AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se Vám povídka líbila?
1
80%
 80%  [ 4 ]
2
20%
 20%  [ 1 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 5

1. Pomsta
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Pomsta

Byla neděle a Frank se Susannou měli hlídku na dálnici A44, když se kolem nich prořítilo černé Audi TT.
„Kobra 12 volá centrálu, právě kolem nás projel nějaký šílenec v černém Audi, žádáme posily na 55 kilometr A44.“ Dožadovala se Susanna posil.
Když se najednou z okna spolujezdce vyklonil střelec a na Frankův nový služební Mercedes mířila hlaveň samopalu. Střelec začal střílet a trefil levé přední kolo. Frank neudržel auto na silnici a udělal s ním několik kotrmelců, než se zastavilo o strom v malém lesíku u dálnice. Frank byl chvíli v bezvědomí, potom vylezl z auta a ptal se:
„Susanno jsi v pořádku?“ neslyšel žádnou odpověď.
Sklonil se a podíval se do vozu, ale partnerka ve voze nebyla. Podíval se tedy okolo, jestli náhodou nevypadla, když dělalo auto přemety. Susanna však nikde nebyla. Zavolal sanitku a posily, aby mu Susannu pomohli najít.
„Dálniční policie Schäferová“
„Andreo tady Frank mám tu problém, nějaký šílenec na nás střílel ze samopalu, vybourali jsme se, ale nemůžu nikde najít Susannu.“
„Děláš si srandu?! Přeci jen tak nezmizela.“ odpověděla Andrea.
„Je možný, že ji unesli. Byl jsem chvíli v bezvědomí.“
„Fajn, řeknu to Engelhardtový a pošlu ti někoho, aby tě přivezl.“

Když přijel Frank na služebnu všechno řekl šéfové. Engelhardtová ho chtěla poslat domů, protože nevypadal nejlíp. Měl několik naražených žeber a modřin po celém těle a tržnou ránu na čele. Frank, ale trval na svém.
„Nikam nejdu, Susanna je třeba někde zraněná a já si budu ležet doma v posteli, tak to ani náhodou. Zůstanu tady a pokusím se něco zjistit. Andreo komu patřilo to Audi?“
„Bylo kradené Franku.“
„To jsem si moh myslet.“
Anna požádala Andreu (tedy spíš jí to přikázala), aby obvolala nemocnice jestli nepřijali někoho kdo by odpovídal Susannině popisu. Po několika telefonátech zjistila, že nikoho kdo by odpovídal nepřijali v žádné nemocnici.

„Co po mě chcete?“ zeptala se Susanna urostlého maskovaného muže, který jí zrovna přinesl autolékárničku, aby si mohla ošetřit ránu nad okem. Muž se na ni jen podíval a odešel.
“Šéfe co s ní chcete dělat?“ zeptal se výše popsaný muž.
„Mohla by nám být užitečná teď, když chceme provést naši akci potřebujeme pojistku a ona bude ta pravá. Zavolej její nadřízený, že je v pořádku, ale že jí ještě potřebujeme.“
„Jasný, šéfe.“

„Dálniční policie, Schäferová. Můžu vám pomoci.“
„Pomůžete mi, když mi předáte svou šéfovou.“ ozvalo se na druhém konci.
„Šéfová, pro vás“
„Díky Andreo. Vrchní komisařka Engelhardtový s kým mluvím?“
„To nemusíte vědět, mám pro vás vzkaz od vaší podřízené.“
„Od komisařky von Landitzové? Co je s ní?“ Všichni na stanici přestali pracovat, když uslyšeli Susannino jméno.
„Jo od ní. Je v pořádku víc vás nemusí zajímat. Nepokoušejte se jí najít, nebo to nepřežije. Vím o čem mluvím své lidi máme všude dokonce i u policie.“
„Co tedy chcete po mě“ přerušila ho Anna. „Nepřerušujte mě paní Engelhardtová, měl jsem vám jen oznámit, že paní von Landitzová bude po nějakou dobu pracovat s námi.“
„Chci mluvit s komisařkou von…“ Než však stačila cokoliv říct spojení se přerušilo.

„Šéfová kdo to byl?“ položil Frank otázku, dřív než se Anna stačila nadechnout ji ještě jednou zopakoval.
„Nevím, říkal jen že Susanna je v pořádku, a že teď bude pracovat pro něj.“
„Coo??“ ptal se udiveně Frank.
V tom to okamžiku vešli na stanici Semir a Tom a nechápavě se zeptali co se děje. Andrea jim řekla, že někdo unesl Susannu a chce, aby pro něj pracovala.
„Ale Susanna pro ně pracovat nebude, že ne?“ zeptal se Tom.
„To není jisté Tome, ty bys taky nejdřív nechtěl, ale kdyby ohrozili někoho tobě blízkého neuděl bys všechno co by chtěli?“ otázal se Semir.
„Semir má pravdu, my nevíme kdo by mohl být Susanně tak blízký, že by ho chránila za každou cenu. To teď musíme zjistit a ochránit tu dotyčnou osobu.“ rozdala rozkazy Anna. „Myslím, že vím kdo to je“ ozvala se Andrea a přitom se podívala na Franka.
„Co? Já?“ řekl s úsměvem Frank, ale uvnitř věděl, že je to právě on za koho by Susanna obětovala svůj život.
„Ano, je to tak. Všichni jsme si toho všimli, Susanna k tobě chová větší cit, víc než jen přátelství.“ ozval se za ním Hotte.
„Blbost! Nic mezi námi není. Já k ní nic necítím.“ rozhořčil se Frank na Hotteho, ale uvnitř mu jeho vlastní slova trhala srdce.
„Tak dost, nechte toho. Mě je jedno co k sobě ti dva cítí, hlavně musíme najít Susannu. A to rychle. Andreo zkuste zjistit odkud volal ten muž.“ ukončila Anna rozhovor mezi Frankem a Hottem.
„Zkoušela jsem ho zaměřit, už když jste spolu mluvili, ale něco rušilo signál.“
„Tak že zatím máme jen ukradené Audi…“
„Dobrý den“ do kanceláře vešel Hartmutt a přerušil Semirovu myšlenku.
„Omlouvám se, ale mám tu výsledky z ohledání toho Audi. Našel jsem tam dva otisky palce a prostředníčku pravé ruky na zpětném zrcátku.“
„Už jsi je nechal porovnat s databází?“ přerušil ho Frank.
„Nech mě prosím domluvit“ ohradil se Hartmutt a pokračoval „Ano ty otisky jsem porovnal, ale v databázi nejsou.“
„Sakra“ řekli Tom, Semir a Frank dohromady.
„Je mi líto, že jsem nepřinesl žádné dobré zprávy. Už musím jít. Nashledanou a hodně štěstí.“ říkal už na odchodu Hartmutt.
„Měj se a díky Hartmutte“ odpovědělo osazenstvo šéfčiny kanceláře.
„Tak do práce, Trabere dávejte na sebe pozor.“ rozhodla Anna a všichni odešli pracovat.

„Sakra pusťte mě“ bušila do železných dveří Susanna.
„Co tu hulákáš?!“ přišel maskovaný muž a odvedl k šéfovi.
„Kam mě to vedete? Kruci pusťte mě!“ vzpírala se Susanna a snažila se vytrhnout z mužova sevření. Když ji dovedl až ke svému šéfovi, zažila Susanna šok. Před ní stál její bývalý učitel z policejní školy.
„Tak se zase vidíme slečno von Landitzová, koukám, že je z vás už komisařka.“
„Vy? Největší zastánce práva a pravdy? Co po mě chcete?“
„Nechte se překvapit.“
„Řekněte mi hned co po mě chcete a hlavně ať mě ta gorila pustí.“
„Alexi pusť ji!“
„Ale pane nemyslím, že je to zrovna dobrý nápad. Mohla by…“
„Nemohla, ví jak dobře střílím jednou jsem jí zachránil krk. Tak ví, že když se o něco pokusí, tak se trefím.“
„Co kdybychom to vyzkoušeli?“ vložila se do debaty Susanna.
„Tak Alexi pusť ji. Neuteče, alespoň do té doby než jí řeknu co po ní chci.“
„A co po mě chcete, jestli se smím zeptat?“ zeptala se opatrně Susanna.
„Chci, abys zastřelila Mathiase Brauna.“
„A kdo to má být?“
„Je to korunní svědek obžaloby v případu pašování drog z Kolumbie. A můj šéf se ho musí zbavit, protože ho může potopit a to dost hluboko.“
„Jak můžete vědět, že to udělám?“
„No mám takovou malou pojistku v podobě tvého parťáka, Trabera. Když neuděláš to co po tobě budu chtít tak to odskáčete oba.“
„A když to udělám?“ zeptala se Susanna rozechvělým hlasem.
„No tak by to Traber mohl přežít.“
„A co uděláte se mnou? Zabijete mě?“
„Jo tak nějak, ale spíš to bude nějaká smrtelná nehoda, ale tvůj milý partner bude žít.“
„Jak mám vědět, že už dávno není mrtvý. Nebo, že ho nezabijete potom co zabiju toho vašeho Brauna?“
„Máš mé slovo a sama víš, že ho dodržím.“
„Jo ale ať už to udělám nebo ne tak mě zabijete.“
„Hold špatný výběr povolání nebo jestli chceš zůstat naživu mohla by ses přidat k nám, ale podle toho jak znám tvé zásady…“
„Dobře dám se k vám!“ řekla pevným odhodlaným hlasem Susanna.
„Nevěřím ti!“
„Myslíte, že se radši nechám zabít?“
„I to je možný.“

„Šéfová!“
„Co se děje Andreo?“
„Mám tu něco na co by jste se měla jít podívat.“ Semir, Frank, Tom a Anna se seběhli k Andreině stolu a čekali co z ní vypadne.
„Víte komu bylo odcizeno to Audi?... Friedrichu Maybachovi, bývalému učiteli z policejní školy, učil Susannu a zachránil jí život, když byla v první akci. Zastřelil muže, který držel Susannu jako rukojmí v bance, kam se nechala dobrovolně zavřít vyměnila se za jednu těhotnou ženu.“
„Ostatně tohle jí zůstalo do dnes.“ přerušil Andreu Frank s úsměvem při vzpomínce na jeden případ, kdy se Susanna vyměnila za malého chlapce v uneseném autobuse.
„Nepřerušuj mě!“
„Promiň!“ omluvil se Frank.
„Tak dál. Maybacha po tomhle incidentu stáhli z aktivní služby a už jen učil na škole. Asi po dvou letech se vrátil do aktivní služby, ale byl obviněn z napomáhání při pašování drog. Sice mu nic nedokázali, ale byl propuštěn a odešel i z policejní školy.“
„Andreo dej nám jeho adresu“ teď to byl Semir kdo přerušil Andreu.
„Musíte mě pořád přerušovat. Hned bych se k ní dostala, ale to byste mě museli nechat domluvit.“
„Promiň miláčku!“ omluvil se Semir a hodil kukuč malého smutného štěňátka, protože věděl, že to jediné působí, když je Andrea jemně v ráži.
„Ta adresa je Milnen Strasse 452, Kolín“
„Tak jedem nebo tu budem jen tak stát?“ řítil se Frank ke dveřím.
„Počkejte Trabere!“ zastavila ho Anna. „Semire Tome jeďte s ním!“
„Rozkaz šéfová!“ řekl s úsměvem Tom a už se i se Semirem řítil za Frankem. Museli jet Semirovým BMW, protože Tom svůj Mercedes zaparkoval na střeše v poli a Frankův služebák byl zdemolovaný dnes ráno.

„Maybachu, proč to děláte?“ zeptala se Susanna.
„Kvůli tobě mě stáhli ze služby, kdyby ses nehrnula do tý banky místo tý těhotný byl by ze mě teď vrchní komisař a měl bych vlastní okrsek. Tys to, ale všechno zkazila, tou svou akcí.“ „Vy byste ji nechal umřít, měla rizikové těhotenství musela k doktorovi, slyšel jste co řekl ten saniťák, když ji nakládali do sanitky. Kdyby tam byla o pět minut déle přišla by o dítě a možná i o život, ale vy jste musel myslet jen na kariéru.“
„Drž hubu! Vůbec tomu nerozumíš!“ rozčílil se a udeřil Susannu pěstí do obličeje až spadla ze židle, na kterou ji posadil Alex.
„Alexi odveď ji, asi budeš muset přivést Trabera, abychom ji donutili spolupracovat. Když tohle uslyšela Susanna vytrhla se z Alexova sevření a dala se na útěk, daleko ale nedoběhla. Když se snažila otevřít velké rezavé dveře chytil ji Alex za vlasy a odtáhl ji zpět k Maybachovi.

Mezitím Frank vyprávěl o tom jak spolupracoval se Susannou na prvním případě, vyděrač a rukojmí na mostě. Semir si vzpomněl na výbuch a let skrz okénko a Tomovi se oživil let na střechu automobilu.
„Tak už jsme tady!“ podotkl Tom a Semir zastavil. Všichni tři komisaři zkontrolovali své zbraně a vydali se do druhého patra, kde měl Maybach svůj byt.
Semir zazvonil, když nikdo ani po druhém zazvonění neotvíral, vykopl Tom dveře a komisaři se vhrnuli do bytu. Ten byl samozřejmě prázdný.
„Pojďte sem!“ vykřikl Frank a ukázal na stěnu v ložnici. Všude byli fotky lidí z dálniční policie, samo, že nejvíce fotek se týkalo Susanny a Franka.
„To je hrozný!“ řekl Tom
„Aspoň teď víme po kom půjde, aby Susannu přesvědčil.“ přitakal Semir.
„Asi máte pravdu!“ s nelibostí přiznal Frank, když se viděl na převážné části fotek.
„Zavolám kluky ze zajišťování stop, snad něco objeví“ řekl Semir a hned začal vytáčet technické oddělení.
„Hartmutte tady Semir pošli mi někoho do Milnen Strasse 452. Díky čau, čau.“
„Kam pojedem teď?“ zeptal se Tom, odpověď však tušil.
„Na stanici tady toho moc nezmůžem, ale jeden z nás by tu měl počkat. Navrhuju Toma!“ řekl Semir.
„A to jako proč?“ řekl rozčíleně Tom.
„No protože Frank by teď neměl zůstávat sám a taky proto, že jsme tu mým autem a vám dvěma ani jednomu klíčky nesvěřím!“ odůvodnil svůj nápad Semir.
„Asi máš pravdu.“ řekl už mileji Tom. „Tak já tu teda počkám a pak vám dám vědět.“

„Ty jsi chtěla utéct? Už jsem ti říkal, že tě klidně zastřelím, i když nesplníš svůj úkol.“ „Myslíte, že mě můj kolega nenajde?“
„Chci, aby tě našel, chci, aby tě viděl umírat a po tom zabiju i jeho!“ začal se smát Maybach na celé kolo.
„Víš co Alexi zabij toho svědka sám a já si vychutnám paní von Landitz.“
„Ale šéfe ať ho zabije ona bude na tom stejně jako vy, už nebude mít vlastní okrsek a hlavně bude v base za vraždu a tam si jí podají ti co je zatkla, třeba ji i zabijou.“
„Už toho mám dost Alexi!“ naštval se Maybach a Alexe zastřelil.
„Co!“ vyjekla Susanna.

„Andreo zjisti mi jestli vlastní Maybach nějaké jiné nemovitosti, na kterých by mohl ukrýt Susannu.“ vydal příkaz Frank jen co vešel do dveří.
„A co takhle pozdravit pane Trabere.“ ohradila se Andrea.
„Ahoj Andreo mohla bys mi zjistit prosím jestli má Maybach nějaké jiné nemovitosti?“ zaculil se Frank.
„Tak je to hezčí. Chvíli to potrvá.“
„Já počkám, ale aby to netrvalo dva dny!“ zažertoval Frank, ale ani sám se svému vtipu nezasmál. Andrea zadala do počítač jméno, pana Maybacha a během chviličky jí vylezl seznam.
„Franku, Semire mám to!“ Semir a Frank byli u Andrei během zlomku sekundy a Andrea začala číst.
„Maybach vlastní starou chatu v Aachen, skladiště v přístavu a malou loď, která kotví na Bodamském jezeře no a to je všechno leda, že by si najal nějakou jinou budovu na falešné jméno.“
„To asi ne, protože chtěl abychom ho našli, tak že jedem do přístavu a Andreo pošli někoho na tu chatu. Loď vynecháme tak daleko by se Susannou nejel. Aspoň doufám!“ dokončil svůj monolog Frank A už strkal Semira ke dveřím v tom ze své kanceláře vyšla Anna a ptala se jestli už na něco přišli. Frank jí vše vylíčil. Anna se rozhodla jet s nimi, před stanicí se srazili s Tomem, kterého přivezl jeden z uniformovaných kolegů.
„Tome sedej jedeme do přístavu.“ křikl na svého partnera Semir. Tom si sedl do vozu a za Semirovým BMW se rozjely další vozy několik se jich odpojilo a jelo směrem na Aachen, ostatní se rozjeli k přístavu.

V přístavu zatím Maybach přivazoval Susannu k židli, ale jí se podařilo kopnout ho mezi nohy a vzít mu zbraň. V tom se před ní objevilo několik mužů. Susanna se otočila, ale Maybach se už zvedl a šel směrem k ní. Susanna neváhala a začala střílet. Zasáhla pět ze šesti mužů, kteří byli ve skladišti. A vyběhla na molo!
„Stůj!“ ozval se za ní Maybach „Ještě jsme spolu neskončili.“
„Já myslím, že ano!“ a vystřelila!
Bohužel na prázdno, protože posledním nábojem si pomohla otevřít dveře skladiště. Maybach se zašklebil, chystal se stisknout spoušť, ale spatřil právě přijíždějící Semirovo BMW. Susanna si oddychla, stále stála na molu blízko vody Maybach neváhal a po Susanně dvakrát vystřelil! Susanna spadla v bezvědomí do vody a její bezvládné tělo se začalo potápět. Celou scénu pozorovali jako ve zpomaleném filmu Frank, Semir, Tom a Anna. Frankovy oči se zaplnily slzami.
„Zastav!!“ křikl na Semira Frank a už vysedal z BMW a elegantní šipkou se vrhl do vody za Susannou. Semir vysadil Toma a šéfovou u skladiště a rozjel se za Maybachovým stříbrným Mondeem.

Maybach to vzal z přístavu rovnou do obytné čtvrti a řítil se jejími ulicemi vysokou rychlostí. Jen tak tak se Semir stačil vyhnout ženě s kočárkem, když se snažila přejít ulici
„Pozor!“ křikl Semir v autě (žena ho asi těžko slyšela).
„Kruci musím něco vymyslet. Jasně. Kobra 11 volá centrálu, potřebuju posily na B65 ve směru Kolín –Západ.“
„Semire tady Andrea všechny vozy jsou v přístavu.“
„Tak mi někoho pošli, mám nápad jak zadržet Maybacha, ale potřebuju alespoň jedno auto.“ „Dobře zavolám Tomovi.“ ukončila rozhovor Andrea.

Frankovi třetí pokus o vytažení Susanny z ledové vody vyšel už držel Susannino bezvládné tělo za límec a táhnul ho na molo. Kde už netrpělivě přešlapovala Anna. Když se Frank vynořil pomohla mu Susannu dostat na molo. Na něž už dorazil doktor.
„Nemám tep. Defibrilátor!“ zavolal zdravotník.
Frank Susannu držel za ruku a prosil jí ať mu neodchází.
„Susanno zůstaň tady, ty nesmíš odejít slyšíš? Sakra, tak už se prober! Neskákal jsem do tý ledový vody jen tak.“
„Trabere pojďte.“ odváděla Franka na stranu Anna, aby lékař mohl provést další oživovací pokus.
„Šéfová ona nesmí umřít. Proč jsme, sakra nepřijeli dřív. Do hajzlu!“ vzlykal Frank
„Máme ji! Je zpátky.“ ozvalo se za Frankem.
„Díky Bohu!“ ulevila si Anna. Susanna přišla na chvíli k sobě:
„Mathias Braun, Franku musíš ho najít.“ řekla Frankovi, který se nad ní sklonil. A znovu upadla do hlubokého bezvědomí. Když Susannu nakládali do sanitky zeptal se Frank.
„Přežije to?“
„Nevím. Její stav je kritický.“ odpověděl popravdě lékař.
„Kranich“ zvedl svůj mobil Tom.
„Tome, Semir potřebuje pomoc. Jede po B65 za Maybachem, říkal něco o nějakém nápadu.“ „Už jedu!“

„Bonrathe půjčím si auto!“ a už sedal do Porsche. Bonrath se nezmohl na jediné slovo a jen sledoval odjíždějícího Toma.
„Kde máme auto?“ ptal se ještě překvapeného Dietra Hotte.
„Půjčil si ho Tom!“
„Cože?? Nevíš jak to dopadlo, když si ho půjčili naposledy?“ vyjekl Hotte, při vzpomínce na řízení dopravy na rušné křižovatce v centru města.

„Semire, kde jsi?“ ozvalo se v Semirově vysílačce.
„Tome teď najel na A44. Hoď s sebou vezmem ho do kleští.“
„Jsem na nájezdu u 45. kilometru.“
„To je kousek tak na to šlápni!“ Tom se během chvilky v policejním Porsche dostal do těsného závěsu za Semira.
“Tak jdem na to? ozval se Semirův hlas.
„Jdem na to parťáku, vidíš ty dva náklaďáky před námi?“
„Jo, proč?“ zeptal se Semir.
„Pojedu odstavným pruhem a zatarasím Maybachovi cestu, nebude moct projet a bude muset zpomalit a ty mu prostřelíš gumy. Jasný?“
„Jo! Tak jdem na to.“ souhlasil Semir.
Tom se tedy dostal do odstavného pruhu. To co, ale domyslel bylo, že Maybach nebude chtít přibrzdit a nechat se chytit. A tak Maybach naboural do Tomova auta. Tom neudržel auto na silnici a sjel do pole vedle dálnice. Semir se naštval a začal po Maybachovi střílet, protože náraz do Toma ho trochu zpomalil. Semir na druhý pokus trefil zadní kolo Maybachova Mondea. Které posléze narazilo do nákladního automobilu a explodovalo. Semir zavolal vysílačkou centrálu, aby poslali hasiče a záchranku.
Tomovi se nic nestalo, jen Porsche bylo na odpis.

Frank si vypůjčil Annin mobil a zavolal Andree, aby zjistila něco o Braunovi.
„Hned se do toho dám Franku:“ odpověděla a položila telefonní sluchátko.

„Andreo zjistila jsi něco?“ zeptal se Frank, když dorazil do nemocnice.
Andrea přijela do nemocnice se svým laptopem a ukázala Frankovi a šéfové co objevila. „Mathias Braun je korunní svědek v případu pašování drog z Kolumbie. Má svědčit u soudu proti šéfovi ruské mafie, tady v Kolíně.“
„Tak že si někdo najal Maybacha a jeho lidi, aby zajistili Braunovu smrt?“ přerušil ji Bonrath. „Ano a on, asi aby si nezašpinil ruce unesl Susannu a chtěl, aby zabila Brauna ona a on si mohl užívat peněz co dostal od svého šéfa.“ zdůraznil Frank.
„Jak se jmenuje ten mafián?“ přerušila pro změnu Andreu Anna.
„Ivan Petrovič. Proč?“
„Jen tak.“ odpověděla jí Anna.
„Ivan Petrovič?“ přesvědčil se Frank jestli slyšel dobře.
„Jo už jsem to snad řekla.“rozčílila se Andrea, protože z toho věčného přerušování jim zapomněla říct, že volal Semir, že je Maybach na kousíčky.
„Jestli je to on tak vůbec nešlo o Brauna, ale o Susannu!“
„Jak to?“ zeptala se udivená Anna.
„Andreo co jsi o něm zjistila?“
„Že byl obviněn z vraždy a pokusu o vraždu dvou policistů.A odsouzen na doživotí.“ řekla zatím nechápavě Andrea.
„Ten, tedy spíš ta policistka, kterou se tenkrát pokusil zabít byla Susanna. Tenkrát zabil jejího kolegu, bylo to hned potom co opustila policejní školu. Pracovala na svém prvním velkém případu. Ležela několik dní v nemocnici.“ začal Frank.
„Ze začátku neměli žádné důkazy, protože Susanna byla v bezvědomí, když se probudila sestavila portrét vraha.A na základě jejího svědectví byl odsouzen.“ řekla Andrea.
„Tak že teď se chtěl pomstít. A tak najal vrahy?“ zeptal se Hotte.
„Ne protože ve vězení spáchal sebevraždu, jelikož měl rakovinu a zbývaly mu asi dva roky.“ řekla Andrea.
„Tak kdo by se chtěl Susanně pomstít?“ zeptal se nechápavě Dieter.
„Jeho syn Sergej, který slíbil Susanně, že se pomstí.“
„Franku jak to všechno víš?“
„Andreo řekla mi to Susanna.“
„Nechám její pokoj hlídat, pro jistotu.“ dodala Anna.

Semir odvezl Toma do nemocnice, kde už všichni čekali jak dopadne Susannina operace. Políbil Andreu a zeptal se jak na tom Susanna je. Když v tom vyšel doktor z operačního sálu. Sundal si roušku a šel k čekajícím kolegům.
„Paní von Landitzová utrpěla vážná zranění, jedna z kulek zasáhla plíci. Druhá byla blízko srdce. Navíc ztratila spoustu krve. Je v kómatu a nevím jestli přežije dnešní noc. Příštích čtyřiadvacet hodin bude kritických.“
„Můžeme k ní?“ přerušil ho Frank.
„Ano, ale jen jeden a na chvíli.“ dodal doktor a odešel.
„Běžte vy!“ řekla Anna Frankovi.
Frank si oblékl nemocniční hábit a vešel na pokoj kde ležela Susanna, byla připojena na mnoho hadiček.
„Ne, že mě tu necháš, slyšíš nehodlám si zvykat na nového parťáka!“ řekl Frank a cítil jak se mu do očí derou slzy.
„Sakra, tolik jsem ti toho neřekl. Miluju tě. Neodcházej, prosím zůstaň se mnou. Otevři oči, no tak Susanno.“
„Už byste měl jít, musí odpočívat. Kdyby se něco změnilo tak vám zavoláme.“ Přerušila ho sestra, která zrovna vešla do pokoje.
„Ještě chvíli!“
„Dobře, ale jen chvíli“ odpověděla a odešla. Frank už nic neříkal a jen koukal na ležící Susannu. Po chvíli odešel i on.


„Co, že je?“ zařval Sergej na vysokého muže.
„Šéfe, snažila se zdrhnout tak po ní Maybach dvakrát vystřelil a ona spadla do řeky. Pak už jsem na nic nečekal a bral jsem nohy na ramena, aby mě nevyhmátli.“
„Sakra Grigoriji musím vědět jestli je von Landitzová mrt…“ nedořekl, protože zrovna v televizních zprávách ukazovali záběry z dnešní policejní akce v přístavu. Zrovna se zmiňovali o Susanně a o tom, že její stav je kritický, ale lékaři nesmějí na přání rodiny nic sdělovat.
„Podívej se na to, chtěl jsem, abyste ji zabili? Nechtěl!“
„Ale, šéfe…“
„Žádný ale. Chtěl jsem ji živou, aby viděla umírat Trabera a musela ho pohřbít. Jako já svého otce, zničila nám rodinu. Chtěl jsem ji vidět trpět, ale teď? Zjisti do jaké nemocnice ji odvezli.“
„Ano, šéfe.“ neodporoval Grigorij. A klidil se Sergejovi z cesty, věděl jak se umí rozčílit.

Na stanici se probíral zrovna Susannin stav, v okamžiku kdy vešel Frank všichni zmlkli a dívali se na něj, ještě než stačil vejít do své kanceláře zavolala si ho k sobě Anna.
„Tak jak je Susanně?“
„Stále nic nového pořád je v kómatu.“
„Nechcete si vzít volno?“
„Ne. U Susanny stejně být nemůžu a doma by na mě všechno padalo.“ odmítl nabídku Frank. „Tak běžte.“ vyprovodila Franka ze své kanceláře a řekla Andree:
„Až přijde Kranich ať za mnou přijde!“
„Ano řeknu mu to.“
Tom přišel, jako vždy, pozdě a Semir už netrpělivě čekal na svého kolegu, aby mu pomohl s hromadou hlášení.Když Hotte uviděl Toma chtěl na něj spustit, než však stačil něco říct, ozvala se Andrea:
„Tome máš jít k Engelhardtový ohledně toho Porsche.“
„Hned?“
„Jo hned.“ Tom si tedy dodal odvahu a šel k šéfové. Zaklepal na skleněné dveře a čekal až ho nadřízená pozve dál.
„Dále!“
„Chtěla jste se mnou mluvit?“
„Ano. Tome to bylo už třetí služební auto během posledního týdne, ale navíc, tohle nebyl váš služební vůz, ale vůz Boratha a Hertzbergera.“
„Já vím šéfová, ale když..“
„Žádné když, měl jste si vzít jiný vůz a ne ten nejdražší, který tu máme.“
„Ale, ten byl nejrychlejší ze všech co stály v přístavu.“ přerušil ji Tom.
„Neskákejte mi do řeči Kranich!“
„Omlouvám se. Já jenom že Semir potřeboval někoho kdo by mu pomohl.“
„Kdyby jste mě nechal domluvit, tak bych se k tomu dostala.“ napomenula ho podruhé Anna. „Tak jak jste už řekl, Semir potřeboval posily a to rychle, tak vám to pro tentokrát, opakuji pro tentokrát prominu.“
Tom si oddychl a dál poslouchal šéfovou
„Kdyby Maybach unikl, nevím co by Traber udělal, aby se pomstil.“
„Byl by schopný ho zabít, šéfová.“ dořekl za ní Tom.
„Tak běžte a Tome už vás tenhle měsíc nechci vidět za volantem, aby nám zbyly nějaké služební vozy. Ano?“
„Ano, šéfová“ řekl už ve dveřích stojící Tom.
Když vešel do své a Semirovy kanceláře spustil na něho zase Semir.
„Nemůžeš jednou přijít včas? Abych to hlášení vyplňoval sám. Jsou tu taky tvoje zdemolovaný auta.“
„Nech mě byl jsem v nemocnici za Susannou.“
„Co ty jsi byl v nemocnici? A co ti řekli?“ ptal se zvědavý Semir.
„Nic nového, její stav je vážný a pořád je v kómatu.“
„Proč jsi tam šel?“
„No, nemůžu jít navštívit kolegyni?“
„Můžeš… Teď mi pojď pomoct s těma hlášeníma.“ ukončil debatu Semir. Tom zasedl ke svému stolu a dal se do vyplňování.

Frank seděl ve své kanceláři a díval se na Susanninu prázdnou židli. Když vešla Andrea, ani ji nezaregistroval.
„Franku jsi v pořádku?“ zeptala se opatrně.
„Jo, nic mi není. Co budu dělat, když umře?“ ptal se a stále zíral na prázdnou židli.
„Susanna neumře je silná zvládne to neboj se.“ snažila se ho utěšit Andrea, ale sama tomu moc nevěřila, jelikož prognózy lékařů nebyly příznivé.

„Je divné, že se Sergej ještě o nic nepokusil.“ řekl Semir Tomovi, který se prokousával hromadou hlášení.
„Jo. Je to divný. Kdyby se chtěl pomstít tak v nemocnici má nejlepší šanci.“
„A co, když nechce zabít Susannu, ale někoho jinýho.“

„Šéfe vím kam odvezli von Landitzovou.“
„Tak dělej kde je?“
„Je u Svaté Marie!“
„Tak tam pošli Vasilije, ať se jí zbaví.“
„Když už, mi Maybach zkazil plán A, tak musí přijít na řadu plán B.“
„Myslíte, že to Vasilij svede?“
„Tebe tam nepošlu a navíc co může být tak těžký stisknout spoušť a zasáhnout cíl.“
„Co když ji hlídají?“
„Dobře běž s ním a kryj mu záda.“
Grigorij odešel pro Vasilije a vysvětlil mu plán. Vasilij byl překvapený, že si ho Sergej vybral, protože poslední akci dost pohnojil.

Frank zatím stále seděl ve své kanceláři a zíral na prázdné místo své kolegyně. Přišel za ním Semir s tím, že možná Sergej nejde po Susanně, ale po někom jiném.
„Jo a jde po mě, že jo.“ zarazil se Frank potom co vyslovil těchto sedm slov.
„Tak to nás nenapadlo.“
„Ale jestli je to pravda tak potřebuješ ochranu.“
„Jo, ale co když se mílíte a on půjde stejně po Susanně.“
„Před jejím pokojem stále někdo je. Neměj strach.“ uklidňoval ho Semir.
„Jedu do nemocnice.“ řekl Frank.
„Neblbni nemůžeš tam jet sám, co když právě tohle Petrovič chce? Jedeme s tebou.“ rozhodl Tom a už si bral sako a kabát. Semir si skočil pro bundu a vydali se ven ze stanice, sedli do Semirova BMW a vydali se k nemocnici Svaté Marie.

Před Susanniným pokojem seděl zrovna Bonrath, když uviděl dva muže zeptal se kdo jsou, řekli mu, že je posílá Engelhardtová a že ho mají vystřídat. Dieter jim věřil a odešel. Vasilij vešel do pokoje k Susanně a Grigorij hlídal před pokojem.

Když Semir s Frankem a Tomem dorazili do nemocnice uviděli jak Bonrath vychází ze dveří. „Proč nejsi u Susanny?“ vyštěkl na něj Tom.
„Vždyť šéfová poslala ty dva nový, aby tam zůstali.“ vydal ze sebe Bonrath.
„Jaký nový?“ křikl na něj Frank a rozeběhl se do budovy nemocnice následován Semirem a Tomem. Řítili se chodbami k Susannině pokoji s odjištěnými zbraněmi v rukou. Když Grigorij spatřil Franka dal se na útěk, Frank ho přenechal Tomovi a Semirovi a vběhl do pokoje kde se Vasilij právě snažil vystřelit. Skočil po něm a srazil ho k zemi. Vasilijovi se však podařilo vystřelit, trefil však jen zeď. Frank uštědřil Vasilijovi ránu do obličeje a uspal ho.

Semir s Tomem se vydali po schodech do vyšších pater, protože (nechápu, proč, když je vždycky chytí) Grigorij se vydal na střechu. Na schodech začal střílet na Semira a Toma. Ti opětovali palbu. Když vyběhli na střechu zahodil Grigorij zbraň a vrhl se k okraji střechy, Semir se nechápavě podíval na Toma a rozběhl se za Grigorijem. Ten se vrhl ze střechy dolů Semirovi se ho však podařilo zachytit za límec bundy. Tom mu pomohl Grigorije vytáhnout na střechu. Nasadili mu želízka a odvedli ho dolů. Když přišli do Susannina pokoj uviděli jak Frank drží Vasilije pod krkem a snaží se z něho dostat místo, kde se ukrývá Sergej.
„Kde je tvůj šéf?“ řval na něj Frank. „Dělej mluv. Kde je Sergej?“
Vasilij se podíval na Grigorije, potom na Franka a řekl:
„Šéf je ve své restauraci na Dortmund Strasse.“ Grigorij se na něj zlostně podíval a řekl
„Teď nás zabije, proč si jim to řekl?“
„Protože my mu můžeme zajistit ochranu.“ řekl Semir
„Ne, jinak bych ho zabil já!“ opravil ho Frank.
Když vešel do pokoje lékař a uviděl tři komisaře se dvěma zadrženými zhrozil se.
„Co to tu proboha děláte, pacientka potřebuje klid a vy si tady vedete výslechy. Všichni odejděte, hned.“ a zkontroloval všechny přístroje.

Poté co předali zadržené kolegům z kriminálky, kteří přijeli k nemocnici, rozjeli se k Sergejově restauraci.
„Neměli bychom zavolat posily?“ ptal se Tom a už sahal po vysílačce.
„Kobra 11 volá centrálu, potřebujeme posily do ruské restaurace na Dortmund Strasse.“ „Centrála volá Kobru 11, už k vám jede zásahovka a kolegové z okrsku. Centrála konec.“ „Rozumím. Kobra 11 konec.“
„Už jsme tady. Franku žádný blbosti.“ upozornil kolegu Semir.
„Žádný strach, jen co ho uvidím tak ho praštím po hubě.“ snažil se přesvědčit Semira.
„Hele, Franku žádný blbosti.“ opakoval se Semir.
„Jasně žádný blbosti.“ zazubil se Frank. A vešel do restaurace, když Sergej spatřil komisaře dal se na útěk. Tom byl však připraven u zadního východu a Sergeje chytil. Sergej se snažil Tomovi vytrhnout ze sevření, ale to se mu nepodařilo. Když přiběhli Frank se Semirem byl Sergej už klidný. Sdělili mu jeho práva a posadili ho do BMW. Když Frankovi zazvonil mobil.
„Ano, Traber! Doktore, co? Tomu nevěřím. Dobře hned tam budu.“ zavěsil a rozeběhl se k jednomu ze zeleno-bílých služebních vozů.
„Franku co se děje?“ křikl za ním Semir.
„Volali mi z nemocnice.“
„A co?“ ptal se zvědavě Tom.
„Susanna se před chvílí probrala.“ řekl s úsměvem a už si sedal do vozu.
„Tak to je skvělý, přijedeme hned jak ho odvezeme a předáme kolegům z kriminálky.“ zavolal Tom.

KONEC

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 424
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Mám k tomu jediných 5 písmen: Krása

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
André-und-Semír Jsem ráda, že se ti to líbilo Embarassed

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
andy


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 26
Bydliště: Nejdek
Odpovědět s citátem
cobra12-Rozhodla ses psát o Susanně a Frankovi?Bezva,tohle téma tu chybělo.V reálu si docela dobře dovedu představit ty dva po boku Toma a Semira. Laughing Bylo by to bezva.Díky za tvoji povídku.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Zdravím

Cobra12 - moc pěkně napsané, sice moc ráda Susannu a Franka nemám, ale když je tam i Semír s Tomem
je to úplně jiné. Ale zpět k povídce...

= začátek, popis nehody, kdy Susannu unesli a Traber byl chvíli v bezvědomí - dobré
= Andrea byla chudák, když jí pořád přerušovali
= „Myslíte, že se radši nechám zabít?“
„I to je možný.“
- nevím proč, ale tohle mě prostě rozesmálo (nechápu proč)
= nemělo chybu, popsané jak opět muži z Kobry 11, 12 zničili sl. vozy: Tom - mercedes na střeše v poli a Traber - zdemolován vůz dnes ráno
= chudák Susanna - postřelené, spadla do zimné vody (brrr) a pak v nemocnici - hlavně, ale, že se probrala...

MOC PĚKNÉ a dávám 1

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
1. Pomsta
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma