| Filosofování | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 26.12.2009 16:00 |
|
|
|
|
Ahojky,
chtěla jsem něco napsat, popřát Vám všem hezké Vánoce, ale tak nějak nejsem schopná vymyslet něco vánočního a pozitivního.
Tak Vám přeji hezké Vánoce, snad jste všichni spokojení a odpočíváte, abychom do nového roku vkročili všichni v plné polní, s energií a chutí do života (ne, nedělám reklamu na jisté sušenky)!
Takové jedno dílko nedílko, řekla bych. Ať se líbí.
Život je podle mě poskládán z drobných krůčků tvořených našimi rozhodnutími, které jako dlaždice dláždí cestu našeho života, napadá mě.
Je brzké ráno, v kanceláři nikdo krom mě není, v rukou držím hrnek kafe a ani nevím, jaké je pro dnešní noc jeho pořadové číslo. Kafe číslo čtyři? Pět? Nezáleží na tom. Důležité je, že hřeje, uklidňuje rozjitřené myšlenky, v tuto pro někoho stále ještě noční hodinu již líně se vlekoucí jak řeka v údolí.
Přemýšlím. Takhle se uklidňuji po každém složitějším případu, jehož výsledek je sice od začátku jasný jako ten pověstný políček, avšak… Může se člověk definitivně zbavit pochybností a uvažování o tom, kam až se se svými rozhodnutími dostal?
Kdepak, odpovídám si na tuto otázku. A proč si to myslím? Protože člověk není robot, není žádný stroj, jehož jeho stvůrce naprogramoval a vložil mu do jeho vnitřní paměti přesně stanovené postupy a data. Člověk je ovlivňován každou situací, v níž se ocitne.
Právě proto tvrdím, že i my, policisté, kteří by měli vždy stát na straně zákona a toho, kdo se neprovinil, občas pochybujeme.
Důležité ovšem je nepoddávat se svým pochybnostem, nenechat se jimi zlomit, ale bojovat s nimi a čelit jim.
Sám se divím tomu, kam až jsem se ve svém uvažování dostal.
Nelituji toho, čím nyní jsem a kde jsem. Sám jsem si vybral tuto práci, sám jsem si vybral, že dnes nepůjdu domů, místo toho si udělám dlouhou noc se svou již dlouho se na mě šklebící prací a konečně si uklidím hromady papírů, jež se mi od posledního úklidu stolu na jeho lakované desce nakupily. Snad to parťák zítra ocení, i když na druhou stranu bude vrčet, jelikož se mnou po probděné noci moc velká legrace nebude.
Sám si vybírám, co chci udělat, jak se zachovám.
Otázkou pořád zůstává: poznám někdy, že jsem se rozhodl správně? Co z toho, že jednoho nezastřelím, nechám ho zatknout, avšak později se po dlouhých letech soudního jednání dozvídám, že díky konexím ona osoba je opět na svobodě a může se dopustit podobného, ne-li horšího činu? Jak poznám, co je správné a co ne?
Ano, myšlenky, které byly, jsou a budou dělat společnost každé lidské bytosti, která se občas zamyslí.
A ano, souhlasím, myšlenky, které přináší únava, nejen ta fyzická, hlavně psychická, nedávný prožitek čehosi, co v člověku zanechalo jistou stopu.
Dopíjím kafe číslo čtyři nebo pět, prázdný hrnek jako poslušný partner odnáším do kuchyňky, abych společně s ním opláchl i těch dalších šest, co jsem v kanceláři při úklidu objevil.
Myslím si, že to Hotte ocení, svůj půllitrový hrnek hledá snad od září.
Říkáte, že jsem na mnou samým položené otázky neodpověděl?
I odpověděl, namítám. Odpověděl, ale nedokážu to pojmout slovy. Mou odpovědí je pocit, který se po vyslovení oněch otázek dostavil. A upřímně, ono o ty odpovědi ani tak nešlo.
Poslední hrneček opláchnut, schován v poličce, kam patří a já jdu na okamžik přimhouřit oko. První ranní ptáčata přicházejí do práce, zdravíme se a já jsem načerpal potřebnou sílu do dalších případů, které přijdou.
Odpočinek je zvláštní věc. Někdo potřebuje deset hodin spánku, mně pomáhá jednou za čas se fyzicky vyčerpat a v noci, kdy všechno a všichni spí, zastavit se a nad hrnkem s kávou trochu…
filosofovat.
|
|
|
| | |
AnnaE
Založen: 14. 10. 2009 |
Příspěvky: 151 |
|
|
|
Zaslal: 27.12.2009 16:23 |
|
|
|
|
Hezké a ze začátku mi to připadalo i smutné. Ale i tak se mi to moc líbilo.
|
|
Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 14.9.2010 23:23 |
|
|
|
|
Tedy, koukám, že mám pěkné zpoždění XD
Může se člověk definitivně zbavit pochybností a uvažování o tom, kam až se se svými rozhodnutími dostal?
Rozhodně ne. Jak v profesním životě, tak i v tom běžném, osobním. Neustále nad něčím hloubeme a trápíme se těmi malichernými "kdyby". Sami si vyšlapujeme svou cestičku... ale co když odbočka, kterou jsme se vydali, byla cestou záhuby?
Krásná povídka, nebo spíše krásné zamyšlení. Ale drahoušek by to neměl přehánět s kávou, aby ho to brzy neskolilo, toliko kofeinu
|
_________________ Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
|
|
| | |
sasadydzej
Založen: 25. 10. 2007 |
Příspěvky: 176 |
|
|
|
Zaslal: 23.9.2010 19:26 |
|
|
|
|
Jů, krásné Kájko...
Moc dobře víš, že Tvůj styl psaní se mi vždy líbí. Je to totiž, pokaždé úplně jiné, než ostatní styly... ( I ostatní styly oceňuji, ale tento nejspíše obvzláště.)
Krásně napsáno...
Líbí se mi, že i když je tak zaneprázdněn prací, dokáže myslet i na mnohem důležitější věci. Líbí se mi ty příměry s kafem...
Oceňuji u těchto lidí, že dokážou uvažovat sami nad sebou...
Je ždy správné, to co dělám?...Myslím, že mnoho věci, nejspíše ne...ale, co vím jistě...je správné nad nimi uvažovat...
Opravdu krásné, přemýšlivé dílko...Inspirující s poklidné..
Děkuji Sasík.
P.S.: Krásně mě rozesmál Hotte se svým půllitráčkem, jenž hledá už od září...
|
_________________ Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně.
|
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 10.10.2010 20:47 |
|
|
|
|
Jak je možné, že jsem tuto povídku přehlédla, nebo přinejmenším neokomentovala? omlouvám se!
v rukou držím hrnek kafe a ani nevím, jaké je pro dnešní noc jeho pořadové číslo. Kafe číslo čtyři? Pět? --- fíha, tak to je dost i na mě tedy... pardon, na tomhle jsem se musela zaseknout
Může se člověk definitivně zbavit pochybností a uvažování o tom, kam až se se svými rozhodnutími dostal? - skvělá věta a myslím si, že u policistů by se mělo tohle praktikovat jak nejvíce to jde. Vždyť jejich skutky ovlivňují lidské životy i pověsti... A pokračování této úvahy? Ano, sedne to... bohužel - nebo bohudík? Je vše dané okolnostmi, není možné vložit data třeba o pachatelích do počítače a nechat si vyjet, zda je někdo vinen, nebo nevinen.
Hm, jsem ráda, že je spokojený, asi má hodně dospělou mysl, když si dokáže dát na jednu hromádku pozitiva a na druhou negativa že si dokáže rozvážit své skutky a je pánem svých činů a svého života
Dopíjím kafe číslo čtyři nebo pět, prázdný hrnek jako poslušný partner odnáším do kuchyňky, abych společně s ním opláchl i těch dalších šest, co jsem v kanceláři při úklidu objevil. --- TAKOVÝ BORDEL! tam by se mi asi hooodně líbila
Mou odpovědí je pocit, který se po vyslovení oněch otázek dostavil --- *heart*
Odpočinek je zvláštní věc. Někdo potřebuje deset hodin spánku, mně pomáhá jednou za čas se fyzicky vyčerpat a v noci, kdy všechno a všichni spí, zastavit se a nad hrnkem s kávou trochu…
filosofovat. ----- úžasný závěr :aww:
|
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|