondýnky, ne brunetky" zakroutil hlavou.
,,Máš navíc" zabrblal řidič.
,,Já vím, je ale škoda takovéhle křepeličky" pohladil mne po tváři. Ucukla jsem.
,,Co se to s tebou děje? Před chvílí jsi mi nabídla oficiální svobodu a teď? To tě nemohu ani pohladit?" podivil se.
,,Tvá slova jsou jed" zasyčela jsem.
,,Jaké je tvé jméno?" zeptal se.
,,Penelopa" zalhala jsem.
,,Ha,ha, ha" začali se oba řehtat. Mlčky jsem sledovala krajinu kolem dálnice, jak mizí za mými zády.
Vše do sebe kompletně zapadalo. Až na jednu věc. Vím, že chcou otevřít nějakou továrnu za Benovi peníze, ale proč mne jim vydávají? Kluk, jako by mi četl myšlenky, zamumlal.
,,Uděláme z tebe past. Past pro krysi" prskal na mne.
,,S tím nechci mít nic společného" otevřela jsem dveře od auta, chystajíc připravit skok z auta, přesně, jako
když mi otec tehdy povídal, jak utekl společně se Semirem z auta.
Teenager mne ale násilým donutil zpátky přisednout si. Ocitla jsem se na jeho klíně.
,,Nám neutečeš" prásknutím zavřel dveře.
Pokusila jsem se vymanit z jeho sevření, ale marně. ,,Ani mě ne" zabrblal a políbil mne na tvář.
Nedokázala jsem se bránit, byla jsem příliš slabá, příliš slabá.
Auto náhle mezi tou bojovou scénou zastavilo.
,,Jsme na místě" vydechl řidič.
Mladík mne chňapl za rukáv. Spatřila jsem místo, kde se šrotujou auta.
Na té hromadě zporcovaných kár byli dvě tyče. U nich bylo lano.
Začala se mi potit kůže.
,,Neměj strach, brunetko" usmál se.
,,Rychle, připoutej jí tam" hodil mu ten starší chlap lano.
Mladík mne vzal do náruče, chtělo se mi z toho zvracet. Nějak mne dostal nahoru.
Připoutal mne lanem tak pevně, že by vám z toho začali bolet všechny části vašeho těla.
,,Nashle bejby" ještě jednou mne políbil. Ta první nebyla tak špatná. Teď jsem cítila v puse slimáka.
Vypustil mne do vzduchu. Začala jsem cítit prohru, čiré zoufalství.
Ti dva dole si vychutnávali mou bolest, tu tíhu.
V tom jsem spatřila ze vzduchu poolicejní auto.
,,Bene!" neovládla jsem se.
Oba dva se porozhlédli. Spatřili totéž, co já.
Mého strýce, jak vystupoval z auta, v rukou kufr plný peněz.
,,Kaylo" vydechl Ben.
Semir na místě předání nebyl.
,,Vydejte mi jí, když jste dostali zaplaceno" mluvil Ben divným hlasem.
,,To jsi myslel, že to půjde tak rychle?" vyhrkl ten neznámý řidič.
,,Wogele, oba víme, že to jde i jinak" v tom Ben dostal silný úder do obličeje.
Padl na zem. Proč nevytáhl pistoli? Ve hře byl i někdo jiný.
V tom jsem spatřila zásahovku. Nejdříve mne neuviděla.
,,Tady!! Tady!!! Tadyyy!" škubala jsem sebou v té výšce.
Ihned ke mně přiběhla policie. Domyslela jsem si, že to jsou posily od LKA.
Ben zrovna vstal.
,,Jdu si chytnout toho hajzla" zamumlal.
,,Bene, je jich víc!" pot mi kapal z čela.
Byla jsem odvázaná, stála na pevné zemi.
,,Ten teenager, tamten jeden a ještě někdo!" zaťala jsem zuby.
,,Já vím, kdo to je, zůstaň tu" postřehl Ben a klusal za Semirem.
,,Do toho, Zebro 11, do toho" fandila jsem.
,,Páni, ani jsem si nevšimla, jak ti dva bandité zdrhli" podivila jsem se.
,,Jsi v pořádku?" promluvil na mne policajt, tlustčí postavy.
,,Ano, díky" předvedla jsem vítězné gesto.
O několik minut později Ben ze Semirem zatkly celou bandu, prachy měli také zpátky.
Ben šel ke mně.
,,Ahoj strejdo" objala jsem ho.
,,Ahoj, chyběla jsi mi" zamumlal.
,,Jo, ty mně taky" přiznala jsem.
,,Máš vodu?" požádala jsem ho.
,,Jo, proč?" dělal ze sebe hloupého.
,,Tak hele, pár dní bez jídla a pití dá zabrat" zahučela jsem.
,,Cha, cha, dělal jsem si srandu, na, tady máš" podal mi flašku.
Vypláchla jsem si pořádně pusu a mladíkovi jsem vodu vyflusla na obličej.
,,To máš za ty dvě pusy. A víš co? Bylo to ještě horší, než ti slimák vleze do pusy. Musíš pořádně zabrat.
Měl jsi na vybranou. Neuposlechl jsi tu správnou cestu" v tom mne ale odtáhl od něj tlustší policajt.
,,Hele, Hotte, zrovna se nám to začalo líbit. Tak jsem totiž dávala kopačky svým klukům" v tom jsem spatřila ženu, pevnou jako skála.
,,Krügerová?" podivil se Hott.
,,Ano" usmála se.
Vězni byli konečně odvezeni. ,,Mám hlad" bouchla jsem se do čela.
,,Co třeba jít do MCDonaldu?" nabídl mi Ben.
,,Jo jasně" souhlasila jsem.
Ihned jsme tedy vyrazili na večeři.

Konec....!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Vyděrač
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma