AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Jmenný vrah
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
1.část
...Bylo krásné svěží dubnové ráno. A málo koho by napadlo, že se v ten den může stát vražda nebo se o ni pokusit.


Jan byl zrovna na cestě k benzínce, kde se měli se Semirem setkat.
Jak tak jel po dálnici, všiml si odstaveného Jaguáru. Měl pár minut k dobru tak zastavil a šle k němu. Za zdviženou kapotou se vynořila modrooká brunetka v kalhotovém kostýmku.

Jan: "Dobrý den, nepotřebujete pomoct?"
Juliana: "Kdybych řekla, že ne, asi bych lhala. Za hodinu mám mít důležitou pracovní schůzku. Hodila by se mi rychlá záchrana."
Jan: "Tak se na to vrhnem hned, ať tu schůzku stihnete." A šel k ní.

Semir už dávno dorazil na benzínku a koupil snídani. Mezitím na jiném úseku dálnice se řítil plnou rychlostí modrý Seat, který řídila mladá žena. Hned za ní se hnal tmavě zelený Jeep a vněm muž v černém…

Janovy se zatím podařilo opravit Jaguár.
Jan: "Zkuste nastartovat." Žena otočila klíčkem a auto naskočilo. Jan: "A je to." Zavřel kapotu.
Juliana: "Díky bobu!" Vystoupila a šla za Janem. " A díky vám. Vy jste mě dneska opravdu zachránil."
Jan: "Pomohl jsem rád, ale pro jistotu si až budete mít čas, zajeďte do servisu."
Juliana: "Určitě, příště bych nemusela mít štěstí na vás, abyste mě zachránil. No že jste mi pomohl, tak se vám za to musím nějak odměnit."
Jan: "To není nutný."
Juliana: "Já ale chci. Rozmyslete si to a pak mi zavolejte. Tady je moje vizitka." podala mu ji a Jan ji dal tu svoji.
Jan: "Dobře, a co říkáte třeba na večeři?"
Juliana: "Večeře s dálničním policistou. To je zaručené bezpečí na celý večer."Jan se zasmál.
Jan: "Ano. A možná už dnešní večer?"
Juliana: "Může být. Jestli už nemáte v plánu zachraňovat někoho jiného."
Jan: " Nemám, kromě vás."
Juliana: "No ještě jednou děkuju a já už pojedu, jinak tu schůzku nestihnu. A my se uvidíme dnes večer, pane komisaři."
Jan: "Jistě, nashledanou." Juliana: "Nashle." A chtěla nasednout do auta. Jan už byl skoro u Mercedečku . Ale jak si prohlížel její vizitku, tak si na něco vzpomněl.
Jan: "Juliano." Otočila se na Jana. "Všechno nejlepší k svátku."
Juliana: "Děkuju. Jste první, který si toho všimnul." A věnovala Janovy úsměv. Pak nasedla do Jaguáru a odjela.
Jan se tím směrem ještě chvilku zasněně díval, a potom se koukl na hodinky.
Jan: "Sakra!!!! Semir!" Okamžitě naskočil do CLK a hnal se za Semirem, který už netrpělivě čekal na benzínce…

Na dálnice se zatím žena stále snažila setřást Jeep, který ji pronásledoval. Při tom zkřížila cestu autu s přívěsem a to narazilo do svodidel a způsobilo hromadnou havárku.

Semir stále čekal na Jana, ten právě přijel…
Semir: "Aáá milost pán se konečně uráčil přijet, jak milé. Asi bys sis měl seřídit hodinky, nejspíš ti jdou špatně, protože si tady měl být už před 15 minutami!"
Jan: "Promiň, zapomněl jsem. Pomáhal jsem totiž jedné moc půvabné slečně s autem."
Semir: "Ahá s autem, to je od tebe hezké. Ty si někde na dálnici hraješ na Romea a balíš si tam nějakou Julii a na chudáčka Semirka, který na tebe věrně čeká, dočista zapomeneš! To si parťák!"
Jan: "Tobě by se to nestalo, co?"
Semir: "Ne nestalo! Já už svoji Julii mám. A vůbec přijel si pozdě už po třetí za tento týden! Měl by ses nad sebou zamyslet! Minule 10, dnes 15 kolik příště, 20? Hodinu nebo nepřijedeš vůbec!"
Semir pokračoval ve svém dlouhém monologu. A Jan se přistihl při tom, že Semira poslouchá jedním uchem tam a druhým ven. Jeho myšlenky směřovaly k Julianě a dnešnímu večeru, na který se už moc těšil.
Semir: "Jane!! Jane! Ty mě vůbec neposloucháš. To je jako mluvit do dubu!"
Jan: " Semire já tě poslouchám! Minule 10, dnes 15, příště nepřijedu vůbec.
Děkuju, bez tebe bych to nevěděl. Skončil jsi?"
Semir: "Pro zatím ano, ale jsem na tebe naštvanej! Stála ta půvabná Julie aspoň za to, že jsi přijel pozdě?"
Jan: " Rozhodně stála."
Semir: " Hezká? Brunetka, blondýnka?"
Jan: "Ach…Nádherná brunetka s pronikavě modrýma očima, ve kterých by se člověk utopil."
Semir: "Ale, ale až tak? To je škoda, že už ji neuvidíš." A chtěl nasednout do auta, ale viděl Janův lišácký výraz a došlo mu to. "Vy se ještě uvidíte?"
Jan: "Jo a možná už dnes večer."
Semir: "Proti tobě je i Romeo břídil."
Jejich rozhovor přerušila zpráva z vysílačky…
Katrin: " Centrála volá Kobru 11." Semir se natáhnul pro vysílačku.
Semir: "Kobra 11 slyší. Co se děje?"
Katrin: "Na dálnici A4 směrem na Dortmund jede modrý Seat, pronásledovaný tmavě zeleným Jeepem. Způsobily už dvě těžší nehody."
Semir: " Dobře Katrino, bereme to." A dal vysílačku zpět.
Semir: "Konec hodiny milování, jede se pracovat Romeo." Jan: "Jistě Semirku."
A nasedli oba do Mercedesu.

Už měly obě auta na dohled, ale v tom se předně dostal nákladní vůz. Muž v tmavě zeleném Jeepu si všiml policejního auta a odbočil na lesní cestu, ve chvíli kdy Janovi a Semirovi bránil ve výhledu náklaďák.
Jan: "To snad ne! Uhni!" Náklaďák konečně uvolnil místo Janovi a Semirovi.
Semir: "Tak ti nám určitě už ujeli."
Viděli kličkovat modrý Seat, ale tmavě zelený Jeep zmizel.
Jan: "Kam se poděl ten Jeep!?" Semir: "To kdybych věděl."

Modrý Seat zatím předjížděl jedno auto za druhým. Najednou se ženě do cesty dostala cisterna s benzínem. Strhnula volant a najela na svodidla. Auto to vymrštilo do vzduchu a přistálo po několika převráceních v protisměru. Jedno vozidlo za druhým začalo do sebe vrážet. Cisterna zatarasila skoro celou vozovku. Janovi se podařilo jen tak, tak ji minout. Z modrého Seatu vystoupila žena a namířila si to přímo doprostřed dálnice. Jan běžel za ní a Semir za ostatními řidiči. Najednou cisternou proletělo auto a způsobilo to velkou explosi. Ale hořící auto to nezastavilo a namířilo si to přímo na ženu ze Seatu. Jan ji strhnul a vozidlo proletělo těsně vedle nich jako ohnivá koule.

Semir odváděl všechny lidi pryč, protože hrozilo, že cisterna exploduje znovu.
Semir: "Kobra 11 volá centrálu!"
Katrin: "Ano Semire?"
Semir: "Těžká nehoda na dálnici A4! Potřebuje nutně sanitku a hasiče!"
Katrin: "Už vám je posílám."
Jak Semir domluvil s Katrinou, šel hned za Janem. Ten se snažil probudit ženu, která upadla do bezvědomí.
Jan: "Haló, slečno slyšíte! Proberte se." Žena se probrala a začala panikařit. Eva: "Musím pryč! Pust jste mě! On mě chytí a zabije!" A chtěla utéct.
Jan: "Uklidněte se! Prosím. Jste v bezpečí!" Semir rozzuřeně přišel k nim.
Semir: "Sakra ženská! Vy jste se zbláznila!! Podívejte, co jste způsobila!"
Jan: "Semire počkej. Jak se jmenujete? A kdo vás chce zabít?!"
Eva: "Já jsem Eva Krostnerová. Prosím vás pomocte mi."
Semir: "A před čím?"
Eva: "Unesl mě nějaký muž a chtěl mě zabít. Utekla jsem, ale pronásledoval mě."
Jan: "Ten tmavě zelený Jeep?!"
Eva: "Ano."
Semir: "Pojedete s námi na stanici a vše nám řeknete."

Jan a Semir odjeli se ženou na stanici. O kousek dál stál ten tmavě zelený Jeep. Vystoupil z něj muž v černém, který měl na levé tváři dlouho jizvu a na ruce taky. Pozoroval dálnici plnou trosek aut po vzniklém peklu. Po chvíli nasedl zpátky do Jeepu a odjel.

Na stanici Semir s Janem vyslechli ženu.
Jan: "Hote, odvezte slečnu Krostnerovou domů a zůstaňte tam. Kdyby se objevil ten chlap."
Hote: "Spolehni se." Hote s Krostnerovou odešly.
Semir: "Pěkně vystrašená."
Jan: "To ano. Napadlo tě to stejný co mě, když řekla, jak ji chtěl zabít?"
Semir: "Jo. Náš sérovej vrah."Do kanceláře přišla Katrina.
Katrin: "Máte jít za šéfkou."

...POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

2. část

Semir a Jan přišli k šéfové…
Šéfka: „Tak pánové, co měl být ten dnešní blázinec na dálnici? Kvůli kterému je teď na A4 už 10km dlouhá zácpa. Doufám, že jste pachatele chytili.“
Semir: „Jenom jednoho, teda jednu.“
Jan: „A ta jaksi není, tak úplný pachatel.“
Šéfka: „Jak to myslíte?“
Semir: „Eva Krostnerová nám řekla, že ji včera večer unesl nějaký muž, který ji dnes ráno chtěl zabít.“
Jan: „Přesněji utopit.
Šéfka: „Utopit?! Počkat to by, ale bylo jako náš…“
Jan: „Sériový vrah.“
Šéfka: „Myslíte si, že Krostnerová měla být jeho další oběť?“
Semir: „Možná, čas a způsob by zapadal.“
Jan: „Ale jistí si budem, až dostanem výsledky z laborky. Všichni měli zbytky po dost silných sedativech. “
Šéfka: „Dobře a co ten muž? Víme o něm něco?“
Semir: „Krostnerovou pronásledoval na dálnici v tmavě zeleném Jeepu. Ten nám zmizel. Ale Krostnerová nám dala jeho docela přesný popis.“
Jan: „Ano. Věk asi 35, na levé tváři jizva a i na ruce. Je dravotní sestra tak nám řekla i že jsou asi staré 2 roky.“
Šefka: „To by ho nemělo být tak těžké najít. No pracujte na tom a až budete vědět něco nového tak mi řekněte.“

Když vyšli z kanceláře, došla Janovi sms. Hned si ji začal číst a při tom se usmíval od ucha k uchu. SMS: „Ahoj můj zachránče, tak ta večeře dnes může být. A mám i co oslavovat. Juliana“
Semir si toho všimnul a neodpustil si utrousit poznámku.
Semir: „Proč pak záříš jako sluníčko? Tvoje Julie?“
Jan: „ Juliana, Semire. Jmenuje se Juliana.“
Semir: „Juliana, Julie to je skoro to samý, ne?“
Jan: „Ne není!“Semir se nahnul k Janovi.
Semir: „ Co pak ti píše?“ Jan si dal mobil zpět do saka.
Jan: „Nebuď zvědavej, budeš brzo starej.“ A šel za Katrinou.

Jan: „Katrino, vyhledej všechny možné pachatele podle toho popisu.“
Katrin: „Jistě. Ale nebude to snadné, většina lidí s takovým zraněním se ve společnosti raději neukazují.“
Semir: „ Ten náš je vidět až moc!“ a šli do kanceláře.
Jan: „Víš, co mi vrtá hlavou. Podle čeho vraždí? Musí v tom mít nějakej systém.“
Semir: „Třeba vraždí náhodně.“
Jan: „To ne. Ten chlap si potrpí na pravidelnost. Za tři dny nám dodal dva mrtvé a to ve stejném čase na podobném místě. Dnes málem taky, kdyby mu oběť neutekla.“ A sedl si na židli.
Semir: „Do hlavy sériového vraha je těžké proniknout. Ale možná nám pomůžou informace o těch obětech. “ A ukázal na „sloupeček“ spisů. Jan jen těžce oddýchl a se Semirem se na to vrhli.

Ve městě zatím Julianě skončil pohovor a dopadl velmi dobře. Místo v reklamní agentuře získala! Když šla ke svému autu, četla si sms od Jana, že ji vyzvedne v 20:00 před jejím bytem.
Juliana: „No vidíš, Juliano. Nakonec jsi měla dneska krásný den a to tě čeká ještě lepší konec.“
Nasedla do Jaguáru, ale to se nechtělo rozjet. Juliana: „No to snad ne!“ Zkusila to ještě jednou a povedlo se. Auto naskočilo. Juliana: „Dobře, beru to tak, že mám jet do toho servisu hned. Mám 2 hodinky k dobru, tak jedem.“

Semir a Jan byli u šéfky. A říkali si, co zatím vědí.
Semir: „Prošli jsme si spisy o všech jeho obětech, ale nic. Nemají společného ani zubaře.“
Jan: „Jenom vraha, který je zabil.“
Šéfka: „Co ten Jeep?“
Semir: „Před třemi dny byl ukraden na odpočívadle u Rondorfu. Majitel vypověděl, že mu ho vzal muž v černém.“
Jan: „A s jizvou na tváři.“
Semir: „Vyhlásili jsme po něm pátrání, ale…
Šefka: „Nic.“
Do kanceláře přišla Katrina.
Katrin: „Mám přibližný seznam těch možných pachatelů.“ A podala to šéfce.
Šéfka: „Výborně.“
Semir: „Slušněj seznam.“
Katrin: „V Kolíně a okolí, se na ten popis hodí celkem 30 lidí.“
Jan: „Z milionu…“
Semir: „Na 30…“
Jan: „To je dobrý.“
Semir: „ Ale mohlo by být ještě lepší.“ A kouknul se na ni prosnýma očima.
Katrin: „Co se na mě tak díváš? Z toho počítače jsem vytáhla, co se dalo.“
Semir: „Ty tam najdeš určitě ještě něco, sestřičko.“
Katrin: „Dobře, zkusím to ještě zmenšit. Sice nevím jak.“
Šéfka: „Vy to dokážete.“ Katrina se šla pokusit o zázraky. Semir, Jan a Šéfka se ještě bavili.

Julianě v servisu opravily vůz. Už zaplatila a chtěla jít k autu, ale narazil do ní muž a kabelka ji spadla na zem a všechny věci se ji rozsypaly. Muž ji to pomohl posbírat.
Muž: „Promiňte.“ Podal ji její vizitku, kterou měla v kabelce.
Juliana: „To je dobrý, nic se nestalo.“ A všimla si ošklivé jizvy na tváři.
Muž: „Všechno nejlepší k svátku.“
Juliana: „Děkuju.“ A šla hned ke svému autu. Nevěděla proč, ale z toho muže měla špatný pocit. Přála si, být co nejdřív pryč.“ Nasedla do opraveného Jaguáru a odjela. Ale ne sama, hned za ní se rozjel zelený Jeep.

Juliana jela po nezvykle prázdné dálnici. Připadalo ji to divné. V tom to úseku bývalo rušno, střídalo se tady jedno auto za druhým, ale dnes nikde ani pneumatika. A to na jejím zvyšujícím se špatným pocitu jen přidávalo. Klid na prázdné dálnici neměl dlouhé trvání. Najednou se vedle ní objevil tmavě zelený Jeep a vněm ten muž s jizvou. Začal do ní nemilosrdně vrážet. Juliana se snažila, co se dalo nárazům odolat a začala okamžitě hledat v kabelce mobil. Jak ho našla, napadla ji jen jediná osoba, která by jí mohla pomoct.
Juliana: „Jane, zvedni to prosím.“ Jan ale nezvedal. Měl mobil v saku v kanceláři a tak ho neslyšel, protože byli právě se Semirem u šéfky. Naskočila hlasová schránka…
Juliana: „Né! Jane, prosím tě pomoc mi! Honí mě nějakej chlap v zeleném Jeepu. Potřebuju pomoc! Jsem aáá...!“
Jeep do ní narazil tak silně, že jí mobil spadl. Ztratila nad Jaguárem kontrolu a vyjela z vozovky, kde narazila do stromu. Zelený Jeep zastavil a muž šel hned za ní. Juliana vylezla z úplně zdemolovaného auta. Najednou ji ten muž ze zadu vzal a píchl ji injekci do krku a ona usnula. Pak ji naložil do Jeepu a odjel s ní bůhví kam.

Na stanici… Semir s Janem vyšli od šéfky. Jan se podíval na hodinky.
Jan: „Ale ne!“
Semir: „Co pak?“
Jan: „Osm pryč. A já měl Julianu vyzvednout v osm.“
Semir: „Aha.“ Jan začal hledat mobil. Vzpomněl si, že ho má v saku. Chtěl si pro něj jít, ale zavolala je Katrina.
Semir: „Co se děje?“
Katrin: „Našli další oběť. Na A4 u Hürthu." Semir s Janem se tam okamžitě rozjeli.

Pokračování příště...

3.část

Cestou chtěl Jan zavolat Julianě, ale všimnul si, že má nepřijatý hovor a hlasovou schránku právě od ní. BMW zrovna přijelo na místo. Semir vystoupil a Jan po chvíli taky.
Semir: „Tak jdeš nebo ne.“
Jan: „Jo.“A zaposlouchal se do vzkazu od Juliany.
Semir šel k Hartmitovi.
Semir: „Ahoj Hartmute.“
Hartmut: „Ahoj. Dneska jsem měl v plánu něco jiného.“
Semir: „To ta holka určitě taky. Co víš?“
Jan si poslechl Juliin vzkaz. Nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Říkala „Zelený Jeep!“ Jan si v duchu řekl: „To ne!“ Doufal, že to co si myslí není pravda. Že se mýlí. Spatřil zakryté tělo a šel k němu.
Hartmut: „Zemřela asi před 1 hodinou na utopení. Našel ji řidič, který viděl odjíždějící zelený Jeep. Víme i kdo to je. Juliana Kleinová, protože před 2 hodinami objevili její nabouraný Jaguár. To vysvětluje odřeniny.“
Jan odkryl přikrývku. Jak spatřil tu ženu, strnul a nevěřil svým očím. Byla to…
Semir: „Juliana?“
Hartmut: „Jo.“

Semir se ohlédl směrem k místu, kde měla být zabitá dívka. Viděl Jana, jak nad ní stojí jak tělo bez duše. Sledoval dívku a snad se dokola a dokola přesvědčoval, že to co vidí, není pravda, ale jak sám věděl, pravda to byla. Už to nevydržel a odešel k autu. Semir neváhal a šel za ním.
Semir: „Jane.“Přišel k němu.
Jan: „Řekni mi, že to není pravda. Že ta žena tam není ona!“
Semire: „Je mi to líto Jane.“
Jan: „Ona mi volala! Zrovna když ji ten parchant pronásledoval. Nechala mi vzkaz, ve kterém mě prosila, abych jí pomohl, ale já jí nepomohl! Je to moje vina. Mohl jsem ji zachránit!“
Semir: „Jane, není to tvoje vina! Nemohli jsme vědět, že si vybral právě ji! Odvezu tě domů.“
Jan: „Kam jedeš ty?“
Semir: „ Na stanici pomoct Katrině s tím seznamem.“
Jan: „Jedu s tebou.“ A šel k místu spolujezdce.
Semir: „Jane. Váženě tě nemám odvézt domů.“
Jan: „Semire. Chci konečně dostat toho hajzla!“ Nasedl do BMW a se Semirem odjeli na stanici. Zbytek večera strávili ponořeni v papírech, které by jim aspoň trochu naznačily, kdo by mohl být vrahem.

Katrina přinesla Janovi a Semirovi kafe.
Jan: „Díky.“
Semir :„Tak máme 4 možné vrahy. Z 30 to jde.“
Katrin: „Doufám, že už jsi spokojen.“
Semir: „Jsi moje šikovná sestřička.“
Katrin: „Bez vás bych to nezvládla.“ A odešla ke svému počítači. Jan se zadíval na fotku Juliany. Semir si toho všimnul.
Semir: „Dostaneme ho. To ti slibuju.“ Vedle se začal dít rozruch a Semir se tam šel podívat.
Semir: „Co se děje?“
Katrin: „Ale Michael má svátek, tak mu všichni přejou.“
Semir: „Aha.“
Janovi to připomnělo Julianu… „Juliano. Všechno nejlepší k svátku.“Jan se zadíval na kalendář. Všimnul si, že včera měla svátek i Eva. Napadla ho spojitost. Vzal si kalendář a začal ho porovnávat se jmény obětí. Semir přišel do kanceláře.
Semir: „Co děláš?“
Jan: „Asi už vím, podle čeho vraždí.“
Semir: „Cože?“ A šel k Janovi.
Jan: „Podívej. První byla Lisa Schwarz, a kdo měl v ten den svátek?“
Semir: „Richard a Lisa!“
Jan: „Další byl Konrad Wolf.“
Semir: „A v ten den měl svátek Konrád.“
Jan: „Zatím poslední byla Eva Krostnerová a Juliana Kleinová.“
Semir: „Krostnerová přece přežila.“
Jan: „Ano. A místo ní si našel Julinu. V ten den měla jak Eva, tak i Juliana svátek!“
Semir: „Tohle na náhodu rozhodně nevypadá. Ale co 1 a 2? Proč vynechal ty 2 dny?“
Jan: „Možná to má nějakou spojitost s ním.“
Semir: „To by mohlo.“
Najednou se do kanceláře přiřítila Katrina.
Katrin: „Jane, Semire.“
Semir: „Stalo se něco?!“
Katrin: „Před 20 minutami unesl nějaký muž osmiletého chlapce Wiliama Meiera. Ten muž ho prý odvezl v zeleném Jeepu!“
Jan: „Semire! Hádej, kdo má taky dneska svátek!“
Semir: „Wiliam! Parchant! Co rodiče toho chlapce?“
Katrin: „Jsou na cestě sem.“ Odešla vedle.
Jan: „Chce zabít dítě.“
Semir: „Ten chlap se už úplně zbláznil! Vůbec neví, co dělá!“
Jan: „On ví, co dělá, Semire. A to moc dobře.“

Semir s Janem byli u šéfové…
Šefka: „Vyhlásila jsem pátrání. V Kolíně není ani jedena policejní hlídka, která nemá popis toho muže a chlapce!“
Semir: „Šéfová, máme 4 možné vrahy. Jeden z nich to určitě bude!“
Jan: „Rozdělíme se s Hotem a Dieterem. Bude to rychlejší.“
Šéfka: „Dobře, zjistěte, který to je. Já se zatím postarám o rodiče toho chlapce.“Odešli z kanceláře a zamířili ke Katrině.
Semir: „Katrino dej mi ten seznam.“
Jan: „Hote, Dietere.“
Hote: „Co pro nás máte, chlapci?“
Semir: „Musíme zjistit kdo je tím vrahem. Ale bohu žel čas hraje pro něj. Každý z nás zajede za jedním z tohoto seznamu. Snad budeme mít štěstí a jeden z nich to bude.“
Všichni čtyři šli ke svým autům. Jan už chtěl nasednout do Mercedesku…
Semir: „Jane. Dávej pozor.“
Jan: „ Ty taky.“Oba nasedli a vydali se svými směry.

Na stanici dorazili rodiče Wiliema. Šéfová se jich hned ujala a řekla jim, co se vlastně stalo.
Pan Meier: „Už víte kdo to je?“
Šéfová: „Zatím ještě ne, ale máme pár podezřelých. Moji lidé už pracují na tom aby, jsme vašeho syna našly co nejdřív.“

Semir dorazil k jednomu z podezřelých. Přišel ke dveřím a zazvonil. Otevřela mu žena a za ní se schovávala malá holčička.
Semir: „Dobrý den. Gekhan , dálniční policie. Je doma váš manžel?“
Paní Langová: „Ano je, pojďte dál.“
I Jan už byl na místě. Šel ke vchodu a zazvonil, ale nikdo neotvíral. Jak se rozhlížel kolem, všiml si otevřené garáže. Uvnitř byl zelený Jeep, který dobře znal. Vzadu v garáži uviděl polootevřené dveře a tak vešel do domu.
Hote s Dieterem při šli na stanici.

Katrin: „Ahoj, zjistili jste něco?“
Hote: „Ne, ani jeden to není z těch dvou, co se měli s Dieterem.“
Dieter: „Snad Semir a Jan něco budou mít. Už se ozvali?“
Katrin: „Ještě ne. Zkusím najít o těch, co zbyli nějaké informace.“Začala vyklepávat do pc různé informace.

Jan se mezitím v domě dostal do sklepa, kde byly zamčené dveře. Vzal železnou tyč a vylomil zámek. Uvnitř ležel malý chlapec, byl to Wiliam. Jan šel okamžitě k němu. Chlapec byl pod sedativy.
Jan: „Wiliame, prober se. Prosím.“ Začal se pomalu probouzet.
Wilianm: „Kde to sem? Kdo jste.“
Jan: „Klid. Neboj se. Jsem Jan Richter, policista. Jsi v pořádku?“Chlapec přikývl…Jan uslyšel nějaký rámus. Tušil, kdo by to mohl být a chtěl chlapce co nejdřív dostat do bezpečí. Jan: „Půjdeme za maminkou a tátou. Jo.“ Vyšli z místnosti. Už byli skoro venku ze sklepa, ale najednou vedle Jana pro svištěla kulka… Jan: „Wiliame! Uteč! Rychle!“ Jan začal střílet tím směrem. Schoval se s chlapcem v jednom z výklenků a střely nepřestávaly lítat kolem…

Semir právě vyšel z domu od Langa. Začal mu zvonit mobil.
Semir: „Ano Katrino?“
Katrin: „Semire! Přišla jsem na to, kdo to je! Frank Sarkiz!“
Semir: „Cože! Jak si na to přišla.“
Katrin: „Sarkiz měl před 2 lety těžkou nehodu. Se svým autem skončil v jezeře. Jela, sním i jeho 12 dcera, ale ta zemřela. Sarkize oživovali skoro 10 minut. Od té doby trpí častými bolestmi hlavy. Po nehodě byl 5 měsíců na psychiatrii. A ještě něco 2. 4. má svátek Frank a Marion. Doktor mi řekl, že o tom stále mluvil. Prý tam měli tehdy zemřít oba, byl to jejich osud, říkal Sarkiz.“
Semir: „K Sarkizovi jel Jan! Volala si mu?“
Katrin: „Ano, ale nebere mi to.“
Semir: „Jedu tam a pošli mi posily.“ Semir nasedl do BMW a zamířil za Janem plnou rychlostí….

Jan a malý Wiliam trčeli v přestřelce od Sarkize. Janovi už pomalu docházely náboje. Zvonil mu mobil…
Semir: „Jane! Konečně! Máš Wiliama?!“
Jan: „Jo mám. Je v pořádku. Ale hodila by se mi pomoct!“
Semir: „Jsem tam za pár minut.“
Jan vrátil Sarkizovi střelbu. Ale odezva se už neozvala. Říkal si, že se Sarkiz určitě jen tak nevzdal, ale chtěl chlapce odtud dostat. A navíc už neměl náboje. Šli ke dveřím. Najednou se z jedné z místností objevil Sarkiz. Jan se s ním začal přetahovat o zbraň. Jan: „Wiliame, uteč!“ Janovi se podařilo mu ji vykopnout a dostat se k ní, ale Sarkiz byl rychlejší. Vzal nějakou tyč a silně udeřil Jana do hlavy, který se bezmocně svalil k zemi omráčen…

Pokračování příště...

4. část

Zásahová jednotka a i Semir přijeli k domu. Vtrhli dovnitř a prošli ho celý, ale nikdo nikde nebyl. Jan, Wiliam a Sarkiz zmizeli! Semir si vytáhl mobil a zavolal Katrině.
Semir: „ Katrino, dej okamžitě vyhlásit pátrání! Jan a Wiliem zmizeli!“
Katrin: „Hned to udělám!“
Semir: „A pošli sem kluky z technického, ať třeba ten dům obrátí vzhůru nohama! Hlavně ať něco najdou!“ a položil…

Malé přístaviště u krásného jezera nedaleko města Hürth, kde v tuto roční dobu ještě nebylo ani živáčka. Sem tam když, tak projela loď nebo se ve vodě mrskla ryba. Právě takové místo bylo pro vraha, jako byl Sarkiz tím pravým.
V domě, který stál hned u přístaviště, se probouzel Jan. Byl zmaten, po té ráně do hlavy ho bolela hlava a viděl trochu rozmazaně. Když se trochu vzpamatoval, rozhlédl se kolem. S chlapcem, který ještě spal, byli v nějaké nádrži na vodu, která byla uzavřena mříží. Jan se ji pokusil vylomit, ale držela pevně. Uslyšel přicházející kroky. Nad nádrží se objevil Sarkiz.
Sarkiz: „Už jsem myslel, že se snad neproberete.“
Jan: „Co je jste udělal chlapci??“
Sarkiz: „Jen spí, bohužel nebude tak dlouho, aby prospal i svou smrt.“
Jan: „Proč to děláte?!“
Sarkiz: „Je to moje poslání.“řekl až chladně klidným hlasem.
Jan: „Poslání?! Zabíjet jen tak, nevinné lidi!“
Sarkiz: „Byli určeni. Je to jejich osud.“
Jan: „Nikdo není určen aby, jste ho zabil! O tom jste přesvědčen jen vy!“
Sarkiz: „Moje dcera byla taky určena, stejně jako já, ale umřela ona a já přežil. Mám totiž úkol.“
Jan: „To byla nehoda! Ale vy vraždíte! A teď chcete zabít toho kluka! Víte přece, jaké to je přijít o dítě, tak proč ho někomu berete!“
Sarkiz: „Byl určen.“
Jan: „Toho kluka nechte. Máte mě! Jeho puste!“
Sarkiz: „To nejde. Jste určeni oba.“ Jana to zarazilo, vždyť svátek nemá… „Brzy se vrátím a to bude váš čas, kdy zemřete.“ A zmizel Janovi z dohledu.

Na stanici byl zatím velký rozruch. Každý měl práci s hledáním Jana a Wiliama. A na všechno dohlížel a popoháněl nervózní Semir, který už by nejraději věděl kam je Sarkiz odvezl. Aby se tam mohl rozjet napomoct.
Semir: „Katrino, máš něco?“
Katrin: „Ne, Sarkiz kromě svého domu nic jiného nevlastní ani si nepronajal.“
Semir: „Tak prověř příbuzný jeho bývalou manželku, všechno! Někde ta svině musí být.“
Katrina: „A zítra má svátek Johan.“
Semir: „No a!“
Katrin: „Johanovi se jinak říká Jan.“ To bylo pro Semira už moc. Právě přišel Hartmut…
Semir: „Hartmute, našli jste něco?!“
Hartmut: „Semire, ten dům byl čistej nic, co by nám pomohlo. Odstřižky z novin, kalendáře a pár starých fotek.“
Semir: „A víc nic! Jenom pár obyčejných kalendářů a starých fotek!“
Šefka: „Semire, klid."
Semir: „Šéfová, ten chlap má dvě objeti, který mu zapadají do plánu. A my nevíme, kde jsou! Tak nemůžu být klidnej!
Šéfová: „My je najdeme. Máme stále čas.“
Semir: „Bojím se, že ten už nemáme.“

Wiliam se zatím probral…
Jan: „Není ti nic?“Kývnul, že ne.
Wiliam: „Chci jít domů.“
Jan: „Brzy budeš doma a s rodiči.“Najednou do nádrže začala téct voda…
Wiliam: „Co se děje?!“Řekl vylekaně Wil.
Jan: „ Jen klid. Pojď ke mně!“ Přišel Sarkiz…
Sarkiz: „Nastal váš čas.“
Jan: „Sarkizi nedělejte to!“
Sarkiz: „Něco pro vás mám.“ Hodil Janovi kyslíkovou masku a hned zavřel, mřiž. „Je v ní vzduch na 5 minut. Pro dva, oddálení smrti, pro jednoho jiskřička naděje. Nádrž bude plná asi za 20 minut. Dobře si rozmyslete, jak naložíte se vzduchem.“
Jan: „Ty hajzle. Přísahám, že zato zaplatíš!“Sarkiz se jen chladně pousmál a pak jen řekl „Sbohem, pane komisaři.“ A odešel. Janovi a Wiliemovi začal ubíhat čas…

Katrin, Semir, Hartmut a celá stanice stále hledala to místo kde by Jan a Wiliam mohli být. A voda stále stoupá…
Katrin: „Bývalá manželka nic, bratr Sarkize taky nic.“
Semir: „Co Sarkitův otec?“
Katrin: „Nic Semire.“
Šéfka: „Možná našel místo, které není s ním nijak spojeno.“
Semir: „Ne, jsem jistej, že to místo musí znát!“

Voda v nádrži byla už po kolena a Jan se snažil vylomit mříž, ale byla pevně uchycena…
Wiliam: „My umřeme?“ Jan si k chlapci kleknul.
Jan: „ Ne, neumřem.“ Wiliam: „Bojím se. Co když nás nikdo nenajde?“
Jan: „ Najdou nás, ale ne hned.“ Wiliem: „Jak to víš?“
Jan: „Můj parťák. Jak ho znám, tak ten už obrací vzhůru nohama celý město, aby nás našel.“

Na stanici…
Semir: „Hartmute, nebylo něco nápadného na obětech, nebo kde jsme je našli?“
Hartmut: „Všichni byli utopení, a u obětí nic nebylo. Jen možná…“Semir: „Co?!“
Hartmut: „Oběti byli utopeni, ale ne v normální vodě.“
Semir: „Jak jako „Ne v normální vodě“, Hartmute mluv prosím tě tak, abych ti rozuměl!“
Hartmut: „Vlastně v normální, ale ne takou jakou známe z kohoutku. Spíš, že se utopili v jezeře.“
Semir: „V jezeře…“ Semir se zamyslel. „Počkat! Sarkiz měl přece dceru, Marion!“
Katrin: „Ano, ta zemřela při nehodě.“
Semir: „Třeba na ni něco přepsal Sarkiz, do budoucna!“
Katrin: „Ano! Na Marion je přepsané malé soukromé přístaviště u jezera Bleibtreusee. To přístaviště už je 2 roky nepoužívané. Patří k tomu i dům, který je hned u toho.“
Semir: „To bude ono! Je to odsud skoro 20 minut.“
Šéfka: „Pošlu tam hned zásahovku. A Semire, vezměte si toto.“ Hodila Semirovi klíčky od nového terénního BMW. Semir: „Díky šéfová.“ A spolu s Hartmutem vyrazili k jezeru.

Času, ale bylo málo. Voda stoupala rychle, už Janovi sahala skoro po ramena a Wiliama musel přidržovat u mříže.
Jan: „Chytni se mříže.“ A začal připravovat kyslíkovou masku…
Semir s Hartmutem byli teprve v půli cesty…
Katrin: „Centrála, volá Kobru 11.“
Hartmut: „Ano, Katrino.“
Katrin: „Zásahovka bude mít zpoždění asi 5 minut.“
Semir: „Cože!“ zval Hartmutovi vysílačku. „Jak to myslej, že se zdržej!“
Katrin: „Jsou ještě na jiném výjezdu!“
Semir: „ Super!“ a hodil vysílačku Hartmutovi…

Nádrž byla už skoro plná…
Jan: „Wiliame, teď mě dobře poslouchej. Vezmi si tu masku, až ti řeknu, nasadíš si ji a budeš dýchat co nejpomaleji. Aby si měl vzduch co nejdéle.“
Wiliem: „A co ty!?“ Jan: „Wiliame, uděláš, co ti říkám!“
Wiliam: „Ano, ale co ty! Říkal si, že neumřem!“
Jan: „My neumřem! Nic se mi nestane. Hlavně udělej, co jsem ti řekl.“
Wiliam: „Slibuješ, že se ti nic nestane?“ Jan nechtěl chlapci lhát, věděl, že nemá šanci, ale neměl sílu mu říct pravdu.
Jan: „Slibuju.“

Semir s Hartmutem dorazili k přístavišti. Šli k domu…
Semir: „ Hartmute, vezmi si ji.“ Podal mu zbraň. Hartmut: „Díky.“ Semir: „Hlavně mě jí nezastřel.“
Hartmut: „ Už s tím umím zacházet.“ Vešli do domu. Nádrž už byla naplněná a Janovi docházel vzduch…

Semir a Hartmut se dostali do haly, kde se na zimu skladovaly lodě. Sarkiz se objevil z pozadí jedné lodě a praštil Hartmuta, ten se svalil k zemi. Pak se Sarkiz začal prát se Semirem. Ale Sarkiz se zmocnil zbraně a chtěl bezmocného Semira zastřelit. Zazněl výstřel! Ale ne z Sarkizovi zbraně, ale z Hartmutovi. Kulka zasáhla Sarkize do ruky a toho využil Semir, aby Sarkize zajistil.
Semir: „Díky Hartmute.“Semir vzal Sarkize pod krkem…
Semir: „Kde je Jan a chlapec!!“ Sazkiz,ale mlčel. Semir přitvrdil.
Semir: „Kde jsou!!“
Sarkiz: „V nádrži na konci haly. Už bude pár minut plná.“ Do Semira se vlil vztek.
Semir: „Ty hajzle! Modli se, ať budou živý, protože jestli ne, tak tě přísahím zabiju!“ a připoutal ho k jedné z lodí.

A pak hned s Hartmutem spěchali k nádrži. Sarkiz měl pravdu, už byla plná. Semirovi se podařilo rozbít zámek. Nejdřív vytáhli kluka, který měl masku a pak Jan. Hartmut se ujal Wiliema.
Hartmut: „Kluk je v pořádku!“ Wiliem byl v pořádku, ale Jan ne.
Semir: „Jane!?“ Změřil mu tep. „On nedýchá! Jane!“ Semir neváhal a začal Jana oživovat.
Semir: „No tak Jane!“ Jan, ale stále nedýchal. Hartmut se podíval na nádrž, která byla aspoň už 3 minuty plná. Říkal si, že je už možná pozdě. Semir: „Jane! Dýchej! To mi nedělej!“ Wiliem s Hartmutem pozorovali jak se Semir snaží Jana oživit. Wiliem: „Probere se, že jo?!“ Hartmut mu nedokázal odpovědět. Hartmut: „Semire, nech ho. Je pozdě.“Semir se nevzdával.
Hartmut: „Semire!“ Semir: „On neumře!“ a pokračoval s oživováním. Wiliem: „Slíbil, že se mu nic nestane!“ Semir: „Jane! No tak!“
Podařilo se! Jan se probral a začal vykašlávat vodu. Všichni si oddychli.
Semir: „Jane. Že ti to trvalo!“ Jan, který ještě stále odkašlával… Jan: „To tobě taky.“
Semir: „Ty, aby si hned nebyl vtipnej. Pojď, vstávej.“ A šli směrem k Sarkizovi.
Ale ten byl pryč! Uslyšeli, jak venku startuje auto. Semir s Janem neváhali a vrazili ven.
Jan: „Hartmute, postarej se, kluka.“

Právě přijížděly posily. Sarkiz se jim vyhnul a Semir s Janem mu byli v novém BMW v patách.
Jan: „Kde ty se zase vlákaly?“
Semir: „Vždyť to znáš, jako vždy přijely pozdě.“
Jan: „To je pravda!“
Naháněčka pokračovala po pobřeží jezera.
Jan: „Puč mi zbraň.“
Semir: „Seš si jistej, že to zvládneš? Byl si dlouho myšlenka někde na výletě.“
Jan: „Povykládám ti, až potom, kde jsem byl. Teď mi ji dej.“ Semir mu ji dal. Jan se vyklonil z auta. Trefil zpětné zrcátko. Semir se tvářil, tak jako by to tušil.
Jan: „No co, nemůžeš po mě chtít hned na poprvé zázraky!“
Semir: „Jo jasně.“

Stále jeli po okraji jezera v lese.
Jan: „A jaj! Tam se si nevlezeme.“ Viděl Jan v dáli spadený strom přes cestu pod, kterým bylo místa asi tak metr a půl. Sarkiz to vzal kolem a Semir taky.
Semir: „To bylo o fous.“
Jan: „To jo. Mimochodem hezký auto.“
Semir: „Díky.“ Sarkiz najednou začal po komisařích střílet…
Semir: „Sakra! Kde vzal zbraň!“ a kličkoval mezi kulkami.
Jan: „Co já vím. Ty ses s ním pral, já byl na výletě.“
Jeli právě po okraji skalního srázu nad jezerem. Sarkiz na malé cestě ztratil nad Jeepem kontrolu. Auto vyjelo a skončilo po několika otočkách v jezeře. Sarkiz byl na místě mrtvý...
...
Semir, Jan a Wiliem byl u sanitky…
Wiliem: „Už je po všem?“
Jan: „Jo, ten pán už nikomu neublíží.“Přijeli Wiliamovi rodiče…
Paní Meierová: „Wiliame!“
Wiliam: „Mami, tati!“ rozběhl se k nim. A samým štěstím ho oba objali…

Semir: „To mi už nedělej.“
Jan: „ A co?“ zeptal se nechápavě Jan
Semir: „Takhle mě děsit! Mále jsem dostal infarkt! Co si tam nahoře dělal? Zakecal se ze sv. Petrem?“
Jan: „Jo a byla tam pěkná fronta.“oba se pousmáli…
Semir: „Pojedem dom.“
Jan: „Už toho mám za dnešek dost. Škoda, že ty co Sarkiz zabil, už nejde pomoct.“vzpomněl si na Julianu…
Semir: „Jo. Tak jedem.“a šli směrem k autu…
Semir: „Nechceš, jít k nám? Máme dobrou večeři. Nemusel bys vařit.“
Jan: „A co máte?“ zastavili se u BMW.
Semir: „Utopence s chlebem.“
Jan: „Hm…Proč ne. Jen když nebudete podávat i mě.“
Semir: „No, když bude hlad, tak nevím.“ S úsměvem na rtech oba nasedli a odjeli k Semirovi…

..............KONEC................
Autorka: pajasekacka
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
No jo, Jan aby se hned nechytl příležitosti Laughing Laughing A co se Semirek durdí? Vždyť to ještě jde, 15 minut! Akademická čtvrthodinka se odpouští, Turku nevycválaný Laughing Laughing Laughing
Ajajaj, honička na dálnici? To se mi vůbec nelíbí, co ten chlápek s jizvou asi chce (krom toho, že chce Evu zabít Laughing )?

Zajímavá povídka, jsem zvědavá na pokráčko Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
přidána další část...
Všelicos: Jsem ráda ,že tě moje povídka zaujala. JJ Semir aby hned nezačal poučovat on asi nikdy nepřišl pozdě Laughing a snad se i pokráčko bude líbit Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Po delší době jsem přidala další část. Nějak jsem teď neměla čas na psani Confused No snad se vám pokračování bude líbit a pokusím se během týdne dodat i poslední část Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Takže vraždy podle svátků? Shocked Pane jo, ode dneška si dávám na můj svátek bacha! Shocked Snad Semir přijede včas, aby se Williamovi a Janečkovi nic nestalo. A té Julliany je mi líto, blbá náhoda... Sad

Těším se na pokráčko! Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
přidaná další a konečná část povídky... Very Happy snad se vám bude líbit... Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Pájo, tohle je suprově napsaná povídka, bylo tam moho věcí co mě rozesmálo, u některých jsem měla pocit, že jsem uprostřed děje a že vidím jak to říkaj, čijak se u toho tváří...moc hezky napsané..kobrácký styl zachován...super!! JEN TAK DÁL!
Tvý povídka mě pobavila, děkuju!! Laughing

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Jmenný vrah
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma