AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Penězocitlivost
Hartmutt


Založen: 11. 11. 2007
Příspěvky: 6
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak alespoň prozatím, abych tu něco měl, protože ostatní povídky se mi jaksi smazaly vlivem nehody s diskem - je to úkol do školy, první odstavec byl zadaný, takže to vypadá trochu naroubovaně... Embarassed

PENĚZOCITLIVOST

„Vy nechcete naše peníze?“ zeptal se Robin číšníka. Číšník byl velký, zpocený, s kotletama. Na svět se díval očima věčně přiopílého, věčně zraňovaného, starého, nevrlého, unaveného psa. Krátce zpozorněl, ale byla to chvilka příliš krátká na to, aby z ní šel vyvodit jakýkoli pozitivní závěr. „Jak to myslíš?“ zavrčel (jako pes), aniž zvedl oči od roztočených půllitrů.
„No tak, jestli si necháte zaplatit, nebo nám ty dvě piva dáte jen tak od cesty, že jsme se vůbec v tomhle pajzlu zastavili...“ použil úmyslně tohoto nepříliš lichotivého výrazu o podniku, který si ho ovšem zasloužil víc než Paroubek označení – však víte. „Naval bůra a odpal!“ div ho nenakopl číšník. „Tady máte tři eura osmdesát a pálím, jedno stojí euro čtyřicet a nemám důvod vám dávat nějaké spropitné – a stejně to vidím s možností nechat se okrást!“ odpočítal pečlivě drobáky a hodil je na stůl.
Venku na Robina a jeho kamaráda Lukase čekal Bernd v Mercedesu S. Už ode dveří hostince, i přes zavřená okna tmavočerveně lakovaného Benzu, bylo slyšet, že Bernd si pouští Zikkurat. Zrovna mu tam hrála stopa Disco 2000. Když otevřeli dveře vozu, do uší jim udeřilo slovo „Disco“ tak hlasitě, že jim zalehly uši. Řidič si všiml, že jeho kolegové poněkud lapají po dechu, tak ztlumil audio a uvítal je slovy: „Nojo, Zikkurat... Super kytara... Sorry, trochu jsem se nechal unést.“ a nechal je nastoupit. Potom se ozvalo zadunění motoru a rozjeli se do kanceláře v Deutzu.
Byl krásný letní podvečer, nad městem zapadalo slunce a oni na to všechno koukali z prosklené výškové budovy, kde je čekala náročná noc. Bernd si sedl do koženého křesla a započal práci. Týkala se internetového průzkumu návštěvnosti a návštěvníků internetových stránek renomovaných automobilek. Nejlépe dopadlo BMW, ale Mercedes ho dohnal konstruktivitou návrhů jak a co zlepšit. Takže spustil Word a jal se psát zprávu pro zmíněnou automobilku. Asi po hodině si šel uvařit kávu ke kávovaru. Jako to dělal už léta. Když se podíval na ten letitý přístroj, vybavila se mu spousta vzpomínek. Pamatovali toho oba už hodně již z předchozího pracoviště. Jak se zamyslel, tak zůstal trochu zaraženě stát. Pak se však probral a hodil si do hrnku kostku cukru, dvě smetánky, sebral lžičku a odebral se zpět do kamrlíku, který měl sám pro sebe a když vzhlédl od displeje, otevřel se mu pohled na usínající město. Kdykoliv se takhle podíval, kdykoliv pozvedl hlavu, najednou i nálada byla úplně jinde. Opět se zahleděl do notebooku a pokračoval v práci, kterou měl ráno odeslat.
Robin už odjel domů, stejně jako Lukas. Neměli již nic na práci. Bylo něco po půlnoci, když se rozezvonil telefon v kanclu prvně jmenovaného. Zvedl to jediný člověk, který tam tou dobou ještě byl: „Bernd Niedermaier, Psyma internet research, pan Retzbach tu bohužel není, mohu vám nějak pomoc?“ „Dobrý večer, tedy spíše ráno.“ ozval se v telefonu hlas, který by kdokoliv označil jakožto jakýkoli, nikoli však příjemný či přátelský. „Ano, mohl byste mi pomoci. Tedy abych to upřesnil, spíše pomoci svým milým kolegům. To, když mi do devíti hodin ráno seženete dva milióny Euro v surových diamantech. A žádnou policii, jinak je uvidíte zítra ve zmíněnou dobu ne po vašem boku, nýbrž proplouvat pod Severinbruecke směrem k Severnímu moři.“ položil anonym sluchátko, ale Bernd jakmile se dotklo přístroje a stačilo ukončit tůtání ve reproduktoru, okamžitě ho zase zvednul a volal policii.
Vše probíhalo podle plánu, policie obstarala diamanty a vůbec, ale událo se něco, s čím nikdo nepočítal. Byl to krtek. Někdo vynášel informace. Ráno byly u Severinbruecke spatřeny dvě plovoucí mrtvoly. Když pozvali Bernda na identifikaci...
„Je pro všechny velmi těžké ztratit blízkého člověka. Lukas Haupt a Robert Retzbach byli více než kolegy, více než dobrými pracovníky. Byli to přátelé. Sobě navzájem i jiným. Zůstanou navždy v našich srdcích.“
„Ahoj lidi!“ pozdravil technik příchozí komisaře. „Našel jsem něco, co by vás mohlo zajímat – ti nešťastníci měli ruce i nohy slepené lepicí páskou. A protože si nedali pozor, tak jsem tam separoval tři různé otisky prstů.“ pochlubil se nálezem. „Hartumutte, paráda, víme, komu ty otisky patří?“ pochválil práci Frank. „Ano, víme. Jde o jistého Haralda Koehlera, problémy s alkoholem, rušení nočního klidu a jednou dokonce ublížení na zdraví. Před nedávnem dokonce řídil pod vlivem alkoholu, druhého bohužel neznáme.“ řekl nebývale stručně zrzek a Susanna se svým parťákem odešli a nasedli do CLK, což mužskou polovinu týmu překvapilo: „Teda, doufej, že to Chris nezjistí, protože jinak budeme do konce života jezdit na invalidním vozíku!“ „Pane Trabere, kdybyste před asi dvěmi hodinami nezrušil můj služební vůz, tak bychom nemuseli zneužívat toho, že má kolega Ritter zlomenou ruku a úplně jiné starosti, než řízení!“ sjela blonďatá komisařka svého služebně staršího kolegu. Pak se konečně rozjeli do bytu zmíněného delikventa.
Když tam dojeli, uvítal je dobře známý pach zemního plynu. „Něco mi na tomhle smrdí.“ podotkl Frank a Susanna nabila svou zbraň, což její partner koneckonců udělal taky. Když vešli dovnitř, uviděli svázaného muže. Když se mu podívali do obličeje, spatřili tvář Haralda Koehlera, avšak značně zohavenou. Vtom se jim za zády ozval nenadálý šramot, otočili se a mířili na ně dvě maskované osoby. Namířili také, ale ve chvíli, kdy si uvědomili, že tu poněkud utíká plyn, prohlásili téměř unisono: „Dobře, jestli nechcete, aby celej bejvák vyletěl do vzduchu i s náma, navrhuju položit zbraně!“ málem ani nedořekli a jeden ze zakuklenců pronesl něco ve smyslu, že chtěl navrhnout cosi podobného a začal počítat do tří a začal postupně pokládal zbraň na zem, stejně jako zbytek pohybuschopně-ozbrojeného osazenstva místnosti.
Mezitím, co probíhal tuhý zápas, se Niedermaier procházel po Rýnském nábřeží mezi mezi Zoo- a Deutzer Bruecke. Koukal do plynoucí řeky a chvílemi se podíval na oblohu, kterou postupně zahalovala temná mračna. Na obzoru, za Media Parkem se rýsovala silueta deště. Nořil se do vzpomínek a zapomínal na čas. Po chvíli si uvědomil, že mu tvář máčí již nejen slzy, ale také déšť, který se dostal přes katedrálu nad řeku a následně chodník, který vedl podél. Nedbal na to a šel dále, aniž by zrychlil, přestpže šel nazpátek do kanceláře. Rodinu neměl a doma na něho všechno padalo. Mohl alespoň pracovat, aneb „Dělání, dělání, všechny smutky zahání, dělání, dělání, je lék...“.
„Franku!“ vyjekla Susanna, když její parťák právě ze zdi nárazem svých zad otloukl kus omítky, což se koneckonců mohlo zopakovat akorát s její maličkostí v hlavní roli, kdyby se neotočila a nechytila letící nohu. Následně, ač je to nečestné a nesportoví, kopla kickboxera do citlivých míst a již nebránilo nic v tom, aby byl zatčen. Pokud jde o druhého, již zápas neměl dlouhého trvání. Byli pozatýkáni za vraždu a nikdo nevěděl, že jeden z nich je ten nevrlý, opilý číšník a že to byl vše jeho nápad... Inu, jak říká soudruh Špidla – 50 % obyvatelstva má podprůměrnou inteligenci. Z toho už lze nezávisle vypozorovat, že čím je člověk „praštěnější“, tím snáze se u něho vyprovokuje další neduh lidstva – lačnost po penězích a pomstě...


KONEC
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Označila bych to nejspíš jako zamyšlení-povídka, zamyšlení je to pěkné a povídka vtipná. Oceňuji, že zase někdo vytáhla Zika a Frka Smile


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Tak toho se mi moc líbilo.....Dlouho jsem Tvými povídkami odolávala až mě pohltily.....Krása Laughing Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Penězocitlivost
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma