| ...Drobeček... | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 9.1.2008 0:38 |
|
|
|
|
Omlouvám se, tak nějak jsem při psaní této povídky myslela na Všelinku a jakýmsi způsobem mi z toho vznikl podobný drobek, resp. podobné téma druhého odstavce jako v její povídce Zvony zvoní vždy dvakrát..
Omlouvám se Ti, Všel.
Všem přeji hezké počtení...
Bohužel mám nějaké podivné období, yeah, zasvěcení ví, tak je to takové.. opět nevím, co tím chtěl autor říct.
Stojíte na zastávce a díváte se na kolemprojíždějící vozidla. Vaše srdce svírá cosi podivného a vy nevíte, čemu máte onu podivnou úzkost přičíst...
Něco končí, něco nového začíná...
Něco se však jako konstanta usídlilo na pocitu...
Na jakém pocitu?
S rukama v kapsách stál na hřbitově a díval se na zpola sněhem zavátou desku se jménem a daty. V duchu tiše promlouval s přítelem, který byl zprovozen ze světa živých tolik násilným způsobem.
Každé nezasněžené písmeno jeho pohled pohladil aspoň stokrát. A koncovku jména ani nemusel vidět. Zlatou nití ho měl vyšité ve svém srdci, které sám Život zdobil různorodně barevnými nítěmi.
Od jeho smrti sem chodil často, věděl však, že po nějaké době, týdnech, měsících letech se jeho návštěvy stanou nepravidelnými, mezi jednotlivými hodinami strávenými na tomto místě, kde každý, v jehož těle koluje Život, sklání pokorně svou hlavu a slova se stávají tiššími než obvykle, ruch hekticky trávených dní se kouzlem zastavuje a vše má v rukou cosi nebo kdosi, z něhož vyzařuje chladná autorita, uběhnou dokonce roky, ale svíce jejich přátelství v jeho srdci nezhasne.
Rozloučil se krátce, tak, jak měli ve zvyku se oslovovat a odešel.
Podivné období...
Pohledem klouzal po palubní desce svého vozu a zabočil na technické, kde měl vyzvednout svého parťáka.
Vyskočil z vozu, zachumlal se do bundy nadávajíc na mráz, jenž byl oproti teplíčku ve voze velmi velmi nepříjemným společníkem a vkročil do míst, kam mozkové závity obyčejného smrtelníka dostávaly pořádně zabrat.
"Hola, Hartmutte!" pozdravil jako vždy v bílém plášti oblečeného zrzouna a kolegovi věnoval nespokojené mlasknutí.
"No no, Semire." ohradil se muž stojící před technikovým stolem. "Já jsem se dnes nezpozdil."
Povytáhl koutky a aniž by chtěl, musel se usmívat.
Pravda, dnes se Tom vyjímečně nezpozdil...
Odehnal do koutečku své duše podivné pocity, co se s tmou a nocí strávenou o samotě v perfektně vybaveném bytě znovu objeví a začal vnímat velmi odbornou a jako obvykle nesrozumitelnou Hartmuttovou přednášku....
Inspirace: http://youtube.com/watch?v=otEWwg-Cd34 (hudba, ne video... Tokyo Babylon ještě neznám. )
|
|
|
| | |
| Re: ...Drobeček... | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 9.1.2008 19:23 |
|
|
|
|
Také se mi to zdá úplně jiné, než Všelítkova povídka... a Tvůj smutný drobeček se mi moc líbil byl smutný a nádherně napsaný. U Tebe, Kájíku, je těžké vybírat slova a věty, které zaujaly, přijde mi, že rozebírám Tvou krásnou mozaiku. Tentokrát to udělám...
A koncovku jména ani nemusel vidět. Zlatou nití ho měl vyšité ve svém srdci... |
Od jeho smrti sem chodil často, věděl však, že po nějaké době, týdnech, měsících letech se jeho návštěvy stanou nepravidelnými, mezi jednotlivými hodinami strávenými na tomto místě, kde každý, v jehož těle koluje Život, sklání pokorně svou hlavu a slova se stávají tiššími než obvykle, ruch hekticky trávených dní se kouzlem zastavuje a vše má v rukou cosi nebo kdosi, z něhož vyzařuje chladná autorita, uběhnou dokonce roky, ale svíce jejich přátelství v jeho srdci nezhasne. |
tak pravdivé... přesně jsi to vystihla, doopravdy... moc hezké...
A naopak... kapitolka z Technického (aneb místa, kde ,,mozkové závity obyčejného smrtelníka dostávaly pořádně zabrat" ) byla moc a velice milá! Tom, který přijel včas jakoby věděl, že Turek potřebuje potěšit a Nieček, pan nesrozumitelný.
Nádhera, Kájičko. Opravdu povedené...
|
|
|
| | |
|
| | |
ReeR
Založen: 14. 12. 2007 |
Příspěvky: 112 |
Bydliště: Most |
|
|
Zaslal: 17.1.2009 19:27 |
|
|
|
|
moc hezky napsaný drobek.....
Celé to je napsané tak...tak pěkně že pozměnit větu, slovo by to mohlo zkazit. Je velmi těžké něco z toho vyzdvihnout, ovšem tohle je tak pavdivé........ Od jeho smrti sem chodil často, věděl však, že po nějaké době, týdnech, měsících letech se jeho návštěvy stanou nepravidelnými, |
vkročil do míst, kam mozkové závity obyčejného smrtelníka dostávaly pořádně zabrat. |
příjemné odlehčení
|
_________________ The truth is out there
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|