AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 041 - Případ z koňského prostředí
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Lidé od dálniční policie si užívali volno, které jim dala stání návladní, protože ve čtvrtek byl státní svátek a děti ve školách měli ředitelské volno ve středu a v pátek. Martin, Péťa, Adelina a Michal odjeli se svými babičkami a dědy za hranice Kolína nad Rýnem. Tina, Tom, Semir a Andrea si užívali klid ve svých domovech.

Šéfová Anna Engelhardtová odjela na služební cestu do Berlína. Tento příkaz dostala ze shora, kde se budou probírat nové metody v případech. Na vrchní komisařce Tině Kranichové zůstala zodpovědnost velet celé služebně dálniční policie, než se vrátí jejich šéfka Engelhardtová z Berlína.

Ráno v pondělí jelo stříbrné BMW po dálnici A7. Martin jel ve svém autě – Golfu na služebnu. Tina odvezla děti do školy a odtud odjížděla na služebnu.
SEMIR: „ Takovýhle volna by mohli být víckrát do roka.“
TOM: „ To bychom mohli rovnou zůstat doma. Všechny případy řešit z našeho domácího pohodlí.“
SEMIR: „ A to není vůbec špatný nápad. A kdy se vrátí Engelhardtová?“
TOM: „ Až za 14 dnů.“
SEMIR: „ To se má Tina na, co těšit.“
TOM: „ Ono těch 14 dnů uteče jako voda. Tina to může přenechat Hotemu.“
SEMIR: „ To radši ne. Víš, jako to dopadlo minule. Bude lepší, když si to vezme na starost Tina.“ Do BMW se ozvala vysílačka.
CENTRÁLA: „ Centrála, volá Kobru11.“
TOM: „ Kobra11, slyší.“
CENTRÁLA: „ Po dálnici A7 pobíhá, bílí bělouš na 150 km a kde se dělá velká havárka.“
TOM: „ Dobře přebíráme to.“ Zavěsil vysílačku a zapnul modrý majáček za předním sklem. Semir šlápnul na plynový pedál.
SEMIR: „ Koně jsou lepší pod kapotou než jako živí.“
TOM: „ A pak se z nich dělají buřty a ……..“
SEMIR: „ Ale víš, jak jsou dobrý.“ Tuto zprávu o běloušovi dostala Tina s Martinem. Na místo nehody dorazilo BMW, Golf a vínová Octavia zároveň. Bělouš dál pobíhal po dálnici a dělal se ještě větší rozruch.
TOM: „ Tino, postarej se o toho bělouše.“
TINA: „ Tak trochu jsem tím počítala.“ Broukala si pod fousy. Semir, Tom a Martin se starali o dopravu na dálnici. Pomáhaly ostatním lidem. Tina se postarala o bělouše, který byl hrozně vyděšený, zuřivý a zdivočelí.
TINA: „ Klid, klid. To bude dobrý. Nemáš se čeho bát.“ Začala ho hladit po krku. Bělouš se chtěl vyklouznout, ale Tina mu v tom zabránila. Bělouš se podíval na Tinu, hlavou se mu honila myšlenka, že Tina bude hodná paní. Tom, Semir a Martin šli k Tině a běloušovi který už byl klidný. Semir dal vědět na služebnu o situaci přes vysílačku, než došel k Tině.
SEMIR: „ Neměla bys mu dát želízka?“
TINA: „ Tomu nevinnému běloušovi.“
MARTIN: „ A co teď s ním bude? Vypadá, že odněkud utekl a je celý vystrašený.“
TOM: „ Zatím ho odvezeme k nám, kde zjistíme majitele a stáj. Pokud šéfová nemá žádné námitky.“
TINA: „ Žádné námitky nemám.“

Na služebně……. Bělouš byl odvezen na služebnu, kde mu Hote a Bonrát udělali malou ohradu ze starých dopravních značek a značky k sobě přivázali černobílými páskami s nápisem: „Policie.“ Tina odjela na služebnu, protože zde čekala na Schrankmannová. Semir, Tom a Martin ještě zůstali na dálnici A7.

Schrankmannová čekala na Tinu u Andrey.
SCHRANKMANNOVÁ: „ Jste zastupující vaší nadřízené Engelhartdové a vy ještě připustíte, aby ten kůň běhal po pozemku dálniční policie.“
TINA: „ Ten bělouš udělal zmatek na dálnici……..“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Ale tohle to není ve vaší práci.“
TINA: „ To jsme toho bělouše měli nechat na dálnici, aby udělal další chaos na dálnici, aby byli mrtvý. Na dálnici A7 jsou jenom lehká zranění.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Někdy si tady připadám jako u blbejch na dvoře.“ Podívala se z okna a Tina také. Právě Bonrát dával běloušovi další balík se senem. Tina a Andrea se nenápadně usmívaly.
TINA: „ Ten kůň se do cely nevešel. Je moc velký.“ Andrea se za monitorem pousmála.
SCHRANKMANNOVÁ: „ To mě nezajímá. Ten kůň nemá co dělat na pozemku dálniční policie.“
TINA: „ Chceme zjistit majitele a popřípadě jezdeckou stáj.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Tak dobře, ale ať ten kůň je co nejdříve pryč z pozemku dálniční policie.“
TINA: „ Jistě.“ Státní návladní odešla ze služebny. Na služebnu přišli Semir, Tom a Martin.
SEMIR: „ Co tady chtěla almara??“
TINA: „ Nelíbí se jí ten bělouš na pozemku dálniční policie.“
MARTIN: „ Kdo je almara??“
TOM: „ Naše státní návladní Isolde Schrankmannová.“
SEMIR: „ Celá služebna ji nemá ráda.“
TOM: „ To brzy poznáš jaká je.“
TINA: „ Necháme almaru almarou. Našla jsi něco o tom běloušovi.“
ANDREA: „ Ten kůň patří jezdecké škole Zlatá podkova ve Frechenu i jezdeckému klubu v Kürtenu poblíž jezera Dhünn-Stausee. Jméno bělouše je Waren. Majitelem jezdecké školy je Joachim Hansen. K této škole patří ještě klub Tři zvonky a majitel je jistý Heinz Wegner.“
SEMIR: „ S Martinem zajedu do jezdecké školy.“
TOM: „ Tak já zajedu do toho klubu.“ Andrea rozdala určité adresy skupinkám. Tom, Semir a Martin odešli ze služebny.
TINA: „ Podívej se na ty 2 firmy pořádně. Někam musíme odvést toho bělouše.“
ANDREA: „ Pokusím se najít nějakého zvěrolékaře.“
TINA: „ Nebo mě almara zadupe do země.“

Tině opět volala Schrankmannová alias almara jak jsou daleko s tím běloušem. Tina se vracela z kuchyňky k Andree. U Andrey byl jeden postarší pán z veterinární stanice v Düsseldorfu – Jan Wessel.
ANDREA: „ Právě jde. Tino, máš tu návštěvu.“
WESSEL: „ Jan Wessel z veterinární stanice v Düsseldorfu. Přijel jsem se podívat na toho bělouše.“
TINA: „ Tina Kranichová, prozatímní šéfová tohoto oddělení. Dojdu si pro bundu.“ Došla si pro bundu a společně odešli k běloušovi. U bělouše stále byli, Hote s Bonrátem
HOTE: „ Určitě jsi, jdete podívat na bělouše.“
WESSEL: „ Ano, ale musím říct, že taková ohrada se málo kdy vidí.“ Hote a Bonrát vyšli z ohrady a místo nich tam šel Wessel. Chvilku mu to trvalo, než ho ohlédl.
HOTE: „ Je to nádherné zvíře.“
WESSEL: „ To ano.“ Hladil bělouše po krku. „Na první pohled jde vidět, že to je ten kůň v dobré kondici, ale při bližším ohledání se zjistí, že ten kůň je dost podvyživený a má ochablé svaly. Ale tohoto krasavce si odvezu k nám na stanice.“
TINA: „ Pak od vás budu potřebovat vaší zprávu.“
WESSEL: „ To je zajisté.“
TINA: „ Chtěla bych se zeptat. Říká vám něco jezdecká škola Zlatá podkova a jezdecký klub Tři zvonky??“
WESSEL: „ Ano, znám je oba dva. Do obouch jezdíme na pravidelné kontroly. S majitelem jezdecké školy se znám osobně jsme totiž spolužáci ze základky.“
TINA: „ A co Heinz Wegner?“
WESSELL: „ Ne, vím, že to mu šéfuje, ale nikdy jsme se snad neviděli. Jinak hodně se bavím s paní Mayerovou. Dalo se říct, že to je vedoucí přes stáje. Tak já už pojedu na stanici.“
TINA: „ Díky za informace.“ Wessel si odvedl bělouše do vozíku na přepravu koní. Wessel odjel a na parkoviště přijelo stříbrné BMW a mercedes. „Ukliďte tu ohradu ať Schrankmannová má radost.“
BONRÁT: „ Rozkaz šéfe.“ Hote s Bonrátem uklízeli ohradu. Komisařové se sešli u policejního Porsche.
TOM: „ Kdo to byl?“
TINA: „ Jeden veterinář z veterinární stanice v Düsseldorfu. Odvezl si bělouše. Zjistil, že byl podvyživený.“
SEMIR: „ Na stanici mu dobře.“
TINA: „ Volala mi naše milá almara. Chtěla vědět, jak jsme daleko s tím běloušem. O té dnešní nehodě na dálnici se dozvěděli ochranáři přírody tak se ptali jak je na tom bělouš a chtějí s námi spolupracovat. Protože mají asi tak 5 případů týrání zvířat z jezdeckého klubu. A chtějí, aby šel někdo do toho klubu, aby se tam porozhlédnul.“
TOM: „ A kdo to má být z nás tří??“
TINA: „ Vybrala jsem Martina. Aspoň se trochu přiučí.“
SEMIR: „ Trochu se naučíš pracovat sám v utajení.“
TINA: „ Zítra ráno v 10:00 se budeš hlásit u paní Mayerové.“
MARTIN: „ Tak trochu jsem s tím počítal. A něco málo vím o koních.“
TOM: „ Tak to budeš jako doma.“ Všichni čtyři vešli na služebnu a zastavili se u Andrey.
ANDREA: „ Už jsem si ověřila obě dvě jména. Joachim Hansen nemá žádný záznam. Ale za to Heinz Wegner má na svém kontě plno malých trestních přestupků a mezi tím i týraní zvířat, ale nikdy neseděl.“
TOM: „ A co ty firmy?“
ANDREA: „ Ta jezdecká škola existuje asi tak 15 let. Jejich pověst je velmi dobrá a má pod svými křídli plno členů. Hansen tuto školu vede se svou manželkou.“
MARTIN: „ Jejich koně vyhrávají všechny soutěže v Německu, ale i v zahraničí.“
SEMIR: „ Všechno to postavili se svou manželkou.“
ANDREA: „ Na rozdíl od školy klub se potápí v samých dluzích. Ten klub existuje od roku 1810, kdy ho nechal postavit jeden šlechtic, který miloval koně. Pak klub dlouho chátral přes 2. světovou válku a Wegner tento klub koupil a postavil ho na nohy.“
TOM: „ Wegner má ve své kanceláři plno cen za soutěže. Na takový velký klub tam pracuje velmi málo lidí. A za co dluží??“
ANDREA: „ Nezaplatil určitou daň pozemku, na které stojí klub, městské části Bonn, kam ten klub spadá. Tak kvůli tomu propustil plno lidí. Dluží asi 3,5 mil €. Obě dvě firmy spadají pod městkou část Bonn. Obě dvě firmy platí daň za pozemek na celý rok a ještě nájemné každý měsíc za budovy.“
TINA: „ Wegner platí poslušně dluh?“
ANDREA: „ Platí, ale po malých částkách. A někdy se objeví větší částky jako 200 000€, 35 000€ a pak zase najednou 5 000€, 20 000€.“
SEMIR: „ Že by ty velký částky měl z různých obchodů.“
TOM: „ Možný to je.“
MARTIN: „ To zjistím já.“

Druhý den……. Martin Stein odjel do jezdeckého klubu Tři zvonky, pod jiným jménem – Erik Kollman. Jezdecký klub zaujímá velkou plochu, které vévodí barokní budova, velké barokní stáje pro koně, barokní menší budova pro zaměstnance, kde mají své pokoje a velké rozlehlé výběhy pro koně s ohradami a s dřevěnými překážkami. Ke klubu vede dlouhá prašná cesta, okolo byli pozemky pro koně. Černý Golf projel velkou barokní bránou, které vévodila jako hlavní vchod, černý Golf touto branou projel, ale ještě zeptal na cestu kolemjdoucího pána v montérkách, kde najde paní Mayerovou. Černý Golf zaparkoval na nádvoří jezdeckého klubu. Martin vystoupil z Golfu a rozhlížel se po nádvoří, kde se bavili dvě pani. Když dohovořili tak k té jedné paní přišel Martin.
MARTIN: „ Vy jste paní Mayerová??“
MAYEROVÁ: „ Ano, co potřebujete?“
MARTIN: „ Jsem Erik Kollman, jsem tu na výpomoc.“
MAYEROVÁ: „ Už vím. Ten brigádník z té agentury z Düsseldorfu.“
MARTIN: „ Přesně tak.“
MAYEROVÁ: „ A máte nějaké zkušenosti o starání koní?“
MARTIN: „ Ano, můj strejda má jedno malé westernové městečko a jízdárnu.“
MAYEROVÁ: „ A proč mu nepomáháte?? Že jste si hledal brigádu.“
MARTIN: „ Ke strejdovi pomáhám akorát přes letní prázdniny. Za ním jezdím do Švýcarska.“
MAYEROVÁ: „ Tak to máte trochu z ruky. Ještě studujete?“
MARTIN: „ Ano, dělám veterinární školu.“
MAYEROVÁ: „ Nejdřív ti ukážu, kde co je, ale nejprve si odneseš věci do svého pokoje. Pak mi s něčím pomůžeš a budeš mít volno. Kdybys měl zájem se projet na našich koních tak můžeš, ale vždy mi to musíš nahlásit.“
MARTIN: „ Dobře.“

Na služebně………. Tina právě dotelefonovala se státní zástupkyní tak Tom přišel, seděla v šéfčině křesle.
TOM: „ Všechno dobrý můj šéfíku.“
TINA: „ To ti nesmí po ránu volat naše milá státní zástupkyně Isolde Schrankmannová.“
TOM: „ Co zase chtěla??“
TINA: „ Chtěla vědět, jestli jsme se zbavili toho bělouše a pak jak pokračuje vyšetřování.“
TOM: „ Pořád do toho bude strkat nos. My si poradíme sami i bez ní.“
TINA: „ Prostě to bez její pomoci nezvládneme.“
TOM: „ Tak snad nejsme žádní začátečníci.“ Do kanceláře přišel Semir.
SEMIR: „ Tino, nesuti zprávu od toho veterináře. Máš bělouš byl pěkně zřízení – byl podvyživený, ochablé svaly, dost dehydrovaný. Bělouš v tomto stavu bude asi tak 3 týdny. Jsou u toho i fotky, co jsi chtěla.“ Zprávu položil před Tinu na stůl.
TINA: „ Od začátku mi na tom něco nehraje. Kromě toho týrání v tom bude ještě něco.“
TOM: „ Wegner je v tom až po uši namočenej, že ty koně týrá.“
SEMIR: „ Tome, to máš pravdu…….“
TINA: „ Ale potřebujeme důkazy, aby šel do basy.“
SEMIR: „ Teď musíme čekat s čím příjde Martin.“
TINA: „ Kromě toho týrání……. Tak mě napadlo……….“
TOM: „ A to je co?“
TINA: „ Co kdyby, jsou 2 úplně stejné koně se stejným číslem.“
SEMIR: „ Jako dva Warenové. Tak z toho mi vyplívá obchodování se zvířaty.“
TOM: „ Semire, to jsou zatím domněnky. Na to potřebujeme……….“
TINA: „ Důkazy. Musíme počkat, co přinese Martin.“
TOM: „ To by vysvětlovali ty velké částky, které platí ten svůj dluh.“
SEMIR: „ Takže pravej Waren bude dál vyhrávat pro Wegnera. Falešník u nového pána budu jenom prohrávat a namluví jim úplné pohádky.“
TOM: „ Wegner to má pěkně vymyšlené. Zatím mu to pěkně vycházelo, než se Waren ukázal na dálnici.“
TINA: „ Abych nezapomněla. Dneska příjde někdo od ochránců zvířat. Trochu nám to vysvětlí.“

Martin měl po práci a u paní Mayerové si vypůjčil jednoho koně, že se pojede projet. Martin si půjčil bělouše Varena. Spolu odjeli do místních lesů na malou procházku. Asi tak po hodině a půl se Martin zastavil na malou přestávku u malého dřevěného altánku. Altánek stál u malého jezírka, Martin si sedl na lavičku a Varena přivázal k altánku. Martin se rozhlížel po krajině a najednou si všiml čísla na hřbetě Varena. Číslo bylo úplně stejné jako u toho samého koně, který včera pobíhal po dálnici. Martin udělal pár fotek, že ve stájích stojí pravý Varen. Martin se ještě projel na Varenovi po místním lese a pak zavítal zpět do jezdeckého klubu. varena dal do svého boxu, kde z něho sundal sedlo a vykartáčoval mu srst, kde bylo sedlo. Pak mu dal ještě další balík sena a vodu do pítka. Pak odešel do svého pokoje a pak odešel na večeři.

Na služebně……. Tina opět volala se státní návladní. Tina už měla Schrankmannovou po krk. Tom Tině utěšoval v šéfčině kanceláři. Na služebnu přišel muž kolem 35 let, hnědovlasý, středně vysoký, oblečený do džín, košile, sako od obleku přes to měl ještě teplejší kabát. V ruce držel tašku ve tvaru na notebook tmavé barvy. Zastavil se u něho Semir.
SEMIR: „ Hledáte někoho??“
SCHACH: „ Ano, vaší šéfovou Tinu Kranichovou. Přišel jsem z ochránců zvířat a moje jméno je Michal Schach.“
SEMIR: „ Už vím o, co jde. Jméno mé je Semir Gerkhan. Tak pojďte za mnou.“ Semir a Schach odešli do šéfčiny kanceláře, kde Tina s Tomem se bavili o vánočních svátkách, kde budou a tak. Společně vešli do kanceláře.
SEMIR: „ Chtěl bych vám představit Michala Schacha z ochránců zvířat.“
TINA: „ Tak to jste vy, se kterým jsem mluvila. Tina Kranichová prozatímní šéfka tohoto oddělení.“
SCHACH: „ Velice mě těší.“ Podali si ruce na přivítanou.
SEMIR: „ Tohle to je můj kolega Tom Kranich.“
TOM: „ Také mě moc těší.“ Podali si ruce na přivítanou.
SCHACH: „ Přišel jsem vám trochu více přiblížit naše pátrání po týraných zvířatech u jezdeckého klubu Tři zvonky.“ Vyndal pár obrázků koní, které nafotili sami potají.
SEMIR: „ Jak dlouho se zabýváte sledování Wegnera v jeho práci??“
SCHACH: „ Na to nás zavedla jedna bývalá zaměstnankyně z klubu. Koně se jí zdáli celkově ve špatném zdravotním stavu. A tak zkontaktovala nás. Už to bude asi tak 3 měsíce. Pak ji propustili.“
TOM: „ Tak proč jste tam neposlali někoho z vašich řad.“
SCHACH: „ Už nás tam znají moc dobře.“
TINA: „ Kolik takových případů už máte??“
SCHACH: „ Už jich máme asi tak 20 případů za 3 měsíce. A jak se má ten bělouš ze včerejška?“
TINA: „ Je v rukou veterináře Wessla.“
SEMIR: „ Jak vlastně probíhají obchody?“
SCHACH: „ vždy na nějakém odlehlém místě, kde si zákazník převezme svého koně. Wegner namluví zákazníkovi jaký ten kůň, zákazník ho odkoupí, ale už se nediví, že vlastně ty koně byli 2 a úplně stejné.“
TOM: „ A kam se nejvíce prodávali?“
SCHACH: „ To poslední dobou různě, ale poslední zákazník je z Francie.“
SEMIR: „ Jeho jméno nevíte??“
SCHACH: „ To jsme se k němu nedopátrali. Ale pracujeme na tom.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: „ Promiňte, že ruším, ale volá Martin. Má prý něco zajímavého.“ Tina odešla s Andreou.
TINA: „ Martine, co se děje?“
MARTIN: „ Tady ve stájích je úplně stejný bělouš Varen se stejným číslem jako na dálnici, ale tenhle ten je plný do života.“
TINA: „ Martine, ty koně jsou dva. Ten na dálnici byl falešný Varen…….“
MARTIN: „ To jako že Wegner obchoduje s koňmi a týrá zvířata.“
TINA: „ Přesně jsi to vystihl.“
MARTIN: „ Udělal jsem pár fotek pravého Varena. Byl jsem s ním na malé procházce.“
TINA: „ Máš možnost ty fotky poslat?“
MARTIN: „ Ano, jedna možnost tu je.“
TINA: „ Tak je pošli Andree. Pokus zjistit jestli v budoucnu nebude další obchod a kdo to je. Prý je to Francouz.“
MARTIN: „ Dobře. Dneska jsem mluvil se slečnou, která tu kudysi dělala. Trochu něco ví o těch obchodech. Zítra mám s ní schůzku.“
TINA: „ Na začátečníka dobrý. Až budeš zase něco vědět tak se ozvy a pokus se zjistit vzájemné vztahy mezi klubem a školou.“
MARTIN: „Zajisté. Budu pomaloučku končit. Ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“ Zavěsila.
ANDREA: „ Nějak se to dobře rozjíždí.“
TINA: „ To ano. Martin pošle fotky pravého Varena.“
ANDREA: „ Dám pak vědět, šéfe.“ Obě se na sebe podívali. Tina odešla zpět do kanceláře za Tomem, Semirem a Schachem. Když jim ještě všechno Michal Schach dovysvětlil některé maličkosti a pak odjel na svoje pracoviště.
SEMIR: „ A co vlastně chtěl Martin?“
TINA: „ V klubu našel pravého Varena. Martin posílá fotky Andree.“
TOM: „ A teď jenom čekat až bude další obchod.“
TINA: „ A ještě něco. Martin se dal do řeči s jednou bývalou zaměstnankyní z klubu. Zítra se spolu setkají.“
SEMIR: „ Že bychom sešli s Martinem a s tou žnou.“
TOM: „ Tenhle ten nápad mě napadl taky.“
SEMIR: „ Jestli s tím naše šéfová souhlasí.“
TINA: „ Chtěla jsem vám to nabídnout, ale když jsi mě předběhl.“

Druhý den……. Tina si zjistila od Martina, kdy a kde budu jejich schůzka. Pak se sešli na určeném místě a hodinu sešli. Schůzka byla v jednom motorestu u dálnice A49. Slečna Tanja byla na místě jako první a když k jejímu stolu přišlo více lidí tak se udivila.
TANJA: „ Slíbil jsi, že přijdeš sám…….“
MARTIN: „ Nemusíš se ničeho bát. To jsou mí kolegové z dálniční policie.“
TANJA: „ Ale to jsi mi…….“
SEMIR: „ Martin je v klubu jaký si špion aby se dozvěděl více o obchodování a také abychom usvědčili Wegnera.“
TANJA: „ Vždyť……. Jsi mi říkal, že jsi Erik…….“
MARTIN: „ To je krycí jméno. Moje pravé jméno je Martin Stein. A to jdou moji
kolegové – Tina Kranichová, Tom Kranich a Semir Gerkhan.“
TANJA: „ Teď jsem trochu, mimo co jste na mě vyhrkli.“
TINA: „ Pro laika je to někdy těžké pochopit.“
TANJA: „ To máte pravdu. Zapomněla jsem vám představit. Tanja Bauerová.“
TOM: „ Velice nás těší.“ Všichni se posadili ke stolu.
TANJA: „ Tak co chcete ode mě slyšet?“
MARTIN: „ Od kdy víš, že Wegner provádí obchody s koňmi?“
TANJA: „ Asi tak před půl rokem než jsem odešla z jeho klubu. Taky jsem to trochu tušila když Wegner propouštěl lidi a dost často byli u nás lidi od ochránců zvířat. Mluvili o tom, že ty zvířata jsou týraná.“
SEMIR: „ Wegner má plno případů s týráním zvířat i z minulosti. Měla jste tušení, proč vás propustili?“
TANJA: „ Šířila se zpráva, že má velké dluhy a neměl peníze na vyplácení mzdy pro zaměstnance. Hodně se o tom také psalo v novinách.“
TOM: „ Jak dlouho jste u něho pracovala?“
TANJA: „ Asi tak 4-5 let. Před tím jsem byla v Hannoveru.“
MARTIN: „ Nebylo ti něco nápadné na klubu, jak se chová Wegner než jsi odešla?“
TANJA: „ Wegner se choval pořád stejně. Ale bylo mi divné, proč jsou dva stejní koně ve stáji se stejným číslem – jeden byl náš a ten druhý byl úplně vyhublí, až to nebylo hezký. Pak tam hodně jezdili lidé z ochránců zvířat. A pak druhý den ten kůň tam nebyl.“
TINA: „ Kolikrát do měsíce se to stávalo?“
TANJA: „ Jak jsem to sledovala asi tak 4-5x do měsíce. Někdy i více. Dokonce jsem sledovala jeden obchod u nás ve stájích.“
SEMIR: „ Pamatujete si, jak to probíhalo?“
TANJA: „ Kdo si přijel pro koně, byl z Francie. Mluvili mezi sebou francouzsky. Trochu jsem jim rozuměla, ale jenom každý pátý slovo. Wegner mu předal koně toho slabšího a navykládal mu o tom koni, že je nejlepší atd.“
TINA: „ Docela by nám pomohlo jméno toho Francouze.“
TANJA: „ Wegner ho oslovoval Piere. Ale příjmení nevím. Víte, kde končí ty koně?“
MARTIN: „ To se asi nikdy nedozvíme.“

Mezitím Heinz Wegner přivedl do stájí nového koně – hnědáka. Byl starý asi tak 5 let, dobře vypadající a jmenoval se Mauricius. Wegner ho odvedl do jeho boxu, asi tak o 2 boxy dál byl úplně stejný Mauricius, ale tenhle ten byl pravý. Wegner pořád telefonoval se svým obchodním partnerem z Francie. Pier si pro tohoto koně přijede na konci tohoto týdne. Mauricius se odveze kamionem do francouzského města Marseille.

Na služebně……. Tina, Tom a Semir dorazili na služebnu. V kanceláři šéfky Anny Engelhardtové byla státní zástupkyně – Isolde Maria Schrankmannová alias almara a volala s policejním prezidentem. Komisaři se zastavili u Andrey.
TINA: „ Co ta tady chce?“
ANDREA: „ Netuším. Když jsem se vrátila tak byla v kanceláři.“
SEMIR: „ Přišla zase poučovat…….“
TOM: „ Naši milou šéfku…….“ Tina raději mlčela. Schrankmannová vykoukla z kanceláře. Komisaři se otočili ke státní zástupkyni, když uslyšeli otevření dveří od kanceláře.
SCHRANKMANNOVÁ: „ Ráda bych mluvila s vaší zastupující šéfovou.“ Zalezla do vnitra kanceláře.
TOM: „Teď se dozvíme, co tu chce.“
SEMIR: „ Nenech se zblbnout.“ Tina raději mlčela a šla za Schrankmannovou do kanceláře. Schrankmannová už seděla ve velitelském křesle, kde usadila velmi pohodlně.
TINA: „ Tak co potřebujete vědět?“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Přišla jsem se zeptat, jak jste daleko.“
TINA: „ Právě jsme se vrátili z jedné schůzky s bývalou zaměstnankyní z jezdeckého klubu.“
SCHRANKMANNOVÁ: „A dále?“
TINA: „ Wegner vede obchody s jedním Francouzem.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Tak se spojte s kolegy ve Francii musí něco vědět o týrání zvířat. A už tu byli z ochránců zvířat.“
TINA: „ Ano, na klub mají plno stížností, ale chybějí jim důkazy, aby Wegner šel do vězení. Proto chtěli, abychom poslali někoho do toho klubu. Také přinesli další případy.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ A kdo zkontaktoval ochránce zvířat?“
TINA: „ Jedna bývalá zaměstnankyně, která dostala před několika měsíci výpověď.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ A už jste si proklepli ten klub?“
TINA: „ To jsme udělali jako první. Wegner má velké finanční problémy a tak propouští lidi, aby pomalu platil dluh.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ A co váš učenec Martin Stein? Jak se drží v tom klubu?“
TINA: „ Docela dobře. Poskytl nám fotky pravého Varena. To je ten bělouš, který byl zde na služebně. Další informace o obchodu bude zjišťovat.“
SCHRANKMANNOVÁ: „No dobře. Až budete vědět kdy a kde bude další obchod tak mi to hned nahlaste. Tu akci budu řídit já sama. Je vám to snad jasné. Jste jenom zastupující za vaší šéfku Engelhardtovou.“ Tina ani nestačila nic říct a Schrankmannová odešla z kanceláře a ze služebny. Na šéfčině stole zazvonil telefon, který vzala Tina.
TINA: „ Kranichová, dálniční policie……. Šéfová, jde to dobře až na naši státní zástupkyni…….“ Do kanceláře přišli Semir a Tom. „ Martinovi to jde. Klub je jako druhý domov……. Šéfová, nebo jste se……. Nashle.“ Tina zavěsila.
TOM: „ Co chtěla Engelhardtová?“
TINA: „ V tom smyslu, že máme poslouchat almaru a dělat práci podle sebe. Engelhardtovou informoval policejní prezident.“
SEMIR: „ A almara??“
TINA: „ Musí být v obraze. Potřepala nutně vědět, kam jsme se dostali. A ještě něco. Almara bude řídit obchod sama.“
TOM: „ To snad né…….“
SEMIR: „ Almara se úplně zbláznila.“
TINA: „ Ale máme zase povolení od Engelhardtový, že almaru máme ignorovat a pak si to s ní vyřídí.“
SEMIR: „ Jak já tu naši šéfku mám tak ráda, že má pro nás pochopení.“
TINA: „ Ještě taky můžete poděkovat i policejnímu prezidentovi.“
TOM: „ Spolčení na almaru.“

Martin uklízel jednotlivé boxy ustájených koní v klubu. Martin měl hotový box pravého Mauricia a šel na další, ale udělal si takovou malou přestávku před stájemi, kde se nadýchal čerstvého vzduchu. Kolem šla Mayerová.
MAYEROVÁ: „ Eriku, máš to všechno hotový?“
MARTIN: „ Ještě mám před sebou poslední.
MAYEROVÁ: „ No jde ti ta práce pěkně od ruky. A co budeš dělat se zbytkem dne?“
MARTIN: „ Ještě nevím. Asi na malou procházku.“ Mayerová odešla. Martin odešel do stájí, kde si všiml, že v jednom boxu je úplně stejný kůň – Mauricius. Martin si vzal do ruky mobil, kde měl foťák a udělal pár fotek pravého a falešného Mauricia. A šel dělat další box. Stájemi procházel Wegner s telefonem u ucha. Martin byl boxu jako myška, aby mohl poslouchat rozhovor. Wegner se šel podívat na falešného Mauricia. Wegner dál procházel stájemi a Martin dělal, jako že nic neslyšel
WEGNER: „ Ty jsi ten nový?“
MARTIN: „ Ano, ale jenom na chvíli. Jsem tu jako brigádník.“
WEGNER: „ Paní Mayerová mě už informovala. A líbí se ti tu?“
MARTIN: „ Ano, moc. Je to úplně stejné jako mého strýce.“
WEGNER: „ Tak to je dobře.“ Odešel do své kanceláře. Martin uklízel box.
Andrea se ozvala francouzským kolegům. Oni ji dali typ na Piera Lescauta který je velký podnikatel v oboru zvířecích pašování za hranice Francie. Francouzská policie nikdy Lescauta nedopadla za mříže i když měli plno možností a důkazů. Pier Lescaut zvířata dále prodává anebo má pro svoje potřeby – kůže z medvědů, leoparda, geparda, pumy, některé zvířata si nechává vycpat. Někteří zvířata mají štěstí, že je nechá živá a pobíhají mu kolem jeho velkého baráku, kde si z nich dělá malou ZOO.
Martin nemohl dát svoje informace svým kolegům, protože Martina někdo pořád někdo chtěl na práci anebo různé hry – šipky, karty, kulečník, kuličky,…….
Na služebně………. Tom se Semirem seděli ve své společné kanceláři.
TOM: „ A teď bude dlouhé čekání…….“
SEMIR: „ A to moc dlouhé.“ Do kanceláře přišla jejich prozatímní šéfka vrchní komisařka Tina Kranichová.
TOM: „ Nějaké dobré zprávy.“
TINA: „ Můžeme to tak nazvat.“
SEMIR: „ Nenapínej a mluv.“
TINA: „ Martin se ozval, že se stájích klubu objevil nový kůň na obchod. Tentokrát se jedná o hnědáka.“
TOM: „ A obchod je na světě.“
TINA: „ Martin mluvil o pátku kolem půl jedné poblíž jezdeckých stájí v Bonnu.“
SEMIR: „ Tam je jezdecká škola Zlatá podkova.“
TINA: „ Martin už posílá fotky Andree toho hnědáka.“
TOM: „ Kde se ty informace dozvěděl?“
SEMIR: „ Určitě se nezeptal Wegnera.“
TOM: „ To mi je jasný.“
TINA: „ Martin ví, že se nemají poslouchat cizí rozhovory, ale někdy se to vyplatí. A ten Francouz pochází z Marseille.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: „ Tino, opět tě chce státní zástupkyně Schrankmannová.“
TINA: „ Už zase.“
ANDREA: „ Už zase. Prý je to moc důležitý.“
TINA: „ Ta ženská mě jednou přivede do hrobu.“ Odešla si vzít telefon k Andree.
SEMIR: „ Ani to Tině nezávidím.“
TOM: „ Ta je horší než Tinina tetička z Berlína.“ Andrea odešla za Tinou, když právě zavěsila telefon.
ANDREA: „ Schrankmannová prudí.“
TINA: „ Až moc za den. Prý chce mít kontrolu nad pátečním obchodem.“
ANDREA: „ Tak se drž slov Engelhardtové.“
TINA: „ To taky udělám, ať se jí to líbí nebo ne.“

Pátek byl zde. Wegner s dálniční policií byli na nohou. Pier Lescaut právě přijel se svým kamionem do Kolína. I Martin byl o této akci informován a šel napomoct komisařům.

Kolem jezdecké školy jsou samé lesy na krásné procházky na koních, ale i pěšky. V tomto lesíku je velký dřevěný altánek kde už čekal Wegner s hnědákem Mauriciem.
Dálniční policie byla poblíž a schovaná v lese. Na celou akci komisaři se koukali přes dalekohled. Po pár minutách přijel Francouz se svým přívěsem na Mauricia. Celý obchod proběhl v altánku. Tina kvetla ze Schrankmannové, protože nad touto akcí měla dozor. Hlavně s ní byla v kontaktu Tina.
SEMIR: „ Právě proběhne výměna.“ Tina uslyšela Semirovu větu a Tina se přestala bavit s almarou.
TINA: „ Tak jde na to.“
Všichni se ozbrojili. Tom se Semirem šli na věc. Vyšli jako první a za nimi šla Tina s Martinem. Wegner a Francouz zahlédli dálniční policii, nechali obchod obchodem a začali střílet po dálniční policii, která se schovávala za stromy. Francouz nasedl na svého koně a rychle utíkal pryč. Wegner si vzal dalšího koně, který šel se svým pánem po cestě. Wegner utíkal za Francouzem. Semir s Martinem si vzali další koně, kteří byli na lesní cestě běželi za Wegnerem a Francouzem. Tina s Tomem si rozdělili cestu, každý nasedl do svého auta, Tom se vydal za Semirem a Wegnerem. Tina vyrazila za Martinem a Francouzem. Wegner měl namířeno k jednomu velkému jezeru a Francouz mířil k dálnici. Tina jela za nimi po silnici, Martin s Francouzem to brali pěkně přes les. Tom se ze svého mercedesu si udělal terénní vůz. Kůň s Francouzem doběhl k dálnici A46, kde jak si trochu více zbláznil dopravu a vznikaly malé nehody. Kůň shodil Francouze, na dálnici přijela vínová Octavie. Tina se postarala o koně. Martin se na chvilku zastavil u Tiny. Tina měla v ruce otěž.
TINA: „ Tak koně jsem nikdy nezatíkala.“
MARTIN: „ Teď jdi první policajt.“ Oba dva se na sebe usmáli. Martin vyrazil za Francouzem, který pořád ležel na dálnici. Na Francouze mířilo auto, Martin podal Francouzovi ruku, který nasedl na Martinova koně. Martin utekl na stranu. Tina se postarala o blázinec na dálnice. Tina si vzala na starost Francouze a všichni se společně vrátili k altánku. Wegenerův kůň před okrajem jezera se zastavil na zadní a Wegnera shodil do jezera. Semir a Tom přijeli součastně. Semir se skočil z koně a šel za Wegnerem, na Tomovi zbyla práce a postaral se o oba dva koně. Semir přivedl mokrého Wegnera, společně odjeli k altánku. Kolegové si převzali Wegnera a Francouze. Komisaři se potkali u vínové Octavie.
SEMIR: „ Docela se mi tento případ líbil.“
TOM: „ A máš důvod.“
SEMIR: „ Byl jiný. Prostě byl zajímavý.“
TINA: „ Něco ses dozvěděl o koních.“
MARTIN: „ Překazili jsme týrání koní.“
TOM: „ Šéfová bude mít radost. Všichni jsou na živu.“
TINA: „ Málo škod na majetku.“
MARTIN: „ Až na tu malou nehodu.“
SEMIR: „ Tak tvoje mise u dálniční policie končí.“
MARTIN: „ Ani se mi od vás nechce.“
TOM: „ Ale takový je už život.“
SEMIR: „ Abych pravdu řekl. Tak jsem si myslel, že to s tebou bude horší.“
MARTIN: „ Ale přežili jste to ve zdraví.“
TINA: „ Procovalo se s tebou dobře.“
TOM: „ Když to řeknu blbě. Nebyl jsi na zabití.“

O pár dní později……. Na služebně si Martin balil svoje věci.
ŠÉFKA: „ Tak Martine, vaše mise končí. Bylo to s vámi moc fajn. Tak ať se vám na kriminálce v Norimberku líbí a daří.“
MARTIN: „ Tady na tuto práci nezapomenu. Bylo to moc poučný a zajímavý. Bylo to takové zpestření ze školy.“
SEMIR: „ Co jsem chtěl říct tak jsi to řekl za mě.“
TOM: „ Nové policejní metody.“
TINA: „ Nové poznatky v různých věcech.“
SEMIR: „ Někdy se na nás přijeď podívat.“
HOTE: „ Rádi tě tady zase uvidíme.“
BONRÁT: „ Aby toho nebylo málo. Tak dneska je rozlučka s tebou.“
MARTIN: „ To jste nemuseli.“
TOM: „ To je taková tradice.“
MARTIN: „ Už chápu.“

Večer se konala s Martinem v jednom bowlingovém klubu v Düsseldorfu. Rozlučka trvala do ranních hodin.

Konec!!
Autorka: Tina11

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 041 - Případ z koňského prostředí
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma