AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Blesk z čistého nebe
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Mám tu pro vás další povídku. Není ani Vánoční ani Silvestrovská, nějak mě nic nenapadlo a tuto povidku už jsem měla v plánu dlouho.
Co vás v ní čeká? Laughing Akce Twisted Evil , napětí, vtípky Laughing a možná i slzy Crying or Very sad Jinak na tuto povídku budou něčím navazovat i ty nasledující a to asi tři,
ale čím to vám neprozradím to se dozvíte na konci povidky. Wink a už kecám moc dlouho, tak doufám že se vám bude líbít. pěkné počteníčko a pokračování se budu snažit co nejdřív dodat Laughing


1.část
Arrow Dálnice byla osvícena vycházejícím sluncem, ptáci se předbíhali ve zpěvu a řidiči kupodivu jezdili klidně a podle pravidel. Vyplněný sen, každého dálničního policisty.
Semir s Janem byli zrovna na cestě z noční služby a oba se už těšili do postele. Jan si pročítal ranní noviny zavřenýma očima. Ano usnul a noviny mu posloužily jako apartní přikrývka.
Semir za volantem zíval a záviděl Janovi jeho sladký spánek. Aby za volantem neusnul tak si radši pustil rádio. To bylo naladěné doslova na plné pecky.
Jan leknutím nadskočil. Byl dočista zmatený a mžoural očima celý rozespalý.
„Co co… Co se děje?“ptal se Jan po krutém probuzení z krajiny snů a zívnul.
„Dobré ráno! Schruply jsme si dobře?“
„Já nespal.“a protřel si oči
„Ty si nespal! A jo, ty si jen tiše přemýšlel nad těma novinama, viď?“ usmál se Semir na svého rozespalého kolegu.
„No dobře trochu jsem si pospal. Jeto snad trestný?“a začal si pročítat noviny tentokrát už otevřenýma očima.
„Trestný to není, ale mohl by si mít soucit se svým řídícím kolegou, který si pospinkat nemůže.“
„Já myslel, že dokážeš řídit i po slepu. Před dvěma dny ti to šlo dobře, až na ten konec. V tom hnoji jsme teda skončit nemuseli.“vzpomínal Jan na Semirův výkon.
„Ten traktor se tam najednou objevil, co jsem měl dělat! A mimochodem díky tobě jsme před tím skončili v rybníku.“
Jan odvrátil pozornost od článku v novinách.
„Nevím jak ty, ale já dávám přednost si zaplavat radši ve vodě než v hnoji!“a znovu si pročítal noviny.
„To souhlasím, ale když ta voda není plná sinic a dalšího svinstva!“

Zatím co se komisaři bavili, na horizontu dálnice se objevily dvě černé dodávky.
„Víš co, radši ať už v něčem takovém neskončíme. Musel jsem dva obleky vyhodit, protože byly hrozně cítit, i když jsem je desetkrát pral.“
Semir se pousmál a podíval se na Jana, který měl nezvykle jeany, mikinu s kapucí a černou koženou bundu.
„Proto si se dneska tak vyfiknul?“
„Haha, tak proto ne. Prostě jsem se tak oblíknul no a!“a zase začal číst v novinách.
„Co to tam furt čteš? Je tam něco zajímavého?“byl zvědavý Semir.
„Ale nic tam není.“
„Jasně nic. Jen tam stále dokola čteš jednu stejnou stránku.“
„Jen takovej článek o tom, že ty nejhorší situace se většinou dějí ve chvíli, kdy si myslíš, že se nic nestane.“
„Hm…velmi zajímavý článek.“
„Tento efekt se často označuje jako „Blesk z čistého nebe.“
„Aha, tak jestli to dobře chápu. Tak by se mělo něco stát třeba právě v tuto chvíli?“
„Asi ano.“
Semir se zamyslel, „A co by se mělo stát?“zeptal se pak…
„Co já vím, ozve se vysílačka a řeknou nám, že ještě sloužíme? Nemám věštící kouli.“
„Škoda, já myslel, že ji nosíš pořád.“začali se oba smát.

Smích je, ale hned přešel. Z obou stran se na BMW strhla nábojová smršť.
Vycházela z černých dodávek, které vzaly komisaře do kleští. Ti se oba sehnuli a kryli si hlavu.
„Sakra, měli bychom něco vymyslet!“zakřičel Jan, kterého střela zasáhla na hlavě a udělala nepěkný šrám.
„Drž se!“řekl Semir a dupl na brzdu.
BMW se vymanilo z pevného sevření. Komisaři neváhali a vytáhli zbraně, aby opětovali střelbu dodávkám.
Strhla se velká přestřelka, auta do sebe vrážely a mezi nimi se proplétaly dvě černé dodávky pronásledující stříbrné BMW. Jan hned začal volat posily.
Z jedné černé dodávky znova vystřelili po BMWečku.
„Sakra!“ nadával Semir na situaci do které se dostali.
„Jo sakra!“
„Tak se jich zabav! Od čeho máš zbraň, střílej né!“
„No jo! Už jdu na to!“
Jak řekl tak i udělal. Trefil zpětné zrcátko a pár krát kapotu, ale dodávka stále pokračovala v cestě.
Navíc z ní začali znova vycházet střely a Jan byl zahnán do úkrytu auta.
„Kruci!!“ prohlásit Jan hned, jak unikl kulkám, které se na ně začali sypat.
„Já myslel, že se jich nějak zbavíš a ne, že po nás budou ještě víc střílet!“
„Promiň, ale oni jaksi mají samopaly, já stříkací pistolku!“
„Je trochu přesila.“

Dodávce, která jela hned za nimi, se otevřely boční dveře. Naklonil se z ní muž s kuklou a namířil na BMW menším kulometem.
Jan se v tu chvíli podíval do zpětného zrcátka.
„Bacha!“ upozornil Jan a strhnul volant na stranu. Střela je minula jen tak, tak.
„Oprava, teď je to přesila!“řekl Semir.
Černá dodávka přidala na rychlosti a předjela BMW.
„Měli bychom něco hodně rychle vymyslet nebo bude za chvíli po nás!“
„Tak něco vymysli!“
„Já…“ Jan ani nestihl doříct a znova po nich začali střílet.
„A už toho mám dost!“ řekl naštvaně Jan a začal střílet po černé dodávce.
Podařilo se mu zasáhnout jedno z padouchů do ruky.
„Jak vidím, už si se rozcvičil. Ale škoda, že ti to tak nešlo hned.“
„Ty musíš mít vždycky nějaký ale!“řekl podrážděně Jan, který vzal vysílačku a popoháněl posily.
Jen co Jan domluvil, strnul pohledem na jedné z dodávek.
„Oou! Myslím, že jsem je zase naštval.“na to se Semir podíval taky.
Viděl jednoho z mužů, jak zase drží menší kulomet a chystá se vystřelit. Semir okamžitě odbočil prudce na stranu a nabourali do svodidel.
Přitom je střela minula, ale zasáhla druhou černou dodávku, která jela za BMW.
Střelec okamžitě nadával a chystal se znova vystřelit.
„No Semire. To si pěkně načasoval.“ uznal Jan Semirův tah.
„Neměli se na nás tak lepit.“ Vysvětlil Semir a podíval se před sebe.
„Myslím, že jsem je teď já naštval víc.“řekl hned, jak uviděl stojící dodávku a znova toho padoucha, jak na ně míří s odhodláním se tentokrát trefit.
Semir s Janem si vyměnili pohledy, „Zdrháme!?“řekl Jan a hned souhlasně se Semirem kývli a rychle pelášili pryč,
co nejdál od auta, které za nimi vybuchlo a vlna je odhodila.
V pozadí už byly slyšet posily. Padouši si jich všimli a rychle ujeli pryč.
Semir s Janem leželi na zemi a sledovali hořící BMW a ujíždějící padouchy.
„Moje auto.“ řekl smutně Semir při pohledu na své hořící autíčko.
„Hm… a posily, jako vždy až po akci.“dodal ještě Jan a pokračoval, „Co to sakra bylo!?“
„To byl blesk z čistého nebe.“
pokračování příště...

Arrow 2.část
Semir s Janem dorazili na stanici v autě kolegů a Katrin hned šla se starostí k nim.
„Semire! Jane! Jste v pořádku?!“
„Jen pár škrábanců, nic vážnýho.“odpověděl Jan
„Jo, nějací padouši nás nepřekvapí.“ dodal Semir.
„Zjisti, komu patří tyto dodávky a kdo v nich byl.“
„Jasně, ale nejdřív ti ošetřím tu ránu.“odvětila Katrina Janovi a pokynula mu, ať si sedne na židli.
„A co já?“přihlásil se Semir.
„Ty už ošetřený jsi?“
„No jo, Jan musí mít vždy něco lepšího, že?“ Jan se usmál, ale když Karina přiložila na ránu dezinfekci, tak mu úsměv spadl.
Ozvalo se ťukání. Semir se otočil a uviděl šéfovou za oknem své kanceláře. Oba komisaři pochopili, že mají jít k ní a provedli.

„Jsem ráda, že se vám nic nestalo, pánové, ale i tak.“ Anna zaujala své místo za stolem a pokračovala.
„Jak se vám podařilo, už v 9 hodin ráno, způsobit hromadnou nehodu a rozpoutat přestřelku vystřiženou jak z Divokého západu!?“
„Šéfová, tentokrát jsme v tom opravdu nevině.“začal vysvětlovat Semir
„Ano. Jak to tak vypadá, někdo touží po tom nás vymazat z povrchu zemskýho.“pokračoval Jan
„Ale my jim to tak jednoduchý neuděláme!“
„Máte ponětí kdo?“
„Určitě někdo komu jsme v minulosti zkazily plány. Katrin už pomalu projíždí seznam možných zločinců, kteří by na nás měli spadeno.“
„Dobře, až budete mít něco nového, řekněte. Zatím na sebe dejte pozor. Nerada bych o vás přišla.“
„Nebojte šéfová, nás jen tak nedostanou.“uklidňoval Semir a chtěl už jít, ale Jan mu naznačil, že na něco zapomněl.
„Šéfová,“ pohlédla na něj, „No ten ranní nájezd na nás, jaksi nepřežilo to moje autíčko.“A hodily oba smutné obličeje.
„Slyšela jsem,“věnovala komisařům pohled a pak vytáhla ze šuplíku klíčky od nového Mercedesu.
„Prosím ať je ještě poznat, že to bylo kdysi auto a ne cedník na nudle.“a podala klíče Janovi. Komisaři přikývli, že rozumí a vše splní a odešli z kanceláře.

Jen co vyšli, už je Katrin volala k sobě.
„Už něco máš?“
„Ano. Ty dodávky jsou přihlášeny na falešného majitele v zahraničí, takže nic. Ale volal Hartmut. Podařilo se jim identifikovat jednoho z té nabourané dodávky.“
„Fakt!“řekly komisaři dvojhlasně
„Horás Winkler. Velmi pestrá minulost. V poslední době člen bandy nájemných vrahů. Pravděpodobně to byla ta, co na vás dneska zaútočila.“
„Podívejme se, už najímají i vrahy.“řekl Semir
„Jo to je vzestup v žebříčku neoblíbenosti. Chovají k nám spoustu vražedné lásky.“dodal ještě Jan.
„Přesně. Kdo je hlavou těch láskyplných vrahů?“
„Starší bratr toho Winklera. Markus Winkler, ale ten je v cizině a daří se mu unikat. Bandu šéfuje na dálku.“
„Pěkně v teplíčku a daleko od policajtů, chytrej!“komentoval Semir
„No asi nebude nadšenej, až se dozví, že jsme mu jeho bratříčka vyhodili do vzduchu.“
„To nebude rád. Teď, ale kdo je na nás najal? To mohl být kdokoli.“začal Semir
„Zlodějíček aut a vykradač benzínek to asi nebude. Spíš bych hledal ve vyšších společenských vrstvách.“
„To vím taky. Ale zazobanejch zločinců jsme zavřeli taky hodně.“
„Takže budu hledat ve vyšších vrstvách!“zastavila Katrin jejich výměnu názorů, než by se do sebe pustily na plno.
„Ano, prosím.“
„Až něco najdu tak vám řeknu.“naznačila komisařům, že nemusí u ní stát, „Můžete se třeba stavit za Hartmutem, prý něco ještě našel a taky se podívat do domu toho Winklera.“
„On má dům!?“zeptal se Semir.
„Ne, on bydlí na stromě.“neodpustil si Jan poznámku a Semir mu okamžitě věnoval podrážděný pohled.
Katrina jen povzdychla a dala lísteček s adresou nad sebe. Semir ho vzal a spolu s Janem vyrazili za Hartmutem.

Krásný zámeček uprostřed lesů a muž stojící u okna v kanceláři z drahého dřeva. Není mu vidět do obličeje jen obláček kouře z doutníku, který kouří.
Do místnosti vešel druhý muž. Černá silueta muže s doutníkem se ani neotočila a promluvila, „Proč nejsou ti dva policajti mrtví?!“
„Měli štěstí, po druhé už ho mít nebudou.“
„To je jasné! Za to vás platím!“otočil se a dal cigaretu do popelníku, „Už dlouho netoužím po ničem jiném než vidět Gerkhana a Richtera mrtvé!“Vystoupil ze stínu a bylo vidět, kdo to byl. Mark de Luca!
Multimilionář a velký obchodník se zbraněmi. Který před 4 lety utekl do ciziny a od té doby si přeje jen pomstu, za zkažený obchod a za smrt své Evy.
„Chci je mít s cesty. Hlavně teď, když jsem rozjel další obchod. Nechci, aby mi zase ti dva zkazili plány!“
„Můžete se spolehnout. Své sliby plníme. Navíc teď, když mají na svědomí i mého bratra, to udělám s radostí.“a s těmito slovy odešel.
De Luca se zahleděl na fotografii milované Evy a pohladil ji. „Zaplatí nám za to, že nám vzali těch posledních společných chvil.“

„Tak Hartmute co pro nás máš? A prosím stručně.“začal Jan hned, aby z toho zase Hartmut neudělal hodinovou přednášku.
„Předem tě varuju po tom dnešním ránu nás jen tak něco nepřekvapí.“dodal ještě Semir.
Hartmut je jen pozoroval, jak to ze sebe vychrlili a až skončily tak vzal důkazní pytlík s náboji a ukázal jim ho.
Semir s Janem zaraženě na něj koukali.
„To jsou náboje. A…?“řekl Semir a s Janem pokračovali v nechápajícím pohledu.
Hartmut si povzdychnul a řekl, „To jsou projektily DSR1.“
Semir se stále nechytal, ale Jan už jo. „Z Terminátora?!“
„Hurá!“zvolal štěstím Hartmut
„A kde jsi je vzal?“
„Stříleli po vás na dálnici i z téhle zbraně. Což se divím, že jste to zvládli ve zdraví. Máte asi dost andělíčku strážních.“
„Máme tam nahoře protekci.“řekl Semir a pokračoval, „Ale řekni mi, kde přišli zrovna k této bouchačce!? Já myslel, že se před lety všechny zajistily?“
„Taky že jo.“byl si Hartmut jistej…
„Semire počkej. Máme tu nájemný vrahy, který na nás poslal, jak to tak vypadá, nějakej zamožnej chlapík. A čirou náhodou mají ti vrahouni bouchačku, kterou zrovna před lety prodával jeden z velkých pracháčů!“
„De Luca!“
„Jo! A jako dáreček jim dal takou účinnou pistolku.“
„V tom Winklerově domě toho bude víc.“
„Díky Hartmute!“řekly oba komisaři zároveň a pospíchali do Winklerova bytu. Cestou tam Semir volal Katrině, ať najde všechny možné informace o Marku de Lucovi za ty poslední 4 roky.

Semir a Jan přijeli k Winklerovu domu. Byla to spíš jednopatrová hala. Jan ladným kopem vyrazil dveře, „Račte.“
„Umíš i jiný způsob otvírání dveří?“zeptal se Semir se svou vtipnou grimasou a vkráčel do bytu.
„Umím, ale tenhle je můj oblíbený.“hnědooký komisař se pousmál a vešel dovnitř taky.
Semir s Janem procházeli byt. Semir začal prohledávat stůl a Jan si zašel do druhé místnosti.
Objevil tam dřevěnou bednu, tak vzal páčidlo, které bylo poblíž, a vypáčil poklop.
„Semire.“ Zavolal Jan.
Semir hned šel k němu do místnosti, „Co si našel?“
„Tohle přece známe.“a ukázal na bednu, ve které byla oběma velmi známá zbraň.
Najednou zazněl výstřel a střela proletěla těsně kolem Semira. Oba komisaři si okamžitě lehli k zemi. Výstřely padaly jeden za druhým.
„Po těch chlapících se mi už stýskalo.“prohlásil Jan a vyhlížel, odkud střílejí.
„To mě taky.“a začal po nich střílet.
„Semire!“řekl Jan a poklepal Semirovi na rameno.
„Co je?“
„Máme problém.“ Jan ukázal dopředu a u dveří byly láhve s plynem.
„A sakra! Padáme!“ zakřičel Semir a s Janem zdrhali pryč. Bratr Winklera uviděl v hledáčku láhve a střelil do nich. Celý dům vyletěl do vzduchu! Zločinci s pocitem že svůj úkol splnili, odjeli. Winklerův dům hořel jako pochodeň, výbuch nemohl nikdo přežít. Ale co naši komisaři?

V dýmu a mezi troskami domu, které byly odhozené explozí, se objevil pohyb. Byl to Semir a Jan. Včas se jim podařilo z domu utéct, jen vlna od výbuchu je odhodila a zasypala kusy trosek.
„Už mě to přestává bavit!“ prohlásil Semir a odhodil kus trámu.
„Jo…“souhlasil Jan a dal se do kašle.
pokračování příště...

Arrow 3.část
K Winklerovu domu dorazili kluci z technického. Hartmut šel hned k našim komisařům.
„Kluci řekněte mi. Jak dokážete, že kam vkročíte, tak to tam vypadá, jakoby se tam prohnalo stádo slonů s kulomety.“
„Já ti nevím, Hartmute. My za to nemůžeme, že máme v patách furt samí kazisvěty.“obhajoval Jan a oprašoval ze sebe ještě zbytky omítky.
Kolegové z technického vytáhli bednu z ještě hořících trosek a před komisaři ji otevřeli.
„Achjo ta bouchačka je snad nezničitelná!“ řekl Semir při pohledu na bednu s DSR1.
„Stejně jako vy kluci, že?“ prohlásil Hartmut a vzal si zbraň do ruky.
„Ooo… tahle zbraň je úžasná. Už jen její držení dodává člověku pocit nepřemožitelnosti.“ Rozplýval se Hartmut nad „pistolkou“ a Jan se Semirem si vyměnily pohledy.
„Miluju ji. Hned bych si z ní vystřelil.“a namířil na volný prostor.
„Aaa…“Chtěl Jan něco říct, aby Hartmuta zastavil, ale Semir byl rychlejší, „Hartmute!“ a sklonil mu zbraň dolů, „Opětovné shledání oslavíte později, jo? Teď to tady s kluky prohledejte a zavolej, jestli něco najdete. My pojedem na služebnu.“
„Dobře, ale jsem zvědavej, jestli v téhle hromadě suti, která kdysi byla dům, vůbec něco bude. Nejsem popelka!“
„Však ty si poradíš, Hartmute!“ zavolal Semir, když s Janem odcházeli k autu a odjeli na stanici.

Mezitím Winkler, dorazil k zámečku v lese.
„Ti dva policajti jsou mrtví.“řekl de Lucovi
„Omyl. Gerkhan a Richter stále žijí. Zase vás převezli, Winklere.“
„Já je dostanu! Teď už ano!“
„Ano dostanete je. Ale teď se postaráte o něco jiného, ty dva nechejte na potom. Převezte náklad do skladu. Dnes večer musí předání, dopadnou dobře a odjet do Francie odkud pojede dál do Turecka. Je vám to jasné.“
„Jistě.“ Řekl Winkler a odešel.
Do kanceláře vešel muž. Byl to de Lucův poskok, kterého před lety dostal Jan a dal mu pěknou nakládačku.
„Chtěl jste se mnou mluvit.“
„Ano. Ten Winkler je neschopný. Gerkhan a Richter stále žijí.“
„Mám se o to postarat já?“
„Ne tak docela. Ti dva musí pochopit, s kým si začali. Ten Gerkhan má rodinu, pozdravujte je ode mě, jak se sluší a patří.“ De Lucův poskok jen přikývl se zlověstným úsměvem na tváři a odešel splnit svůj úkol.

Semir a Jan přijeli na služebnu a namířili si to hned ke Katrině.
„Ahoj… Co jste zase prováděli?“narážela na zašpiněné komisaře od omítky.
„Potkali jsme starý známí, tak jsme si všichni řekly, že zbouráme dům.“odpověděl pohotově Jan
„Aha…Jak vidím, asi se vám to povedlo, že.“
„Přímo ukázkově. Máš ty informace o de Lucovi.“zeptal se Semir. Katrin přikývla a Jan se Semirem zaujali místo za ní. Semir se ještě nad Katrinou začal oprašovat.
„Hele to si neměl čas se oprášit?! Mám to teď tady všechno zaprášený! Technika prach nemá ráda!“otočila se přísně na Semira a Jan jen tiše přihlížel.
„Promiň, ale omítka většinou práší! A příště těm padouchům řeknu, aby nad námi zbourali něco míň prašného.“a začal se znova oprašovat. Jan už otáčel oči v sloup…
„Ty s tím nepřestaneš!“
„Víš, sestřičko, ono to nechce dolů.“
Jan už se radši odhodlal do sourozenecké rozepře vložit, jinak by tu byli do půlnoci.
„Mohu…“ přihlásil se Jan a s obavou ve tváři pokračoval, „ poprosit o ty informace?“
„Jo.“ Otočila se zpět k pc. „Jestli můj bratříček se svou očistou skončil.“
Semir se nadechnul, že ji na to něco řekne, ale Jan ho zastavil a dal mu ruku kolem ramene a s úsměvem na tváři odpověděl za něj.
„Jasně, bratříček už přestane. Povídej, co si zjistila.“
„Tak ten váš známí, de Luca, celý ty čtyři roky pobýval v cizině a to ve Francii. Odcestoval tam hned po soudu.“
„Na ten si pamatuju, tak rychlej soud se vidí málo kdy. Vyřízeno a osvobozeno rychlostí blesku a to doslova!“ komentoval Jan.
„Přesně, de Luca tehdy podplatil snad všechny.“
„A ty co se mu podplatit nepovedlo, tak ty uklidil z cesty taky pěkně rychle.“pokračoval Jan.
„No tak toho „rychlíka“ máte zpátky v Kolíně a to už měsíc. A jak to tak vypadá, rozhodl se rozjet znova obchody se zbraněmi. Dokonce jste mu už jeden obchod možná překazili.“
„Opravdu?“řekli oba.
„Ano, ten náklaďák plných zbraní před 2 dny.“
„Ahá! No jo ten nám kriminálka zvala, tak pohotově, že jsme ani nestihli zjistit, jestli měli vůbec pokutu aspoň za špatný parkování.“řekl Jan.
„Od nich jsem zjistila, že právě Mark de Luca možná stojí za velkým růstem obchodu se zbraněmi v Kolíně v posledním měsíci.“
„Jsme celkem malé městečko. Tady se hned rozkřikne, že je velká ryba z branže zpátky v rybníčku.“okomentoval Semir.
„Jenže de Luca je spíš lidožravej žralok, který má sto chutí si nás dva dát k večeři v podobě shushi.“ poznamenal Jan.
„Ale my mu tu chuť ještě znechutíme.“řekl Semir a zazvonil mu mobil, šel vedle do kanceláře.
Katrin na počítači přepnula stránku a objevil se tam spis muže. Jan si toho všimnul…
„To je ten de Lucův kumpán, kterýho jsem tehdy zatkl. Slušně se pral, myslel jsem, že mám po voku.“
„Tak ten Rudge je na svobodě. Před 2 týdny ho propustili za dobré chování.“
„To dobrý chování bych chtěl vidět. Takže de Luca si dává dohromady svůj tým. Super. Díky Katrin.“a šel do kanceláře za Semirem, který právě dotelefonoval.

„Ahoj Andreo.“ Zavěsil.
„Ale, rodince se zastesklo po svém tatínkovi Semirkovi.“
„Andrea s malou jsou už doma.“řekl Semir , ale ne zrovna s velkou radostí.
„Počkej, já myslel, že mají přijet až pozítří.“
„To měli, ale malá nastydla. Tak od tchýně přijeli dřív.“
„Neříkáš to s velkým nadšením. To kvůli de Lucovi, že jo?“
„Ano. Byl bych radši, aby teď byli co nejdál, když jde po nás.“do kanceláře vešla Katrina. „Máte jít k šéfce.“
Před domem Semira stál černý Chrysler a v něm de Lucův poskok, který sledoval Andreu s malou, jak vykládá věci z auta.
Semir s Janem byli zatím u šéfky. Řekli ji, co ví a, že po nich jde de Luca.
„Mluvila jsem s lidmi od zahraniční kriminalistiky. Jsou si jistí, že de Luca za dobu co byl v cizině získal kontakty na prodej zbraní do Turecka přes Francii. Podle nich chce Luca tady v Kolíně předat zboží francouzskému zákazníkovi. Běhen pár dní možná už dnes. Ale…“ řekla šéfová, komisařům co zjistila, po četných telefonech se svými kontakty.
„Jsou to jen domněnky. Nejsou důkazy.“dokončil Semir po šéfce.
„Přesně tak. Hodilo by se de Lucu chytit při tom předání.“
„To půjde těžko, když nevíme přesný den, čas a místo.“
„To musíte zjistit, vy. A přitom na sebe dejte pozor. De Luca má na vás stále namířeno a určitě nechce, abyste mu obchod překazili.“
„Ale my mu ho překazíme.“ Byl si jistý Semir a s Janem odešli z šéfčiny kanceláře.
Jen co vešli do své kanceláře Semir si vzal mobil a volal Andrey.
„Kontroluješ rodinu.“
„Chci si být jistej, že jsou v pořádku.“
„Semire neboj, nic se jim nestane!“
„Jistota je jistota.“ Řekl Semir a čekal, až to Andrea zvedne.
„Ahoj miláčku. Je vše v pořádku?“zeptal se hned Semir
„Ano je, dokonce máme i vybaleno. Ale proč se ptáš? Má to něco společného s de Lucou?“
„Jak o tom víš?“
„Semire, přede mnou nic neutajíš, hlavně, když ti jde o život.“
„Já vím. Ale dávej teď pozor, ten chlap může mít v plánu cokoli.“Andrea stála u okna, uviděla černou Toyotu s mužem uvnitř. „Andreo?“
„Semire, venku stojí auto a vněm muž, který tam je, už co jsme přijely.“
„Vem malou a schovejte se, jsem tam hned!“ Semir okamžitě s Janem vyrazily k Semirovu bytu.

Andrea hned utíkala do obýváku, vzala Aidu a schovala se za gauč. V té chvíli do domu začali pronikat kulky. Andreu jedna ze střel škrábla na rameni. Střepy lítaly všude a kulky zrovna tak. Do této přestřelky přijeli Semir s Janem. De Lucův muž si jich všiml a hned zdrhal k autu, aby ujel. Semir běžel do domu a Jan se vydal za střelcem.
„Andero!“volal Semir hned jak vběhl do domu. Uviděl ji, jak vstává ze země s malou v náručí. Semir šel k nim a s úlevou, že se jim nic nestalo, je objal.
Jan zatím pronásledoval černý Chrysler a v něm prchajícího padoucha, kterého poslal de Luca.
Obě rychle jedoucí auta se blížily ke křižovatce. Rudge vytáhl zbraň a začal po Janovy střílet, aby se ho zbavil.
„Sakra! Tak to mému autíčku, dělat nebudeš!“reagoval podrážděně Jan na to, že jeho mercedečku ustřelil zpětné zrcátko.
Vytáhl svou zbraň a přidal na rychlosti, až se dostal vedle ujíždějícího Chrysleru. Rudge si ho všimnul a začal do Mercedesu vrážet. Jan se držel dlouho, ale nakonec ho vytlačil na chodník, kde zrovna nesli velkou skleněnou desku. Jan jí projel a pak se vrátil na vozovku. Přitom se díval za sebe, jestli se nikomu nic nestalo.
Rudge viděl nákladní auto s kontejnery na chemikálie, které vyjíždělo zprava na křižovatce. Zrychlil a křižovatku projel, přitom zkřížil cestu náklaďáku. Ten zabrzdil a tím se převrátil, celý náklad se dostal na cestu a začal hořet. Auta začali vrážet do sebe a lidé utíkali pryč. Jan zastavil a spěchal k řidiči náklaďáku, který byl uvězněn v kabině. Vylomil dveře a spěchal, sním dál od náklaďáku, který za nimi vybuchl. Jan šel ke svému autu zavolat posily a přitom sledoval tu spoušť a vesele ujíždějící černý Chrysler. Najednou mu zazvonil mobil.
„Richter. Andreo?! Co se děje?“
„Jane, Semir jel za de Lucou! Nešel zastavit.“
„Kamže jel!? On se zbláznil. Díky Andreo, hned za ním jedu.“
Jan hned nasedl do auta se slovy „Cholerik jeden bláznivej!“a volal Semirovi, ale ten nebral. Dupl na plyn a spěchal za ním.

Semir přijel k de Lucovu zámečku. Šel hned ke dveřím a zazvonil. Otevřela služebná.
„Gerkhan, dálniční policie. Je doma pan de Luca?“
„Ano, je nahoře v kanceláři. Mám vás ohlásit.“
„Ne, děkuju. Ohlásím se sám.“a vběhl dovnitř „Ale…“chtěla ho zastavit, ale Semir už byl pryč.
Semir vešel do kanceláře, „Dobrý den!“ de Luca vstal.
„Ale, komisař Gerkhan. Naposledy jsme se viděly, před 4 lety u soudu.“
„Jo a pěkně rychle jste se odtam vypařil.“
„Nebyl důvod, proč bych tam měl být. Přišel jste mě přivítat, že jsem zase v Kolíně? Jak se vám vlastně daří? A kde jste nechal svého kolegu, pana Richtera?“
„Přivítání by to mohlo být. A daří se nám celkem dobře, jak já tak můj parťák stále ještě žijem. I když vy se snažíte o přesný opak.“
Jan právě přijel k zámečku. Viděl auto kolegů, které si Semir vypůjčil a namířil si to rovnou ke dveřím.
„Richter, dálniční policie je…“
„Pan de Luca je nahoře v pracovně.“řekla hned služebná a už nebránila Janovi vejít dovnitř.

„Já? Proč bych měl chtít, aby se vám nebo vaší rodině něco mělo stát?“dělal de Luca nevinného. Semir ho vzal za sako a přitlačil k dřevěné stěně. De Lucovi muži chtěli zasáhnout, ale Luca jim naznačil, aby nic nedělali.
„Teď mě dobře poslouchejte de Luco! Nechte moji rodinu na pokoji!“a přitlačil Lucu ke zdi
„Nevím, o čem to mluvíte, pane komisaři. “Jan vešel do Markovy kanceláře
„Semire!“a chytil ho za rameno.
„Vy víte moc dobře, co tím myslím. Jestli ještě jednou pošlete své lidi na někoho z mých blízkých, tak přísahám, že vás zabiju!“Jan Semirovi věnoval pohled, ať de Lucu pustí…
„To má být výhružka?“
„Varování!“ Semir de Lucu pustil ze svého sevření a odešel, Jan už chtěl jít za ním.
„Váš partner se moc neovládá. Měl byste na něj dát pozor, aby se mu nestala nějaká nehoda.“ Jan měl sto chutí mu jednu vrazit, ale přemohl se.
„Radši mlčte a držte se od Semira a jeho rodiny dál, jestli ne, tak přísahám, že vás zabiju já sám.“
„Ještě se setkáme, pane Richtere.“ Jan už radši na to neodpověděl a šel pryč, protože by se asi už dlouho neovládnul a de Lucu by se vší chutí zabil.
pokračování příště...

Arrow 4. část
Semir a Jan přijeli ke služebně. Semir byl rozčílený do ruda a hnal se na služebnu tak, že za ním Jan musel utíkat, aby ho dohonil.
Jen co vešli do své kanceláře Semir shodil papíry ze stolu, aby si aspoň trochu ulevil za svého rozčílení. Jan radši zavřel dveře.
„Semire klid! Co tě to napadlo jet tam!? A ještě k tomu sám!“
„Klid!? De Luca se nás snaží zabít a nejhorší je, že ne jen nás, ale i moji rodinu! Jak mám být teda klidnej!“
„Dobře, ale to neznamená, že se mu pojedeš naservírovat, jak na stříbrnej podnos.“Semir provinilecky sklonil zrak dolů. „A když už se teda rozhodneš někam bezhlavě rozjet, tak aspoň ne sám.“
„Promiň, ruply mi nervy. To, že jsem mohl přijít o Andreu a malou…“
„Semire, je u nich hlídka. Nic se jim nestane.“ Do kanceláře komisařů vešla šéfka.
„Pane bože, Semire, co vás to jen napadlo.“
„Šéfová, promiňte. Už jsem si jedno kázání vyslechl a to mi stačí. Příště se vyprovokovat nenechám.“
„V to doufám, ale zrovna u vás mám pocit, že jedna domluva nestačí.“
Ve dveřích se objevila Katrina, „Semire, Jane, něco mám.“Všichni na ni pohlédli s očekáváním.
„Mluvila jsem s lidmi od kriminálky a řekli mi, že dnes kolem šesté přistálo letadlo z Francie. A na palubě měl být Pierre Rischard. Velký francouzský boháč a hlavně v podsvětí známí jako překupník se zbraněmi. Jsou si jistí, že to on má být tím francouzským zákazníkem, se kterým se má de Luca setkat.“
„Přiletěl v šest, tak to předání klidně může proběhnout už dneska.“napadlo Jana
„To je fakt. Víjou kde je teď Rischard?“Zeptal se Semir.
„Bohužel ne, cestou z letiště se jim ztratil.“
„A prej, že jsme my policejní zelenáčci.“nezapomněl to Semir okomentovat a šéfka mu na to nezapomněla věnovat pohled.

Mezitím se blížila doba předání. Do skladu Winklerovi lidé dovezli celý náklad zbraní. Na vše dohlížel Mark de Luca a jeho pravá ruka Rudge právě přišel k němu.
„Zboží je už převezené. Winkler se činil.“
„To je dobře, aspoň něco se mu povedlo. Zákazník z Francie přijede za hodinu tak je ještě čas.“
„Co ti policajti? Můžou vám překazit obchod.“zeptal se Rudge.
„Můžou. Ale my je tu budeme čekat. Využijeme jejich snahu nás chytit, proti nim. Komisaři Gekhan a Richter dnes zemřou.“řekl s předsvědčením de Luca a byl rozhodnut, že se tak stane.

Zatímco se de Luca připravoval na předání zbraní a vymýšlel, jak se komisařů při tom zbavit.
Semir s Janem hledali místo, kde k tomu předání má dojít, sice tušili, že jim tam půjde o život.
„Pochybuju, že to předání bude na místě nebo poblíž něčeho co de Luca vlastní.“ Řekl Jan a dal jednu ze složek na hromadu spisů.
„Taky myslím, stejnou chybu neudělá.“
„Nenašli něco kluci z technického v tom domě?“vzpomněl si Jan.
„Myslíš tu hromadu suti? Co z toho domu zbyla?“připomněl mu Semir v jakém stavu ten dům skončil.
„Přesně tu myslím, třeba se Hartmutovi podařilo předělat se na Popelku druhou a něco našel.“
„Popelka druhá se hlásí!“prohlásil zrzavý technik stojící ve dveřích.
„My o vlku a on už tady, ten lišák zrzavej je.“ Řekl s úsměvem Semir.
„Našli jste tam něco?“
„Našli, ale že by to bylo zrovna jednoduchý, to ne. Nechali jste tam pěknou spoušť!“
„Hartmute, my víme, ale už se vymáčkni.“popoháněl Semir. Hartmut dal na stůl sáček s nějakým asi přístrojem, který byl v dost dezolátním stavu.
„Co to je?“ zeptal se Semir, který tápal nad tím, co to mohlo být.
„To co vám nejspíš pomůže najít ty padouchy.“
„Aha. A co to bylo kdysi?“ chtěl vědět Jan.
„GPS.“
„Tohle bylo GPS!?“nemohl uvěřit Semir
„Hartmute, neříkej mi, že si dokázal z téhle hromádky součástek dostat nějakou informaci!?“pokračoval Jan, který na tom byl stejně jak Semir.
„Dokázal. Dvě adresy.“ A sedl si k Semirovu počítači. „Voila! Tahle byla nejčastěji zadaná a taky nedávno. Včera.“ Ukázal na první z adres.
„Berrenrath, tam je hodně opuštěných míst a skladů.“ řekl Jan a díval se na ty adresy.
„ Opuštěné sklady, to je to pravé na nějaké předáníčko.“dodal ještě Semir
„Hartmute, ty si kouzelník.“řekl Jan.
„Někdy si tak připadám, protože, co vy mi vždy donesete za trosky. Já u toho doslova maturuju.“
„No vidíš, jak se díky nám můžeš zdokonalovat.“prohlásil povzbudivě Semir a vzal si ze židle džínovou bundu.
„A my se na to místečko pojedem podívat. Díky Hartmute.“řekl Jan a poplácal chytrého technika po rameni a se Semirem vyšli z kanceláře.

„Jane, Semire.“zastavila je Engelhardtová, „Kam jedete?“
„Máme adresu, na které možná de Luca chce předat zboží.“ Informoval Jan šéfovou
„A to tam chcete jet samy?“
„Šéfová, jen to tam obhlídneme. Třeba tam nikdo nebude.“uklidňoval Semir.
„Třeba tam někdo bude. A bude vás čekat s otevřenou náručí, aby se vás mohl zbavit. Počkáte na zásahovku a pojedete tam s nimi.“
„Ale šéfová. Nebudeme tam hnát zásahovku, když tam možná nikdo nebude. Jestli něco najdeme, dáme vědět.“
„Semire, Jane, proč se mermomocí snažíte de Lucovi usnadnit práci.“snažila se Anna to svým komisařům vymluvit. Ale věděla že, i kdyby je zavřela do místnosti bez oken a bez dveří, tak oni by si našli skulinku, jak se odtam dostat.
Pohlédla na ně „Dobře, ale jestli se do hodiny neozvete, tak za vámi posílám třeba i armádu!“

Ve skladu se blížil čas k předání. Zákazník z Francie má dorazit, co nevidět.
„Máte lidi už všude?“zeptal se Luca Rudgeho.
„Ano, jestli ti dva policajti přijdou, budete to vědět včas.“oznámil Rudge a šel ke svým lidem ještě něco zařídit.
De Luca vytáhl ze saka fotku. Byla na ni Eva, „Už to nebude trvat dlouho a ti dva zaplatí, svými životy, tvoji smrt. Už brzy!“
Na stanici zatím Anna Engelhardtová doslova hypnotizovala hodiny. Říkala si, jestli udělala dobře.
Jestli, přece jen, neměla radši s komisaři někoho poslat a nenechat je tam jet samotné. Nemohla se toho špatného pocitu, co odjeli, zbavit.
„Šéfová, část zásahovky je už připravená. Čekají jen na váš příkaz k odjezdu.“informovala ji Katrina a Anna si začala říkat, jestli je už nemá vyslat.
I když do domluveného času zbývalo ještě 15 minut. Chvíli se rozmýšlela a pak dopověděla, „Dobře Katrino, ať vyrazí za 5 minut. A informujte i záchranku, vyjedou s druhou částí.“Chtěla mít Anna jistotu, kdyby se něco stalo.

Modrý Mercedes přijel k jednomu ze starých skladišť. Jan zaparkoval tak, aby si jich nikdo nevšiml. Jenže o nich už někdo věděl a neváhal to dát vědět…
„Je tu nějak rušno, na to že to tady má být zavřený.“ Komentoval Semir vjezd do skladu.
„Tak se půjdeme na to rušné setkáníčko podívat blíž. Jo a radši informuj šéfku už teď.“
„Chceš se podělit se zásahovkou o padouchy.“
„Chci dát posilám šanci sem dorazit trošku včas a ne až den po akci.“dořekl Jan svou myšlenku o pravidelném příjezdu posil pozdě a vystoupil.
Spolu se Semirem vylezli na střechu skladu, ve kterém se schylovalo k předání. Jan pozoroval co se děje uvnitř a Semir se konečně dovolal šéfce.
„Šéfová, tady Semir.“
„Semire, konečně, že vám to trvalo!“nezapomněla Semira hned napomenout…
„Vždyť nás přece znáte, šéfová.“
„No, právě. Co jste zjistili?“
„Trefily jsme do černého. To předání proběhne tady a co nevidět.“
„Dobře, poslala jsem už za vámi část posil, měly by dorazit za 5 minut.“
Zatím co Semir telefonoval, do skladu se doneslo, že jsou tady. Rudge to hned oznámil de Lukovi. „Máme návštěvu. A jsou tu samy.“
De Luca potěšen touto zprávou se pousmál, „Výborně, tak je přiveďte sem.“přikázal pak Rudgemu.
Jan viděl, jak si ti dva tam něco povídají a instinkt mu říkal, že tu něco nehraje. Potvrdil mu to i Rudgeho pohled směrem ke střeše.
Jan se začal dívat kolem. Uviděl de Lucovi lidi, kteří byli postavení všude na okolních budovách, sledujíc vše co se jen pohne.
Semir ještě telefonoval a Engelhardtová mu nezapomněla připomenout, aby se do ničeho nehrnuli, „A Semire, hlavně nic nepodnikejte dokut nedorazí zásahovka! Jasné?!“
„Jistě šéfová.“a zavěsil… „Tak první část kavalérie tu bude za 5 minut.“oznámil Semir hned Janovi, který sledoval okolní domy s obavou v očích.
„Myslím, že 5 minut nemáme, Semire.“
„Co? Proč?“podíval se na něj nechápavě a v tu chvíli mezi nimi pro svištěla kulka a rozbila okno. Jan a Semir pohlédli na díru v okně, „Proto.“ Oba neváhali a pádili pryč. Přitom měli kulkovou smršť za sebou.
„Už by po nás mohli přestat dneska střílet.“ říkal cestou Semir. „Tak jim to řekni!“
Z jednoho výklenku se na ně vrhli dva muži, od de Luci. Komisaři je přemohli několika chvaty a pokračovali dál.
Konečně se dostali dolů ze střechy, ale tam už na ně čekali další, včele s Rudgem je obklíčili. Nešlo kam utéct…

V poutech je odvlekli do skladu. Kde čekal de Luca, který už uzavřel obchod s francouzským zákazníkem.
„Omluvíte mě na chvíli? Moji lidé vám zatím ukážou zboží.“poručil jednomu z mužů a Rischard sním, odešel k nákladu zbraní. Přitom k de Lucovi dovedli Semira a Jana.
„Naši dálniční komisaři. Snad jste už nechtěli odejít?“
„Nechtěli jsme rušit.“odpověděl Jan
„Věděl jsem, že přijdete. Ale obchod mi už nepřekazíte.“
„To si jen myslíte. Utéct se vám tentokrát nepovede de Luco!“reagoval Semir na de Lucovu jistotu.
„O tom pochybuju. Doufám, že jste si stihli napsat poslední vůli.“na to Rudge a Winkler namířili na Semira a Jana zbraně.
„Sbohem…“řekl ještě de Luca a jeho lidé se chystali zmáčknout spoušť…
Najednou byly slyšet přijíždějící posily. „Zabte je!“rozkázal de Luca. Ale Jan neváhal a vykopl zbraň Rudgemu a Semir udělal totéž Winklerovi.
Do skladu vběhla zásahovka. Zavládl zmatek a kulky létaly všude. Semirovi a Janovi se podařilo vyváznout a každý se vydal jiným směrem.
Jan za Rudgem a Semir za Winklerem. Mark de Luca zmizel…

Jan vyšplhal na střechu kam Rudge utekl. Ten se na něj vrhl ze zadu s železnou tyčí, ale Jan si všimnul a včas uhnul.
Semir byl na stopě Winklera. Šel dlouhou chodbou, až dorazil do haly, kde ho uviděl. Namířil zbraň a zavolal, „Winklere, stůj!“na to se Winkler zastavil a otočil.
„Ale Gerkhan, kde si nechal svého kolegu?“
„Nevím o tom, že bychom si, my dva, potykaly. A můj parťák, právě chytá tvého kumpána. Brzy se setkáte v jedné cele.“ Winkler se chladně pousmál, „To se uvidí.“ zatáhl za nějakou šňůru a na Semira se vysypala suť. Winkler se hned s ním začal prát.
Přitom na střeše bojoval Jan s Rudgem a povedlo se jim propadnout oknem do skladu. Naštěstí dopadli na kusy papírových krabic.
Oba měli řezné rány od úlomků skla a bylo na nich už znát vyčerpání. Rudge vytáhl nůž a začal Jana s ním ohrožovat. Jan jen těsně uhýbal zásahům, ale nakonec se mu podařilo nůž Rudgemu vyrazit.
Semirovi se povedlo z nečekaného Winklerova útoku dostat. Semir Winklerovi vůbec jejich zápas neulehčil. A nakonec Winklera dostal na lopatky.
Jan to měl těžší, Rudge byl silný soupeř. Po několika úderech se Jan ocitl na zádech. Rudge vedle uviděl svůj nůž a využil Janovi nepozornosti.
Nestihl uhnout a Rudgeho nůž ho zasáhl do levého ramene. Jan zakřičel bolestí, ale i přesto našel síly, aby Rudgemu oplatil ránu.
De Lucův poskok nezůstal dlouho omráčen a znova se na Jana vrhl. Nějakým způsobem se Janovi podařilo dát nůž mezi ně. A tentokrát to odnesl Rudge, který se svalil mrtev vedle Jana.
Ten se pomalu postavil a přitom měl pravou ruku na ráně na rameni, aby zmírnil krvácení. Když popošel dál od Rudgeho těla, začal mít divné tušení.
Instinkt mu říkal, že není v místnosti sám a někdo stojí za ním.
Najednou zazněl výstřel...
Jan ucítil velkou bolest v zádech a chlad rozlévající se po celém jeho těle. Svalil se bezmocný na zem. Slyšel kroky blížící se k němu a siluetu postavy, která se nad ním zastavila…

Semir uslyšel tu zlověstnou střelbu. A s pocitem, že se něco stalo, připoutal Winklera a rychle se vydal tam, kde zazněla. Vběhl do haly.
Když spatřil uprostřed, skoro nehybně ležícího Jana a kolem něj kaluž krve, strnul hrůzou. „Jane!“
Semirovi před očima problesknul, jemu velmi známí obraz, který už nechtěl nikdy v životě vidět. Neváhal a utíkal svému partnerovi na pomoc.
Když k Janovi doběhl, klekl si a zdvihnul mu hlavu. Uviděl krvavou ránu pod hrudí. Jan byl sice při vědomí, ale velmi zesláblý. „Semire…“těžce dostával ze svých úst.
„To bude dobrý, hlavně klid.“snažil se Semir uklidnit Jana a vlastně i sebe.
Za Semirem se objevila postava muže. Semir si nevšiml, ale Jan ano a hned ho chtěl varovat, „Pozor, Semire!“ Na to se Semir otočil a chtěl vystřelit, ale útočník byl rychlejší a vystřel Semirovi zbraň z ruky.

Když pohlédl směrem, odkud střelba vyšla, už věděl, kdo tím útočníkem byl. Mark de Luca,který na něj stále mířil.
„De Luca! Myslel jsem si, že jste už dávno pryč.“
„Přece si nenechám ujít příležitost, kdy můžu zabít dvě mouchy jednou ranou.“popošel blíž k němu, „Byl jsem si jistý, že vás přivolám, když váš partner bude potřebovat pomoc.“ Luca zastavil u Jana, „Bohužel, asi mu už nepomůžete.“
Semir pohlédl na Jana, kterého pomalu opouštěl život.
„Je hrozné vidět umírat někoho, kdo je nám blízký, že.“neodpustil si de Luca poznámku.
„Ty hajzle!“nevydržel už Semir a chtěl se na de Lucu vrhnou a se vší chutí ho zabít. Ale Luca ho zarazil tím, že namířil na Jana.
„Radši zůstaňte tam, kde jste. Přece nechcete, abych urychlil vašemu kolegovi cestu na onen svět.“
„Za to zaplatíte de Luco. Tentokrát trestu neujdete.“
„Touto dobou jsem měl v plánu už být daleko s pocitem, že vy dva mi už cestu nezkřížíte. Ale pro vrahy co jsem najal, jste byli tvrdý oříšek. Takže to budu já, kdo vás zabije. Jak se říká, co si člověk neudělá sám, to nemá.“
A už chtěl zmáčknout spoušť, ale Jan tomu zabránil. Chytl de Lucu za nohu a vyrušil ho tak, že Semira minul.
Semir de Lucovi nepozornosti využil a začal se s ním o zbraň přetahovat. Jan zůstal bezmocně ležet a sledoval Semira s De Lucou. Byl sice velmi vážně zraněn a cítil se jak ochrnutý, ale věděl, že musí něco udělat. Že nesmí dovolit, aby de Luca Semira zabil i za cenu toho, že by to stálo jeho život. Před sebou spatřil Semirovu pistoli, kterou mu Luca vystřelil z ruky. Jan sebral všechny své poslední síly, které mu zbývaly a snažil se ke zbrani co nejdřív dostat, dokud nebude pozdě.
De Luca Semira přemohl a hodil ho na zeď. Malého komisaře to omráčilo a nemohl se nijak bránit. Luca vzal pistoli a namířil na bezmocného Semira.
„Teď už mi nic nezabrání, abych tě zabil.“pomalu stláčel spoušť.
Vyšel výstřel…

Semir otevřel oči. Bylo mu to divné. Měl být přece mrtví. Pohlédl před sebe, kde stál Mark de Luca. Ten se pomalu skácel k zemi mrtev.
Na to se Semir podíval tam, kde měl být Jan. Uviděl ho, jak leží na prsou a v ruce svírá jeho zbraň. Hnědooký policista věnoval Semirovi unavený úsměv, pak ho opustila všechna jeho síla a dočista vysílen omdlel.
„Jane!“ zavolal vyděšeně Semir a spěchal ke svému parťákovi. Opatrně ho otočil a pod hlavu mu dal svou bundu. Když se podíval na střelné zranění pod hrudí, zavalil ho pocit bezmoci. Mladý kolega ztěžka oddychoval a měl polo zavřená víčka.
„Jane, vydrž, pomoc tu bude každou chvíli.“
„Už jsem myslel, že to nestihnu.“promluvil tiše Jan
„Byl bych radši, kdybys nemusel nic stíhat, když si na tom takhle.“a s obavou pohlédl na krvavou ránu, „Mysli taky trochu na sebe, někdy.“dořekl Semir a malinko se pousmál.
„Já myslel, že to dělám furt.“ pobavilo ho to taky, sice jeho smích se prolínal s nepříjemným kašlem.
„Nemohl jsem přece dovolit, aby zabil i tebe.“řekl Jan a začal usínat.
Semir se zarazil, „Ty neumřeš! Tady ani nikde jinde! Slyšíš!“vymlouval Janovi.„Semire já…“
„Ne! S tím se nebudu smiřovat. Ty to přežiješ!“a začal se dívat kolem.
„Kde se couraj.“vyhlížel slíbenou, další část posil a doufal, že přijedou včas.
„Jako vždy až po akci. Vždyť je znáš…“odpověděl mu Jan, který pomalu ztrácel vědomí.
„Jednou by mohli udělat výjimku, třeba dneska.“Jen co to dořekl, byly slyšet houkačky, „Už jsou tady! Slyšíš, Jane.“
Ale Jan už ho neslyšel. Semir pohlédl na něj a zarazil se. Bál se, že už je pozdě. Změřil mu tep.
Jan stále žil, ale smrt se k němu blížila mílovými kroky.
„Jane, prosím tě vydrž! Nenechej tu mrchu, taky nad sebou vyhrát! Prosím, nedělej mi to! Jane!“Prosil ho Semir a do haly vešli zdravotníci.
Naložili Jana do sanitky a Semir se od něj nechtěl ani na chvíli hnout.

Do nemocnice přijeli rychle. Jana odvezli rovnou na sál. Semir by nejraději šel za ním, ale sestra ho zastavila.
„Tam nemůžete. Počkejte tady!“zavřela dveře, „Ale…!
K Semirovi přistoupila doktorka. „Pane Gerkhane, pojďte semnou. Ošetřím vám tu ruku.“
Semir se bránil, „Ne… Mě nic není. On potřebuje pomoc.“
„Prosím pojďte. Tím že se nenecháte ošetřit, svému kolegovi nepomůžete. Stejně se teď nic nedozvíte.“ Semir poslechl a odešel s ní do ordinace, kde mu ošetřila postřelenou ruku.
Semir se pak vrátil na studenou nemocniční lavici před sálem. Kde má člověk pocit, že jedna pouhá minuta trvá snad věčnost...
Že je ve filmu, který si někdo pouští, co nejpomaleji to jde a snad stále vrací zpět...
Semirovi při tom dlouhém čekání, probíhalo hlavou miliony otázek. Odpovědi na ně čekal ze dveří, pro něj zavřených, a které stále očima hypnotizoval.
Jediné v co mohl doufat, že budou kladné. Ale i to ho opouštělo, při pohledu na své oblečení, které bylo od krve. Své a hlavně jeho parťáka.

Po dlouhé chodbě spěchali další kolegové z dálniční policie. První Katrin, následovaná Annou, Hottem a Bonrathem.
„Semire, si v pořádku? A co Jan? Jak je na to?“ptala se hned Katrina.
Semir se nepřestal dívat před sebe. „Nevím. Asi špatně. Je na sále už přes dvě hodiny. Nikdo mi nechce nic říct.“
„Jan je silnej kluk, určitě to zvládne.“ujišťoval Hotte.
Otevřely se dveře od sálu a vyšel jeden z lékařů. Semir hned vyskočil a šel k němu. „Pane doktore, jak je na tom?“
„Operace dopadla dobře. Stabilizovali jsme ho, ale i tak je v kritickém stavu. Zranění bylo velmi vážné.“
„Přežije?“chtěl vědět Semir.
„Nechci vám brát ani dávat naděje. Jestli bude žít, ukážou následující dny.“Semir by radši slyšel rovnou, co bude s Janem. A ne odpověď, která znamená další dlouhé čekání.
„Můžu jít k němu?“
„Jistě, ale jen na chvíli.“
Semir vešel do pokoje intenzivní péče. Přistoupil k lůžku, kde ležel Jan bez známek života.
Jediné co říkalo, že žije, bylo pípání přístrojů, kterých bylo v pokoji spousta. Semir se cítil bezmocný. Nemohl svému parťákovi nijak pomoct, tento souboj vedl jen on.
Semirovi zbývalo jediné. Čekat…
Konec
pajasekacka
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
mimika


Založen: 05. 12. 2009
Příspěvky: 28
Bydliště: Komárno, SK
Odpovědět s citátem
skvela poviedka

ta akcia a ten humor je presne ako z ozajstnej kobry Laughing Razz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
RockySmile11


Založen: 12. 04. 2009
Příspěvky: 26
Bydliště: Třebíč
Odpovědět s citátem
Jé, Pájo, to je suprový! Laughing
Nejlepší byla konverzace mezi Janem a Semirem: "Nevím jak ty, ale já dávám přednost si zaplavat radši ve vodě než v hnoji!“ Laughing
No, já nemůžu Smile Laughing
Super, super!!!
Střela mu udělala na hlavě nehezký šrám? Chudáček Embarassed Laughing
Místo toho, abych si chystala věci za kámoškou do Prahy, tak jsem tady a čtu povídky Laughing
Ale musím říct, že takhle je vážně skvělá! Smile
Jen tak dál Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Slušně jsem se pobavila. Budu se těšit na pokračování. Doufám, že budeš pokračovat tak dobře, jak jsi začala. Těším se.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Blesk z čistého nebe
Katrina


Založen: 30. 09. 2008
Příspěvky: 38
Bydliště: Trutnov
Odpovědět s citátem
úžasná povídka jen tak dál ! Smile
těším se na pokráčko Smile Wink

_________________
Tom: "Poď parťáku, někam tě zvu!"
Semir: "Ty ?"
Tom: "Co je ?"
Semir: "No ale doufám, že to taky zaplatíš. "
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Kamilla


Založen: 28. 12. 2009
Příspěvky: 6
Odpovědět s citátem
prostě bez chyby,jako vždy...nemůžu se dočkat na pokráčko!!! Very Happy Twisted Evil
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Přidána další část povídečky doufám, že se bude líbit Wink

Všem děkuju za komentáře! Moc jste mě potěšili. Embarassed
Jsem ráda, že vás moje povídka nadchla a doufám že vás nezklamu v dalších pokračováních. Exclamation Laughing
pěkné počteníčko Smile

_________________
"Počkat! Kam se to hrnete!
"Jdu s váma!"
Semir: "Prosím vás. To není nic pro začátečníky!Nechci vás urazit.Jste dobrej kikboxer a prvotřídní kapsář a zvysoka kašlete na předpisy!Pojďte semnou.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
I pokračování je super. Kéž bych takhle taky uměla psát. Těším se na pokráčko.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Skvělá povídka.

„Co to sakra bylo!?“
„To byl blesk z čistého nebe.“


komisaři by si měli rozmyslet, o čem se budou bavit, jednou by se jim to mohlo vymstít. Zajímavý námět, chudáčci komisaři, snad to ve zdraví přežijí.

„Šéfová, tentokrát jsme v tom opravdu nevině.“začal vysvětlovat Semir

jakoby někdy za nějakou nehodu mohli Twisted Evil

„On má dům!?“zeptal se Semir.
„Ne, on bydlí na stromě.“neodpustil si Jan poznámku


tohle bylo dokonalý.

Ještě k závěrečnému výbuchu, jsem ráda, žes to neutnula a rovnou jsi řekla, že Semir s Janem jsou v pořádku, ale měli štěstí, že tam vrazi nezůstali o chvilku dýl.

Těším se na další pokráčko Twisted Evil Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
přídáno další pokračování povídky Very Happy
cobro 12, AnnaE děkuju vám za krásné komentíky, moc mě potěšily Wink

_________________
"Počkat! Kam se to hrnete!
"Jdu s váma!"
Semir: "Prosím vás. To není nic pro začátečníky!Nechci vás urazit.Jste dobrej kikboxer a prvotřídní kapsář a zvysoka kašlete na předpisy!Pojďte semnou.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
„Cholerik jeden bláznivej!“ Laughing Laughing

naprosto s Janem souhlasím. Tak by mě zajímalo jestli si de Luca vezme Semirovo varování k srdci. Pěkné pokráčko a těším na další Wink Twisted Evil

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Zpívejte oslavné písně... Laughing
Tak vám tu dávám konečně poslední část povídky. Omlovám se, že to tak trvalo, ale zase se proti mě všechno spiklo. Škola, počítač, prázdniny prostě vše Rolling Eyes Evil or Very Mad
No doufám, že se vám finish bude líbit. A budu se snažit dodat brzy další povídku, která navazuje na tuto. Čím to se dozvíte, když přečtete.
Jinak pak bude navazovat ještě jedna a pak už budou povídky obyč.
Prozradím vám, ty dvě povídky co vás čekají, budou hodně o emocích. Crying or Very sad Ale to by nebyla kobra, kdyby tam nebyla nějaká ta bouračka, akce a hlavně nějaký ty vtipy Laughing
Jo a v jedné z těchto dvou povídek, se můžete těšit na "Almaru" či spíš podle Semira a to teda bude "Ježibabu" Twisted Evil Laughing

_________________
"Počkat! Kam se to hrnete!
"Jdu s váma!"
Semir: "Prosím vás. To není nic pro začátečníky!Nechci vás urazit.Jste dobrej kikboxer a prvotřídní kapsář a zvysoka kašlete na předpisy!Pojďte semnou.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Re: Blesk z čistého nebe
Katrina


Založen: 30. 09. 2008
Příspěvky: 38
Bydliště: Trutnov
Odpovědět s citátem
krásná povídka pavčo fakt super Wink

_________________
Tom: "Poď parťáku, někam tě zvu!"
Semir: "Ty ?"
Tom: "Co je ?"
Semir: "No ale doufám, že to taky zaplatíš. "
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Blesk z čistého nebe
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma