AnnaE
Založen: 14. 10. 2009 |
Příspěvky: 151 |
|
|
|
Zaslal: 24.1.2010 20:04 |
|
|
|
|
Tuhle povídku jsem napsala, když jsem dostala hroznou rýmu.Je sice smutná, ale i přesto věřím, že se bude líbit a napíšete mi k ní nějaké komentáře.
„Nechci! Nechci to už prožívat znova. Kolikrát už? A kolikrát ještě?“ Nedokázala mu odpovědět.
„Proč ne já? Proč oni? Proč Frank? Proč André? Proč Tom, Chris a teď Ben?“ Křičel na ni, ikdyž za nic nemohla.
„Semire, vezměte si volno. Někam jeďte. Co tady, pro boha,chcete dělat?“ Drásalo jí srdce, vidět ho takhle.
„Nemůžu být někde jinde. Musím být tady. Dlužím jim to.“ S tím odešel z její kanceláře. Než vešel do svojí, zastavil se přede dveřmi.
„Semir Gerkhan a Ben Jäger,“ přečetl. Potom teprve vešel. Při pohledu na jeho stůl ho píchlo u srdce.
„Kluci, máte výjezd. Na A3 je nějakej pirát silnic a střílí všude kolem sebe.“ Poslední slova slyšel Semir už jenom z dálky. Nasedl do svého auta a vyjel.
Semir jel na dálnici. Za chvilku zazvonil Anně na stole telefon.
„Engelhardtová,“ ohlásila se.
„Šéfová, tady Bonrath. Přijeďte sem. Semir je zraněný a volá vás.“
„Hned jsem tam,“ a hned se zvedala. Byla tam za 5 minut. Bonratha viděla hned.
„Kde je?“ Dieter jen mlčky ukázal za sebe. Rozběhla se tam. Uviděla jen, jak ho zakrývají plachtou.
„Nééé,“ zakřičela. Pak se jí po tváři začaly koulet slzy.
„Vzkazuje vám, že chce pohřbít vedle nějakého Bena,“ řekl jí patolog a popřál jí upřímnou soustrast.
Když přijela na stanici, zrovna se všichni smáli nějakému vtipu.
„Šéfová, ten si poslechněte. Jdou takhle dva policajti….“ zarazil Hotteho pohled do její tváře.
„Stalo se něco? A kde jsou kluci?“
„Právě o tom jsem chtěla s vámi mluvit. Dneska ráno došlo na dálnici k přestřelce. Ta si vyžádala dvě oběti a pět zraněných. Mrtví byli jistý Mark Kunz a… a Ben Jäger.“
„Proboha. A jak to nese Semir?“ zeptal se někdo.
„Semira asi před hodinou zavolali k další přestřelce. Potom mi volal Bonrath, že je Semir zraněný a chce, abych tam přijela…“nedokončila.
„A jak je na tom?“ zeptal se Hotte.
„Když jsem tam přijela, viděla jsem už jenom, jak ho zakrývají plachtou. Jeho poslední přání prý bylo, aby byl pohřben vedle Bena.“ Poslední slova už říkala s pláčem. Potom se na stanici rozhostilo hrobové ticho, přerušované pouze vzlyky Anny a Susanny.
Za pár dní se konal pohřeb. Pohřeb, který bolel dvojnásob. Byli tu všichni. Anna, Susanna, Hotte, Dieter. Přišel i Hartmut. Objevila se tu dokonce i Schrankmannová. Byli tu všichni. Pouze dva chyběli. A všichni tady věděli, že ti už se nevrátí. Když odcházeli ze hřbitova, začalo pršet.
„Jakoby i nebe plakalo,“ poznamenala Susanna s pláčem. Všem nezbylo, než s ní souhlasit
|