AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 012 - Pašování zbraní do Německa
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Byl poklidný den. Žádné nehody na dálnici. Každý na stanici měl volno, tedy si dělali si co chtěly. Tina si povídala s Elenou v kuchyňce. Do kanceláře přišel Jan hledal Tinu.
JAN: „ Nevíš, kde je Tina??“
HOTE: „ Nevim. Jestli nebude v kuchyňce.“
Jan zašel do kuchyňky, kde byla Tina a Elena.
JAN: „ Tady máš ty papíry a to zkontrolování za minulí týden“
TINA: „ Myslíš ty nehody na A7.“
JAN: „ To je ono.“
TINA: „ To dle je moje kamarádka Elena Krügerová.“
JAN: „ Velmi mě těší. Jan Richter.“
ELENA: „ Už jsem o vás slyšela.
Eleně se rozzářili oči a i Janovi. Jano odešel do kanceláře.
TINA: „ Že by láska na 1. pohled??“
ELENA: „ Asi jó.“
Když Elena odešla domů, tak přišel Jan k Tině.
JAN: „ Tino, můžu se na něco zeptat??“
TINA: „ A na co??“
JAN: „ Na Elenu.“
TINA: „ Na Elenu??“
JAN: „Hmm. Jestli mi dáš číslo na Elenu??“
TINA: „ Proč??“
JAN: „ Chci Elenu pozvat na večeři.“
TINA: „ Že ses nám zamiloval??“
JAN: „ Máš pravdu. Co má ráda Elena??“
TINA: „ Dobrou večeři v nóbl restauraci. To Elena neodmítne.“
JAN: „ A dáš mi to číslo?? Prosím.“
TINA: „ Tady máš to číslo.“
JAN: „ Dík.“
K Tině a Janovi přijde Hote.
HOTE: „ Tino, nevíš, kde je ten časopis s dopravníma značkami??“
TINA: „ Já vim, že si ho někdo pučoval minulý týden kvůli tý akci na A4. od té doby jsem ho neviděla.“
HOTE: „ Už jsem prohledal všechno. Nikde není.“
TINA: „ Počkej. Vždyť jste si pučovali moje auto. Měli jste ho celej týden kvůli tý akci a ten časopis jste si brali sebou.“
HOTE: „ Nemáš ho v autě??“
TINA: „ Možný to je.“
HOTE: „ Jane, nemáš ho ty v autě??“
JAN: „ Vždyť já jsem neměl minulý týden auto, protože jsem měl v auto na technický, a proto jsme vypučený Tinino auto.“
TINA: „ Tak já se půjdu podívat do svého auta.“
Tina hledala, hledala až na konec časopis nenašla. Mezitím přijeli Semir a Tom.
TOM: „ Miláčku, co tu hledáš??“
TINA: „ Jestli v mém autě není náhodou ten časopis, kterej jste si vypůjčili minulý týden na tu akci.“
TOM: „ Počkej. Jaký časopis??“
TINA: „ Ten s těma dopravníma značkami. Hote a Bonrát prohledali celou služebnu a časopis nikde.“
TOM: „ Kvůli tomu musíš převrátit auto??“
TINA: „ Hmm. Musim.“
SEMIR: „ Já radši pudu prohledat svoje auto. Nechceš si taky prohledat zase tvoje auto??“
TOM: „ Měl bych.“
SEMIR: „ To by měl.“
TOM: „ Když jste mě tak překecali tak já půjdu převrátit své auto vzhůru nohama.“
Celá služebna pilně hledala časopis po služebně, prohledávali se šuplíky, skříně, koše a taky i auta.
Jan mezitím zavolal Eleně jestli s ním nechce jít na večeři. Elena nemohla odmítnout a řekla ano. Sraz tedy si dali sraz ve 20:00, že Jan vyzvedne Elenu doma.
Když nastala polední pauza tedy volno, jít si na chvíli si odpočinout od hledání časopisu.
TOM: „ Miláčku, jdeš s náma na oběd??“
TINA: „ Nejdu.“
TOM: „ Proč??“
TINA: „ Podívám se ještě doma.“
TOM: „ Dobře. Jestli ho najdeš tak jsme na našem místě.“
TINA: „ Jistě.“
SEMIR: „ Už jdeš??“
TOM: „ Už jdu.“
Tina zajela domů. Prohledala celý dům. Od půdy až po sklepa, všechny skrýše, kouty, skříně, knihovny. Nikde nic nebylo. Pak ještě zajela za rodiči.
MATKA: „ Ahoj Tino. Co tady děláš??“
TINA: „ Hledám jeden časopis s dopravníma značkami.“
MATKA: „ Aha. A nebude spíše u vás doma??“
TINA: „ Prohledala jsem celej barák. Nikde nic.“
MATKA: „ Teď mě napadlo, že nějaký časopis byl tady na stole minulá týden, ale nevím kam se ztratil. Podívej se ještě do knihovny.“
Tina prohledala knihovnu a našla časopis.
TINA: „ To je on. Já jsem věděla proč jít sem. Tady se nic neztratí.“
MATKA: „ No vidíš. Nechceš zůstat na oběd?? Za chvilenku by měli přijet taťka a Petr.“ (bratr Tiny).
TINA: „ Zůstanu velmi ráda.“
Tina zůstala u maminky na oběd a popovídala si s tatínkem a s Petrem. Potom Tina odjela za Semirem, Tomem, Hotem a Bonrátem na jejich oblíbené místo. Takový motorest u dálnice, kde dobře vaří a moc se jim tam líbí.
SEMIR: „ Proč se hledá ten časopis??“
BONRÁT: „ Šéfová mi volala, že ho musíme najít, aby ho mohla dát státnímu návladnímu, ale neřekla mi důvod.“
Tina přijela k motorestu i s časopisem, aby mohla potěšit , že se našel.
HOTE: „ Jé, vzácná návštěva.“
TOM: „ Tak co našel se??“
TINA: „ Jistě, že se našel u maminky v knihovně.“
Tina předala Hotovi časopis.
TOM: „ Dáš si něco??“
TINA: „ Asi né.“
HOTE: „ Dobrý oběd u maminky??“
TINA: „ Jistě.“
HOTE: „ A co??“
TINA: „ Řízek s bramborovým salátem.“
HOTE: „ To bych si dal.“
SEMIR, TOM, JAN, BONRÁT: „ Já taky.“
TINA: „ Vzala bych, ale se oni se všechny snědli.“
HOTE: „ To je velká škoda.“
BONRÁT: „ A co salát??“
TINA: „ Ten se snědl taky.“
BONRÁT: „ To je další škoda.“
Po delším sezení v motorestu odjeli do kanceláře se nudit. Nejraději by všichni jeli domů, protože byl nudný den.odpoledne se na služebně stavila šéfová. Šla rovnou za Tinou. Tina byla zahleděná do počítačové obrazovky, protože hrála karty.
ŠÉFKA: „ Tino, mohu vás na chvíli vyrušit??“
TINA: „ Jistě.“
ŠÉFKA: „ Našli jste ten časopis??“
TINA: „ Našli.“
ŠÉFKA: „ Dostanete nový katalog za ten časopis. Tenhle měsíc končí časopisu splatnost pro tento rok. Ministerstvo vnitra vydalo úplně nový katalog ve kterém jsou všechny značky, různé popisy značek kam se umisťují a další informace. „
Šéfka předala Tině nový katalog. Tina si pomalu prohlížela katalog.
TINA: „ Co se stane s tím časopisem??? Hote a Bonrát by si…….“
ŠÉFKA: „ …… si ho nechali na památku. Ať si ten časopis nechaj.“
TINA: „ Budou mít velkou radost.“
Šéfka a Tina si ještě chvíli povídali a po chvilce odešla šéfka domů. Šéfka jim popřála příjemnou službu.
Jan odešel dříve z práce, protože měl vyzvednout Elenu. Jan vyzvedl Elenu a odjeli spolu na večeři do italský restaurace. Jan se ptal Eleny na různé otázky, ale hlavně si úplně rozuměli, jako kdyby spolu dlouho žili a vpadli si do oka. Jan odvezl Elenu domu. Když stál modrý mercedes před domem, kde bydlí Elena a než vystoupila řekla: „ Nechceš jít ještě na skleničku??“ Jan nemohl odmítnout.
JAN: „ Jistě.“
Jejich večer samozřejmě skončil jako u jiných párů.
Semir všude pozhasínal světla hlavně v kanceláři, aby mohl jít domů. Domů se také chystali i Tina s Tomem, Bonrát a Hote. Všichni se odebrali domů, ale Bonrát a Hote odjeli dřív. Ještě se dohadují Semir a Tom a Tina seděla na místě řidiči.
SEMIR: „ Tome, mám pro tebe přijet??“
TOM: „ Jó.“
SEMIR: „ Dobře. Přijedu jako vždy. Ahoj.“
TOM: „ Ahoj.“
A odjeli domů. Po cestě se baví Tom a Tina.
TOM: „ Zbyly nějaký řízky se salátem??“
TINA: „ Jó, zbyly i ten salát.“
TOM: „ Aspoň budu mít pozdní večeři.“
TINA: „ Mamča myslí na vše.“
Druhý den se stala dopravní nehoda na A4 – 160 km. Osobní auto narazilo velkou rychlostí do kamionu, který převážel benzín. Auto po nárazu do kamionu vybuchlo. Řidič kamionu stál v odstavném pruhu, protože měl prasklou přední pneumatiku.
Semir, Tom, Bonrát a Hote byly na místě nehody.
SEMIR: „ Už víte něco o tom mrtvém??“
BONRÁT: „ Zatím nic. Jmenuje se Hanz Staube.“
HOTE: „ Podívejme se, kdo přijel.“
SEMIR: „ Ahoj Jane.“
JAN: „ Ahoj kluci.“
SEMIR: „ Kde pak ses nám zatoulal??“
JAN: „ Trochu jsem si přispal.
SEMIR: „ Nebyla v tom spíš žena. Co??“
Jan nemohl lhát. V pozdějším čase by přišli, že má přítelkyni. Jan jim to řekl rovnou.
JAN: „ Byla v tom žena.“
TOM: „ Byla alespoň hezká??
JAN: „ Byla hezká a milá. Hezky jsme si popovídali.“
SEMIR: „ Jak se jmenuje ta tajemná kráska??“
JAN: „ Elena Krügerová.“
SEMIR, TOM: „ Co Elena??“
JAN: „ Ano Elena.“
Semir, Tom a Jan si ještě povídali. K nim přišli Hote a Bonrát.
HOTE: „ Nechte toto téma na jindy.“
BONRÁT: „ Staubeho auto bylo poškozené, ale hlavně to odnesli přeříznuté brzdy. Úplně čistá práce. V autě bylo ještě malé červené srdíčko.“
SEMIR: „ Máte ještě něco??“
HOTE: „ Už ne.“
Semir, Tom a Jan přijeli na služebnu. Hote a Bonrát ještě zůstali na dálnici a prošetřovali malé okolnosti kolem nehody.
Semir, Tom a Jan chtěli jít za šéfovou do kanceláře, ale šéfka tam nebyla. TOM: „ Tino, kde je šéfová??“
TINA: „ Ještě nepřišla.“
SEMIR: „ Máš něco o Staubovi??“
TINA: „ Něco málo jó. Staube je známí jezdec. Jezdí spíše v německém really. Staube má malou dílnu na okraji Kolína. Nebyl trestaný. Víc jsem o Staubovi nenašla.“Máš adresu??“
TOM: „ Máš adresu??“
TINA: „ Mám.“
SEMIR: „ Ani šéfová nevolala.“
TINA: „ Ne. Včera tu byla předala ten katalog a nic neřikala.“
SEMIR: „ pokusíš se ještě něco zjistit o Staubovi.“
TINA: „ Hmmm.“
Semir, Tom a Jan zajeli do dílny, kde Staube pracoval. Vešli do velké haly.
SEMIR: „ Je tu někdo??“
Z vedlejší kanceláře se ozvalo: „ Už jdu.“ Z kanceláře vyšel chlap v montérkách.
SEMIR: „ Dobrý den.Gerkhan, dálniční policie.“
TOM: „ Kranich.“
JAN: „ Richter.“
KELLNER(MARKUS) : „ Markus Kellner. Automechanik. Co se stalo??“
JAN: „ Jde o vašeho jezdce Hanse Staubeho.“
KELLNER: „ Něco se mu stalo??“
JAN: „ Měl dopravní nehodu. Při nehodě přišel o život.“
KELLNER: „ Hans byl dobrý jezdec a všichni jsme ho měli rádi, ale nejvíc ho měla ráda Monika.“
JAN: „ Kdo je Monika??“
KELLNER: „ Monika Bergmanová. Je přítelkyní, tedy byla přítelkyní Hanse Staubeho. Dobře spolu vycházeli.
SEMIR: „ Kde najdeme tu Moniku Bergmanovou??“
KELLNER: „ Za chvilku by měla přijít.“
Ale Monika stále nepřicházela. Opět minut později přišla Monika.
MONIKA: „ Markusi, kde je Hans.“
MARKUS: „ Hans přišel o život při nehodě na dálnici.“
MONIKA: „ To nemůže být pravda.“
Monika se rozbečela a objala Markuse.
SEMIR: „ Tak my přijdeme a necháme vás o samotě.“
Semir, Tom a Jan odešli a odjeli do kanceláře, kde na ně čekal kapitán Weber, který zastupuje šéfovou. Šéfka má 14-ti denní školení v Mnichově.
Jen co přišli Semir, Tom a Jan do kanceláře hned šli za Tinou.
SEMIR: „ Kdo to je??“
TINA: „ Petr Weber z Düsseldolvské kriminálky a zastupuje šéfku, protože je na školení v Mnichově.“
SEMIR: „ Na jak dlouho.“
TINA: „ 14 dní. Máte jít za ním okamžitě.“
SEMIR: „ Když okamžitě tak okamžitě.“
Semir, Tom a Jan šli za Weberem, který má kancelář místo šéfové. Semir, Tom a Jan se seznámili s Weberem.
WEBER: „ Už jsme se tak napůl seznámili s vaším případem. Jak jste postoupili??“
JAN: „ Už něco málo víme. Je to opravdu velice málo.“
WEBER: „ A co je to málo??“
TOM: „ Že o Hansovi Staubemu víme velice málo. Víme, že Staube jezdí závodně u německé really už dlouho. To je vše.“
WEBER: „ Víc toho opravdu nemáte??“
SEMIR: „ Staubeho auto mělo přeříznuté brzdy. Auto je technickém oddělení.“
WEBER: „ až něco budete mít, dejte mi vědět. Teď můžete jít.“
Semir, Tom a Jan odešli z kanceláře a šli k Tině.
TOM: „ Máš něco??“
TINA: „ Ne. Hledala jsem tu závodní stáj Staubeho, ale bezvýsledné. Ani adresa a telefon. Vůbec nic. Pokusím se ještě něco najít, ale vidím to zase bezvýsledné.“
SEMIR: „ A co Hartmut. Ozval se??“
TINA: „ Ne.“
JAN: „ Hote našli jste něco v autě kromě toho červenýho srdíčka??“
HOTE: „ Jó našli. Tu adresu, kde je??“
JAN: „ Jakou adresu??“
TINA: „ Hote, jestli myslíš tudle adresu tak už si jí mě dával“
Hote přišel k Tině.
HOTE: „ To je ona.“
TINA: „ Adresa 2 roky neplatí. Na té adrese stála firma, ale ta už 3 roky neexistuje.“
JAN: „ kam se přestěhovala??“
TINA: „ O tý firmě se nic neví a ani není zapsaná v obchodním rejstříku u Krajského soudu v Kolíně.“
SEMIR: „ Dalo vy se říct, že nic nemáme.“
Uplynulo půl dne a pořád nic. Tina ani nic nezjistila v počítači a ani se neozval Hartmut. Pak Tinu napadlo, že by mohla zavolat na informace, že by získala nějaký informace o tý zkrachovaný firmě. Tina zavolala na informace. Na druhé straně jí to vzala mladá žena: „ Dobrý den. u telefonu Schwarzová.“
TINA: „ Dobrý den. Berghammerová. Potřebovala jsem se na něco zeptat. Jde o jednu firmu, která zkrachovala před 3 roky na okraji Kolín-východ. A potřebovala jsem adresu.“
SCHWARZOVÁ: „ Firma zkrachovala kvůli tomu, že přicházela o své zaměstnance a měla velké finanční problémy mezi dodavateli v zahraničí, ale i u nás. Na co adresu??“
TINA: „ Ve firmě pracuje moje dobrá kamarádka. Chtěla bych ji navštívit, ale pak někdo řekl, že firma zkrachovala a že ta firma a adresa neexistuje.“
SCHWARZOVÁ: „ Aha. A vy jste o tom nečetla v novinách??“
Hote šel za Tinou.
HOTE: „ Tino, tady……“
Tina na Hota „ psst.“
TINA: „ Nečetla, protože jsme dlouho byla v zahraničí a právě jsem před měsícem jsem se to dozvěděla, když jsem byla v Německu na chvíli na návštěvě u příbuzných.“
Přišel Tom a Semir
TOM: „ Tino, ……“
Hote na Toma „ psst“
SCHWARZOVÁ: „ Aha. Tak to jó. Firma je na nové adrese. Sídlí na okraji Düsseldorfu-západ. Firmu založil nový majitel, který zanechal původní jméno firmy. Firma má dobré postavení na německém trhu i zahraničním trhu.“
Schwarzová nadiktovala adresu Tině.
SCHWARZOVÁ: „ Ještě něco potřebujete??“
TINA: „ A internetové stránky??“
Schwarzová nadiktovala internetovou stránku.“
SCHWARZOVÁ: „ ještě něco??“
TINA: „ Už né.“
SCHWARZOVÁ: „ Naschle.“
TINA: „ Děkuju. Naschle.“
HOTE: „ Co jsi zjistila??“
TINA: „ Že firma opět existuje na okraji Düsseldorfu.“
TOM: „ Máš adresu??“
TINA: „ jó.“
Tina podala Tomovi malý lísteček s adresou firma.
TINA: „ Co si chtěl??“
HOTE: „ Hartmut našel ve Staubemově autě todle CD.“
TOM: „ Ví se co je na tom CD??“
MARKUS: „Velice rád to přenechám Tině. To jsou slova Hartmuta.“
TINA: „ To mám ohromnou radost.“
Semir, Tom a Jan se seznámili s ředitelem firmy. Na pohled byl ředitel ochotný a milý.
ŘEDITEL: „ Dříve tu pracoval, ale potom se zamiloval do rychlých aut. A odešel do německé really, kde měl velké úspěchy. Občas mi dal vstupenku na závod a rád jsem přišel.“
SEMIR: „ Co tady dělal za práci??“
ŘEDITEL: „ Staube tu pracoval jako manager firmy. Jezdil do zahraničí propagoval naší firmu. Pracoval tu asi tak ty 4 roky tedy v té bývalé firmě (Kolín-východ).“
TOM: „ Měl v bývalé firmě nějaké nepřátelé??“
ŘEDITEL: „ To opravdu netušim. Zeptej te se Jany Klainové. Klainová pracovala v bývalé firmě a pracuje teď u mě.“
JAN: „ Můžeme mluvit s Janou Klainovou??“
ŘEDITEL: „ Můžete s ní mluvit.“
JAN: „ Já za ní zajdu.“
ŘEDITEL: „ Sídlí ve 2. patře.“
Jan odešel za Janou Klainovou. Semir a Tom se dál bavili s ředitelem.
Jan vešel do kanceláře ke Klainové.
JAN: „ Jan Richter. Jsem od dálniční policie.“
KLAINOVÁ: „ Jana Klainová. Co tu chce polici.“
JAN: „ Jsem tu chvíli kvůli Hansovi Staubemu.“
KLAINOVÁ: „ Proč?? Něco snad udělal nebo se mu něco stalo??“
JAN: „ Staube měl vážnou nehodu na dálnici při které přišel o život.“
KLAINOVÁ: „ To mi je moc líto. Já jsem ho znala z dřívějška.tedy z bývalé firmy, která sídlila Kolín-východ. S Hansem jsme si výborně rozuměli. Jezdili jsme dost často do zahraničí propagovat firmu. Potom se mu zalíbili rychlá auta a odešel do německé really. Měla jsem ho opravdu ráda. Naposledy jsem ho viděla asi tak před měsícem na závodech.“
JAN: „ Jinak vycházel i ostatníma zaměstanancema dobře??“
KLAINOVÁ: „ Dalo by se říct, že ano. Nikdo si ně ho nestěžoval za ty 4 roky. Měli ho všichni rády.“
JAN: „ to asi bude všechno. Tady máte moji vizitku, kdyby jste si na něco vzpomněla.“
KLAINOVÁ: „ Děkuji. Naschle.“
JAN: „ naschle.“
Semir, Tom a Jan se setkali před firmou u stříbrného BMW. Odjeli do kanceláře. Jen co přišli do kanceláře tak šli rovnou za Weberem.
WEBER: „ Máte něco nového??“
SEMIR: „ Navštívili jsme firmu, ve které dříve pracoval Staube. Firma znovu existuje, ale přestěhovala se na jiné místo.“
WEBER: „ No a co řikali ve firmě na Staubeho??“
TOM: „ Staube byl 4 roky zaměstnán u firmy a pak odešel k německé really. Všichni ve firmě si s ním rozuměli dobře. Nejvíce Jana Klainová. Staube jezdil jako manager firmy i s Janou Klainovou. Prosazovali firmu v zahraničí a na německém trhu. Z bývalých zaměstnanců zkrachované firmy je jenom Jana Klainová.“
WEBER: „ to je vše??“
JAN: „ dalo by se říct, že ano.“
WEBER: „ a co to CD??“
SEMIR: „ ještě nic o něm nevíme.“
WEBER: „ Až budete vědět víc tak mi řekněte.“
Semir, Tom a Jan odešli z kanceláře a zamířili k Tině.
SEMIR: „ Máš něco nového??“
TINA: „ Ne.“
JAN: „ co to CD??“
TINA: „ Zatím nic.“
Následující den přišla zpráva z patologie. Staube měl v krvi neznámou látku, která není tak známá v Německu, ale v Rakousku a v Itálii je známá více.
Monika se baví s Markusem v dílně.
MONIKA: „ Měli bychom jim to říct.“
MARKUS: „ Proč??“
MONIKA: „ Dříve nebo později na to příjdou. Jestli to byl ten překupník z Rakouska. No a určitě našli to CD v autě. Budou chtět dozvědět co je na tam CD.“
MARKUS: „ No dobrá. Ale me se to moc nelíbí.“
MONIKA: „ Uděláme to pro dobro Hansenovi. Hans zemřel nevině.“
MARKUS: „ Tak dobře. Zajedeme k dálniční polici.ů
MONIKA: „ No tak dobře.“
Markus a Monika zamkli dílnu a zajeli na služebnu dálniční policie.
MARKUS, MONIKA: „ Dobrý den.“
Semir je uviděl a zašel k nim.
SEMIR: „ Co tady děláte??“
MONIKA: „ Jdeme vám říct něco důležitého.“
SEMIR: „ Tak pojďte do kanceláře.“
Semir, Monika a Markus šli do kanceláře. V kanceláři seděl Tom. Jen co vešli do kanceláře, Semir zavřel dveře.
SEMIR: „Copak máte na srdci??“
MARKUS: „Jsme tu kvůli Hansovi.“
TOM: „ Kvůli Hansovi??“
MONIKA: „ Ano. Tušíme, kdo Hanse zabil.“
SEMIR: „ To je kdo??“
MARKUS: „ Ludwig Fischer. Fischer je překupník drog a zbraní. Je známí v Rakousku a v Itálii. Už seděl za mřížemi v Rakousku. Fischer u nás v dílně byl a nechal si u nás opravit auto. Fischer se nabídl jako sponzor celého našeho malého týmu, ale Hans to odmítl, protože měl dobré sponzory se kterýma vycházel velmi dobře. Když fischer odjel s opraveným autem pryč tak z auta vypadlo CD. Hans sebral CD.“
TOM: „ Dívali jste se na to CD??ů
MONIKA: „ Dívali. Dlouho nám trvalo než jsme přišli na heslo. Na CD jsou bankovní převody a dat, kdy kde se předali zbraně a za kolik peněz.“
Co si povídali Semir a Tom s Monikou a s Markusem přišel Jan. Jan se zastavil u Tiny.
JAN: „ Ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“
JAN: „ Tobě to snad nemusím vysvětlovat.“
TINA: „ Já vim.“
Během povídání s Janem se Tina prokousala heslem na CD. Na CD byly různá data předání zbraní kdy a kde a za kolik peněz. Byla tam i jedna přezdívka, kterou nemohla Tina rozluštit. K Tině a k Janovi přišel kapitán Weber. Jan se koukal přes rameno Tiny. Spolu si prohlíželi CD.
WEBER: „už něco máte??“
JAN: „ Ano.“
TINA: „ Dostala jsem na to CD.“
Weber shlížel obsah CD s Tinou a s Janem.
Semir a Tom si ještě povídali s Monikou a s Markusem.
SEMIR: „ Vy jste si prohlíželi CD?“
MARKUS: „ Hans se díval na CD a pak nám řekl obsah.“
TOM: „ Nechtěl Fischer po Hansovi to CD??“
MONIKA: „ Chtěl. Fischer by dal Hansovi 1 mil eur za to CD s daty.ů
SEMIR: „ Přijal to??“
MONIKA: „ Ano, přijal. Včera právě proběhla ta výměna mezi Fischerem a Hansem.“
TOM: „ Kde??“
MARKUS: „ Na dálničním odpočívadle A4. přesněji u dálničního výjezdu na A3 a A4.“
SEMIR: „ To bude zatím vše.“
MONIKA: „ Dobře. Naschle“
MARKUS: „ Naschle.“
SEMIR, TOM: „ Naschle.“
Tom a Semir zašli za Tinou.
SEMIR: „ Kdo pak tu je??“
JAN: „ Odpusť si ty poznámky.“
TOM: „ Co to CD??“
TINA: „ Je velmi zajímavé. Na CD jsou bankovní převody, dodávky předání zbraní a za kolik byly zbraně předány neznámému překupníkovi.“
TOM: „ už o tom ví náš zatupující kapitán??“
TINA: „ Ano.“
Fischer se baví se svým parťákem Petrem, který mu dělá společnost a je jeho pravá ruka Fischera.
FISCHER: „ Kdo teď má to CD??“
PETR: „ Asi fízlové. Ta holka s tím klukem by so ho nenechali v dílně. To by bylo pro mě moc velké riziko.“
FISCHER: „ Když tedy fízlové, tak fízlové.“
PETR: „ Jak chceš dostat to CD od fízlů??“
FISCHER: „ ZAVOLÁM TÝ Moničce a Markusovi. Pak informace předaj fízlům a my dostaneme to CD.“
PETR: „ Kdy má přijet ten překupník z Rakouska??“
FISCHER: „ Volal, že přiletí zítra ve 12:00 na kolínské letiště. Až přiletí tak ho půjdeš ubytovat do hotelu a řekneš mu kdy a kde se sejdeme.“
Druhý den přiletěl překupník z Rakouska do Kolína. Překupník se sešel s Petrem na letišti. Přivítali se a spolu odjeli do hotelu. Petr mu řekl kdy a kde se sejdou.
Fischer mezitím volal Monice na mobil a řekl jí podmínky předání.
Weber, Semir, Tom a Jan se bavili v kanceláři jak bude vypadat zásah, kdy dojde k předání zbraní.
Monika volala na služebnu. Zvonil Semirův telefon v kanceláři. Místo Semira to vzala Tina. Monika jí řekla všechny informace, které jí řekl Fischer.
Tina šla předat informace dál. Zašla k Weberovi do kanceláře, kde byly stále Semir, Tom a Jan. Jen co Tina vešla do kanceláře tak ji zahlídl Weber.
WEBER: „ Co pak nám nesete??“
TINA: „ Zprávu od Moniky. Před chvilku volala.ů
SEMIR: „ Co chtěla??“
TINA: „ Fischer chce po Monice to CD a za CD dostane Monika 1,5 mil eur.předání je ve staré továrně v průmyslové zóně v 12:30.“
JAN: „ Kdy, že má dojít k tomu předání zbraní.ů
TINA: „ Ve staré továrně v průmyslové zóně v 13:00.“
JAN: „ To je úplně stejné místo, kde se má střetnout Monika s Fischerem.“
WEBER: „ Pošlete ke staré továrně zásahovou jednotku. Kdo má předat to CD Fischerovi??“
TINA: „ Jenom Monika.“
WEBER: „ Zavolejte Monice ať přijede ke staré továrně a tam dostane další informace od nás.“
TINA: „ Dobře.“
Všichni odešli kanceláře kromě Webera.
Sešli se i Tiny.
SEMIR: „ Co ten neznámí z CD??“
TINA: „ Zatím nic.“
Tina předala CD Tomovi a jeli ke staré továrně. A zavolala zásahovou jednotku ať jedou ke staré továrně.
Semir, Tom a Jan byly na cestě, tak si povídali proč přišel Jan včera pozdě. Nejvíce to rozebíral Semir. Do jejich rozhovoru se vysílačkou ozvala Tina.
TOM: „ Co se děje??“
TINA: „ Už nám pár informací o tom neznámém z CD. Jedná se o rakouského překupníka Josefa Wolfa. Wolf je v Rakousku známá firma. Wolf a Fischer už hodně dlouho obchodují, dobrých 10 let, ale zatím nikdy neseděl Wolf za mřížemi vždy v pravou chvíli utekl policii. Wolf a Fischer si velmi rozumějí. Dneska přiletěl z Rakouska ve 12:00 na kolínské letiště.“
TOM: „ Dík. Jsi zlato.“
Zásahová jednotka na určené místo. Obklíčila celou továrnu. Dorazila i Monika s Markusem. Za chvíli také přijeli Semir, Tom a Jan.
Tom předal Monice CD a šla do staré továrny, kde na Moniku čekal Fischer a Petr. Monika vešla do velké haly, kde čekal Fischer.
FISCHER: „ Máte to CD??ů
MONIKA: „ Ano, mám.ů
FISCHER: „ Tak mi ho ukažte.“
Monika mu ukázala CD, ale Cd prázdné to pravé CD má Tom a Semir.
MONIKA: „ Vy my ukažte peníze.“
Fischer ukázal Monice kufřík plný peněz ve kterém bylo 1,5 mil eur.
FISCHER: „ Dejte mi to CD.“
Mezitím přijel Wolf do staré továrny o trochu dříve. Wolf vešel do továrny zadním vchodem. Přišel do velké haly, kde stála Monika, Fischer a Petr. Semir, Tom a Jan byli poschovávány po celé továrně.
Monika předala CD Fischerovi. Fischer se pozdravil s Wolfem. Fischer dal CD do počítače a zjistil, že je prázdné. V tu chvíli se tam objevili Semir a Tom. Semir držel v ruce pravé CD.
SEMIR: „ Chcete spíše todle CD??“
Fischer nic neříkal a vznikla přestřelka a ani neproběhla výměna mezi Wolfem a Fischerem. Do továrny vtrhla zásahová jednotka. Monika byla zachráněna Janem. Wolf, Fischer a Petr rychle utekli pryč a z továrny a nasedli do auta a jeli na dálnici. Semir, Tom a Jan také nasedli do auta a jeli za Wolfem, Fischerem a Petrem. Semir zapl ve stříbrném BMW majáček za předním sklem a nahlásil na centrálu, že potřebují pomoct.
Na dálnici A3 na 160 km se boural most, ale nikdo to nevěděl. Výstražné značky a dělníci ukazovali řidičům, kde mají sjed z dálnice, že tento úsek dálnice je uzavřený. Obě auta se blížila k mostu. Tom si nechal ověřit u Tiny, kdy budou most odpalovat. Také se pokoušel Tom vysílačkou spojit s hlavním odpalovačem, ale nepodařila se. Pomalu se blížili k mostu. Dělníci na uzavřeném úseku utíkaly pryč, aby se nezranili.
Semir a tom se dohadujou, že ten most ještě projedou i s prvním autem.
TOM: „ Semire, to nestihneš. Radši zastav.“
SEMIR: „ Né. To ještě stihnu.“
Hlavní odstřelovač zmáčkl čudlík na odpalovacím přístroji a bylo pozdě a Wolfovo auto vjelo pod most. Semir poslechl Toma a zastavil. Wolf , fischer a Petr vjeli autem pod most a most na ně spadl. Bezpečné dálky to viděli Semir, Tom a Jan. Vylezli ze stříbrného BMW a přijeli hlídkové vozy.
SEMIR: „ Teď by jsme mohli být pod mostem, kdybych vás neposlechl.“
TOM: „ Vidíš jak je dobré poslechnout nás dva.ů
SEMIR: „ Díky chlapci.“


Konec!!!

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
:)
Katrina


Založen: 30. 09. 2008
Příspěvky: 38
Bydliště: Trutnov
Odpovědět s citátem
Moc krásná povidečka je super Wink

_________________
Tom: "Poď parťáku, někam tě zvu!"
Semir: "Ty ?"
Tom: "Co je ?"
Semir: "No ale doufám, že to taky zaplatíš. "
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 012 - Pašování zbraní do Německa
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma