AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Začátek...?
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Povídka centrovaná na Annu, protože jsem ji vždycky opomíjela a měla jsem chuť něco takového napsat. Wink

Oficiální text distributora:
T (dospívající) | 688 slov |
Život bez života. Vrchní komisařka Anna Engelhardt není tak silná, jak by si kdokoliv myslel. Zaměřené na Annu. (06 / 2006)

Začátek...?

Tiše položila sluchátko telefonu, aby nijak nepřerušila ticho v pokoji. Ticho, které ji obklopovalo téměř neustále. Kdykoliv vkročila do sice vkusně zařízeného, ale jinak zcela prázdného bytu. Povzdechla si a posadila se do křesla; ticho bylo všude kolem, pomalu ji začaly bolet uši, bylo takové ticho, až tu byl všude hluk. Natáhla ruku a sáhla po ovládači; jediným tlačítkem naplnilo přítmí pokoje mihotavé barevné světlo z televize. Opřela se v měkkém křesle, nohy umístila na přednožku a bez zjevného zájmu upřela oči na oživlou obrazovku.
V televizi, zřejmě v nějakém soutěžním pořadu, nějaké mladé děvče se sukní, která jí sotva zakrývala zadek, statečně vyřvávalo text písně; jsem děvka, jsem milenka, jsem dítě, jsem matka, jsem hříšná, jsem svatá… Prstem nahmatala další tlačítko a utnula ji v půli refrénu. Vědomostní soutěž. Odfrkla si a znovu přepnula. Jeden z béčkových romantických filmů, jakým jsou německé televize zahlceny od rána do večera. Mladá blonďatá žena právě hladila spanilého a urostlého muže s neposednou hnědou čupřinou na hlavě po tváři a vyprávěla mu, že ona sice čeká jeho dítě, ale že nemohou být spolu, nemá sílu dál bojovat s jeho matkou.
Žena před televizí stiskla knoflík na ovladači a pokoj znovu ztichl a ponořil se do přítmí. Milovala tuhle moc ovladače. Ještě pořád se ironicky šklebila řečem hlavní hrdinky, ale v tu chvíli ucítila u srdce nepatrné bodnutí. Sundala nohy z podnožky, vstala a zamířila k oknu. Venku byla stále ještě notná dávka světla, pouliční lampy ještě nesvítily. Na odrazu okenní tabulky zahlédla na chvíli svou tvář. Připadala jí tak neznámá, jako kdyby někdo vzal cizí obličej a nalepil ho na ten její, kdysi šťastný.
Jemně si špičkou prstu přejela po vějířku vrásek kolem očí. Kdy o tolik zestárla? Bylo to v ten okamžik, kdy začala tušit, že něco není v pořádku? V ten okamžik, kdy odešel, definitivně? Nebo tu noc, kdy probrečela tolik slz a rozhodla se, že bude žít jen pro svou práci? Ano, určitě to tak bylo. Tohle byla ta noc, kdy si nasadila masku nepřístupné policistky, velitelky… která ale jako žena naprosto selhala.
Nenáviděla tyhle chvíle slabosti, ty světlé chvíle, kdy si uvědomovala, kdo vlastně je, nechtěla to slyšet. Anna Engelhardt byla spokojená tak, jak byla. Velela svému kousku spravedlnosti, budila respekt a měla svoje soukromí, byla šťastná… Chtěla tomu věřit. Ale něco jí stále chybělo.
Opřela čelo a chladnou okenní tabulku a začala vypočítávat; něžné pohlazení, když se cítila dole, masáž po namáhavém dni v práci, pocit, že na ni někdo čeká, že má pro koho uvařit svoje oblíbené jídlo… Ale všude bylo jen to ticho, ta svírající prázdnota v nitru.
Prudce se otočila, ne, dost! Ona se přece nebude litovat.
Bez přemýšlení zamířila do sprchy, cestou ze sebe shodila všechno oblečení. Když vkročila do koupelny a mířila ke sprchovému koutu, pohlédla na svůj odraz v zrcadle. Pozorně prohlédla své tělo a pousmála se. Ještě pořád byla přitažlivá. Zamířila do sprchy a nechala na sebe téct proud vody, pomalu z ní splavoval všechny splíny. Najednou se cítila osvobozená, lehčí… Víc jako člověk.
Oblékla si první, co ve skříni našla. Byly to lehce obnošené džíny a modro-bílý přiléhavý svetřík s lodičkovým výstřihem. Ani se nemusela, nebo spíš nechtěla dívat do zrcadla. Věděla, že vypadá dobře, protože se tak cítila.
Vešla do předsíně, obula si tenisky a natáhla ruku, aby si vzala bundu. V půli pohybu se zastavila, zamířila zpět do obývacího pokoje. Vzala z konferenčního stolku mobil a našla v seznamu číslo, které nevytáčela už věky. Vyvolala jej a mobil si přiložila k uchu.
„Konstance… Neruším? To jsem ráda, víš, říkala jsem si… Dlouho jsme se neviděly, nechceš se sejít…? V půl v naší kavárně? Dobře, už se těším, zatím ahoj.“
Anna se spokojeně usmála, tentokrát došla až k věšáku a oblékla si bundu, mobil vložila do kapsy. Ze stolku vzala klíče a zamkla za sebou byt. Prásknutím dveří dala jasně najevo depresím, že o ně nestojí.
Tohle byl konec jejího dosavadního života.
Nebo začátek něčeho nového?
Na schodech spolu s kroky bylo slyšet tiché, trochu falešné, nicméně spokojené prozpěvování; jsem děvka, jsem milenka, jsem dítě, jsem matka, jsem hříšná, jsem svatá…
Potom doznělo i to.
Začátek…?
_______________________________________________________
Pisen: Bitch od Meredith Brooks - SLOVA a SONG.

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 428
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Jůůůů.....no teda........to bylo nádherný...... Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Páni, páni, páni! Shocked
SaM, to, cos nám tu naservírovala na zlatém podnose, jsem zhltla i s třešničkou na dortu, lačně jako Anežka kus sýra Shocked Je to naprostá bomba!
Ta snaha se nelitovat je pro ni tak typická... zatvrzelá šéfová a přitom v sobě má komůrky, které jsou zamčeny a otevírají se jen ve chvilkových slabostech... ach, Anno, jak moc máš společné s tolika ženami, a přitom jsi mezi nimi jako maják na opuštěném pobřeží Sad
Tohle byla ta noc, kdy si nasadila masku nepřístupné policistky, velitelky...která ale jako žena naprosto selhala. Kolik žen si tohle říká? Moc, moc, Anničko, netrap se tím sama a běž za kamarádkou, běž... a buď zase svá Sad

Vážně skvělé, čtivé a s výbornou myšlenkou... A tu písničku naznám, ale úplně ji slyším, jak si ji brouká Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
André-und-Semír: Díky moc za komentář.

Všelka: Ta písnička je jedna z mých neoblíbenější, takže tam je. Ale upřímně, kdybych v tu chvíli poslouchala cokoliv, bylo by to tam, zrovna ta písnička sama o sobě podstatná nebyla. Smile
Taktéž moc děkuji za krásný komentář, vstupovala jsem do neznámých vod, protože jsem Annu nikdy moc nestudovala (jako většinu postav, musím přiznat), takže jsem moc ráda, že jsi v tom našla něco, co se potěšilo. Wink

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Začátek...?
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma