AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

A váš názor na povídku:
Tak s takovým tématem nic moc, raději mám příběhy o nestárnoucích komisařích s nějakou pořádnou akcí
33%
 33%  [ 1 ]
Zajímavé téma, ale můj šálek čaje to není
33%
 33%  [ 1 ]
A hele, nové téma, vůbec mi nevadí, že ho někdo zpracoval
0%
 0%  [ 0 ]
Mám pocit, že něco podobného už tu párkrát bylo, originalita nic moc
0%
 0%  [ 0 ]
Téma dobrý a i pěkně zpracovaný, dokonce jsem se při něm i pobavila
33%
 33%  [ 1 ]
Celkem hlasů : 3

Ach ty děti!



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Tak jo, před už posledním pádem starého fórka jsem, celkem odvážně, začala publikovat povídečku, původně měla být na čtyři díly, ale teď jí sem vkládám asi polovinu, není to nic náročného ani akčního, spíš taková menší oddechovka, takže pevně věřím, že je na místě popřát příjemné počtení!

    Fí(ček)



Ach ty děti

"NE!"
"To, že takhle zařveš, mě už dávno nevyděsí. Tati, já..."
"ŘEKL JSEM NE A HOTOVO!"

Na kratičký okamžik se vpila pohledem do jeho modrých očí, už to vypadalo, že konečně vybuchne, ale to by svou sestru nesměl znát, aby tomu uvěřil. Prudce pohodila hlavou v jediném vzpupném nádechu a výdechu srovnala celou svou postavu, vypjala hruď a nechala si na záda spadnout vodopád rovných hnědých vlasů, který hlavu poslušně následoval. Jen zatnuté pěstičky prozrazovaly, že tím vším si jen dodává...čeho? Nebyl schopen říct. Snad odvahy, snad rozvahy nebo se uvnitř sebe samé se sebou samou hádá, co teď udělat?

"A já ti říkám, že ano." odsekne zcela klidně, ač po hodné chvíli, a v naprostém tichu odkráčí z pokoje.

Pohledem ji vyprovází až kam může, přemítaje co dál. Nečekala, že to dopadne jinak, její manžel to teď nemá jednoduché. Očima přeletí celý obývák: Dokořán rozevřené dveře, kterými právě zmizela její dcera, naproti nim on, který se očividně nemůže rozhodnout, jestli za ní vyrazit, dosednout na pohovku, ze které před chvílí vyskočil, aby si dodal větší autority, nebo přecházet po místnosti, jen v jednom má jasno, vše, co teď udělá, udělá pořádně vztekle. Ona sama stojíc vedle pohovky a naproti ní Jan, jako pozorovatel sedící v křesle. Nejspíš myslí na to, co ona, nebo...

"Píp, píp, píp" přeruší ticho mobil v kapse komisaře, který pořád váhá mezi pohovkou a pohybem. Když ho loví z hlubin svého obleku, je jí přístroje málem líto. Vztek probouzí v jeho dlani neuvěřitelnou sílu svěráku a on ji jen s obrovským sebeovládáním mění na energii, jež vynakládá na nuceně klidný tón, určený své nadřízené: "Dobře, ta...ano, tak se sejdeme..." drtí mezi zuby "Ne, jsem v pořádku, všechno ok, už jedu, ne, myslím, že teď se zlobit nebude, uvidíme se na stanici." jakoby nepřítomně spouští mobil zpět do kapsy a vypadá, že by ocenil funkci ukončování hovoru roztříštěním telefonu o podlahu. "Nějací pitomci si dělají z dálnice závodní dráhu, musím jít." Vděčný za pracovní povinnosti, na které jindy nadává, protože jej ruší od nedělního oběda, vytahují z postele v nejnepředstavitelnějších ranních hodinách a připravují ho o chvilky na které se těšil třeba týdny. Líbne ji na klidnou, ale ustaranou tvář: "Vyřídím to co nejdřív." a jakoby chtěl na setiny sekund dostát slibu vyběhne z domu k autu a rekordní rychlostí zdolává uličky, které dělí jeho rodinný domek od přímé a prázdninovým sluncem rozžhavené dálnice.

Moc dobře ví, že jeho otec se už teď snaží vybít emoce na všem, co mu přijde pod ruku, přesto lituje ty dálniční výtržníky,co se mu pod ruku dostanou. Zvedne oči a jeho pohled se střetne s matčiným. Nemusí nic říkat, oba přemýšlí, jak situaci urovnat. Následuje ji do kuchyně s palčivým pocitem, že říct to nahlas, i když mamka přesně ví, co říct chce, jim oběma uleví. Právě když přemýšlí, jak začít, stavěje na čaj se usměje ona: "Chápeš ho, viď?"
"Jasně, má pocit, že svět je naruby."
A pak kuchyň najednou zaplní výčet toho, co zatočilo s původně neochvějnými teoriemi a předpoklady páně Kranicha. Janovy myšlenky letí bláznivým tempem a on je sotva stačí seskládat do vět. Naštěstí je druhá část dialogu doplní díky matčině přirozenému talentu a empatii jí vlastní: Starší syn, ač vychovávaný s předpoklady pro automobilového kaskadéra a univerzálního vojáka v jednom se rozhodl jít na lékařství a nepustilo ho to a tak ve svých jedenadvaceti letech studuje lékařskou fakultu. Na tom by nebylo až tak nic hrozného, otec ani nepovažoval za nutné, aby Jan šel v jeho šlépějích, hlavní pro něj bylo, že postarat se o sebe umí. Mladší Mirek je pěkné třeštidlo. Ne, že by něco vyváděl naschvál, ale jeho zbrklost a vynalézavost vytváří nebezpečí srovnatelné s příchodem uragánu. Jan moc dobře ví, jak táta uplácel Semira, aby přednášku o bezpečnosti provozu v Mirkově třídě vzal za něj. Je mu ale zatím teprve devět a uvidí se, co z něj budoucnost vykřeše, teď zrovna je na letním táboře a jistou nadějí je, že v dané lokalitě zatím nebyly hlášeny žádné kalamity. K úplné nepříčetnosti ho ale přivádí jeho patnáctiletá dcera. Hektický život na stanici mu nikdo z rodiny nevyčítal, ale Blance se díky němu podařilo otcem zcela nepozorovaně vyrůst v dívku, jejíž snem je policejní akademie. A to zkušený vrchní komisař svojí jediné dceři prostě nedovolí.
"Jsou to oba mezci." potvrdí mu.
"Blanka má navrch."
"Proč myslíš?"
"Má v sobě to nejlepší z vás obou, táta se musí vyrovnat se svými omezenými kvalitami." ušklíbne se, ale pak zvážní: "Myslíš, že to nakonec jeden vzdá?"
Pokrčí rameny: "Nech to na Něm, třeba nás ještě překvapí tím, jak si věci naplánoval."
Ví přesně, jak to mamka myslí a tak už se jen usměje a vyklízí jejím schopnostem a zkušenostem pole s - jak doufá - dostatečným předstihem před návratem táty.

Arrow

S otcem, nyní modrookým dálničním policistou, který za sebou má bleskovou honičku, se srazí ve dveřích.
"Co se to dělo?"
"Dva patnáctiletí kluci si půjčili auto své mámy a málem s ním stačili rozbourat půl dálnice." potěší Tom syna rychlým shrnutím informací. Potěší i Karolinu, která vše slyšela, včetně podtónu, který sliboval Blance body plus, protože je přesně věku těch malých delikventů a ona se oproti nim se svým přáním vlastně chová rozumně. Náležitě ocenila jeho opravdovou rychlost a vůbec se snažila vyspravit manželovu náladu. Na Tomovo zaryté přesvědčení to ovšem rozhodně nestačilo:
"Prostě ne, nedovolím jí, aby se z ní stal-" odmlčel se, aby nemusel říct sebevrah, když pomyslel sám na sebe "kus dřeva, co umí jen poslouchat něčí příkazy." nalezl konečně tu nejméně škodlivou definici.
"Když jí to takhle zakážeš, udělá nějakou šílenost, třeba uteče z domu, to přece-"
"Neuteče." Prohlásí pevně, jakoby o pravdivosti svého výroku byl sám přesvědčen.
"Nechceš jí dát alespoň šanci?" zkoušela to nad dnes již druhým šálkem irského čaje.
"Šanci na co? Je to holka, ať studuje nějaké humanitní vědy, jako ty."
"Copak z ní chceš moji nepodařenou kopii?"
"Nechci z ní sebevraha." už se neudržel.
"Je červenec, spousta času si to do podávání přihlášek rozmyslet." začala opatrně.
"Skvělé, ale čím dřív to udělá, tím líp." zabručel, nechávaje se ukolébat.
"To by nejdřív musela vědět, jaké to má zápory." pokračovala Karolina.
"Jako bych jí je už tisíckrát neprozradil, ale já jí je klidně vyjmenuju všechny znova." nabízel ochotně své zkušenosti i nejčernější představy.
"Musí je poznat sama." pouští se na tenký led a moc dobře to ví "Tak jí to dovol, tam zítra jít, třeba jí první návštěva odradí." oroduje za účast na zítřejším náborovém dni, jakési zkoušky nanečisto, jestli má vůbec smysl si na akademii podávat přihlášku.
Čeká výbuch, nebo alespoň protesty, ale Tom už je všemi událostmi dneška tak unavený, že pomalu kývne. Zůstane na něj zírat, jakoby čekala nějaké verbální potvrzení, že ten pohyb neznamenal něco úplně jiného, nějaký dobře skrytý nesouhlas.
"Tak teda dobře, zítra tam s ní zajdeme, ale jestli to ani pak nepustí z hlavy, tak..." maličko se zarazí, jak se snaží vymyslet vhodnou protihodnotu za oběť, k níž se nyní uvázal. Předpokládala, že to nebude zadarmo a tak sklesle přitaká: "Tak jsem jí planou naději dala já."
"Ne, tak s ní budu procházet nabídky jiných středních škol, dokud se neuráčí něco pořádného vybrat." pronese manžel, otec a policista v jedné osobě hrozivě vážně a pak se odebere do obýváku k seriálu Simpsonovi, který touhle dobou příhodně začíná na televizním kanále, aby uklidnil jeho dnes již dost pocuchané nervy.


Po jemném zaklepání vstoupí do místnosti, která rozhodně nepřipomíná pokojík náctileté dívky. Nejcennější jsou tu dvě věci: Prostor se žíněnkou a krabicí obsahující nejrůznější pomůcky ke cvičení a pak knihovna, která za spoustou příruček typu : "Jak přežít v divočině", "Sebeobrana pro začátečníky" nebo "Psychotesty a příručka sebeovládání" obsahuje i pečlivě ukrytý pořadač s výstřižky o otci a dálniční stanici, na které pracuje. Jeho sestra však teď sedí na posteli a rukama si objímá kolena: "Co mu na tom tak vadí? Já vím. Chtěl holku, která bude umět vyšívat, vařit, prát, žehlit, oblíkat se, starat se o všechno doma a vůbec, ale to já přece všechno umím." kouká na něj smutně.
"Chtěl malou princeznu, o kterou se bude moci starat a bránit ji. Především před škodlivými vlivy světa a to nejvíc před těmi stejně starými jako ona, protože si sám až moc dobře vzpomíná, jaký v tom věku byl on." mrkne na ni "A ty ho o to, co si celou dobu pečlivě plánuje tak nestydatě připravíš, měla by ses stydět." ušklíbl se naoko pohoršeně.
"Mluví z tebe ten povinný seminář psychologie, nebo se mi snažíš naznačit, že ani tobě to nepřijde jako dobrý nápad?" ušklíbla se hořce.
Nechtěl jí vidět smutnou, proto taky po tom, co otec zasedl v kuchyni k rozhovoru s matkou s nenápadností indiána podnikl nebezpečnou vyzvědačskou výpravu, z níž jí nese dobré noviny a ty musí vyklopit ještě teď, než je stačí zchladit její skleslý pohled.
"Zítra tam s tebou jdou!" oznámí a nedočkavě hltá každé gesto její reakce, která ovšem není podle toho, co čekal. Vytřeští na něj oči a pak si pohledem nechá potvrdit, že bratr se ji nesnaží jen ukonejšit a jde o nezvratitelný fakt. Již si zvykl, že se vždy chová jinak, než by se dalo předpokládat, ale teď už skutečně vyhlíží nefalšované nadšení. To se ale nedostaví, místo toho se zvedne a pak zas dosedne na postel: "To je ovšem průšvih."
"Průšvih? Nechtěla ses tam náhodou dostat za každou cenu?"
"To jo, ale čekala jsem, že mi to nepovolí, nebo že mne pustí jen abych dala pokoj, ale ne že půjde se mnou."
"No tak půjde, jako by sis s jeho přítomnosti něco dělala. V čem je teda průšvih?"
Kousne se do rtu: "Já už tam totiž párkrát byla."

Arrow

Večeři, na níž otec slavnostně oznámil podmínky, za kterých ji zítra doprovází a maminka to podtrhla oblíbenou opekánou sekanou s vajíčky, oba doslova přetrpěli, hotoví už už poděkovat, umýt nádobí a přijmout azyl pokojíku, kde nyní vymýšlejí vše od předstírání nesnesitelného bolení břicha až po přidáni projímadla otci do nápoje, ideálně ještě dnes. Nakonec však Jan spiklenecky oznámí svou zítřejší přítomnost, maskovanou zájmem o sestřiny vyhlídky, která bude mít za účel především neustále odvádět otcovu pozornost.


"No počkej, ale BMW v tom přece nad CLK jednoznačně vede, pokud teda nemyslíš jen na pohodlí."
"Ahoj Blani!" usmála se na děvče s jejím doprovodem sympatická vrátná. Dotyčná si polekaně přitiskla prst na ústa a její víc než výmluvný pohled ukazoval na otce, který byl však plně zabrán do odpovědi synovy a pozdravu si evidentně nevšiml: "Pohodlí je v autě to nejdůležitější."
"Jako bys zrovna ty myslel na pohodlí, silniční piráte." utahoval si z něj Jan.
"Nech otce domluvit." poučil ho s úšklebkem Tom, který si očividně nehodlal zkazit pečlivě tvořenou dobrou náladu, o kterou se od rána raníčka zasluhovala především jeho žena. "Pohodlí je v autě to nejdůležitější hned po motoru, kvalitní převodovce, GPS navigátoru, vyváženosti, malé spotřebě..."
"Už mluvíš jako Niesl."
"Ahooj!" hlásil se k Blance černovlasý mladík, jako stvořený pro hlídání bezpečnosti ve svém okolí "Tak jsi nakonec-ehmm, Dobrý den, taky jste tu dnes prvně?" rozpomněl se na její problém číslo jedna, který teď ovšem pohoršeně zvedl obočí a nebral jej absolutně na vědomí: "Myslíš pana Hartmutta z technického?"
"Vždyť říkám, Niels." ušklíbl se Jan.
"Hele, trošku úcty k..."
"Někomu, kdo ti obden opravuje méďu?"
"Třeba tak taky, chtěl jsem říct vynikajícímu technikovi, ale tak jak...no husy jste snad spolu nepásli, čili je to pro tebe."
"Niels, s kterým trávím hodiny v dílně a zažívám ty nejzábavnější prohry v kuželkách, když teda nepočítám partie s tebou. A s jeho synem jsem roztřískal své první autíčko." prohlásil jakoby hrdě.
"Kluci," zavolala na ně Karolina, jeden zabraný do vášnivé argumetace, jako druhý do svého poslání svorně minuli chodbu, kterou se daly matka a dcera.
"My vás dojdem, táta zrovna říkal, že by si dal kafe a automat vidíme tam." mávl Jan směrem ke konci chodby.
"Jasně, viděli jsme vás zahnout a říkali jsme si, že se nám podle těch šipek tady všude kolem stejně nikam neztratíte." upozornil Tom na existenci barevných ukazatelů směru, které až doteď zdařile ignoroval a pak se opět obrátil k synovi: "Kdo tě naučil všechny triky v kuželkách, co umíš, no?"
"Život? Nouze? Nutnost? ...?" hádal syn a uhýbal před otcovými přesně mířenými pohlavky.

"Ten kluk měl vždycky postřeh, a talent mu taky upřít nemůžu." usmála se Karolina, když se pobaveně odvrátila od těch dvou "malých kluků".
"Co tím myslíš, automat prý viděl táta?" zkusila to Blanka, které se ulevilo, že bude mít snad dvacet minut klidu.
"Tvůj bratr má určitě lepší věci na práci, než tu bloudit po školních chodbách a čekat na to, že si podání přihlášky stejně prosadíš."
"No jo." broukla a provinile koukla úkosem do mamčiny vševědoucí tváře. Ulevilo se jí, když na ní uviděla pobavený úsměv: "Kolik lidí tě tu prosímtě zná?"
"Skoro všichni." roztáhla rty do provinilého a trošku vyděšeného úšklebku, který obvykle končí výbuchem smíchu. A taky že ano, vzápětí na to s mamkou jako jedna vyprskly.
"Prý: Jdu ven. Kdy jsi naposled byla někde s holkama."
"Koncem června."
"A to?" zvedla Karolina nevěřícně oči.
"Ve třídě."
"Á, Blani, a vy budete jistě paní Kranichová-no...máte na mne chvíli?"
Kývly.

Hnědovláska tak v Karolínině věku byla jediná, která se na Blanku při pozdravu neusmála. Vedla si je do své kanceláře.
"Posaďte se, prosím, dáte si něco?"
"Děkujeme." přijaly sklenice naplněné minerálkou a obě dosedly zmateně na židli. Blanka evidentně rozpačitá nejspíš z nezvyklého ženina jednání, Karolina z toho, že její dcera je nesvá.
"Vy nejspíš víte, že si tu Blanka nechala dělat nějaké zdravotní vyšetření." obrátila se žena, tak roztržitá, až se zapomněla i představit, na dívčinu matku.
"Tušila jsem to."
"Nedopadly nejlépe, Blani," povzdechla si "máš skrytou alergii na prach a nějaké pyly. Dost možná se nikdy ani neprojeví, ale stejně tak se může objevit nečekaně a kdykoliv. S tímhle," podala jim přes stůl složku s lékařskými výsledky "tě do výcviku prostě nepřijmou."
"A-ale mamka, ani taťka, oni alergií netrpí, táta určitě ne, také je policista a mamka..." najednou měla sto chutí to na tátu svést, ale nevymyslela jak, on jí přece nemohl vymyslet alergii na pyl.
"Alergie je civilizační choroba, a u novorozeňat jejichž rodiče nejsou alergici ani jeden je už bohužel také celkem vysoké procento, že-"
"Ne, vy jste se," najednou to bylo jasné, táta byl policista, nejspíš si všiml, že je něco divné a někdy ji sledoval, celou dobu o jejích návštěvách věděl a včera nejel k žádné nehodě, ale sem a domluvil se s nimi. "Vy jste se s ním domluvili!" Proto tak ochotně souhlasil a od rána má dobrou náladu. Tohle nejsou žádné výsledky jejích testů, to si namysleli s tátou, aby se vzdala naděje. "Domluvili jste se, že mi řeknete, že na to nemám, ale já to zvládnu, vy víte, že jsem v tělesné zdatnosti měla jedny z nejlep-"
"Blanko!" zatřásly s ní obě a mamka ji stáhla zpět na židli. Ani si neuvědomila, že si stoupla, ale to jí teď bylo jedno, ač koktavým, tak nezvýšeným hlasem hodlala pokračovat v teorii: "A v-"
"Já vím. Mám pro tebe návrh!"
Sklapla a zalapala po dechu jako ryba, která už přišla na to, jak promluvit a teď, když to chtěla zkusit, zapomněla, jak se to dělá.
"Návrh?" dostala ze sebe pomalu a znovu dosedla na křeslo, z něhož se opět začínala zvedat.
"Ano."
"Jaký?"
"Sedneš si konečně a budeš mne poslouchat?"
Kývla. Žena se vrátila zpět za stůl a posadila se také.
"Mohla bys tu studovat, pokud..."

"No dobře, tak se znáš s celou stanicí, ale k čemu ti to bude? Neměl by sis radši dělat známé v lékařském oboru?"
"Dělám si známé tam, kde je potřebuju, už jsem si vybral tu specializaci."
"A to?" vytřeštil otec oči na syna.
"Soudní lékařství, nejspíš obor patologie."
"Cože?"
"Soudní lékařství a patologie. To je ohledávání mrtvol pro policejní účely." Vysvětloval trpělivě po vzduchu lapajícímu tátovi "Budu jako Hartmutt, jen mi místo aut budete posílat lidi, ale v podstatě ve stejném stavu, jako ta auta. A patologie, to je jako zjistit, co je nabouralo, jen je asi nespravím náhradními díly." utahoval si z něj.
"No, máš se ještě hodně co učit. Jaktože ses nepochlubil dřív?" vydechl Tom. Za synova pobaveného brebentění se úžasně duševně vyrovnal a měl pocit, že je připraven na cokoliv.
"Ále, tak nějak nebyla příležitost, znáš to, rozhodnu se, zapíšu se, přijdu domů, po obědě zasedneme v obýváku a z pohovky tě zvedne moje sestřička, pak vyjedeš k nějaké bouračce, zavřete se s mamkou v kuchyni...tak nějak to uteklo."
Jo, Blanka, hlavně klid, není třeba ji hned přetrhnout, když ji neopustí ty její bláznivé nápady. "Takže jsem první, kdo to ví?"
"Ano, tatínku."
"To musíme oslavit, zajdeme do restaurace. Tvoji specializaci, kterou mimochodem vůbec neschvaluji, a Blančin...co vlastně Blančin, nesedíme tu nad tím ledovým kafem už nějak dlouho?"
"Asi jo, původné jsme objednávali horkou."
"Dobrý den, pane Kranichu!"
"Éééé, to není pan Kranich." zareagoval bleskově Jan, který v době sestřiny nepřítomnosti dal ostražitosti pohov, což se mu teď vymstilo.
"Ale ano, jste přece Blančin otec, ne?" usmíval se mladík, krev a mlíko všechny svaly na těle jen hrají, no super, teď ještě řekne, že se tu s ní už kdovíjakou dobu vídá a bude po fialkách, pomyslel si zoufale Jan.
"Jsem sledován?" dovolil si Tom ještě jeden vtip.
"Médii určitě ano, zvláště jedna novinářka vám nějak nedá pokoj." ušklíbl se ten blb, co všechno zkazil nebo do pár sekund zkazí.

Arrow

"Netušil jsem, že se píše už i o mé rodině." Tom pomyslel na rituální a velmi bolestivou vraždu něčeho malého a blonďatého, co se očividně namáhalo noviny zpestřovat novými a novými příspěvky o nejmenované služebně dálniční policie a především si v nich oblíbilo zviditelňovat už vůbec nejmenovaného komisaře.
"Ale já vás přece vůbec neznám z jejích článků, jsem Blančin spolužák a jednou nás seznámila před školou, vzpomínáte?"
"A co pak děláte tady?" vyhrkl víc, než zmatený Jan, který si nebyl jistý, jestli se mu má ulevit.
"Jdu sem za mamkou, pracuje tady. Tak nashledanou." usmál se na dva schopné organizátory nahodilého křížového výslechu a ztratil se v chodbě. Těm dvěma stačil jeden pohled, aby se zvedli a se smíchem vyrazili hledat něžnější část rodiny.

"Doufala jsem, že to řekneš."
"Brácha se mi bude smát." pronesla šťastně Blanka. Měla v sobě spoustu radosti a cosi, co se chystalo vybouchnout a ještě ji rozmnožit, v tomhle rozpoložení si nemohla nevzpomenout na bratra.
"Jako ty jemu, když jsi zjistila, že má povinný seminář." ujistila ji mamka.
"Hlavně, že už se ty nevztekáš. Tak, v září se na tebe těším. Nashledanou i s vámi." vyprovodila je žena teď již s širokým úsměvem na tváři.

"Mám pro tebe novinku, to budeš koukat." mrkl na Karolinu spiklenecky manžel.
"Já pro tebe taky jednu, ale řekneme si to po cestě, stihneme to akorát." usmála se Karolina.
"Stihneme? Kam?" Pan Kranich zase jednou věrně připomínal vyoranou myš.
"Oběd u Gerkhanových, vzpomínáš?"
"Aha, jo jasně, jen jsem zapomněl, kolik je hodin, jak jsme na vás čekali."

"Hádej, koho jsme potkali?" zapředl hned rozhovor Jan, který se jí s dramatem, jež se v něm odehrávalo, pochlubí až později v pokojíku.
"Jo, hádej koho, já už si vzpomněl, jak se jmenuje." přidal se hnedle Kranich, ale místo na Blanku se obrátil na dálnici a zcela patřil volantu.
"Nevím, Mikuláše si pořád nemůžeš zapamatovat." ušklíbla se Blanka.
"Dana, Daniela Drachena."
"Aha, šel sem asi za mamkou. Mimochodem mami, ta paní, co-kuck" Blanka se málem prozradila sama "Co nás měla na starost, to je jeho maminka." vymotala se z toho a pak si uvědomila, že na tom, že zná maminku spolužáka asi nic moc podezřelého nebude.
"Aha, a ten Dan teď bude studovat co?" s povděkem přijala nahodilé téma. Sdělovat podrobnosti jejich rozhovoru řídícímu manželovi by nemuselo být pravé ořechové pro bezpečnost na silnicích.


"Tak, jak to dopadlo?" vypálil u stolu Tom na Karolinu.
"Má podezření na alergii, nesmí nastoupit do výcviku." sdělila mu a převzala od Semira část příborů.
"Takže jsi měla pravdu, stačilo ji tam přivést a," Tom přebral druhou polovinu příborů a zezadu objal svoji ženu kolem pasu. Líbnul jí na tvář a spokojeně zavrněl: "Miláčku, ty vyřešíš všechno."
"No a když jsme tam byly, rovnou jsme podaly přihlášku na akademii." pokračovala neúprosně Karolina a Semir se zastavil s talíři napůl cesty, s pobavením kvitujíc Tomův výraz: "Al-e?"
"Blanka bude studovat policejní psychologii."
"A-ale t-to je.." koktal Tom a pevně sevřel příbory, jako by se jich mohl přidržet.
"Kompromis."
"Co máš z toho." jal se parťáka uklidnit Semir "Petra se zase rozhodla studovat informatiku. Bude z ní buď hacker, nebo sekretářka." zakroutil hlavou, jak pokládal talíře a pomyslel na svou nejstarší ratolest.
Tohle sdělení Toma očividně utvrdilo, že není na světě jediný otec s bláznivou dcerou a tak mu nálada opět po stupíncích stoupala. "No a můj syn si konečně vybral specializaci. Soudní lékařství-Patologie." přihodil svou trošku do mlýna.
Cink, cink, cink
"No-teda." ohnula se Karolina k poslednímu páru nože a vidličky, jež teď vinou jejího zaskočení přistál pod stolem. "Že se nepochlubil."
"No, můj syn jde v mých šlépějích," ozvalo se zpoza kouřícího hrnce s polévkou, který se nesl z kuchyně zkušenou rukou technika. "bude z něj automechanik, jak se patří." prohlásil pyšně.
"A nezapomeň dodat," vložila mu z kuchyně se vynořící měděnovláska do polévky sběračku "že tvoje dcera se auta nedávno naučila celkem slušně ruinovat."
Niels zbledl při pomyšlení na své plechové miláčky.
"Bude z ní snad dálniční komisařka?" ozval se z kuchyně ženský hlásek.
"Jen přes mou mrtvolu," oznámila technikova žena.
"Pracuje v laboratořích a rozebírá co může." zakvílel Niels.
"Je to přirozený talent." usmála se drobná blondýnka, která donesla zbytek oběda.
"A copak si za svou budoucí kariéru zvolil Marek?" ušklíbl se na ni Tom.
Ohnula ret a pak procedila: "Policejní akademii."
"Tak aspoň jeden!" zajásal Tom a potřásl Semirovi rukou.
"Ještě se uvidí, co nakonec Radka."
BUCH!
Zvuk nárazu prolétl jídelnou jako blesk z čistého zvuku a všechny donutil nejdřív strnout a pak se skokem či třemi dostat ke dveřím pokojíku, kde se na zemi válelo smějící se mnohabarevné dvanáctinohé a dvanáctiruké klubko a vykukující hlavy se rovným dílem dělili o oříškový blond, veverčí zrz a tmavě hnědou, skoro černou pokrývku hlavy.
"Měli bychom se odstěhovat." zakroutil hlavou Tom.
"Proč?" nechápala Karolina.
"Protože jestli se těchchle šest dostane do jednoho týmu..." vysvětlil Semir a naráz bylo mezi dveřmi stejně smíchu a veselo, jako dole na koberci.

Konec

    _________________
    nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
      "I am still, thank God, an atheist."
      (Luis Buñuel)
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
    kajusia


    Založen: 15. 10. 2007
    Příspěvky: 452
    Odpovědět s citátem
    Muchacha, tuhle povídku mám hrozně ráda. Učarovala mi od prvních řádků a je prostě.. dokonalá. Smile
    Těším se na pokračování! Wink Smile

    (Hrozně se mi líbí ten Karolinin klid, s jakým vystupuje.. A Blanka.. a její brácha.. a Tom.. no, prostě všechny postavy. Laughing Embarassed )
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ



    Založen: 17. 10. 2007
    Příspěvky: 563
    Bydliště: Brno
    Odpovědět s citátem
      Kájičko, děkuji Ti moc!

      Zde je předposlední kousek, hlavně, ač nejen, pro Tebe:)


    _________________
    nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
      "I am still, thank God, an atheist."
      (Luis Buñuel)
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
    Re: Ach ty děti!
    Woxys
    Administrátor

    Založen: 14. 10. 2007
    Příspěvky: 1496
    Bydliště: ČR
    Odpovědět s citátem
    Jak jsem slíbila, tak činím a jdu na Tvou povídku Very Happy mimochodem, hlasovala jsem pro možnost č. 1, protože... já prostě mám raději ,,příběhy o nestárnoucích komisařích s nějakou pořádnou akcí" Embarassed Embarassed Embarassed to není nic proti Tobě a Tvému dílu, samozřejmě. Jen mi prostě nesedne představa, že jsou naše komisařátka stará a mají děcka.
    ----

    Nevím, zda rozumím hned prvním větám Embarassed nemá tam být, že by ,,nesměl znát svou DCERU", NE ,,SESTRU"? Embarassed

    "Má v sobě to nejlepší z vás obou"
    --- takové podlézavé děcko!!!! Shocked Shocked Shocked toto jídlo mi nechutná, jak by řekla Všel Laughing

    "A ty ho o to, co si celou dobu pečlivě plánuje tak nestydatě připravíš, měla by ses stydět."
    - tahle slova ten kluk myslel, doufám, jen jako vtip...

    (sekaná s vajíčky? Uch? Za co takový trest? Laughing Laughing)

    Fí? Ty píšeš scifi! Niels Hartmutt nemůže vyhrávat v kuželkách Laughing to mě pobavilo Laughing hlavně když jsem si ho představila, jak to hraje, vždyť by samotná koule to jeho tělíčko převážila... Laughing

    Alergie? Nu, popravdě, kromě sebe neznám nikoho, kdo by alergiemi netrpěl Embarassed to by mohlo být potenciálními policisty naprosté minimum lidí, jsi si, Fí, jista, že je alergie pro výkon tohoto povolání skutečně limitující? Pochybuji o tom Embarassed

    "Budu jako Hartmutt, jen mi místo aut budete posílat lidi, ale v podstatě ve stejném stavu, jako ta auta. A patologie, to je jako zjistit, co je nabouralo, jen je asi nespravím náhradními díly." - dost cynické věty... za takový pokus o vtip bych tomu medikovi naordinovala spíš pár facek Embarassed

    "To musíme oslavit, zajdeme do restaurace. Tvoji specializaci, kterou mimochodem vůbec neschvaluji, a Blančin...co vlastně Blančin, nesedíme tu nad tím ledovým kafem už nějak dlouho?"
    "Asi jo, původné jsme obědnávali horkou."
    --- Laughing Laughing tohle bylo moc povedené, až na tu chybu Laughing Laughing

    Rodinka drží pospolu, včetně dětí a tím je mi... strašně nesympatická Embarassed Embarassed nevím proč, ale těm děckám nefandím, lezou mi na nervy Embarassed jsem asi fakt vadná a zlá Embarassed

    Taaaak. Být Tomem, tak dramaticky vzdychnu, vezmu holku na koleno a řeknu: ok, kotě. Když jsi tak tvrdohlavá a míníš si vydupat PA, tak věz, že patrně nebudeš mít děcka ani rodinu, prostě si je nikdy nestihneš zařídit. Budeš ráda, pokud si najdeš alespoň partnera. Budeš muset být pořád ve střehu, hrozí ti syndrom vyhoření a pekelná pecka po kontaktu s realitou. A pokud se rozhodneš si odpočinout, znamená to vyskočit z rozjetého vlaku. Patrně se už nevrátíš... a co budeš dělat, až zůstaneš mimo policii bez možnosti návratu? Skončíš jako nějaká ostraha u skladu. A takový sen to byl na začátku.

    Kdyby chtěla na PA na vysokou, je to něco jiného, tam je i právní vzdělání, mohla by být expert na spoustu věcí, vzali by ji i jinde, ale ze střední? Nu, nevím... Sad

    Fí: Vybrala sis pro Tebe a spoustu lidí aktuální téma (vždyť se sama rozhoduješ, kam jít po škole), hodila ho na oblíbené komisaře, takže jsi to zatraktivnila... Je to zajímavé, to rozhodně Wink líbí se mi, jak jsi tam všechny propojila - zmínila jsi Nielse i Semirka... Nu a že je Tomovou manželkou Karolinka, je super Laughing jen ta tři děcka... co komu udělala? Laughing

    Ještě zkus mrknout na čárky a odstavce, bude se to pak lépe číst. Teď mi tam chybí... Embarassed ještě na to hoď očkem, někde tam máš chybičky, včetně hrubek Embarassed

    _________________
    Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
    Amrodel


    Založen: 15. 10. 2007
    Příspěvky: 49
    Bydliště: Praha
    Odpovědět s citátem
    Mě se Tvoje povídečka zalíbila. Je to prostě něco jinčího Smile Wink

    Ale byla tam jedna věc, co mě nadzvedla. A to:
    "...Je to holka, ať studuje nějaké humanitní vědy,..."

    Ne, tenhle způsob myšlení se mi od něj ani od nikoho jiného vůbec nelíbí. Rolling Eyes
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
    Woxys
    Administrátor

    Založen: 14. 10. 2007
    Příspěvky: 1496
    Bydliště: ČR
    Odpovědět s citátem
    Ale mně se taky líbila... nechci, aby to vypadalo, že ne!

    Monča: jo, za takový výrok by ho slušelo nakopat! Mad Mad Mad

    _________________
    Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail



    Založen: 17. 10. 2007
    Příspěvky: 563
    Bydliště: Brno
    Odpovědět s citátem
      Wox, moc ti děkuji za obrovský komentář!

      Wox napsal:
      Nevím, zda rozumím hned prvním větám

      I když s drobnými chybkami máš pravdu a já se za ně stydím Embarassed , tak tady překlep není. Úplný začátek "vypráví" Blančin bratr Jan, takže sestru:)

      "Má v sobě to nejlepší z vás obou" --- takové podlézavé děcko!!!!

      Vidíš, podlézavé mne ani tak nenapadlo, to je asi moje chyba, že jsem to tam nezdůraznila, jakým tónem to říká, ani mne nenapadá, jak to tam teď vpreparovat, ale řekněme, že nejlepší nemusíš být jen v kladných vlastnostech, třeba je Blanka v postavení si hlavy nebo manipulátorství nebo vztekání se (neříkám, že je). Nebyl to šplh, ale ani tím mamku nechtěl popíchnout, spíš konstatoval, že si myslí, že jeho sestra má navrch:)

      "A ty ho o to, co si celou dobu pečlivě plánuje tak nestydatě připravíš, měla by ses stydět." - tahle slova ten kluk myslel, doufám, jen jako vtip...

      Ano, přesně tak to myslel.

      (sekaná s vajíčky? Uch? Za co takový trest?)
      Hele, pošlu ti recept, takhle popsané to nevypadá nic extra, ale na talíři je to skvělé Wink

      Fí? Ty píšeš scifi! Niels Hartmutt nemůže vyhrávat v kuželkách to mě pobavilo hlavně když jsem si ho představila, jak to hraje, vždyť by samotná koule to jeho tělíčko převážila...

      Ano, píšu, v téhle povídce jsem se rozhodně nedržela reality. Krom toho, jak se tam všichni chovají, tak Niels může vyhrávat v kuželkách a Tom být tvrdohlavý a mít za manželku Káju a dokonce mít i děti.

      Alergie? Nu, popravdě, kromě sebe neznám nikoho, kdo by alergiemi netrpěl to by mohlo být potenciálními policisty naprosté minimum lidí, jsi si, Fí, jista, že je alergie pro výkon tohoto povolání skutečně limitující? Pochybuji o tom.

      Když se dnes řekne, že někdo trpí alergií, jedná se většinou o sklon k alergii. Skrytá alergie, nebo alergie v pravém slova smyslu, je limitující pro celý tvůj život (i když hodně závisí na tom, na co je). Když máš sklon k alergii na hrách, tak se po hrachovce třeba osypeš, ale když máš alergii, tak se po třech lžičkách dusíš, napuchneš a většinou se nevyhneš akutní pomoci. Skrytá alergie (pevně věřím, že je to odborný termín, od svých lekářů znám jen tenhle) je o to zajímavější, že o ní nemusíš vědět, tisíckrát si na hrachovce pochutnáš a najednou to organismus nezvládne. Takže pokud má skutečně alergii, jedno na co, a nečekaně se setká, ve vypjaté situaci, s alergenem, může to ohrozit akci (mimo jejího života, samozřejmě)

      "Budu jako Hartmutt, jen mi místo aut budete posílat lidi, ale v podstatě ve stejném stavu, jako ta auta. A patologie, to je jako zjistit, co je nabouralo, jen je asi nespravím náhradními díly." - dost cynické věty... za takový pokus o vtip bych tomu medikovi naordinovala spíš pár facek.

      Jsem asi cynik, no, i když hodně záleží na situaci, jestli bych se zasmála.

      "To musíme oslavit, zajdeme do restaurace. Tvoji specializaci, kterou mimochodem vůbec neschvaluji, a Blančin...co vlastně Blančin, nesedíme tu nad tím ledovým kafem už nějak dlouho?"
      "Asi jo, původné jsme obědnávali horkou."

      Ježkovi zraky, jak se mi taková blbost mohla podařit Shocked Shocked Shocked

      Rodinka drží pospolu, včetně dětí a tím je mi... strašně nesympatická nevím proč, ale těm děckám nefandím, lezou mi na nervy jsem asi fakt vadná a zlá

      Ne, nejsi, jsi taková, jaká jsi. Mně by taková rodina třeba sympatická byla, podpora je pro mne strašně důležitá, ale jak už bylo zmíněné výše, píšu sci-fi. V dnešní době je to asi nereálné (ve většině případů), ale i tak by mi to nebylo nepříjemné.

      Taaaak. Být Tomem, tak dramaticky vzdychnu, vezmu holku na koleno a řeknu: ok, kotě. Když jsi tak tvrdohlavá a míníš si vydupat PA, tak věz, že patrně nebudeš mít děcka ani rodinu, prostě si je nikdy nestihneš zařídit. Budeš ráda, pokud si najdeš alespoň partnera. Budeš muset být pořád ve střehu, hrozí ti syndrom vyhoření a pekelná pecka po kontaktu s realitou. A pokud se rozhodneš si odpočinout, znamená to vyskočit z rozjetého vlaku. Patrně se už nevrátíš... a co budeš dělat, až zůstaneš mimo policii bez možnosti návratu? Skončíš jako nějaká ostraha u skladu. A takový sen to byl na začátku.

      A co když jí to řekl. Evidentně se už o tom nehádali poprvé. Ona si nejspíš myslela, že přehání, nadsazuje, dokud nezažiješ, nepochopíš. Mohl by jí to říct stokrát, ale i tak jsem se u tvého výčtu musela usmátSmile

      Kdyby chtěla na PA na vysokou, je to něco jiného, tam je i právní vzdělání, mohla by být expert na spoustu věcí, vzali by ji i jinde, ale ze střední? Nu, nevím...

      Třeba bude na vysokou pokračovat, já nevím, třeba ji to pustí ...

      Fí: Vybrala sis pro Tebe a spoustu lidí aktuální téma (vždyť se sama rozhoduješ, kam jít po škole), hodila ho na oblíbené komisaře, takže jsi to zatraktivnila... Je to zajímavé, to rozhodně :Wink: líbí se mi, jak jsi tam všechny propojila - zmínila jsi Nielse i Semirka... Nu a že je Tomovou manželkou Karolinka, je super :Laughing: jen ta tři děcka... co komu udělala? :Laughing:

      Hážu sem pokráčko, konkrétně teď doufám, že ti tu učebnici budu moci vrátit a odejít živá, až si ho přečteš Very Happy

      Ještě zkus mrknout na čárky a odstavce, bude se to pak lépe číst. Teď mi tam chybí... :Embarassed: ještě na to hoď očkem, někde tam máš chybičky, včetně hrubek

      Díky moc, projdu to, nevyplatí se psát v poznámkovém bloku, jednak to tam nevidím a jednak tam není automatická kontrola pravopisu, poučení pro příště, že se vyplatí startovat Word:).

      Ještě jednou moc děkuji za komentářSmile


    _________________
    nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
      "I am still, thank God, an atheist."
      (Luis Buñuel)
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ



    Založen: 17. 10. 2007
    Příspěvky: 563
    Bydliště: Brno
    Odpovědět s citátem
      Ami, i tobě moc děkuji za pochvalu! Smile

      Tohle se mi na Tomovi taky nelíbí, ale někdo tady ten záporný názor mít musel, no Embarassed

      Vkládám poslední díl (s tím, že tu povídku ještě musím zkontrolovat)


    _________________
    nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
      "I am still, thank God, an atheist."
      (Luis Buñuel)
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
    Všelicos
    Administrátor

    Založen: 15. 10. 2007
    Příspěvky: 677
    Bydliště: KTU.
    Odpovědět s citátem
    Fíčku, já jsem zmatená Embarassed Embarassed Embarassed Asi jsem hloupá, ale já se skoro vůbec neorientovala v tom, kdo je kdo Embarassed
    Tak se nezlob, když povídku neokomentuji jakko takovou: Moc se mi líbila, ale nějak jsem ji nepochopila Embarassed

    Ale moc děkuji, jsem poctěna "mou přítomností" (aneb Všel vidí měděnovlásku a hned si to vztahuje na sebe Rolling Eyes ) v Tvém dílku... a mehehe, ještě že jsi dala děcka i Wox. To ji zkrotí Cool Cool Laughing Laughing Laughing



    Wox: Taaaak. Být Tomem, tak dramaticky vzdychnu, vezmu holku na koleno a řeknu: ok, kotě. Když jsi tak tvrdohlavá a míníš si vydupat PA, tak věz, že patrně nebudeš mít děcka ani rodinu, prostě si je nikdy nestihneš zařídit. Budeš ráda, pokud si najdeš alespoň partnera. Budeš muset být pořád ve střehu, hrozí ti syndrom vyhoření a pekelná pecka po kontaktu s realitou. A pokud se rozhodneš si odpočinout, znamená to vyskočit z rozjetého vlaku. Patrně se už nevrátíš... a co budeš dělat, až zůstaneš mimo policii bez možnosti návratu? Skončíš jako nějaká ostraha u skladu. A takový sen to byl na začátku.

    Shocked Shocked Shocked Shocked No díky za připomenutí vyhlídek Shocked Shocked Shocked Shocked

    _________________
    Ben: "Jak jsi na to přišel??"
    Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
    (...)
    Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
    Woxys
    Administrátor

    Založen: 14. 10. 2007
    Příspěvky: 1496
    Bydliště: ČR
    Odpovědět s citátem
    Mě nezkrotí nic, děcka bych dala na krmení vlkům do ZOO Wink Evil or Very Mad Evil or Very Mad Mad a vyhlídky, Všel? Copak Ty jdeš na střední? Nejdeš. O PA jako vysoké škole smýšlím jinak Wink a mimochodem, tato slova řekl ROBBIE (!!!!) nám, novinářům. Hned v první hodině na fakultě....

    Fí, díky za roli, chjo Laughing ale popravdě, aby moje dcera dělala nosičku kávy a podavačku propisek na stanici DP nebo kdekoliv jinde? NIKDY!!!! nějak mě u těch posledních řádků spíš mrazilo Shocked Shocked Shocked

    _________________
    Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
    Všelicos
    Administrátor

    Založen: 15. 10. 2007
    Příspěvky: 677
    Bydliště: KTU.
    Odpovědět s citátem
    Wox: I tak... Shocked Laughing Laughing

    _________________
    Ben: "Jak jsi na to přišel??"
    Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
    (...)
    Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



    Založen: 17. 10. 2007
    Příspěvky: 563
    Bydliště: Brno
    Odpovědět s citátem
      2Všel: Asi se mi nějak nepovedlo, když povídku vyprávělo více lidí a nijak výrazně neodlišila, kdo a kdy, příště se polepším Embarassed Rolling Eyes Embarassed Embarassed Rolling Eyes
      Za tvé přesto kladné hodnocení moc děkuji. Smile
      A ta
      Všelísek napsal:
      měděnovláska
      jsi byla skutečně ty:)

      2Wox: Však počkej, až budeš mít děti ty, třeba tě tvoje dcera či syn překvapí něčím úplně jiným. A za to mražení se omlouvám Embarassed


    _________________
    nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
      "I am still, thank God, an atheist."
      (Luis Buñuel)
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
    Woxys
    Administrátor

    Založen: 14. 10. 2007
    Příspěvky: 1496
    Bydliště: ČR
    Odpovědět s citátem
    Předem Ti, potvůrko vysoká, děkuji za své obsazení Laughing neboj se, dvě děti (doufám, že ,,jen" dvě!!! Shocked Shocked Shocked Shocked) mě sice vyděsily, ale já se snažím hledět na úmysl a pochybuji, že bys chtěla něco horšího, než mě jemně ťafnout Laughing takže díky Very Happy ale stejně... ta holka žádnou sekretářku dělat nebudéééé!

    Jinak... no, pro Blanku je to docela dobrý kompromis, takovou práci bych rozhodně brala... A Tom musí být spokojený: dcera se patrně nedostane přímo do křížové palby a kdyby strčila nos do akce, jednalo by se patrně o policejní vyjednávání, kde vlastně profík zachraňuje životy a sám ten svůj až tak nenasazuje. Nechytej mě za slovo, je mi jasné, že úplně bezpečné to není Wink ale... taková práce by mě bavila...

    Karolina je fajn, že se Tomíškovi dovedla taky postavit a ne jen koukat, co provede, muhahhaha Very Happy a Nieček je chudák, musí mít ze šrotující dcery trauma Very Happy

    Rozhodně nezvyklé téma - a cokoliv, co vybočí z hlavního proudu, je podle mě plus Wink

    _________________
    Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail



    Založen: 17. 10. 2007
    Příspěvky: 563
    Bydliště: Brno
    Odpovědět s citátem
      Wox, teda, a já čekala další kritiku, nějak jsem tě podcenila, za (malé bezvýznamné - by jistě poznamenal náš matikář Wink ) plus ti strašně moc děkuju a vážím si ho! Very Happy

      Zatím máš jen dvě děti, ale možná jsem tě podcenila i v tomhle, a ty nepodceňuj "svou dceru", co ty víš, třeba z ní bude druhá neohrožená a dokonalá Andrea (ano, popichuju, Twisted Evil ale jen maličkato).
      No a Blanka se rozhodla studovat policejní psychologii (nijak se nebudu tajit tím, že tento obor je sympatický i mně), ale co ty víš, jak to nakonec dopadne, třeba si ještě Tom bude rvát vlasy na hlavě, protože jeho dcera se pokusí stát vyjednavačkou, to (musíš uznat) by bylo o něco zajímavější povolání.

      Jasně, že Karolina se Tomovi postavila, vždyť takový předpotopní názor by jen tak nezkousla:)

      Všem: jsem moc ráda, že Tomův názor jste nepovažovali za správný a moc děkuji, že jste na povídku mrkli!


    _________________
    nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
      "I am still, thank God, an atheist."
      (Luis Buñuel)
    Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
    Ach ty děti!
    Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
    Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
    Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
    Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
    Nemůžete hlasovat v tomto fóru
    Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
    Strana 1 z 1  

      
      
     odeslat nové téma  Odpovědět na téma