AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Oznámkujte, prosím, mou minipovídku jako ve škole:
1
100%
 100%  [ 3 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 3

I vzpomínky ochabnou...
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Nemohu uvěřit tomu, že jsem sem tuhle povídku nedala Shocked Ale už to tak bude... Napsala jsem ji, když jsem ještě nevěděla, kdy má Hartmutt narozeniny... a věděla jsem, že mu ani nemohu popřát...
Přeji příjemné počtení.



I vzpomínky ochabnou...



Seděl jsem za stolem a lámal si hlavu nad hromadou papírů. Pro někoho bezcenných, ale pro mne byly víc jak pro jiné hromady zlata. Prohlížel jsem si řádky, popsané čísly a písmeny a pokoušel se v nich najít logiku.
Vždycky jsem ve všem hledal logiku...
S povzdechem jsem odložil brýle, zhasl stolní lampičku a odsunul se od stolu. Přešel jsem k oknu a s rýpnutím v mysli jsem se usadil na parapetu. Chvilku trvalo, než jsem se tam celý poskládal, což při mé výšce není nic neobvyklého. Snažil jsem se zahlédnout alespoň něco, co by mne povzbudilo na duchu, ale hledejte něco takového v průmyslové zóně. To i jehla v kupce sena je proti tomu nádherně nalezitelná. Složil jsem hlavu do dlaní a opřel se lokty o pokrčená kolena.
Hlavou mi blýskla vzpomínka... tak dávná, že jsem si ji napřed ani nechtěl připustit...

„Hele, šprtík!“ pochechtával se kluk s čepicí s kšiltem na stranu a ukazoval si na pohublého hošíka s nervózním, roztěkaným pohledem. „Šprtíku, tak co dělají rovnice? A co že ses dneska tak vyfiknul, máš snad rande?“ Parta, která ho obklopovala se rozesmála nepříjemným smíchem, až se hošíkovi zježily vlasy na zátylku.
„Ve- velmi v- vtipné, Roberte,“ zamumlal a snažil se kolem nich projít, aby se dostal do školy, kde se před nimi cítil tak v bezpečí, jak jen to jde. Připadal si v ní jako šneček v ulitě... ale byl stejně bezbranný. Stačí jedna šlápota a zboří se svět... v tom neexistuje rozdíl. Jeden špatný krok, špatný úmysl a může to člověku zničit vše: od snů až po pocit, že má na světě nějaký úděl.

Věděl, že až skončí vyučování, znovu se do něj pustí. Ale v tu chvíli byl šťastný, že má od nich pokoj.


Potřásl jsem hlavou a když mi do očí padl příliš dlouhý pramen, zamrzelo mne, že jsem nešel k holiči. Kdo mi říkal ať k němu zamířím? Engellhardtová... Tobias... nebo... Schrankmannová? Na tom nesejde. Už mi to přerůstá přes hlavu...

„Už mi to p- přerůstá přes hl- hlavu,“ vzlykal hošíček do srsti zlatého retrívra s měkkýma očima. „Ampy, po- pověz, c- co mám dělat? Škola mne ba- baví... přeci toho kvůli nim n- nenechám!“
Pes na něj mile pohlédl, položil mu tlapku na rameno a krátce štěkl, jako by ho chtěl utěšit.
„D- dobře,“ přitakal rychle, „nebudu s- si jich vší- všímat... ale o- ono je t- to tak t- těžké!“
Retrívr zamručel a stočil se kolem chlapce, aby ho zahřál... a možná i ukonějšil. Chtěl mu říci, aby se nebál.
Ale možná jen chtěl cítit teplo lidského těla...
To se chlapec nikdy nemohl dozvědět. Nešlo jen o to že on je člověk a Ampér byl pes. Že neměli společnou řeč... ale...

Jeho mazlíčka druhý den porazilo auto.


Ampér, kde je mu asi konec? Je v nebi nebo...? Nevím, nechci na to myslet... ale asi už nikdy nedokážu mít psa. A asi ani žádné zvíře, prostě nechci vidět, jak pomalu umírá...
Slzy?
Já?
Dvanáct let jsem neplakal... a teď si to musím vynahrazovat? Zrovna dnes?
Vstal jsem a vrátil se ke stolu, abych si mohl rozsvítit. Mimoděk jsem mrkl na hodiny: osm hodin večer, to už jsou všichni doma. Proč mne to dnes domů netáhne?
Že bych... nechtěl být zase sám? Sám, stejně jako každý večer... Měl bych si někoho najít. Ale jak? Nechci se znovu spálit, poslední vztah ve mne zanechal přehořkou pachuť.
Ne, nechci na to myslet! Mé myšlenky teď patří vědě! Nesmím. Prostě ne.

Zvedl jsem se a mrštil propisku na stůl, až s řachnutím dopadla na pevnou desku. To je zase den!
Svlékl jsem si plášť a hmátl jsem po bundě, hřadující na věšáku u dveří.
Zhasl jsem světlo a ve dveřích jsem se smutně ohlédl.
Zase sám, kamaráde.
Všechno nejlepší...

Konec...

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Je to smutné, ale moc milé! Drobnosti, jako zajít k holiči a vzteklé hození propisky, povýšeny na něco velmi zvláštního a veledůležitého. A psík jménem Ampér, škoda, že tak smutně skončil, pak už byl Harty úplně sámSad.

    Crying or Very sad

    a stejně našel odvahu jít dál a o něco se pokoušet...našel Smile. Držím mu pěsti!

_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 120
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
jej, tak při téhle povídce mě opravdu mrazilo. Opravdu smutné, a úžasně napsané.........
ani nemá smyls uvést nejlepší pasáže protože se mi to líbilo úúúúúúúplně celý.
no přece jen.......
Připadal si v ní jako šneček v ulitě... ale byl stejně bezbranný. Stačí jedna šlápota a zboří se svět... v tom neexistuje rozdíl

tohle na mě opravdu zapůsobilo. moc hezké, skoro až osudové.....

Retrívr zamručel a stočil se kolem chlapce, aby ho zahřál... a možná i ukonějšil. Chtěl mu říci, aby se nebál.
Ale možná jen chtěl cítit teplo lidského těla...
To se chlapec nikdy nemohl dozvědět. Nešlo jen o to že on je člověk a Ampér byl pes. Že neměli společnou řeč... ale...
Jeho mazlíčka druhý den porazilo auto.

tak tohle bylo cynické a kruté.....

bylo, nebo spíš je mi ho miláčka líto Crying or Very sad on je tak zlatej Wink Laughing

opravdu se ti to moc povedlo Very Happy

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 424
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Téda....Všeli.....Krááááása....

Chvilku trvalo, než jsem se tam celý poskládal, což při mé výšce není nic neobvyklého.

No.....Když máš můj milý nějaký dva metry(hrubý odhad), tak se není čemu divit Laughing

Pro někoho bezcenných, ale pro mne byly víc jak pro jiné hromady zlata. Prohlížel jsem si řádky, popsané čísly a písmeny a pokoušel se v nich najít logiku.
Vždycky jsem ve všem hledal logiku...


Začínám si myslet, že mám s Hartíkem něco společného....Také ve všem hledám logiku Smile

„Hele, šprtík!“ pochechtával se kluk s čepicí s kšiltem na stranu a ukazoval si na pohublého hošíka s nervózním, roztěkaným pohledem. „Šprtíku, tak co dělají rovnice? A co že ses dneska tak vyfiknul, máš snad rande?“ Parta, která ho obklopovala se rozesmála nepříjemným smíchem, až se hošíkovi zježily vlasy na zátylku.

To znám....To po odchodu na jinou školu přejde.....Někdy....Nech to plavat,Hárty...

Nešlo jen o to že on je člověk a Ampér byl pes.

pes Ampér....trefné jméno... Laughing Laughing

Že bych... nechtěl být zase sám? Sám, stejně jako každý večer... Měl bych si někoho najít. Ale jak? Nechci se znovu spálit, poslední vztah ve mne zanechal přehořkou pachuť.
Ne, nechci na to myslet! Mé myšlenky teď patří vědě! Nesmím. Prostě ne.


To kdyby každý měl takovou vůli, Hatmutte, tak bychom všichni byli Ensteiny... Rolling Eyes

Tak toto mě pobavilo... dílko dvou různých věcí pro čtenáře... Pobavení a Zamyšlení...

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
: Ono leckdy sebemenší gesto může mít velký význam Sad A Ampérek byl chudák... Sad Ale jak se říká, co bolí, to přebolí Sad Díky za koment Smile

ReeR: Jů, jsem ráda, že to na Tebe tak zapůsobilo Embarassed Jo, cynické to bylo.. ale kam se hrabu na kulhavého Grega Very Happy Díky moc za koment, jsem ráda, že se ti to líbilo Embarassed

Anča: Má přesně 187 centimetrů Laughing Laughing ale i tak Laughing Laughing Jo, to hodnĚ lidí.. ačkoliv já v tom hledám seldkou logiku, on matematickou a Ty asi taky, na tu já nemám Laughing Laughing Taky to znám, proto jsem to tam dala... Sad Very Happy Jj, Ampér.. věřím tomu, že by se tak Hartyho mazlík vážně jmenoval Very Happy Nebo Volt XD Že? Také si Říkám Laughing Laughing Díky za komentár Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
I vzpomínky ochabnou...
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma