AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Letní příběh
Tess


Založen: 19. 10. 2007
Příspěvky: 35
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
LETNÍ PŘÍBĚH

Ozvalo se skřípění brzd , a nervy drásají zvuk mačkaného plechu., následovalo pavučinkové popraskání skla a do naprostého ticha se jako by omylem vtíral zvuk ucházející páry z chladiče.
Šokovaný řidič vozu jenž na okamžik ztratil vědomí opatrně zvedl hlavu opřenou o volant a zhluboka se nadýchl. Otevřel oči a víčka se nekontrolovatelně chvěla , svět se s ním točil. oběma rukama pevně stiskl hlavu a snažil se co nejrychleji analyzovat situaci.
Náhle jeho zrak padl na bezvládného spolujezdce , upoutaného v pásech a v nepřirozeném sklonu hlavy nejevil známky života.
,,Tome!“ vykřikl a v panickém strachu o přítele se mu třásly ruce i hlas.

V dlouhé nemocniční chodbě seděl vrchní policejní komisař Gerkhan na pohodlné lavici vedle přístroje na kávu s hlavou v dlaních a myšlenkami u svého přítele Toma Kranicha .
Zdánlivě banální dopravní nehoda na A4 mu otočila svět na ruby. Jen matně si vybavoval jak předjížděl kamion naplněný dřevem a náhle nic jen tma a strach .

Přicházela k němu žena středních let v černém kalhotovém kostýmu a havraní vlasy neposlušně vlály za ní. Klapot jejích bot, se mu zarýval do mozku jako by odměřoval čas.....
čas bytí a nebytí muže ležícím na operačním sále.
,,Šéfová…“ Turecký policista se postavil v náznaku podřízenosti před přicházející autoritou, ale ta jen mávla rukou a se stísněným hlasem ho požádala o kávu.
I když venku panovalo teplé červencové počasí objímala horký kelímek jako by se o něj chtěla ohřát. Jakoby do něj vkládala všechny své naděje ,svou víru .
,,Už něco víte Semíre?“
V momentě ,kdy se mladý muž nadýchával k odpovědi vyšel z operačního sálu lékař v zeleném operačním převleku s pečlivě schovanými vlasy pod bílou čepicí. Rázným krokem s rouškou volně visící na hrudi přicházel ke stojící dvojici .
Ráznost svého pohybu přenesl i do tónu hlasu.
,,Paní Engelhardtová, pane Gerkhane jsem, doktor Borovitz , pojďte prosím semnou do kanceláře.“ Lékař se otočil na podpatku gumových pantoflí a aníž by kontroloval zda-li se postavy šokované rázností jeho jednání vydali za ním , vrazil do dveří s nápisem Doctor Jochen Borovitz

Lékař jedním pohybem stáhl čepku z hlavy a osvobodil tak bujnou prošedivělou hřívu tmavých vlasů.
Rozhodně se neobtěžoval se slušností a to ani k dámě a nechal oba policisty stát hned u dveří.
Nečekal na dotaz a začal sám, suchým strohým tonem .
,,Fraktura klíční kosti, fraktury tří žeber na stejné straně a bohužel fraktura lebky s následným otřesem čelního laloku třetího stupně. Co bude následovat si jistě umíte sami domyslet.
Momentálně je pan Kranich v bezvědomí a kdy a jestli se vůbec probere je v božích rukách.“
Semír se svěšenou hlavou stál ve dveřích, cítil chlad i horko najednou a lékařův hlas vnímal jako by z dálky , jeho slova ho zraňovala. Bál se . Měl někdy strach ? opravdový strach? ...ano často se bál o sebe, o přátele. Věděl že je to naprosto normální , ba naopak ,kdyby strach nepociťoval , nejspíš by nebyl mezi policisty přijat .
Mělce dýchal a lehounce chvěl.

Taková hloupá nehoda …..kolik jich už spolu zažili….
,,Váši lidé, paní komisařko nemají v autech airbagy ?“ vyrušil jej rázný hlas doktora Borovitze.
,,No víte“ …….,,Tak mají nebo ne?“ hřímal doktor. ,,Ne vždy…..“ ,,Takže nemají?“
Anna jen stěží hledala vhodná slova.
,,Víte spotřeba aut je u dálniční policie poměrně vysoká, opravy a servis nadměrně zatěžují
náš už tak seškrtaný rozpočet….
,,Mlčte“ přerušil ji Borovitz . ,,Řeči o penězích mě nezajímají, víte že své muže ,kteří
každý den čelí enormnímu nebezpečí na naších silnicích,vystavujete smrti a hazardujete s jejich životy ,tak jako dnes s Tomem Kranichem?“
Tato slova se Annou projela jako blesk z čistého nebe a hluboce se jí dotkla . Její oči i zornice se bojovně z úžily .
,,Já rozhodně nikoho nevystavuji smrti…jen musím brát v potaz finance mému oddělení přidělené a…..!“ Komisařka rázně přešla k lékařovu stolu a drze se o něj oběma rukama opřela .Ostrým pohledem mu dala najevo svoji sílu osobnosti a nebojácnosti.

Další výpad Jochena Borovitze na sebe nedal dlouho čekat.
,,Kdyby ve voze pana Gerkhana airbag byl, neměl by náraz pro pana Kranicha tak zničující následky a pokud Vaši policisté ničí své služební vozy je vidět že na našich dálnicích jsou a nenechávají tu každodenní změť na pospas. Já pány od dálniční velmi dobře znám, často jsem je ošetřoval a také nejednou operoval. Pracují zřejmě dobře , protože kdykoli se objeví v televizi zprávy o nějaké dopravní nehodě v okolí Kolína a jsou u toho kamery , oni rozhodně nechybí. Tak jim proboha dopřejte bezpečnou službu a auta ve kterých neriskují…“

Anna Engelhardtová si náhle uvědomila že má doktor pravdu, uvědomila si že přistoupila na návrh vrchního policejního presidenta montovat do opravovaných vozů použité náhradní díly. Náhle jí tížil její díl vinny. Vystavila na misku vah bezpečnost svých mužů a ekonomický tlak od nadřízených.

,,Máte pravdu doktore Borovitzi , je na čase s tím něco udělat“ Smířlivý tón jejího hlasu smísený s pokorou odzbrojil rozhořčeného protivníka.

,,Můžeme ho na chvíli vidět?“ prolomil emocemi nabitou atmosféru zkoprnělý Semír.
Anna Engelhardtova si s Jochenem Borovitzem pevně hleděli do očí , stále si dávali najevo své sociální postavení . Doktor ač nerad, uhnul pohledem první , uvědomil si že zasahuje do věcí jež mu nepřísluší.
,,Ano jistě,ale…moc toho neuvidíte, je právě po operaci.“
Nemocniční chodba působila jako živá voda a policisté cítili úlevu , když do ni vstoupili. Annu však předešlý rozhovor zasáhl hlouběji než si byla ochotna připustit a slova viny od doktora Borovitze se jí hluboce vryly do srdce jako cejch hanby a nezodpovědnosti.



Tomova Bledá tvář ,se zvláštně napjatým výrazem , ústa přísně sevřená , ovázaná hlava a sádrou ovinutý hrudník takový pohled se naskytl oběma příchozím, Anna zachovávajíc dekorum decentně stála vedle lůžka s množstvím monitorů a hadiček. Vystavila jsem ho smrti ? , pomyslela si a opět ji bodla doktorova obviňující slova.
Turek poklekl z druhé strany lůžka a vzal do rukou chladnou Tomovu dlaň, tolik si přál předat mu tolik síly a energie kolik by jen potřeboval, jen aby alespoň otevřel oči.
,,Promiň brácho,“ šeptl, klečící muž. ,,Prosím drž se.“ Poslední větu téměř nevyslovil, stažené hrdlo mu nedovolovalo mluvit a zmatená mysl formulovat větu. Snad po sté si promítl celou nehodu, komplikované vyprošťování přítele ze zdeformovaného BMW i jak se sám rozklepal
nad bezvládným tělem.

Anna jemně zmáčkla Semírovo rameno a tiše se rozloučila . ,,Vemte si volno , jestli chcete“a neslyšně vyplula z pokoje.

Na služebně ji přivítalo mnoho párů zvědavých očí, v tu chvíli by byl slyšet i na zem padající špendlík.
Pohled na kolegy jí málem vehnal slzy do očí , Proboha , tyhle všechny přece neposílám na smrt. Odhrnula si rukou vlasy z obličeje a zrak soustředila do hnědých Herzbergrových očí.
,,Tom je v nemocnici s vážným poraněním hlavy, je v bezvědomí a…“ polkla slzy ,,lékaři doufají že se brzy probere .“
Vklouzla do své kanceláře a byla vděčná za její exil. Černé kožené křeslo lehce zaskřípalo pod její váhou a ženina pravá ruka automaticky otevřela spodní šuplík pracovního stolu, kde ukrývala před světem a sama sebou krabičku zlatých Marlborek.
Jednu z cigaret si zapálila a dlouze potáhla , pak ještě jednou ,než si uvědomila co udělala .
Nekouřila již několik dlouhých měsíců, ale v krizových situacích jí nikotinová tyčinka chyběla .Típla jí a hlučně zásuvku přibouchla.

Její pohled ještě jednou zabloudil přes celou služebnu do prosklené kanceláře , kde obvykle probíhaly diskuze a spory vrchních komisařů, teď byla prázdná a Anna to tak rozhodně nechtěla nechat.
Zapnula svůj notebook , byla odhodlána zvrátit to z čehož byla obviňována doktorem Borovitzem.

Pracovní týden plynul pomalu, Semír každodenně sedal do nového BMW a brouzdal po dálnici, hlídaje hříšníky s těžkou nohou na plynu .
Prázdninový provoz na všech hlavních tazích směrem na jih byl kritický ve všech evropských zemích. Turisté jedoucí na jih, a naopak ti jež se vracejí dělali vrásky dálničním policistům každý rok.
Bylo chvíli po poledni ,když kolem jeho vozu prosvištěl modrý sportovní vůz s rychlostí hodně přes 180 kilometrů v hodině.
Malý Turek cosi zamumlal na jeho adresu a také ,že by už bylo záhodno mít i na německých dálnicích maximální povolenou rychlost. Zapnul modrý maják a sešlápl plyn k podlaze. Ručička tachometru rychle šplhala vzhůru a Semirovi se náhle zatajil dech , zježili se mu chloupky na rukách a cítil jak mu stéká po skráních studený pot. Opět ho pohltil démon strachu, strachu z rychlosti , z toho že nezvládne včas zastavit, z pohledu do bledé Tomovy tváře. Vrátil se zpět do pravého pruhu. Právě v čas, projelo kolem něj známé bílo zelené Porsche .

Takový pocit ve voze ještě nezažil, lekl se ho . Miloval rychlou jízdu , miloval adrenalin tak jako jeho parťák a když byl na dálnici klidný týden , vyplavoval ho s Tomem jiným způsobem .
Oba navštěvovali okruh pro motokáry za Kolínem , a trávili tam mnoho společných chvil .

Klidně se vrátil na služebnu nevšímajíc si posměšné Bonráthovy poznámky o splašeném šneku. Bezcílně se prohrábl štosem papírů a proklel slunce jež ho už řadu dní nesmlouvavě masírovalo a jež si mohlo připrat svůj díl viny na jeho nehodě.
Náhle mu bylo v prázdné kanceláři těsno, sebral z Tomova stolu CD a vydal se do nemocnice.

Seděl u jeho lůžka, tak jako každý den od té nehody a držel jej za ruku. Pacientova tvář svůj výraz nezměnila , poslušně pípající přístroje spolu s životodárnou tekutinou jež mu skapávala do žil hlídali jeho životní funkce.
Semír necítil vinu za nehodu jež se jim stala ,jen proklínal náhodu tu zlou děvku co to způsobila. Špatný den, špatný čas.
Při odchodu vtiskl dozorující sestře do ruky přinesené CD .
,,Prosím Vás jestli je to možné, pouštějte mu tuhle muziku je to jeho oblíbená , určitě ho to probere k životu.“ Sestra otevřela tenký plastikový obal.
Glenn Müller a Sting ?, proboha jak tihle dva jdou do hromady?“
,,Nejdou, Glenna si Tom pouští večer , když chce klid pohodu a červené víno, toho
druhého chlapíka když potřebuje myslet .“
Sestra přikývla a slíbila že se pokusí sehnat přehrávač.

Seděl ve svém voze na nemocničním parkovišti a chvíli přemýšlel, když vytáhl mobil a vymačkal známé číslo.
,,Mami?“
Je zajímavé jak se v kritických situacích našeho života obracíme zpět k našim stvořitelům, ať je nám 25 a máme pocit že si dovedeme svůj život řídit sami , nebo 5O, chceme slova útěchy slyšet právě od nich .
,,Synku, tak o mém zdraví a sousedech jsme již poklábosili , tak teď mi prosím řekni co tě trápí“.
Proboha proč jsou tak laskavé. Proč všechny matky vyrábí tu svoji laskavost na zakázku , zahrnují jí své děti od narození až po jejich skon a nikdy si nepřipustí jejich chyby .
Pomyslel si.
,,Měli jsme s Tomem nehodu mami, on je v nemocnici a není na tom dobře.“
Semirova matka Toma velmi dobře znala , v tom se projevovali náboženské a etnické rozdíly obou přátel. Zatím co Semír představil Toma své rodině velmi brzy po tom co se stali partnery
a byl v rodině vždy milé vítán ,Turek o Tomově rodině nevěděl téměř nic.

,,Pokud mu nemůžeš jinak pomoci , Semire ,a to asi nemůžeš , stůj při něm kdykoli to bude možné . Dodávej mu vlastní sílu a sám se v naději koupej a také s ní uléhej .“
,,Díky mami“ položil telefon . Byl trochu rozpačitý z jejích slov , ale pochopil velmi dobře.
Než nastartoval věnoval ještě pohled oknu v prvním patře.

Bylo nádherné slunné ráno, Anna seděla v zahradě svého domu a pozorovala poletující hmyz. Tanec včel jež osedlali rudé květy růží , honění ptáků ve větvích mohutného javoru i hru světla a stínů která ze stromu udělala krásný zdroj života všelijaké havěti. Slunce prosvítající mohutnými větvemi jí nikdy nepřestalo brát dech. Milovala taková rána , dnes tu seděla s velikým modrým hrnkem plným voňavé kávy . Zadívala se něj , v modré glazuře byla vyryta jednoduchá jakoby dětská kresba policejního auta s výrazným majákem na střeše, vedle něhož stály dvě postavy. Menší s klasickými ježatými vlasy a výstražným terčem v pravé ruce a vedle něj vyšší s uhlazenými vlasy a velkou píšťalkou v ústech.
Dárek od kolegů .
Ač si to nesměla nikdy připustit, tihle dva u ní vždy bodovali a pokud to šlo nenápadně jim před ostatními kolegy stranila.

Dnes ráno do kanceláře nespěchala , celou noc pracovala u svého počítače a výsledek ležel v zelených deskách na stolku vedle ní .
Stačilo jen přežehlit zelenou policejní uniformu ,kterou nosila jen výjimečně a vyrazit na schůzku s policejním presidentem, a byla odhodlána jít třeba za Angelou Merkleovou , jen aby dosáhla svého.

Všude byla tma, nad dveřmi svítilo modré orientační světlo a jakoby v dáli hrál orchestr Glenna Müllera , otevřel oči a jako by cítil deficit vzduchu ,zhluboka se nadýchl. Pocítil bolest na pravé straně hrudníku a přístroje za lůžkem se divoce rozpípaly.
Po chvilce vstoupil lékař a v těsném závěsu ze ním dvě zdravotní sestry .

,,Vítám Vás zpátky pane Kranichu, už jsem si dělal obavy .
Jsem doktor Borovitz .“
,,Tom Kranich“ představil se ležící muž
,,No výborně , pochválil jej doktor. Zatím co pacientovi měřil krevní tlak a zkoumal jeho zorničky, sestřičky zápasili s několika hadičkami a nastavovali na monitorech nová data.
,,Pane Kranichu je sice noc , ale já jsem od jak živa velmi netrpělivý chlap, takže Vám teď provedu pár testů a nějaké vyšetření . Souhlasíte?, nebo to raději necháme na zítra?“
Mladý muž se pokusil vzepřít na zdravé ruce , ale sestřička ho jemně zatlačila zpět.
,,Mám pocit pane doktore, že jsem se naspal dost“
Tom si v noci v doprovodu doktora Borovitze prodělal CT mozku i rentgen , naměřili mu EKG a kvůli řadě dalších testů byli zbuzeni i lékaři jiných oddělení , ne všichni to přijímali s nadšením.
,,Jsem moc rád pane Kranichu že Vás nepotkala amnesie , dokonce jsem byl přesvědčený že se s ní budeme muset nějak poprat, ale je vidět že váš software je v dobrém a zdravém hardwaru ,zalaškoval lékař. No a ještě větší radost mám ,že nebudu muset každý večer vyhánět pana Gerkhana od vašeho lůžka. Hned ráno mu zavolám.
,,Ne doktore , jestli je to možné, zavolám mu sám“ požádal policista a tvář se mu po dlouhých dnech lehce rozzářila.

Ač si přál do rána již neusnout přeci jen ho zmohla únava . Probudila jej sestra která mu měnila prádlo a přinesla snídani v podobě prapodivné ,hezky vonící kaše.
,,Dobré ráno pane Kranichu , dáme si dnes Glenna nebo Stinga?“
Tom nechápal co mu tím chtěla říci, když si uvědomil nevtíravou hudbu linoucí se z přehrávače.
,,Dnes Stinga sestři, potřebuju…..“
,,Já vím“ přerušila ho ,,..myslet.“
Modrooký policista se od srdce rozesmál, i když poraněná žebra mu v tom okamžiku dala najevo svůj stav. ,,Semír,!“vydechl.
,,Máte opravdového přítele pane Kranichu, važte si toho, mnozí nemají takové štěstí jako vy.“
,,Já vím sestři, myslíte že byste mi mohla přinést nějaký telefon , pokud možno mobil.“

Turek seděl v pohodlné sedací soupravě Kranichova bytu, poslechl si nějaké vzkazy z jeho záznamníku, vyřídil dluh u pekaře a vyzvedl jeho sportovní oblek z čistírny. Poslechl si nic neříkající vzkaz od nějaké Leny. Povolal opraváře na nefunkční televizi a vyházel zkažené jídlo z lednice.
Zdráhal se zapnout počítač, a jakmile se z jeho obrazovky rozzářil jeho a Tomův obličej s velkou štikou na udici, opět ho bodlo u srdce . Raději ho opět vypnul , když se náhle rozdrnčel jeho mobil.

,,Tome!“ Vykřikl a vyběhl z bytu ven .
Z auta se o radostnou novinu chtěl podělit i s Annou Engelhardtovou , ale ta měla svůj mobil vypnutý už od včerejší schůzky .Jednání na presidiu se nejspíš protáhne.

Městem projel Turecký policista jako střela i když k tomu neoprávněně používal modrý maják, kdyby ho viděla šéfová, určitě by se to neobešlo bez tradičního pokárání.
Proběhl nemocniční chodbou a vysloužil si tím nelibost zdravotního personálu. Do pokoje vešel bez zaklepání a sestra která zrovna Toma ošetřovala, ho nemilosrdně vykázala ven.
Při odchodu si neodpustila ostrou poznámku na jeho adresu .
Konečně stanul vedle přítelovy postele a radostně objal zdravou dlaň, dnes se mu dostalo reakce , byl šťastný.
,,Jak je brácho“ ptal se a mrsknul sáčkem pomerančů o stolek
,,No takhle blbě mi bylo naposled po oslavě tvých narozenin , ale budu se snažit aby to bylo lepší. Kranichův obličej náhle změnil výraz. ,,Semíre můžeš mi říct co se vlastně stalo?“
,,Hm“ znejistěl Turek ,,ale,až někdy později“ do dveří právě vcházela žena v zelené policejní uniformě.
Velmi srdečně se přivítala s pacientem a jedním okem mrkla na Semíra.
,,Jednání dopadlo dobře, argumenty zabraly.
,,Jaké jednání ?, jaké argumenty ?“ ptal se zmatený Tom

,,No… šéfová tím chtěla říci že ode dneška můžeš sešrotovat tolik aut , kolik je ti libo a už nikdy tě neposadí do deset let starýho Passáta“. Dodal na vysvětlenou malý policista.
Anna jen kývla hlavou a nehodlala dál nic rozvádět.


Na služebnu se vraceli spolu. Anna v uctivém předstihu před svým podřízeným , tak aby mohla všem oznámit tu radostnou novinu a Semír opatrně šlapávající pedál plynu . Vzadu na zátylku ho ještě hlodala nedůvěra v sama sebe a hlavou mu proběhly pochyby.
Tak dnes jsme to přežili.. dnes ano, ale jak dlouho…jak dlouho nás bude chránit náš anděl strážný, jak dlouho……..


K O N E C

,
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Re: Letní příběh
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Tess, Tess! Tato povídka je tak příjemná! Přiznám se, že napoprvé jsem ji prolétla očima, zda se tam někde nevyskytují strašlivá slova jako ,,manželka" a ,,andrea", abych si nezkazila náladu. Když jsem zjistila, že se tam nic takového nehrozí, byla jsem velmi potěšena a pustila se do čtení pořádně - byla jsem velmi potěšena! Wink

Dobrý nápad bylo opakování prvku, který jsem Ti chválila už minule - skok rovnou do děje Smile nebyly žádné podrobnosti nehody, prostě se začalo jejími následky, což mě velmi zaujalo.

Semirovy pocity byly uvěřitelné, vážně mi ho bylo líto - a zároveň jsi ho vylíčila právě tak, jak ho vidím. Jako opravdového přítele, neschopného se od kolegy, co je mu málem bratrem, odpoutat Embarassed nádhera, člověka to pohladilo....

Skvělou volbou byl i podpříběh Anny - její pocit viny a dost možná i vina skutečná... sama si ovšem myslím, že by Engie nikdy nedopustila, aby její kluci jezdili bez patřičných bezpečnostních prvků.... Wink super bylo, jak se za ně zasadila a nakonec bitvu vyhrála! A těší mě, jak Anna právě naší dvojici nadržuje Very Happy

Ha ha ha, hrneček s dvojkou pobavil XD krásný detail!

V této povídce mi bylo paradoxně nejméně líto Toma, trpěli lidé vedle něj... ale samozřejmě jsem nesmírně ráda za šťastný konec a za doširoka otevřená Kranichova očka. Mám toho klučinu německého moc ráda!

Skvělé dílo, Tess, jsem ráda, že Tě opět klovla paní inspirace!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Tess


Založen: 19. 10. 2007
Příspěvky: 35
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Díky Woxys,
K téhle povídce jsem nechtěla psát jakýkoli coment. Napsat dopředu co mě vedlo k jejímu napsání. Tebe například zaujalo vnitřní Semirovo rozpoložení, správně jsi pochopila že tu tak úplně nejde o Toma Kranicha. Budu ráda ,když mi ji čtenáři okometují. Ráda bych totiž věděla jestli to co jsem povídkou chtěla říci jsem dala srozumitelně najevo. Rolling Eyes

Já myslím že ty po mé SZ jiste poznáš oč jde Idea

K tvé poznámce že by Anna nenechala své pořízené jezdit bez bezpečnostních prvků: Viděla jsi snad že by kdy někomu bouchl airbag? Já vím to by toho kamera moc neviděla a ani diváci by neskákali nadšením mno.....mají je?.....nemají je ...?
ćert ví .
Ahoj Tess
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Možná jde spíše jen o to, že airbagy budou možná (nerozumím tomu) poměrně nebezpečný špás, takže by nechtěli riskovat zdraví kaskadérů. Možná nejde věrohodně napodobit funkci airbagu, tak to raději nedělají vůbec. Nu a samozřejmě nebudou používat ten pravý - ten sám dokáže zmrzačit. Známý mých rodičů jen popojížděl po parkovišti, když do něj drcnulo auto - airbag na to bohužel zareagoval, vystřelil... a toho chlapíka zabil.

Což nic nemění na tom, že povídka se dobře četla a byla zajímavá... šlo v ní o křehkost života, jeho lehkou ztrátu a pocity těch, co zůstali tady a pro těch pár vteřin mají zcela jiné myšlenky? Tak jsem to vzala já... Embarassed
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Doufala jsem v obyčejného řidiče možná s žádným (tedy žádným postiženým) spolujezdcem, a ty začneš takhle zostra...a hnedle to odnese Tomík Crying or Very sad

    Hmm, jasně, to je super nápad, ona má strach a je tak už dost zdeptaná a on ji ještě sjede za administrativu, kterou by sama nejraději změnila...to je načasování...

    ,,Nejdou, Glenna si Tom pouští večer , když chce klid pohodu a červené víno, toho
    druhého chlapíka když potřebuje myslet .“

    tohle bylo pěkné...

    Tom se probral!!

    ,,Pane Kranichu je sice noc , ale já jsem od jak živa velmi netrpělivý chlap, takže Vám teď provedu pár testů a nějaké vyšetření . Souhlasíte?

    Tak teď je mi taaaak sympatickýSmile

    Modrooký policista se od srdce rozesmál, i když poraněná žebra mu v tom okamžiku dala najevo svůj stav. ,,Semír,!“vydechl.

    Smile...Smile...Very Happy...Laughing

    No nemohu jinak, tohle je nádherné dílko! Pohádka...
    Dobrou noc, Tess,


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 211
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
já tedy musím, říct, že to byl opravdu pěkný příběh Very Happy

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Letní příběh
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma