AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se Vám povídka líbí?
Líbí
100%
 100%  [ 1 ]
Chtělo by to vychytat pár much
0%
 0%  [ 0 ]
Četl/a jsem lepší
0%
 0%  [ 0 ]
Nelíbí
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 1

11. Tak to na světě chodí...
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Tak jsem zpět s novou povídkou, která něco převzala z Ceny za život, kterou jsem se rozhodla nechat nedokončenou a začít znovu s čistým štítem. Cena se zvrtla a ke konci jsem jen bezmyšlenkovitě klepala písmenka, doufám, že s touto novou verzí (i když bude se v podstatných detailech lišit) neskončím, jako s Cenou. Doufám, že se Vám povídka bude líbit a já ji dokončím snad spokojená se svou prací. Těším se na Vaši kritiku a snad se na mne nebudete zlobit, když Cenu za život nedopíšu.

Vím, že jsem první část slíbila až v neděli, ale dneska jsem měla volný den, tak jsem se do toho pustila a vyšly mi čtyři stránky, i když pár odstavců je převzato z Ceny.

Přeji příjemnou zábavu

cobra12



Tak to na světě chodí

Procházela potemnělou uličkou nedaleko Melrose Avenue. V pravé ruce svírala malou černou kabelku, která ukrývala její služební zbraň, v levém uchu měla sluchátko od vysílačky a poslouchala rozkazy velitele akce. Na střechách okolních budov byli připraveni policejní ostřelovači. Celé akce se zúčastnila polovina policejního oddělení, společně se S.W.A.T. a několika dobrovolníky z ostatních okrsků. Na případu pracovala se svými kolegy už několik týdnů, ovšem získat kloudnou stopu se jim podařilo až před několika dny. Zastavila se pod lampou pouličního osvětlení, sáhla do kabelky a vytáhla krabičku cigaret, přitom zkontrolovala svou zbraň. Zapálila si, vložila zapalovač do krabičky k cigaretám a uložila ji do kabelky, poté se otočila a chtěla pokračovat dál. Cestu jí zastoupil urostlý muž v černém, v pravé ruce svíral nůž, kterého si, narozdíl od velitele akce, ještě nevšimla. Než ji kolega stačil varovat, byla natlačena na studenou zeď domu. Muž jí vytrhl kabelku a odhodil ji na zem. Přitiskl se k překvapené policistce a čepel nože se ve světle lampy zaleskla na tváři mladé ženy.
„Ostřelovači, připravte se.“ ozvalo se členům komanda ležících na střeše budovy ve vysílačce.

Vrchní komisař Kranich se věnoval přípravám své narozeninové oslavy, zatím co Gabriela se musela zúčastnit zasedání psychologů a psychiatrů v Mnichově. Najednou se ozval domovní zvonek a Tom šel otevřít, když otevřel dveře spatřil svého o hlavu menšího parťáka, následovaného kolegy Traberem, Bonrathem, Hertzbergerem a Hartmuttem, kteří v rukou drželi pivo, brambůrky a několik videokazet. Modrooký komisař nechápal, co se děje, dokud mu Semir vše nevysvětlil: „Příští týden slavíš narozeniny, no a tak nás napadlo, že uděláme malou předoslavu, takový pánský večer. A kdy jindy ho uspořádat, než když není Gabriela doma.“ usmál se Turek a zbytek doprovázejících policistů se nahrnul do bytu.
„Tak pojďte dál!“ vyzval je Tom, samozřejmě až poté, co se všichni pohodlně usadili na pohovce a v křesle.

Mladý policejní důstojník sedící v dodávce, kde sledoval celý průběh akce, se zvedl od pultu s vybavením a rozeběhl se na pomoc své kolegyni. Odjistil zbraň, opatrně se vyklonil zpoza rohu domu, aby získal přehled o dění v uličce. Muž mezitím srazil policistku na zem a zalehl ji, roztrhl jí přiléhavé tričko a hladil její odhalený hrudník. Poručík schovaný za rohem se dlouho nerozmýšlel, nejryhleji, ale zároveň nejtišeji jak dokázal, se rozeběhl k dvojici před ním. Násilník si ho naneštěstí všiml a rychle vytáhl ženu na nohy, postavil ji před sebe a čepelí nože jí způsobil malou krvácející ranku na krku.
„Okamžitě zmiz, nebo ji zabiju!“ vyhrožoval.
Policista zvedl ruce nad hlavu a odhodil zbraň. „Pusť ji, nemáš žádnou šanci.“
Jeden ze členů S.W.A.T. způsobil na střeše menší rámus, kterým odlákal pozornost násilníka, ten se okamžitě za hlukem otočil. Toho využila policistka, dupla svým jehlovým podpatkem muži na nohu, otočila se a přerazila mu nos ranou pěstí. Než se vrah vzpamatoval, klečel na něm mladý policista a nasazoval mu pouta.
„Jsi vpořádku?“ zeptal se své rozřesené kolegyně a okolo ramen jí přehodil svou bundu.
Neznatelně přikývla a vrhla se zachránci kolem krku.
„Ššš, už je dobře. Neboj, už ti neublíží.“ konejšil ji.
Její slzy se vpíjely do jeho košile, když k nim přišel mladý ostřelovač.
„Dobrá práce,“ řekl a poklepal své kolegyni na rameno.
Utěšující policista zvedl hlavu a nepatrně s ní zakroutil. Mladík pochopil a vzdálil se.

Večírek v bytě komisaře Kranicha byl v plném proudu, když se domovní zvonek ozval podruhé. Tom s obavami otevřel a spatřil vysokou, dlouhonohou brunetku, která byla velmi podobná jeho ženě. Alkoholem posilněný policista si myslel, že vidí Gabi a ženu stojící ve dveřích objal. Náhle si dáma sundala kabát a odkryla pod ním se ukrývající spodní prádlo. Teprve teď Tom poznal, že se jedná o striptérku, kterou obstaral Schröder, který se také během chvilky také objevil. Přes všechny Kranichovy protesty ke striptýzu skutečně došlo, jenže než se slečna dostala ke konci svého vystoupení Tom usnul vyčerpáním.

„Oba ke mně do kanceláře,“ zakřičel kapitán loasngeleského policejního oddělení.
Policista se podíval na svou partnerku, která se již dala dohromady a pomalu se vydali za svým nadřízeným.
„Jste celá?“ otočil se na blondýnku.
Přikývla.
„Neměla jste tam vůbec být, pokud vím, měla jste zůstat v dodávce. Jako volavku jsme vybrali Newtonovou,“ kapitán mluvil tiše, ale velmi zřetelně. Každý, kdo ho znal, věděl, že pokud mluví takto, má velmi blízko k výbuchu.
Nepustil ani jednoho ke slovu.
„Proč, jste tam šla?“ zeptal se ledově.
„Julia si vymkla kotník, když vystupovala z auta,“ začal vysvětlovat poručík. „na místě nebyl nikdo jiný, kdo by odpovídal popisu obětí,“ schrnul vše, co předcházelo akci, do dvou vět. V kanceláři se rozhostilo tíživé ticho, které prolomila blonďatá policistka.
„Chtěla jsem jít sama,“ podívala se na kolegu stojícího vedle. „byla to kravina, ale nešlo to jinak, vždyť mohl zabít někoho dalšího,“ v tom ji přerušil kapitán.
„Jo, nebo vás, sakra!“ postavil se, rukama se opřel o masivní dubový stůl a upřeně se jí díval do očí.
„Kapitáne, ona...“
„Na tebe taky dojde, Johnny,“ zpražil policistu jeho nadřízený, aniž by přestal hledět do zelenohnědých očí.
„Pane, už se to nestane,“ slíbila a chtěla odejít z kanceláře.
„Nikam,“ zahřměl kapitán.
„Ty, si zajdeš za policejním psychologem,“ ukázal prstem na blondýnku. „a ty, na ni dáš pozor.“
Chtěla začít protestovat, ale kolega ji zastavil. „Spolehněte se, kapitáne,“ odpověděl a vytlačil svou přítelkyni ven ze dveří.

„To snad nemyslí vážně? Žádnýho psychologa nepotřebuju, a už vůbec ne Woodsovou!“
„Susanno, nerozčiluj se,“ snažil se ji uklidnit Johnny. „nevypadala jsi zrovna dobře, když...“
Nenechala ho domluvit. „Zvládnu to sama,“ prohlásila neoblomně a dál už se o tom bavit nechtěla. Ovšem k jejímu štěstí vyrazila ze své kanceláře policejní psycholožka doktorka Woodsová.
„Paní von Landitzová, mluvil se mnou kapitán, čekám vás zítra v deset hodin v mé kanceláři. Teď mě omluvte, mám nějakou práci,“ rozloučila se, než se blondýnka vzpamatovala, aby protestovala, zmizela doktorka za rohem.
„To...to,“ začala koktat.
„Pojď pojedeme domů,“ přerušil ji tmavovlasý policista, propletl prsty své pravé ruky s jejími na levé a odváděl ji ke svému vozu.

Tmavě modrý Chrysler 300C zastavil před domem na Dorrington Ave, kde spolu mladí policisté bydleli již několik měsíců. Mladá policistka se zavřela do koupelny a začala vzpomínat na to, jak poprvé spatřila svého přítele.

Když se dostala do Států, ve snu by ji nenapadlo, že se ani ne rok poté, co si prožila několik hrůzných dnů na středomořském ostrově a unikla smrti, zamiluje do prvního chlapa, kterého potká. Johnny byl milý, vtipný a velmi výřečný, což ji občas iritovalo. Ale na začátku jejich spolupráce, to mezi nimi neklapalo, každý měl jiný názor na to, jakým směrem povedou vyšetřování, kdo bude řídit služební vůz (i když Suss měla ze začátku menší problém s tím, kudy se kam jede apod.) a kdo bude vyplňovat hlášení. Po krušných třech týdnech se dostali do přestřelky mezi gangy. Společnými silami zachránili malé děvčátko, které zůstalo samo uprostřed hřiště. Oba vyvázli z akce lehce zraněni, ale dostalo se jim pochvaly za obětavost, ale před tím je ještě pořádně seřval jejich nadřízený. Důrazně jim vysvětlil, že měli počkat na posily a ne si hrát na Supermany. Susanna mu ovšem oponovala, že kdyby nezasáhli, mohla být osmiletá dívka po smrti. Tato událost je stmelila a od té doby se nehnul jeden od druhého. Začali spolu více mluvit, trvalo ještě několik týdnů než se ji mladý policista odhodlal pozvat na večeři. V té době neměl o její minulosti ani ponětí. Když se s ní loučil před jejím bytem pokusil se ji políbit, když se od něj odtáhla, nechápal. Slíbila, že mu to vysvětlí, ale ještě nebyla připravená mluvit o své minulosti a důvodech, které ji donutily opustit Německo. Nenaléhal na ni, z její reakce vycítil, že se jí muselo stát něco hrozného, jinak by se takhle nechovala. Dal jí čas.

O několik dní později byli zavoláni k případu brutálně znásilněné ženy. Když dorazili na místo, zdravotníci ji odváželi v bezvědomí do nemocnice.
„Přežije to?“ zeptal se policista svého kolegy, který sledoval odjíždějící sanitku. Ten jen pokrčil rameny. Blondýnka stála u vozu a nemohla se hnout z místa.
„Jsi v pořádku,“ zeptal se Johnny své parťačky. Neodpověděla, jen dál nezúčastněně sledovala zeď za ním.
„Susanno,“ zkusil to ještě jednou. Byla duchem mimo. V hlavě se jí vybavil Patronovův vítězoslavný úsměv, když do ní vnikl poprvé. Na tváři se objevila stopa po stékající slze. Postavil se přímo před ní, palcem setřel zbloudilou slzu. Konečně se vrátila do reality, neschopna slova.
„Stalo se něco?“ zeptal se starostlivě.
Beze slova se otočila a odešla pryč. Křičel za ní, ale nereagovala, chystal se za ní vydat, ale zavolal na něj kolega, že hlídka zatkla muže, který odpovídá popisu násilníka. Když se znovu otočil, byla jeho partnerka pryč. Nevěděl, co to do ní vjelo, sám také neměl rád případy, kdy se jednalo o znásilnění a podobné brutální zločiny, ale nikdy by neutekl z místa činu bez jakéhokoliv vysvětlení. Jakmile se vrátil na služebnu, uviděl ji sedět u jejího stolu duchem mimo. Přišel k ní, jemně ji dloubl do ramene, aby se na něj podívala, jen co zvedla hlavu a její oči se setkaly s těmi jeho, spustil: „Jak si to jako představuješ, beze slova zmizet z místa činu!“ najednou zapomněl, co chtěl říct, protože v zelenohnědých očích se zaleskly slzy. Nebyla schopna slova. Začala plakat. Nechápavě se na ni podíval, pak si klekl na koleno, chytil ji za bradu a donutil ji podívat se mu do modrých očí. Její reakce ho překvapila, rychle se z jeho sevření vytrhla a ustoupila od něj. Pokračovala by dál, kdyby nenarazila do pracovního stolu kolegy Huntera.
„Susanno, nic ti neudělám,“ řekl a opatrně se k ní začal přibližovat. Najednou se sesunula k zemi, rukama objala kolena a začala brečet. Na stanici kromě nich naštěstí nikdo nebyl, tedy byl, ale oni o něm neměli tušení, kapitán Henry Etherton seděl ve své kanceláři a sledoval dvojici v hlavní místnosti.
Posadil se vedle ní, pomalu ji objal kolem ramen, čekal, jak zareaguje, ale zůstala sedět a dál vzlykala. Mluvil tedy on. „Ten dnešní případ...připomněl ti něco, na co chceš zapomenout?“
Žádná odpověď, jen další vzlyk.
„Nebudu na tebe tlačit, pokud si budeš chtít promluvit,“ odmlčel se. „jsem tady.“
Zvedla hlavu a podívala se na něj uplakanýma očima, v jeho očích spatřila něco, co už někdy viděla. Vzpomněla si na noc, kdy ji Tom zachránil. Trochu se uklidnila, zhluboka se nadechla a rozhodnuta mu všechno říct, potichu začala vyprávět.

Po hodině jejího vyprávění znal poručík Roberts to, co ji trápilo v nočních můrách. Slíbil, že nedovolí, aby jí někdo ublížil a několikrát se omluvil za své chování. Jakmile zaslechli kroky, chtěli se postavit, ale kapitán jm pokynul, aby zůstali na místě a posadil se k nim.
„Nechtěl jsem poslouchat, ale něco jsem zaslechl,“ všiml si vyděšeného výrazu mladé ženy. Gestem ruky jí pokynul, aby ho nepřerušovala. „Co tu dnes zaznělo, zůstane jen mezi námi. Pokud si chcete vzít volno a dát se do pořádku, nemám nic proti. Pár dní to tu bez vás zvládneme.“
Popotáhla a zavrtěla hlavou.
„Měla byste si promluvit s Woodsovou,“ navrhl.
„Děkuji, ale zvládnu to sama.“
„Johnny, dej na ni pozor,“ řekl ještě a zvedl se z podlahy. Policista přikývl.
Otočil se na ni a navrhl, že ji odveze domů. Přijala jeho nabídku, když byli před jejím bytem. Podívala se na něj: „Nenechávej mě samotnou, prosím,“ její oči se po těchto slovech opět zaplnily slzami.

Uběhl týden, než se vrátila do práce. Vypadala úplně jinak, Johnnymu připadala, jakoby z ní spadlo těžké břemeno. Po pár týdnech si spolu vyrazili na večeři a nakonec se k sobě nastěhovali.

Když se vrátila do ložnice její partner už spal jako nemluvně. Ulehla vedle něj, usnout se jí ale nepodařilo, jakmile zavřela oči, zjevil se jí násilník, kterého dnes zatýkali. Po hodině převalování, se probudil Johnny, opatrně ji objal a zašeptal jí do ucha: „Jsem u tebe, neboj, jsi v bezpečí.“ po těchto slovech se k němu přitskla a usnula.

Manželka vrchního komisaře Kranicha se ze služební cesty vrátila o dva dny dříve. Když otevřela dveře a vešla do bytu. Nevěřila vlastním očím, jaký bordel dokázal Tom se svými kolegy, o kterých samozřejmě ještě netušila, způsobit. Jen co spatřila spící komisaře „rozházené“ po celém bytě, musela se začít smát. Což probudilo Toma, jenž se zvedl a hned si zase lehl. Hlava ho bolela jako střep a už vůbec neměl sílu chodit. Gabriela k němu přistoupila a políbila ho. Usmál se, byl rád, že ji má zase doma.
„Hrozně se mi stýskalo.“ řekl a objal ji, záhy se ovšem rychle chytil za hlavu.
„Mně taky, bylo to tam neúnosný, pořád nějaké přednášky a zasedání, sešlosti a jiné nudné aktivity. A jak jsi se měl ty?“
„Ale šlo to. Za tu dobu cos byla pryč, jsem zrušil dvě služební auta, šéfovou polil kávou, Semirovi jsem hodil na hlavu šanon se spisy a nakonec jsem prospal striptýz na předoslavě mých narozenin.“
„Vždyť jsem byla pryč jenom týden,“ usmála se.
„Ale i přesto jsem se nemohl pořádně soustředit na práci, protože jsem neustále myslel na tebe.“
„Takže za to vlastně můžu já,“ zhodnotila Gabi celou situaci. Tom se šalamounsky usmál. Znovu se políbili, když se najednou ozvala strašlivá rána z koupelny, oba, i přes Tomův bolehlav, se tam vydali.

Jakmile manželé Kranichovi dorazili do koupelny, uviděli nadávajícího Bonratha, který přenocoval ve vaně. Když se ráno probudil a chtěl se zvednout, udeřil se do hlavy o poličku a všelijaké krémy, šampony a podobné vymoženosti moderní doby se rozsypaly po celé místnosti. Gabriela se káravě podívala na dlouhána, ale když uslyšela Tomův smích, rozesmála se taky.

Po malém incidentu v koupelně se probudili i ostatní komisaři. Gabriela jim udělala silnou kávu a připravila něco k snídani. Potom se všichni rozloučili a odjeli do práce, sice někteří s menší kocovinou, (viďte pane vrchní komisaři Gerkhane) ale bohužel Anna potřebovala na stanici všechny.
Během hodiny poznala šéfová dálniční policie své komisaře ve všech různých barvách a odstínech zelené. Nechápala, co se stalo a proto si zavolala Semira, který zářil zelenou barvou a chystal se navštívit záchodovou mísu. Malý Turek jen taktak stačil vysvětlit své nadřízené, co se večer dělo a odběhl na záchody. Petra, která zrovna nesla Engelhardtové něco k podepsání, nevěřila, že může někdo takhle rychle běžet.

Johnny navrhl, že by si před snídaní mohli společně zaběhat. S úsměvem souhlasila a šla se obléknout do sportovního. Čekal na ni dobrých třicet minut, než se objevila na schodech.
„Myslel jsem, že jdeme běhat, ne na ples,“ řekl s úsměvem.
Naznačila útok a vyběhla z hlavních dveří. Její přítel vyběhl vzápětí za ní, doběhla na chodník a vyrazila směrem na Osborne street. Získala si náskok, proto se rozhodl, že to vezme zkratkou. Přeběhl přes trávník u sousedů a chystal se za ní přeběhnout na druhou stranu ulice, když se na silnici zpoza velké dodávky, stojící u krajnice, vyřítil kluk, který na kole rozváží noviny. Johnny si ho všiml na poslední chvíli a pokusil se střetu zabránit. Odrazil se a naučeným skokem, kterým obvykle zneškodňoval zločince se vrhl směr chodník. Chlapec zmáčkl brzdu, čímž umožnil policistovi, aby před ním proplachtil a ustlal si na zemi. Susanna se otočila a spatřila svého kolegu, jak se zvedá z travnatého pásu, který odděloval chodník od silnice. Nejdříve se vyděsila, když spatřila na jeho paži krev, nakonec k němu doběhla potlačujíc smích.
„To jsme daleko nedoběhli,“ poukázala na skutečnost, že jsou jen padesát metrů od domu. Když se vyškrábal na nohy, stál vedle něho chlapec s novinami a roztřeseně se zeptal, jestli je v pořádku. Poručík se na něj podíval, rukou prohrábl tmavé vlasy a přikývl. Mladík se s nimi rychle rozloučil a vrátil se ke své práci.
„Vážně ti nic není,“ strachovala se blondýnka, když ho vedla domů.
„Ne, mám jen odřenou ruku od toho, jak jsem narazil na obrubník,“ odpověděl jí a zavřel za sebou dveře. Než se pustila do přípravy snídaně, posadila ho na židli a ránu mu vyčistila. Při styku hadříku napuštěného v desinfekci s jeho poraněnou kůží sebou začal šít ze strany na stranu.
„To jsi chlap, ještě jsem se tě ani nedotkla,“ smála se policistka.
„Prý nedotkla, si mi do toho vydřela větší díru, než jsem tam měl,“ stěžoval si na oko.
„Herečko,“ dodala a ruku mu převázala obvazem.

Mezitím se po německé dálnici ploužilo modré služební vozidlo vrchního komisaře Kranicha, který oproti svému tureckému kolegovi večer nezkonzumoval tolik alkoholu a byl schopný řídit. I když se oba snažili přemluvit svou milou šéfovou, že by v tomhle stavu neměli k dálnici ani přičichnout, ale Engelhardtová byla neoblomná. Nechala Bonratha, aby dal svým kolegům dýchnout. Jakmile Semir nadýchal 0,1 promile a Tom dokonce 0,0 bylo rozhodnuto. Své dopolední obhlídce revíru se nevyhnou.
„Neusínej mi tady,“ snažil se probrat svého parťáka modrooký řidič.
„Hm.“
„Semire, slyšíš, koukej sledovat dění kolem sebe,“ rozčiloval se.
„Hm,“ zabručel dnes již podruhé malý Turek.
„Hele, tohle už tu párkrát bylo,“
„Hm.“
„Mám toho dost,“ prskl Kranich.
Další Gerkhanovo „hm“ znělo jako otázka. Tom zastavil na nejbližším odpočívadle, sklopil si sedačku, z přihrádky vytáhl sluneční brýle, které si nasadil, otočil se ke kolegovi zády a usnul.

„Susanno, nezapomněla jsi na to sezení u Woodsové?“ zeptal se nad míchanými vejci se slaninou.
Nasupeně se zvedla a chtěla odejít, ale zabránila jí v tom jeho ruka, kterou ji chytil za zápěstí. „Měla by sis o tom s někým promluvit,“ podívala se na něj skrz slzy. Pomalu dořekl, co začal, „v noci jsem tě zase slyšel brečet v koupelně“
„Nechtěla jsem tě vzbudit,“ omlouvala se.
„Chtěl jsem jít za tebou, ale nebyl jsem si jistý, jestli nechceš být raději sama,“ opatrně jí setřel zbloudilou slzu z pravé tváře.
„Myslela jsem, že už je to v pořádku, ale když na mě včera ten chlap,“ přerušil ji: „Ššš, už je dobře, je ve vězení, tam nikomu neublíží.“ pokoušel se ji uklidnit, jeho snaha však přišla v niveč. Susanna se rozplakala. Láskyplně ji objal, začala se třást a snažila se vyprostit z jeho sevření. Pustil ji a o kousek poodstoupil. Její chování ho překvapilo, po zásahu byla roztřesená, ale jeho objetí sama vyhledala. Nevěděl, co má dělat, náhle se vzlykajíc sesunula na podlahu v kuchyni. Připadalo mu to jako deja vú, tohle už zažil, tenkrát na stanici, kde získal její důvěru. Hlavu měla sklopenou a rukama si objímala kolena, mezi vzlyky uslyšel několikrát slovo promiň. Posadil se vedle ní na zem: „Nemáš se, za co omlouvat,“ sdělil jí tiše a pomalu k ní natáhl ruku. Zdráhal se jí dotknout, ale po dvou vteřinách, které mu přišly jako věčnost, opatrně stiskl její rameno. Ucítil, jak se neznatelně zachvěla. Zvedla hlavu. Pohled do jejích uslzených očí mu drásal srdce, nemohl ji takhle vidět. Posunul se k ní o něco blíž a znovu ji objal. Přitiskla se k němu, tvář si opřela o jeho vypracovanou hruď a nechala slané kapičky, aby dál opouštěly slzné kanálky. V hloubi duše byla vděčná, že je tu teď s ní, neměla ani ponětí, co by dělala, kdyby ji nechal samotnou. Johnnymu se ulevilo, že ho od sebe opět neodstrčila a nechala ho, aby jí pomohl.

Po několika minutách se ozval domovní zvonek, pohladil ji po zádech a šel otevřít. Za dveřmi stál vysoký, černovlasý a usměvavý mladík, poručík Patrick Roberts. Jen co zahlédl tvář svého bratra, úsměv se mu z tváře vytratil.
„Stalo se něco?“
„Susanna,“ vydechl Johnny.
„Má to něco společného s tím včerejškem,“ vyzvídal Patrick.
Johnny neznatelně přikývl a ustoupil, aby ho pustil dál.
„Radši půjdu, uvidíme se na stanici,“ mladší z bratrů Robertsů se smutně pousmál a vydal se ke svému vozu zaparkovanému na příjezdové cestě. Johnny se vrátil zpět do kuchyně, ale Susanna tam nebyla, zavolal na ni, ale odnikud se neozvala. Prohledal přízemí, avšak nikde ji nenašel. Vyběhl schody do prvního patra, otevřel dveře do pokoje pro hosty a spatřil ji stát u okna s oběma rukama položenýma na břiše. Sledovala hrající si děti u domu naproti, na tvářích měla mokré cestičky od tekoucích slz, nevšimla si, že vešel. Přistoupil k ní, opatrně ji vzal za ruku, aby ji k sobě mohl otočit čelem.
„Zavolám kapitánovi, že dnes nepřijdeme,“ chtěla protestovat, ale zarazil ji. „Nenechám tě tu samotnou.“
„To se...,“ vzlykla, „zení u Woo...dsové,“ vysoukala ze sebe s hlavou na jeho hrudi.
„Ššš, půjdeš tam později.“
Poté ji odvedl do ložnice, donutil ji, aby se pokusila spát. Jakmile se ujistil, že usnula, sešel do obýváku a vytočil číslo svého nadřízeného. Volaný se ohlásil až po třetím zazvonění, když uslyšel Johnny ustaraný hlas, okamžitě se ptal na Susannu. Nemohl mu lhát, poznal by to, zhluboka se nadechl a odvyprávěl mu pouze část všeho, co se dnes ráno odehrálo. Etherton prolistoval papíry na svém stole, poručík stále čekal na odpověď. Po chvíli se znovu ozval kapitánův hlas: „Můžu vás tu týden postrádat, doufám, že se dá dohromady. Zavolám Woodsové,“ Johnny ho však přerušil. „Pane, myslím, že není dobrý nápad nutit ji, aby o tom mluvila zrovna s Woodsovou, zkusím zavolat její sestře.“
„Dobře Johnny, kdyby něco, tak mi zavolej, kdykoliv.“
„Děkuju, pane.“ rozloučili se a mladý policista šel do kuchyně uvařit čaj pro svou přítelkyni. Než se voda propracovala k bodu varu, našel číslo na Gabrielu. Už už se chystal stisknout zelené tlačítko pro volání, ale uvědomil si, že by o svém nápadu měl informovat nejdřív Susannu. Co kdyby se jí nezamlouval. Posledních pár týdnů byla jako vyměněná, několikrát ji slyšel v noci plakat, když se jí zeptal jestli je v pořádku, odpověděla mu, že je prostě přepracovaná a zavřela se do koupelny. Byl si skoro jistý, že to souvisí s případem násilníka, na kterém s kolegy pracovali. Dnes ráno v ní všechny potlačované emoce explodovaly a ona se sesypala. Bylo mu jasné, že potřebuje pomoc, byl si jistý, že zavolat Gabriele bude daleko lepší, než nutit Susannu do schůzky s policejním nebo jakýmkoli jiným psychologem, ačkoli Gabi mezi lékaře s touto specializací patřila také.

Idylu ve služebním voze komisařů z Kobry 11 zkazil Hottův hlas znějící z vysílačky. Semir dloubl do parťáka, ten jen něco nesrozumitelného zavrčel a dál se věnoval spánku.
„Centrála volá Kobru 11, kluci ozvěte se,“ zaznělo znovu z vysílačky, tentokrát naléhavěji. Hertzberger to na včerejším večírku, stejně jako jeho kolegové, trochu přehnal s pitím a jeho bolavá hlava silně protestovala proti rezonanci zvýšeného hlasu milované šéfové, která se dožadovala odpovědi na jednoduchou otázku. Kde jsou její nejlepší muži, když už se celé dvě hodiny neohlásili.
„Centrála volá Kobru 11,“ Hertz skoro křičel, i když mu to nedělalo dobře. „Tome, Semire, ohlašte se!“
Komisař Kranich už nemohl ten kravál dál vydržet, natáhl se po vysílačce a na volání centrály odpověděl.
„Nemusíš tak nahlas,“ ozval se znovu Hotte. „Kde jste, takovou dobu? Šéfová zuří, vy máte na stole hromadu hlášení,“ tlouštíkovi nebylo dopřáno, aby domluvil.
„Už jsme na cestě,“ odpověděl Tom mírně rozmrzele. „Kobra 11, konec.“ Mrskl vysílačku na místo, vrátil sedačku do původní polohy a se spícím parťákem se rozjel směr služebna.

Arrow

Na jiném úseku dálnice, v jiném služebním voze a jiném týmu, to vypadalo úplně stejně. Komisařka Mendesová nasupeně hnala svůj nový stříbrný Mercedes Benz CLC 350 po asfaltovém povrchu dálnice A7, na sedadle spolujezdce podřimoval její kolega s tmavými slunečními brýlemi na nose.
„Vypadá to, že jste to včera večer pěkně přehnali, kolego.“
Žádná odpověď.
„Franku, mluvím s tebou,“ poté následovalo lehké šťouchnutí do žeber.
Opět bez odezvy.
„To snad...tak ty si po večerech slavíš s kolegy a já mám ráno všechno oddřít, tak to ne.“
Jakmile spatřila ceduli upozorňující na blízkou benzínovou stanici, zpomalila, odbočila, zastavila na přilehlém parkovišti, vystoupila z vozu, otevřela dveře u spolujezdce, odpoutala svého kolegu, chytla ho za límec a z útrob auta ho vytáhla. Frank nevěděl, která bije a najednou seděl na betonu a sledoval Claire, která se stihla uvelebit na jeho místě.
„Co to,“ komisař byl záhy přerušen.
„Střídání stráží, pořád si stěžuješ, že tě nenechám řídit, tak prosím.“ řekla s úsměvem a zapnula si bezpečnostní pás. Traber na ni koukal jako na svatý obrázek dobrou minutu, než se vzpamatoval a zasedl za volant.
„Tohle ti vrátím,“ zavrčel ještě předtím, než nastartoval.
Uběhlo asi pět minut, když se kolem policistů prohnal černý Chevrolet Tahoe a málem smetl ze silnice pomalu jedoucí polo.
„Co je to za šílence,“ otočil se Frank na svou kolegyni, která se natahovala po vysílačce.
„Kobra 12 volá centrálu, pronásledujeme rychle jedoucí černé SUV po dálnici A7, žádáme posily na 68. kilometr. Kobra 12 konec.“
„Centrála rozumím, konec,“ ozval se Hotte, přepl kanály a vyslal za kolegy Kobry 6 a 8, které byly poblíž.

Mezitím na služebnu dorazili vrchní komisaři Gerkhan a Kranich, kteří nepozorovaně zapluli do své kanceláře, zatáhli všechny žaluzie, každý si před sebe položil několik hlášení, která potřebovala opravit a přenést do digitální podoby, podepřeli si rukou hlavu, aby je případně probudila bolest, způsobená nárazem čela na desku stolu.

Na dálnici hnal Frank služební vůz za pronásledovaným, který způsobil nehodu dvou vozidel patřících do kategorie malých vozů. Jeho partnerka požádala o sanitku a hasiče, aby pomohli zraněným účastníkům silničního provozu. Prchající zločinec v SUV udělal myšku náklaďáku převážejícímu bagry na stavbu nového mostu přes Rýn. Řidič kamionu strhl volant a narazil do svodidel, dostal smyk a návěs mu začal vát z jednoho jízdního pruhu do druhého, k tomu všemu ztratil část nákladu. Náhradní lžíce bagru spadla před dodávku, přesto že se jejímu řidiči podařilo strhnout volant, nehodě nezabránil a narazil do automobilu stojícího v odstavném pruhu. Ten mu posloužil jako rampa a tranzit přistál na všech čtyřech v kukuřičném lánu. Traber mezitím prokličkoval mezi padajícími kusy plechu a držel se chevroletu jako klíště do doby, než se mu do cesty připletla postarší dáma se svou octavií. Frank sešlápl brzdový pedál, bez výsledku točil volantem a odříkával si Otčenáš, ještě se stačil podívat na svou kolegyni, než se stříbrný benz přilepil ke svodidlům. V dálce se ozýval zvuk sirén a během chvilky dorazily stříbrnozelené vozy obývané Kobrami 6 a 8. Strážmistr Stolz, který byl k dálničnímu oddělení převelen před dvěma týdny, doběhl k vozu, jež nyní připomínal spíše kus zmuchlaného papíru. „Trabere, jste celí?“zařval.
Z vraku vylezla jako první Claire, vlasy jí neposlušně vlály kolem hlavy a po obličeji stékal pramínek krve z rány pod okem, chvíli jí trvalo než zaostřila obličej uniformovaného policisty. Okamžik na to, se objevila hlava komisaře Trabera.
„Asi budu zvracet,“ stačil říci předtím, než zmizel za svodidly a všem přítomným ukázal, co měl ráno k snídani.
„Centrála volá Kobru 12, jak to u vás vypadá?“ ozval se z trosek automobilu hlas milované nadřízené našich výtečníků.
Mendesová se podívala na Maxe, poté na zeleného parťáka a nakonec se sehnula k vysílačce, ale ta jí zůstala viset v ruce.
„Tak šéfovou informujeme později,“ prohodila s mírným úšklebkem a podala kolegovi kapesníček, aby si mohl otřít ústa. Slova díků se ztratila v nepopsatelných zvucích. Divoká jízda pěkně potrápila Frankův žaludek, který mu to teď pěkně oplácel.
„Příště byste si měl vzít před jízdou kynedril,“ houkl za Traberem strážmistr Stolz.
„Nikdo se vás na nic...ehm,“ hnědovlasý komisař zvedl ruku v gestu: vydržte chvíli, a obrátil se směrem k lesu.
„My tě tu necháme a zatím se mrkneme, jak to vypadá s ostatními, jo a nechám vyhlásit pátrání po tom SUV,“ oznámila zádům svého milého kolegy komisařka a šla za uniformovanými policisty, kteří sepisovali výpovědi řidičů.

Jak je zvykem, když komisaři potřebují před svou nadřízenou něco utajit co nejdéle, ona to ví jako první. Tudíž není divu, že se nyní k její kanceláři neodvážila přiblížit živá dušička, natož přicházející členové druhého nejlepšího a nejdražšího týmu v celém Vestfálsku. Oba se co nejtišeji a nejnenápadněji přesunuli do svého kanclíku, zatáhli žaluzie a už už si sedali na židle, když zahřmělo zlostně znějící: „Traber, Mendesová!“
Dvojice hlasitě polkla, stáhla ruku z opěradla židle a rozhoupávala se k tomu opustit bezpečnou zónu. Další, znatelně rozčílenější zvolání jejich jmen, je přimnělo k odvážnému kroku. Jako první vyšel Frank, který byl v obličeji ještě lehce nazelenalý, poté, co jeho partnerka dostala nápad, vyslat komisaře v čele, aby pohled na chudáka Trabera případně obměkčil rozzuřenou Engelhardtovou, ale to nevyšlo. Černovláska zesinala a rukou pokynula, aby ji následovali do jejího království. Zavřela skleněné dveře, komisaři se nestačili posadit a Anna spustila, seřvala je na dvě doby, věnovala jim klíčky od starého golfu první generace, který silou vůle a Hartmuttova umu ještě držel pohromadě, podívala se na ně a varovala je, že pokud zničí další vůz budou jezdit na kole u městské policie Kolín. Unisono pípli, že rozumněli, ani se nerozloučili a rychlostí zvuku se vydali, po vzoru Semira s Tomem, vyplňovat hlášení, která jim ležela na stolech několik dnů. Byli tak mimo, že je nenapadlo se zeptat kolegů, jak pokročili v pátrání po černé tahoe.

Jen co se za nimi zavřely dveře, dopadli oba komisaři zadními partiemi svých těl na židle a s úlevou se na sebe podívali.
„Vyvázli jsme vcelku se zdravou kůží, co říkáš?“ optal se Traber své parťačky.
„Se zdravou kůží? Já mám na tváři tři stehy, ty každou chvíli zvracíš, moje auto je na šrotišti, Engelhardtová zuří a k tomu všemu musím vyplnit asi stovku hlášení! Ještě myslíš, že jsme vyvázli se zdravou kůží?“ rozčilovala se brunetka.
„Šéfová se uklidní, stehy ti vyndají, auto jsi dostala nový, mně už je taky líp a hlášení se vyplní,“ odpověděl komisař.
„Tos mě uklidnil,“ sarkasmus z jejího hlasu přímo odkapával.

V ten samý čas na jiné polokouli se Johnny posadil do křesla v ložnici a sledoval spící blondýnku po bradu zachumlanou pod dekou. Byla stočená v klubíčku a tiše oddechovala, občas se neklidně přetočila, ale oči měla stále zavřené. Pohladil ji po vlasech, sešel do kuchyně, aby si připravil malou svačinu. Když se po pár minutách vrátil zpět, byla vzhůru a zrovna pokládala sluchátko telefonu. Odložil talíř se sendvičem na prádelník u dveří. Usmál se na ni. Úsměv mu opětovala, posadila se na posteli oči upřené na obložený chléb.
„To je pro mě?“ zeptala se.
Nechápal tu změnu jejího chování, ještě před několika hodinami byla na pokraji nervového zhroucení a teď, dělá jako by nic. Sbíral odvahu se jí zeptat, chvíli mlčel, ale nakonec otázku s obavami vyslovil: „Jsi v pořádku?“
„Už je to lepší, nějak to na mě všechno padlo,“ řekla potichu a úsměv se jí pomalu z tváře vytratil.
„Mluvil jsem se šéfem, dal nám týden volno, co bys řekla na to, kdybychom někam odjeli, jen my dva, slunce, moře a písčitá pláž?“
„Nezní to špatně,“ spiklenecky na něj zamrkala. „Ale raději bych se vrátila do práce.“
Nechápavě na ni zíral.
„Domluvila jsem si sezení u Woodsové, myslím, že bych si o tom měla s někým promluvit,“ objasnila mu situaci.
„Myslíš si, že je to dobrý nápad? Jen mě napadlo, jestli by sis o tom nechtěla raději popovídat s někým, kdo tě zná.“
Přerušila ho: „Nemůžu tě s tím...“
„Nemyslel jsem sebe, ale“ odmlčel se, posadil se vedle ní na postel a podíval se jí do očí. „měl jsem na mysli, tvou sestru.“

Arrow

Jeho odpověď jí vyrazila dech. „Co, prosím?“
Stále hleděl do zelenohnědých očí, pohladil ji po ruce a poslední větu zopakoval.
„Dva roky jsem jí o sobě nedala pořádně vědět a ty chceš, abych si zaletěla do Německa sestersky popovídat,“ znělo to spíše jako oznámení než otázka.
„Víš stejně dobře jako já, že pokud to ze sebe nedostaneš, bude tě to zžírat věčně.“
Zvýšila hlas: „Proč myslíš, že jsem volala Woodsové?“ rázem byla na nohou, připravena opustit pokoj.
„Susanno,“
„Nejsem malé dítě!“ křikla na něj a zabouchla za sebou dveře. Vyběhl za ní, dohnal ji na schodech, kde ji chytil za ruku a donutil ji zastavit. Cukla sebou. Z pevného sevření se nevymanila. Zmocňila se jí panika. Ucítil, jak se začala třást a pustil ji. Rozhostilo se tíživé ticho, prokládané zvuky projíždějících aut a křikem skotačících dětí, dívali se jeden druhému do očí, žádný z nich nevěděl, jak začít.
„Byl to blbý nápad, promiň,“ prolomila mlčení mužská část dvojice.
„Snažíš se mi pomoci a já...,“ hlas se jí zlomil. „Promiň Johnny, já... nevyznám se v sobě.“
Objal ji. „Nemůžeš dělat, že se nic neděje.“
„Je to tak lehčí,“ odvětila.
„Pomůžu ti, uvidíš, že spolu to zvládneme,“ utěšoval ji.

V kanceláři týmu dva bylo ticho jako o pohřbu, které bylo přerušováno občasným úderem prstu do klávesnice. Najednou se Claire postavila, praštila se rukou do čela a chvilku čekala, na reakci svého kolegy. Nic. Našpulila rty, hýbla s nimi nalevo, napravo a pak tedy spustila: „Zapomněli jsme se zeptat Hotteho, jak daleko jsou s pátráním po tom SUV.“
„Hm,“ zamručel Frank nezúčastněněně a deletoval poslední odstavec ve svém hlášení.
„Haló,“ zamávala mu rukou před obličejem. „Kolego, jsme v práci, tak už se podle toho koukej chovat.“
„Dobrá.“ odpověděl takovým tónem, že po něm parťačka chtěla skočit. Raději si to rozmyslela a vydala se za Hertzbergerem. Chvíli spolu rozmlouvali, než se otočila a vrátila se na svou židli. Traber se na ni podíval s pozvednutým obočím.
„To auto bylo ukradeno jednomu zubaři na Hoherstrasse,“ odpověděla komisařka na nevyřčenou otázku.
Prohrábl si vlasy a zhluboka se nadechl. „Vypadá to na náš gang lupičů. Nevšiml si někdo něčeho?“
„Pan doktor zrovna vrtal zub, víc nevím. Asi bychom si s ním měli jet popovídat.“
„Tak na co čekáš? Jedem!“ zavelel komisař a hnal se před služebnu. Venku se rozhlížel po parkovišti a hledal stříbrný benz, ale nikde ho neviděl.
„Hledáš něco?“ ozvala se za ním brunetka.
„Tvoje auto.“
„Děláš si srandu? Rozstřelil si ho.“ rozčilovala se Mendesová, stoupla si za partnera, vzala do rukou jeho hlavu a nasměrovala jeho pohled na zrezivělou plechovku stojící na druhém konci parkoviště.
„Co to je?“
„Náš nový služební vůz,“ sdělila mu ironicky.
„Nově zrovna nevypadá,“ utrousil komisař cestou k vozu, jeho kolegyně jen otočila oči v sloup a pokračovala ke golfu.
„Řídíš ty,“ rozhodl Frank a posadil se na sedadlo smrti. Pokusil se stáhnout okénko, ale to se samo zasunulo a už nešlo vytáhnout.
„No skvělý,“ prohlásila ženská polovina týmu a nastartovala. Zvuk motoru připomínal spíše tank. Policistka zařadila jedničku a opatrně se rozjela, když se chystala zařadit druhý stupeň, řadící páka jí zůstala v ruce.
„Tímhle tempem rozkladu nedojedeme ani na dálnici.“
„Trabere,“ procedila mezi zuby Claire.

Hodnou chvíli trvalo než se komisařům podařilo vůz uvést do stavu, který byl v souladu alespoň s polovinou dopravních předpisů a zákonů.
„Řekl bych, že Hartmutt si s tím autem moc práce nedal,“ obrátil se Frank na svou kolegyni.
„Když myslíš, ale kdyby to tak bylo, nejspíš bychom ani nenastartovali.“
„Kamže to vlastně jedeme?“ změnil téma spolujezdec.
„Hoherstrasse, kolego.“
Na dálnici byl slabší provoz, tudíž nebyla potřeba proplétat se mezi vozy se zapnutým majáčkem, i když v golfu nebyla ani vysílačka. Otevřeným okénkem foukal do vozu čerstvý vzduch, který si pohrával s kadeřemi policistů. Claire si snažila udržet neposlušný pramen vlasů za uchem, ale pokaždé když se jí to podařilo, znovu fouklo a vlasy jí zakryly výhled. V duchu zaklela, podívala se na spokojeného parťáka, který si užíval vítr ve vlasech. Zaklela podruhé. „To mi byl čert dlužen,“ pronesla lehce nahlas, ale Traber jí nerozuměl. „Říkala jsi něco?“
„Kdepak,“ uculila se na něj.

Cestou na Hoherstrasse měli komisaři menší problém s brzdami a volantem, ale naštěstí dojeli celí a jejich vůz také. Aspoň prozatím. Jen co Mendesová zaparkovala, Frank opustil sedačku a začal znovu nadávat na šéfovou a mlel něco o tom, že se nenechá zabít a raději bude jezdit taxíkem, než v autě bez pořádných brzd. Kolegyně se na něj podívala, vyndala z kapsy mobil a vytočila Hartmuttovo číslo. Chvíli s ním rozprávěla, párkrát přikývla a konečně zavěsila.
„Brzdy jsou prý v pořádku, jediné o čem nevěděl, bylo to okénko.“
„V pořádku? Já mu ukážu v pořádku,“ hrozil brunet.
„Nech to být, máme práci,“ snažila se ho uklidnit partnerka. „Navíc, Hartmutt mi vysvětlil grif, jak brzdit, což znamená...“ nechala větu viset ve vzduchu.
„Že zpátky řídíš ty,“ dořekl za ni Frank a otevřel dveře domu, ve kterém měl ordinaci doktor Kreuziger. „Až po tobě.“
Claire nechápala, co se děje. Kolega jí pokynul, aby šla první. Poslechla, ale nechápavě se mu podívala do očí.
„Nemám rád zubaře,“ odpověděl Traber, aniž by se na něco zeptala.

Po zdolání tří pater, zaklepali komisaři na dveře vedoucí do recepce zubařské ordinace. Vyčkali příchodu sestřičky, které se legitimovali a požádali ji, zda by mohli mluvit s jejím šéfem. Po té je mladičká brunetka, která vypadala, jakoby zrovna dokončila školu, pozvala dál, usadili se na pohodlných židlích v čekárně a zatím bez nějakých prupovídek čekali na doktora. Vedle Franka seděla mladá blondýnka v tmavěmodrém kostýmku v rukou držíc časopis o módě. Policista ji sjel okem znalce od drdolu na temeni hlavy až po špičku černých lodiček, ovšem než stačil navázat jakýkoliv kontakt, dloubla ho partnerka loktem do žeber, čímž ho upozornila na příchod pana Kreuzigera.
„Dobrý den,“ pozdravil je lékař.
„Dobrý den, komisařka Mendesová, můj kolega Traber, máme na vás pár otázek ohledně vašeho ukradeného vozu,“ vysvětlila Claire důvod návštěvy.
„Všechno už jsem řekl vašim kolegům, bohužel jsem nic neviděl, zrovna jsem měl pacienta. Když jsem mu zaplomboval zub, šel jsem ho vyprovodit, zvedl jsem hlavu, podíval se z okna a můj vůz byl pryč.“
„Náhodou některý z vašich pacientů nic neviděl?“ položil svou otázku Frank a levým okem sledoval blondýnku, kterou odváděla sestra do ordinace.
„Nikdo se mi o ničem nezmínil,“ odpověděl Kreuziger a pokrčil rameny.
„Děkujeme pane doktore, kdybychom měli ještě nějaké otázky, nebo novinky, ozveme se. Na shledanou.“ rozloučili se komisaři a odešli ke svému služebnímu vozu. Traber najednou z ničeho nic vytáhl z kapsy mobil a vytočil číslo. Kolegyně na něj upřela své hnědé oči a nastražila uši.
„Děláš si srandu? To mám jet v tom vraku sama?“ začala se rozčilovat, jen co zavěsil.
„Říkal jsem, že se nenechám zabít a taxík je podle mě bezpečnější,“ osvětlil své jednání Frank.
„Jak myslíš, ale říkám ti že na stanici budu dřív než ty.“
„Vsadíme se?“ odpověl jí brunet s úsměvem na rtech, zastavujíc projíždějící béžový mercedes s logem taxislužby Druid na dveřích.

Arrow

Mendesové se podařilo nastartovat, až když taxík s jejím kolegou byl dávno pryč. Než se jí podařilo zařadit jedničku, uběhlo dalších pět minut. Znovu zaklela, když motor vypovědl službu. Podívala se na hodinky. Půl druhé. „To už bude Frank na stanici,“ pomyslela si. Vyndala mobil a vytočila číslo domovské služebny. Mezitím její partner seděl na zadním sedadle mercedesu, řízeného rozzuřeným Turkem a čekal, dokud se několika kilometrová kolona před nimi nerozjede.
„Co se zase dít, tak jela už!“ zuřil taxikář a několikrát stiskl klakson na volantu.
Traber raději otočil hlavu a podíval se z okénka. V odstavném pruhu si to šinulo policejní mondeo, které na laně táhlo polorozpadlý golf, ve kterém spatřil svou kolegyni. Jejich pohledy se na okamžik střetly. Claire se na obličeji usadil vítězný úsměv, zatím co Frank rychle vystoupil z taxíku a sledoval v dálce mizející služební vůz. Udeřil pěstí do střechy stojícího mercedesu, čímž způsobil ještě větší rozčílení tureckého řidiče.
„Nemlátila do můj vůz, já musela moc dlouho šetřila, aby možno ho koupila,“ rozhazoval rukama bezmocný taxikář. Traber se na něj podíval, protočil panenky a sedl si zpátky do vozu. Během další hodiny se dálničním policistům podařilo zprovoznit alespoň jeden jízdní pruh a kolona se dala do pohybu. Jestli se ovšem dá to plížení nazvat pohybem, komisaři se zdálo, že i studenti jdou na obávanou zkoušku rychleji.

Když dorazil na služebnu mávala mu Claire lístečkem s adresou před nosem a usmívala se. Pouze se otočil, následoval svou kolegyni před budovu dálniční policie a sledoval ji, jak se vzdaluje od přiděleného golfu.
„Kam to jdeš?“
„Hádej, Engelhardtová nám přidělila kola, stojí opřená vzadu o plot,“ odpověděla mu zcela vážně.
„Ne, ne, ne. Tohle je jen noční můra a já se hodně brzo vzbudím,“ snažil se Frank přiblížit svou tepovou frekvenci k normálu, ale vzápětí, když si všiml, že Mendesová nasedá do stříbrného BMW, se uklidnil. Zvedl hlavu k nebi a tiše pronesl: „Bože, díky.“

V severozápadní části Los Angeles v malém domě na Dorrington Ave seděli dva mladí policisté na pohovce v obývacím pokoji, jenž poskytoval výhled na zahradu plnou okrasných dřevin, které tvořily živý plot, oddělující jejich upravený trávník od betonových dvorků u sousedů, Susanna seděla opřená o Johnnyho rameno, seděli mlčky, z ulice k nim doléhal každodenní ruch, troubení automobilů, křik dětí, matky volající své ratolesti k úkolům, hlasitá hudba sousedovic puberťáka. Uprostřed všeho byli oni dva, samotní, každý ve svém světě. On se snažil přijít na to, jak jí pomoci, nevěděl jestli jí jeho nápad spíše neublížil, v hlavě se mu rodila jedna neúplná myšlenka za druhou. Dal by cokoliv za to, aby ji zbavil trápení a byla zase šťastná. Náhle ho napadlo, zda s ním vůbec někdy byla doopravdy šťastná. Nadechl se, aby zahnal nepříjemné myšlenky. Ona se snažila nemyslet na události posledních několika hodin, pokoušela se vše zapomenout, zamknout minulost někde hluboko uvnitř, zahodit klíč a konečně začít znovu žít. Jeho hluboké nadechnutí na okamžik přerušilo tok jejích myšlenek, zvedla hlavu a spatřila smutný výraz jeho tváře.
„Děje se něco,“ zeptala se potichu, až ji málem přeslechl.
„Nic,“ pokusil se o úsměv, ale nebyl přesvědčivý, pochopila, že ho něco trápí, nenašla v sobě odvahu zjistit co. Opět se každý ponořil do svých myšlenek.

Po německé dálnici se řítil s majáčkem za oknem stříbrný automobil bavorské značky se dvěma neohroženými ( Smile ) policisty na palubě. Frank ztlumil rádio a nedůvěřivě se otočil na svou partnerku: „Řekni mi, jak je možný, že nám šéfová svěřila Semirovo auto.“
„Není Semirovo, kolego, to už bys mohl poznat. Tohle má o poznání míň koní, menší spotřebu a hlavně, kromě rádia, žádnou výbavu,“ vysvětlila mu Claire a sjela z dálnice.
„Proti tý plechovce, co jsme v ní jeli před tím, je tohle hotový Rolls Royce,“ usmál se brunet a zesílil právě hrající písničku od skupiny Rammstein. Pomalu se stmívalo, když se BMW vydalo po příjezdové cestě k pískovně, kde na komisaře již čekali kolegové z KTU a zajišťovali stopy z ukradené tahoe.
„Koukám, že jste vyměnili vůz,“ přivítala je s úsměvem zrzkova hlava, schovaná v útrobách tmavého SUV.
„To víš, ten tvůj zázrak, se nakonec rozsypal,“ oplatila mu úsměv policistka.
„Co tu máme?“ přešel rovnou k věci Traber.
„Řidič jednoho z vozů převážející písek si všiml, že tu stojí nepovolané auto, tak se na to jel podívat a našel tohle,“ začal vysvětlovat Hartmutt a mezitím se přemístil až k zavazadlovému prostoru. „Patolog je na cestě,“ oznámil dvěma překvapeným komisařům. „Další informace vám nejspíš sdělí támhle strážmistr Stolz,“ kývl směrem k přicházejícímu strážníkovi technik a znovu se dal do hledání otisků, vláken a dalších stop uvnitř vozu.
„Jak se daří vašemu žaludku?“ zeptal se policista vrchního komisaře, ještě než pozdravil. Ten jen cosi zamručel a otočil se na Mendesovou, ta okamžitě pochopila a položila první otázku.
„Už se ví, kdo je náš mrtvý?“
„Zatím jsme s ním nehýbali, čekáme na příjezd soudního lékaře,“ oznámil strážník.
„A něco použitelného jste našli?“ tentokrát to byl Traber, který se snažil získat nějaké informace.
Max zavrtěl hlavou.
„Skvělý,“ utrousili ve stejnou chvíli oba členové Kobry 12. Trvalo deset minut než se na obzoru objevilo služební vozidlo vrchního patologa kolínské kriminálky.
„Dobrý den, kde máte tělo,“ pozdravil se s policisty, ti ho nasměrovali k černému chevy a šli si popovídat s řidičem nákladního vozu, který objevil mrtvolu.
„Dobrý den, Traber moje kolegyně komisařka Mendesová, máme na vás pár otázek,“ spustil Frank na vysokého, alespoň sto dvacet kilo vážícího, plešatého třicátníka s potetovanou půlkou těla a hlavy.
„Dobrej, všechno jsem už řek, tomu tlustýmu policajtovi,“ odpověděl tázaný a rozmáchlým gestem ukázal na uniformovaného strážmistra.
Komisaři se na sebe podívali a pak Claire položila první otázku, zda si muž nevšiml něčeho podezřelého.
„Už sem vám řek, že...“
„Jste vše řekl kolegům, ale my bychom to rádi slyšeli od vás,“ vysvětlila mu brunetka a usmála se. Jedinou odezvou byl ještě naštvanější šofér, který neměl daleko k tomu, aby komisaře při nejmenším slovně napadl.
„Taky s námi můžete jet na stanici a tam nám všechno pěkně popíšete, my si to zapíšeme,“ ozval se líbezně Traber.
„Jenom sem to auto viděl a ničeho jinýho si nevšim, dobrá,“ rezignoval muž, ale tón jeho hlasu byl nápadně podobný tomu, co slýchávali po každém sešrotovaní služebního vozu.
„Opravdu jste neviděl něco podezřelého?“
„Ste snad hluchá nebo co!“ štěkl řidič.
„Tak pr, takhle se s dámou nemluví,“ zastal se své parťačky Frank.
„Pardon, sem nevěděl.“ Muž sjel pohledem nejdřív Claire a poté se otočil na jejího kolegu.
„Prosím,“ zakuckala se komisařka.
„Můžete nám teda říct, zda jste si něčeho nevšiml,“ zeptala se znovu mužská část týmu.
„Kolikrát to mam řikat, nic sem neviděl, stačí?“
„Tak vám tedy děkujeme, ale kdybyste si náhodou na něco vzpomněl, ozvěte se,“ ukončila debatu brunetka a podala muži svou vizitku. Ten na ni mrknul a odešel ke svému vozu.
„Co to mělo znamenat?“
„A co jako?“ nechápala svého kolegu.
„Ty pohledy,“ objasnil narážku Traber.
„Snad nežárlíš,“ usmála se Claire.
„Já? Jen doufám, že se ti to monstrum nelíbí.“
Tajemný pohled, kterým ho partnerka obdarovala, vykouzlil na jeho zarostlé tváři nepopsatelný výraz, jenž vyjadřoval něco mezi nepochopením a udivením, hraničícím se strachem o duševní zdraví mladé policistky. Ta se při pohledu na něj začala nekontrolovatelně smát. Což způsobilo, že kolega ztratil všechny nitky a zůstal stát a koukat jak tele na nová vrata.

Když se oba uklidnili, vrátili se k lékaři, který skončil s předběžným ohledáním těla. Otočil se na přicházející komisaře, kteří se okamžitě zeptali, co zjistil.
„Zemřel na následky střelného poranění, podle množství krve to vypadá, že zemřel v tom kufru,“ odpověděl patolog a pokynul pracovníkům pohřební služby, aby mrtvého muže naložili do vozu a převezli na patologii.
„Znáte přibližnou dobu smrti?“ položila další otázku hnědovlasá policistka.
„Podle posmrtné ztuhlosti zemřel někdy mezi devátou a desátou hodinou dopolední.“
„To znamená, že ho zabili, až po té honičce,“ pronesl Frank směrem ke kolegyni.
„Mne už tady nepotřebujete, takže vám zavolám, až budu mít výsledky pitvy, na shledanou.“
Po té co se s nimi doktor rozloučil, nasedli do BMW a vydali se směr služebna, pokusit se s Petřinou pomocí identifikovat mrtvolu.

Zatímco se Johnny vydal do sprchy, sešla Susanna do kuchyně, kde si nalila skleničku whisky, se kterou se posadila na židli, občas sklenicí pohnula a sledovala, jak zlatavě hnědá tekutina smáčí stěny. Přemýšlela. Mám? Nemám? Honilo se jí v hlavě, nevěděla, co si počít. V levé ruce svírala mobilní telefon, na jehož displeji bylo vyťukané číslo, stačilo stisknout symbol pro volání. Nebyla rozhodnutá, nevěděla, zda dělá správně, jestli má otvírat staré rány, odhalit znovu celou minulost, kterou celé dva roky skrývala hluboko v sobě. Na druhé straně tu byl její přítel, jenž se ze všech sil snažil jí pomoci, ale věděla, že pokud to v sobě bude dusit, vstříc mu tím nevýjde. Znovu se jí v hlavě ozvala dvě slova. Mám? Nemám? Kopla do sebe panáka a stiskla zelené tlačítko se symbolem sluchátka.

Gabriela seděla ve své ordinaci a připravovala si karty pacientů, kteří byli objednáni na zítřejší ráno. Padala na ni únava, proto se zvedla z pohodlné kožené židle a šla si uvařit kávu. Zapla varnou konvici, ze skříňky nad dřezem vyndala balíček s kávou a čekala, až se voda uvaří. Mezitím jí začal na psacím stole zvonit mobil, chvíli jí trvalo než zaregistrovala přes hrající rádio, zvuk svého vyzvánění. Přijala hovor, aniž by věděla, kdo je na druhém konci.
„Prosím.“
Několik vteřin bylo ticho, ale pak jí telefon málem vypadl z ruky, když uslyšela: „To jsem já,“ volající se odmlčel. „Susanna.“

Arrow

Mladá lékařka nevěřila svým uším. Zopakovala jméno volajícího. Nepoznala hlas své sestry a myslela si, že si osoba na druhém konci linky dělá legraci. Ta jí svá slova potvrdila a na chvíli se odmlčela, aby dala Gabriele čas vstřebat tuto skutečnost.
„Kde jsi?“ zeptala se bez okolků paní Kranichová.
Ve sluchátku se rozhostilo nepříjemné ticho, které proťal hluboký nádech. „ V Los Angeles.“
„To tě, do háje, nenapadlo se ozvat dřív?“ vyletěla jako čertík z krabičky, dříve než se stačila zastavit, Gabi. V duchu si vynadala do pitomců a čekala, zda-li se Suss ještě rozloučí, nebo rovnou praští telefonem.
„Promiň mi to, ale nechtěla jsem se vracet k minulosti a otvírat staré rány,“ vysvětlila potichu policistka.
„To cos prožila...“ nebylo jí dovoleno, aby větu dokončila.
„Nemluv o tom, ne teď, prosím,“ bruneta zaslechla v hlase své sestry prosebný tón.
„Omlouvám se.“
Opět bylo ticho. Uběhlo dlouhých několik vteřin, než Susanna znovu promluvila.
„Právě kvůli tomu volám,“ volaná osoba nejdříve nepochopila, co přesně myslí, ovšem blondýnka ji nenechala déle tápat. „Včera se to málem stalo znovu, byla jsem v akci a,“ hlas se jí zlomil uprostřed věty.
„Ššš. Nemusíš o tom mluvit.“
„Já chci, musím,“ pronesla rozhodně, pak se zhluboka nadechla. „Potřebuju tvoji pomoc, sestřičko.“
„Susanno, já se nemůžu jen tak sbalit a odjet do Států, mám tu práci a manžela.“
„Já vím,“ zarazila se. „Cože, manžela?“
„Vzala jsem si Toma, před rokem.“
„Gratuluju,“ řekla posmutněle, ale snažila se to zamaskovat následným odkašláním. Gabriela si naštěstí ničeho nevšimla. Po chvíli opět pokračovala.
„Nemusíš sem jezdit, přijedu na pár dní do Německa, slib mi, že o tom nikomu neřekneš,“ odmlčela se. „Hlavně ne Traberovi,“ při vyslovení jména bývalého spolupracovníka pocítila neurčitý tlak v břiše, který si nedokázala vysvětlit.
„Slibuju. Jen, myslíš, že je to dobrý nápad, vracet se sem?“
„Doufám. Ještě se ozvu, brzy.“ S tím se podívala na displej a aniž by své sestře dala prostor k mluvení, stiskla červené tlačítko a hovor ukončila. Gabriela slyšela jen tutání. Sakra. Zaklela v duchu a chtěla si jít dovařit kávu, když se za ní ozvalo: „Kdo to byl?“

Leknutím nadskočila. „Co tady děláš?“ obořila se na příchozího.
„Chtěl jsem tě vyzvednout a vzít na pozdní večeři, už dlouho jsme nikde nebyli,“ objasnil důvod své návštěvy modrooký komisař.
„To zni lákavě, jen to tady musím dokončit, ale budu hned hotová.“
„Ještě jsi mi neodpověděla na otázku.“
„To byla Susanna,“ při vyslovení jména své sestry si všimla, jak Tomův obličej posmutněl a poté se mu na něm usadil překvapený výraz. „Potřebuje pomoc,“ dokončila Gabi.
„S čím?“
Odmítavě zakroutila hlavou. „To ti nemůžu říct, slíbila jsem jí, že nikomu nic neřeknu.“
Kývl na souhlas a zeptal se na něco, co ho dlouho trápilo. „Kde celou tu dobu byla?“
„V Los Angeles.“
„Proč ji ten soukromý detektiv, co ho vaši najali nenašel?“ zajímal se Tom následujíc svou ženu před ordinaci.
„Nevím, poslední stopu ztratil někde v Mexiku. Myslím, že kdyby Susanna chtěla, abychom věděli, kde je, ozvala by se sama.“
„O tom, že je v Mexiku, jsme věděli všichni, k tomu se nemusel najímat detektiv, Andrea se snažila ještě něco zjistit, ale nikde nic nenašla, stejně tak Petra.“
Gabriela se smutně usmála a nastoupila do služebního mercedesu.

Na druhé polokouli se za blondýnkou v kuchyni objevil Johnny se stejnou otázkou, jakou položil komisař Kranich své ženě. Chtěla lhát a říci, že se jednalo o omyl, ale z jeho výrazu pochopila, že část hovoru zaslechl a tak mu řekla pravdu. Vysvětlila, že sebe ani jej nechce neustále trápit, bát se na každém kroku, chtít vědět jak dál a být znovu šťastná ... s ním šťastná. Pomalu k ní došel a opatrně ji objal, sotva znatelné zachvění. Podíval se jí do očí, zaleskly se v nich slzy, přesto se pousmála. Bude zase v pořádku. Musí. Uslyšel v hlavě. Pokusil se úsměv opětovat, ale teplo jejích slz, které mu ulpěly na košili, mu trhalo srdce. Přiblížil se k ní, ale pořád jí nechal dost prostoru se od něj oddálit, nechtěla. Položila mu ruce kolem krku a přivinula se k němu. Potřebovala ho mít blízko sebe, potřebovala cítit tlukot jeho srdce a vědět, že je někdo, kdo ji ochrání. Hladil ji po zádech, dnes již po několikáté se naplno rozplakala. Po Johnnyho tváři stekly dvě osamocené slzy, které se vpily do jejích vlasů.

Před Schröderovým stánkem zastavil tmavěmodrý benz. Brunetka na předním sedadle se udiveně podívala na svého manžela. Z jejího výrazu vyčetl, že její představa o večeři vypadala trochu jinak. Romantika při svíčkách, tichá hudba linoucí se z reproduktorů jejich domácího přehrávače, kde by byli jen oni dva. Na tváři vrchního komisaře se usadil psí pohled, který dokázal obměkčit i zuřící šéfovou, jenž doplnil lehkým pozvednutím koutků. Jeho pohledu nedokázala déle odolávat, usmála se a políbila ho. Líbající se manželé byli vzápětí přerušeni rázným zaboucháním na okénko. Odlepili se od sebe a spatřili usmívajícího se majitele stánku, který do vozu koukal jako do výkladní skříně, stejně jako Semir s kolegy z týmu dva. Tomovi sedícímu uvnitř se zdálo, že si jeho kolegové spletli parkoviště s plátnem v kině. Kranichovi vystoupili z vozu, došli k nejbližšímu stolku, ke kterému se postavili a mužská polovička páru houkla na Schrödera, aby přinesl jídelní lístek. Ostatní policisté se vrátili ke svým rozjedeným párkům s hořčicí a chlebem, které jim mezitím vystydly a oni je odmítli dojíst. Což se líbilo majiteli občerstvení, protože mu pokynuli, aby přinesl něco pořádného a hlavně teplého. Jen co Kai-Uwe přinesl na stůl ozvala se ve služebním voze komisařky Mendesové vysílačka. Bruneta se oddálila od svého kusu grilovaného masa, které rychle ukořistil nejmenší z přítomných, jelikož jeho flákotu si přivlastnil kolega Traber. Když se Claire vrátila, našla na svém plastovém talíři pouze suchý chleba. Se zvednutým obočím a rukama v bok sledovala své kolegy. Ani jeden se na ni nepodíval, bystrým okem zaregistrovala přebývající plátek na Gerkhanově talíři, uchopila vidličku a rychlostí blesku se masa zmocnila.
„Myslím, že tohle je moje,“ pronesla směrem k Semirovi a uřízla si pořádný kus.
„Nechceš nám říct, co chtěl Hotte?“ zeptal se Traber s plnou pusou.
„Oh, Petra zjistila, kdo je náš mrtvý,“ zastavila se uprostřed věty a dala do pusy další kousek.
Kolegové na ni s očekáváním zírali, až zapomněli jíst se zavřenou pusou.
Dokousala sousto a pokračovala. „Mark Kahler, seděl za krádeže aut. Petra prověřuje jeho spoluvězně, ale jestli se s někým v base skamarádil si musíme zjistit sami.“
Frank ze sebe vydal zvuky, ve kterých komisaři společně s Gabrielou rozeznali něco v tom smyslu, že to mu bylo hned jasné, že všechno za ně sekretářka nezjistí. Stáli tam ještě notnou chvíli, rozebírali vztahy na pracovišti, Tomovu narozeninovou párty, která se blížila mílovými kroky, stihli podrbat šéfovou i Bonratha s Hertzbergerem a než se nadáli bylo půl dvanácté a všichni se rozjeli do svých domovů.

Druhý den ráno se Traber dostavil do kanceláře dříve než jeho partnerka, která musela do práce dojet taxíkem, jelikož klíčky od služebního BMW zabavila večer mužská část týmu. Jakmile ji spatřil usmál se a optal se, kde je tak dlouho. Pohled, kterým ho obdarovala, mohl v klidu konkurovat vraždícím pohledům vrchní komisařky Engelhardtové.
„Nech si to, teď řídím já,“ pronesla, zatím co se natahovala pro klíčky ležící před Frankem.
„Kam jedeme?“ zeptal se, než se zvedl ze židle a popadl bundu.
„Do bytu Kahlera a potom do věznice, poptat se na jeho sociální vztahy.“
Oba nasedli do stříbrného vozu a vydali se do centra Kolína, kde zavražděný zlodějíček bydlel.

Na dálnici vyndal brunet z kapsy zapalovač, připomínající svým tvarem a velikostí ruční granát. Mendesová se na něj koukla, naklonila hlavu a pozvedla pravé obočí.
„Dárek pro Toma,“ odpověděl na nevyřčenou otázku. Komisařka jen zavrtěla hlavou a vrátila se ke sledování dopravní situace před sebou. Když dorazili na adresu, kterou dostali od Petry, nestačili žasnout. Byt mrtvého se nacházel v luxusní čtvrti. Před domem stálo stěhovácké auto, policisté se ve dveřích střetli se dvěma zaměstnanci, kteří zrovna vynášeli pohovku. Frank jim podržel dveře, nechal projít svou parťačku a následoval ji k výtahu. Dojeli do třetího patra a pomocí paklíče si otevřeli. Jaké bylo jejich překvapení, když byl byt úplně prázdný.
„Ti stěhováci,“ pronesla tmavovláska. Řítili se po schodech, až před vchod do domu a spatřili odbočující stěhovácký vůz. Komisařka sedla za volant, její kolega obstaral světlo a BMW se vydalo za náklaďákem. Stříbrný policejní kočár se během chvíle přiblížil k pronásledovanému. Frank nakázal své parťačce, aby se přiblížila za kabinu nákladního automobilu, natáhl se z okna a uvolnil pojistku, která zabraňovala tomu, aby se kabina uvolnila. Vrátil se zpět do útrob vozu se slovy: „Ten zapalovač Tomovi nedáme.“
„Co?“ nechápala ho kolegyně.
„Tak jo, nebo ne!“
„Ne,“ rozhodla policistka.
Frank odjistil „granát“ a hodil ho otevřeným oknem ke dvěma mužům vydávajícím se za stěhováky. Řidič sešlápl brzdový pedál, kabina se uvolnila a překlopila se dopředu. Claire při sledování této scény přehlédla červenou na křižovatce a řítila se proti červenému mondeu, které se chystalo odbočit. Frank zaregistroval vozidlo a ještě stačil zakřičet: „Claire, brzdi!“

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Jsem zpět
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Bruneta otočila hlavu, ještě než spatřila blížící se vozidlo, podvědomě sešlápla brzdový pedál, zároveň stočila volant doleva a zatáhla za ruční brzdu. BMW se fordu vyhnulo o několik centimetrů a zůstalo stát uprostřed křižovatky.
„To bylo o fous,“ ulevila si Mendesová a podívala se na svého spolujezdce, který zhluboka oddechoval.
„No,“ než však stačil cokoliv říct, byla jeho partnerka u stojícího stěhováckého iveca s odjištěnou zbraní. V kabině ale nikdo nebyl. Komisařka nechápala, jak mohli muži tak rychle zmizet, otočila se zpět ke služebnímu vozu a sledovala, jak Frank uvolňuje průjezd křižovatkou za zvuku klaksonů netrpělivých řidičů.
„Tohle se nám teda povedlo,“ pronesl Traber směrem ke kolegyni.
„Zavolám Hartmuttovi, ať si pošle někoho pro ten náklaďák,“ odvětila nepřítomně a natáhla se skrz okénko mezi sedačky, aby zjistila, že svůj mobil nejspíš zapomněla doma. Rozhodla se tedy pomocí vysílačky spojit s centrálou a požádat operátora o laskavost. Ten jejímu přání vyhověl a dal vědět pracovníkům technického oddělení o práci, která na ně čeká v centru Kolína.

Zrzavý technik dorazil po půl hodině v doprovodu svého týmu, následován vozem odtahové služby. Jakmile si všiml odstaveného nákladního vozu, otočil se na komisaře postávající opodál.
„Nikdo neříkal, že se jedná o stěhovácký vůz. Budeme ho muset prohlídnout tady a pak odvézt. Bude to rychlejší než sem volat těžkou techniku.“
„Tak se klidně kochejte, my zatím zkusíme něco najít v jeho bytě,“ oznámil Hartmuttovi Frank a popohnal svou kolegyni ke služebnímu vozu. Než stačili nastartovat, ozval se technik Ralph z kabiny náklaďáku.
„Všichni pryč! Je tu granát!“ a rychle se běžel schovat za opodál stojící opel.
Členové Kobry 12 zůstali polovinami svých těl uvnitř BMW a sledovali prchající pracovníky KTU, za kterými byli v těsném závěsu procházející občané. Nejdříve se podívali jeden na druhého. Frank s úsměvem na rtech, jeho kolegyně s mírně zamračeným výrazem.
„Já ti říkala, že je to blbej dárek.“
Přikývl, otočil se ke stěhováckému autu a nahlas zakřičel, že se jedná o atrapu. Nikdo ho neposlouchal a jindy rušná ulice byla rázem vylidněná. Proto musel opustit vůz, dojít až k odstavenému ivecu a z kabiny svůj zapalovač sebrat. Všichni na něj s obavami koukali. Traber se obrátil k davu a pronesl: „Ještě jste neviděli originální zapalovač?“ čímž si od přítomných vyděšených vysloužil pěkně „příjemné“ pohledy a oslovení. Když se vracel ke své kolegyni, která se po něm chystala skočit, ozvala se z vysílačky jejich nadřízená a dožadovala se hlášení o stavu služebního vozu, tedy vyšetřování.

Claire se posadila do auta a chopila se vysílačky.
„Šéfová, měli jsme menší problém,“ potřebovala se nadechnout a nastalá pauza se nezamlouvala černovlásce na druhém konci. „Ale nebojte, všechno je v pořádku, teď se s Frankem chystáme do bytu mrtvého.“ vypadlo z komisařky vzápětí.
„Do věznice jsem místo vás poslala Bonratha s Hertzbergerem, vy se pokuste najít něco v tom bytě. Centrála, konec,“ rozloučila se s nimi nadřízená a šla se vrhnout do pročítání složek, které jí na stůl vyrovnala blonďatá sekretářka.

„Vysvětli mi jednu věc, jak je možný, že se ti chlapi z toho náklaďáku dostali aniž bychom si jich všimli,“ zeptala se komisařka svého kolegy cestou zpět do Kahlerova bytu.
„Asi vyskočili ještě za jízdy a zmizeli, mezitím co jsme se snažili vyhnout tomu mondeu,“ vysvětlil jí Frank. Když konečně našli místo k zaparkování, museli vyběhnout po svých do třetího patra, protože se někomu podařilo během jejich honičky a následném čekání na techniky rozbít výtah. Traber se podíval na svou parťačku stojící uprostřed prázdného bytu. „Nebyli bysme přece jenom užitečnější u toho náklaďáku?“
„Třeba tu něco zapomněli,“ odpověděla mu s nadějí v hlase.
„Možná svoji adresu,“ utrousil její kolega ironicky a odebral se prohledávat koupelnu. Claire prolézala skříňky v kuchyni, když si pod dřezem všimla podezřelé krabičky.
„Franku, můžeš na chvíli?“
„Našlas něco?“
„Asi jo,“ odvětila komisařka a pokusila se krabičku vyndat na světlo.
„Co ti tak trvá?“
„Jestli si myslíš, že jsi zručnější,“ Mendesová se zastavila uprostřed věty. „Mizíme!“ zařvala, popadla kolegu za límec a táhla ho ven z bytu. Než se stačil Traber vzpamatovat, užil si parádní let nad schody a ještě parádnější přistání u nohou postarší dámy, jež se zrovna vracela domů z nákupu. Chvíli na ni nepřítomně zíral, než se na něj dáma obořila a začala mu nadávat do sprosťáků a úchylů, při čemž ho několikrát přetáhla po hlavě kabelkou. Když se za ní konečně zavřely dveře, všiml si policista, že jeho partnerka se někam ztratila.
„Claire?“
„Tady dole,“ ozvalo se mu v odpověď. Opřel se o zábradlí a spatřil brunetku, jak se snaží vyšplhat zpět na schodiště.
„Zavoláš techniky ty nebo já?“ zeptal se Frank.
„Počkej, až vylezu.“ hrozila.
Mezitím někdo ze sousedů zavolal policii a hasiče a před domem začala zastavovat záchranná vozidla.
„Myslím, že bychom něměli Engelhardtové pár dní lézt na oči.“ pronesla zadýchaně Claire.
„Proč?“
„Málem jsme nabořili auto, jedna z nejfrekventovanějších křižovatek stojí, falešný poplach s granátem, teď ten výbuch a ta ženská, co tu na tebe řvala, si bude určitě stěžovat taky!“ uzavřela výčet dnešních událostí.
„Víš, co se říká. Nic se nejí tak horké, jak se uvaří.“
Jen co to dořekl, ozval se mu v kapse mobilní telefon. Pomalu ho vyndal a podíval se na číslo volajícího.
„Uff, to je Hertzberger,“ objasnil své kolegyni a hovor přijal. „Ahoj Hotte, tak co jste se dozvěděli v té věznici?“

Semir s Tomem se zrovna vraceli z oběda, když se v jejich voze rozezněla vysílačka. Dispečer oznamoval, že v centru Kolína byl soukromé klinice odcizen sanitní Ford Tranzit, který byl naposledy spatřen u nájezdu na dálnici A 7. Jen co se turecký komisař chystal odpovědět, prohnala se kolem nich hledaná sanita.
„Kobra 11 centrále, přebíráme to, konec.“ poté se otočil na svého kolegu. „Šlápni na to.“
„Vysvětli mi, proč by někdo kradl sanitku?“ zeptal se modrooký policista.
„Mě se ptej,“ usmál se Semir.
Modré CLK se hnalo za bílým tranzitem, který předjížděl jedno auto za druhým. Mezitím se Tom vyhýbal brzdícím vozidlům, která chtěla zabránit kolizi s již stojícími vozy, kterým sanitní vůz zkřížil cestu.
„Co je to za blázna?“ rozčiloval se řidič modrého benzu.
„Kobra 11 volá centrálu, potřebujeme sanitku a hasiče na 60. kilometr A 7 a hlavně posily, konec.“
„Ty posily si žádat nemusel, stejně přijedou, až bude po všem.“
„Co ty víš, možná jsou kolegové někde poblíž,“ snažil se odlehčit situaci komisař na místě spolujezdce.
„Pozor!“ zakřičel Kranich a prosvišťěl kolem fiatu, který se vznesl do vzduchu a následně dopadl stranou řidiče na bok. Semir stáhl okénko, odjistil zbraň a chtěl se pokusit prostřelit fordu kolo, ale do mercedesu z boku narazila tmavě zelená fabie. Tom ztratil kontrolu nad řízením a jeho služební vůz se řítil vstříct svému osudu. Při komisařích museli v tu chvíli stát všichni svatí, protože Kranichovi se podařilo benz zastavit několik centimetrů od středových svodidel.
„To bylo těsný,“ ulevil si.
„Hm,“ přikývl jeho kolega a oba vystoupili z vozu. Otočili se a za sebou spatřili několik převrácených automobilů, pár jich stálo mimo dálnici v nedalekém lesíku a ze dvou se valil dým. V dálce bylo slyšet zvuk siren policejních a záchranářských aut.
„Co jsem říkal, až bude po všem,“ ušklíbl se Tom a šel pomoci zraněným.

Arrow


Celou noc přemýšlela, jestli udělala dobře. Woodsová by mi mohla pomoci. Policejní psycholožka ovšem nevěděla o všech detailech, nemusela by jí říci vše. Musím. Musím jí říct všechno, nemůžu v sobě něco dál dusit. Potichu, aby nevzbudila svého přítele, se zvedla, oblékla si župan a sešla do kuchyně. Napustila vodu do konvice a uvařila si silnou kávu. Dlouho jen nehnutě seděla a dívala se oknem ven na ulici, kterou osvětlovalo několik pouličních lamp. Okolo domu projelo popelářské auto, zvuk jeho motoru ji vrátil zpět do reality. Upila z hrnku a zhluboka se nadechla. Měla bych to konečně vyřešit. Na stole si všimla svého mobilu, natáhla se po něm, vytočila číslo letecké společnosti a zabookovala si let do Kolína. Johnny se mezitím probudil, levou rukou sáhl vedle sebe, ale nic nenahmatal. Zvedl hlavu a zaposlouchal se do nočního ticha. „Susanno,“ zavolal přes dveře do koupelny. Žádná odpověď. Vzal za kliku a otevřel, v místnosti byla tma, rozsvítil, ale jeho blonďatá přítelkyně tam nebyla. Najednou zaslech z přízemí hlas, pomalu sešel dolů. Všiml si, že v kuchyni se svítí. „Jsi v pořádku?“ zeptal se potichu mezi dveřmi.
Otočila se na něj a přikývla. Došel k ní a opatrně ji objal kolem ramen. Sklopila hlavu a po tváři jí skanula osamocená slza. „Zítra odlétám,“ sdělila mu bez jakéhokoliv varování.
„Prosím?“
„Objednala jsem si letenku do Kolína,“ vysvětlila svá slova.
„Samotnou tě nepustím,“ řekl a poklekl před ní, aby se jí mohl podívat do očí.
„Nemůžu po tobě chtít, abys letěl se mnou.“
„Ale já letět chci.“
Tiše mu odpověděla: „A co v práci?“
„Letím s tebou, i kdybych měl dát výpověď.“
Chtěla něco namítnou. S tichým „Pšš,“ jí položil ukazováček na rty.

Claire se snažila odposlouchat, co jejímu partnerovi vypráví kolega Hertzberger, jenomže Traber jí nedal možnost přiblížit ucho na doslech. Otočila se na podpatku a uhnula hasičům, kteří běželi po schodech hasit vybuchlý byt.
„Co ti řekl,“ zeptala se, když hovor konečně ukončil.
„Nic moc. Kahler seděl v cele s jistým Paulem Hainischem, kterého pustili o pár týdnů dřív. Na adrese, kterou udal jako místo trvalého bydliště, se nezdržuje a jeho kurátor o něm už pár měsíců neslyšel.“
„To je spíš nic, než moc,“ utrousila s úšklebkem komisařka.
„Kam jedeme teď?“
„Za Hartmuttem,“ zavelela ženská část týmu a hnala se po schodech dolů ke služebnímu vozu.

Na technickém oddělení měl Hartmutt co dělat, jeho kolegové mu přivezli celé vybavení bytu, které zločinci naložili do stěhováckého auta, jež nyní stálo před budovou KTU. Komisaři pozdravili ryšavého technika a zasypali ho otázkami ohledně věcí v náklaďáku.
„Taky vás zdravím a k vašim otázkám, pěkně popořadě.“
„Už nás nenapínej, co jste našli?“ popoháněla ho brunetka.
„Popravdě? Nic.“
Oba policisté vytřeštili oči. „Co?“
„Nebylo tam nic podezřelého, nebo něco, co by vám napovědělo, proč Kahlera zabili.“
„Už to, že jsi nic nenašel, je podezřelé.“
„Promiň Claire, ale jediné co by vás mohlo možná zajímat, je tenhle časopis o autech.“
„Jako bývalý zloděj aut, se asi o ně musel zajímat.“
„Nech mě domluvit Trabere,“ vztyčil ve výhrůžném gestu ukázováček technik. „V tom časopise byla založena stránka o nových technologiích v navigaci.“
„Ukaž mi to,“ přerušila ho tentokrát komisařka.
Bruneta si pozorně prohlížela ohnutou stránku, poté ji narovnala a ukázala kolegům titulek druhé strany. Jaguar SS 100 coupé. Přečetla jim část sloupku „jediný exemplář bude k vidění na výstavě veteránů konané příští týden na kolínském výstavišti.“
„Že by šlo o veterána? Vždyť s ním nebudou ani moct vyjet.“
„Nebo opravdu jde o ty navigace, ale zjistit to, to už je vaše práce.“ rozloučil se s nimi Harty a odešel ke svému počítači.
„To jste nenašli ani žádné otisky?“ houkla na něj Mendesová.
„Jo, našli, jen Kahlerovy,“ odpověděl jí technik.
Komisaři bez rozloučení opustili KTU a vydali se ve svém stříbrném BMW na stanici.

Cestou po dálnici uvízli v zácpě způsobené nehodou, do které se zapletli jejich kolegové z Kobry 11 o čemž zatím nevěděli.
„Kobra 12, volá centrálu,“ řekl Frank do vysílačky.
„Mluvte, Kobro 12.“
„Co se děje na A7?“
„Dopravní nehoda, jsou u toho komisaři Kranich a Gerkhan,“ odpověděl muž u pultu na stanici.
Traber se s úsměvem podíval na svou kolegyni. „Nejsme jediní, kdo by dneska neměl Engelhardtové chodit na oči.“
Brunetka mu úsměv opětovala a popojela o další dva metry dopředu. Když projížděli kolem zaparkovaného CLK, všiml si Frank komisaře Kranicha, jak sedí za volantem se skroušeným výrazem.
„Claire, zastav.“
Parťačka nechápala proč, ale postavila BMW mezi stříbrnozelené policejní vozy a oba vystoupili. Traber došel až k modrému mercedesu, skrz otevřené okénko se naklonil dovnitř.
„Vám bylo líto, že jste dlouho neměli průser, co kolego?“ řekl s úsměvem.
„Jen se směj, my už víme o tom vašem granátu na Bobstrasse.“ odpověděl mu Kranich a na rtech se mu usadil úsměv.
„To byl tvůj granát.“
„Jak můj granát?“ divil se Tom.
„Dárek k tvým narozeninám.“
„Vy jste mi chtěli dát granát?“ ptal se komisař a zněl docela nadšeně.
„Byl to zapalovač,“ vysvětlil Frank.
„O co jsme přišli?“ zeptal se vzápětí Semir následován hnědovlasou kolegyní.
„Tihle dva mi chtěli dát k narozeninám zapalovač v podobě granátu.“
„Aha.“ protáhl Turek a byl rád, že ho Andrea při vybírání dárku zastavila, jinak by Tom dostal granáty dva.
„Nepojedeme konečně na stanici? Engelhardtová už tam asi nebude, má jednání s Almarou,“ navrhla Mendesová. Ostatní přikývli, nastoupili do vozů a vydali se směr služebna dálniční policie.

Jen co se objevili ve dveřích, pokusila se je Petra varovat pohledem, ale ani jeden z nich jí nevěnoval pozornost, což vedlo k tomu, že se ozvalo zlostné: „Vy čtyři, okamžitě ke mně!“
Celé osazenstvo dálniční policie leknutím nadskočilo, několik uniformovaných policistů rozlilo kávu, přelilo květiny nebo jim ujela propiska a přeškrtli si celé hlášení. Hříšníci se na sebe podívali, ale nikdo z nich nechtěl jít jako první.
„Budete tam stát ještě dlouho?“
Jako první se vzpamatovala Mendesová. Pomalým krokem se vydala do jámy lvové, následována svými neohroženými kolegy. Semir ještě nestačil zavřít dveře a vrchní komisařka Engelhardtová začala „vřískat“.
„Volala mi státní návladní Schrankmannová a chce, abych z vás udělala exemplární příklad pro ostatní. Vaše neustálé nehody a šrotování aut z nás dělá nejdražší služebnu v celém Německu!“
„Šé...,“ Tom neměl šanci černovlásku před sebou ani oslovit.
„Nechci nic slyšet. I přes ty vaše průšvihy máme jednu z největších objasněností případů. Proto vás tentokrát nepotrestám,“ zarazila Trabera, který se nadechoval k odpovědi. „ale ještě jedna podobná věc, jako s tím granátem nebo bouračka, které se dalo zabránit a vaše potrestání nechám na státním zastupitelství. Teď běžte!“ vykázala je ze své kanceláře, počkala, až odejdou a posadila se do svého koženého křesla.





*pokračování příště*

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
kdybych se náhodou rozepsala

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Wink Wink Wink Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
... Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
...no to by mohlo stačit Twisted Evil Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Nová verze se zatím jeví docela mile! Laughing Možná to bdue tím, že Johnny nezemřel! Laughing Jsem moc ráda, že jsi zpět s "Cenou", tak snad i nadále platí ta neděle na malý kousek!! Laughing

Moc pěkný, spíš by mě zajímalo, jak moc se to bude lišit od "staré" Ceny! Wink Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 367
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
„Tak pojďte dál!“ vyzval je Tom, samozřejmě až poté, co se všichni pohodlně usadili na pohovce a v křesle.

Tos hezky vystihla, to je jim podobný. Very Happy A ten prospanej striptýz si taky myslím pamatuju, ale baví stále dokonale, to je trulo. Very Happy

Líbí se mi, že jsi řekla hned na začátku, že je to Suss. - Kolega Hunter? Není to náhodou nějaká něžná narážka? Very Happy - Ty flashbacky na setkání s Johnym jsou super, taky ten fakt, že tady žije, jak psala Jessie, fakt se mi to líbí. - Etherton tu vypadá jako velký sympoš, doufám, že pro něj tentokrát chystáš lepší osud, než v minulé verzi.

Dobře jim tak ten bolehlav, čuňatům. Ti museli vychlastat i Alpu s Okenou, aby se tak zřídili. Very Happy
____________________________________________

Přiznám se bez mučení, že jsem moc ráda, žes tu minulou verzi vzdala, fakt se mi zdála moc překombinovaná a celkově přehnaná, no... Tohle se mi zatím líbí o moc víc, koukám že jsi trochu změnila styl, nespoléháš tolik na dialogy a líp jsi propracovala postavy, teda co se Ethertona a Johnnyho týče. Fakt jsem zvědavá, jak se tahle povídka bude vyvíjet, a 'ex-jedenáctku' pouštím z hlavy. Těším se na pokračování. Wink

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Jessie: jak to tak vypadá, nová "Cena" toho se starou moc společného mít nebude.

SaMarBe: Přiznám se bez mučení, já taky Wink

Jsem ráda, že se Vám to zatím líbí. Uvidíme, jestli po dnešním pokráčku nezměníte názor.
Ještě jednou děkuji za komentáře, moc potěšily. Na oplátku tu máte kratší pokračování Embarassed Zkusím se pro příště s délkou aspoň trochu polepšit.


P.S. Příští pokráčko snad za týden, ale nic neslibuji.

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Susanna vystihla Johnnyho přesně: Herečka! Laughing Laughing Laughing Laughing Trochu mi to připomnělo Tabera a jeho "poškozenou" pracku! Laughing
Chudák Sus, ta si asi ještě užije, co? Wink
No ale naši prasečí pařmeni absolutně vedou!!! Laughing Laughing Laughing Nejlíp to vyřešil Semir s Tomem! Nad nima jsem se musela smát! Very Happy

Suprový dílek, čekám napjatě na příští týden!!! Wink Laughing Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 233
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Jéééé!Ty ještě-žiješ????Čóveče...No-jinak-mocka-pěkný!A-nemáš-někde-ještě-Cenu?Že-bys-mi-ji-poslala=)




LL:Nemůžu-se-dočkat!!!!!


(omluva-za-pomlčky,ale-mezerník-stávkeju)

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 367
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
LOL, větší díru, než tam měl - a rýmičku z toho pádu náhodou nechytil? Aby nám neumžel, tygžík vyžlík... Razz

Další Gerkhanovo „hm“ znělo jako otázka. Tom zastavil na nejbližším odpočívadle, sklopil si sedačku, z přihrádky vytáhl sluneční brýle, které si nasadil, otočil se ke kolegovi zády a usnul.

Tohle je naprosto geniální! Laughing Jak popisuješ takovou břitkou akci a pak jen, že vytuhl. Very Happy

Ach, Johny je prostě kavalír...

Pat a Mat, prostě. Nic jinýho ti dva nejsou. Very Happy

K.Thaler: Vždyť Cobra ji nechala ve složce, jen odstranila číslo. Wink

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
andílek


Založen: 08. 06. 2009
Příspěvky: 17
Odpovědět s citátem
No super,ženatej Tom,tak to už tu dlouho nebylo.


Malý Turek jen taktak stačil vysvětlit své nadřízené, co se večer dělo a odběhl na záchody. Petra, která zrovna nesla Engelhardtové něco k podepsání, nevěřila, že může někdo takhle rychle běžet.

Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 233
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
SaMarBe napsal:
LOL, větší díru, než tam měl - a rýmičku z toho pádu náhodou nechytil? Aby nám neumžel, tygžík vyžlík... Razz

Další Gerkhanovo „hm“ znělo jako otázka. Tom zastavil na nejbližším odpočívadle, sklopil si sedačku, z přihrádky vytáhl sluneční brýle, které si nasadil, otočil se ke kolegovi zády a usnul.

Tohle je naprosto geniální! Laughing Jak popisuješ takovou břitkou akci a pak jen, že vytuhl. Very Happy

Ach, Johny je prostě kavalír...

Pat a Mat, prostě. Nic jinýho ti dva nejsou. Very Happy

K.Thaler: Vždyť Cobra ji nechala ve složce, jen odstranila číslo. Wink



Jj,já-vím-jenom-jestli-neměla-někde-kousek-napsaný=)I-když-jak-ji-znám...

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Předem se Vám všem omlouvám za to, že původní týden se protáhl na měsíc, ale nějak mě překvapilo zkouškový a nedostatek času.

Pokráčko není závratně dlouhé, ale je to můj standard, tak snad se Vám bude líbit.

Věnuji ho všem, co tuhle povídku čtou. Příjemnou zábavu.

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ááá, už, poznávám denní rutinu na dálnici! Laughing Pěkně vylíčená bouračka, ta se mi hodně líbila, hlavně ten bagr byl dobrej!! Laughing Ovšem co se týče Clair, dobře setřela Frank na té benzínce, to se jí musí nechat! Laughing
Chudák Frank, takhle se zebl*t! Laughing A předpokládám, že "nové" auto opět roztřískají, to kolo by jim celkem slušelo! Laughing
A ještě mi nějak ušlo, jestli teda Traber a Clair spolu chodí! Laughing

Tak to jsem zvědavá, co na to Susanna odpoví!!! Že by se vrátila do Němec jen kvůli sestře? Docela jsem zvědavá, jak to dopadne!! Snad už v dalším díle!! Laughing

A právě ti tiká časovaná bomba... 10... 9... 8... zkrátka 0 a chci tu pokráčko! Very Happy Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 367
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak tady se mi Claire líbila, pěkně s ním zametla. Tak se na zelenýho zuříka musí. Very Happy

Mezitím na služebnu dorazili vrchní komisaři Gerkhan a Kranich, kteří nepozorovaně zapluli do své kanceláře, zatáhli všechny žaluzie, každý si před sebe položil několik hlášení, která potřebovala opravit a přenést do digitální podoby, podepřeli si rukou hlavu, aby je případně probudila bolest, způsobená nárazem čela na desku stolu.

Ti dva ve mně vyvolávají totální záchvaty smíchu, moc. Very Happy

Mendesová se podívala na Maxe, poté na zeleného parťáka a nakonec se sehnula k vysílačce, ale ta jí zůstala viset v ruce.
„Tak šéfovou informujeme později,“ prohodila s mírným úšklebkem a podala kolegovi kapesníček, aby si mohl otřít ústa.

Praktická ženská aspoň. Co mi to děláš, ona se mi líbí! Very Happy

No jo, když někdo neumí chlastat, tak pak grcá ako bačova čuba. Very Happy Se divím, že vůbec posnídal s takovým hangoverem. Smile

Ojoj, nemá smysl zmiňovat se o dalším odstavci, naštvaná šéfinka v tvém podání udělala ten odstavec úplně dokonalým. Very Happy Miluji.

Jejda, Gabi bude na scéně, jsem zvědavá. A ten sendvič si dám, díky. Very Happy

Super pokráčko, C., těším se na další.

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
SaM: Neříkej, takže se ti Claire začíná líbit?

Jess: jestli spolu ti dva chodí? No, toť otázka, zatím sama nevím. Uvidíme, uvidíme.

Omlouvám se za dlouhou prodlevu, ale nějak jsem pozapomněla, že mám rozepsané pokráčko, taky jsem nestíhala, tak snad teď až začne škola, to bude lepší. Pokráčko je sice kratší, v ději nás taky moc neposune, snad alespoň pobaví. Ještě bych se chtěla omluvit za nedodržení časového posunu mezi LA a Kölnem, v příštím díle se snad posun objeví.
Doufám, že se vám povídka zatím líbí a moje múza se brzy vrátí.

Příjemné počtení Twisted Evil Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Jo, Traber dámička! Laughing Celý den bourá na dálnici a najednou by se jednoho golfu bál! Laughing Doufám, že alespoň prohraje! Laughing

Podle toho, jak to "jiskří" mezi Clair a FRankem, tak to na nějaký vztah nevypadá, ale já myslím, že ty si s nimi ještě poradíš! Laughing

Tak doufám, že příště nebude větší prodlení a pokráčka se dočkáme dřív! Razz

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 677
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Myslím, že to povídce naprosto prospělo, že jsi začala znovu od nuly: rozhodně se Ti za ten čas vybrousil styl a je potěšení, lahoda ba přímo bájo to číst! Very Happy
Suss je mi moc líto: takový trauma bych mít doopravdy nechtěla. Doufám, že jí sezení alespoň trochu pomůže, ačkoliv na tohle se asi jen tak nezapomíná, obzvláště v jejím zaměstnání Sad
Johny je super postava! Very Happy Je super, že na něj Suss narazila, takovýho chlapa aby člověk pohledal. Snad neumře/nedá se na špatnou stranu, to by byla moooc škoda! Very Happy

Prokládání děje s Kolínem je suprové, přirozené, vůbec to neruší a velmi mne to baví, hlavně mne ale dostala část Tomovy oslavy Laughing Laughing

A jsem, jak jinak, ráda, že je tam i pár zmínek o jistém rezatém technikovi Laughing Ačkoliv bych Traberovi nejraději dala do nosánku za to, že o něm pochybuje!! Laughing Laughing Jak se opovažuje?? Laughing Laughing

Hahaha, uvidíme, kdo bude na DP dřív... docela fandím Golfíkovi Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Všeli děkuji za pochvalu Embarassed a jsem ráda, že se Ti povídka zatím líbí. Můžu Ti slíbit, že v dnešním pokráčku se objeví i postava jednoho nejmenovaného zrzavého technika pracujícího na KTU Wink

JSS... golfík je náhodou spolehlivý, však uvidíš sama, kdo na konec "závod" vyhraje.

Oběma Vám děkuji za komentáře a pokusím se s rychlostí přidávání polepšit a stáhnout to z měsíce alespoň na dva týdny.

P.S. Dnešní pokráčko věnopváno všem, co čtou. Příjemnou zábavu, myslím, že té je tam dnes požehnaně, tedy samozřejmě podle mě.

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 677
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Tak Claire vyhrála, huráááááááá! *troubí fanfáry na oslavu trpělivých žen* To máš za to, Frku jeden nevycválanej Laughing A BMW? No, to se Šéfka vytáhla Laughing Laughing
Oooo, díky za Hartíčkovo cameo! Embarassed *pláče dojetím* On je tak skvělýýýýýýýýý! Embarassed Laughing Laughing Laughing
Hahaha, Frk žárlí na každýho, jak koukám, i na takovýho King Konga, jako je ten řidič, u myší hnáty... XD
A Suss opravdu zavolala? No hurá! Ale že to musel být šok, panečku! Very Happy

Super pokráčko, těším se na další! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 233
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Uáááá,Susanna zavolaláááááá!!Jinak,Mendesovou zahrabat deset metrů pod zem nakouskovanou!Chválím,žeru Tě xD

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak já jsem vcelku zklamaná, že nevyhrál Frank! Laughing Přecijenom lepčejší jak Clair! Laughing

Ohó, comeback Susanny že by už brzo?? Laughing Laughing Laughing Na to se těším! Laughing Laughing Laughing

Parádní pokráčko, takže čekám na další!!

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Děkuji Vám holky za komenty, potěšily Embarassed

Jinak další pokráčko snad se bude líbit. Telefonní rozhovor jsem překopávala třikrát.

Věnováno VŠEM komentujícím Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Dávám Gabi chvilku, než to vykecá, kdy a proč Sus přijede! Laughing

Chudáci z Kobry 12, zas naboří auto, jestli teda naboří, ale řekla bych, že šikovní na to budou dost! Laughing

Hysterie o maso mě dost pobavila! Very HappyVery Happy Tady je vidět, jak je Schröder pro ně nepostradatelný! Laughing

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 233
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Ať Claire chcí ... zahyne.Prosííííííííííííííííííím!!!! Laughing Jansě,za tři dny to ví celá služebna i s autama,co? xD To maso se mi taky líbilo x Pěkný dílek=)

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 677
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Rozhovor pěkný, je cítit, že sis s rozhovorem vyhrála, byl emotivní a bylo mi v něm Suss líto. Jen Kranich zklamal: copak se dáma bere ke stánkuuuuu? Laughing Laughing
Kdo zdaleka nepřekvapil je Traber: VĚDĚLA jsem, že koupí Kranichovi nějakou blbost... a tušila jsem, že ji hned vzápětí zničí Laughing Snad příště vybere prezent Mendesová, ta určitě bude mít lepší čuch na dárky než Frk Laughing Laughing

Super pokráčko! Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Předem se VŠEM moc omlouvám, že mi to pokračování trvalo tak dlouho. Ale nějak jsem se nemohla dokopat k sepsání něčeho, co by mělo hlavu a patu (i když u dnešního pokráčka si tím vůbec nejsem jistá), pak mě přepadlo zkouškové a halda učení. Ale teď snad bude zase víc času a snad i nápadů abych napsala něco kloudného.

Dnešní část věnuji všeem, kteří si ještě alespoň trošku pamatují o čem tohle dílko je a mají chuť čekat na další pokračování.

Příjemnou zábavu (dnes je to vážně parodie, než kloudné a seriózní dílo, ale příště se polepším, mrkneme se do USA)

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Nevěřila jsem, že se ještě někdy vrátíš s pokráčkem!!!! Jsem moc ráda, že přibylo!!!! Laughing

Souhlasím se slovy Clair! Very Happy Zablokovat křižovatku, falešná poplach s granátem (ten byl nejlepší), bomba v bytě a stará dáma (chci to vidět natočený, jak ho mlátí kabelkou, tak trochu sjem si představila tu starou paní z Madagaskaru, jak tam mlátí toho lva)! A teď ještě Tom se Semirem! Laughing Laughing Laughing Laughing Už se těším na další díl z Ameriky! Bouchne taky něco? Laughing

Tak mazej psát!!! Very Happy Ať není zas taková časová prodleva!!! Laughing

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 367
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Jéje, šéfinka bude mít co ořvat, napřed udělají pořádek Claire a Frank, pak Semir a Tom... Musím pochválit tenhle kousek, působil na mě úplně jak seriál, až na ten detail, že tam chyběla Susanna... Ale jinak super.

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK: tak možná trochu podobně jako tohle by vypadal výprask pro Franka http://www.novinky.cz/koktejl/192525-neohrozena-babicka-vypraskala-zlodeje-z-obchodu.html

Děkuji Vám oběma za komenty a pokráčko snad do konce příštího týdne

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Děkuji za komenty a po kratší odmlce přidávám pokráčko. Příjemnou zábavu Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Juchů!! Susanna konečně na scéně a za chvíli taky v Kolíně, Traber má průser (a nejen on), což mě strašně toěší! Very Happy V případu jsou skoro ztracení, tak jsem zvědavá, co se přihodí dál, aby se pohli z místa!!!

LL - kdy? Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 367
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Jeden by podle jejich pověsti řekl, že neumí řídit. Very Happy Já chci taky granát k narozeninám! Very HappyA těším se na Suss.

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
11. Tak to na světě chodí...
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma