| Tak krátce... | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 18.11.2009 0:55 |
|
|
|
|
Drobek vymyšlen za pochodu a psán "horkou rukou", snad se vám bude líbit.
(Osobně jsem se potřebovala trochu vypsat a ona tahle postava je prostě k nezaplacení. *15* )
Přistihl jsem, že na Tebe opět myslím.
Znáte to, ty stavy, kdy zíráte na někoho či na nějaký předmět a přitom vůbec nevnímáte, co vám v danou chvíli sděluje. Naopak, jste na míle daleko a topíte se ve víru svých myšlenek.
Dříve jsem takové stavy míval každou chvíli, každou hodinu, nyní již jen občas. Avšak když přijdou, jejich intenzita není menší, řekl bych.
Dívám se na architektonickou památku cizího města, které jsem se po letech konečně odvážil navštívit, když mám najednou tolik volnosti jako pták vylétnuvší z hnízda a hledající hnízdo jiné, své a již nevnímám umně zdobenou fasádu, rámy oken, které prvotně přilákaly můj pohled, ani sochy, které jsou zahaleny závojem nevtíravé krásy.
Stojím na jedné z nejrušnějších ulic a vzpomínám.
Bylo to krátké, tak krátké, vzdychá moje srdce, jemuž to přijde nespravedlivé.
Život není spravedlivý, mnohdy je krutý a bez emocí jako krupiér obehrávající hosty sedící u jeho stolu.
Tak krátce…
Ani jsme nestihli překlenout fázi zamilovanosti, přeslazené tolika drobnými gesty, polibky, dárky. Nestihli jsme si začít lézt na nervy, ještě nezačala jsi vrčet, že cestou do sprchy nechávám své svršky jen tak pohozené na posteli, ještě mi nezačaly vadit Tvé vlasy v umyvadle, ještě jsem neslyšel Tvé výčitky na mou nedochvilnost a špatnou paměť na data výročí našeho seznámení, naší svatby.
Ještě ne…
Vše se událo rychle? Proč by to z toho důvodu nemělo mít dlouhého trvání? – namítal jsem tehdy.
Nejspíše tomu nebyl předurčen úspěch.
Nikdy jsme neměli pochovat v náručí své dítě, nikdy jsme se neměli podruhé, potřetí, počtvrté pořádně pohádat a usmiřovat se, nikdy jsme spolu neměli zažít tu spoustu věcí jako ostatní páry…
Dříve, než mé nitro naplnila vlna žluči, nevole a zklamání, potřásl jsem hlavou jako pes vybíhající z jezera, kam ho jeho pán nemilosrdně zatáhl, věnoval budově svůj poslední obdivný pohled a vykročil jsem směrem k blízkému fastfoodu, najednou si opět nepřipadajíc jako součást davu kráčejícího stejným směrem. Vlastně to tak ani nikdy nebylo…
|
|
|
| | |
| Re: Tak krátce... | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 18.11.2009 18:01 |
|
|
|
|
Á, další dílo od Kájky, to je blaho, to je radost :aww: díky moc, Káji
Jak si Tom s Elenou pořád povídá chudinka malý, připomněl mi jednu scénu z House. Dobře jsi vylíčila ten pocit vytržení z reality, kdy se jeden věnuje jen hloubání v sobě samém
Svým způsobem jsem ráda, že má takové chvíle čím dál více, protože si myslím, že se během nich pořád trápí... na druhou stranu, třeba by se cítil jako zrádce, kdyby ty momenty vzpomínek zmizely. Tak se u mě trochu cítil Packal v Když.
Kampak jsi asi zašel, Tome? Přemýšlím... a nenapadá mě, kam vedly tvé kroky...
Ale jsem ráda, že si to tam užíváš!
Celá ta pasáž o usmiřování, zamilovanosti je úchvatná! Pokud mám něco vyzvednout, pak ty všední věci, ty malé chybičky jako svršky před koupelnou a vlasy v umyvadle. Nádhera
Fastfood.... to na Toma sedne
Skvělé zamyšlení, skvělé!
|
|
|
| | |
|
| | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 20.11.2009 15:40 |
|
|
|
|
Děkuji všem za komentáře, moc potěšily.
Všelka, vidíš, pomíjivost všeho. Já jsem se na to dívala z trochu jiného úhlu pohledu, tohle mě jaksi nenapadlo. Smutná, a přesto z ní čiší naděje? To jsem ráda. A neodolám Kranichovskému rýpnutí... to díky tomu fasťáku, co?
Děkuji, :hug:
Woxy, tak, Tom si s ní povídá, nu, i proto, že po odjezdu z Kolína, jak najednou změnil prostředí, je sice v davu lidí, ale pořád sám. A to si pak, aby se člověk nezbláznil, začíná povídat. Nejdříve sám se sebou, pak se svými nejbližšími a tak.
V mé představivosti, aniž bych chtěla ovlivňovat, jsem viděla Toma před jedním domem, který je nejspíše na Grohově, ale viděla jsem ho na Svoboďáku, jak stojí u toho knihkupectví, kouká naproti na budovu, přemýšlí, a pak zapadl do nejmenovaného fastfoodu. Nj, důkaz toho, že se Brno stalo taky mým domovem, když už si povídky spojuju s různými místy v něm.
Děkuji za pochvalku, těší.
André-und-Semir, i tobě moc děkuji za komentík a pochvalku, těší mě to.
Neboj, on tohle překonal. V mých představách se tato povídka odehrává už v době, kdy je se vším smířený, jen musí ještě překonat tu velkou bolest ze ztráty milované. Proto bloumá po ulicích cizích měst, přemýšlí a tak podobně. Ale jak je vidno, už jde třeba do fastfoodu a dá si tam pořádný dlabanec, takže je na nejlepší cestičce se s tím vším už vyrovnat a žít dál. Takhle to aspoň vidím já.
|
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|