AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Na rozloučenou
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Na rozloučenou
Tohle ráno se do kanceláře dokonce těšil. Dobře se vyspal a venku bylo tak krásně. Hned jak vešel do budovy DP, narazil na Annu. Pozdravili se a šli společně do kanceláře. Když přišel ke svému stolu, našel na něm obálku.
„Co to je, sakra? Nevíte někdo, kdo to sem dal?“ Nikdo nevěděl. Jelikož bylo na obálce jeho jméno, otevřel ji. Otevíral ji ale s nedůvěrou. Nevěděl, co v ní může být. Když ji opatrně rozlepil, vypadl z ní přehnutý list papíru. Tom jej narovnal a začal číst:
Milý Tome!
Jak jenom mám začít? Až budeš číst tenhle dopis, já už tady nejspíš nebudu. Pracovalo se mi s vámi všemi dobře. Měl jsem, a mám, vás rád. Nikdy nezapomenu na naše společné hlídky na dálnici. Odcházím, protože vím, že bych tu nemohl pracovat. I když až tohle budeš číst, tak se mnou nebudeš souhlasit a budeš mi to mít za zlé, že jsem se s tebou neporadil, přesto všechno mám pocit, jako kdybych tu byl už moc dlouho. Odcházím. Nezlob se na mě, prosím, tuhle práci jsem měl rád, ale ten poslední případ mi dal zabrat. Až budeš číst tenhle dopis, budu sice kousek od Vás, ale přece tak daleko. Nehledejte mě, prosím.
Pozdravuj všechny, které jsem měl tak rád. Budu Vás všechny mít rád až do smrti, ale pracovat u policie prostě nemůžu. Už nikdy nenajdu takového kamaráda a parťáka jako jsi byl ty. Nemohl bych každý den chodit na stanici a čekat, kdy dostaneme podobný případ. Mějte se dobře a raději na mě zapomeňte.
S pozdravem Semir Gerkhan

„No to snad ne. Šéfová,Hotte pojďte rychle sem.“ Když přišli, podal Anně dopis a ta ho přečetla nahlas.
„To snad nemůže myslet vážně. Vždyť je to úplní hloupost, co tu píše.“ Než to dořekla, držela v ruce telefon.
„Kam voláte?“
„Kam asi. Chci to slyšet od něho. Sakra, je nedostupný.“
„ Nechcete mi doufám tvrdit, šéfová, že fakt nebudeme nic dělat. To ho necháme jenom tak odejít? Co když udělá nějakou blbost?“ Tomovi se v očích zračila bolest. Bolest nad odchodem kolegy a kamaráda.
„A co mám podle vás dělat? Vyhlásit po něm celostátní pátrání? Sakra, vždyť je to komisař, vážně si myslíte, že za sebou nechá nějaký stopy? Sakra, vždyť mě to taky není jedno, že odešel.“
„Dobré ráno všem. Stalo se něco, že se všichni tváříte tak nějak divně.“
„Ahoj Dietre. Jo něco se stalo. Na, přečti si to,“ podal svému uniformovanému kolegovi dopis a zvedl zvonící telefon.
„ Kranich. Co? Jedu tam.“ Když položil telefon, sledovaly ho tři páry očí.
„Hotte, pojedeš se mnou.“ Tom si ani nevzal kabát, jak rychle vyběhl z kanceláře.
„ Tome, co se sakra stalo?“ To už Tom seděl v autě. Hrozně se mu klepaly ruce, že se ani netrefil klíčkem do zapalování.
„ Tome, mluv se mnou. Pusť mě, budu řídit. A nedohaduj se se mnou.“ Hotte si sedl na místo řidiče a Toma vystrčil na sedadlo spolujezdce a podal mu jeho kabát.
„ Tak mluv, sakra.“
„Hotte, Semir je v nemocnici. Někdo ho zle postřelil. Možná se ani nedožije večera. Pořád prý opakoval moje jméno.“ Hotte byl také v šoku, ale udržel si chladnou hlavu.
„Dobře, pojedeme do nemocnice a zeptáme se, jak na tom je. OK?“
„Tak jo, ale už jeď.“ Za chvilku byli v nemocnici, kde se dozvěděli, že komisaře Gerkhana stále operují. Sedli si před dveře operačního sálu a čekali. Zdálo se jim, jakoby čekali léta, když ze dveří vyšel doktor. Jako první se vzpamatoval Tom.
„Tak jak je na tom, doktore?“
„Vy jste Tom Kranich?“ Tom přikývl.
„Pan Gerkhan na tom není moc dobře, ale myslím si, že to zvládne. Teď za ním nemůžete, ale zítra snad ano. Kulku jsme vyjmuli, tady ji máte. Hodně štěstí při hledání toho parchanta.“ S tím doktor odešel. Tom se zvedl a šel to zavolat šéfové do kanceláře. Když se vrátil na své místo, Hotte tam nebyl. Šel asi pro kafe, pomyslel si Tom. Když se ale Hotte dlouho nevracel, začal o něho mít Tom strach. Vyndal z kapsy telefon a zavolal mu. Telefon začal zvonit v odpadkovém koši nedaleko něho. Tom se tam rozběhl. V koši našel nejenom telefon, ale i nějaký vzkaz určený jemu.
Tom dojel na stanici. Vzkaz si ještě nepřečetl. Když přišel do kanceláře, lekl se šéfové, která tam s Dietrem něco rozebírala. Když si všimli Toma, bledého jak stěna, oba se lekli.
„ Proboha, Tome, co se Vám stalo? Nebo snad něco se Semirem? A kde je Hotte?“ Tom si sedl a podal Anně vzkaz.
„To je ale pro tebe. Mám to otevřít?“ Tom zase nic neřekl, jenom přitakal. Anna tedy otevřela obálku a začala číst:
„Komisaři Kranichu! Váš kolega to přežil, ale co všechno uděláte pro záchranu pana Herzbergra? Ještě se vám ozvu. Co to má sakra znamenat?“ Podívala se na Toma, ale málem vykřikla. Byl snad ještě bělejší než předtím. Jestli si předtím myslela, že je to jenom nejapný vtip, rychle ji to přešlo.
„Tome, nemáte tušení, co by to mohlo znamenat?“ zase nic neřekl, jenom zavrtěl hlavou.
„ Mě tak napadlo,“přidala se do hovoru Petra, „co když ani ten první dopis nepsal Semir, ale ten samý člověk, co psal tohle? Nemění to potom podstatně situaci?“ Na to nikdo nepomyslel.
„Šéfová, musíte nechat k Semirovu pokoji hlídku.“ Hned, jak to dořekl, poslala tam dva policisty, aby Semira hlídali ve dne v noci.
„Tome, jeďte se domů vyspat nebo se mi tu sesypete. Zítra ráno se domluvíme, co se bude dít dál. Herzbergra jsem dala hledat. Jeho fotka visí ve všech nemocnicích, policejních stanicích a na všech veřejných místech. Vy ale proboha jeďte domů.“ Tom se bez dalšího pobízení zvedl a šel pryč. Když ho ale Anna viděla, že sotva jde, zavolala na něho:
„Počkejte, odvezu Vás a zítra se pro vás zase stavím. Dejte mi klíčky.“ Tom jí odevzdaně položil do nastavené dlaně klíčky od jeho auta a šel za ní jako beránek.


Arrow


Když otevřel oči, radši je zase rychle zavřel. Neskutečně ho bolela hlava. Svůj pokus o procitnutí tedy opatrně zopakoval. Už to bylo lepší. Mnoho toho ale stejně neviděl. To co uviděl mu ale stačilo. Ležel na zemi v místnosti, která vypadla jako sklep a taky tak byla cítit. Když se chtěl zvednou, zabránila mu v tom pouta, která měl kolem zápěstí a kotníků. Svoji zjevně marnou snahu tedy vzdal. Podíval se tedy znova po místnosti. Uviděl malé okénko, na kterém ale byly mříže.
V tu samou dobu se v bytě komisaře Kranicha probudila Anna Engelhardtová. Nejprve si nemohla vzpomenout, jak se sem dostala, pak jí to ale všechno došlo. Zvedla se a šla najít koupelnu. Povedlo se jí to na první pokus. Umyla si tedy obličej. Když se chtěla utřít, oči se jí zastavily na poličce nad umyvadlem. Na ní stály dvě lahvičky. Hrozně se lekla, aby mu něco nebylo.Běžela do Tomovy ložnice. Ještě spal.
„Tome! Proboha, Tome, vzbuďte se.“ Nic nezabralo.
„Kranichu!“ To zabralo a Tom se vzbudil. Když nad sebou uviděl svou šéfovou, byl trochu zmatený.
„Šéfová?“
„Jsem to já.“
„Co tu děláte? Nebo nejsem ve svém bytě?“ Nechápavě se rozhlédl.
„Jste. Včera jsem vás vezla domů a usnula jsem u vás na pohovce. Před chvílí jsem se vzbudila. Omlouvám se.“
„Nic se neděje, šéfová. Kolik je hodin?“ Podívala se na jeho budík a odpověděla mu:
„Je půl deváté. Měli bychom jet.“ Tom se tedy, ač nerad, zvedl a zamířil do koupelny. Zůstalo ale pouze u přání. Zamotala se mu hlava a on si sedl na postel. Hlavu složil do dlaní.
„Je vám něco? Nechcete přinést sklenici vody?“ Zavrtěl hlavou.
„Nepřinesla byste mi, prosím, z koupelny léky? Stojí na zrcadle.“ Anna se vyděsila a rychle odběhla do koupelny pro Tomovy léky. Když se vrátila do jeho pokoje, našla ho ležet na posteli. Hrozně se vyděsila.
„Tome! Proboha Tome. Proberte se.“ Na její slova Tom nereagoval, tak mu dala jednu menší facku. Po té se probral. Anna mu dala léky a přinesla mu sklenici vody. Tom nechtěl ani slyšet o tom, že by zůstal doma a ležel. Chtěl se zapojit do pátrání po Hottem a taky se chtěl stavit v nemocnici za Semirem.
„Šéfová, to nic není. Jenom se obléknu a můžeme jet.“ Jí se to ale nelíbilo.
„Měl byste zůstat doma a ležet v posteli. Jste bledý a nevypadáte dobře.“
„Děkuju. Ale opravdu pojedu s vámi. Cestou vám to vysvětlím.“ Tak se tedy Tom převlékl a společně se šéfovou se vydal k autu. Tom už se hrnul na místo řidiče, ale šéfová ho předběhla.
„Šéfová, co se děje? Proč budete řídit vy?“ Jenom se na něho podívala a sedla si do auta. Pokud nechtěl jít do práce pěšky, musel si sednout na místo spolujezdce.
„Říkal jste, že mi vysvětlíte ten ranní incident. Tak do toho.“ Na Tomovi bylo vidět, že se mu do toho moc nechce.
„Před dvěma měsíci jsem musel k lékaři. Měla to být pouze preventivní prohlídka, tak jsem tam šel hned ráno, abych to měl co nejrychleji za sebou. Když na mě přišla řada, zničehonic se mi podlomila kolena a já jsem se poroučel k zemi.Nebylo to ze strachu, to ne, ale probral jsem se až v ordinaci. Doktor mi rovnou řekl i diagnózu.“ Tom se podíval ne šéfovou, jestli se s tímto vysvětlením spokojí. Patrně ne.
„A co vám řekl?“ Tom se na šéfovou podíval pohledem, který říkal A musí to být? Ona mu pohled vrátila. Ano, musí.
„Tak dobře. Lékař mi řekl, že mám vrozenou vadu srdce.“
„A to jste za mnou nemohl přijít a něco mi říct? Proč jste si to nechával pro sebe?“ Na Tomovi bylo vidět, že ho to mrzí.
„Omlouvám se. Vím, že jsem vám to měl říct, ale nechtěl jsem, aby někdo věděl, že mám zdravotní problémy.“ Annu najednou něco napadlo.
„Moment, nebylo to náhodou v době, kdy jste si vzal to týdenní volno?“ Užasle se na ni podíval.
„Ano, vzal jsem si dovolenou a odjel jsem daleko, abych tam mohl přemýšlet. Vrátil jsem se ale dřív a zašel jsem znovu k tomu lékaři. Ptal jsem se ho, jak moc mě to bude omezovat v mé práci i v osobním životě. Řekl mi, že bát se nemusím, že když jsem to zvládl doteď, měl bych to zvládnout i dál. Ale musím si dávat pozor na včasné braní léků, protože pokud si na ně srdce navykne a jednou se vynechá, končí to tak, jak jste ráno viděla.“ To už byli před stanicí a Tom byl rád, že může vystoupit a věnovat se práci. Anna mu vrátila klíčky od jeho auta a on ji ještě zastavil.
„Neříkejte to, prosím, Semirovi ani nikomu jinému.“ Anna jenom přikývla.
„Děkuju.“ Když vešli na služebnu, ihned se k nim rozběhla Petra.
„Tome, šéfová, Semir se probral z narkózy. Doktor taky říkal, že za ním na chvíli můžete. Taky přišla zpráva z laborky, o té kulce, kterou doktor vyjmul ze Semira. Máte ji na stole.“ Když skončila svůj proslov, zase se usadila za svůj stůl. Tom by se už nejraději rozběhl k autu a jel do nemocnice, ale šéfová si ho zavolala k sobě.
„Tome, jste si jistý, že můžete jet sám? Že se vám nic nepřihodí?“ Její pohled byl plný strachu. Strachu o Semira, Hotteho, a teď ještě o Toma.
„Nebojte se, šéfová. Ty prášky jsem si vzal radši s sebou. Nevím, jak dlouho tady budu, tak pro jistotu. Můžu už jít?“ Jenom přikývla. Když odešel, zjistila si jméno Tomova lékaře a pro jistotu mu zavolala.
Tom rychle nasedl do svého Mercedesu a rozjel se směrem k nemocnici. Na oddělení, na kterém ležel jeho parťák, bylo rušno. Zeptal se setřičky, kde Semir leží a vydal se za ním. Když vešel do Turkova pokoje, zarazil se na prahu. Na tenhle pohled si snad nikdy nezvykne. U nikoho. Všude kolem Semira stály stojany s všelijakými látkami a všude kolem něho pípaly přístroje. Když Tom vešel do pokoje, Semir otevřel oči.
„Ty vypadáš snad ještě hůř než já, člověče. Co jsi dělal?“ Tom se jenom pousmál. Šéfová mu cestou volala, aby mu neříkal o Hottem, alespoň do doby, než na tom bude lépe.
„Ještě se zeptej. Víš, že se tě musím zeptat. Viděl jsi toho, co ti to udělal? Nebo jsi něco zaslechl?“ Tom si přisunul k Semirově posteli židli a unaveně si na ni sedl.
„Zahlíd jsem ho jenom na chvíli, ale myslím, že bych ho poznal.“
„A pamatuješ si, jak vypadal?“ Semir se na okamžik zamyslel.
„Měl krátký vlasy, ale nevim jakou barvu, byla tma. Byl o něco větší než já. Poznal jsem to, protože mi funěl na hlavu, když mě táhl do toho auta. Myslel si, že jsem v bezvědomí, ale já jsem to jenom hrál. Ale víc fakt nevim.“ To Tomovi moc nepomohlo, ale ještě se zeptal.
„A neslyšel jsi něco? Třeba jestli s někým netelefonoval nebo tak něco.“ Semir na okamžik zavřel oči, až to vypadalo, že usnul.Za chvilku je zase ale otevřel a odpověděl:
„Teď, když nad tím tak přemýšlím, říkal něco o pomstě. Ale o kom mluvil, to fakt nevim. To bylo do telefonu. Jo a toho na druhým konci oslovoval Hansi. Víc fakt nevim, promiň.“
„To nic, kámo. Hlavně že jsi to přežil. Teď už musim jít, ale zase někdy přijdu. A taky tě pozdravuje šéfová. A Petra ti vzkazuje, že až se vrátíš, uvaří ti něco dobrýho k jídlu. Tak se měj a zase zítra.“

Doufám, že se vám bude pokračování líbit a napíšete mi nějaký komentářSmile



Pokračování příště…
Arrow
Ahoj, přidala jsem sem další pokračování povídky. Tak příjemné čtení.

Hned, jak odjel z nemocnice, spojil se vysílačkou se šéfovou.
„Kobra 11 volá centrálu.“
„Centrála slyší. Mlluvte, Kobro 11.“
„Tady Kranich. Dejte mi šéfovou.“
„Jsem tady Tome, co se děje?“
„Šéfová, mluvil jsem se Semirem. Toho chlápka viděl jenom na chvíli, ale prý měl krátké, asi tmavé, vlasy. Byl prý asi jenom o něco vyšší než Semir. A slyšel prý taky, jak někomu volal. Toho na druhém konci oslovoval Hansi. Napadlo mě, že spolu možná seděli. Mohla by se Petra podívat po všech chlapech jménem Hans? Já už jedu na služebnu, tak vám pomůžu. Kobra 11 konec.“ Když domluvil se šéfovou, přišlápl plynový pedál skoro až na podlahu, aby byl co nejrychleji v kanceláři.
Když přijel do kanceláře, nikdo nebyl na svém místě. Petra byla u Anny v kanceláři a něco řešili. Dieter nestačil zvedat telefony a ostatní dělali svoji práci. Když šéfka uviděla Toma, kývla na něho, aby šel do kanceláře. Zrychlil tedy krok a vešel. Petra se na něho podívala pohledem plným zděšení.
„Zase se ozval. Poslal další video.“ Tom se šel podívat.
„Vidím, že jste nic neudělali. Chci teda víc. Chci € 6.000.000 v neoznačených bankovkách. Peníze chci do zítřejší půlnoci. Ještě dám vědět.“ Tím video končilo.
„Co budete dělat? Dáte mu ty peníze a budete doufat, že Hotteho opravdu pustí nebo že ho chytnem při předání?“ Na Anně byl znát strach. Ne snad o Hotteho jako o kolegu, ale o Hotteho jako o muže.
„Petro, mohla byste zavolat na KTU, aby si pro to CD přijeli a zkusili na něm něco najít?“ Petra se sbalila a šla dělat svoji práci. Tom se taky začal zvedat, ale Anna ho zarazila.
„Tome, mluvila jsem s vaším lékařem. Prosím, nepřerušujte mě. Vím, že jsem se vás měla zeptat, ale vím, že byste mi raději neřekl všechno, jenom abyste mohl pracovat. Nebojte se. Řekl mi to co vy. Ale to není všechno, co jsem vám chtěla říct. Vy nejspíš víte, že mi na Hottem záleží mnohem víc než janom jako na kolegovi. Ale neříkejte to, prosím, nikomu.“ Přikývl.
„To je přeci samozřejmost.“ S tím ho propustila. Šel do své kanceláře. Za jiných okolností by si vychutnal, že je v ní alespoň na okamžik sám, ale teď to nešlo. Jak mu tady Semir chyběl. Aby se nějak zaměstnal, zašel za Petrou, aby se jí zeptal, jak je na tom s prověřováním trestaných Hansů. Zrovna si to k nim namířila i šéfová, takže to Petra nemusela říkat dvakrát.
„Takže. Prohledala jsem snad všechny databáze s trestanými nebo vyšetřovanými. Zadala jsem jméno Hans a přibližnou výšku a barvu vlasů. Vyplivlo mi to deset jmen. Zbytek je na vás.“ Konečně se někam hnuli.
„Šéfová, beru si to. Dám vám vědět.“
„Moment, to mi jako chcete říct, že tam pojedete sám? Tak to ani náhodou. Jedu s vámi. Někdo vám musí krýt záda.“ Zašla si tedy rychle do kanceláře pro svoji zbraň a pospíchala za Tomem, který už netrpělivě seděl v autě. Sedla si na sedadlo spolujezdce a Tom vyjel. Nejprve zajeli na první adresu na seznamu, který jim Petra vytiskla. Na první adrese se dozvěděli, že muž, který tu bydlel, před týdnem zemřel. První položku na seznamu si tedy mohli odškrtnout. Čekalo je ale ještě devět jmen. Vydali se tedy na nejbližší adresu, kde našli muže, kterého hledali. Když se ho zeptali na alibi na oba dny, odpověděl, že byl v práci.
„A kde pracujete?“
„Dělám hlídače v tý velký továrně. Jeden den jsem měl noční a druhej rannní.“ Tom si to zapsal.
„A může vám to někdo dokázat?“
„Jo, zrovna když jsem byl na ráno, byl tam šéf a dlouho jsme se spolu bavili. Můžete se ho zeptat, jestli chcete.“ Vypadal přesvědčivě.
„Zeptáme, nashledanou.“ S tím Tom a šéfová odjeli z domu Hanse Nowaka. Když se Tom usadil za volant, Anna ještě venku telefonovala, tak si vzal své léky. Myslel si, že ho neuvidí, ale ona to i přeto viděla. Když dotelefonovala, zepatala se ho, jestli je v pořádku.
„Nic mi není, šéfová, nebojte se.“ S tím odjeli. U dalších sedmi mužů se nedozvěděli nic zajímavého, až na poslední adrese. Muž, který tam žil, se jmenoval Hans Kepler. Tom zaklepal a čekal, kdo mu přijde otevřít. Pro všechny případy měl přichystanou zbraň.
„Kdo to je?“
"Dálniční policie, komisař Kranich. Můžu vám položit pár otázek?“ Místo odpovědi se zezadu z domu ozvala rána, jako když někdo vyrazí dveře.
„Jdu zprava, vy zleva!“ Vykřikla šéfová a odjistila svoji pistoli. Tom na nic nečekal a rozběhl se určeným směrem. Muž, jakoby mu chtěl práci ulehčit, se rozběhl zrovna jeho směrem. Tom ho uviděl už z dálky a proto na něho zakřičel:
„Policie, ani hnout. Dejte ruce tak, ať na ně vidím a stůjte na místě.“ Tom se k muži přibližoval pomalu a obezřetně. Když k němu přišel na dosah, vytáhl náramky a dal je muži okolo zápěstí.
„Jste zatčen. Máte právo nevypovídat. Všechno co řeknete, může být u soudu použito proti vám.“ S tím ho odvedl do auta.

Arrow Přidala jsem poslední část povídky, tak doufám, že jako celek se bude líbit.
Hans Kepler
Když Tom se šéfovou přivezli na stanici Hanse Keplera, posadili ho do výslechové místnosti. Nejrpve si ho vzala na paškál Anna. Ona byla ten hodný polda. Když to ani po hodině nikam nevedlo, jednoduše se zvedla a odešla z místnosti. Tom na ni čekal za polopropustným zrcadlem.
„Celou dobu jsem byl tady. Nehnul ani brvou. Ale podle mě je to on.“ Anna si unaveně prohrábla vlasy.
„Já si to taky myslím, ale bohužel na něho nic nemáme. Je tu teda zatím jenom hodinu, ale jestli něco neseženeme, Schrankmannová nás sežere zaživa.“ Tom se na ni podíval a šel dovnitř. Hned ve dveřích nasadil výraz a la zlej polda.
„Tak co? Řekneš mě, pro koho děláš?“ Na jeho otázku se mu nedostalo žádné odpovědi. Vzal si židli, otočil si ji a obkročmo si na ni sedl.
„Pokud nezačneš mluvit, udělám ti ze života peklo. Radim ti dobře, mluv.“ Hans se na něho podíval posměšným pohledem.
„A co bys chtěl slyšet, poldo?“ Bylo na něm vidět, jak se dobře baví. Tom se ale nedal vyvézt z míry.
„Úplně všechno, ty grázle. Jak se jmenuje tvůj parťák?“
„To bys chtěl vědět, co? Ale já ti to neřeknu.“ Tom si jenom protřel oči a podíval se směrem tam, kde tušil šéfovou. Ale pokračoval dál.
„Jestli mi to neřekneš, najdu si důvod, proč tě zavřít. Třeba útok na veřejného činitele. Nebo by mě stačila rychlá jízda na dálnici. Co bys na to řek. A navíc by to bylo porušení podmínky. Tak budeš mluvit?“ Kepler se jenom usmíval. Nejspíš Tomovi nevěřil.
„Tak fajn,“ zvedl se Tom se židle, „jdu zavolat státní zástupkyni. Je to taková jedubaba, ta mi ten zatykač napíše.“ S tím se chystal odejít z místnosti.
„Počkejte. Neřeknu vám, pro koho dělám,protože to nevím, ale můžu vám říct, kde je schovanej ten polda.“ Tom si zase se zájmem sedl.
„Tak mluv. Jak to, že nevíš, pro koho děláš?“
„Když něco chce, tak mi jenom zavolá. Já pak udělám, co chtěl a on mi pošle peníze. Nikdy jsem ho neviděl a hlas měl pokaždý jiný.“ Tom si to zapisoval.
„A kde teda je ted polda?“ Šéfová za zrcadlem snad ani nedýchala, jak čekala na odpoveď.
„Je v jedné staré továrně za městem.“
„Za městem? Ale kde za městem? Tam těch továren je strašně moc. Ve které?“
„Ve staré továrně, kde se dřív vyráběly pneumatiky.“
„Díky. Ale garantuju ti, jestli mu něco bude, tak to šeredně odskáčeš.“ Do místnosti vešel uniformovaný policista a Hanse Keplera odvedl do cely. Tom a šéfová se sešli v kanceláři nad mapou staré továrny.
„Škoda, že nám neřekl nic víc k tomu, kde Hotte je. Takhle ho budeme hledat dlouho. Potřebujeme ještě nějaké lidi.“
„Petro!“ Sekretářka se objevila ve dveřích.
„Umíte zacházet se zbraní?“ Tom se na Annu nevěřícně podíval.
„Šéfová, to snad nemyslíte vážně. Vždyť my sami nevíme, co nás tam čeká a chcete tam vzít Petru? To nedovolím.“
„Tome, to záleží jenom na ní. Tak co?“
„No se zbraní samozřejmě zacházet umím. Táta byl instruktor na střelnici. Mám dokonce výcvik sebeobrany. Takže jestli se mě chcete zeptat, jestli jdu s vámi, tak moje odpověď zní ano.“
„Musím uznat, že jsem čekala spíš zápornou odpověď. Tak dobře. Už jsme čtyři. Já, vy,“ ukázala na Toma, „ Petra a Bonrath. To už bychom měli zvládnout. Jdeme.“ Jeli pro jistotu dvěma auty. Šéfová jela s Bonrathem a Petra s Tomem. Ani ne za patnáct minut dojeli ke zmíněné továrně. Rozdělili se tak, jak seděli v autech. Všichni si pro jistotu vzali neprůstřelné vesty a vysílačky. Tom s Petrou šli předem a šéfová s Bonrathem zadem. Když Tom vešel do továrny, ozval se výstřel. Naštěstí se pachatel netrefil a pouze kousek od Toma se odloupl kus zdi.
„Všichni v pořádku?“ ozval se z vysílačky hlas šéfové.
„Všecho ok. Netrefil se.“ V tu chvíli ho Tom uviděl. Stál, opřený o sloup a rozhlížel se po hale. Tom naznačil Petře, že má jít zprava a že on půjde zleva. Muž ho stále ještě neviděl. Když byl Tom asi dva metry od místa, kde stál střelec, vzlétli odněkud holubi. To muže vyděsilo a on se otočil. Tom se bohužel neměl za co schovat. Muž po něm dvakrát vystřelil, ale trefil se jenom jednou a navíc do ruky. Toma to neskutečně bolelo, ale namířil na muže zbraní a vykřikl.
„Policie, vzdejte se. Nemáte nejmenší šanci se odtud dostat. Celá budoba je obklíčena.“ Věděl, že je to lež, ale zkusit to musel. Věděl, že ve čtyřech mají jenom malou šanci.
„Odhoďte tu zbraň na zem a dejte ruce za hlavu.“ Tom si všiml, že zezadu jde Petra. Proto na něho neustále mluvil. Ona se k němu zezadu přibližovala. Tom cítil, jak se mu ze ztráty krve dělá nevolno. Ale držel se. Pak se stalo něco, co by nikdo nečekal. Petra na muže promluvila. On se otočil, ale nečekal ji tak blízko u sebe. Ona mu vykopla zbraň z ruky a povalila ho na zem. Podívala se na Toma a uviděla, že ten mu asi pouta nenasadí. Jenom jí je hodil. Petra muže spoutala a rozběhla se k Tomovi. To už u nich byla i druhá dvojice. Šéfová volala záchranku a Bonrath odváděl zpoutaného muže ven kolegům, které někdo zavolal. Když přijela záchranka, byl už Tom v bezvědomí. Anna se rozhodla, že s ním pojede do nemocnice. Cestou doktorovi řekla, jaké bere Tom léky a jaké má potíže. Zachránila mu tím život.
O dvě hodiny později se v kanceláři objevila šéfová a v těsném závěsu za ní Tom. Zraněnou ruku měl zavěšenou na šátku a v obličeji byl bledý.
„Tome, co tady proboha děláš? Myslela jsem si, že si tě tam alespoň den dva nechají. Jsi bledý jak stěna.“
„Díky za kompliment, Petro.“ Bylo na něm sice vidět, že by nejraději ležel v posteli a spal, ale nedával to na sobě znát.
„Zaručila jsem se za něho, že na něho dám pozor a dohlédnu, aby odpočíval. A vy ostatní do práce.“ Až teď si Tom s hrůzou uvědomil, že tam Hotteho nechali. Spěchal proto za Annou do kanceláře.
„Šéfová, teď jsem si uvědomil, že jsme jeli do té továrny pro Hotteho, ale nakonec jsme ho tam nechali. Musíme pro něho.“ Anna se jenom neznatelně usmála.
„Tome, když jste byl v bezvědomí, Petra u vás zůstala a já jsem se po něm šla podívat. Našla jsem připoutaného dole ve sklepě. Odemkla jsem mu pouta a odjel s vámi do nemocnice. Zapomněla jsem vám to říct. Omlouvám se.“ Tomovi se ulevilo.
„Tak to jsem si oddychl. A jak je na tom?“
„Nic mu není, jenom měl hlad.“ To už se oba smáli. Šéfová poslala Toma do kanceláře a sama se pustila do vyplňování hlášení. Asi po půl hodině jí na stole zazvonil telefon. Zvedla ho a hned se jí na tváři objevil úsměv. To samé, co slyšela v telefonu Anna, teď poslouchal i Tom. Anna vyšla ze své kanceláře.
„Poslouchejte,“ zjednala si ticho, „právě propustili z nemocnice Hotteho i Semira. My s Tomem pro ně jedeme.“ Tom na nic nečekal a vyšel z místnosti. Před budovou podal Anně klíčky od svého vozu. Tázavě se na něho podívala.
„Necítím se na to, abych řídil. Bude to takhle bezpečnější.“ Sedl si na sedadlo spolujezdce a Anna za volant. Za chvíli byli před nemocnicí, kde už na ně čekali oba jejich kolegové. Tom se Semirem se přivítali objetím, ale oba uskočili, jak se ozvala jejich zranění. Šéfová se zase usadila za volant a vezla všechny na služebnu.
„Šéfová, chtěl jsem se vás zeptat, proč to ten chlap dělal?“
„Z kriminálky mi volali hned, jak ho vyslechli. Prý se mstil. Vy jste ho totiž zatkli a poslali do vězení. Nedávno ho pustili a on se vám chtěl pomstít.“ Tomovi na tom ale pořád něco nesedělo.
„Ale proč Hotteho? Ten u toho snad nebyl.“ Anna kývla.
„Nebyl, ale on měl plán. Nejprve chtěl zabít Semira, protože ho máte nejraději. Potom chtěl ublížit i ostatním a teprve potom chtěl zabít vás. To vy jste mu prý nasadil pouta. Proto si vás chtěl nechat na konec.“ Když přijeli na stanici, Petra se vrhla Semirovi kolem krku a přede všemi ho políbila.
Tak zase u nějaké jiné povídky:D
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Tak jsem se lekla, že Semirovi po tolika letech a po tolika hrůzných zážitcích skutečně ruplo v bedně, ale ne, tak snadné bys to neudělala. Jen doufám, že najdou chudáčka Hotteho: chtěla bych ale docela vidět toho, kdo ho unesl... musí to být docela korba Laughing Laughing A Anna má strach.. že by ale neměla strach jen o zaměstnance, ale o Hottíka vůbec? Cool Laughing To se nechám překvapit. A jak za ní Tom šel jako beránek, hahaha, úplně ho vidím Laughing Laughing

Rozhodně pokračuj, ráda se dočtu, jak to bude dál Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
pěkná
Katrina


Založen: 30. 09. 2008
Příspěvky: 38
Bydliště: Trutnov
Odpovědět s citátem
povídka je pěnkná určitě pokračuj dál těším se moc Exclamation

_________________
Tom: "Poď parťáku, někam tě zvu!"
Semir: "Ty ?"
Tom: "Co je ?"
Semir: "No ale doufám, že to taky zaplatíš. "
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Re: pěkná
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ahoj,

pokračování povídky jsem Ti přesunula sem - příště ho takto přidávej sama, prosím Smile
Každý jednotlivý díl nemůže mít samotatné téma. Kdyby to tak dělal každý, je PF totálně zahlceno Wink

Díky za pochopení Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Chudák Hotte... tím malým okénkem se asi neprotáhne Laughing A Tomík má srdeční vadu? Sad Jujda, teď se o něj bude Šéfička bát jako šílená... chudáci malí. Nedivím se jí, mít takhle hloupě v ohrožení 3 podřízené, to musí ávat pěkně zabrat. Ještě navíc, když může zločinci rupnout v bedně a může ohrozit i kohokoliv jiného. Snad Semirkův popis aspoň krapet pomůže...

Pěkné pokráčko, těším se na další! Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Ahoj. Přidala jsem nové a poslední pokračování. Tak doufám, že nezklamu.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
No to jsi rozhodně nezklamala Laughing Laughing Laughing Akce jak z pravé Kobry, chudák Tomíšek to schytal a Petra mne rozesmála Very Happy Kam se na ni ti dva hrabou Very Happy Taková akční žena Very Happy A jak Anna ukázala své city, jééé Very Happy

Super povídka a jsem ráda, že s happy endem Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Tak jsem ráda, že se vám snad líbila. Pokusím se napsat něco dalšího. Díky za komentíky. Potěší.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Trochu jsem poopravila povídku. Přečetla jsem si ji a málem jsem se zděsila, kolik v ní bylo chyb. Proto jsem dala všechno do pořádku. A zrovna teď se vrhám na něco nového.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Tak jsem si povídku znovu přečetla a málem jsem se v tom ztatila, jak to bylo nepřehledný. Takže jsem to malinko upravila, abyste se v tom nezamotali.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Na rozloučenou
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma