AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Oznámkujte mou povídku, prosím, jako ve škole:
1
100%
 100%  [ 4 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 4

Záhada šedivých veverek
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Ahojda!
Tahle povídka je taková malá hra. Zkuste si spočítat, kolik veverek tam je. Nekoukejte na konec, pokuste se ukázat, jak velkou fantazii máte vy sami...
Wink



Záhada šedivých veverek


Nad Kolínem se zatahovala šedá mračna a dávala snílkům uprostřed města tušit příchod vytoužené sněhové nadílky.
Možná již v tento den, možná ten další...
Někdo věřil, že se dočká.
Někdo už raději nevěřil ničemu.

A někomu bylo počasí naprosto ukradené.

„Hotte,“ vyjel mračící se Semir na vykuleného tlouštíka s brýlemi na nose, „to poslední, co mne zajímá, jsou sliby a chyby meteroologů. Zato strašně toužím,“ opřel se rázně o desku vypucovaného stolu, „po informacích z technického. Ozval už se ten Hartmutt nebo ne? Prosííím!“
Dotazovaný si jen uraženě odfrkl a zdvihl si před obličej noviny.
„No tak,“ došlo Turkovi, že asi přestřelil, „odhoď ješitnost a odpověz mi, Hotte...“
Tlouštíkův přítel, dlouhán Bonrath, s úšklebkem zdvihl nos od vyplňovaného hlášení: „Semire, trocha taktu by ti neškodila. Teď už ti tuplem nic neřekne.“
Gerkhan jen divoce zavrčel. Zase si všechno musím zjistit sám! Chňapl po telefonu, provokativně ležícím hned vedle Herzbergerovy levice a s trochu větší silou, než by měl, vyklepal číslo na rezatého technika.

„Co tu děláš?“ ozval se o pět minut později za Semirovými zády hlas jeho parťáka, Toma Kranicha. „Vypadáš jako papiňák před výbuchem.“
„Hartmutt je nedostupný. Má to asi vypnutý či co,“ zafuněl Gerkhan.
Tom jen nechápavě pohl obočím: „a když mu budeš zuřivě volat, tak se mu ten mobil zapne nebo jak?“
Snědý vrchní komisař praštil sluchátkem do vidlice a s ošklivým pohledem se otočil na Kranicha: „a co mi jako poradíš, ty chytrej?“
„Jet na technický?“ podrbal se Tom na hlavě přemýšlíc, co to dnes do jeho parťáka vjelo. U Semira bylo velmi neobvyklé, když vypl racionální myšlení: naposledy se tak choval, když s Tomem prohrál sázku o výsledek fotbalového zápasu. Muselo se stát něco vážného, usoudil Kranich nakonec a poklusem se vydal za parťákem, který se řítil ke stříbrnému autu před stanicí. „Semire, proč tak letíš!“ funěl i přes svou fyzičku statný pan Kranich, „Hartmutt ti nikam neuteče!“
„Jen aby,“ odsekl Semir. „Bojím se, že uteče: určitě ty výsledky nemá! A ví že je potřebujeme... tak chce zdrhnout! Bojí se mne!“
Tebe určitě, pomyslel si Tom škodolibě a usadil se na sedadle spolujezdce, chmataje po pásu. „Ok, ale hlavně jeď opatr- Semiréééééééé!“
Překvapený jekot vrchního komisaře zanikl v nepříjemném skřípění kol: Gerkhan se rozjel takovou rychlostí, že to jeho parťák v životě neviděl. V tom něco je. Na sto procent! ujistil se ve svém tvrzení a křečovitě si sevřel kolena.

*****

„Hartmutte!“ zaječel Gerkhan, až všichni ptáci v okolí technického oddělení odlétli a párek veverek na ořešáku vedle vchodu pustil chlupy. „Kde jsi, zrzoune?“
„Já tady nejsem!“ ozval se skřípavý ječák, jakoby něčím utlumený. „A už to nebudu víckrát opakovat!“
„Kde jsi?“ nenechal se Turek odbýt, „no tak?! Slyšel jsem tě!“
To už se k němu řítil černovlasý mužíček v modrém plášti: „pane Gerkhane, mlčte, prosím!“ mával rukama, „nebo se Niels zase naštve. Jednou,“ ukázal na jasný obtisk kladiva ve zdi, „nám to stačilo.“
„Co to do něj vjelo, Tobiasi?“ zamumlal Tom nechápavě a přejel si rukou po zátylku, „Hartmutt a takovej nervák?“
Technik jen pokrčil rameny: „to nikdo neví... ale včera se tu stavila paní Schrankmannová s nějakou krabicí a od té doby se zrzek schoval pod támhletu plachtu a vylez jen, aby po nás mrsknul kladivem. Jinak je zticha a na nic neodpovídá. Dokonce,“ ušklíbl se Tobias a ztišil hlas, „je v pyžamu. S barevnejma puntíkama.“
Poslední věta Gerkhana probrala ze zuřivého rozjímání z různých mučivých technik, které by rád na zrzavém mladíkovi praktikoval. „On má pyžamo s puntíkama?“
„Jo,“ zamručel Tobias, kterého nezáživný rozhovor s komisaři přestával bavit. „Já se poroučím, pánové. Práce nepočká.“

„No, Semire,“ usmál se Tom, „myslím, že máš smůlu. Ty výsledky z něj asi- Semire?“ Konsternovaný Kranich se zmohl jen na civění na malého parťáka, který zručně jako malé zvířátko vyhopsal na střechu červené Hartmuttovy Toyoty, která byla zaparkovaná u vchodu. „Semire,“ zašeptal zběsile, „on tě zabije! Slez z ní!“
Gerkhan zaprskal. „Ne dokud nedostanu výsledky! Musím zjistit, co se stalo!“ A taky chci vědět, co mi dnes ráno vrazilo do auta. A proč jsem vůbec na světě. A jak vypadá vesmír.
„Ok,“ pokrčil rameny Tom, „povím to Šéfové. Užij si to tady.“
„Užiju,“ zaskřípěl zuby Turek. „Užiju.“

*****

„Mír, my chceme mír, světový mír,“ pobrukoval si Turek starou hippiesáckou písničku a pohoupával se do rytmu, stále bezpečně trůně na plechové chloubě rusovlasého mládence.
„Opravdu nechceš něco k jídlu?“ zeptal se starostlivě Tobias, chystající se do kantýny. „K obědu je kaše. Výborná.“
„Mír, světový mííír...“
„Ok,“ pokrčil rameny. „Když nechceš, tak nechceš.“ Popošel k hromádce, pod kterou se něco hýbalo a nadzvihl trochu plachtu, pod kterou se Hartmutt ukrýval: „a ty, kolegáčku? Měl jsi ji vždycky rád!“
„Já-tu-nejsem!“
Černovlasý technik zavrtěl hlavou. Dneska je tu blázinec, už abych byl doma. Hezky v klidu... Ale místo toho jsem tady. A kdo tu se mnou je? Policajt blázen, technik blázen...
Kam to ten dnešní svět spěje?
„Tak se mějte, pánové, užívejte si svou společnost,“ zamával jim rukou na rozloučenou a odcupital pryč.
Gerkhan a Hartmutt v dílně osaměli.

Turek se obezřetně ohlédl, zda je nesleduje nějaké rádoby vykulené slepičí oko a když si byl jistý, že ne, seskočil z Toyoty a tiše jako myška se přesunul k Hartmuttovu provizornímu stanu. „Hej, s-s,“ sykl na zrzavého přítele, „Hartmutte, vnímáš?“
Technik jen tlumeně zabručel.
„Beru to jako ano,“ nenechal se Gerkhan odbýt. „Takže... bys mi mohl povědět,“ polkl a přešel do zběsilého šepotu, plného výčitek svědomí, „co jsem to vlastně ráno přejel.“
Plachta se nadzvedla a zrzek vystrčil hlavu ven. „Cos to vlastně ráno přejel? Si děláš srandu? Myslíš, že mám čas se tady s tím crcat? Všechno mi padá na hlavu! A teď ještě ta Almara... jsem mrtvý technik, kámo. Stejně mrtvý jako ta veverka, co ti skočila pod nárazník.“
„Takže to byla veverka?“ zaradoval se Turek. Z jeho mysli konečně odplul vzácný šedivý pudlík, patřící nějakému milionáři, pojištěný na nejvyšší možnou částku.
„Nevím,“ odsekl Niels. „Je to jen můj osobní odhad. Analýza bude, až to tady dodělám. Tak ahoj. Těšilo mne.“ Bujná kštice zmizela zpět do svého bunkru a Semir nervózně polkl.
Pudlík v jeho hlavě se zachoval jako pták fénix.
Znovu se tam objevil.

*****

„Minulý pátek jsem byl ve Verca Cruz. Byl jsem ve Verca Cruz!“ rozčiloval se muž ve středních letech na mistra Kranicha. „Můžete si to ověřit!“
„To také uděláme,“ přikývl Tom a obrátil se na novou posilu stanice. „Veri? Můžeš si prosím ověřit, zda zde maestro Eichhorn opravdu byl ve Verca Cruz? Stůl?“ obrátil se na muže.
„Třináct,“ vyštěkl Eichhorn a zkřížil ruce na prsou. „A chci svého právníka.“
„Jistě,“ zazubil se Tom. „Poskytneme vám ho. Ale teď tady chvilku počkejte, milý pane. Jen si pro něco skočím.“

Chudák pan Eichhorn, pomyslela si Ver o hodinu později. Kdyby věděl, že Tom odešel hledat Semira, asi by moc velkou radost neměl. Ale, ušklíbla se, co oči nevidí, to srdce nebolí. „Nedáte si kávu, pane?“

*****

„Tady jsi,“ zabručel Tom úlevně a posadil se na lavičku vedle skleslého Gerkhana. „Nahnals mi strach, kámo.“
Semir smutně zasténal. „Tome, kdyby se se mnou něco stalo, tak odkazuju vše co mám tobě.“
Kranich položil Turkovi ruku na čelo: „teplota normální. Tak co to s tebou je?“
„Musím se ti s něčím přiznat, parťáku. Já,“ zalily se mu oči slzami, „jsem zajel veverku. Šedivou. S velkým, huňatým ocáskem.“
Tom potřásl hlavou. „To je mi líto... ale za to se přece nestřílí. Uklidni se,“ položil Gerkhanovi dlaň na rameno, „vše bude v pohodě.“
„Ale Tome,“ zalapal Turek po dechu a vyskočil na nohy, „co když to nebyla veverka?“ Zasmušile přešel k zábradlí, které vedlo podél nábřeží a opřel se o něj. „Bylo to ve čtvrti, kde bydlí papaláši z města. A na všech sloupech tam visí, že se ztratil miniaturní pudlík. A víš jakou měl barvu?“ osopil se na koktajícího Kranicha. „Šedou! Jako ta kožka co jsem ji seškrábl z pneumatiky. Jestli ty Hartmuttovy testy opravdu prokážou, že je to ten pes...“
Tom se usmál. „Semire, určitě to bude veverka, neboj se. Jen se podívej!“ ukázal na borovici, která se jen míhala chlupatými klubíčky. „Letos se nějak přemnožily, klidněs mohl nějakou přejet...“
„Dobře. Nebudu pesimista,“ povzdechl si Semir a oba parťáci svorně odkráčeli k tmavomodrému CLK, stojícímu nedaleko nich.

*****

Každý, kdo doufal ve sněhovou nadílku, se radoval. Rodiny odjížděly na dovolené s naloženými lyžemi a snowboardy, děcka se válela v čerstvém sněhu a házela po sobě chlupatými kulichy. Vše napadalo přes noc, takže řidiči ráno rychle nasazovali zimní gumy: a někteří aktivisté vytáhli i sněžné řetězy.

Semir stepoval před KTU a čekal, až vrátný otevře. A nebyl sám: zdrceně zasténal, jen co spatřil černé auto, které patřilo Frau Schrankmannové. Zase ta ježibaba, usmál se na ženštinu, opouštějící zadní sedadlo, zářivě. „Dobrý den, paní návladní!“
Blondýna s ostrými rysy, sympatickými jak veverka po plastice, mu blahoskonně pokynula. „Dobrý, Gerkhane. Je tu již Hartmutt?“
„To nevím, paní Schrankmannová. Již tu čekám půl hodiny, ale vrátný ještě nepřišel.“
Státní návladní si pořádně prohlédla dveře a pak nechápavě zavrtěla hlavou. „Teď se dívejte, vrchní komisaři,“ pronesla a lehce do dveří strčila: ty se se stejnou lehkostí otevřely.
Semir zrudl až za ušima. „Eh,“ vyhekl jen a proklouzl dovnitř hned za Schrankmannovou, která s klapáním podpatků zamířila do oddělení, kde spočíval zrzavý technik.

Turek zvědavě nakoukl skrz dveře, ve kterých se žena s úsměvem zastavila: a zalapal po dechu.
Hartmutt seděl na stole, tentokrát již řádně oblečen v modré košili a v dlouhých prstech svíral něco, co vypadalo jako plyšový medvídek. Něco si tiše broukal a ze zamyšlení ho vytrhlo až zuřivé odkašlání jeho nadřízené. Křečovitě sebou škubl: hned na to však hbitě seskočil ze stolu a vrazil zvířátko Schrankmannové do rukou.
Ta si ho znalecky prohlédla: „Hartmutte, všechna čest. Zvládl jste to hezky v termínu, žádné stehy nejsou vidět, očka drží... děkuji vám, chlapče. Neteř bude mít radost.“
„To mne těší,“ prohlásil zrzek a zbrkle Gerkhanovi do ruky vrazil hustě potištěný papír. „Tady máš ty výsledky, Semire. BYLA to veverka, neboj. Sciurus vulgaris, barvy šedavé. Nu,“ oddechl si, „já jdu domů...“
„Kam že jdete?“ naježila se do té doby plyšáčkem zaujatá návladní.
Technik znejistěl. „No... domů?“
Schrankmannová se nafoukla. „Žádné domů! Možná jsem řekla, že vám ten kiks s drogami sestry Anny Engellhardtové odpustím, ale domů v pracovní době rozhodně nepůjdete! Přeji hodně zábavy v dnešní šichtě,“ přivřela oči a odkráčela pryč.
„Díky, Hartmutte!“ vyjekl rychle Gerkhan a vyběhl ven. Rozhodně nechtěl vidět, jak pomalu rudnoucí zrzek dává průchod své nastálé zlosti.

Před KTU se Turek konečně po dvou dnech řádně nadechl. Svět se mu zdál náhle barevnější, slunce hned lépe svítilo... a ta šedá veverka, očichávající lampu, byla hned lépe šedá.
Nebo... to není veverka?
Gerkhan se zazubil a pomalu se vydal k čenichajícímu tvorečku.
A hned si říkal, jak je na tom světě krásně.


Konec...










Pokud si někdo něco hryže jen, aby zjistil, kolik veverek se v tomto dílku nachází, tak asi bude zklamaný.

Proč?

Odpověď je jednoduchá.




Veverek je v tomto dílku tolik, kolik jich vidíte. Záleží jen na vás a vaší fantazii – a záleží také na tom, jak jste tento experiment pojali. Nemuseli jste totiž počítat jen veverky, které se vyskytly v ději, ale mohli jste počítat také slova. I ony veverky se v jednom slově schovali: a sice v onom „ve Verca Cruz“. Jen to zkuste: „ve Verca“ Hezky nahlas

Takže... je jedno, kolik jsem jich sem dala.
Důležité je to, co cítíte vy a vaše srdce.


P.S.: kdo se neodvažoval tipnout... pokud vám to nedovolila vaše „stydlivost“, nic si z toho nedělejte. Ale nikdy se nestyďte projevit svůj názor, zvlášť když si ho ten druhý žádá (a dostane pak na frak, bo si myslí, že ty veverky, které nikdo nevidí, skryl až moc pečlivě ).

A... Ok. Já tam veverek vidím 18.

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 458
Odpovědět s citátem
Juchacha, juchacha! Laughing Všelko, děkuji ti za zlepšení náladky. Very Happy
Tahle hříčka je mocka povedená! Nemohu z toho plyšáčka, co Hartí spravoval. Very Happy Ale nejvíc, nejvíc nemohu z hippiesáckého Turka. Laughing

A co se týče veverek... Já jich tam mám nekonečně mnoho, protože nelze spočítat, kolik jich bylo na oné borovici před stanicí. Laughing Laughing

Opravdu skvěle jsem se pobavila!
Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
To jsem sama ráda, Kájičko! Laughing Laughing Laughing To bylo mým cílem: Zahnat na chvíli nudu všedních životů a potrápit hlavičku čtenářů Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 458
Odpovědět s citátem
Embarassed Já si k tomu vzala papír a tužku a dělala si čárky.. Laughing Laughing Ale jak říkám, nespočet veveřiček.. Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Tohle byla úchvatně hravá povídka, užívala jsem si každičkou řádku Laughing půvabné dílko, v němž byli rozkošní hlavně Semirek a Nie Smile špica! Už se těším na příběh, který má podobnou atmosféru - na Slaměnou baladu Smile

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    který zručně jako malé zvířátko vyhopsal


    Já vím, že tohle mne asi rozesmát nemělo, ale rozesmálo a kopíruju to sem, protože na rozdíl od spousty dalších věcí, které mne rozesmály, mne tohle čímsi upoutalo, ale nedokážu říci čím, jen mi to prostě leží v hlavěSmile)

    Ne dokud nedostanu výsledky! Musím zjistit, co se stalo!“ A taky chci vědět, co mi dnes ráno vrazilo do auta. A proč jsem vůbec na světě. A jak vypadá vesmír.


    Laughing lol lol, odpověděla bych mu 42:)

    A kolik jsem napočítla veverek, já mám čtyři, čtyři, které jsem si podle popisu přesně dokázala vybavit...4+pudl

    A děkuji ti za experiment, byl přínosný, vážně.


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Děkuji moc za komentáře, potěšily, vážně Smile

Woxys: Moc se netěš, asi ji nikdy nedopíši Embarassed

Fí: Není zač, jsem ráda, že se Ti to líbilo Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Snad někdy... já pořád doufám, že se k povídkám vrátíš Sad

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Záhada šedivých veverek
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma