Chcete, aby zde tyto povídky zůstaly...? |
Ano, nevadí mi tu |
|
60% |
[ 6 ] |
Ne, jsou mimo téma a proto by tu neměly být |
|
40% |
[ 4 ] |
|
Celkem hlasů : 10 |
|
| Off topic úržky | |
Elwen
Založen: 16. 10. 2007 |
Příspěvky: 90 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 17.10.2007 18:49 |
|
|
|
|
Tato povídka není ze světa Kobry11, není to ani tak povídka, spíš.. něco, co mi otevřelo oči... postovala jsem ji i na starém fórku, tehdy to byl pro mne způsob jak se s tím vyrovnat ale teď jsem na vážkách.. dám ji sem, ale pokud by jste měli výhrady vůči podobným dílkům jakožto off topic či podobně, netrvám na tom, aby zde byla a v tom případě ji co nejrychleji stáhnu..
Strach…
Strach… svírá její tělo jako okovy. Nechápe co se děje, neví vůbec proč.. ale bojí se…
Dívá se na čepel nože, kterou drží v ruce a fascinuje ji její profil odlesky světla tančícího po ostří a samotná ostrost čepele…
„Bojím se…“ zašeptala. „Bojím se toho co chci udělat…“
Pár rukou ji jemně objal a v uších jí zazněl milovaný hlas.
„Jsem tu s tebou, neboj se…“
Přitiskla se k němu ještě víc, jako malá holčička, která se bojí tmy.
„Ale chci to udělat…“ zopakovala už po několikáté.
„Pokud to uděláš, nepřestanu tě kvůli tomu milovat..“ zašeptal.
Přiblížila se ostřím k odhalené ruce.
„Ale chci to udělat…“
„Rozmysli si to prosím…dneska jsi mimo…prosím.. kvůli mně…“ požádal ji a sevřel jí ruku s nožem. Bránila se a po tváři jí stékaly slzy. Když už se jednou rozhodla, bylo pro ni težké vzít rozhodnutí zpátky…
„Bolí to?“ zeptala se náhle a přestala se bránit.
„Ani ne…ze začátku. Vyplaví se ti adrenalin a etorfiny… ani to nevnímáš.. ale nikdo neví, jak tě to změní… stane se z tebe plastelína a čím hlubší rána, tím tvárnější…“ vysvětloval jí láskyplně, zatímco ona hleděla do prázdna, do svého světa…
„Změní tě tvé okolí a ty to ani nepoznáš.. tvoje okolí ano..“ pokračoval a přitiskl ji k sobě pevněji.
Hleděla na obnaženou čepel a na jeho ruku, která mu bránila.
„Tebe to změnilo..?“ zeptala se plaše.
„To nevím… to nepoznáš…? Odvětil stejně tiše.
Přesto už byla rozhodnutá.. o jisté doby…
Chtěla si dokázat že na to má…že má moc nad svým tělem, nad tím co udělá, sama nad sebou…
Chtěla zažít ten pocit, kdy čepel pronikne do kůže a první kapky krve vyběhnou ven… potůček krve stéká po paži a zlehka skapává kapka po kapce z konečků prstů… kap…kap…kap…
Špičkou nože řezala do nehtu až v něm vytvořila rýhy.
„Nedělej to…“ požádal ji znovu.
Zadívala se upřeně na svoji paži, kam spadlo pár slz z její tváře.
„Co zkoumáš?“ zeptal se jemně a sevřel ji v náručí.
„ Kde to bude nejlepší..?“ zeptala se.
Vyhrnul si rukáv a ukázal na vnitřní stranu předloktí.
„Není to vidět a nejsou tam šlachy…ani tepny a žíly..neublížíš si tak moc…“
Vyhrnula si svůj rukáv a čepelí jemně přejela po jemné kůži. Vytvořila červený šrám, ze kterého zatím krev netekla…
„Dneska ne, prosím.. kvůli mně….“ Požádal ji a sevřel ruku s nožem. Čepel se se zacvaknutím zavřela.
Rozplakala se jako malé dítě a on ji objal.
„Neplač.. jsem tu s tebou, neboj se…“ šeptal jí do ucha a hladil jí po hlavě.
Nechápala, proč to dělá, ani co se děje.. ale jeho náruč ji uklidňovala.
Seděli ve ztemnělém parku a ona se choulila v milované náruči…šeptal jí utěšující slovíčka a snažil se ji utišit.
Po chvíli usnula a černý zavírací nožík jí vypadl z ochablé ruky.
On jej sebral a vrátil jej zpět.
„Neopustím tě.. neboj….“ Zašeptal a políbil ji do vlasů…
|
|
|
| Kouzlo živlu | |
Elwen
Založen: 16. 10. 2007 |
Příspěvky: 90 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 17.10.2007 18:55 |
|
|
|
|
Tato povídka taky není k tématu, ale je o věci, ke které mám jen těžko pochopitelný vztah a chtěla jsem se o ni s vámi podělit... pokud by se vám zdála off topic, tak ji stáhnu...
Kouzlo živlu
Oheň.. tajemný živel, před kterým, pokud se rozběsní, prchá vše živé… Najdou se ale i lidé, kteří jej dokáží zkrotit natolik, že s hrůzného monstra se stane vlk v rouše beránčím..
Krásný ale nebezpečný, vzbuzující zároveň strach i respekt přihlížejících, kteří se staženými hrdly pozorují krotitele…
Vidina nebezpečí při kterém stoupá adrenalin v krvi a bláznivý pocit nadvlády nad živlem, který přináší zkázu a smrt…
Fascinována řeřavě oranžovými plamínky hledím s respektem ale i dávkou bláznivého pocitu provokace mocného živlu. Nemám před ním strach a dovolím si k němu více než ostatní..ale vše mám své meze… Pokud je překročím, také draze zaplatím stejně jako kdokoliv jiný.. jde pouze o to, nalézt tu nepřekročitelnou hranici smrti a zničení…
Když z úst vychrlím dávku paliva, které malý plamínek zažehne v obrovskou ohnivou kouli před mým obličejem, nejraději bych vykřikla radostí. Připadám si jako dávný drak, jako kdybych s ohněm byla spjata odjakživa, jako kdyby byl částí mého Já… nevím proč, ale v tu chvíli jsem nejšťastnější na světě. Stejně jako když okolo mne za husí kůži nahánějícího hukotu plamenů protínajících vzduch vykresluji do prostoru ohnivé obrazce a když se plamen dotkne mého těla a já pocítím teplo, rozprostře se ve mně pocit spokojenosti a když potom vidím ty vyplašené reakce okolí, které ve chvíli kdy se mi plamen omotá okolo ruky, mine obličej a zase mne pustí, musím se v duchu smát… Tihle lidé by tohle neudělali asi nikdy, nikdy by nepřekročili hranici, kterou jsem překročila já a pár dalších lidí…
Stejně jako oni nepochopí, proč jsem si vybrala právě tuhle formu zábavy, tenhle, podle někoho, hazard se zdravím a se životem, pravda je ale jedna, překročím hranici a tvrdě zaplatím. Zdravím, životem… možná i něčím víc. A i když je tohle pro mnoho lidí nepochopitelné, mně to za to riziko stojí. Opatrnost je na hlavním místě, ale ten úžasný pocit z blízkosti nebezpečného ohně, který jsem poznala, už neopustím ani nevyměním za nic na světě…
Myslete si o mně že jsem, třeba šílenec, že patřím zavřít do blázince.. možná máte pravdu, ale každý má nějaký způsob zábavy…. Možná pochopíte, jak se cítím, když si hraju s ohněm, možná to budete pokládat za zbytečný hazard…
Uznávám, možná to hazard je, ale je to hazard, který hraju ráda… a na který jsem poprávu pyšná a nestydím se to přiznat.
Jsem zkrátka velkej cvok…..
Elwen
|
|
|
| Re: Kouzlo živlu | |
fireater
Založen: 17. 01. 2008 |
Příspěvky: 39 |
|
|
|
Zaslal: 17.1.2008 14:33 |
|
|
|
|
dle mého názoru je to příjemné oživení...velmi příjemné hmmm...ehm pardon
|
_________________ mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
|
fireater
Založen: 17. 01. 2008 |
Příspěvky: 39 |
|
|
|
Zaslal: 18.1.2008 20:43 |
|
|
|
|
Jistotu jakou jistotu...já nikdy...ich bin dycky hodná chlapec moc hodná...ne vážně.
|
_________________ mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
|
fireater
Založen: 17. 01. 2008 |
Příspěvky: 39 |
|
|
|
Zaslal: 23.2.2008 22:21 |
|
|
|
|
koukám dámy na vás dvě tady elw pozapomněla sem hodím další příspěvek aby si vás všimla...hálóó tady fanoušci...a ke mé osobě já skutečně dycky hodná lapec moc hodná nikdy nedělat nic zakázaného
|
_________________ mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
|
fireater
Založen: 17. 01. 2008 |
Příspěvky: 39 |
|
|
|
Zaslal: 26.5.2008 14:15 |
|
|
|
|
opatrně přecejenom "policejní" fórum a ty tady vyhlašuješ že jedeš v nějákých věcech...
|
_________________ mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
|
fireater
Založen: 17. 01. 2008 |
Příspěvky: 39 |
|
|
|
Zaslal: 26.5.2008 18:30 |
|
|
|
|
bať bať...není nad bleskovici aneb kácíme stromy pro pokročilé...jinak sem ale nic neřekl
|
_________________ mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
|
fireater
Založen: 17. 01. 2008 |
Příspěvky: 39 |
|
|
|
Zaslal: 28.5.2008 13:42 |
|
|
|
|
kamaráda GeorCu? Tak toho doufám neznám...
|
_________________ mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
|
Elwen
Založen: 16. 10. 2007 |
Příspěvky: 90 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 25.2.2011 14:36 |
|
|
|
|
André-und-Semír: Vím, že reaguji s rychlostí přejetého šneka, ale přesto, pokud sem na toto fórum ještě chodíš, děkuju ti za komentář. Povídka to byla psaná v poměrně depresivní náladě a mnoho, z těch časů v ní uvázlo...
|
|
|
| | |
Elwen
Založen: 16. 10. 2007 |
Příspěvky: 90 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 25.2.2011 14:40 |
|
|
|
|
Další offtopic kousek, tentokráte zbrusu nový. Někdy člověk zkrátka potřebuje vypsat své pocity, myšlenky a motivace na kus papíru ...
Síla rozhodnutí
Tiše záviděla ostatním jejich volnost pohybu, eleganci, s jakou se mohou pohybovat v prostředí okolo sebe, fyzickou zdatnost, o kterou již dávno přišla a celkově fakt, že se mohou hýbat bez omezení.
„Člověk si uvědomí, ,co je pro něj nejcennější teprve ve chvíli, kdy to ztratí..“ pomyslela si hořce a pohlédla na své nohy, které již léta odmítaly poslušnost.
“Neskáčeš nežiješ…“ skupina ji bez pardonu vypověděla, ačkoliv se celou dobu oháněla filozofií a řečičkami o tom, jak je důležitá. „Ale stejně, když ji pak uvedeš do praxe, pokud se to ostatním nehodí do krámu, jsi vypovězen, utlučen většinou, vyhozen..“
Ztepilý hoch ladným skokem překonal blízkou zídku a elegantně se skulil přes rameno při dopadu.
„Tak moc bych chtěla… zase běhat, skákat..“ staré rány se začaly opět bolestivě ozývat a ona zaťala nevědomky ruku v pěst. „Jak dlouho ještě? Dny? Měsíce? Nebo snad roky…?“ v očích se jí objevily první slzy. „Kdy už to konečně skončí?“
Lidé opodál o něčem živě diskutovali a zběsile rozhazovali rukama, snažíc se vyjádřit bezezbytku svůj názor. Zahlédla v hloučku uniformovaného strážníka městské policie, který s jejich aktivitou zjevně nesouhlasil a nepříliš vybíravě je právě teď vykazoval z lokality, hrozíc jim pokutou za vandalismus. Povzdechla si nad tím výjevem a přiblížila se natolik, aby se mohla vmísit do hloučku. Její objevení vyvolalo vlnu nelibosti.
„Ale my tu nic neničíme!“ hájil se jeden z hochů, vysoký, nakrátko ostříhaný, zjevně trénovaný s atletickou postavou. „My tu jen v poklidu trénujeme!“ Ostatní ze skupiny jen mlčky horlivě přikyvovali.
„Jo, to vidím, takhle tu okopávat zdi a ničit městský mobiliář!“ hartusil strážník.
„Pane policisto..?“ zeptala se trochu nesměle a i se svým vozíkem se probojovala do popředí. „Co potřebujete, slečno?“ změnil okamžitě tón hlasu, když ho oslovila. Na zádech cítila pohledy zbytku skupiny, která na ni pohlížela ve zjevném zmatení.
„Chtěla bych Vás poprosit o chvilku strpení a možnost, vysvětlit Vám, co tu vlastně dělají..“ pohlížela s nadějí v obličeji na policistu, který se ocitl ve zjevných rozpacích. Nevypadala, že by k nim patřila a tudíž je hájila z prostého splynutí s komunitou výrostků, kteří dle jeho názoru vandalizovali okolí. Ne, tahle holka na vozíčku k nim určitě nepatřila.
„Tihle kluci trénují parkour, co nejefektivnější způsob pohybu v daném prostředí. Není to jen o sportovních výkonech, kterých jste zde byl svědkem..“ na chvilku se odmlčela a čekala na strážníkovu reakci. Ten přejel očima po skupince a opět se zahleděl dolů na dívku. „Jde i o překonávání překážek, nejen těch, které můžete vidět zde, ale i překážek uvnitř každého člověka, strach, obavy, nedůvěra…“ sama se na své kolečkové židli natočila, a pohlédla na skupinku, která kousek odstoupila. “Oni jen využívají možnosti, které jim městské prostředí nabízí.“ Vysvětlovala dál trpělivě.
„Ale na to jsou přece tělocvičny, to není důvod k tomu, poskakovat zde jako šílenec.“ Ohradil se policista.
„Máte pravdu,“ přitakala a za ní se ozvalo nesouhlasné bručení „i nemáte.“ Dodala okamžitě.
„Jak to myslíte?“ zachmuřil se strážce zákona.
„Dejme tomu … že trénujete střelbu ze zbraně, z luku, z pistole … jakákoliv palná zbraň.“
„Co to s tím má společného?“ zamračil se policista.
„Počkejte prosím … chtěla bych Vám to vysvětlit.“ Pohlédla na něj prosebně a poté pokračovala. „Trénujete střelbu s ostrými náboji nebo šípy, tudíž víte, jaký vliv má vaše technika na přesnost střelby a zda jste zasáhl cíl, či nikoliv. Účel je splněn, naučíte se danou zbraň ovládat a můžete si být jist, že s ní zasáhnete cíl.“ Polkla aby svlažila vyschlé hrdlo a zase pokračovala. Cítila, jak ve skupince za jejími zády narůstá zájem. I strážce zákona se zdál být zaujat jejím vysvětlováním.
„A poté, zkoušíte trénovat se slepými náboji …stejně, jako tihle hoši mohou zkoušet trénovat v tělocvičně. Máte techniku, víte, jak výstřel provést, technicky se zdá být vše v pořádku, ale … jste si jist, že i když Vám poté do zbraně dají ostré, zasáhnete cíl, když to bude nutné? Budete mít jistotu, že se trefíte, když jste celou dobu trénoval se slepými náboji?“ zeptala se zkoumavě.
„Na tom něco je.“ Poškrábal se strážník na bradě a přejel pohledem skupinu. Dívka se pousmála a zase pokračovala.
„Stejný rozdíl je mezi trénováním téhle disciplíny venku, v přirozeném prostředí a v tělocvičně, kde je vše měkké a polstrované…je to stejný rozdíl, jako při tréninku střelby s ostrými a slepými náboji. Jen chtějí mít jistotu, že danou techniku skutečně ovládají, a trénink v prostředí, pro které je tato technika určená je proto nezbytný.“ Odmlčela se.
„A jaký to má teda účel?“ zdál se být policista lehce zmaten.
„Účel je překonat sám sebe, překonat překážky uvnitř sebe samého, posouvat hranice svých možností.. není to bezhlavé skákání po patnících a zdech. Zdi jsou jen dílčí překážky na cestě životem, které se nám postaví do cesty.“ Na chvilku zaváhala, ale pak pokračovala dál. „Stejně jako třeba moje nohy.“ Ukázala na vozík na kterém seděla. „Mé tělo je mi mou vlastní překážkou a já ho musím každý den překonávat, abych mohla ven, mezi lidi, stejně jako ten vozík. Teď jsou to pro mne nepřekonatelné překážky, příliš vysoké zdi, které nemohu zdolat. Ale jednou …“ pousmála se při té představě „jednou se na své nohy zase postavím, a vytyčím si další překážku, další cíl, kterého budu chtít dosáhnout a překonat. Uvědomění tohohle faktu se ale odvíjí právě od tohoto „poskakování po zdech“, protože právě díky tomu člověk může nalézt paralely mezi obyčejnou překážkovou dráhou a vlastním životem.“ Zahleděla se na chvíli zasněně na betonovou zídku, kvůli které se tenhle celý spor odehrál. Energie a víra, která jí při posledních slovech doslova čišela z hlasu všechny přítomné ohromila.
„Promiňte mi moji otázku..“ ozval se po chvíli strážník opatrně „Ale Vy jste … Vy jste taky takhle skákala?“
Přikývla. “Je to už pár let .. ale právě tahle činnost mně naučila, že každá překážka se dá dříve či později zdolat, je zapotřebí jen tvrdě trénovat a jít za svým cílem. A hlavně, hlavně se nevzdat!“ Rozhostilo se ticho, ve kterém by bylo slyšet snad i spadnout špendlík.
„Omlouvám se, že jsem Vás zdržela a vyrušila … nemohla jsem si pomoct.“ Sklonila omluvně hlavu a otočila svůj vozík s úmyslem odjet tam, odkud přijela. „Jen doufám, že jsem svojí troškou přispěla k objasnění a vrhla trošku jasnější světlo na tento problém.“
Odjížděla svým tempem, a na zádech cítila směsici pohledů, která ji postrkovala dál a dál. Po chvíli se ohlédla a viděla, jak se strážník loučí se skupinkou a spokojeně odchází, zatímco kluci dál pokračují ve své činnosti. V hlavě si přehrála, co vlastně řekla, když se snažila vysvětlit, co to ti kluci vlastně dělají. A když na skupinku pohlédla znova, uvědomila si ještě jednu důležitou věc. Učinila rozhodnutí, rozhodnutí, u kterého chtěla vytrvat. Opřela se vší silou do obručí a vyjela i se svým vozíkem ostrý zub, který tvořil obrubník u silnice. Co na tom, že vedle byl udělaný sjezd speciálně pro ni, pro hendikepované. Ona měla své vlastní cesty, překážky a metody. Ať si ostatní říkají, co chtějí, ona je pořád traceurka, dívka, která běží svoji vlastní životní flow, i když za pomoci dvou koleček a vlastních paží. A na rozdíl od předchozích časů, teď byla pevně rozhodnutá se té představy nevzdat a to víc, věřit. Věřit své představě a věřit sama sobě.
Učinila rozhodnutí.
. . .
|
|
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 27.2.2011 5:13 |
|
|
|
|
Wow, hodně silná povídka
Po dlouhé době jsem se zase dostala ke Tvé práci a jsem moc ráda, že jsi nejen nezapomněla psát, ale ještě jsi se zlepšila:D
Dobrá čeština, zajímavé dialogy a i úprava je taková, že text působí user-friendly a chce se do něj začíst
Působí to hodně prožitě, živě, osobně... včetně stížností na začátku.
Taky je tam až příliš mnoho příliš smutných pravd - člověk si doopravdy uvědomí co měl, až když to ztratí... A je mi líto toho vyhazovu, není zo fér.
Líbí se mi obsažené myšlenky i filosofické poselství o síle a vůli to je velice důležité a člověk by si to měl uvědomit.
Fandím té slečně, moc jí držím pěsti a jsem trochu nesvá z nedostatku vlastní vůle
Elwíku, jsem hrozně ráda, že sem zase píšeš a ráda Ti povídku i okomentuji, ale prosím, zdejší příběhy by se měly týkat fakt jen Kobry... když sem nějaký nováček dá povídku mimo realitu Kobry 11 (která se jí nedotýká ani trochu), mažu mu ji tohle je ještě ok, ale pls, příště jen o Kobře, jo? tohle určitě nemaž, ale příště, prosím, tam alespoň hoď nějakou upomínku na Kobru
|
|
|
| | |
Elwen
Založen: 16. 10. 2007 |
Příspěvky: 90 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 27.2.2011 19:03 |
|
|
|
|
Vim, ze sem patri hlavne povidky z prostredi Kobry, ale tahle je pro mne svym zpusobem .. dulezita, nebo jak to rict ... puvodne jsem ji nechtela davat vubec nikam, ale taky jsem se rozhodla a tohle vyveseni mi ma pripominat to, pro co sem se rozhodla sama bojovat, nakopnout mne, kdybych to nahodou chtela vzdat a pripomenout mi, co jsem si slibila ... proto jsem ji vyvesila, abych se v krizi nemohla vymlouvat ze to byl "jen ulet" protoze takhle o tom "uletu" vi jeste dalsi lide...
Dekuju za vyjimku, vynasnazim se si na tyhle prdiky zalozit nekde vlastni blog
Povidka vznikla z nahleho popudu a vyvoje situace, kdyz jsem si vzpomnela na neco, co jsem uz davno zapomnela a co jsem zapomenout nemela. Je to trochu slozitejsi, ale bohuzel, vychazi z vlastni, tvrde zkusenosti, mozna proto je tak ziva ... Nekteri jini clenove by o ni mohli vypravet romany , ze Fi
A propo ... ted je to sice jen vzdalenou hudbou budoucnosti, ale v kousku, ktery postupne pomalu uverejnuju, se objevi souvislosti a vazby s touto povidkou, a tak, brano kolem a kolem, muze byt brana jakozto trosku mimotematicky ladena vysvetlivka ... (Chybi mi tu smajlik andilek ) i kdyz uznavam ze hodne mimotematicka a hodne predcasna
Jeste jednou dekuju ..
|
|
|
| | |
fireater
Založen: 17. 01. 2008 |
Příspěvky: 39 |
|
|
|
Zaslal: 27.2.2011 22:39 |
|
|
|
|
mno já sice na jedné straně chápu, že fórum vzniklo za jistým účelem, vždyť je to vidět hned v headeru stránky, na druhou stranu takhle zůstává úzce zaměřené, když tu bude víc povídek na víc témat lidé se sem budou raději a častěji vracet, možná by to chtělo mít extra sekci na to, co sem explicitně nepatří, přesto bych se toho nevzdával už proto, že taková povídka může být pro někoho inspirací na novou případně ho může posunout v jeho stávajícím příběhu
|
_________________ mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
|
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 28.2.2011 0:03 |
|
|
|
|
fireater: ne, nezlob se, ale tohle je forum Kobry 11 už nám tu jedna autorka postla verše ve stylu ,,šla jedna žabička, našla tři jablíčka", což tady skutečně nemá co dělat jde o to, že pokud se off-topic povídky povolí jedné osobě, další už nemůžeš odmítnout
Elwen tady tu složku měla ještě dříve, než byl dán zákaz off-topic povídek do závazných pravidel, proto jsem jí nikdy nic nemazala mám její povídky ráda, ale v rámci fair play ji jednoduše prosím, aby zůstala u Kobry. Ono stačí, když tam hodí nějaké přirovnání, nějak to s Kobrou proplete a už to tady může být
když tu bude víc povídek na víc témat lidé se sem budou raději a častěji vracet --- my ale nejsme povídkové forum. My jsme povídkové forum KOBRY 11 o složce s off-topic příběhy jsem sice uvažovala, jenže obávám se, že současně by v této sekci byla aktivita zdaleka největší, což by forum Kobry 11 poněkud podrývalo. Takže ne, taková složka tady nebude.
V případě námitek piš, pls, na SZ, nechci tady Elwíkovi plevelit téma pod povedenými příběhy
|
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|