Oznámkujte prosím mojí povídku jako ve škole: |
1 :-D |
|
100% |
[ 3 ] |
2 :-)) |
|
0% |
[ 0 ] |
3 :-/ |
|
0% |
[ 0 ] |
4 :-( |
|
0% |
[ 0 ] |
5 :-(( |
|
0% |
[ 0 ] |
|
Celkem hlasů : 3 |
|
| Chris Ritter | |
ChrisRi
Založen: 22. 06. 2008 |
Příspěvky: 20 |
|
|
|
Zaslal: 22.6.2008 15:15 |
|
|
|
|
Ahoj!
Protože se mi zdálo, že tu nejsou žádné povídky o Chrisovi, rozhodla jsem se to změnit. Tohle je moje první povídka, nikdy jsem se psaním nijak nezabývala, tak podle toho očekávejte kvalitu Rozhodně to není nic extra
Nějak jsem nemohla přijít na název, tak se moje povídka poněkud sentimentálně jmenuje Chris Ritter
Chris Ritter
Neohlížel se a šílenou rychlostí se hnal stále dopředu. Bylo mu jedno, že ztratil klíče od bytu a mobil přejel při bláznivé honičce, která skončila bouračkou. Hlavně že má pistoli. Jediný nástroj, který mu umožňoval pomstít svojí rodinu. Svojí rodinu…
„Táto…Tati!“ „Chrisi!“ Směsice zvuků a hlasů se mu slila dohromady a chvíli nebyl schopen vnímat. „Chrisi, budeš vyspávat až do večera? Myslela jsem, že máme jet k tetě. Co jsi včera dělal?“ Dobrá otázka…Co se vlastně včera stalo? Nemohl si vzpomenout, bolest hlavy byla nesnesitelná...
Vzpomněl si. Oslava jeho odchodu k dálniční policii, kamarádi z práce a tak…byla to moc pěkná oslava, povedla se. Ale proč v tom případě leží v posteli, před očima mu tančí hvězdičky a na hlavě má ošklivou tržnou ránu? Ne… Na tohle si opravdu nevzpomene. Možná je to tak lepší…
„Chrisi! Včera jsi přišel v pět hodin ráno! Pěšky! Vypadal jsi strašně! Byl jsi špinavý, otrhaný a na hlavě jsi měl obrovskou krvácející ránu! CO JSI DĚLAL?!?“
Mezi barevnými skvrnami pomalu rozeznával rozmazaný obličej své manželky, jejíž oči i ústa se přísně mračily.
„Já…Já nevím…Byl jsem na té oslavě, tak jsem se asi trochu opil a… a třeba jsem při cestě domů zakopnul a spadnul…“
Tak by to opravdu mohlo být. Ale proč tu teda tolik věcí nehraje? Kde má auto? Co se… To snad ne…Vyděšeně vytřeštil oči. Zatřásl hlavou, avšak událost, na kterou si právě vzpomněl, už z hlavy nedostal. Proč jeden okamžik, chvilková nepozornost, dovede navždy zničit celý život?
Ne, rozhodně se nechystal své manželce prozradit, že včera řídil opilý. Znovu a znovu se mu před očima přehrával stejný film. Spíš katastrofa. Nové auto, dárek od kamaráda, svištělo po hladké silnici a Chris si užíval tu nádhernou jízdu. Že předtím vypil hodně alkoholu? No a co? V zatáčce přidal plyn. Přece se nemůže nic stát…Poslední, co zahlédl, byly mohutné sloupy mostu, proti kterým auto svištělo rychlostí kulky vystřelené z pistole. A pak…
Chris dobře věděl, že by ho k dálniční policii nevzali, kdyby věděli…. Kdyby věděli co? Jako by se to chystal někomu říct…
„Jistě, Sáro, k tetě pojedeme. Co bys tomu říkala tak za dvě hodiny?“, usmál se Chris.
„No konečně ses rozhodl, že budeš vstávat. Alice, kolikrát jsem ti říkala, že nesmíš používat tátův kabát jako pelíšek pro pejska? Jemu se na tý černý hrůze určitě nespí dobře!“
„Cože?“, vyhrkl Chris, „to jsem si chtěl dneska vzít!“
Shlédl dolů k nevinně se tvářícímu zlatému retrívrovi, který se válel po jeho novém vyžehleném kabátě. Pes se právě provokativně zakousl do cípu kabátu a roztrhl ho. Chris tiše zaklel.
Nasedli do auta a vydali se na cestu. Kdo by tehdy tušil, že za chvíli se odehraje děsivá scéna, která navždy změní Chrisův život? Jel po dálnici, v rádiu právě hrála nějaká nesnesitelná písnička, Alice si vzadu zpívala a jeho manželka něco vysvětlovala. Bože, kolikrát si přál být naprosto sám, mít chvilku klidu, bez rodiny a dětí!
„Chrisi, posloucháš mě vůbec?“ Už je to tu zase…
„Jasně že jo…“ zavrčel.
„Chtěla bych si s tebou promluvit.“
„Tady, před Alicí?“
Kolikrát už tohle Sáře řekl. A vždycky se to povedlo.
„Vyhýbáš se tomu už měsíce, víš, že to už mezi námi není, jak to bývalo!“ zaječela hystericky Sára.
„Ale vždyť to je pořád stejné, nic se nezměnilo! Já tě miluju stejně jako dřív!“
„Jsi pořád pryč, domů ti chodí výhružné dopisy, v noci na náš dům někdo střílí, to se dřív nestávalo! Alice je z toho celá pryč! Nemůžeš nás takhle trápit! Chtěla bych, aby se to změnilo!“
„Sáro, já…“
Nedořekl. Ozvalo se několik výstřelů, které prorazily sklo a s neomylnou přesností zasáhly Sáru…A Alici…
Zavřel oči a snažil se nevnímat slzy, které mu stékaly po tváři. Teď nesmí zklamat. Chris se jak smyslů zbavený hnal za mužem, který ho před lety připravil o všechno. Kamenitá cesta trochu zpomalila jeho šílené tempo. Viděl, že člověk před ním upadl. Rozběhl se ještě rychleji a sám se divil, kde na to bere sílu. Najednou ho zradily plíce. Musel se zastavit. Svíjel se v silném záchvatu kašle a popadal dech. Když konečně vzhlédl, vrah jeho štěstí byl pryč…
Zoufale se sesunul do štěrku..Nezvládl to. Zklamal. V hlavě se mu ozval hlas jeho kamaráda: „Chrisi, přestaň už s tím kouřením. Na co těm poldům budeš? Ani zdrhajícího vraha nedoženeš!“ Měl pravdu…
Věděl, že nikdy nebyl dokonalý policista. Také věděl, že není týmový hráč. S mírnými výčitkami svědomí si vzpomněl na Semira. Tenhle případ měli dělat spolu. A teď Semir sedí doma s falešnou představou, že Chris jel na výlet s šéfovou. S šéfovou! Chris se zasmál. Nechápal, jak ho mohlo něco takového napadnout, a nechápal, jak tomu mohl Semir uvěřit.
Nebo tomu možná nevěří…
Proti své vůli zjišťoval, že zrovna teď by Semira vidět chtěl. Určitě by mu pomohl… Tuhle myšlenku však rychle zaplašil. Co by mu řekl? Že honí chlápka, který mu před lety zavraždil rodinu? Na tom není nic špatného, ale… Copak on, Chris, se bude někomu svěřovat? Ne. To nikdy…
Sváděl bolestivý vnitřní boj, kde ale vyhrávala spíš jeho pýcha, hrdost a ješitnost. „Kašlu na Semira.“, řekl si sám pro sebe pod tíhou další jeho vzpomínky.
„Chrisi, kamaráde, co se stalo? Starostlivý hlas jeho přítele se rozléhal prázdnou a neútulnou místností, které Chris říkal ložnice.
„Co…co by se mělo stát? Všechno je v pohodě.“, zavrčel nerudně a dál se věnoval zírání na otřesný vypelichaný koberec.
„Jasně, před týdnem ti zabili manželku a všechno je v pohodě. Já ti pomůžu, Chrisi, stačí říct!“
Stačí říct… Chvíli zvažoval všechna pro a proti a pak se rozhodl.
„Alexi, mohl bys pro mě něco udělat?“ Bystré oči jeho vysokého kamaráda, které do té doby až podezřele podrobně zkoumaly Chrisovu temnou ložnici, ožily a vzhlédly.
„Ano?“
„Poslouchej. Šlo by o tu vraždu…“
Když od něj večer jeho přítel odcházel, cítil se Chris tak spokojený jako nikdy jindy. Netušil, že si právě zařídil další tragickou událost ve svém životě…
Den poté, co mu prozradil své nejtajnější plány, v Chrisově ložnici vybuchla časovaná bomba. V hlavě se mu vynořily vzpomínky na včerejší rozhovor s přítelem.
„Koukáš se často pod postel?“
„Ne. Proč, prosím tě?“
„Jen tak…Ty máš okna tak blízko země? To se ale dají lehce rozbít, ne?“
„Rozbít? Proč? Jsou tak nekvalitní, že se dají otevřít i zvenku.“
„To ti sem ale může kdokoliv vlézt!“
„Nikomu jsem to zatím neříkal…“
A pak zazvonění zvonku… Chris šel otevřít. Chlápka, který zazvonil, už někde viděl…Ale kde? Zjistil, že paměť už mu asi neslouží jako před smrtí své manželky a dcery a chvíli tam stál a přemýšlel. Ten člověk mu pak začal vykládat něco absolutně zbytečného, nějakou hloupou reklamu. Nebo byl snad z Hnutí za dobrou snídani? Nějakou dobu se ho snažil poslouchat a vnímat, ale pak mu přibouchl dveře před nosem. Vrátil se zpátky do ložnice.
Jeho přítel se právě zvedal z podlahy u postele.
„Co děláš?“ zeptal se podezřívavě a podrážděně Chris.
„Nic.“
Jak se mohl spokojit s takovouhle odpovědí? Ten večer jezdil po kraji, pak si zastavil na nějaké cestě a usnul. Když přijel ráno domů, uviděl jen jakousi nevzhlednou ožehlou hromadu, která zbyla z jeho domu. Jeho dům se po výbuchu sesypal jako domeček z karet.
Sousedé naprosto jasně popsali osobu, která tu noc lezla do Chrisova bytu oknem – vysoký, blonďatý muž s výraznou jizvou na tváři. Nechtěl tomu věřit a proklínal svého přítele za to, že se nevzal ani masku… Neúprosně na něj doléhala skutečnost, že ví, kdo ho chtěl zabít, ale neudělal nic. Vůbec nic… Nikdy ho nehledal a bylo to zvláštní, ale nechtěl vědět, proč to jeho přítel udělal. Domníval se, že to souvisí s vraždou jeho rodiny a plány, které prozradil…
Zhodnotil situaci a přemýšlel, jak dál. Vrah mu utekl, byl na osamělé polní cestě, neměl auto ani mobil. S zmučeným vzdechem a tváří zkřivenou bolestí vstal. Až teď si uvědomil, jak je rozlámaný a unavený z té šílené honičky. Rozhodl se, že se asi bude muset vrátit domů pěšky a klopýtavě se vydal na dlouhou cestu domů.
Uf, tak jsem přidala pokračování... Doufám, že vás s těmi Chrisovými vzpomínkami nenudím.
|
|
|
| Re: Chris Ritter | |
|
| | |
Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 22.6.2008 19:03 |
|
|
|
|
Páni, páni! Skvěle napsané, bravurní! Chrise mám ráda, jsem šťastna, že jsi prolomila pomyslné ledy a zaryla svou povídkou spáry do míst, kde to nejvíce bolí.
Zoufale se sesunul do štěrku..Nezvládl to. Zklamal. V hlavě se mu ozval hlas jeho kamaráda: „Chrisi, přestaň už s tím kouřením. Na co těm poldům budeš? Ani zdrhajícího vraha nedoženeš!“ Měl pravdu…
Tahle část na mne zapůsobila nejvíce, je famózní! Přesně to jsem si totiž říkala, když jsem byla na policejní akademii a viděla jsem zájemce o studium: každý druhý kouřil, ba přímo bafal kouř do ovzduší. Co to bude jednou za poldy? Vr.
Prostě skvělé, těším se na pokračování!
|
_________________ Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
|
|
| | |
ReeR
Založen: 14. 12. 2007 |
Příspěvky: 112 |
Bydliště: Most |
|
|
Zaslal: 23.6.2008 0:58 |
|
|
|
|
Tak onen nezajímavý název mě velmi zaujal
Ani já nejsem velkým přízznivcem Chrise, nicméně dílko se mi líbilo. A to asi hlavně proto, že Chris není žádný klaďas, docela pěkně jsi ho vystihla takhle si ho dokážu i pedstavit
Zoufale se sesunul do štěrku..Nezvládl to. Zklamal. V hlavě se mu ozval hlas jeho kamaráda: „Chrisi, přestaň už s tím kouřením. Na co těm poldům budeš? Ani zdrhajícího vraha nedoženeš!“ Měl pravdu…
Věděl, že nikdy nebyl dokonalý policista. Také věděl, že není týmový hráč. S mírnými výčitkami svědomí si vzpomněl na Semira. Tenhle případ měli dělat spolu. A teď Semir sedí doma s falešnou představou, že Chris jel na výlet s šéfovou. S šéfovou! Chris se zasmál. Nechápal, jak ho mohlo něco takového napadnout, a nechápal, jak tomu mohl Semir uvěřit. |
celý ten odstavec se mi moc líbil
hmm, jsem zvědavá na pokráčko
pa
|
_________________ The truth is out there
|
| RE: | |
| RE: | |
|
| | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 25.6.2008 8:35 |
|
|
|
|
Fíha, co bude dál? Co bude dál? Karoliňák sedí s nosem přilepeným na monitoru a číhá na pokráčko.
Vítej mezi námi.
Wow, tleskám! Je to báječně napsané, líbí se mi to, vtáhlo mě to do děje tak, že se těším na další díly, které, doufám, brzo přibudou. Já vím, jsem náročná.
Chrise moc v oblibě nemám, ale je zajímavé se dozvídat něco z jeho minulosti!
A vzpomínky? Vůbec mě neotravují, spíše naopak, spestřují děj. Já osobně miluji flashbacky. :oosp: Aspoň mě nutí uvažovat a nejen číst, protože musím odhalovat, co se to v minulosti stalo a co se děje teď.
Ještě jednou, bravo, *tlesk tlesk tlesk*
Těším se!
|
|
| RE: ChrisRi | |
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|