AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se Vám povídka líbila?
1
100%
 100%  [ 2 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 2

6. Deset perných dnů
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Deset perných dnů

„Nemohl bys toho nechat?!“ obořil se Semir na Toma.
„A čeho?“ ohradil se Tom.
„Toho pokukování po Andree.“ rozčiloval se komisař.
„Já po ní nepokukuju.“
„Vůbec ne, sem tě viděl jak si po ní před chvílí koukal.“ křičel na Toma Semir.
„Semire mohl bys na chvíli?!“ zakřičela na svého manžela Andrea.
„Co se děje miláčku?“ řekl klidněji Semir.
„Proč jsi nekoupil chleba?“
„Andreo tak jsem koupil rohlíky.“ obhajoval se Semir.
„Já jsme ti, ale na ledničce nechala seznam, na kterém ten chleba byl.“ nenechala se Andrea „Tak dobře já ti ten chleba koupím, až pojedu domů.“ křičel Semir.
„To nemusíš, já si ho klidně koupím sama.“ zakřičela Andrea a odešla.

„Hotte říkal jsem ti, ať mi nepokládáš ty tvoje umaštěný toasty nebo co to je na stůl, kde mám vyplněná hlášení.“ rozčiloval se Bonrath.
„S tím přestanu, až ty mi dáš pokoj s tím pravítkem, co jsem ti včera údajně ukradl.“ ohradil se Hotte.
„Vždyť je to pravda, to pravítko tu bylo, když jsem odcházel a nikdo jiný kromě tebe tu nebyl.“ křičel Bonrath.
„Víš co? Já se od tebe nenechám urážet, požádám šéfovou o nového parťáka.“ křikl Hotte. „Klidně!“ štěkl Bonrath. Hotte se zvedl od stolu a šel k šéfové.

Podobná rozhádaná nálada panovala i v kanceláři vrchních komisařů Trabera a von Landitzové.
„Říkám ti, že ti do toho nic není!“ ječela Susanna na Franka.
„Se snad můžu zeptat, jak dlouho jste spolu.“
„Na to jo, ale do toho co spolu děláme ti je houby.“ křičela Susanna.
„Na to jsem se neptal.“ bránil se Frank.
„Vůbec si se neptal, co to bylo dneska ráno, no?!“
Frank se naštval: „Jak chceš!...“
Do kanceláře vtrhla Anna: „Co je to s vámi všemi, Tom se hádá se Semirem, ten se zase hádá s Andreou. Hertzberger už byl za mnou, že chce jiného kolegu a ještě vy dva!“ křičela Anna. „Pojďte ke mně do kanceláře.“

Komisaři se na sebe podívali a následovali Annu.
„Zavřete dveře Trabere!“ řekla Anna. „Můžete mi říct o co mezi vámi jde?“ řekla mírněji.
„O nic.“ odpověděla jí Susanna.
„Přece se nehádáte kvůli ničemu. Co mi k tomu řeknete vy Trabere?“ Anna se káravě podívala na Franka, jako by za to mohl právě on.
„Jde o nového přítele komisařky von Landitzové.“ řekl jí Frank.
„Můžete mi říct, proč soukromé záležitosti řešíte v pracovní době?!“ zvedla hlas Anna.
„Na mě nekoukejte. Já jsem o Robertovi s komisařem Traberem mluvit nechtěla.“ hájila se Susanna.
„Ne?! A kdo se tady s ním už celý týden chlubí Andree a ostatním.“ vyjel po komisařce Frank.
„Já nevím, kdo se tady s každou novou známostí chlubí jak…“
„Tak a dost!“ vložila se do slovní přestřelky Anna. Jenom že ani jeden z komisařů se nechtěl vzdát.
„Já?!“
„Jo ty Franku.“
„Já nevím, kdo hned vleze s každým do postele!“ vykřikl Frank, aniž by si uvědomil co právě řekl. Anna se podívala na rudou Susannu, která právě uštědřila svému kolegovi pořádnou facku.
„To jsi přehnal Trabere!“ křičela Susanna a vrhla se na Franka. Kdyby v kanceláři nebyla šéfová, pan komisař Traber by to nejspíš nepřežil.
„No tak Susanno uklidněte se.“ snažila se Anna dostat Susannu z Frankova hrudníku. „Budete sloužit s Hottem.“ řekla Anna, poté co dostala komisařku do bezpečné vzdálenosti od Franka. Susanna se na ni podívala: „Díky šéfová. Můžu jít?“
„Běžte a řekněte Hertzbergerovi, ať se převlékne do civilu.“ Susanna přikývla, ještě než odešla z kanceláře otočila se na Franka a naštvaně na něj pohlédla, pak za sebou zabouchla skleněné dveře.
„Pokud jde o vás Trabere.“ otočila se Anna na Franka.
„Ano šéfová?“ zeptal se Frank.
„Myslím, že jste to dnes opravdu přehnal. Měl byste se Susanně omluvit.“
„Tak to ani náhodou, to po mě nechtějte. Ona si začala.“
„Sakra, Trabere tady jsme na oddělení dálniční policie a ne v mateřské školce.“ zpražila Franka Anna.
„Já to vím.“ řekl Frank a dodal „S kým teď budu sloužit, když jste mi sebrala Susannu.“
„No s kým, Bonrath je volný, ale budete sloužit v uniformě Trabere.“ řekla Anna a pousmála se. Frank se pokusil úsměv opětovat, ale moc mu to nešlo.
„Šéfová nešlo by to nějak udělat, že by jsme v těch uniformách nemuseli…“
„Už jsem řekla, aspoň vás to donutí přemýšlet, před tím než příště něco vyslovíte nahlas.“ řekla Anna a pokynula Frankovi, aby vypadl z její kanceláře. „Řekněte to Bonrathovi a Susanně se radši vyhýbejte.“
„Ano šéfová.“ sklopil hlavu Frank a odešel se převléct do uniformy.

Ve dveřích do šatny se Frank srazil s Tomem.
„Co se u vás dělo?“ zeptal se Frank.
„U nás nic, jen Semir si myslí, že mu lezu za Andreou. A co se stalo u vás?“
„Jen malá výměna názorů, nic vážnýho.“ řekl Frank.
„Tak nic vážnýho? Proč teda vypadáš jako by tě vytáhli z míchačky na beton?“ usmál se Tom. „Ha! Ha! Pane kolego, fakt moc vtipný.“ zašklebil se Frank. „Jdu se převlíknout, snad mi ta uniforma co mi půjčil Gregor bude.“ řekl Frank
„Co? Vy teď pracujete v uniformě? Snad to mě se Semirem nepotká taky?!“ kladl jednu otázku za druhou Tom.
„Ne. V uniformě sloužím já s Bonrathem.“
„Cože? Ty už nesloužíš se Susannou?“ divil se Tom.
„Ne ta je teď s Hottem. A už se o ní nechci bavit.“ řekl Frank.
„No to je dost, kde se flákáš?“ přiřítil se Semir do šatny.
„Hledáš mě nebo Andreu?“ ušklíbl se Tom.
„Tebe, Andrea jela nakoupit. Máme jít k šéfový.“ řekl Semir
„Jdu s vámi.“ řekl Frank.
„To nepůjde…“ začal Semir „..ty máš s Bonrathem hlídku na dvacátým kilometru A47.“ Frank se zhrozil: „Semire řekni mi, že jsem se přeslech.“
Semir jen zakroutil hlavou a Tom se začal smát. Frankův obličej vyzařoval rudou zář a vrchní komisaři Gerkhan a Kranich radši utíkali do kanceláře své milé šéfové, kde už na ně čekala Susanna a její nový kolega.

Jen co se Semir a Tom usadili, Anna spustila:„Vážení dnes byla přepadena další pumpa, to už máme čtyři přepadené benzínky během pěti dnů.“
Annu přerušil Semir: „Při tom dnešním přepadení byla jednomu lupiči stržena maska a máme jeho podobiznu.“
„No jo, ale v databázi ho nemáme.“ skočila Semirovi do řeči Susanna.
„Podobiznu jsme nechali otisknout v novinách a ukázat ve večerních zprávách tak se snad někdo ozve.“ řekl Tom.
„Svědky jste vyslechli?“ zeptala se Anna
„Šéfová nejsme začátečníci, to bylo to první co jsme udělali, když jsme přijeli na místo.“ usmál se Semir.
„Promiňte jen jsem rozhozená z těch všech dnešních hádek. Máte ještě nějaké stopy, kromě té podobizny?“
„Ano…“ začala Susanna „…tentokrát nezneškodnili všechny kamery. Známe značku auta ve kterém přijeli a podle popisu by to mohlo být to samé jako při prvním přepadení.“
„To jako jezdí dvěma auty?“ vložil se do hovoru Hotte.
„To netvrdím, mohl to být stejný tip a barva, ale poznávačku to mělo nejspíš jinou.“ odpověděla mu Susanna.
„No, ale auta z prvních třech přepadení jsme nenašli.“ řekl Tom.
„No nějak se dohodněte a průběžně mě informujte o stavu vyšetřování. Můžete jít.“ řekla Anna a její podřízení se vydali do svých kanceláří.

„Hůř jsem dopadnout nemoh.“ rozčiloval se Frank při dopravní kontrole jedné důchodkyně. „Říkal jste něco mladý muži?“ zeptala se stará paní.
„Ne, ne jen…ale to je jedno.“ řekl Frank.
„Franku! Máme se vrátit na stanici.“křikl na Franka z vozu Bonrath.
„Tady jsou vaše doklady a jeďte opatrně.“ Frank se rozloučil s důchodkyní a nasedl do Porsche. Stará dáma nasedla do své vytuněné Hondy S2000 a ladným smykem najela zpět na dálnici.

Když dorazili Frank s Bonrathem na služebnu, zavolala si šéfová vrchní komisaře, Andreu a Dietra s Hottem do kanceláře. Susanna a Hotte se na své bývalé kolegy ani nepodívali. Anna spustila: „Dámy a pánové, byli jsme pozváni na večírek policejního prezidenta.“ všichni zúčastnění se po sobě podívali. „Moc se nedivte, máme prý největší spotřebu vozů v celém Porýní, ale objasněnost případů máme lepší, než kriminálka a protidrogové dohromady.“ „Kdy a kde se ta slavná událost koná?“ zeptal se Frank.
„Zítra od osmi v hotelu Platza.“ řekla mu Anna.
„Takže máme přijít ve společenském?“
„Jo Trabere, ale nevím jestli doma vůbec něco takovýho máš.“ řekla Frankovi Susanna, aniž by se na něj jednou podívala.
„Hlavně, že ty toho máš doma dost.“ nedal se Frank.
„Nechte toho, jste snad ve službě!“ okřikla své podřízené Anna.
Do kanceláře vešel uniformovaný policista: „Našli to auto z dnešního rána.“
„A kde?“ spustil hned Semir.
„V docích, hledejte výjezd z přístavu a po pravé straně.“
„Ale…na té straně je přeci řeka.“ řekl Tom
„No právě.“ odpověděl mu policista.
„Tak proč nám to neřekneš hned?“ řekl Hotte. Policista se usmál a odešel.
„Semire, Tome jeďte tam. Susanna a Hotte projdou ještě jednou záznam z bezpečnostní kamery.“ Anna rozdala rozkazy a výše jmenovaní se dali do jejich plnění.
„No a vy dva...“ Anna se podívala na Franka a Bonratha „…vy dva jeďte obhlédnout … situaci na dálnici.“
Frank se jen znechuceně podíval na šéfovou a odešel.
„Co potřebujete Bonrathe?“ zeptala se Anna.

Semir hnal svého miláčka po dálnici a přitom rozmlouval s Tomem.
„Co se stalo mezi Frankem a Susannou?“
„Nevím, prý se pohádali u šéfový a Susanna Frankovi skoro vydrápala oči.“ řekl mu Tom. „Nevím jestli v tom autě Hartmutt něco najde.“ zavedl Tom jiné téma hovoru.
„Určitě, vždycky něco najde.“ řekl Semir. „Jo to máš pravdu.“ přikývl Tom.

„Pusť to ještě jednou.“
„Hotte říkám ti, že tam nic není.“
„Vrať to kousek. Stop.“ řekl Hotte, Susanna se dívala na obraz v televizi, ale nic neviděla. „Vidíš to?“
„A co?“ zeptala se Susanna
„Ten stín tady.“ Hotte ukázal na malý stín u stojanu.
„To není stín je to nějaká skvrna.“ opravila ho Susanna
„Mohla by to být krev?!“ domníval se Hotte
„To by, ale kolegové viděli a my jsme tam byli taky. Já jsem si ničeho nevšimla.“
„Ale co, když je to krev?“
„Hotte, je to dost nenápadný a třeba je to jen olejová skvrna.“
„Tak se tam pojeď podívat a uvidíme.“
Susanna souhlasila s Horstem. „Tak jedem.“

Bonrath raději nechal řídit Franka, aby se pan komisař trochu odreagoval. Moc mu to, ale nešlo.
„Bonrathe, proč to vždycky, ale vždycky odnesu já?!“ rozčiloval se Frank.
„U mě je to stejný, proč musím sloužit s tebou? Radši bych měl vedle sebe místo chlapa nějakou ženskou. Nejdřív Hotte a teď ty!“
„Hele Bonrathe nech si zajít chuť!“ vyjel po Dieterovi Frank
„Ale takhle sem to nemyslel, jde o to, že když máš vedle sebe někoho milého a hezčího než je chlap, tak tě ta práce i víc baví, vždyť to vidíš sám jaká je to nuda.“
Frank se jen usmál: „Tak já si zítra vezmu paruku a lodičky.“
„To snad radši ne. To by nebylo zpříjemnění služby, ale oživení noční můry.“ řekl s úsměvem Bonrath.
„Bonrathe ty už jsi sloužil s nějakou policajtkou?“ zeptal se zvědavě Frank
„Jo, ale je to už deset let. To byly časy.“
„Jak se jmenovala?“ zajímal se Frank
„Brigita Schleiferová.“ řekl Bonrath a vzpomínal na Brigitu.
„Co se s ní stalo?“ zeptal se Frank
„Byli jsme na pravidelné hlídce, když se ozval výstřel. Rozjeli jsme se k místu ze kterého se střílelo, když jsme dorazili odjížděla odtamtud dodávka. Vydali jsme se za ní a zavolali jsme posily. Jeli jsme za tím autem až do přístavu, kde zastavilo. Vylezli z něj tři maskovaní chlapi. Brigita nechtěla čekat na posily a zakřičela na ně, aby se vzdali.“ Bonrath se odmlčel.
„Co se stalo pak?“ zeptal se opatrně Frank
„Jeden z nich vystřelil. Mě zasáhl do ruky a Brigitu do břicha.“ Bonrathovi oči se zaplnily slzami.
„Promiň nechtěl jsem vyvolávat staré vzpomínky.“
„To nic, ale už dlouho jsem o ní s nikým nemluvil.“

Když dorazili Semir s Tomem do přístavu jeřáb zrovna vytahoval červený Saab z vody. Jen co je spatřil Hartmutt šel k nim.
„Čau, Hartmutte tak co už jste něco objevili?“ pozdravili komisaři
„Ahoj. Nevím jestli vůbec něco objevím, jediný co zatím vím je to, že auto bylo ve vodě asi pět dnů.“
„Pět dnů? To došlo k prvnímu přepadení.“ konstatoval Tom
„Susanna přeci říkala něco o stejným typu, ale jiný poznávačce.“ řekl Semir
„Jo, ale to znamená, že ukradli dva červený Saaby.“ řekl Tom
„No to je sice pravda, ale my máme nahlášenou jenom jednu krádež Saaba.“ upozornil kolegu Semir.
„Zavolej Andree, jestli někdo nehlásil krádež Saabu.“
Semir šel k vozu a spojil se s centrálou: „Kobra 11 volá centrálu.“
„Centrála slyším.“
„Gregore je tam Andrea?“
„Počkej Semire hned ji zavolám.“
„Semire co se děje?“
„Potřebuju, abys mi zjistila jestli někdo nehlásil krádež Saabu.“
„Mrknu se ti na to, ale předtím musím ještě něco udělat.“
„Nešlo by to zjistit hned?“ naléhal Semir na svou ženu
„Ne, protože je to něco pro šéfovou. Až to zjistím tak ti zavolám. Centrála konec.“
Semir jen hodil vysílačku zpět do vozu a šel za Tomem, který stál u zrovna vytaženého vozu.
„Tak co hlásil někdo krádež Saaba?“ zeptal se Tom
„Nevím, Andrea řekla, že musí ještě něco udělat, než bude mít čas.“ seznámil ho s rozhodnutím své ženy Semir.
„To se ještě nestalo, aby tohle řekla.“
„Já vím…“ pípl Semir
„Možná jsi měl včera koupit ten chleba.“ usmál se Tom
„Ha! Ha! Ha!“ zamručel Semir
Komisaři se rozloučili s Hartmuttem a odjeli zpět na služebnu.

„No tak jsme tady.“ řekla Susanna
„Támhle je ten stojan.“ Hotte ukázal před sebe.
„Neříkal jsem to?“ začal Hotte radostně. „Krev…to je….“
„Barva, asi nedávno natírali stojany.“ řekla Susanna a začala se smát.
Hotte se na ni podíval a řekl: „To není vtipné vrchní komisařko von Landitzová.“
Susanna se nepřestávala smát: „Ale...je. Pořád s Bonrathem opakujete jak se má šetřit. A teď jsme projeli aspoň tři litry benzínu. A vem si, že by takhle plýtval každý.“ pokárala Susanna Hotteho.
Ten jen sklopil hlavu a šel si sednout do auta.
„No tak Hotte nech toho, byla to jenom legrace.“
Susanna nasedla do vozu a podívala se na Hotteho: „Děje se něco?“
Hotte jakoby ji nevnímal.
„Hotte?!“
„Co? Co jsi říkala?“
„Jestli jsi v pořádku?“
„Jo nic mi není, jen mi řekni co bys dělala, kdyby to byla krev a ne barva?“
„No tak určitě bych se nesmála a zavolala bych kluky ze zajišťování stop. Tak už se nezlob.“
Hotte se pousmál: „Jak by se na tebe mohl někdo zlobit?“
Susanna na něj zamrkala a nastartovala.

Ve starém skladišti sledoval silný starší muž televizní zprávy, když se zmiňovali o dnešním přepadení pumpy na dálnici zesílil zvuk. V televizi se ozvalo: „Nyní mám u mikrofonu vrchní komisařku Annu Engelhardtovou. Paní Engelhardtová můžete nám říci něco bližšího k případu?“
„Je mi líto, ale nemohu vám poskytnout více informací, než které jsem vám řekla již včera.“
„To jste ne nic nepřišli?“ pustila se reportérka do Anny
„Máme portrét jednoho z pachatelů a dnes jsme z řeky vytáhli vůz ve kterém bylo spácháno první přepadení. Na tento případ jsem nasadila své nejlepší komisaře.“
„Můžete zveřejnit jejich jména?“
„Je mi líto, ale jména svých komisařů vám neprozradím.“ řekla Anna reportérce a odešla.
„Tak to byla vrchní komisařka Engelhardtová, pro televizi RTL Sabine Mörlová.“
„A nyní je tu sport. Fotbalisté Borusie Dortmund remizovali…“
Muž vypnul televizi a šel do temné místnosti, kde seděl asi dvaceti letý mladík
„Sakra Jacobe to sis nemoh dát pozor? Moh si ohrozit naši akci.“ křičel urostlý muž ve středních letech
„Promiň Paule, ale ten chlap se po mě vrhl a začal se po mě sápat, a když držel tu masku Claus ho praštil po hlavě…“
„Počkej! Clausi pojď sem a řekni mi co se stalo na tý pumpě!“
V temné místnosti se objevil mladík střední postavy: „Paule no…když jsem praštil toho chlapa tak zavadil o Jacobovu masku a strhl mu ji. Říkals, ať nestřílíme tak jsem ho praštil.“
„Chci, aby se policajti nedozvěděli o naší akci.“
„Jak to chceš udělat?“ zeptal se Jacob
„Musí mít na práci něco jinýho, aby nás nemohli vyrušit v tý bance.“
„Ale jak to chceš udělat?“ zeptal se pro změnu Claus.
„Musíme se zbavit jednoho z těch policajtů co vyšetřují ty benzínky…“
„Ale proč?“ zeptal se Jacob.
„Nepřerušuj mě pořád. Tihle se dají do vyšetřování případu, jejich kolegy a zbytek se bude muset dát do těch pump a my…“
„My budeme mít volnou cestu.“ řekl Claus
„Jo, přesně tak. Clausi sežeň si auto a jednoho z nich se zbav.“
„Ale vždyť neznáme jejich jména.“ řekl Jacob.
„To nech na mě.“ řekl Paul a vytočil číslo.

„Dálniční policie Schäferová jak vám mohu pomoci?“
„Dobrý den viděl jsem ve zprávách ten portrét toho muže co přepadává ty pumpy.“
„Vy ho znáte?“ zeptala se Andrea
„Ano, je to můj soused.“
„Řekněte mi svou adresu já za vámi pošlu někoho z komisařů.“ řekla Andrea
„Dobře, ale jak mám vědět, že je to komisař od vás a ne nějaký komplic mého souseda? Nemohla by jste mi říct jméno komisaře, který ke mně přijede?“ řekl Paul
Andrea se chvíli rozmýšlela „Tak přijeďte k nám na stanici.“
Muž jí odpověděl. „To nepůjde já nemám vůz.“
Andrea chvíli mlčela, ale pak řekla: „Měl by k vám přijet buď vrchní komisař Gerkhan, Kranich nebo von Landitzová…halo, halo!“ telefon byl hluchý.
„Kdo to byl?“ zeptal se Semir
„Asi nějaký novinář je možný, že zítra budou vaše jména v novinách.“
„Cože?! Jak jsi mu mohla dát naše jména?“ běsnil Semir
„Semire promiň, ale říkal, že zná toho chlapa z pumpy.“ bránila se Andrea
„Nebreč slzy to nespraví, hlavně to neříkej Engelhardtový.“ řekl klidně Semir a objal Andreu.

„Tak mám ty jména, Gerkhan, Kranich a von Landitzová, Clausi budeš jednoho z nich sledovat a jen co bude chvíli sám tak se ho zbavíš. Je ti to jasný?“
„Jasně šéfe, co na tom může být těžkýho? odpověděl mu Claus

„No konečně, už jsme mysleli, že nepřijdeš, kde jsi nechala Roberta?“ ptala se Andrea Susanny hned jak vstoupila do sálu hotelu Platza.
„Odletěl do Japonska, se svým šéfem, uzavírají tam nějakou smlouvu.“ odpověděla jí Susanna.
„Sluší ti to.“ pochválil červenou večerní róbu své kolegyni Hotte
Frank přišel v černém smokingu s motýlkem, Anna na sobě měla černé šaty, Andrea přišla ve světlé halence a černé sukni, Semir měl na sobě světlý oblek a Tom přišel v černém obleku.
„Ještě se na mě zlobíš?“ zeptal se Frank Susanny, která si zrovna objednávala pití.
„Pořád a ani s tebou mluvit nechci.“
„Kde jsi nechala…Roberta?“ zeptal se Frank
„Je v Japonsku na služební cestě, ještě něco pane Trabere?“ zeptala se otráveně Susanna
„Nechceš si zatancovat?“
„S tebou? Nikdy, na to mám své nohy až moc ráda.“
„Vždyť já tancovat umím, sama jsi se o tom před třemi roky přesvědčila, nebo si to už nepamatuješ?“
„Franku, nechci s tebou mluvit a ani s tebou tancovat.“ řekla Frankovi a otočila se na barmana „Můžete mi zavolat taxi, prosím?“
„Ano madam, za chvíli tu bude.“
„Děkuji.“ řekla Susanna a vyšla ven před hotel
„Ty už jdeš?“ ozval se za ní Hotte.
„Jo už sem unavená.“ odpověděla mu Susanna
„To je můj taxík.“ řekla a chtěla přejít silnici, když se ze zatáčky vyřítilo auto.
„POZOR!!!“ zakřičel Hotte.
Susanna se otočila a chtěla se pokusit uskočit, před blížícím se autem. To ani nepřibrzdilo a narazilo přímo do Susanny. Náraz Susannu odhodil na chodník, kde zůstala ležet.
„Zavolejte sanitku!“ zakřičel zoufalý Hotte na řidiče taxíku.
Frank se zrovna rozhodoval co si má objednat k pití, když do sálu vběhla recepční.
„Před hotelem srazilo auto nějakou ženu.“ oznámila všem přítomným mladá dívka.

Venku se Hotte zatím snažil kontrolovat Susanniny životní funkce. Když z hotelu vyběhli kolegové z dálniční policie a uviděli Hotteho jak drží Susannino zápěstí, nemohli uvěřit vlastním očím.
„Hotte, volal jste sanitku?“ zeptala se Anna
„Co se tu stalo?“ ptal se Semir
„Proboha Susanno.“ vykřikl Frank, když uviděl komisařku ležet na zemi.

„S dovolením.“ řekl doktor, který zrovna vystoupil ze sanitky.
„Co se tu stalo?“
„Srazilo ji auto.“ řekl zdravotníkovi Hotte
„Jak dlouho je v bezvědomí?“
„Asi sedm minut.“
„Tak jo naložíme ji, rychle.“ zavelel doktor a už Susannu nakládali do sanitky.

Když dorazili do nemocnice Susannini kolegové ptali se na recepci jak se daří Susanně. Sestra je však odkázala na doktora Zehrera.
„Pane doktore jak se daří komisařce von Landitzové.“ zeptala se Anna
Doktor jen mlčel a po chvíli řekl: „Je mi líto, ale paní von Landitzová…zemřela při převozu v sanitce.“

„Né!“ Frank se posadil na posteli celý propocený. Byl to jen zlý sen, který ho probudil uprostřed noci. Frank se do rána jen převaloval ze strany na stranu a pokoušel se usnout, ale jen co zavřel oči, viděl Susanninu zkrvavenou tvář. V půl sedmé zazvonil budík. Frank ho hodil do kouta a šel se nasnídat.
„Co když to nebyl sen, ale předtucha?“ ptal se sám sebe nad šálkem kávy.
„Musím zjistit v čem půjde Susanna na ten večírek.“

Když dorazil Frank na stanici, šel za Bonrathem a začal mu vyprávět svůj sen.
„Byli jsme na tom večírku policejního prezidenta, Susanna na sobě měla červený šaty. Na baru jsme se spolu pustili do řeči.“
„Vy jste spolu mluvili? Tak to byl opravdu jen sen!“ přerušil Bonrath Franka
„No bavili jsme se, ale skoro jsme se zase pohádali.“ vysvětlil mu Frank a pokračoval:
„Zeptal jsem se jí jestli si nechce jít zatancovat, Susanna řekla, že ne a požádala barmana, aby jí zavolal taxi. Když vyšla před hotel, tak ji zastavil Hotte a na něco se jí ptal. Susanna mu odpověděla něco jako že je unavená nebo tak nějak. Pak chtěla přejít na druhou stranu k taxíku a ze zatáčky se vyřítil tmavý sedan a srazil ji.“
„Cože?“ vyjekl Bonrath
„Bonrathe víc nahlas by to nešlo?“
„Promiň Franku.“
„Susanna zemřela v sanitce.“ ukončil Frank
„Franku, byl to jen sen.“ řekl Bonrath
„A co když ne? A tohle všechno se dneska večer stane? Proto potřebuju zjistit co bude dneska mít na sobě.“
„A já to mám jako zjistit?“
„Udělal bys to pro mě? Nemůžu jen tak jít za Susannou a říct jí: Dneska možná umřeš, tak si neber červený šaty.“ řekl Frank
„Půjdu za Andreou a řeknu jí, aby ti to zjistila.“
„Bonrathe prosím tě nikde nevyprávěj to co jsem ti právě řekl.“ varoval se vztyčeným ukazováčkem Bonratha Frank.
„Neboj nikomu to neřeknu.“ slíbil Dieter.

V tom se ve dveřích objevila Susanna. „Dobré ráno vespolek.“ Kolegové jí na pozdrav odpověděli různě, někteří řekli jen „Dobrej.“
Několik policistu, kteří seděli v kuchyňce nad snídaní si jí skoro nevšímalo.
Frank s Bonrathem a Andreou řekli: „Ahoj.“
Susanna se podívala na Franka ve slušivé zelené uniformě a zapadla do své kanceláře.
Bonrath se vydal za Andreou : „Andreo nemohla by jsi zjistit v čem dneska půjde Susanna na ten policejní večírek?“
„Proč tě to zajímá?“ zeptala se udiveně Andrea
„Víš jde o to, že Frank se jí chce omluvit a koupit jí nějakou kytku a potřebuje znát barvu šatů. Podle nich pak vybere kytku.“ začal si vymýšlet Bonrath
„Jakou to má logiku? Tak ať koupí červený růže a je to.“
„Taky nevím, proč to dělá tak složitý. Mohla bys teda zjistit v čem půjde?“ žádal Dieter Andreu o pomoc.
„Ale doufám, že je to pravda, s tou omluvou, a ne nějaký Frankův žert.“ Andrea se přísně podívala Bonrathovi do očí.
„Ne opravdu se jí chce omluvit.“ přesvědčoval Andreu Dieter.
„Dobře jdu se Susannou dneska na oběd, tak se jí nenápadně zeptám.“
„Díky, až to zjistíš tak mi zavolej.“ řekl Bonrath a následoval Franka do služebního vozu.

Anna si svolala komisaře vyšetřující případ přepadávání čerpacích stanic.
„Už jste zjistili něco nového?“
„Nic šéfová a Hartmutt v tom autě taky nic nenašel.“ řekl Semir
„Andrea zjistila, že krádež Saabu hlásil jeho majitel až čtyři dny po prvním přepadení.“ řekl Tom
„Jak je to možné, že si nevšiml toho, že mu chybí auto?“ ptala se Anna
„No šéfová on byl na služební cestě a auto nechal na parkovišti před letištěm.“ začal Hotte.
„A když se vrátil zpátky do Německa auto nikde.“ dokončila Susanna.
Do Anniny kanceláře se přiřítila Andrea: „Přepadli další benzínku, tentokrát je tam jeden mrtvý.“ Komisaři se dívali jeden po druhém.
„Tak na co tu ještě čekáte?“ přerušila ticho Anna.
„My už tu vlastně nejsme.“ řekl Semir a následoval kolegy, kteří se rozběhli ke svým služebním vozům.

„Franku jsem rád, že sis nevzal tu paruku, co si mi sliboval včera.“ řekl Bonrath
„Vidíš úplně jsem na ni zapomněl, ale neboj se zítra si ji určitě vezmu.“usmál se Frank.
„To nemusíš.“ řekl Bonrath

„Začínají dělat chyby.“ pronesl Semir, když komisaři dorazili na místo.
„Jo doteď nikoho nezabili, ale teď si tou vraždou dost přitížili.“ řekl Tom.
„Dobrý den.“ pozdravil komisaře jeden z techniků.
„Dobrý den. Máte nějaké stopy?“ řekl Tom.
„Nic co by se dalo použít, zbraň kterou zastřelili pokladního, patří majiteli benzínky.“
„Jak prosím?“ přerušila technika Susanna.
„Ano ta zbraň patřila muži, kterého teď kolegové nakládají do vozu pohřební služby.“ ujistil komisařku technik.
„Gerkhan a tohle jsou mí kolegové Kranich a von Landitzová.“ Hotte na Semira naštvaně pohlédl „A to je kolega Hertzberger.“ dodal
„Už jste vyslechli všechny svědky?“ zeptal se Tom jednoho z uniformovaných kolegů.
„Strážmistr Siebert, máme jména a adresy všech co tu byli, ale někteří potřebovali odjet.“
„Kolik jich tu zbylo?“ zeptal se Hotte.
„Támhle ti tři.“ řekl policista a ukázal na skupinku důchodců.
„Někteří potřebovali odjet!“ řekla s ironickým nádechem Susanna.
„Co viděli ti důchodci?“ zeptal se Semir.
„Tři maskované muže a jejich zelený auto. Jestli chcete, můžete je vyslechnout ještě vy?“ odpověděl na Semirovu otázku Siebert.
„Myslím, že to nebude zapotřebí.“ usmála se Susanna.
„Kdyby jste na něco přišli tak nám dejte vědět.“ řekl Tom technikovi, který zrovna procházel kolem nich. Technik jen přikývl a věnoval se dál své práci.

„Kobra 19 centrále pronásledujeme zelený Volkswagen Golf, jede po dálnici A4 ve směru na Kolín. Žádáme posily, Kobra19 konec.“ ukončil Bonrath
„Centrála slyším, Bonrathe posílám za vámi Semira a ostatní.“ odpověděla Andrea a hned se snažila spojit s Kobrami 11 a 12.
„Susanno, Semire, Tome kdokoli ozvěte se!“
„Andreo co se děje?“ odpověděl Semir do vysílačky.
„Bonrath a Frank pronásledují na A4 zelený Volkswagen Golf.“
„Zelený!“ opakoval Semir
Susanna se rozběhla za třemi důchodci, kteří ještě stáli na parkovišti u pumpy.
„Promiňte, jsem vrchní komisařka von Landitzová, mohli by jste mi popsat to auto, ve kterém přijeli ti lupiči?“
„Byl to zelený Volkswagen.“
„Golf?“ přerušila Susanna starého pána
„Ano.“ přikývla nechápavě jedna z přítomných dam.
„Děkuji, moc jste mi pomohli.“ rozloučila se Susanna a už nasedala do svého „medvěda“.

„Kobra 11 volá Kobru 19, Bonrathe kde jste teď?“
„Tome jsme na osmdesátým kilometru A4.“
„Musíte to auto zastavit, nejspíš jsou to naši lupiči z tý dnešní pumpy. Zřejmě jsou ozbrojení, tak buďte opatrní.“ varoval Tom kolegy.
Semir se na Toma podíval a řekl: „Myslím, že jim to došlo. Kdo by taky chtěl přepadnout pumpu beze zbraně.“
„Ale Frank má vedle sebe Bonratha a tomu se musí občas něco složitě vysvětlovat, tak aby Franka neznervózňoval zbytečnýma otázkami, sem mu to radši hned řek.“ usmál se Tom.
„Tak to jo.“ usmál se Semir a sešlápl plyn až na podlahu, ještě se pohledem do zpětného zrcátka ujistil jestli neztratil Susannu. Ta se za Semirovým BMW držela se svým Mercedesem jako klíště. Společně tyto dva stříbrné kočáry kličkovaly mezi ostatními vozidly na dálnici, jako jeden.
„Támhle jsou, Semire přidej trochu.“ popoháněl Tom svého parťáka.
„Dělám co můžu, nebo snad chceš řídit ty?“
„Ne, myslím že ti to jde dobře.“ pousmál se Tom.

„Pro boha!“ zhrozila se Susanna, když uviděla jak se služební Porsche mění v nepojízdný šrot. Zelený Golf přimáčkl Porsche na svodidla a pak udělal myšku kamionu převážející nové vozy značky Škoda. Řidič kamionu strhl volant a návěsem sestřelil policejní vůz. Vozidla z návěsu přistála na dálnici a celou ji zatarasila. Muž ve žlutém Fiatu si nevšiml zkázy před sebou a narazil do nového Superbu, který zrovna spadl z korby náklaďáku, Fiat ylétl do vzduchu a dopadl na střechu do protisměru, kde se ještě několikrát převrátil a způsobil další vážnou nehodu. Semir s Tomem zastavili, vyběhli z auta a dali se na cestu proti zrovna přijíždějícím vozidlům a snažili se je zastavit.
„Stát!“ křičeli oba komisaři

Susanna s Hottem se vydali směrem k sešrotovanému „Poršákovi“. Bonrath s Frankem pomalu vylézali střešním okýnkem.
„Jste celí?“ ptal se hned Hotte a pomáhal Bonrathovi.
„Hotte omlouvám se za to pravítko.“ řekl Bonrath a mával nad hlavou s průhledným pravítkem.
„Jsem ti říkal, že jsem ti ho nevzal. Omluva přijata parťáku.“ usmál se Hotte.
„Kde jsi ho našel?“ zeptala se Susanna
„V přihrádce našeho Por…“ Bonrath se zarazil. „Teď už nepojízdného Porsche.“

Jen co se Semir a ostatní účastníci pronásledování zeleného Golfa objevili na stanici, zavolala si je Anna do své kanceláře.
„Jak jste to proboha dokázali? Padesát aut, dva mrtví a několik těžce zraněných. Dálnice bude neprůjezdná nejméně čtyři hodiny, než se podaří zprovoznit, alespoň jeden jízdní pruh.“ křičela Anna na své podřízené.
„My za to tentokrát nemůžeme, ten chlap v tom náklaďáku zazmatkoval, když mu ten Golf udělal myšku.“ ujal se vysvětlování Frank
„Šéfová…ještě vám…musíme něco říct.“ začal nesměle Bonrath.
„Tak mluvte já poslouchám.“ Anna se zvedla ze své židle a šla k oknu.
„Myslím, že byste si měla…radši sednout.“ řekla Susanna.
„Už mi konečně někdo řekněte o co tu jde?“
„Jde o…“ spustil Bonrath
„Já vás poslouchám Bonrathe.“
„Jde o Porsche…jaksi to nepřežilo.“ řekl Frank.
„Co prosím?“ Anna se znovu posadila.
„Byla to nehoda namáčkli nás na svodidla a pak jsme dostali facku od toho náklaďáku, teda spíš od korby toho náklaďáku.“ vysvětloval Frank.
„Zjistili jste něco k případu přepadávání pump?“ zeptala se Anna
„Bohužel nic, ale to auto co jsme sledovali bylo nejspíš těch lupičů.“ řekl Tom.
„Takže dneska jste už stačili zrušit Porsche, zablokovat dálnici a k případu nemáte nic nového. To máme teprve poledne, jak to bude asi vypadat s naší dnešní statistikou večer?“
„Nechte se překvapit.“ usmál se Frank.
Anna na Franka pohlédla vražedným pohledem. Ten sklopil hlavu a pomalu se začal přibližovat ke dveřím, následován ještě pěti svými spolupracovníky.

Andrea seděla se Susannou v motorestu Orbit a povídali si o dnešním večírku na počest policejního prezidenta.
„Hotel Platza, to museli najít štědrého sponzora.“ řekla Susanna
„Ne všechno hradí bratr pana policejního prezidenta Reisberga.“
„No tak o tom přede mnou nemluv, tu degradaci jsem mu ještě neodpustila.“
Andrea se Susannině poznámce zasmála.
„V čem jdeš dnes večer?“ zeptala se Andrea.
„Ještě nevím, proč tě to zajímá?“
„Jen bych byla nerada, kdybychom měli stejné oblečení.“ snažila se Andrea neprozradit skutečnou záminku své otázky.
„Ani nevím jestli tam půjdu.“ řekla Susanna.
„To máš, ale smůlu Engelhardtová říkala, že Reisberg říkal, že vás tam chce mít všechny. Tebe, Franka, Semira a Toma.“
„Děláš si srandu? To po nás přece nemůže chtít?“
„Ona to po vás nechce, ona vám to přikazuje.“ opravila Susannu Andrea
„Tak to nejspíš půjdu v černých šatech.“ řekla sklesle Susanna.
„Tak to já si vezmu světlý.“ začala se smát Andrea.
Když ji vyrušila servírka: „Máte vybráno?“
Andrea se přestala smát a objednala si kuřecí medailónky a hranolky.
„Musím si odskočit.“ řekla po chvíli Andrea.

„Ano Bonrath.“ zvedl svůj mobil Dieter.
„Tady Andrea Susanna prý půjde v černých šatech, k těm by se hodily nějaký bílý nebo červený kytky, tak to řekni Frankovi.. Zatím.“
„Díky Andreo.“ řekl Bonrath a zavěsil.
„Franku!“
„Co se děje?“
„Susanna bude mít černý šaty.“
„Díky bohu.“ oddychl si Frank.
„Já jsem ti říkal, že to byl jen sen.“
„Já si to myslel taky, ale chtěl jsem si být jistý.“ odpověděl mu Frank

Pomalu se blížil večer a všichni pozvaní policisté z dálniční policie byli vysláni svou šéfovou domů. Aby se připravili na „velkou slávu“.

„Jacobe sehnal jsi fotky těch komisařů?“ zeptal se Paul.
„Jo mám je a ještě něco. Dneska budou všichni v hotelu Platza, na nějakým večírku policejního ředitelství.“
„Kde jsi to všechno zjistil?“ ptal se Claus
„Mám styky!“ usmál se Jacob.
„Tak jo Clausi vem si auto a jeď k hotelu Platza a počkej si tam na ně. Tady jsou ty fotky.“ řekl Paul.
„To je ta von Landitzová?“ zeptal se Claus.
„Jo proč?“ řekl Paul.
„Je to kočka co když se jí nezbavím, ale jen bych se s ní pobavil.“
„Clausi, řekl jsem ti, že se jednoho zbavíš. Žádný braní rukojmích a víš co, aby tě nevábila, tak chci, aby si se zbavil tý ženský.“ řekl Paul.
„Jak chceš.“ řekl Claus a nasedl do tmavého Volva.

Frank přišel chvilku po Andree a Semirovi.
Andrea za ním přišla: „Kde máš tu kytku?“
„Jakou kytku?“ zeptal se Frank
„Bonrath říkal, že se chceš Susanně omluvit za ten včerejšek.“ vysvětlovala mi Andrea.
„Já a omluvit se jí? Dokud se mi neomluví ona…“
„Já jsem si to myslela, že to bude zase jeden z těch tvých blbých vtípků.“ zpražila ho Andrea
Frank si šel sednout k baru, když se v sále objevila Susanna v červených šatech….

Frank se rozběhl k Andree, chytil ji za ruku a odtáhl ji stranou:
„Neříkala jsi náhodou, že přijde v černých šatech?“
„A Bonrath zase říkal mě, že se chceš Susanně omluvit.“
„Andreo tady jde o život.“ křičel Frank
„Trabere, proč tak ječíš na mojí ženu.“ přiřítil se Semir, vzal Andreu za ruku a odvedl ji na taneční parket.
Susanna se bavila s Engelhardtovou u stolu s jídlem.
„Kde je váš přítel?“ ptala se Anna
„Rozešli jsme se.“ přiznala Susanna.
„To je mi líto.“
„Ani nemusí, přistihla jsem ho inflagranti s jeho sekretářkou.“

Andrea tancovala se Semirem, když uviděla odcházet Susannu na toaletu.
„Semire, musím si odskočit. Neboj se hned se vrátím.“
„Ale vrať se brzo.“ usmál se policista.

„Susanno musím s tebou mluvit.“
„Co se děje Andreo?“
„Jde o Franka...“
„Nechci se o něm bavit.“ přerušila Andreu Susanna
„Jen jsem tě chtěla varovat. S Bonrathem chystá určitě zase nějaký svůj blbý vtip, tak si dávej pozor.“ Andrea se usmála a odešla zpět do sálu. Susanna ještě chvíli sledovala dveře, které se za Andreou zavřely, po chvíli se i ona odebrala do sálu, tedy spíš na bar.

Bylo něco kolem jedné hodiny, když Frank spatřil stát Susannu u baru. Rozhodl se jít za ní a promluvit si s ní.
„Můžu s tebou mluvit?“
„Franku co chceš?“ řekla Susanna, ale ani pohledem o něj nezavadila a kopla do sebe panáka.
„Už jsem říkal, chci s tebou mluvit.“
„Ale já s tebou ne.“ stála si za svým Susanna
„Je to důležitý, měl jsem sen…“
„Franku tvoje sny mě vážně nezajímají.“ řekla Susanna a otočila se na barmana: „Mohl by jste mi zavolat taxi prosím?“
„Jistě madam.“ odpověděl jí snědý svalovec obsluhující za barem.
„Ale Susanno, tady jde o …“
Frank nestačil doříct větu, protože Susanna se zvedla a chtěla odejít, ještě před odchodem se rozloučila s šéfovou a ostatními, až na Hotteho, Toma a Semira, kteří se museli jít před hotel nadýchat čerstvého vzduchu. Frank se chvíli rozhodoval jestli má jít ven. „No co přinejhorším se podívám jak odjíždí taxíkem.“ řekl si pro sebe a šel ven.

Když Hotte uviděl vycházet Susannu hned se jí ptal: „Ty už odcházíš?“
„Jo, jsem docela unavená a zítra musím vyplnit ještě hromadu hlášení. Dobrou noc pánové“
Susanna se rozhlédla na levou na pravou stranu a vkročila do vozovky.
„Pozor!!“ zakřičel Hotte, když spatřil tmavý vůz.
Susanna se otočila, vzápětí po ní někdo skočil a oba přistáli na chodníku. Ten někdo byl Frank, který zrovna vybíhal z hotelu ven, když uviděl jak Susanna nehybně stojí uprostřed silnice. Tom se Semirem okamžitě naskočili do služebního BMW a vydali se pronásledovat útočníka.

„Jsi v pořádku?“ ptal se hned Frank
„Nic mi není.“ řekla Susanna a podívala se Frankovi, který na ní ležel, zpříma do očí.
„Omlouvám se za ten včerejšek, nemyslel jsem to tak.“ řekl Frank a zahleděl se do zelenohnědých očí své kolegyně.
„Omluva přijata.“ řekla Susanna, ale stále se dívala Frankovi do očí, jejich rty se začaly přibližovat…když se ozval Hottův hlas: „Budete tu ležet ještě dlouho?“
Jako první se vzpamatovala Susanna: „Už jsem tady kolegovi Traberovi říkala, že by mohl slézt. Ale nějak se mu nechce.“ usmála se Susanna
Frank se jen ušklíbl a slezl ze Susanny.
„Co se tu stalo?“ přiběhla Anna.

„Semire přidej, vždyť nám ujede.“
„Neboj teď ho zastavíme, aniž by jsme zrušili jediný auto.“ uklidňoval Toma Semir
Najednou Claus ve tmavém Volvu vjel do jednosměrky, kde urazil přední dveře starého Golfa.
„Aniž by sme zrušili jediný auto.“ řekl Tom
„Já se ho ani nedotk.“ hájil se Semir
Když vjely vozy z obytné čtvrti do průmyslové zóny rozhodl se Semir zastavit Volvo za každou cenu.
„Tome zastavíme ho!“
Tom chtěl odjistit svou zbraň, ale zapomněl, že si jí sebou na večírek nebral.
„Semire puč mi pistoli.“
„Já myslel, že ji máš ty tak jsem si ji nebral a navíc by mi vadila při tanci.“
„Takže jsme bez pistole! Musíme vymyslet jak ho zastavíme.“ řekl Tom.
„Mám to!“ zvolal vítězně Semir.
„Tak mluv.“
„Narazíme do něho.“
„Cože?“ zděsil se Tom
„No tak vymysli jinej plán.“ řekl Semir
„No…zrovna teď mě nic nenapadá.“ řekl Tom.
„Takže zůstaneme u plánu A.“ řekl Semir a najel těsně za Clausovo Volvo. Claus přidal plyn a trochu pronásledovatelům poodjel. Semir sešlápl plyn a z pravé strany sestřelil zadek Volva, to okamžitě dostalo smyk a zastavilo se až oproti jedoucí náklaďák. Semir s Tomem vyskočili z BMW a utíkali k Volvu. Z vraku vytáhli lehce zraněného Clause. Řidič nákladního auta vystoupil sám a byl v šoku.
„Jste v pořádku?“ zeptal se Tom
„Řidič jen přikývl a sedl si na obrubník.
„Zůstaňte tu sanitka je na cestě.“ řekl mu Tom a šel za Semirem, který zrovna nasazoval Clausovi želízka.
„Já myslel, že nechceš zrušit žádný auto.“ ušklíbl se Tom a podíval se na bouchlý nárazník BMW, Volvo, které bylo na odpis a škrábnutý náklaďák.
„No trochu se mi to vymklo z rukou, ale když to vezmeš, tak všechny ty zrušený auta odrovnal tenhle.“ řekl Semir
„Odvezem ho na služebnu a tam ho vyslechneme.“ řekl Tom
„A čím?“ ušklíbl se Semir „Nebo chceš jít pěšky?“
„Za chvíli by tu měli být kolegové z patroly, tak nás snad odvezou.“ doufal Tom

„Jak to myslíte, že se Susannu pokusil někdo zabít?“ ptala se Anna a dívala se pod sebe na Susannu sedící na chodníku. Frank přes ni hodil své sako.
„Tady, je zima, tak ať mi nenastydneš.“
Slova se ujal Hotte: „Susanna chtěla přejít, ze zatáčky se vyřítilo tmavý auto a nebýt Franka byla by nejspíš mrtvá.“
„Kde je Tom se Semirem?“ zeptala se šéfová
Frankovi zazvonil mobil.
„Traber.“
„Franku tady Semir, máme ho.“
„To je dobrá zpráva tak ho odvezte na stanici, ať ho můžeme vyslechnout.“
„No to bysme rádi, jenomže…nemáme jak?“ řekl Semir.
„Co?! Neříkej, že jste odrovnali další služebák?“ smál se do telefonu Frank.
„Jo, ale Engelhardtový to neříkej. Nemohl bys pro nás někoho poslat? Kolegové jsou zaneprázdnění díváním se na fotbal.“ žadonil Semir.
„Pozdě šéfová stojí vedle mě. Ale pošlu pro vás Bonratha.“
„Díky. Zatím.“ řekl Semir a zavěsil.
„Zatím.“ rozloučil se Frank.
„Trabere co se stalo?“ ptala se hned Anna.
„Semir s Tomem chytli toho parchanta co chtěl zabít Susannu.“
„Susanno nechtěla by jste se zvednou z té země?“ řekla Anna a chtěla Susanně pomoct na nohy.
Susanna se jen usmála: „Ne já tu ještě chvíli zůstanu.“ a ukázala na spodek šatů oddělený od vrchní části. Frank, Hotte i Bonrath se začali smát. Anna s Andreou Susanně přidržovaly spodek šatů, když se Susanna postavila na nohy chytla si šaty a nastoupila do taxíku, který tu stál už dobrých deset minut.
„Já bych málem zapomněl. Hotte vem si auto a zajeď pro Semira a Toma.“
„Franku, ale kam pro ně mám jet?“ ptal se Hotte.
„No, sakra on mi neřek, kde jsou. Měli bysme je tam nechat.“ rozčiloval se Frank.
„Já si vezmu auto a zavolám jim, abych se dozvěděl kde jsou.“ řekl Hotte a nasedl do svého „nového“ Opelu Astra.

Mezitím co Tom se Semirem čekali na někoho, kdo by je odvezl i s Clausem na stanici. Snažil se Paul Clausovi dovolat na mobil. „Sakra tak už to zvedni.“
„Co se děje?“ ptal se Jacob, když Paul hodil mobil na zem.
„Claus už se mi měl dávno ozvat! Teď tam má jenom hlasovku.“
„Třeba má vybitou baterku. Poslední dobou mu ten mobil blbne.“

„No konečně!“ řekl Semir
„Hotte kde jsi tak dlouho?“ ptal Tom
„Ono podle toho jak jste popisovali cestu, kterou jste se sem dostali, byste měli být na druhý straně města. No jo policajti!“ smál se Hotte.
Tom se podíval na Semira, pak na Hotteho a řekl: „Moc vtipný Hotte, radši otevři kufr.“
„Proč?“ divil se Hotte.
„Mám něco v kufru u Semira a nemůžu to tam nechat.“
„Co? O ničem nevím.“ divil se Semir.
Tom šel k BMW a z kufru vytáhl zelenou uniformu.
„Co to je?“ ptal se Semir a pomalu se začínal smát.
„Moje uniforma. Engelhardtová říkala, že se máme hodit do gala, no a kdyby se jí nelíbil můj oblek…“ Toma přerušil hlasitý smích. Hotte se Semirem brečeli smíchy a Tom na ně jen naštvaně koukal.
„Nemohli bysme už jet?“ řekl Tom a snažil se uklidnit smějící se policisty.
„Jasně.“ vykuckal ze sebe Semir.
Tom došel pro Clause a posadil ho na zadní sedadlo a sedl si vedle něj.


Když dorazili na stanici, čekala tam už šéfová s Andreou a Frankem.
„Kde máte Susannu?“ ptal se Tom.
„Jela se domů převléknout, protože Frank jí rozpůlil šaty.“ řekl Bonrath, který zrovna vyšel z kuchyňky s šesti hrnky kávy.
„Jak rozpůlil?“ ptal se Semir a vzal Bonrathovi jeden hrnek.
„Když pan Traber strhl Susannu k zemi, nějak jí musel zavadit o spodek šatů a šev to nevydržel.“ usmála se Andrea, ale úsměv z tváře jí hned zmizel, protože na služebně se objevila Susanna v džínách.
„Tak to je on?“ ukázala Susanna na Clause, kterého držel Tom za pravou paži.
„Jo.“ přikývl Semir a šel za Tomem, který odvedl Clause do výslechové místnosti.


„Kdo jsou tvoji komplicové?“ ptal se Semir.
„Nic vám neřeknu svině policajtský.“
„Trochu úcty kamaráde, nebo ti k těm přepadením, vraždě a pokusu o vraždu policisty, přidáme urážku veřejného činitele.“ řekl Tom.

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
„Jaký vraždě?“ vylítl Claus, ale Tom ho hned usadil zpět na židli.
„Vraždu majitele poslední pumpy, kterou jste přepadli!“ zvedl hlas Semir.
„To mi nepřišijete, on na nás vytáhnul bouchačku a Paul po něm skočil…“
„Tak Paul? Jak se ten Paul jmenuje dál?“ přerušil Semir Clause.
„Mluv nebo to všechno odskáčeš ty a půjdeš si sednou do chládku na pár desítek let.“ začal Tom.
„Mohli bysme si ještě něco přidat, třeba ohrožování účastníků dopravního provozu nebo ještě něco jinýho.“ pokračoval Semir.
„Paul Bergmann a Jacob Nowy.“
„Co že?“ zeptal se Tom.
„Jména mých kompliců. Paul Bergmann a Jacob Nowy.“ opakoval jména Claus.
„A kde je najdeme?“ ptal se Semir.
„Ve starým skladišti na Sommer Straße.“ odpověděl Claus.
„Bonrathe odveď ho do cely.“ řekl Tom.

„Už jsem zavolala zásahovou jednotku, vy čtyři jeďte napřed.“ řekla Anna
Semir, Tom, Susanna a Frank vyběhli ze stanice a nasedli do služebních vozů.
„Centrála Kobře 11 a 12, žádné kaskadérské akce a buďte opatrní. Centrála konec.“
-„Kobra 11 rozumím.“
-„Kobra 12 rozumím.“ odpověděli komisaři své šéfové.

„No tak jsme tady a co teď?“ řekl Frank jen co vylezl z auta.
„Počkáme na zásahovku…nebo to obhlídnem sami?“ zeptala se Susanna.
Semir, Tom i Frank se přiklonili k druhé možnosti.
„Vy běžte obhlídnout zadní část, jestli tam není nějaký jiný vchod a my jdeme předem.“ rozhodl Semir.
„Jakým právem tu rozhoduješ ty?“ ptali se zbývající komisaři.
„Asi protože jsem vrchním komisařem nejdýl z vás všech.“ odpověděl Semir.
„Vždyť tebe povýšili o den dřív než mě?!“ řekl Tom.
„No vždyť říkám, jsem tu služebně nejstarší.“
„Hele nebudeme se hádat, my jdeme ze zadu a vy si běžte třeba přes střechu, jestli chcete.“ vložila se do debaty Susanna.
Komisaři z Kobry 12 oběhli skladiště a našli zamčené, zrezivělé dveře.
„To otevřu.“ chvástal se Frank
„No ale nesmíš střílet, aby o nás nevěděli.“ usmála se Susanna.
„Neboj se.“ opětoval úsměv Frank.


Semir si odjistil zbraň a kryl záda Tomovi, který klečel na pravém koleni a snažil se odemknout zámek železných dveří.
„Už to budeš mít?“ zeptal se Semir.
„Hned to bude.“ odpověděl Tom.
Po dvou minutách.
„Mám to!“ řekl Tom.
„No konečně.“
„Nech si toho, taky sis to moh otevřít sám.“ hájil se Tom.
„Já jsem chtěl, ale tobě se můj nápad nelíbil.“ řekl Semir a vkročil do skladiště následován Tomem.
„No jo, ale ty jsi chtěl rozstřílet zámek.“ řekl Tom.
Semir a Tom systematicky prohledávali skladištní halu a přilehlé místnosti, když se ze zadní části ozvala střelba. „Susanna a Frank!“ křikl Tom. Oba komisaři se okamžitě rozeběhli do zadní části budovy.

„Franku!“ vykřikla Susanna, když se její kolega sesunul k zemi.
„Nic mi není!“ ujistil Susannu Frank. „Chytni je!“
Susanna vyběhla ze skladiště a utíkala za Paulem a Jacobem.
„Stůjte dálniční policie!“ křičela za nimi a dvakrát vystřelila do vzduchu. Když se ani jeden ze zločinců nezastavil, vystřelila po Jacobovi, který se zrovna otočil a chtěl po komisařce vystřelit. Jacob se sesunul mrtvý k zemi.
Semir s Tomem nasedli do Tomova služebního Mercedesu a vydali se za Susannou.
„Kobra 11 volá centrálu pronásledujeme podezřelého po Günter Straße směrem ven z města, žádáme posily. Kobra 11 konec.“ sdělil své požadavky Semir.
Susanna nasedla na horské kolo postavené u jednoho činžovního domu a pronásledovala Paula, který si obstaral starší model Fordu. Když Susannu dostihl modrý Benz neváhala a vyměnila své kolo za pohodlnější a hlavně rychlejší prostředek. „Tome přidej nesmí nám zdrhnout.“ řekl Semir
„Co je s Frankem?“ zajímala se Susanna.
„Zavolali jsme sanitku, už se o něj jistě starají lékaři.“ uklidňoval komisařku Semir.
Paul se ukradeným Fordem řítil ulicemi okrajové čtvrti Kolína, kde ho Tomův Mercedes natlačil na auta zaparkovaná u silnice.
„Co děláš? Chceš nás všechny zabít?“ křičela Susanna na Toma.
„Ne, ale chci ho zastavit.“ ohradil se Tom.
Susanna se natáhla mezi sedadly a otevřela střešní okénko.
„Co chceš dělat?“ ptali se komisaři z Kobry 11.
„Zastavit ho.“ řekla Susanna a protáhla se do okýnka, odjistila zbraň a chtěla začít střílet. Jenomže Paul narazil bokem svého auta do modrého Benzu a Susanně vypadla pistole z ruky.
„Sakra!“ proklela komisařka. „Semire podej mi tvou zbraň.“
Semir vzal Tomovu pistoli a podal ji Susanně. Sám odjistil svou zbraň a vyklonil se z okénka. Komisaři stříleli po stříbrném Fordu, dokud nezasáhli zadní kola. Ford dostal smyk a zkončil v řece. Tom zastavil Benz u srázu, ze kterého se Ford zřítil.
„Nikoho nevidím.“ řekl Tom.
„Hele posily.“ řekla Susanna a ukázala na v dálce svítící modré majáčky.
„Vždyť to říkám, posily přijedou vždycky, až když je po všem.“ pronesl Semir.
Tom se Susannou s ním souhlasili. „Vždycky.“
„Chcete tu počkat, než vytáhnou vrak nebo pojedeme domů?“ zeptal se Semir svých kolegů, kteří pozorovali hladinu Rýna.
„Já bych jela do nemocnice podívat se na Franka.“ řekla Susanna a nasedla do jednoho ze zelenobílých vozů.
„Počkej jedeme s tebou.“ zavolal za komisařkou Tom.
Semirovi zazvonil mobil. „Ano Semir.“
„Semire tady Frank, kde jste?“
„My jsme v pořádku, chytli jsme toho chlapa co tě postřelil.“ odpověděl Semir.
„Nechytili.“ odporoval Frank.
„Jak to, vždyť jsme ho viděli jak se i s autem zřítil ze srázu.“
Tom se Susannou se snažili pochopit ze Semirových gest o co vlastně jde.
„Tak poslouchej poldo, chci milion euro za tři hodiny, ještě se ozvu..“ vložil se do hovoru Paul.
„Ale to..!“ hovor se přerušil.
„Co se děje?“ ptala se hned Susanna.
„V tom autě nebyl ten hajzl co ho hledáme.“ odpověděl jí Semir.
„A kdo teda a kde je Frank?“ začala panikařit Susanna.
„Semire tak mluv, co se stalo?“ naléhal Tom.
„Ten koho hledáme má Franka.“ seznámil kolegy se situací Semir.
„Cože? Mu…musíme ho najít!“ řekla hystericky Susanna.
„Susanno uklidni se najdeme ho.“ snažil se Tom uklidnit hysterickou komisařku.
Susanna se pomalu uklidnila. „Měli bychom zavolat Engelhardtový.“
„Jo budeme nejspíš potřebovat ten milion, co chce jako výkupný za Franka.“ řekl Semir.
„Ještě jsi nám neřek, kolik máme času.“
„Tři hodiny Tome.“ odpověděl na Tomův dotaz Semir.
„Jenom tři hodiny? To nemůžeme stihnout?!“ začala Susanna.
„Jedeme na stanici, je skoro osm, tak tam snad už šéfová bude.“ rozhodl Semir.
„Zkusím jí zavolat.“ řekla Susanna.

„Proč to děláš?“ ptal se Frank Paula.
„Překazili jste mi plány, touhle dobou bych už byl o milion euro bohatší, kdyby jste se neobjevili v tom skladišti.“
„Cože?“ divil se Frank.
„Jo chtěli jsme udělat banku Borgardt.“ odpověděl mu Paul.
„Co? V neděli? Vždyť tam nejsou peníze.“
„No právě, chtěli jsme dluhopisy za milion z jedné bezpečnostní schránky.“ řekl Frankovi Paul a připoutal komisaře k topení.
„Pro koho?! Ty bys toho s dluhopisy moc neudělal.“ řekl Frank.
„Drž hubu! Do toho ti nic není.“ okřikl Franka Paul a udeřil ho do obličeje.

„Engelhardtová.“
„Šéfová tady Susanna máme problém, jeden z těch co byl v tom skladišti má Franka.“ seznámila svou velící se situací komisařka.
„Susanno to snad nemyslíte vážně?!“ zvýšila hlas Anna.
„Chce jeden milion euro…do půl jedenáctý.“ odpověděla Susanna.
„Dobře zavolám na prezidium, aby obstarali ty peníze. Kde jste teď?“
„Na dálnici, za chvíli jsme u vás.“
Susanna položila telefon a popoháněla Toma, který rozhodl, že řídit bude on.

„Andreo zavolejte na policejní prezidium. Potřebujeme výkupné.“
„Ano šéfová, kolik potřebujeme?“
„Jeden milion euro do půl jedenácté.“
„Šéfová co se vůbec stalo? Na co potřebujeme tolik peněz?“ zeptal se Hotte.
„Někdo unesl Trabera.“ odpověděla na otázku Anna.
„Cože?“ zhrozili se Hotte s Dietrem.
Andrea okamžitě zasedla ke svému stolu a vytočila číslo policejního prezidia.

„Konečně jste tady! Co se tam stalo?“ uvítala Anna komisaře.
Slova se ujala Susanna. „Rozdělili jsme se, Semir s Tomem šli ze předu a my s Frankem jsme to vzali zadem. Všechno šlo dobře dokud se nerozletěly dveře a z nich nevyběhli dva muži, kteří po nás začali střílet.“
„Když jsme uslyšeli střelbu rozeběhli jsme se dozadu, kde jsme našli ležícího Franka, kulka ho strefila do nohy. Susanna se vydala pronásledovat podezřelé, my jsme Frankovi zavolali sanitku.“ přerušil Susannu Tom.
„Pronásledovali jsme starý Ford, když se nám ho podařilo zastavit, teda spíš utopit, mysleli jsme, že ve voze je podezřelý…“
„Ale on tam byl někdo jiný, že ano?! Vy jste samozřejmě neprohledávali skladiště a taky jste si nikoho a ničeho nevšimli.“ dokončila Anna.
„Přesně tak šéfová, museli tam být tři.“ řekl Semir.

„Je skoro deset, tak bysme mohli zavolat tvým kolegům co říkáš, poldo?!“ řekl Paul a vytočil číslo.
„Ano Semir.“ ozvalo se na druhé straně.
„Máš ty prachy?“
Na stanici zrovna vešel uniformovaný policista s kufrem, když ho uviděla Andrea rychle vyskočila ze svého místa a běžela do šéfčiny kanceláře. „Právě přivezli peníze!“
„Jo mám.“ řekl Semir a dost si oddychl. „Chci mluvit s komisařem Traberem.“ pokračoval.
„To je pro tebe.“ řekl Paul Frankovi.
„Jo tady Frank.“
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Semir kolegy.
„Nic mi není, nedávejte mu…“
„Myslím, že vám toho řekl dost. Přejděme k obchodu peníze doručí ta blondýnka, teda jestli žije.“ Paul se usmál.
„Jo ještě jsem mezi živými.“ řekla Susanna, která s ostatními slyšela všechno co Paul říká, protože Semir měl na mobilu zapnutý reproduktor.
„To jsem rád, že se setkám s někým tak…“
„Kdy a kde mám předat peníze!“ přerušila Susanna Paula.
„V patrových garážích na letišti, vyjedeš až na střechu a tam sebereš mobil a ten svůj necháš v autě. Myslím, že bys měla vyrazit.“ řekl Paul a zavěsil.

„Myslím že byste tam neměla jet sama.“ řekla Anna.
„Sama nepojede.“ prohlásil Semir.
„Budeme na blízku, kdyby se něco…“ Tom byl přerušen Susannou.
„Nebojte se nic se mi nestane, předám peníze a on…“
„Vezmi si mikrofon.“ přerušila Susannu Andrea.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“
„Souhlasím se Susannou, nesmíme ohrozit Traberův ani Susannin život.“ řekla Anna.
„Tak co budeme dělat?“ zeptal se Hotte.
„Budete mě nenápadně sledovat, to snad dokážete.“ řekla Susanna a pousmála se.

„Je čas na malý výlet. Zvedej se!“ zavelel Paul a odemkl pouta.
Frank na tuto chvíli čekal a po Paulovi skočil. Oba muži se začali prát. Paul byl však na svůj věk neobvykle rychlý a silný, během chvilky se mu podařilo dostat Franka na lopatky.
„Ještě jednou se o něco pokusíš tak tě zabiju a tu blondýnu taky.“ hrozil Paul a držel u Frankovi hlavy pistoli.
Frank jen přikývl.


Když Susanna dorazila na střechu parkoviště, která byla prázdná, vystoupila z vozu a svůj mobil nechala na předním sedadle. Během chvilky uslyšela někde blízko zábradlí zvonit telefon, když ho našla a zvedla ho, ozval se Paulův hlas.
„Jsi sama?“
„Jo, proč?“ řekla Susanna.
„Svlékni se!“
„Cože?“ divila se Susanna.
„Řekl jsem ať se svlíkneš, nebo mám tvýho parťáka oddělat?!“ řval do telefonu Paul.
„Dobře.“ Susanna souhlasila a pomalu začala odhazovat svršky, nakonec stála na střeše jen ve spodním prádle.
„Vidím, že mikrofon nemáš. Hodná holka. Teď zavolej svým kolegům dole u vjezdu, aby se odsud klidili.“
„Nevím o čem mluvíte.“
„Nekecej a okamžitě je odvolej.“
„Dobře.“ Susanna zavolala na Bonratha s Hertzbergerem, aby zmizeli. Ti se na sebe jen bezmocně podívali a odjeli.
„Můžu se oblíknout nebo se chceš ještě koukat?“ zeptala se Susanna.
„Rád bych se ještě chvíli kochal, ale chci svoje prachy. Vzadu stojí dodávka, klíček je na levé přední pneumatice, v nákladovým prostoru najdeš nový oblečení.“ řekl Paul.
Susanna přešla na druhou stranu střechy, sebrala klíček a oblékla se.

„Jak věděl o Hottovi a Bonrathovi?“ zeptal se Tom.
„Nevím, musí ji odněkud sledovat.“ odpověděl Semir.
„Kobra 19 volá Kobru 11.“
„Hotte co se děje?“ zvedl vysílačku Tom.
„Máme se vrátit a zaujmout jinou pozici?“ zeptal se Hotte.
„Ne, jeďte pořád dál a zastavte až tak dva kilometry odsud. Nebudeme ho provokovat. Kobra 11 konec.“ řekl Tom.
„Rozumím, konec. Dietra šlápni na to, počkáme v motorestu na Garnersstraße.“

„Jsem převlečená co mám dělat teď?“
V mobilu se ozvalo: „Sjeď do třetího patra.“
„Chci důkaz, že je Frank na živu.“ řekla Susanna.
„Musí ti stačit moje slovo.“ odpověděl jí Paul.
„Chci mluvit s komisařem Traberem, jinak nebudou žádný peníze!“ křičela Susanna do telefonu.
„Susanno tady Frank, jsem celej dávej na sebe…“ Paul vytrhl Frankovi telefon z ruky.
„Myslím, že ti to stačilo, teď víš, že ten polda žije, tak sjeď do třetího patra a počkej, až zavolám.“

Semir s Tomem sledovali z protějšího parkoviště, jak tmavá dodávka sjíždí o pět pater níž.
„Co po ní chce?“ divil se Semir.
„Nemám páru, ale nebude to nic dobrýho.“ odpověděl Tom.
„Zastavila!“ řekl Semir.
„Proč vystupuje?“ zeptal se Tom.
„Tome vyndavá peníze!“
„Vidíš ho?!“ vykřikl Tom.
„Sakra!“ proklel Semir. „Tome šlápni na to!“
„Semire uklidni se, počkáme na znamení.“ řekl Tom.

Když Susanna vystoupila, vyndala tašku s penězi a postavila se vedle auta, ozvalo se za ní.
„Pomalu se otoč!“ za Susannou stál Paul se zbraní v ruce.
„Kde je Frank?“
„To tě nemusí zajímat, ale je na tom líp než ty.“ řekl Paul.
„Řekni mi, kde je nebo ty peníze hodím dolů.“ řekla Susanna a posunula se k otevřenému oknu.

„Tome musíme něco udělat, přeci tu nebudeme jenom sedět?!“ řekl Semir.
„Semire uklidni se, musíme počkat na znamení.“
„Ale co když…“
„Semire dost!“ okřikl svého kolegu Tom. „Co je s tebou? Chováš se jak hysterická ženská.“
„Nevím, jsem nějakej přešlej. Poslední dobou se s Andreou jenom hádáme.“
„Koukej se dát do kupy, jsme v akci a našim kolegům jde o život.“

„Tak jo, tvůj kolega je na střeše. Teď mi dej ty prachy.“
„Tady jsou.“ řekla Susanna a hodila k Paulovi tašku s penězi. Paul zkontroloval obsah a vystřelil.
„Proboha!“
„Ne!“ zakřičeli komisaři z Kobry 11.
„Kobra 11 všem vozům došlo ke střelbě, byl zraněn policista, pošlete sanitku a zahajte akci! Kobra 11 konec.“ Semir položil vysílačku a zapnul majáček. Tom sešlápl plyn a rozjel se, až se mu zakouřilo od kol.

Poté co Paul zasáhl Susannu, nastoupil do dodávky a chtěl odjet. Před jeho vozem se však objevil stříbrnozelený policejní Volkswagen. Paul zařadil zpátečku a chtěl vycouvat, ze shora byl zablokován červeným Mercedesem. Rozjel se tedy po třetím patře, pronásledován několika policejními vozy. Když chtěl zabočit do leva a tak se vyhnout proti jedoucím policejním vozům narazil do civilního automobilu, o který se zastavil. Několik uniformovaných policistů v čele s Bonrathem a Hertzbergerem, kteří nakonec k motorestu nejeli. „Jste zatčen!“ řekl Bonrath a nasadil Paulovi pouta.

Tom zastavil služební vůz u ležící Susanny.
„Susanno, no tak prober se.“ řekl Semir a klekl si vedle Toma, který zkoušel životní funkce blonďaté komisařky.
„Mám tep.“
„Tome jak to že tu není nikde krev?“ divil se Semir.
„Protože mám neprůstřelnou vestu kolego.“ vykašlala ze sebe Susanna.
„Vestu, ale vždyť si byla…“
„Jo a nechci, aby jste se o tom někdy bavili.“ přerušila Susanna Toma. „Tu vestu dala Andrea do tašky s penězi pro případ, kdyby něco nevyšlo.“
„Ale kde je Frank?“ ptal se Semir.
„Ten grázl mi řek, že ho nechal na střeše.“ odpověděla Susanna.
„Tak na co tu ještě čekáme?“ usmál se Tom a i se Semirem a Susannou nasedl do vozu a vyjeli nahoru na střechu patrového parkoviště.
Frank byl připoután k zábradlí.
„Franku!“ vykřikla Susanna a jen co Tom zastavil auto, se rozběhla ke svému kolegovi. Objala ho a políbila na čelo.
„Jsi celej?“ starala se hned o Frankův zdravotní stav.
„Jo, čím jsem si to zasloužil?“
„A co?“ zeptala se Susanna.
„Tu pusu.“ pousmál se Frank.
„Ráda tě vidím a jsem ráda, že ti nic není. Hele vůbec nic to neznamená, jasný?!“ zvedla varovně ukazováček komisařka.
Tom se Semirem se na sebe podívali a začali se smát.

„Tady jste!“ ozval se za nimi Annin hlas.
„Šéfová, co tady děláte?“ zeptal se Frank.
„Mám pro Susannu špatnou zprávu, Hotte se vrátil k Bonrathovi, tak že vy dva opět pracujete spolu, tedy až vás pustí z nemocnice.“ řekla Anna a ukázala na Frankovu zakrvácenou nohu.
„Ale to není vůbec špatná zpráva, konečně zase budeme u všeho skoro první, protože než se Hotte nasoukal do mého vozu uběhlo alespoň deset minut.“ řekla Susanna a začala se smát., když uviděla soptícího Hotteho. Tom, Semir, Frank i Anna se k ní přidali během chvilky, protože Bonrath opět zaperlil.
„Já ti to říkal Hotte, to není mým řidičským umem, že vždycky přijedem poslední i když máme nejrychlejší auto z okrsku.“
Hotte se na Bonratha otočil a řekl: „Ha, ha Dietere!“
Na střeše se objevila sanitka a odvezla zraněného Franka.
„Myslím, že pro dnešek máme hotovo.“ řekl Semir, Tom se Susannou s ním souhlasili.
„Dámo a pánové, myslím, že na vás čeká pěkná hromádka hlášení, tak honem do práce.“ usmála se Anna.

KONEC

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 233
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
vážně super,kdyby byli pár...to by byla nádhera!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
K.Thaler napsal:
vážně super,kdyby byli pár...to by byla nádhera!


Jsem ráda, že se ti to líbilo, ale oni dva u mě nikdy pár nebudou Twisted Evil Confused

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 233
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
K.Thaler napsal:
vážně super,kdyby byli pár...to by byla nádhera!


Jsem ráda, že se ti to líbilo, ale oni dva u mě nikdy pár nebudou Twisted Evil Confused


A proč,jim by to slušelo,si představ:Susanna von Landitz a Frank Traber si dovolují oznámit,že dne tolikátého a tolikátého v hradě takovém a takovém se za vaší účasti vezmou. Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
6. Deset perných dnů
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma