| Zvony zvoní vždy dvakrát | |
Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 6.11.2007 19:01 |
|
|
|
|
Reakce na díl Auf Leben und Tod.
Zvony zvoní vždy dvakrát
Přemýšlel už někdo z vás nad tím, proč se chováte tak, jak se chováte?
Co vás k tomu vede?
Já ano. Mnohokrát. A nikdy jsem nedošel k nějakému uspokojivému závěru.
Proč se usmíváme, když jsme šťastní a pláčeme, když je tomu naopak? Někde jsem slyšel, že člověk se má radovat z každé maličkosti, aby unesl těžkosti, které mu život přináší. A já někde uvnitř cítím, že jsem se veselil hrozně málo. Jinak bych se teď nemohl třást neovladatelným pláčem a škytat do ramene mé milé Šéfové.
Anna Engellhardtová na tom přitom byla stejně: jen byla o něco silnější než já. A místo, aby dala svou slabost najevo před zkroušenými kolegy, schoulila svou bolest do malé, titěrné kuličky a vtiskla si ji do srdce, aby ji večer, kdy bude sama doma, znovu otevřela společně s fotoalbem a se slzami v krásných očích se nechala utápět v tom, co v sobě skrývá. S kamenným a přitom tak mateřsky působícím obličejem na mne hleděla a hladila mne po zádech, snažíc ukonějšit jak mne, tak sebe samotnou. Byl jsem jí vděčen, nesmírně: společně s jejími citlivými dotyky pláč odumíral a opouštěl mou mysl, stěhujíc se jinam, pryč. Dost daleko na to, abych se mohl napřímit a s bušícím srdcem vstoupit do naší... do mé kanceláře.
Usedl jsem ke stolu a s určitou dávkou nostalgie jsem sahal na vše, co mu patřilo. Na jeho oblíbené pero, které vytrvale plnil další a další náplní pokaždé, když mu v půli spisu dopsalo. Na vizitky, které si vždy zapomněl a přitom je měl pedantsky srovnané na hromádce; na kancelářské sponky, rozházené kam jen oko pohlédlo.
Smetl jsem prach z fotky, kterou měl na pracovní desce: všichni jsme se na ní spokojeně usmívali. Celý náš tým byl pospolu, hezky v celku. Proč jen to tak nemůže být dál?
„Neodcházej, prosím! Parťáku, nenechávej mne tady samotnýho!“ Hlavou se mi však honila naprosto jiná slova.
Zasípal. „Promiň mi to... neměl jsem... sem chodit...“
„Nenamáhej se... sanitka už jede, bude tu za chvíli!“
Naložili ho a odvezli do nemocnice, kde zemřel. Nepřemýšlel jsem nad tím, proč zemřel. Bylo mi to jasné. A spílal jsem si.
Neměl jsem ho tam nechat jít.
Vzlykl jsem. Mráček, vznášející se mi nad hlavou, se rozbujel v mohutný mrak a zavalil mne sprchou černých myšlenek. Teď šel on. Příště to budu já. Příště se já dostanu do situace, kdy mi nikdo nepomůže, kdy budu na všechno sám. Když si představím, že dostanu nového parťáka...
Tak takhle se cítil on, když...? Chápal jsem ho již předtím, ale teď mu plně rozumím. Ten bol se nedá popsat. Je to, jako by jedna má polovina zmizela...
Vzal jsem do prstů malé zvonečky, které visely na lampičce. Usmál jsem se. Koupil mi je ve Stuttgartu, když byl na školení: každý z nás měl jeden.
Dva zvonečky štěstí...
Zacinkal jsem s nimi. Jejich tón mi zněl jako umíráček. Odhodil jsem je do rohu a chtěl jsem jít pryč... ale sehl jsem se a s pocitem zadostiučinění jsem je vložil do náprsní kapsy.
Neopustím tě, Semire.
A ty zvonky... mi tě budou neustále připomínat. Vždy budeš mým přítelem.
Jsme dva.
A zvony zvoní vždy dvakrát.
Konec..
|
_________________ Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
|
|
| | |
Fí
Založen: 17. 10. 2007 |
Příspěvky: 549 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 3.1.2008 20:33 |
|
|
|
|
Jemná nostalgická povídka. Přiznám se, že i já jsem si občas zapřemýšlela, proč dělám, co dělám.
A tady obdivuji Annu, její sílu.
Díl jsem sice neviděla, je pro mne víc, než zvláštní, že nesmrtelný Semir v seriále umřel, což o to, v povídce bych si to představit dokázala, ale v díle RTL? Nějak se s tím nemohu srovnat.
Ale to nic nemění na tom, že jsem jeho parťáka naprosto chápala a skoro mi bylo líto, že ta písmenka končí...že další tam už nejsou...
Fí
|
_________________ nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
"I am still, thank God, an atheist."
(Luis Buñuel)
|
ReeR
Založen: 14. 12. 2007 |
Příspěvky: 112 |
Bydliště: Most |
|
|
Zaslal: 4.1.2008 14:24 |
|
|
|
|
Všelko je to úžasně napsaný a ještě teďka mě mrazí v zádech a do očiček se mi derou potvůrky slzičky.
|
_________________ The truth is out there
|
Míša
Založen: 20. 07. 2008 |
Příspěvky: 25 |
Bydliště: plzeň |
|
|
Zaslal: 22.12.2008 11:42 |
|
|
|
|
Krásný Všel. Annu si popsala skvěle.
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|