| Chvilka pro tebe | |
Fí
Založen: 17. 10. 2007 |
Příspěvky: 549 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 25.5.2008 22:32 |
|
|
|
|
Myslím, že úvodem nic říkat netřeba, jen je mi strašně líto, že se nedá psát růžovou...
Fí
Někdy jsou chvilky, však to znáte, takové ty zvláštní chvilky, výjimečné tím, že nenastávají každý den a naplní vás takovým zvláštním pocitem: Když je nemáte, chtěli byste je, a když nastanou, nechcete o nich ani slyšet a chtěli byste, aby byly už zase pryč. A je jedno, kdy nastanou, může to být po pádu atomové bomby, když přivezou banány, když se právě koná festival a odpalují se ohňostroje, u nichž prostě nikdo - krom toho jednoho, samozřejmě - nesmí chybět. Zkrátka, když se okolo někoho vytvoří najednou liduprázdno, ticho, utichne obvyklý šum, o němž si myslíme, že nás ruší, ale ve skutečnosti už se stal natolik neoddělitelnou součástí všedního dne, že nás mnohem více rozptyluje jeho absence. A pak nastanou ony zmiňované abstinenční příznaky, které se projevují především jakýmsi vnitřním nechtěním něco dělat. Motivační halas a taras, pocit naší nezbytnosti nebo toho, že ostatní pracují a co kdyby někdo viděl, že já ne, nové a nové zahlcující úkoly ... prostě lidi okolo nás nám chybí. Každý to řeší po svém, někdo si najde nějakou práci a do ní se i přes rušivý klid ponoří. Jiný zvolní, věnuje pozornost věcem, na něž jindy nemá čas (jste si jistáí, že po zbytcích stromů v degenerovaném parčíku, na nějž máte výhled ze své pracovny, neskáče veverka nebo v jejich větvích nesedí úžasně zbarvení ptáčci?), jiný si uvaří kafe a hodí nohy na stůl. Svým způsobem je to pro každého čas, kdy dělá něco, co není obvyklé, možná něco, při čem nechce být viděn kýmkoli, ať už z jakéhokoli důvodu...
Za okny pařilo slunce a nikoho nenechávalo na pochybách, že velké prázdniny jsou v hlavním proudu, což podporoval i fakt, že kdo mohl, vzal si dovolenou a na sližebně nebyl. Šéfová musela jet za nadřízenými, dost možná žehlit alarmující počet zdeformovaných aut, jelikož svým vrchním komisařům kladla na srdce, že chce při návratu služebnu najít celou, když jim ji svěřovala. Všichni, kdo službu měli vyrazili na oběd nebo do terénu, přičemž nezapoměli na sklenici něčeho ledového. Nejednu sklenici. Na služebně však někdo zůstat musel, někdo, kdo v terénu neměl co dělat. Jediný, kdo byl civil, jediný, kdo byl při své práci stále vázán na počítač a jediný, na koho tedy povinnost hlídat stanici pochopitelně zbyla. Andrea Shaferová trávila svou zvláštní chvilku činností, kterou si užívala ze všeho nejvíce a o níž měla dojem, že na ni nikdy nebude mít dost času:
Srovnala faktury a další štosy papírů a udělal si dostatečný manévrovací prostor na stole. Lakování nehtů nebyla žádná jednoduchá záležitost. Nejdříve si jeden prst po druhém odlakovala a všechny namočila do olejového roztoku, pak pečlivě ošetřila kůžičku a láskyplně opatrnými pohyby promasírovala zejména kůžičku kolem nehtových lůžek. Z řádky podkladových laků vybrala vyživovací, ač chvíli uvažovala nad vyhlazovacím či zpevňujícím a jako vždy nakonec hořce zalitovala, že nemůže mít trošku od obojího, respektive od všech tří. Štěteček kladla a táhla léty naučenými pohyby a přesto sykala, jelikož ji sžírala deprese, že už teď to kazí. Nakonec nesáhla po odlakovači a neodstranila vrstvu ze všech prstů, uklidňujíc se dojmem, že to snad napraví v další fázi.
Vybrat mezi barvičkami nebylo vůbec jednoduché, konečně však zvolila světle růžovou a pak jí bleskl po rtech úsměv. Natáhla se pro malou krabičku, kterou brala do ruky téměř jako by byla z cukru, a pomalu ji otevřela. Jejím obsahem byla malá nádobka, z níž odšroubovala víčko a pak vylovila jednu maličkou zlatou hvězdičku, přiložila si ji na nehet. Dokonalé, splynulo jí potěšeně přes rty, když již kvapně otevírala zvolený lak. Želela hvězdičky, jež jí spadla na zem, jak se natěšeně a oběma rukama vrhla po laku. Chvíli se pokoušela šátrat a objevit ji na koberci, nakonec skončila bezmocným plácáním do nebohého kusu interiéru a nazanala, že podkladový lak teď zaschl dokonale. Vylovila novou hvězdičku a pomaličku ji položila na nehet a přetřela jednou vrstvou, pak druhou a pak před sebou vypjala prsty, aby se pokochala svým zasychajícím dílkem.
Po tom, co tak učinila i s malíčkem druhé ruky, sáhla po nalepovacích páscích. Bílý proužkem opatřila každý nehet, jen costačil zaschnout, a rozdělila tak plochu na dvě poloviny. Tu horní natřela lakem karmínově rudým a už se nemohla dočkat, jak bude ladit s hvězdičkou v části dolní, jen co bude moci pásku sundat. netrpělivě třepala nehty a hořce litovala, že nemůže použít rychle zasichající lak, vzhledem k tomu, že použila pásky. Po době, jež se jí zdála nekonečně dlouhá (příslušný počet minut vycházel z jejích nekonečných zkušeností a také se inspirovala návodem na obalu, ale když ty hodiny šly určitě natruc pomalu), opatrně sloupla pásku a vše završila vrstvou ochranného laku s vyským leskem (jež mohl být právem hrdý, že k tomuto účelu byl zvolen, rovnalo se to úspěchu ve výběrovém řízení).
Tak takhle namalované nehty by si vydržela prohlížet i dobu delší, než byla nutná. Nakonec honem sklidila své načiní, aby ji kolegové našli v pilné práci, leč nejspíš to stihla moc rychle, protože se z terénu stále nikdo nevracel. Myslela, že nervozitou si ukouše nehty (ano, ty nově nalakované). Za tu dobu, co zuřivě klepala do klávesnice, pořád opisujíc stejnou stránku, stihla na svém díle nalézt desítky drobných chybiček, vymyslet sto řešení, jak je maskovat a tisíckrát se ujistit, že si jich snad nikdo nevšimne, desetitisíckrát si uvědomit, že zaručeně všimne a následně na to se ovládnout s nehty pár nanometrů od děsivého ostří jejích řezáků.
Dočkala se, na stanici se začali trousit policisté, kteří se již nemohli vyhnout službě, ztahaní z vedra a sluníčka zapadali do svých židlí, vděční za to, že si dnes dala pokoj většina pirátů a nemusí se nutit do vyplňování hlášení. Jediný, kdo se zde zastavil, byl Semir, povzbudivě na ni mrkl a ona si naprosto mimoděk rukama prohrábla vlasy, upravila halenku, opřela ruku o tvář a pokusila se na ní vykouzlit vyčkávavý úsměv. Způsob a čas v jakém to stihla by se daly zapsat do Guinessovy knihy, leč Semirovou imunitou byla únava, nezděsil se tedy veselé kombinace barviček a zapadl za Tomem do kanclu, odkud jako na povel vyskočil, pokusit se alespoň z části nahradit Šéfovou.
Nepomohlo doručení složek Hottovy přímo na stůl a dvouvteřinové podržení ruky na ní, nepomohlo, že neustále létala po stanici, zoufale se snažíc upozornit na do očí bijící novinku naprosto nenápadnými pohyby, mezi něž patřilo stoupnout si do jediného možného průchodu a opřít se o rám, nepomohla veškerá její fantazie, jediné, co slyšela, bylo rozloučení kolegů, jež se - vděční, že večer přináší zdánlivé ochlazení - začali trousit domů.
Když usínala, snažila se sama sebe ukonejšit myšlenkou, že Semir si vad na jejích nehtech okamžitě všiml a ve snaze být taktní na ně neupozornil ani tak, že by se o jejich nové vizáži zmínil.
|
_________________ nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
"I am still, thank God, an atheist."
(Luis Buñuel)
|
|
| | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 26.5.2008 10:43 |
|
|
|
|
Krásně jsem si odpočinula, Fíčku, když jsem četla toto tvé něžné, roztomilé a poněkud zábavné dílečko.
Je to úžasné! Moc se mi líbí nápad! A je to tak roztomile ženské, k neuvěření. Sama vím, že bych se, stejně jako Andy, pokoušela upozornit všemožnými způsoby úkoly na onu malililinkatou změnu svého vzhledu, pro někoho úplně zbytečnou, ale pro mě opravdu ten den veledůležitou.
Ju, Fí, opravdu krásné, odpočinkové, moc ti za ně děkuji, vykouzlilo mi to úsměv na rtech!
|
|
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 5.6.2008 9:12 |
|
|
|
|
Ooooooh, to je pecka tohle se mi vážně strašně líbilo, bez legrace
Trefné připomínky, váááážně moooc dobrý popis lakování nehtů... dokázala jsi takovou hloupoulinkou záležitůstku popsat jako napínavý příběh, málem jsem trnula, co s těmi nehtíky ještě provede
Z řádky podkladových laků vybrala vyživovací, ač chvíli uvažovala nad vyhlazovacím či zpevňujícím a jako vždy nakonec hořce zalitovala, že nemůže mít trošku od obojího, respektive od všech tří.
Úchvatné!
A vůbec, celé je to neotřelé, milé, strašlivě originální - to oceňuji a hlavně jsem ráda, že tomu tentokrát i rozumím XD
Popravdě tady Andree docela fandím - na konci se už chová trochu hloupě a paranoidně, ale s tím lakováním nehtů a chvilkou pro sebe sama ji chápu a přeji jí ji XD (a jsem ráda, že na ty nehty nesbalila Semirka!!! )...
Taky jsem čas trávila lakováním nehtů, stylově jsem nosila černé malíčky jako Freddie Mercury
Opravdu milé dílko, Fí, celou dobu jsem se pobaveně usmívala, takže díky!
|
|
|
| | |
|
| | |
|
| | |
Fí
Založen: 17. 10. 2007 |
Příspěvky: 549 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 5.6.2008 21:11 |
|
|
|
|
Děkuji moc za komenty, holky!
Kaajko, jsem moc ráda, hlavně za tvůj úsměv, že sis odpočinula, i že se to prostě líbilo. Ono opravdu potěší, když si něčeho drobného nového někdo všimne. Většinou mají větší postřeh holky, ale třeba přítel se strašně snaží poznat, jestli nemám něco nového, tričko, náramek, ostříhané vlasy, dokonce změnu šampónu odhalil. Prostě to potěší, ani nevíš jak:)).
Woxi, opravdu moc děkuji za pochvalu. Já se přiznám, že na takovýhle styl malování nehtů nemám (přinejmenším čas), ale napadlo mne, co kdybych jej měla... . .
Hodně jsem přeháněla, spíš jsem si z té představy dělala legraci, ale na druhou stranu, já ji také chápu, v tom, že si chtěla, aby si toho někdo všiml, v tom, že si to uměla užít, protože ji to bavilo, a v tom, že to prožívala hluboce (alespoň v mých přehnaných popisech), protože není flegmatik:)).
Všel, i tobě moc děkuji, jak ti jistě potvrdí Kájka (která je na mých nehtech viděla), hvězdičky jsou potvůrky a dlouho nevydrží, ovšem mně se na nehtech hrozně líbí, a tak je tam občas zkouším upevnit (už 2x ), v marné naději, že tentokrát se chvíli zdrží . Myslím si, že je lidská přirozenost, když člověk chce reakci na něco, na čem mu záleží, jen si mne představ, jak se teď tetelím blahem, že mám tři (vlastně čtyři) komenty:)). Tomu se říká pocit!
Jste zlaté!
Fí
|
_________________ nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
"I am still, thank God, an atheist."
(Luis Buñuel)
|
|
| | |
Lila
Založen: 09. 08. 2008 |
Příspěvky: 107 |
Bydliště: Nový Jičín |
|
|
Zaslal: 27.12.2008 11:25 |
|
|
|
|
Zdrafím Fí
Tak jen tak jsem proletěla co pak je tu nového (povídky) a hned v úvodu jsem narazila na tvou, i když není zas tak úplně nová.
Se zvědavostí jsem jí přečetla a jen řeknu, že to nemá ani nejmenší chybičku.
Opravdu, takové pohodové čtení - to se mi líbí.
Musím říct, že Andrein styl lakování nehtů v podobě povídky byl skutečně dobře napsán !
!Skvělé!
|
_________________ Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|