Voky29
Založen: 03. 03. 2009 |
Příspěvky: 3 |
Bydliště: Karviná |
|
|
Zaslal: 27.5.2009 14:33 |
|
|
|
|
Jako každé ráno, lidé spěchali do práce. Spěchali všemi různými způsoby, ať už autem, autobusem nebo pěšky. Mezi spěchajícími byl i Tom Kranich. Je to snad jediný sběratel hodinek, který chodí pozdě. Jel zrovna po dálnici a nervózně se díval před sebe. Věděl, že když přijde zase pozdě, Semir ho seřve. Po chvíli se vedle Tomova vozu objevil černý Golf. Jel stále vedle Toma. Tomovi to už bylo podivné.
„Kdo to proboha je?“ ptal se sám sebe.
Najednou se v okýnku objevila brokovnice, řidič vystřelil na Tomovu přední pneumatiku. Tom už řízení nezvládl, velkou rychlostí přeletěl vozidla a čelně se srazil s kamionem. Černý Golf v klidu odjížděl.
Semir byl už tou dobou na stanici. Seděl ve své kanceláři a sepisoval hlášení. Koukl na hodinky.
„To snad není možný, kde zase sedí?“ říkal si pro sebe Semir.
Pohlédl na Petru, zrovna s někým telefonovala. Když se tak na ni díval, najednou měl pocit jako by Petra viděla ducha. Petra jen ztěžka vstala a šla za šéfovou. Semir se teď díval na obě dvě. I šéfová teď měla ten podivný výraz v obličeji. Tenhle její výraz v obličeji viděl Semir jen jednou, když zemřel André. Šéfová přišla k Semirovi do kanceláře.
„Co se děje šéfová,“ ptal se.
„Semire,“ nemohla pokračovat, nastalo nesnesitelné ticho.
„Tom měl dnes nehodu, je na tom hodně špatně,“ řekla Engelhardtová.
„cože?!“ vyjekl Semir.
„Převezli ho do nemocnice sv. Moritze,“ řekla šéfová.
Semir neváhal ani vteřinu, vzal si bundu a běžel k autu.
Když dorazil do nemocnice, hledal doktora, který by mu řekl něco bližšího.
„Pane doktore, tam ten pán je od policie, je to kolega toho raněného policisty,“ informovala sestřička doktora.
Doktor viděl sedět policistu na židli jako hromádku neštěstí.
„Doktore, jak je na tom?“ tázal se Semir.
„Je na tom hodně zle, těžký otřes mozku, zlomená noha, zpřelámaná žebra. Popravdě nevím jestli se dožije rána,“ odpověděl doktor.
„Měl by jste jít, tady nám stejně nepomůžete,“ řekl doktor.
Semir přijel na stanici.
„Máme nějaké svědky?“ ptal se Bonratha.
„Máme jich pár, všichni shodně tvrdí, že to byl černý Golf bez SPZ. V okně toho vozu se objevila zbraň a vystřelila na Tomův vůz,“ odpověděl Bonrath.
Semir se otočil na Petru a požádal ji, aby mu vytiskla seznam všech černých Golfů v Kolíně.
Z kanceláře vykoukla Engelhardtová: „Semire, pojďte do kanceláře prosím.“
Oba se posadili ke stolu. Semir měl v očích výraz jako tehdy když chtěl odejít.
„Tak co?“ zeptala se.
„Je na tom hodně zle, doktoři ani nevědí jestli se vůbec dožije rána,“ odpověděl Semir.
„Vemte si dnes volno, ta věc vás hodně vyčerpala,“ řekla šéfová.
„Ne, to nejde, to nemůžu Tomovi udělat. Musím najít toho grázla,“ namítl Semir a odešel z kanceláře.
„Tady máš ten seznam,“ řekla Petra a podala Semirovi papír se seznamem.
Semir poděkoval.
„Semire, viď, že to Tom přežije,“ řekla Petra.
Semir se podíval z okna a jen ztěžka zadržoval slzy.
„Já nevím,“ odpověděl.
„Bonrathe, těch aut je třicet, ty s Hottem si vemeš dvacet a já zbylých deset,“ poručil Semir.
„dobrá,“ odpověděl a nasadil si čepici. Zašel ještě do kuchyňky pro Hotta, aby už vyrazili.
Mezitím seděl v jedné místnosti muž. Seděl za stolem, v ruce držel Tomovu fotografii. Po chvíli ji položil na stůl a červeným fixem ji přeškrtl. Vstal a pověsil ji na nástěnku. Myslel si, že je Tom už mrtvý. Na nástěnce měl spoustu dalších fotografií nějakých osob.
Semir zazvonil na zvonek u jednoho domu. Otevřít přišel muž středního věku.
„Dobrý den, Gerkhan dálniční policie. Vlastníte starší černý Golf?“ zeptal se Semir.
„Ano, ale někdo mi ho včera ukradl, už jsem to nahlásil vašim kolegům,“ odpověděl majitel Golfu.
„Nevšiml jste si něčeho podezřelého?“ pokračoval Semir
„Ne, víte já byl na procházce a když jsem se vrátil, auto bylo pryč,“ řekl majitel.
„Dobrá, přesto díky, nashle,“ dal se Semir na odchod.
„Dnes už opravdu jděte domů Semire,“ řekla šéfová.
Semir poslechl, ale rozhodl se, že se ještě podívá za Tomem. Semir nemocnice nesnášel. Dnes ho ještě k Tomovi nepustili.
Když procházel recepcí oslovila ho sestřička.
„Pane Gerkhane, někdo vám tady zanechal vzkaz.“
„mě?“ podivil se a vzal si vzkaz sebou k autu. Sedl si do auta a otevřel obálku.
PATROVÉ GARÁŽE V CENTRU, VE DVĚ RÁNO. Stálo na vzkazu. Semir nechápal o co jde, ale rozhodl se, že tam zajede.
Semir vešel do bytu, Andrea i malá Aida už spali. Otevřel ledničku, napil se a vzal si něco k snědku. Říkal si, že je dobře, že už Andrea spí. Nebude jí muset vysvětlovat proč jde v noci někam ven.
Semir se procházel po opuštěných garážích. Přemýšlel kdo mohl ten vzkaz napsat.
„Hledáme stejného muže,“ řekla postava ve tmě.
„Kdo jste a koho že hledáme?“ ptal se Semir.
Postava přišla blíž, byla celá v černém, na hlavě měla masku klauna.
„Ten kdo je zodpovědný za útok na vašeho kolegu se jmenuje Thomas Neumann,“ řekl Klaun.
„Jste na stejné straně jako ti druzí. Proč bych vám měl věřit?“ ptal se Semir.
„Myslíte, že jsem na stejné straně? Ne, to opravdu ne, mnozí si to však myslí. Thomas Neumann kšeftuje s drogami, několikrát se mě pokusil zabít. Už nějakou dobu se ho snažím dostat,“ informoval Klaun.
„Promiňte, ale s kriminálníky já nehraju,“ opověděl Semir.
Nastoupil do svého BMW a jel na stanici. Chtěl se podívat do počítače na toho Neumanna.
Seděl za svým stolem, usrkával kávu a díval se na Neumannův spis. Opravdu kšeftoval s drogami, měl za sebou už pár let ve vězení. Podíval se na hodinky, měl docela hlad, rozhodl se, že si někam zajede.
Semir jel po dálnici. Najednou se u něj objevila tři auta. Všichni začali po Semirovi střílet.
„Dělejte, šíjte to do něj!“ řval jeden.
Semirovo BMW bylo už skoro na cucky. Když v tom Semir spatřil vrtulník. Ze dveří se vykláněl Klaun a střílel po Neumannových kumpánech. Semir pochopil, že pokud chce vyřešit případ, měl by s Klaunem spolupracovat. Semir vylezl přes střešní okno a Klaun ho vytáhl do vrtulníku.
„díky,“ řekl velmi zadýchaně Semir.
„Není vůbec zač,“ opověděl Klaun.
„Ahoj, já jsem Dobbs, pravá ruka tady toho šílence,“ ozval se pilot.
Klaun si konečně sundal masku.
„Já tě znám,“ řekl Semir. Ty jsi přece Max Zander, kdysi si byl u policie, jenže teď bys měl být mrtvý,“ dodal Semir.
„Neboj, je živý až až,“ řekl Dobbs.
„Kam letíme?“ optal se Semir.
„Do našeho hangáru, pokud chceme Neumanna dostat, musíme se pořádně připravit,“ odpověděl Max.
„Takže přiletěl Zander? To snad není možný!“ zuřil Neumann po nevydařeném útoku na Semira.
Stál u okna své přepychové vily a seřvával svoje lidi.
„Co si prostě sám neuděláš, to nemáš,“ řekl Neumann.
Semir už přiletěl se svými novými parťáky do hangáru.
„Neumannova vila je tady na tom místě,“ ukazoval Max na malý bod na mapě.
„Má tam hodně po zuby ozbrojených lidí,“ dodal Dobbs.
„To je pravda,“ řekl Max.
Semirovi zazvonil telefon: „Ne šéfová nic mi není. Už vím kdo se snažil zabít Toma, je to nějaký Thomas Neumann. Šéfová, potřebujeme, aby jste poslala do jeho vily zásahovku, potřebujeme ho vylákat někam ven. Ta vila je poblíž lesa Brumwall.“ Semir zaklapl telefon.
„Dobře, takže Neumanna budeme mít venku z vily,“ řekl Max.
Mezitím se Tom v nemocnici probudil. Nevěděl kde je, ani proč. Po chvilce k němu přišel doktor a píchl mu injekci na zklidnění bolesti. Tom znovu usnul.
Do Neumannovy vily vtrhla zásahovka. Vše proběhlo, tak jak bylo naplánováno. Neumann ujel ve svém voze. Semir a Max na něj čekali ve voze na jedné polní cestě. Když kolem nich projel, začali ho stíhat. Semir řídil Maxův džíp. Oba vozy se dostali až na dálnici. Kličkovali mezi auty. Náhle se před nimi objevili dělníci, Semir Neumanna předjel. Max z okýnka začal po Neumannovi střílet. Zasáhl ho přímo do hlavy. Neumannův vůz vyletěl z dálnice na pole. Po chvilce se ozval obrovský výbuch. Semir a Max vystoupili z vozu.
„Díky za pomoc,“ řekl Semir a podal Maxovi ruku.
„Kdyby něco, jsem tu pořád,“ řekl Max.
Dobbs se už blížil sae svým vrtulníkem, aby vyzvedl Maxe. Semir se ještě díval za nimi na nebe. Po chvíli se objevila policejní auta. Semir si jedno z nich půjčil, aby mohl zajet za Tomem.
„Bude v pořádku,“ řekl doktor.
„Díky bohu,“ odpověděl Semir.
Dnes už toho měl dost. Teď se chtěl trochu prospat. Ale zajímalo ho co napíše do hlášení. O Maxovi nesměl nikomu říct.
KONEC
|