AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se vám povídka líbí? (Jako ve škole)
1
100%
 100%  [ 5 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 5

Nešťastný polibek, co změní život...
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Moje povídka č.3


Tato povídka se odehrává 6 měsíců po Pomstě. Opět se zde setkáme s Alexem, sestrou Franka – Tinou, a jejich malou Natalii.
Naše rodinka si pořídila restauraci, kde Tina pracuje jako servírka, i když je na mateřské dovolené, protože její přítel si přivydělává ostrahou ve skladu, aby mohli co nejrychleji splatit půjčku pro zřízení restaurace.
Pohodu jak u nich, tak na oddělení dálniční policie, ale naruší událost, kterou bude třeba okamžitě řešit…
P.S. Nedivte se, že se název povídky v ději odrazí až později... Embarassed


NEŠŤASTNÝ POLIBEK, CO ZMĚNÍ ŽIVOT…


Po delší době se konečně udělalo hezky, a tak bylo na silnicích plno, protože všichni řidiči odjížděli radostně na víkend.
Na 156.kilometru dálnice A4 ale moc veselo nebylo.
„Sakra, proč tady musíme takhle stát, jak dva panáci?!“ ulevil si Frank stojící v odstavném pruhu s policejním terčem v ruce, zatímco jeho kolegyně právě dokontrolovala jedno vozidlo a vydala se směrem ke svému parťákovi.
„Franku, nechceš se alespoň trochu pokusit o nějaký úsměv? Podívej, vždyť je tak hezky – sluníčko svítí, ptáčci zpívají…“
Komisař se jen ušklíbl: „Jo, a proto mě štve, že se tady peču na slunci, mávám plácačkou jako dement a ještě musím zastavovat nějaký plečky těsně před rozpadem…!“
„Jeden den to snad už vydržíš… Celej tejden ti to docela šlo, tak snad poslední den už překousneš, ne?…… Zítra už se přece vrátí Dieter a Hotte…“ snažila se ho utěšit blondýnka.
„No jo…Jenže já většinou v pátek odpoledne už relaxuju… To si Bonrath s Hertzbergerem nemohli vybrat lepší dobu na dovolenou…?“
„No, většina lidí si bere dovolenou, když je hezky a ne, když je 20 pod nulou… A navíc – ty taky přece jezdíš na týden, ne…?“
„Jo, ale pravda zase je, že dovolenou už jsem neměl ani nepamatuju…“ nedal se Frank, ale Susanna už obrátila řeč:
„Hm…chceš vidět, jak se ukázkově kontroluje vozidlo v pátek odpoledne…?“ řekla lišácky a vzala mu terč z ruky.
Mávla na stříbrného Renaulta Velsatis a ten poslušně zastavil. Pohledný řidič v saku stáhl okýnko a zazubil se na komisařku:
„Co to bude…?“
„Dobrý den… Byl byste tak laskav a ukázal mi vaše doklady od vozu?“ usmála se Susanna a sledovala Franka, co na to říká.
Ten zatím jen stál a pozoroval, co se z toho „vyklube“.
Řidič zalovil v palubní desce a podal požadované věci blondýnce:
„Tady…“ povytáhl obočí a zamrkal na ni.
„Děkuji…“ usmála se blondýnka a vrátila muži doklady. „Mohl byste mi ještě, prosím, ukázat lékárničku a výstražný trojúhelník?“
„Ale jistě, beze všeho…“ řekl řidič, vystoupil z auta a ani na vteřinu nespustil ze Susanny oči. Její kolega jen valil oči, nevěřícně pozoroval celou situaci a bylo na něm vidět, že žárlí.
Řidič Renaultu měl vše v pořádku, a tak neměla komisařka von Landitzová žádný důvod ho tam dál držet:
„Děkuji, to je vše, můžete jet…“ nahodila úsměv a stále pokukovala po Frankovi.
„Dobře.“ zubil se muž. „To je ale škoda…vaše společnost je velmi příjemná…Takhle milou policistku už těžko někde potkám…“ koketoval s ní.
„Eh…to mě těší, ale – promiňte, mám další práci…“ začervenala se rozpačitě komisařka.
„Jistě…Chápu.“ odpověděl řidič a nasedl. „Nashledanou…“
„Nashle…“ řekla blondýnka a podívala se na svého kolegu.
„No, už jen chybělo, abys mu ještě zamávala na rozloučenou…“ rýpl si Frank.
„Vidíš, takhle se má zacházet se spoluobčany – řidiči…“ poučila ho s úsměvem Susanna.
„Hm, taky bych s nima takhle zacházel, kdyby přijela nějaká pěkná řidička…“
Suss zakroutila hlavou a ušklíbla se. Vtom se ze služebního stříbrného mercedesu ozvala vysílačka:
„Centrála všem vozům – na 160.kilometru dálnice A4 ve směru Köln bylo spatřeno vozidlo hlášené jako ukradené. Je to zelený Opel, poznávací značka Kolín – údajně v něm sedí dva nezletilí.“
„To je kousek odtud…“ křikla Susanna a její kolega se hned vrhl k vysílačce:
„Cobra 12, přebíráme to…“ dořekl, oběhl auto a chtěl si sednout za volant, ale místo už bylo obsazeno. Poté, co hnědovlasý komisař spatřil usmívající se kukuč své partnerky, zjistil, že má poslední možnost nastoupit, protože Suss se už evidentně chystala k odjezdu.

Za několik okamžiků před sebou uviděli zmiňovaný vůz a Susanna se na něj hned „pověsila“.
„Sakra!“ všiml si jeden z „podezřelých“.
„Co je?!“ zeptal se malý řidič.
„Poldové…Jsou hned za náma!“
„Sakra!“

„No, a co teď?“ otázala se blondýnka spolujezdce.
„Tys chtěla mermomocí řídit, tak se ukaž…“ využil situace ke smeči. „Na dva puberťáky snad ještě máš, ne?“ pokračoval v provokování a lhostejně se podíval z okýnka…
To jeho kolegyni popudilo – tohle si přece nenechá líbit.
„Dobře, jak chceš…“ dořekla a už se věnovala manévru. Využila blízkého výjezdu z dálnice a pomalu začala Opel tlačit k pravé straně vozovky. Auto pak bylo nuceno sjet na vedlejší silnici, kde měla Suss větší šanci ho zastavit.
„Hele, měla bys s tím už něco udělat, nerad bych ty paka honil až do neděle…“ začal zase Frank.
Blondýnku to jen popíchlo k tomu, co měla v plánu už dávno.
„Drž se!“ křikla, přidala plyn a prudce zatočila doprava – smykem zabrzdila těsně před zeleným Opelem, který chtě-nechtě musel zastavit.
Frank vyběhl z auta a vytáhl řidiče ven, zkoprnělý spolujezdec raději vylezl sám, když viděl odhodlaného nasupeného komisaře.
„Tak, hoši, konečná!“ zahřměl Frank a tato situace mu nápadně připomněla den, kdy společně se Susannou poznali Jonase.
Oba chlapce potom naložili a odvezli na stanici…


„No, jednu výhodu to aspoň má…“ přemýšlel Frank ve dveřích kanceláře. „…nemusíme se otravovat těma pitomejma kontrolama. Takže nakonec můžem bejt rádi, že nás ty kluci odtamtud dostali, teď bysme tam určitě tvrdli s nějakým z těch tvých pěkných řidičů…“ usmál se šibalsky.
Kolegyně úsměv opětovala: „A neříkal jsi náhodou, že si sám stopneš nějakou podle tebe “kočku“?“
To už jejich hovor ale přerušil příchod šéfové.
„Co tady děláte, máte být přece na dálnici!?! A co tady dělají ti kluci?“ chrlila jednu otázku za druhou.
„No my jsme pilně plnili svoje dočasné povinnosti…“ řekl Frank a dal si záležet, aby slovo “dočasné“ znělo co nejvýrazněji, aby Anna pochopila, že tahle práce opravdu není pro něj a že kontroly už minimálně rok provádět nehodlá. „…ale tyhle ty dva nás jaksi vyrušili a my museli poslušně za nimi – jinak to nešlo, šéfová…“
Anně jeho postranní úsměv neušel: „Trabere, tu ironii si odpusťte… A jestli chcete, můžu vám dát klidně týden navíc…ovšem jen kdybyste si to výslovně přál…“ utřela ho, Frankovi sklaplo a Susanna se rozesmála.
„Tak pojď, jdeme…“ vzala kolegu za rameno a směřovali do místnosti za oběma puberťáky.
Pak se ale vrchní komisařka Engelhardtová ve dveřích své kanceláře v poslední chvíli otočila, jako by si to rozmyslela:
„Nechte ty kluky Müllerovi, ať to s nimi vyřídí…“. Oba její podřízení k ní vzhlédli, už se chystali obhajovat, aby nemuseli zpátky na dálnici…ale už to nebylo potřeba…
„A vy už jeďte domů…Máte toho za celý týden dost…“ řekla velkoryse Anna a usmála se.
„Díky, šéfová…“ řekli jednohlasně komisaři a už byli pryč, aby jejich nadřízená ještě nezměnila názor.

Tina obsloužila posledního hosta ve své restauraci, už bylo okolo šesté a v pátek chtěla dříve zavřít. Natty seděla za barem v dětské židličce a pozorovala maminku, jak uklízí a utírá stoly. Najednou se ve dveřích objevil Alex s úsměvem od ucha k uchu.
„Ahoj holky!“ pozdravil svou rodinu vesele.
„Ahoj!“ odpověděla mu přítelkyně a objala ho.
„Mám pro tebe překvapení… Vzal jsem si přes víkend volno, abychom mohli jet na chalupu k tvým rodičům…“
„No to je skvělý!“ zajásala, pak se ale zarazila: „…ale neměl jsi mít náhodou noční?“
„To jo, ale vedení mi řeklo, že pro jednou to nevadí, že Hans to může vzít za mě a 2 lidi ve skladu stačí…“
„Aha, tak to jo… Hele, měli bychom taky naplánovat tu oslavu…“ nadhodila brunetka.
„No jo, vidíš, to je fakt… Uděláme pořádnej večírek, mám z tý restaurace velkou radost, musíme to zapít!“ usmál se mladík, vzal svou dceru do náruče a společně s přítelkyní zamkli a odešli domů.

Arrow

Víkend uběhl jako voda a všichni museli opět do práce – i komisaři dálniční policie, kteří měli 2 dny volno, se objevili znovu, ale tentokrát už ve své kanceláři.
„Dobrý ráno, Hotte!“ pozdravil Frank s úsměvem na tváři.
„Dobrý…“ odvětil Hertzberger sedící za počítačem. „Slyšel jsem, že jste minulý týden museli sloužit za nás…“ řekl trochu provinile. „…doufám, že vám to moc nevadilo…“
Oba komisaři se na sebe podívali, protože ani jeden nevěděl, co na to říct. Frank už se nadechoval, ale Suss viděla, že by mu asi řekl pěkně od plic, co si o tom myslí – že on si kvůli nim nemůže vzít dovolenou, že musí sloužit přesčasy a že už na dálnici kontrolovat nebude… – tudíž by to nemuselo dopadnout dobře, a tak mu do toho rychle skočila:
„Eh…Ne, Hotte. Samozřejmě, že nám to nevadilo…že jo?“ dělala posunky na svého parťáka, který nechtěně musel souhlasit:
„No jo…jasně…“
Blondýnka ale chtěla ještě dokončit větu: „Klidně to pro tebe a pro Dietra uděláme znova…“ usmála se a šla za Andreou.
Tahle poslední věta, co vyšla z úst komisařky von Landitzové, se ale nelíbila jejímu hnědovlasému kolegovi, který chtěl samozřejmě protestovat, ale pak to musel vzdát, protože ho zabrzdil Hertzberger:
„To jsem rád, děkuju… Já myslel, že budete mít zlost…“
„Jo…“ vydechl Traber a radši změnil téma: „Kde máš vůbec Bonratha?“
„Ále…šel k doktorovi, prej ho strašně rozbolel zub…“ posmutněl tlouštík.
„Aha, tak to mu teda nazávidím…“ politoval kolegu, zvedl se z dřepu a šel za svou kolegyní.

„To auto, který v pátek ukradli ti dva kluci, patří Thomasovi Braunovi…“ začala Susanna s informací, kterou se před chvilkou dozvěděla od sekretářky.
„Jo…“ pokračovala Andrea. „…je to spolumajitel jedné velké firmy, která zpracovává a vyrábí víno…“
„Mm, víno bych si dal…“ řekl hnědovlasý komisař.
„Horší je, že v tom autě…se našly zbytky drog…“ zvážněla světlovláska.
„Drog?!“ lekl se muž. „…myslíš, že by ty puberťáci…“
„Ne…ti na to nevypadají… A navíc při ohledání se u nich nic nenašlo…“ vyvrátila jeho podezření blondýnka.
„Tak zbejvá ten chlap…“ přemýšlel Frank. „Měli bychom ho navštívit…Dáš nám adresu?“
„Jo, už jsem mu volala a řekla mu, že jeho auto se našlo…“ řekla pohotově Andrea.
„Tak jo, jdem…“ zavelela Susanna a oba už byli venku.

„Můžeš mi vysvětlit, proč jsi to Hottemu slíbila?“ začal Frank při východu z budovy. Suss dělala jakoby nic: „A co jako?“
„No s tou službou – “klidně to pro vás uděláme znova“…“ zašklebil se.
„Franku, jsme přece kolegové – oni by pro nás určitě udělali to samý…“ řekla nevinně a sedla si do auta.
„Jo, to určitě…“ zamumlal Frank a nastartoval.


„Jsou tady dva lidé od dálniční policie.“ oznámila sekretářka svému šéfovi. Ten odložil tužku a pokynul jí, ať je pošle dál.
„Á, dobrý den! Vy jdete určitě kvůli tomu autu, že? Vaše sekretářka už mi volala…“ přivítal komisaře ve dveřích. „Prosím – posaďte se…“
„Díky.“ řekla zdvořile Susanna a neušlo jí, jak si ji muž naproti za stolem prohlíží. Zatím si toho ale nevšímala. Frank se nechtěl dlouho zdržovat, a tak šel rovnou na věc:
„Pane Braune, k čemu užíváte toho Opela?“
„No k čemu – k firemním účelům. Víte, je psaný na mě, ale většinou ho užívají naši zaměstnanci… Proč?“ nechápal muž.
„Ve vašem odcizeném voze byly totiž po ohledání nalezeny zbytky drog…“
„Cože, jakých drog?“ zděsil se hnědovlasý podnikatel. „To je nesmysl…“
„Bohužel není…“ ujala se slova Suss. „Takže vy o nich nic nevíte?“
„Ne, prosím vás… Vždyť já to auto skoro vůbec nepoužívám… Už jsem vám říkal, že je psané na firmu, ale jezdí s ním zaměstnanci…“ těkal nervózně očima.
„Počkejte, snažíte se tvrdit, že ty drogy tam mohl dát někdo od vás z firmy?“ ptal se Frank,
„Já nevím… Je to možné…“
„Mohl byste nám dát seznam vašich zaměstnanců?“ poprosila Susanna.
„Ano, jistě. Řekněte mé sekretářce, vytiskne vám ho.“ odpověděl muž.
„Děkujeme.“ kývla blondýnka a otevřela dveře.
„Nashledanou.“ rozloučil se Braun.
„Nashle…“ hlesl Frank a zavřel.


„No to je skvělý – máme seznam lidí metr dlouhej a žádnou stopu…“ nadával při cestě ke svému Mercedesu.
„Buď rád, že máme aspoň místo, kde všichni ty lidi jsou…“ odpověděla blondýnka. Frankovi to ale vrtalo hlavou: „To je fakt… Ale ten šéf je stejně nějakej divnej – že to hned svádí na svoje lidi. Na ty by se měl spíš přece spoléhat a bránit je, ne?“
„Hm, někdy se na každýho nemůžeš úplně spolehnout…“ řekla a významně se podívala na svého svalnatého kolegu stojícího proti ní taktéž opřený o ráfek dveří svého tmavomodrého vozítka. Ten kývnul, ale vzápětí se vzpamatoval:
„Ale na svýho parťáka spolíhat musíš, ne?“
„No to je jasný – na něj stoprocentně!“
„A… na mě taky takhle spolíháš?“ řekl šibalsky.
„Na tebe…bezvýhradně! Ty prostě nemáš konkurenci!“ zasmála se Susanna, kolega spokojeně učinil totéž a oba nasedli.

Po návratu šli rovnou za Andreou, aby jim prověřila seznam zaměstnanců Thomase Brauna a jeho samotného, a pak se odebrali za svou milou šéfovou s hlášením k začínajícímu případu.
Jen co je ze své kanceláře „vypakovala“, objevilo se ve dveřích stanice dálniční policie známé trio – blonďatý muž s rukou kolem ramen brunetky držící v náručí malou holčičku.
„Á, Ahoj!“ pozdravila nadšeně Susanna a hrnula se k nim.
„Co tady děláte… Vy máte dneska zavřeno nebo co? Takhle toho moc nevyděláte…“ řekl Frank jdoucí za svou kolegyní a poťouchle se smál, z čehož všichni pochopili, že si dělá legraci a že je rád vidí. Slova se tedy ujala Tina:
„Chtěli jsme tebe, Susannu a všechny ostatní zítra večer pozvat k nám do restaurace – děláme totiž malou oslavu za 1.měsíc od otevření.“ vysvětlovala.
„Jakoupak malou?“ vložil se do toho Alex. „To bude velká oslava a budeme moc rádi, když přijdete!“
„Neříkal tady někdo, že se něco slaví?“ vyzvídala Anna poté, co vyšla ze své kanceláře, protože byla zvědavá, komu patří hlasy za jejími dveřmi.
„Paní Engelhardtová, my totiž zítra děláme u nás v restauraci oslavu za 1.měsíc od otevření – jste samozřejmě srdečně zvána!“ řekla ochotně žena s dítětem v náručí.
„A…Tino, děkuji. Přijdu moc ráda!“ usmála se šéfová. „Co vy, Alexi, už jste sehnal tu práci?“
„Jo, jo, sehnal…Dělám ostrahu v jedné firmě, baví mě to a navíc je to velmi dobře placený…“ pochlubil se blonďák.
„To jsem ráda…“
„Nechcete si jít sednout na chvilku k nám do kanceláře?“ nabídla jim Susanna.
Tina ji ale slušně odmítla: „Děkujeme, ale ne. Musíme zase zpátky, přišli jsme jen kvůli tomu pozvání…“
„No nevadí. Tak se zítra budeme těšit!“ řekla s úsměvem blondýnka.
„My taky!“ řekl Alex a dvojice (teda vlastně trojice) se obrátila k odchodu.
Tina se ale najednou zastavila, přítel se na ni podíval,proč tak udělala… Brunetka úplně zbledla, ve vteřině byla bílá jako stěna. S nepřítomným výrazem ještě podvědomě podala dcerku Alexovi – to bylo asi to poslední, co stihla udělat – pak se sesunula k zemi…
Arrow
Všichni se kolem ní okamžitě seběhli.
„Tino! Tino, co ti je? No tak…“ křičeli jeden přes druhého.
Zatímco se Susanna vydala postižené ženě natočit do kelímku trochu vody, brunetka pomalu otevřela oči a zmateně se rozhlížela:

„Eh…co…co to…“ hekala.
„Jen klid…nic se neděje, neboj se…“ uklidňoval Frank sestru s pomohl jí se postupně zvednout. Alex ji podepřel alespoň z jedné strany, protože v druhé ruce držel Natty a neměl ji kam „odložit“.
Tina se poté s jejich pomocí dobelhala k Engelhardtové do kanceláře, kde ji po kratším přemlouvání uložili na pohovku.
Blonďatá komisařka ji potom občerstvila vodou.
„Už je to lepší?“ zeptala se starostlivě poté, co se Tina napila.
„Jo…jo, děkuju.“ řekla a znovu si lokla. „To bude asi tím horkem…a dneska jsem ani moc nejedla ani nepila…“
„Nemáme vám raději zavolat doktora, Tino?“ obávala se šéfová.
„Děkuju…, ale ne. Myslím, že to nebude třeba…“ pousmála se brunetka.
„Určitě?“ strachoval se bratr.
„Jo, jsem v pořádku…nic mi není…“ ujišťovala ho.
„Tak dobře, ale dneska už do práce nepůjdeš, budeš hezky odpočívat!“ nařídil Alex.


„Už toho mám dost!“ řekl rozčileně Thomas Braun směrem k ženě, do jejíž kanceláře právě vpadl.
Za psacím stolem seděla krásná dlouhovlasá blondýna s mírně zvlněnými vlasy a zelenomodrýma očima. Na sobě měla upnutý tmavomodrý kostýmek s hlubokým výstřihem.
„Čeho máš dost?“ řekla chladně, aniž by zvedla hlavu od dokumentů, které zrovna pročítala.
„Nedělej, že nevíš! Byli u mě policajti, protože v mým autě našli stopy po drogách!“
Žena se konečně odpoutala od papírů: „Cože?! Ale to není možný…“
„Hele, já nevím, kdo z tvých lidí to měl zrovna na starosti… ale nemám zájem o to, abych kvůli tvojí blbosti šel sedět!“
Blondýna se postavila a vzala muže kolem ramen:
„Thomasi, uklidni se. Vždyť proti nám nic nemají… A kdyby přece – mám spoustu vlivných přátel, kteří už se postarají, aby nic nevyšlo najevo…“
Muž se jí ale vytrhl:
„Jo? A co když se to těm tvejm, jak jim říkáš, přátelům nepovede?“
„Prosím tě…“ snažila se ho znovu uklidnit, ale byla přerušena:
„Hele, Ruth, já nechci, abys mě do toho dál tahala… a už mě vůbec nebaví tě krejt!!“ křikl a rozlíceně zabouchl dveře.
„Ale Thomasi…“ hlesla, ale to už jen do zavřených dveří.


Na služebně dálniční policie zatím Andrea projížděla seznam zaměstnanců, který dostala od Susanny a Franka…
Pomalu se stmívalo, Tina s Alexem a s dcerou už dávno odešli a šéfová se taky chystala k odchodu.
„Tak já už jdu… Nebuďte tady moc dlouho – zítra je taky den…“ řekla shovívavě.
„Nebojte se, tak jako svoji postel to tu rádi zase nemáme…“ smál se Traber.
„Dobrou noc, šéfová…“ popřála Susanna.
„Díky, vám taky!“ zvolala s úsměvem Anna a zmizela v potemnělé chodbě.
„Tak co, našlas něco?“ obrátil se Frank na Andreu zatímco šla jeho partnerka pro kávu. Sekretářka k němu vzhlédla očima unavenýma od celodenní práce s počítačem:
„No, nic moc… Zatím jsem se moc daleko nedostala…jsem teprve v půlce… Akorát jsem zjistila, že Braun tu firmu nevede sám…“
„Jo? A kdo je spolumajitel?“
„Spíš spolumajitelKA… Ruth Braunová…“ oznámila Andy.
„Manželka Thomase Brauna…?“ tipovala z vedlejší místnosti Suss, když už konečně nesla slibované kafe. Sekretářka ji však vyvedla z omylu:
„Jeho starší sestra…“
„Aha…“ Frank začal přemýšlet: „Tu bychom taky mohli navštívit… zajímalo by mě, jak se k tomu postaví ona…“
„To je pravda.“ souhlasila blondýnka. „Zítra tam zajedem a uvidíme… Víte co, dopijeme to kafe a půjdem domů… Ten seznam můžeš dodělat zítra a teď toho stejně moc nevykoumáme…“ řekla moudře.


V úterý ráno se komisařům po příchodu na stanici naskytl překvapivý pohled – Bonrath byl konečně v práci, vypadal ale docela zvláštně – podle některých policistů vypadal zuboženě, jiní z něj měli srandu. Jeho obličej, tedy hlavně jeho levá tvář, vypadal jako kdyby strčil hlavu do vosího hnízda…
První se zděsila Susanna: „Bonrathe, co se ti, proboha, stalo?“
„No co…“ řekl otráveně dlouhán. „Byl jsem u zubaře. Myslel jsem, že vám to Hotte řek´…“
„Jo, něco takovýho nám říkal… Pěkně tě zřídili, co?“ řekl napůl vážně Frank.
„Hele, nech si ty kecy, co?!“ odsekl a zkřivil tvář.
„No jo, tak promiň…“
„Půjdeš dneska vůbec na tu oslavu?“ strachovala se Suss.
„Ale jo… Přece si to nenechám ujít kvůli nějakýmu pitomýmu zubu!“ zvolal hrdinně, ale pak se opět chytil za tvář.
„No jo, to je fakt. Tak třeba tě to do večera přejde…“ opáčila soucitně.
Frank chvilku koukal „do blba“, ale pak se „probudil“:
„Jo….. Hele Andreo, prosím tě, projížděj dál ten seznam, my zajedem k tý Braunový…“


Za půl hodiny, jen co se za dálničními policisty zavřely dveře, už Ruth trochu znervózněla – zvedla telefon a vytočila číslo vedoucího skladu vín.
„Haló, tady Braunová… Pane Mayere, potřebovala bych od vás jednu laskavost… Mohl byste mi sem na chvilku někoho poslat?“ řekla tajemně.

V tu samou dobu se na chodbě rozezvonil telefon komisaři Traberovi.
„Tak co, jak to u vás vypadá?“ zjišťovala šéfová.
„Jsme ještě v budově, právě jsme vyšli z její kanceláře…“
„No…a…? máte něco nového?“
„Hm, řekl bych, že ne… Tvrdí to samé, co její bratr, a vlastní vinu samozřejmě popírá…“
„Tak sebou pohněte, ať máme aspoň nějakou použitelnou stopu a hneme se trochu z místa…“ rozkázala Anna a zavěsila.
„Jo, to se vám lehko řekne…“ zabručel do pípajícího sluchátka.

Náhle před sebou komisaři spatřili tmavou mužskou siluetu utíkající proti nim…..
Nejdřív si ho moc nevšímali, ale jakmile se přiblížil, nevěřili vlastním očím…

Arrow
Ona zesvětlující se postava totiž nepatřila nikomu jinému než Alexovi. Málem by je přehlédl, prošel kolem nich jakoby nic.
„Alexi!“ zavolala Susanna, muž sebou prudce trhl a otočil se.
„Á…Franku, Susanno! Co vy tady?“
Komisař zvýšil hlas: „Co my tady?! Spíš co TY tady děláš?!“
Mladík se nejdřív po Frankově rychlé otázce zarazil: „Já?“, ale pak si rychle uvědomil, že tentokrát je na místě oprávněně, a oběma komisařům dal vysvětlující odpověď: „Já tady pracuju…“
„Tady?“ divila se blondýnka. Kolega na mladíka ale hned vyjel: „Hele, jestli máš něco společnýho s těma drogama, tak já tě z toho zase nebudu…“
„Moment, moment…“ přerušil ho nic netušící Alex. „S jakýma drogama?“
Traber se chystal k další slovní „palbě“, ale překazila mu to Susanna: „V autě majitele firmy byly nalezeny stopy po kokainu a on tvrdí, že s ním skoro nejezdí a že ho spíš používají jeho zaměstnanci…“
„Doufám, že jsi s tím autem nejel…“ řekl zamračený Frank.
„No…jel…, ale snad jen jednou…to mě šéf pro něco poslal…“ odpověděl rozpačitě blonďák.
„Nenapadá tě někdo, kdo by s tím mohl mít něco společného?“ ptala se komisařka. Alex chvilku přemýšlel, ale na nikoho nemohl přijít.
„Tak dobře…“ Frank uzavřel debatu. „Tak se tady pořádně dívej kolem sebe a kdybys zjistil něco novýho, tak nám dej okamžitě vědět, jo? Moc by nám to pomohlo…“ zmírnil hlas a pousmál se.
„Jasně, můžete se spolehnout!“ usmál se blonďák a odběhl.

„Dále…“ vyzvala štíhlá blondýna osobu klepající na dveře její kanceláře.
„Promiňte…Pan Mayer mi říkal, že se mnou chcete mluvit…“ začal muž stejné barvy vlasů.
Ruth se usmála: „Ah ano, samozřejmě. Prosím, posaďte se…“. Mladík tak učinil a čekal, až mu jeho nadřízená sdělí, co má na srdci. Žena si nejprve odkašlala a potom začala:
„Eh, pane Hoffmanne, i když u nás ve firmě nepracujete dlouho a já vás znám zatím docela krátce…musím říct, že jste mi byl na první pohled sympatický a i nyní jsem s vaší prací spokojená – pan skladní Mayer si vás nemůže vynachválit a….“ na chvilinku se odmlčela, Alex na ni zíral a byl zvědavý, co z ženy nakonec vypadne.
„…a tak mě napadlo…No, myslím, že byste měl i na lepší práci než jen dělat ostrahu ve skladu…Neměl byste zájem…dělat mi bodyguarda…?“ nadhodila.
Alexe tenhle projev evidentně zaskočil: „Eh…ale já…Já nevím…“
„No tak…Už dlouho jsem uvažovala o tom, že si pořídím nějakého muže, který mě ohlídá. Nikomu jsem ale nevěřila…a…a vy jste mi hned padl do oka…“přemlouvala ho plavovláska.
„Ale paní, vždyť vy přece žádného bodyguarda nepotřebujete…“.
„Jak to můžete vědět? Alexi, vy jste přesně ten, kterého bych si přála jako svého ochránce…Prosím, nenechte se přemlouvat… A…samozřejmě by vaše práce byla patřičně finančně ohodnocena – to by přece vám i vaší rodině pomohlo, ne?“ snažila se zahrát na jeho citlivou stránku, protože i za tak krátkou dobu, co ho znala, věděla, že pro Alexe je rodina velmi důležitá a vždy na prvním místě.
Jenže on stále váhal: „No to sice ano, ale…“. Pak si ale všechno rychle promyslel a řekl si, že do skladiště se může vrátit vždycky, a takhle může získat nové zkušenosti a k tomu dostane ještě víc peněz…Takže nakonec souhlasil: „Tak dobře, beru vaši nabídku. Děkuju…“
„Ne, to já děkuji vám, Alexi. Jsem moc ráda, že jste se takhle rozhodl…“.
Blonďák se usmál a pak dostal nápad: „Víte co, když vy jste mi nabídla práci, tak já pro vás taky něco mám…“


Asi o 2 hodiny později se komisařce von Landitzové při cestě z oběda rozezvonil mobil.
„Von Landitzová… Á, Alexi…“ pozdravila a naznačila svému kolegovi, aby ztlumil rádio. „…no jistě, co potřebuješ? …..aha, to jsem nevěděla… Dobře, myslím, že to nebude
problém – já jim to řeknu, neboj…“ usmívala se a dobře se bavila nad výrazem komisaře Trabera, který nevěděl, o čem spolu ti dva mluví, a byl celý nedočkavý, až mu to jeho partnerka řekne.
„…To víš, že jo… Tak já jí zavolám, jo? Dobře…tak zatím…“ rozloučila se a zavěsila. Vzápětí se obrátila na svého kolegu: „Proč jsi mi neřekl, že bude mít Tina narozeniny?“
„No, má je až příští tejden…“ řekl nechápavě Frank. „Co chtěl Alex?“
„Říkal, že ji chce překvapit a spojit oslavu v restauraci s jejími narozeninami…ona o tom prý neví…“
„Aha…a co chce od nás?“ vyzvídal řidič. Blondýnka tedy splnila očekávání Franka i slib, který před chvilkou dala Alexovi: „No, byl by rád, kdybyste mu to v restauraci pomohli nějak vyzdobit a připravit na večer…“
Komisař se ale zarazil: „Počkej, co to znamená “kdybyste“…? A co ty?“
Suss přimhouřila oči a tajemně odpověděla: „Já…mám tajný úkol…“.
Frank tedy přistoupil na její hru: „Je mi to jasný…Zase sis něco vymyslela, abys nám nemusela pomáhat, že jo…? Taky jsem si měl vymyslet nějaký tajný poslání…“ popichoval kolegyni.
„Trabere, má to být překvapení…Musím nějak zabavit Tinu, aby vás tam neviděla, ne?…Vem si s sebou třeba Bonratha s Hertzbergerem, ty ti určitě rádi pomůžou… Za to, že jsme za ně předtím vzali službu…“.
Její poslední věta ale zněla více než ironicky, Frank ale nevypěnil (jak měl normálně ve zvyku), tentokrát se alespoň trochu ovládl, aby Susanně neudělal radost:
„To mi radši nepřipomínej.. Ty mi tak pomůžou…ještě aby ta hospoda nevypadala po jejich zásahu hůř než předtím…“ řekl jakoby ledabyle klidným hlasem, ale jeho spolujezdkyně věděla své a jen se usmívala…


O pár okamžiků později už Susanna seděla v kavárně společně s Tinou a Natty, Frank s Alexem jeli ještě nakoupit potřebné věci na oslavu, zatímco Bonratha a Hertzbergera nechali začít připravovat a zdobit místnost určenou pro večírek.

„Na jednu stranu jsem ráda, že jsi mě někam vytáhla…poslední dobou skoro nemám čas někam chodit…“ usmála se Tina na Susannu sedící proti ní.
„To jo, někdy se člověk musí jít někam rozptýlit…“ odpověděla blondýnka a napila se své oblíbené kávy s mlékem bez cukru.
„No, ale stejně mám trochu výčitky, že jsem tam na to nechala Alexe samotného…“
„Hm…, ale říkalas, že jídlo už jsi připravila, ne?“
„No to jo, ale…“ komisařka jí do toho ale rychle skočila, aby brunetka neměla čas o něčem pochybovat: „Tak vidíš, Alex ještě připraví stoly a bude to… Jak ho znám, tak si určitě poradí…“ zubila se Susanna, když si představila Alexe a Franka, jak tam asi “válčí“ s výzdobou, a k tomu ještě musí hlídat Horsta a Dietra, aby něco neprovedli.
Ve skutečnosti však nebyla daleko od reality…..

„Hotte, prosím tě, přestaň mi radit, jo?!“ zlobil se Bonrath zrovna, když stál na štaflích a snažil se upevnit lampion.
„No tak když neumíš přidělat ani blbej lampion…!“ nadával Hotte.
To už se ale otevíraly dveře, kterým Frank musel “pomoci“ nohou, protože ruce měl už zaneprázdněné udržením bedny plné nejrůznějších právě nakoupených věcí, jejichž množství a váha zcela určitě převyšovaly její nosnost. Za ním se pomalu sunul Alex s další krabicí, za kterou skoro nebyl vidět.
Dieter si jich ve svém rozčilení a vzteku ani nevšiml: „Tak si to zkus sám, když jseš tak chytrej!!!“.
Dlouhánovi ale v jeho rozlícení lehce podklouzla noha, začal vrávorat, zkoušel kolem sebe ještě máchat rukama, aby udržel stabilitu, ale nebylo to nic platné… Na poslední chvíli se sice “přisál“ na štafle, ale lampion už neudržel… Světelná ozdoba letěla chvilku vzduchem, Hotte ji chtěl duchapřítomně zachytit, ale jak energicky couval, nevšiml si za sebou kráčejícího komisaře Trabera, kterému vzápětí podrazil nohy a vyrazil bednu z rukou. Tlouštík se při střetu zamotal a upadl…lampion mu ale padal přímo do náruče…
Frank už svému pádu taktéž nemohl a nedokázal zabránit – přitom se ale ještě stihl vymrštit a skočit po krabici, která ho ihned po dopadu zavalila… Jen Alex a jeho zásoby nepřišli k úhoně.
Bonrath vykuleně zíral a čekal, která z osob válejících se po zemi mu začne nadávat jako první…
„Já je snad jednou zabiju…“ mumlal si pro sebe Frank stále ještě ležící pod krabicí. Ale další větu už řekl o trochu víc nahlas: „Prosím vás, může mi někdo říct, co to tady provádíte?! Myslíte, že nastane někdy situace, abych vás někde moh´nechat a vy jste nic nezdemolovali?!“ nadával a při tom si sklepával z hlavy konfety, které se při pádu vysypaly z krabice…

Jeho otázka však zůstala nezodpovězená – ostatně odpověď ani očekávat nemohl. Místo toho se Bonrath začal zmateně omlouvat:
„A…promiň, Franku…Já za to nemůžu. To Hotte tady do mě pořád hučí a já se potom nemůžu soustředit…“
„Jo ty se kvůli mně nemůžeš soustředit… Nesváděj to laskavě jen na mě, jo?!“ bránil se Hertzberger sbírající se z podlahy.
„Víte co, radši nám pojďte pomoct vybalit ty krámy…“ ozval se Alex, který mezitím odložil svůj náklad na jeden ze stolů v jídelně a za ním hned druhou bednu přidal Frank, který se už stačil zvednout a byl blonďákovi vděčný, že počínající rozepři včas usměrnil, protože by už na to sám asi neměl sílu:)
Arrow
V kavárně už mezitím Susanna s Tinou stačily probrat snad skoro všechno. Natalie přitom žužlala lízátko a nadšeně pozorovala konverzaci obou dam jako by rozuměla každému slovu, co si povídaly.
Susanna najednou „načala“ téma, o kterém se chystala mluvit už delší dobu, ale pořád na to nebyla podle ní ta správná chvíle.
„Hele…Tino…nepřemýšleli jste třeba s Alexem…, že…že byste se vzali…?“ nadhodila.
„No…“ začala rozpačitě brunetka. „My jsme o tom už uvažovali…“ dořekla pomalu a chtěla pokračovat, jenže blonďatá osoba sedící naproti ní jí to nedovolila:
„No tak…a v čem je problém…?“ vyhrkla nedočkavě, až z toho sama byla překvapená.
„No…v tom, že…ani jeden z nás zatím neudělal první krok…“
„Aha…chápu…“ kývala hlavou komisařka. „Většinou to dělá muž, že jo… Ale třeba Alex neví jen, jak na to, jak a kdy najít tu správnou chvíli…“
„Myslíš, že čeká, až mu něco naznačím…?“ přemýšlela Tina.
„Třeba…A pokud je to tak… Tak je to teď na tobě, musíš ho trochu popostrčit…“ radila jí Suss.
„Hm, asi máš pravdu…“.
Blondýnka se usmála: „Uvidíš, že oba poznáte, až nadejde ten správný okamžik…no a pak…“. Už ani větu nemusela dokončovat, protože by určitě každý poznal, co tím myslí.

V restauraci už mezitím vrcholily přípravy na večerní zábavu – lampiony a ostatní osvětlení už byly konečně na svém místě, stoly byly slavnostně prostřeny a sraženy ve dva dlouhé. Jeden na to, aby všichni mohli sedět a jíst společně, a na druhý stůl měli v úmyslu pak nanosit všechno to jídlo a pití, které sehnali. A uprostřed místnosti byl nechán kus prostoru k tanci. Jen zbývalo ještě dodělat dekoraci a bylo by hotovo.

Poté, co Susanna s Tinou „rozpustily“ svůj kávový dýchánek, se pak každá odebrala k sobě do bytu, aby se stihly převléknout a připravit na oslavu. Tina se ještě ujišťovala, jestli nemá přece jenom přijet, aby Alexovi něco pomohla, ale ten se samozřejmě dušoval, ať klidně jede domů, že si na pomoc pozval několik kamarádů a že to tam v pohodě zvládají.

Asi okolo 17.hodiny Susanna zazvonila u dveří společného bytu Alexe a Tiny, aby brunetku i s malou vyzvedla a jely společně do restaurace.
„Tak jsem tady…“ řekla, jen co Tina vykoukla ze dveří.
„Ahoj…moc ti to sluší…“ pochválila blondýnčiny delší černé šaty s výstřihem do „V“.
„Eh…díky…“ usmála se komisařka.
„Pojď dál…ještě nejsem hotová – musela jsem ještě připravit jídlo pro Naty a nakrmit ji – nějak nestíhám…“ omlouvala se brunetka.
„To nevadí…máme ještě spoustu času…“ odvětila Suss a zavřela za sebou dveře.

„Hele, jak se vůbec bude jmenovat ta vaše restaurace?“ ptal se Frank po té, co všichni společně dokončili veškeré přípravy a převlékli se.
„No jak…“ přemýšlel trochu zaskočený Alex. „…asi prostě…Restaurace U Hoffmannů…“ a čekal, co ostatní na to.
Komisař se na to ovšem jako vždy podíval i z druhé strany: „No počkej… jak U Hoffmannů…? Copak Tina se jmenuje Hoffmannová?! Jmenuje se přece Traberová!“ řekl vyčítavě. „Rodina Traberů se nebude utiskovat…!“
Pak se do toho vložil Hertzberger: „Počkej, Franku… třeba tím Alex chtěl něco naznačit…viď, Alexi?“ usmál se poťouchle. Jenže blonďák ho moc nevnímal:
„Eh…co…cože? Co že chci naznačit…?“
Hotte mu pomohl: „No přece…svatbu, ne…? Máte spolu krásnou dceru, bydlíte spolu a milujete se…tak co…?“

Tina se chystala na oslavu a Susanna se snažila zatím nějak zabavit Naty.
„Hele…kdy se vlastně budete stěhovat…?“ houkla do koupelny na líčící se brunetku.
„Nevím…počítám tak příští týden…“
„A kam vlastně půjdete…?“
„No…říkali jsme si, že by bylo fajn, kdybych měla restauraci po ruce, a pokoje v 1.patře tam nejsou využité…, tak se nastěhujeme přímo tam…“
„Aha…to je dobrý…aspoň nebudeš muset tak brzo ráno vycházet, abys stihla včas otevřít…“
„No to ne…“ a obě se rozesmály.

Alex byl na rozpacích, zároveň čekal, že jak Frank uslyší o svatbě, začne „vyvádět“. Ale tentokrát se přepočítal – komisař Traber se zamyslel…a pak ze sebe vypravil:
„No…to je vlastně pravda…když už si tě Tina vybrala, tak byste se měli vzít…Přece nechceš, aby z ní byla svobodná matka…!?“
Blonďák začal koktat: „No…taky jsem o tom přemýšlel…Čekám na vhodnou dobu…“
„No…vsadím se, že Tina o tom taky přemýšlela… Tak se jí zeptej a hotovo…co je na tom tak těžkýho?“ řekl rázně Frank.
Vtom se otevřely dveře…
„Ahoj!“ pozdravila Susanna a všichni se leknutím otočili. „No, koukám, že jste zapracovali…“podivovala se nad nazdobenými stoly plnými jídla a pití.
Frank byl na svou vykonanou práci patřičně hrdý: „To koukáš, co?“
Blondýnka s úsměvem špulila pusu: „Hm…Ty se nezdáš…“
„To víš…Musíš si na to umět zjednat lidi…“culil se komisař.
„Náhodou…Dieter a Hotte jsou docela šikovný. Až budem mít zas nějaký večírek, tak si je asi znova pronajmu…“ smál se Alex.
Pak jim ale došlo, že vlastně Susanna přišla sama.
„Kde máš Tinu…?“ ptal se brunetčin bratr.
„Šla ještě něco koupit Naty, měla jsem na ně čekat na parkovišti, ale řekla jsem si, že se tu zastavím a zkontroluju vás…“ vysvětlovala blondýnka. „Doufám, že si nevšimne, že jsem byla pryč… A kdy vlastně přijdou ostatní…?“
„Už by tu měli být…Řekli jsme jim, ať jdou zadním vchodem…“ ozval se z rohu Hotte.

V tom okamžiku se otevíraly dveře z kuchyně a jimi vcházela Anna následována Andreou.
„Tak co…doufám, že se nečeká jen na nás…“ obávala se šéfová.
„Myslím, že poslední místo čeká rozhodně jako vždy na nás…“ ozvalo se jí za zády.
„Á…Ahoj!“ zvolal Alex a hrnul se ke skupince čtyř vcházejících mladých lidí nesoucích krabice s dorty a dárky.
„Hned vás představím…“řekl radostně. „To je můj nejlepší kamarád Dirk a jeho přítelkyně Monika, a tohle je Tinina kamarádka Petra a její přítel Jens.

Pak se všichni společně představili a ani si nevšimli, že Susanna je už zase pryč, aby vyzvedla Tinu z obchodu. Byla trochu nervózní, aby Tina nepřišla dřív a nezjistila, že tam celou dobu nebyla. Nechtěla zkazit překvapení... Ale nakonec přijela právě včas – zrovna když vypnula motor auta, uviděla brunetku s malou holčičkou, jak vychází ze supermarketu.

„Stejně nevím, jestli jsem udělala dobře, že jsem ty přípravy nechala na Alexovi... co když to ještě nemá hotový?“ obávala se brunetka, jen co po chvilce vystoupily z auta u restaurace. Susanna se snažila být nenápadná...zvláště, když zahlédla Hertzbergera vykukujícího zpoza rohu, kdy už přijedou.
„Ale vždyť toho nebylo moc na přípravu, ne?“ a máchala rukama na Hotteho, ať zaleze. Ale Tina si toho evidentně nevšimla a mlela si dál svou:
„No to sice jo... Ale znáš ho. Za chvilku sem přijdou hosti a třeba není nic hotovýho...“
Na to už komisařka neodpověděla, protože se právě chystaly vstoupit dovnitř.
„No já to říkala! Určitě je kdoví kde a na tohle se vykašlal!“ spustila, jen co vešly dovnitř restaurace, kde byla tma jako v pytli. Ale Suss věděla své – chmátla po vypínači, jímž rozsvítila barevné lampiony, které tam tak pracně nainstalovali Bonrath s Hertzbergerem.
Jakoby ze tmy se pak objevili pozvaní členové dálniční policie v čele s Alexem a jejich společnými přáteli. A hned i se Susannou spustili:
„Happy Birthday to you! Happy Birthday to you! Happy Birthday, dear Tina, Happy Birthday to you!!!“ A nakonec přidali: „VŠECHNO NEJLEPŠÍ!“ a začali tleskat.
Tina z toho byla úplně vedle...tohle vůbec nečekala.
„Já.....děkuju! Děkuju vám! Vy jste prostě úžasný!“ smála se. Ale najednou si vzpomněla: „Ale vždyť já mám narozeniny až příští týden...“
„Ale to přece vůbec nevadí! Můžeme to přece oslavit už teď, ne?“ usmíval se spokojeně Alex a objal svoji přítelkyni i dceru.
Frank to ale jako vždy nemohl nechat bez poznámky: „No jo...Alex je takovej škrťa, že to radši vezme všechno jedno ranou, aby nemusel utrácet za dvě oslavy!“ a chechtal se na celé kolo. Blonďák se tomu sice spolu s ostatními zasmál, ale musel mu to vrátit: „No jo, ty jsi zase strašně vtipnej, že jo...“

Ruth upřeně hleděla na obrazovku svého firemního počítače a pročítala seznamy různých dodavatelů a dodávek pro firmu. Byla do práce tak zabraná, že ani nevnímala čas. Po chvíli vzhlédla ke stěně s velkými zdobenými hodinami a lekla se, kolik už je hodin. Rychle vypnula počítač, sebrala kabelku a spěchala ke svému černému BMW Z3. před budovou firmy na ni čekali 2 muži.
„Kdes byla takovou dobu?!“ ptal se znepokojeně jeden z nich.
„Měla jsem ještě práci, Thomasi...stačí?“ odpověděla chladně.
„Tak nám příště řekni přesnej čas, kdy se uráčíš přijít... Už tady stojíme jak blbci půl hodiny!“
Sestra se mu na to vůbec neobtěžovala odpovědět a sedla si do auta. Pak stáhla okýnko a zavolala na ně: „Jestli se mnou jedete, tak sebou pohněte. Už tak máme zpoždění!“
„No...ale kvůli komu...“ hlesl otráveně Thomas, společně s druhým mužem nasedli do jeho auta a jeli za Ruth.

Arrow

Zábava v restauraci u Alexe a Tiny byla v plném proudu, jedni tančili, další si povídali nebo jen tak popíjeli a bavili se…
Asi okolo půl deváté se otevřely dveře a v nich stála Ruth, Thomas a vedoucí skladu – Mayer. Frank se Susannou byli zaneprázdněni výše popsanými činnostmi, a tak si právě vcházející trojice vůbec nevšimli. Za to Alex je zaregistroval a hned se k nim hrnul.
„Á, dobrý večer! Už jsem myslel, že nepřijdete…“ podával jim ruku.
„Dobrý večer!“ rozzářila se Ruth, až se její bratr nestačil divit, jak dokáže být milá, když chce.
„Tady jsme vám něco přinesli.“ podávala Alexovi láhev červeného vína vlastní výroby.
„Děkujeme, pojďte se posadit.“ uvedl je a odešel se věnovat ostatním hostům.¨
Trojice se usadila u kraje dlouhého stolu, vzápětí ale málem vyskočila, když všichni tři zahlédli Susannu a Franka.
„Sakra, co tady dělají tihle dva?!“ lekla se blondýna.
„Nemohli přece vědět, že sem půjdeme…a navíc už nás vyslechli…tak co?“ řekl v obavách Thomas. Do diskuse se vložil už i skladník:
„V tom s vámi souhlasím, pane Braune. A taky si ale myslím, že asi nepřišli kvůli nám.“
„Aha…..a kvůli komu?“ zajímalo Brauna. Jeho sestra však byla pohotovější:
„Chcete říct, že ty dva poldové, co vyšetřujou naši firmu, jsou přátelé Alexe Hoffmanna a jeho přítelkyně?!!“
„No jinak by tu asi nebyli…“ odvětil Mayer.

Frank se o něčem bavil s Alexem, ale větu mu přerušil pohled na Ruth zvedající sklenku se šampaňským.
„CO? Já snad špatně vidim! Není to ta ženská, co jsme u ní dneska ráno byli? A támhle jeí brácha?!“
„Myslíš támhlety dva? Jo, to jsou moji šéfové – Ruth Braunová a Thomas Braun. A ten chlap u stolu je pan Mayer – vedoucí skladu.“ uvedl je Alex.
„Hele, já nevim, jestli je to tim, že jseš blonďatej, ale to ti nedošlo, že já i Susanna je už dávno známe?! Vždyť jsem je ráno vyslýchal!“ zahřměl Traber.
„Hele, a já zas nemůžu za to, žes nic nezjistil a nikam jste se ještě nedostali!“ opáčil Hoffmann.
„Víš co?!“ nadechoval se komisař, ale pak zase splaskl: „No dobře. A co tady dělají?“
Blonďatý muž se usmál: „Pozval jsem je.“, zvedl se ze židle a šel naproti právě přicházející skupince opožděných hostů.
To ale Franka vylekalo podruhé a už si vážně myslel, že ho klamou smysly. Mezi vcházejícími hosty totiž zahlédl svou matku. To ho doslova vymrštilo ze židle a okamžitě běžel směrem ke skupince, se kterou už se vítala i Tina a Susanna.
Byli to totiž Hoffmannovi a paní Traberová.
„A…ahoj mami…!“ koktal Frank, když dorazil do vítajícího se hloučku. Hnědovlasá paní se na zavolání vymanila z objetí své dcery a vzhlédla k Frankovi:
„Á…pojď sem, ty můj chlapečku! Jak se máš?“
„Mami, mami! Mami, vždyť mě rozmačkáš!“ bránil se komisař dusící se v matčině silném objetí.
„No co, vždyť jsme se tak dlouho neviděli!“ stěžovala si žena. Pak se do toho vložila Tina:
„Jo, naposledy minulý víkend…“
„Ale mně to už přijde jako věčnost. Když je teď váš otec na služební cestě, jsem tam pořád sama…“
Pak se tam ještě přihasil Alex: „Promiňte…jen jsem vám chtěl představit moji rodinu.“
„No jasně. Já jsem Traber, teší mě.“ a podával si s Hoffmanovými ruku.
„Susanna von Landitzová.“ usmála se komisařka a udělala totéž.
„A já jsem Michael Hoffmann. Bratr Alexe a možná budoucí švagr tady Tiny, viď?“ nadhodil s úsměvem mladý hnědovlasý muž, když přišel „na řadu“. Jeho „možná budoucí švagrová“ z těchto slov zčervenala a podívala se na Alexe, který byl taky pěkně na rozpacích.
Frankovi přesto přitom neušlo, jak se na sebe Michael se Susannou při podávání ruky zvláštně podívali a celkem litoval, že Alex nemá nějakou pěknou sestru místo Michaela.

Většina hostů právě tancovala – šéfová se výborně bavila, tančila s Hertzbergerem, Bonrath s Andreou, takže si užili docela dost legrace Frank to zrovna vytáčel s jednou s Tininých kamarádek a byl na vrcholu blaha. Alex po tom, co dotančil se svou přítelkyní, která se pak odebrala za bar uvařit pár kafí, si šel sednout ke svým rodičům.

Naproti Tině se na barovou stoličku posadila Susanna.
„Budete to tady mít hezký…“ rozhlížela se po místnosti.
„Jo, já už se taky hrozně těším, až se sem nastěhujeme. Konečně budeme mít víc prostoru, ten byt nám začínal bejt malej.“ odvětila hnědovláska a otočila se ke kávovaru. „Dáš si kafe?“
„Jo, moc ráda. Dík.“
„Mohu vás na něj pozvat?“ ozvalo se jí za zády.
„Eh, Michaeli….to jste hodný, ale vždyť jsme na oslavě…“ otočila se na právě usedajícího muže.
„Jo, přece mi to nebudeš platit.“ hlesla Tina od italského stroje na kávu.
„No a? Tak vás zvu jen tak. A myslete si, že nejsme na oslavě, kde se nic neplatí, a že jsem vás pozval doopravdy.“ chechtal se.
Suss to rozesmálo: „Tak fajn!“

„Hele, proč sis vůbec vzala jako bodyguarda zrovna Hoffmanna?“ vyptával se Mayer, když Ruthin bratr odešel na pány.
„Proč se na to ptáš? Vadí ti to snad?!“
„Nevím…je to sice tvoje věc…ale myslíš, že on je na to vhodnej?“ řekl podezíravě.
„Myslím, že ano. Jako hlídač ve skladu se osvědčil na jedničku, tak proč ne?“ vysvětlovala blondýna.
„No to jo…ale tohle je trošku něco jinýho. A hlavně…proč ses tak najednou a narychlo rozhodla pro něj? Dřív jsi na svoje strážce pořádala skoro konkurzy a jen málokdo splňoval tvoje podmínky…“
„Tobě to nějak pálí.“ zamračila se žena. „Vybrala jsem si ho proto, že…Víš, nevím, jak to mám popsat…“ a nervózně se podívala směrem k Alexovi, který něco nadšeně vyprávěl rodičům. „Něco mě na tom muži přitahuje…“.
„No to je skvělý…a co to prosim tě vždycky vykládáš o vztahu zaměstnanec – šéf?! Víš, že si teď úplně protiřečíš, Ruth?!!!“ zvýšil hlas muž.
„Já vím, nějak mi to začíná přerůstat přes hlavu…“ vydechla a napila se.
„Jo, to bych řek´. Víš, co, já tě znám. Přestaň s tím, dokud je čas…“.
Chtěl ještě něco říct, ale musel rozhovor přerušit, protože se právě vracel Thomas.

Tina podala oběma hostům kávu a začala leštit sklenice.
„Tino, nech to na potom. Vždyť slavíš narozky! Přece tady ještě nebudeš mejt nádobí.“ nabádal ji Michael.
„Jen to doleštím a už toho nechám, slibuju…“ usmála se barmanka s utěrkou v ruce.
Susanna se obrátila k muži sedícímu vedle ní: „A co vy vlastně děláte, jestli se mohu zeptat…?“ řekla a lokla si kávy.
„No…já…“ nadechl se Michael, ale větu nedopověděl, protože si všiml Tiny, která odložila vyleštěnou sklenici, sklonila hlavu a opřela se o barový pult.
Susanna se lekla: „Tino, co ti je?“
Brunetka párkrát zamrkala, zatřepala hlavou a nadechla se: „Eh…to nic…..už je to dobrý.“
„Vážně? Nemám ti třeba přinést trochu vody?“ strachoval se muž.
Ale Tina ho odmítla: „Ne, děkuju ti. Vážně už mi nic není…“.
Komisařka se přesto obávala: „Měla bys s tím jít k doktorovi…“. Michael se na ni nechápavě podíval a čekal vysvětlení blondýnčina výroku.
„Tina nám totiž včera omdlela přímo u nás na služebně…“ dodala.
„No tak to bys k tomu doktorovi teda jít měla.“řekl muž rozhodně.
„No jo…“ vydechla brunetka.
„Nechceš si chvíli radši sednout?“ ptala se Susanna.
„Ne… Půjdu se podívat na Natty. Nechala jsem ji spát nahoře v podkroví…“. A odešla po schodech nahoru.

Večírek dál pokračoval – šéfová už byla celkem utancovaná, protože ji Hertzberger neúnavně vyzýval k dalšímu a dalšímu tanci. Takže byla docela ráda, když Alex s Tinou všechny „svolali“ k půlnočnímu přípitku.
„Takže.“ nadechl se blonďák. „Nejdřív bychom vám všem chtěli ještě jednou poděkovat, že jste přišli, protože si toho oba moc vážíme… A teď bych chtěl připít na naši novou restauraci…a taky samozřejmě na moji rodinu a na Tinu!“ dokončil souvětí a zvedl skleničku.
„Tak na zdraví!“ zvolala Tina a chystala si ťuknout s ostatními. A hosté opakovali jako ve škole: „Na zdraví!“ a pak už jen cinkaly skleničky.

Protože party trvala dlouho do noci, tak se samozřejmě nikomu nechtělo druhý den vstávat a všichni byli pěkně ospalí.
I komisař Traber, který i když s mohutným zíváním, ale přesto s úsměvem, vešel ráno na služebnu dálniční policie. To ještě nevěděl, co ho dnes čeká.
„Dobrý ráno!“ pozdravil a znovu si zívl.
„Ahoj Franku!“ odpověděl mu Hertzberger ospale.
„Ty jsi tady dneska sám? Kde máš Bonratha? Snad někde nezůstal s tou svou včerejší kočkou z oslavy…“ usmíval se hnědovlasý muž.
„Ne, ne…“ začal Hotte, ale aby mohl pokračovat, musel nejdřív dokousat svou obloženou housku. Jinak by se nejspíš tím velkým kusem zadusil.
Jenže než to tlouštík stihl rozkousat a spolknout, předběhla ho Anna, která zrovna vyšla ze své kanceláře.
„Dobré ráno.“ pozdravila ve spolek, ale hlavně to bylo na Franka, na kterého hodlala směřovat svou další větu. A šla rovnou k věci:
„Franku, Bonratha opět bohužel rozbolel zub a dnes vůbec nepřijde do práce, takže budete sloužit tady s Hertzbergerem na radarové kontrole.“ oznámila rozhodně. Adresovanému komisaři při dalším jeho zívnutí málem vylítla pusa z pantů: „Co…co…cože?!“ a okamžitě bylo po zívání. „To snad nemyslíte vážně!!!“ zahřměl.
„Ano, myslím to vážně. A jestli máte problém s jedním dnem záskoku za kolegu, tak můžeme vaše dvojice vyměnit. Susanna bude jezdit místo vás s Bonrathem a vy budete provádět kontroly s Hertzbergerem, abyste se to naučil!“ setřela svého podřízeného.
To Franka trochu vylekalo, nicméně na to musel něco říct: „Ale šéfová… To jste mi udělala naschvál. Víte dobře, jak kontroly na dálnici z duše nenávidím!“.
Engelhardtová přimhouřila oči, jak to má ve zvyku, když se jí něco nezdá, a chtěla mu něco odpovědět, ale nestihla to, protože do dveří právě vcházela rozzářená Susanna a hned všem přála dobré ráno. Její kolega se jejího pozdního příhodu hned chytil:
„Kdes byla?“
„Jak, kdes byla…nejdřív snad „ahoj“, ne?“ vychovávala ho parťačka.
„Dobře…AHOJ!“ řekl Frank zamračeně. „A teď: kdes byla?!“
„No, kde bych byla…“ vyhýbala se blondýnka odpovědi. „Prostě dneska nějak nestíhám, no…“ a zase nahodila úsměv.
„Jo nestíháš…“ řekl Frank a už se nadechoval k další „palbě“ otázek, ale Anna ho zabrzdila:
„Trabere, měli byste pomalu jet, ať tam nezůstanete až do večera.“ popíchla ho.
Tu komisař dostal nápad a rozsvítily se mu oči:
„Šéfová…Proč bych tam vlastně měl jezdit já… Pošlete tam Susannu, když přišla pozdě…!“ a táhl nic netušící komisařku za ruku.
„Trabere, dejte už pokoj – nebo vás opravdu nechám jezdit patrolu do konce měsíce!“ zvýšila hlas Anna obrátila se o odchodu do svého kanclíku. Frank pochopil, že dalším dohadováním by sou situaci mohl ještě zhoršit, a tak toho raději nechal. I Susanna z Anniny věty poznala, kam ji to její partner chtěl nastrčit.
„Tak ty bys mě klidně poslal na radarovou kontrolu místo sebe?!“
„No…nikdo jinej, na koho bych to moh´ svalit, tady nestál…“
„Hele, Franku. Pojď, jedem.“ zavelel Hotte a bral si svou bundu.
„Tak si to užijte!“ zavolala za nimi provokativně Susanna a šla si vařit kávu.

Ve firmě Braun se zatím její spolumajitelka chystala na obchodní schůzku. Zrovna kontrolovala cenný kufřík, když se ozvalo klepání na dveře. Okamžitě kufr zaklapla a vyzvala osobu za dveřmi ke vstupu.
„Tak, auto je připraveno. Můžeme jít.“ oznámil blonďatý bodyguard v černém saku.
„Dobře.“ usmála se Ruth a oblékla si své růžové sáčko.

Žena seděla na zadním sedadle a ruce měla stále položené na kufříku, jakoby se bála, že jí ho někdo v autě ukradne.
„Proč se na mě tak díváte…?“ zeptal se Alex z místa řidiče, když si ve zpětném zrcátku všiml, jak ho Ruth už delší dobu pozoruje.
Trochu to s ní hodilo, ale přesto klidně odpověděla: „Já? Jen tak…“ hlesla a celou dobu mu hleděla prostřednictvím zrcátka do jeho modrých očí. Blonďák pak pohled znovu obrátil k silnici před sebou a po chvilce se zeptal:
„Co to vlastně vezeme?“
„Eh, jsou to nějaké potřebné doklady a dokumenty k jednomu z našich tahačů, firma Erfolg ho chce od nás odkoupit. My už ho stejně nevyužíváme.“ odpověděla suverénně a podívala se z okýnka.

Tina vyšla z lékařské ordinace nesouc v rukou zprávu o svém zdravotním stavu a provedeném vyšetření...

Arrow
Frank seděl s Hertzbergerem ve služebním Porsche a evidentně se dost nudil.
„Hotte, existuje nějaká denní doba, kdy do sebe něco necpeš?“ nadhodil, když si jeho kolega vybaloval další obložený sendvič.
„Máš na to chuť, viď?“ šťoural do něj Horst. „Já za to nemůžu, že sis nevzal svačinu...“ dořekl s úsměvem a zakousl se do chleba se šunkou a salátem.
Měl trochu pravdu, ale to Traber samozřejmě nemohl přiznat, a tak otevřel dveře a jen na něj houkl, že se jde projít.

Když černé Volvo dorazilo na místo obchodní schůzky, Alex doprovodil svou nadřízenou až do kanceláře ředitele společnosti Erfolg. Tam si oba jednatelé vyměnili své kufříky a pečlivě zkontrolovali jejich obsah. Ruth potom kufřík s penězi předala Alexovi, aby se o něj postaral, a v klidu se vydali zase zpět do firmy.

A nebyli jediní, kdo měl namířeno do firmy Braun – na cestě tam byla i Susanna, která dostala od Andrey informaci o jednom podezřelém zaměstnanci, který by mohl konečně představovat nějakou stopu pro další vyšetřování.
Komisařka zaparkovala své stříbrné coupé na firemním parkovišti a vydala se hledat dotyčnou osobu, kterou jí sekretářka napsala na papírek.
Na dvoře před budovou nebyl nikdo, koho by se mohla zeptat, a tak vešla vraty do skladové haly s nadějí, že tam někoho potká, popřípadě že najde rovnou hledaného zaměstnance.
Poté zahlédla mladíka se světle-hnědými vlasy, jak nakládá nějaké kartony na vysokozdvižný vozík.
„Promiňte...“ houkla na něj. Muž sebou trhl a otočil se.
„Ano?“
„Dobrý den.“ pozdravila a šla směrem k němu. „Susanna von Landitzová, dálniční policie.“ řekla a podávala mu ruku.
„Hans Kuffler...těší mě.“ představil se a pak mu došlo, že vlastně neví, proč tam komisařka vůbec je. „A...co potřebujete...?“ otázal se.
„Eh...hledám jednoho vašeho kolegu...“ podívala se na cedulku. „Ulricha Steinera...“
„Ulricha, jo...“ zamyslel se muž. „To už zase něco proved?“
To blondýnka nečekala: „No.......to zatím nevíme. Jen jsem si s ním chtěla trochu promluvit, protože jsme našli jeho spis, ve kterém byla zmínka také o drogách... a mysleli jsme si, že by nám to mohlo pomoct při vyšetřování. Koukám, že toho možná víte víc než já...“ nahodila udičku.
Mladík se však nenechal zaskočit: „To o něm ví každej...“. Komisařka chtěla začít znovu mluvit, ale Hans se k tomu rozhodl dát dodatek: „A....nejen o něm...“.
Susanna vycítila, že by tato konverzace mohla být zajímavější než s Ulrichem Steinerem...
„Nejen o něm...? Co tím chcete říct?“
„Víte, já...“ začal pomalu. „Začalo to ještě než jsem začal dělat s Alexem. Dřív jsem míval směny právě s Ulim...a...po nějaký době jsem si všiml, že se nechová jako dřív...“ chvilku se odmlčel, blondýnka mu do toho nezasahovala a čekala na pokračování.
„No...a pak i jeden čas přestal chodit do práce. Myslel jsem si, že v něčem asi jede, protože fakt nebyl normální...potom se ukázalo, že nejenže ty drogy sám bere, ale že je i prodává dál a ne v malý míře...“ dořekl a napil se ze své lahve minerálky.
„Aha...“ vydechla Susanna. „A co teď? Myslíte, že by mohl mít něco společného s drogami, které jsme našli v autě Thomase Brauna?“
„Jo, tak to přímo nevim...ale poslední dobou se tady občas dějou dost divný věci...“ řekl tajemně a komisařka pozorně naslouchala.

„Hele, nepojedem už zpátky na stanici?“ ptal se Frank, jen co se vrátil ze své “procházky“.
„Franku, nesmíš bejt tak netrpělivej...tady máme stanovenou dobu, jak dlouho tu máme kontrolovat...“ vysvětloval Hertzberger.
„Jo...ale mně se zdá, že mám asi rozbitý hodinky...!“ mlel zamračeně. „Proč to vždycky musim vyžrat já?!“
„No jo...někdo holt musí no...“ smál se pod fousy Hotte.

Ve skladištní hale zatím dál pokračoval rozhovor komisařky von Landitzové a Hanse Kufflera.
„Jednou jsem zůstal v práci dýl, abych ještě něco dodělal a trochu tady uklidil...“ pokračoval hnědovlasý muž ve svém načatém vyprávění. „No a zaslechl jsem podivný rozhovor mezi paní Braunovou a...“ nestačil ale dopovědět. Za jeho zády se totiž objevila osoba – vysoký svalnatý muž s vlasy „na ježka“ a bradkou, který se tvářil dost nepříjemně.
„Neruším?“ vstoupil jim záměrně do hovoru. Hans se na něj s leknutím otočil, což Susanně samozřejmě neušlo.
Ale snažil se dělat jakoby nic: „Ahoj Uli! Co ty tady takhle brzo? Myslel jsem, že máš směnu až po mně...“ řekl pevným hlasem. Svalovec na to nic neřekl – spíš ho zajímalo, s kým že si to jeho kolega právě povídal. Blonďaté komisařce došlo, že podle toho, jak Hans svého “přítele“ oslovil, to jistě bude osoba, o které se celou dobu bavili.
„Ulrich Steiner...?“ zeptala se nově příchozího.
„A kdo se ptá...“ zabručel muž.
„Susanna von Landitzová, dálniční policie.“ představila se podruhé komisařka.
„Co ode mě chcete...už jsem dávno čistej...“ mumlal a stále se mračil.
„Jsem tady kvůli vašemu spisu...“ vysvětlovala mu žena. „...vedeme tady vyšetřování, protože v autě vašeho ředitele se objevily drogy...ale to vám jistě nemohlo ujít...“.
„Tak když se našly u šéfa, tak proč nejdete za nim, ale za mnou?!“ zvedl hlas.
Susanna neodpověděla a místo toho mu položila nepříjemnou otázku: „Jel jste někdy tím autem?“
Ulrich znervózněl: „Znova vám řikám – je to Braunovo auto, tak jděte otravovat jeho a mně dejte laskavě pokoj!“ zvýšil hlas, ukázal na dveře (nebo spíš vrata) a odešel. Komisařka pochopila, že z něj asi už nic nevydoluje, a tak jen vyndala svou vizitku a podala ji Hansovi: „Moc vám děkuji. Ráda bych v našem hovoru pokračovala...tak až budete mít čas, stavte se prosím u nás na služebně, abychom to mohli dokončit...“ řekla a usmála se.
Mladík úsměv opětoval: „Dobře, moc rád. Nashledanou.“
„Nashledanou.“ rozloučila se Suss a vyšla z vrat.

Krátce po jejím odjezdu do dvora společnosti Braun vjelo tmavé služební Volvo. „Moc vám děkuji, Alexi, že jste mě doprovodil.“ usmála se Ruth a položila mu ruku na rameno.
Mladík trochu nechápal: „Ale vždyť je to teď moje práce…sama jste to chtěla…“ řekl a zamknul auto.
„Eh…já vím, to je pravda…ale….stejně. Jsem ráda, že jste jel se mnou a že jste vůbec přijal tuhle práci…“ rozplývala se. Alex na to už nic neřekl, jen se pousmál a odešel na oběd.
Celou tuto „scénu“ ale viděl a slyšel její spolupracovník Sebastian Mayer a hned k ní přistoupil: „Hele, nepřeháníš to už?!“
„Co?“ nechápala žena.
„To s tim Hoffmannem. Řikal jsem ti, ať toho necháš…“
„A kdo jseš, že mi budeš říkat, co mám a nemám?!!“ rozzlobila se.
„Ruth…“ zkusil to po dobrém. „…já tě znám docela dlouho…ostatní si toho za chvíli taky všimnou…“
„A čeho?“ dělala, že neví, o čem je řeč.
„No jak s ním mluvíš, klidně i skoro o ničem, jen abys s ním prostě mluvila…jak se ho pořád dotýkáš…“ uvedl vše na pravou míru.
„Nech toho!“ křikla, ale pak se uklidnila. „Já nevím, co to se mnou je. Prostě to nedokážu ovládnout. Začíná se mi to vymykat z rukou…“ přiznala konečně.
„Jo. Tak aby se ti to nevymklo úplně. Radim ti, přestaň včas! Nechci, aby pak ta tvoje poblouzněnost měla vliv na naše obchody!“ křikl a odešel do skladu.

Když se komisařka von Landitzová vrátila na stanici, její parťák už tam nějakou chvilku byl – seděl za svým psacím stolem a odpočíval s rukama za hlavou.
„Tak co, jaká byla služba?“ řekla usměvavým tónem jen co vešla do jejich společné kanceláře.
Traber pootevřel oči: „Neprovokuj, jo…?“
„Jseš nějakej skleslej… nějak tě to zmohlo, ne…?“ přisadila si blondýnka. Tohle Franka probudilo už úplně – sundal nohy se stolu a celý na židli nadskočil.
„Tak hele…! Dneska jsi přišla do práce pozdě a jen díky tomu mě šéfová nastrčila k Hertzbergerovi na radar!“ zvýšil hlas a opřel se lokty o stůl.
„No a co je na tom špatného?“
„Na Hertzbergerovi nic, ale na tvým pozdním příchodu moc.“ rozčiloval se Frank.
„A kolikrát jsi ty přišel pozdě?!“ vyčítala mu Susanna.
Komisař si vzpomněl, že asi víckrát než jeho kolegyně, a tak se na další spor radši vykašlal. „No dobře…necháme toho…“ řekl jako beránek a opřel se zpět do židle. „Nepřineslas náhodou nějaký jídlo?“ otázal se místo toho.
„Eh…ne. Copak tys nejedl?“ divila se, když zavírala dveře.
„No a jak bych moh něco jíst, když tam celou dobu žral Hotte?!! Sežral mi celou svačinu a pak i oběd!!!“ začal se zase rozčilovat. „A na vrchol všeho to pak normálně zalomil a chrápal až do tý doby než jsme odjeli!“.
Suss se tomu začala uculovat.
„Hele, moc se nesměj a radši mi řekni, jestli jsi něco zjistila…“ pobídl ji Frank.
„Dobře. No…takže ve skladu jsem hledala našeho podezřelého Ulricha Steinera – Andrea o něm při ověřování zaměstnanců zjistila, že byl v minulosti zavřený za obchodování s drogami…“ začala s vysvětlováním a sedla si naproti kolegovi.
„No dobře, tak máme aspoň nějakou stopu…“
„To ano…ale nejdřív jsem tam narazila na Hanse Kufflera.“
„A to je jako kdo? Jeho komplic?“ tipoval Frank.
„Trabere, necháš mě domluvit?“ pokrčila obočí. „Hans Kuffler je jeden ze strážníků ve skladu. Předtím pracoval i s Alexem…“
„Aha…“ pokyvoval hlavou komisař.
„No…a Kuffler mi vyprávěl o Steinerovi, jak s ním dřív pracoval a tak dále. Pak mi ale začal povídat něco, jako že se poslední dobou ve firmě dějou divný věci a že údajně vyslechl nějaký rozhovor mezi jejich šéfkou Ruth Braunovou a někým…to mi nestačil dopovědět, protože se tam najednou objevil Steiner.“
Frank začal přemýšlet: „Myslíš, že by vás mohl slyšet…?“
„No to nevím, ale je mi divný, že by se tam objevil tak náhle a zrovna ve chvíli, kdy mi chtěl Hans říct něco důležitého…“ spekulovala Susanna.
„Musíme za tím Kufflerem ještě jednou zajet, třeba nám nějak pomůže…“
„Řekla jsem mu, ať přijde na stanici…“
„Jo, dobře. A co ten Steiner? Dostalas z něj něco?“ ptal se komisař, i když předpokládal, že spíš ne. A měl pravdu.
„Vůbec nic… ale bylo vidět, že se mu dvakrát nelíbilo, že jsem mluvila s jeho kolegou…“ dořekla a napila se minerálky.

O pár hodin později se už všichni chystali domů, firma Braun uzamykala kanceláře a ostraha nastupovala na noční službu. Ruth Braunová ještě seděla
u sebe v kanceláři a pročítala si nějaké dokumenty. V tom se ozvalo klepání na dveře.
„Dále.“ řekla, aniž by zvedla hlavu.
„Jen jsem vám chtěl říct, že už jedu taky domů...“ promluvila osoba, jejíž hlas blondýnka okamžitě poznala: „A...Alexi...“ vzhlédla k němu. „Vy už jedete domů?“ divila se na oko.
„A vy snad ne? Už je docela pozdě...nechte si to na zítra, nic vám neuteče...“ radil jí bodyguard a byl jednou nohou na odchodu.
„To je pravda...a...počkejte chvíli!“ zavolala na něj. Alex se mezi dveřmi otočil a čekal, co po něm jeho nadřízená chce.
„Eh...chtěla jsem vás ještě poprosit...“
„Ano?“
„Nemohl byste mě prosím doprovodit domů...?“ vysoukala ze sebe. Když viděla blonďákův nechápající obličej, hned svou myšlenku vysvětlila:
„No...potřebuji tam totiž dovést ty peníze, které jsme dnes dostali za ten tahač...a nerada bych jela s tolika penězi sama...takže...“
„Eh...dobře...samozřejmě...“ odpověděl rozpačitě Alex – věděl, že by neměl odmítat, protože je to jeho práce, ale zároveň už by měl být dávno doma u své rodiny a pomoci Tině s budoucím stěhováním do jejich restaurace.

„Sakra, kde je tak dlouho?“ rozčiloval se Michael nad Alexovou nedochvilností.
„Nevím…říkal, že hned po práci pojede domů…“ poznamenala Tina krmící Natty.
„To je mu podobný…řekne, že přijde a pak mu to trvá! Příště se na něj vykašlu a ne že tady na něj budu čekat jako blbec. Něco ti řeknu, dělám to hlavně kvůli tobě – on by byl schopnej nechat tě snad tahat nábytek!“
„No to zase ne…ale něco mu pomoct musím. Nemůže to přece celý stěhovat sám…Jseš moc hodnej, že nám s tím pomáháš…“
„No jak na to tak koukám, tak se neodstěhujete ani do Vánoc…tímhle tempem…“ řekl a usmál se.

Před bytem Ruth Braunové zastavila firemní limuzína a z ní vystoupila majitelka bytu se svým bodyguardem. Alex ji doprovodil ke dveřím a už se otáčel k odchodu, ale blondýna ho zastavila.
„Nezašel byste na chvilku třeba na kávu…?“ zeptala se rozpačitě. Tím ale do rozpaků dostala i Alexe: „Eh…víte já…“ podrbal se na hlavě. „Já nemůžu…už musím jít…“
„Ale no tak…“ přemlouvala ho. „Jen mě tak napadlo, že bychom si mohli třeba v klidu popovídat…ve firmě se pořád něco děje, tak na vás ani nemám čas. Vlastně toho o vás moc nevím…A to by nadřízená měla, ne…“ dopověděla a pohlédla do jeho modrých očí, v kterých myslela, že se každou chvíli utopí. Alex ani nevěděl proč, ale souhlasil a najednou se octl u své šéfové v bytě.
Jen co vstoupil, ohromila ho veliká prostorná hala s drahými koberci a obrazy všude na stěnách. V prosklených vitrínách se leskly vázy nejrůznějších tvarů a velikostí, v dalších zase šperky s brilianty. Jejich majitelka si opravdu nežila špatně. Tolik přepychu Alexe až překvapilo – netušil, že by Ruth mohla mít tolik peněz „jen“ z distribuce vína.
„Páni…“ vydechl, „…to je úplnej palác…“ a rozhlížel se kolem sebe. „A to tu žijete sama?“
„Ano…“ odpověděla žena, položila klíče na stůl a sundávala si sako.
„Nebojíte se tady?“
Blondýnka se zasmála: „Ani ne. Aspoň mám klid. A dole je kdyžtak bezpečnostní služba…“
„Hm, to je fakt…“
„Posaďte se…“ vyzvala ho a namířila si to do kuchyně. „Dáte si něco?“ zeptala se a v samém rozrušení, že má svůj „objev“ na návštěvě, úplně zapomněla, že ho vlastně pozvala na kávu.
Alex měl ale lepší paměť: „Tak třeba tu kávu, ne?“ usmál se.
„A…no jistě…“ začervenala se Ruth, ale to blonďák neviděl, protože už byla v kuchyni a zapínala rychlovaznou konvici.

„To snad není možný…nechceš mu zavolat?“ opět se čílil Michael po další půlhodině čekání na svého bratra.
„No zkusit to můžu. Stejně je to ale divný… přece by na to nezapomněl…“ divila se Tina.
„Hm…u mýho bráchy nikdy nevíš…ukaž, zavolám ho sám.“ řekl, vzal brunetce telefon z ruky a už se těšil, jak to svému bratříčkovi vytmaví.

Volaný zatím v klídku seděl na černé kožené sedačce, svůj šálek kávy měl už dávno dopitý, teď momentálně popíjel červené víno a povídal si se svou šéfovou.
„Ano, Hoffmann.“ ohlásil se.
„Nazdar, tady taky Hoffmann!“ řekl naštvaně hnědovlasý muž na druhém konci drátu.
„Michaeli? Co se děje?“
„Jak – co se děje?! Kde jseš?!“
„Já? No…já…ještě tady něco vyřizuju s šéfkou…“ odpověděl vyhýbavě blonďák, ale pak mu došlo, proč mu jeho starší bratr volá. „Ježiš, ty jsi u Tiny co…doprčic já na to stěhování úplně zapomněl…!“ chytl se za hlavu.
„To bych řek! Ty jseš tak hrozně nezodpovědnej, to je něco strašnýho…! Jako to si myslíš, že ten gauč bude tahat Tina nebo co?!“ zvýšil hlas. A protože se Alex neměl k odpovědi nebo to spíš nestihnul, Michael pokračoval: „Hele, koukej se sebrat a přijet, rozumíš?! Nebudeme tady na tebe čekat do rána! Čau!“ a zavěsil.
„Kdo to byl?“ zeptala se Ruth vykuleného Alexe.
„Eh…to byl můj bratr. Čeká na mě u nás doma, byli jsme domluvení, že nám pomůže s tím stěhováním…“.
„Aha…a já vás zdržuju, že…?“ řekla blondýna jakoby provinilým hlasem.
„Ne, to ne…jen…už budu muset jít, víte…“ řekl Alex, položil skleničku na stůl a zvedal se k odchodu.
„A nemám vám zavolat taxíka? Přece jenom jste něco vypil…“ strachovala se Ruth.
„Ne…to je dobrý…“ odmítl ji slušně a pomalu vstával. Blondýna ho ale zarazila: „Aa…nechoďte ještě…“ zašeptala a podívala se mu do očí.

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Muž nevěděl, co má dělat, natož co by na to měl říct.
Ruth seděla naproti němu a upřeně mu hleděla do tváře.
„Víte, Alexi…já…“ nevěděla, jak na to, „…já nevím, jak vám to mám říct…“.
Kdyby blonďák neměl upito, tak by jí na to asi něco řekl a hlavně by už dávno odešel…ale nestalo se tak.
„Já…něco mě na vás hrozně přitahuje, Alexi…“ šeptala a její rty se pomalu přibližovaly k těm jeho. Srdce jí tlouklo jako o závod a zrychleně dýchala. „Vždycky, když jsem s vámi, cítím velkou horkost…vzrušení…“
Dál už se nedostala – její rty se spojily s Alexovými… Chvilku se vášnivě líbali, Ruth si pak začala rozepínat svoji bílou halenku, kterou ze sebe nakonec rychle strhla, a přitom opět nešetřila polibky, aby něco neprošvihla. Byla úplně v euforii. Alex, který její polibky opětoval, ani netušil, proč to dělá. Pak se ale najednou vzpamatoval: „Počkejte…“ odpoutal se od jejích plných rtů.
„Co…co se děje…?“ vydechla a vzala mu hlavu do dlaní.
„Já nemůžu…to nejde.“ řekl udýchaně blonďák.
„Ale proč ne…?“
„Nezlobte se, ale ne… Mám přítelkyni, kterou miluju a chci si ji vzít, a dceru…“ řekl a konečně vstal ze sedačky.
Ruth se cítila hrozně trapně: „Ale…“ rozeběhla se za ním, protože byl už skoro u dveří.
„Ne, vážně…promiňte…“ omluvil se muž a zavřel za sebou dveře.
„Alexi, počkejte!“ volala za ním Ruth a běžela na chodbu. A bylo jí v tu chvíli úplně jedno, že má na sobě jen sukni a černou podprsenku.

Alex nasedl do auta a rozjel se domů. Celou cestu přemýšlel o tomto nešťastném incidentu se svou nadřízenou – jak to mohl Tině udělat? Nejdřív ji nechá i se svým bratrem čekat a pak ještě líbá Ruth…Poví jí o tom vůbec? Ne, Tina se to nesmí dozvědět. A jak to bude dál? Bude i nadále dělat Ruth Braunové bodyguarda? Spousta otázek, na které neznal odpověď. Byla to hrozná představa.
Když přijel domů, byl celý nesvůj, což na něm Michael samozřejmě hned poznal, ale Alex se z toho vykroutil a vymyslel si, že měl v práci těžký den. Tina už spala, protože jí zase nebylo nějak dobře. Bratři spolu pak odvezli nějaký nábytek do restaurace a domluvili se na další den.

Ráno bylo na oddělení dálniční policie opět rušno – každý se snažil dělat svoji práci, Andrea pobíhala sem a tam s nějakými papíry, Bonrath neustále s někým telefonoval a mezi řečí nadával Hottemu, ať neblokuje linky kvůli objednávce pizzy.
Komisaři z Cobry 12 tentokrát dorazili do práce společně. Když oba zasedli za své pracovní stoly, Frank se zeptal: „Hele Susanno…co ty a ten Michael? Na tý oslavě jsem viděl, že se k sobě nějak máte…“
„Pardon? Já a Michael? Co by jako mělo být?“
„No nevim, proto se ptám, že jo…“ řekl a šel postavit na kávu.
„A proč se na to ptáš? Pozval mě jen na kafe…“ odpověděla blondýnka a dívala se do spisu o firmě Braun.
„Jo „jen“ na kafe.“ ušklíbal se kolega.
„Neříkej mi, že zase žárlíš!“ popichovala ho.
„Jakýpak zase! Já nežárlím! A nikdy jsem na tebe nežárlil…jen mě to tak napadlo no…“ cukal se.
„Radši běž zalejt to kafe…“ usmívala se komisařka a dál listovala v deskách.
„Jo…hele, co uděláme s tim Kufflerem? Počkáme, až za náma přijde nebo za nim zajedem?“ změnil téma Frank.
„To nevím, ale hlavně bysme něco měli udělat s Ulrichem Steinerem…“
„No to byste teda měli…“ skočila jim do hovoru šéfová, která právě přišla do jejich kanclíku.
„Dobrý ráno, šéfová!“ zdravil Traber, „Nedáte si kafíčko…co? Takhle po ránu…“.
„Ne, děkuji. Pohněte s tím případem, stále nemáme nic pořádného. Zajeďte třeba za tím Steinerem a vyslechněte ho.“ řekla suše a zase odešla.
„Co jí je…?“ nechápal Frank Annino odmítnutí jeho skvělé kávy.
„Nevím, asi se špatně vyspala…“ hádala Susanna a lokla si horkého nápoje.

Alex se bál setkání s Tinou – nemohl se jí po včerejší noci podívat do očí. Proto ráno odešel do práce dřív, aby se neviděli. Také si potřeboval co nejdříve promluvit s ženou, kvůli které tohle vzniklo.
Kolem deváté hodiny zaklepal na dveře její kanceláře. Po výzvě vstoupil a nadechoval se ke své řeči.
„Dobrý den, Alexi…“ pozdravila ho blonďatá majitelka firmy Braun jako by se nechumelilo. „Chtěl jste se mnou mluvit?“
„Ano.“ odpověděl muž. „Chtěl jsem si to s vámi vyjasnit.“
„Co vyjasnit?“ nechápala.
„To, co se stalo včera…po včerejšku už to tu asi nebude jako dřív…“
„Co tím myslíte, že to nebude jako dřív…?“ řekla a blížila se k němu.
„No já nevím. Napadlo mě, že nebude vhodné, abych dál byl vaším bodyguardem. Klidně se vrátím do skladu.“ postavil ji před hotovou věc.
„Vy…vy už nechcete…“ koktala.
„Ne, že bych nechtěl. Ale prostě mi to nepřijde správné…“ snažil se jí to vysvětlit.
Ale ona jakoby to nechtěla pochopit: „Ale mně to nevadí…bodyguardi přece mohou být někdy víc něž pouhými strážci…“. Zase se nepoznávala, když byla s Alexem, plácala takové věci, které by třeba nikdy neřekla. Prostě se v jeho přítomnosti nemohla ovládnout.
„No, ale to já právě nechci…“ řekl opatrně blonďák.
„Jak to…vždyť jsi mě včera líbal…a nezdálo se mi, že se ti to nelíbí…Celou noc jsem na to myslela – na tvé úžasné polibky…a doteky…“ šeptala vzrušeně a začala ho znovu líbat. Alex se ale odtáhl.
„Včera to byla chvilková slabost…nic víc…Řekl jsem vám, že miluju Tinu nebo ne?!“
„Ano…na to jsem asi zapomněla…“ zvážněla a setřela si rozmazanou rtěnku.
„Dobře. Takže já se pro dobro nás obou vrátím do skladu a na včerejšek zapomeneme, ano?“ snažil se uzavřít příměří.
„Eh…jasně, ano, samozřejmě.“ pokusila se o úsměv, který jí rázem spadl, když za sebou Alex zavřel dveře.
Uvnitř se jí zmocnil hrozný vztek z toho, že ji Alex odmítl. Pak ji napadla šílená věc. „Uvidíme, jestli tě ta tvoje Tina bude ještě taky tak milovat…“ prohodila svůdkyně a vzala do ruky telefon.

Arrow

„Máme my vlastně něco na toho Steinera?“ zeptal se Frank a zvedl hlavu od hromady papírů, co mu ležely na stole.
„No…jen, že v minulosti měl nějaké problémy s drogami…jinak asi nic.“ odpověděla zamyšleně Susanna. „Proč?“
„No jestli bysme se třeba neměli mrknout do jeho bytu…třeba tam něco najdem, co by nám pomohlo dál. Mě už totiž nebaví tady takhle sedět a hrabat se v papírech…“, vysvětlil jí kolega a napil se ze svého modrého hrnku.
„A ty myslíš, že by teda mohl mít něco společnýho s těmi drogami v Braunově autě?“ hádala blondýnka.
„Nebo s tím podivným rozhovorem, o kterým mluvil Hans…“ řekl tajemně komisař.
„Hm…to je dost možný…Když tam předtím tak vpadnul…“ souhlasila. „Na domovní prohlídku to ale nebude stačit, museli bychom vymyslet něco jiného…“
Frank tedy navrhl něco jiného: „Prozatím se můžem podívat do jeho skříňky ve firmě…Alex nám s tím určitě pomůže!“

Telefon na stole několikrát zazvonil.
„Ano?“ ozvalo se po jeho zvednutí.
„Haló? To je slečna Traberová?“
„Ano. Kdo je u telefonu?“ vyzvídala brunetka.
„Tady Braunová.“ ozvalo se na druhém konci drátu.
Tina se zarazila: „A co si přejete? Můj přítel už odešel do práce za vámi…“ nechápala.
„Já jsem ale chtěla mluvit s vámi…“
„Dobře…a o čem?“
Blonďatá žena se na chvilku odmlčela a pak dodala: „Právě o vašem příteli…“.
Tina vůbec nechápala, co po ní Ruth chce a hlavně, proč si chce povídat o Alexovi. Bylo jí to celé nějaké podezřelé.
„A co je s ním? Že mi kvůli tomu voláte…“
„S ním nic…ale s vámi a vaším vztahem…“ ušklíbla se tak, že by si to snad dokázal představit i slepec.
Brunetka nevěděla, co na to říct: „Promiňte, ale asi jsem vám dost dobře nerozuměla…“
Ruth se ale rozhodla, že si bude hrát: „Máte svého přítele ráda, že? Ale jste si jistá, že on má stejně tak rád vás?“ řekla jízlivě.
Tohle Tinu naštvalo. Tohle přece nemusí poslouchat, o co té ženě jde? Pomyslela si.
„Víte co, takovýhle blbosti já nebudu poslouchat! Asi jste si spletla číslo, co já vím…“ řekla zvýšeným hlasem a chystala se položit sluchátko, ale Ruth to ještě stihla: „Ne, ne…nespletla…Bavíme se snad o Alexandru Hoffmannovi ne?“
Tina mlčela a čekala, co zase z Ruth vypadne. Později ale litovala, že ten telefon opravdu nepoložila.
„Víte, slečno…jak bych to řekla…“ přemýšlela blondýna. „…když udržujete vztah s takovým člověkem, jako je tento…musíte si ho trochu hlídat…“
„Prosím?“ Tina myslela, že ženě přeskočilo.
„No ano…kdy váš přítel včera přišel domů? Jestli tedy ovšem vůbec spal doma…“
„A proč by jako neměl spát doma?!A co je vám vůbec do toho?!“ Ruthiny poznámky Tinu už docela vytáčely, přesto ji nadále poslouchala.
Blondýnka si to vyloženě užívala: „No mně celkem nic…ale vás by to zajímat mělo…“
„Heleďte, já nevím, proč mi tady tohle všechno vykládáte a už mě fakt nebaví vás poslouchat.“, řekla rozhodně brunetka a pokračovala: „Vlastně ani nevím, proč se s vámi ještě bavím…takže promiňte a nashledanou…“
Ruth to ale nechtěla vzdát: „Alex byl včera u mě…“
To ale pro Tinu nebylo nic nového. Přece Alexovi včera s Michaelem volali. „No a co?! To já vím! Dejte mi pokoj! Nashle!“
„Spal se mnou…“ vyhrkla.
To Tina nečekala. Co si to ta ženská zase vymýšlí?! To by Alex přece nikdy neudělal!
„Cože…“ snažila se zachovat klid.
„Slyšíte dobře…milovali jsme se. Celou tu dobu, co byl u mě…pak ho ale vyrušil nějaký telefon…tak pak musel domů…“. Ruth celou situaci překroutila a libovala si, jak se jí to hezky podařilo vymyslet.
„Já vám nevěřím…“ vydechla Tina.
„No je to vaše věc, jestli mi věříte nebo ne…ale váš přítel je vážně úžasný!“ culila se Ruth.
„Říkejte si, co chcete! Nevěřím vám ani slovo! A dejte mi už pokoj!“ zakřičela brunetka a práskla ženě s telefonem. Té to ale nevadilo, vždyť Tině pověděla, vše co chtěla.
Ruth Braunová se zvedla ze židle a vyšla ven ze své kanceláře. Na chodbě potkala svého „důvěrníka“ Heinze Mayera.
„Tak co ten včerejší obchod?“ zajímalo ho. „Vyšlo to?“
Ruth měla sice momentálně trochu jiné myšlenky, ale přesto pohotově odpověděla: „Ano, samozřejmě. S jinou variantou jsem ani nepočítala…“
„Snažil jsem se ti před chvíli dovolat, ale pořád jsi měla obsazeno, tak jsem přišel radši osobně…“ Blondýna ho moc nevnímala a dál pokračovala v cestě, že jí kolega sotva stačil.
„Hele, posloucháš mě vůbec?“
Ženě došlo, že vlastně nemá tušení, co jí muž právě řekl. Zastavila se: „Heinzi, co chceš?“
„Uli mi řikal, že včera viděl ve skladišti mluvit Hanse s tou blonďatou komisařkou, co byla v restauraci u toho tvýho Hoffmanna…“ nadhodil problém, kvůli kterému se jí pokoušel volat.
„No a?“
„Jaký no a? Co když něco prozradí?“
„Hans nic neví.“ řekla sebejistě.
„Tím bych si nebyl tak jistej…Je to Hoffmannův kamarád a Hoffmann, jak víme, se zase kamarádíčkuje s těma poldama! Co když jim něco vyzvoněj?!“ zvýšil hlas, aby se Ruth trochu probrala.
„Alex nevypadá, že by měl nějaké podezření. Včera se mnou byl u klienta…“ vysvětlovala, ale Mayer jí skočil do řeči: „Cože?! Tys ho vzala s sebou? Ty ses snad dočista zbláznila, Ruth!!!“
„Proč?“ odpověděla nevinně. „Namluvila jsem mu, že prodáváme kamion a že v tom kufříku jsou jen papíry a doklady k prodeji…“
Muž nevěděl, co na to říct, chování jeho nadřízené se poslední dobou změnilo, a to ho štvalo, protože nechtěl nic riskovat.
„Hele, víš co… až bude průser, tak si nestěžuj. Já tě z toho rozhodně tahat nebudu!“ křikl na ni a odešel.

Alex byl v šatně pro dozorce skladu, kde měl každý svou skříňku, on ji tam měl taky, i když už se díky místu bodyguarda pohyboval ve skladu jen málo. Přemýšlel o včerejším večeru, o Tině a Natty, o tom, jak jim ublížil a ony to nevědí. Nevěděl ani, jestli se po dnešním rozhovoru s Ruth dokáže normálně bavit jako předtím…asi ne, stalo se to a už se to nedá změnit. Pak ho upoutala skříňka se jménem Ulrich Steiner. Byla totiž pootevřená nebo spíš nedovřená. Její majitel ji pravděpodobně špatně zabouchl nebo si jen na chvilku někam odskočil a brzy se vrátí. Alex si řekl, že skříňku raději zavře, aby tam jeho kolegovi někdo něco neukradl. Vzal tedy za dvířka, aby je zavřel, a přitom mu nemohl ujít obsah skříňky – uviděl tam ten samý kufřík, který včera vezla Ruth s jeho pomocí z obchodní schůzky. Co tam ale dělá? Pomyslel si. Chtěl ho otevřít, aby se přesvědčil, co se uvnitř kufru nachází…najednou ale ucítil tupý náraz do zátylku…Zatmělo se mu před očima a volně se svezl k podlaze.

Hans Kuffler zrovna přenášel bedny plné vín na místo, kde se pak nakládají do kamionů a rozváží se podle objednávek. „Ahoj!“ houkl na svého kolegu, který právě vešel s jakýmsi kufříkem v pravé ruce.
„Ahoj.“ hlesl muž, aniž by se na Hanse podíval.
Ten se přesto snažil navázat konverzaci: „Co to máš?“
„A co je ti po tom?!“ obořil se na něj Steiner. „Já se taky neptal, cos včera vykládal tý policajtce!“
Hansovi zatrnulo – co když Ulrich slyšel všechno, co komisařce vykládal? Co když slyšel i to, o tom podivném rozhovoru? Ví, že se chystá jít na policii?
„Eh…nic zvláštního…jen se ptala na firmu a tak…normální vyšetřování…“
„Jasně. A na mě se náhodou neptala?“ řekl svalovec a položil si kufr na stůl.
Hans na tuto otázku neodpověděl a položil poslední bednu na zem. Ulrichovi zazvonil telefon. „Ano? Dobře, přinesu vám to.“ řekl a zavěsil. Poté sebral kufřík a beze slova odešel.
Hans věděl, že se Ulrich asi jen tak nevrátí, a tak se rozhodl, že než půjde na komisařství vypovídat, podívá se na jeho věci, jestli nenajde něco podezřelého.
Zamířil tedy do společné šatny. Jenže jen, co vstoupil, tak se zděsil – na zemi ležel jeho kamarád v bezvědomí. Hans k němu okamžitě zaklekl.
„Alexi! Alexi! Co je ti?! Slyšíš mě?“ snažil se ho „profackovat“, aby se Alex probral.
Pak se ale lekl podruhé, když se za ním ozvalo: „Co tady děláš?!“
Byl to opět svalnatý Steiner, který se mezitím vrátil – tentokrát už bez kufříku. Hans jen nevěřícně zíral na muže, který před ním stál a bylo mu jedno, že se tam Alex válí po zemi. „Tos byl ty?!“
„Alex tady neměl, co dělat. Vrtal se, do čeho neměl…dej si bacha, abys neskončil jako on!“ zakřičel muž.
„Děláš si srandu?!!“ vykřikl hnědovlasý muž a stoupl si. „To snad nemyslíš vážně!!! Proč jsi to udělal?!!!“ řval na něj.
Steiner ho beze slova čapnul a táhl ho do skladištní haly. Hans kolem sebe máchal rukama, aby se mu vytrhl. V hale ho svalovec konečně pustil.
„Uli, tys zešílel! Myslíš si, že ti to projde?!“ spustil Hans.
Muž ale hájil své činy: „Kdybyste se do toho nemotali, nemuselo nic stát!“
„Ty seš hajzl!“ křikl Hans a strčil do něj.
Muž si to samozřejmě nemohl nechat líbit, a tak mu rány oplácel. Hluk se donesl i k po chodbě přicházejícímu Mayerovi, který rychle vpadl do haly. „Co děláte?! Zbláznili jste se?!“ a snažil se je od sebe odtrhnout. Oba muži už byli značně zboulovaní, Hans měl natržené obočí, Ulrichovi se zase rýsoval pěkný monokl.
„A co ten Hoffmann v tý šatně?!“ křikl na Steinera Mayer.
„To nic. Nech to na mně…“ odpověděl klidně a vstal.
„Co když tam někdo přijde?“ strachoval se vedoucí.
„Nikdo nepřijde ani do šatny ani sem. Všichni jsou na dvoře a skládaj zboží.“
„Jo, takže si myslíš, že se nikdo nedozví, co tady podnikáte?!“ ozval se znovu Hans z podlahy a pomalu se sbíral.
„Nedozví!“ zařval Ulrich a praštil Hanse pěstí do obličeje. Rvačka tedy začala nanovo. A bohužel nezůstalo jen u pěstního souboje. Proto ani netrval dlouho. Steiner totiž v nestřeženém okamžiku vytáhl kapesní nůž a vrazil ho Hansovi do břicha. Ten zaúpěl, chytil se za břicho a svalil se k zemi.
„Ulrichu, ty debile!!!“ řval Mayer. „Ty seš fakt nemožnej! Co tě to napadlo?“
„Tenhle frajer mě štve už od začátku! Nemá se do toho motat!“ bránil se muž s bradkou.
„Co když nám tady zemře?!“ bál se Mayer.
To ale Ulricha nechávalo chladným: „Ať si klidně chcípne, aspoň nás nenabonzuje!“
Hans ležel na podlaze, sotva sípal a pomalu ztrácel vědomí z velké ztráty krve.
„Musíme ho někam uklidit.“ rozhodl svalovec.



Pokračování příště..... Wink

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ahojky! tak je tu má nejnovější povídka...no ti, kdo četli mé povídky na předchozím fóru již znají její začátek.
Tak je tu znovu a brzy i nové pokračování Wink

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Komisař se jen ušklíbl: „Jo, a proto mě štve, že se tady peču na slunci, mávám plácačkou jako dement a ještě musím zastavovat nějaký plečky těsně před rozpadem…!“

Jejda, ten Frk je ale trubečka... jak ten už mi chyběl!! Laughing Laughing A vůbec, celá tahle povídka je naprosto super Laughing Laughing Popichování týmu dva je super a zajímalo by mne, co dělali ti maníci na dálnici, chi chi chi... Jen kradli auto či se to vyvrbí jinak? Jsem zvědavá, mehehe...


A ještě mne dostalo:

Anně jeho postranní úsměv neušel: „Trabere, tu ironii si odpusťte… A jestli chcete, můžu vám dát klidně týden navíc…ovšem jen kdybyste si to výslovně přál…“ utřela ho, Frankovi sklaplo a Susanna se rozesmála.



Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všelko, mooc jsi mě svým komentářem potěšila! Děkuji za pochvalu a doufám, že se i ostatní pokračování budou líbit... Wink

Btw:POKRÁČKO!

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Co je s Tinou? Panečku, chuděra, jen tak se skácet Shocked

Jinak pošťuchování mezi Suss a Frkem se Ti moc povedlo Laughing Frk brblá a brblá a brblá... a nevěří Hottemu, nevěří a nevěří Laughing Laughing

Těším se na další dílek! Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všelicos napsal:
Co je s Tinou? Panečku, chuděra, jen tak se skácet Shocked

Jinak pošťuchování mezi Suss a Frkem se Ti moc povedlo Laughing Frk brblá a brblá a brblá... a nevěří Hottemu, nevěří a nevěří Laughing Laughing

Těším se na další dílek! Laughing


No jo, Tina je chudák - a to je teprve začátek! (víc neprozradím, to bych předbíhala Wink )

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
POKRÁČKO! Laughing

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Moc pěkný, jen chudák Bonrath, takhle ho trápit se zubama Laughing Laughing

No a už se samozřejmě těším na další pokráčko

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Buď umím předvídat, nebo už jsme to četla a možná i ještě dál! Cool Smile

Ale jinak krásný! To bude určitě kalba století! Very Happy Se těším, jak to Traber rozjede, doufám, že bude nějaký tanec po stole! Very Happy Very Happy

A Tina? No, radši nic! Smile Wink Wink Jen aby nebyla stejně blbá jako policajti na služebně, když sebou tak třískla o zem! Very Happy

No, nějak se těším na další pokráčko, neboť to začíná být zajímavé! Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
cobra12: děkuju, jsem ráda, že se ti to líbí Wink no Bonrath si to chudák nezaslouží no... Rolling Eyes
JSSVLVKMK: jj, četlas i kousek dál, ale předvídat taky umíš dobře Cool Traber to rozjede, neboj...ale záleží taky, jak se to vezme Laughing

Je tu POKRÁČKO!!!

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Pěkný, pěkný a co bude dál??? Laughing Laughing Já vím jsem otravná Embarassed Twisted Evil

Bonrath vykuleně zíral a čekal, která z osob válejících se po zemi mu začne nadávat jako první…
„Já je snad jednou zabiju…“ mumlal si pro sebe Frank stále ještě ležící pod krabicí.


To bylo hezký Very Happy Very Happy no to říkám pořád, že je Bonrath chudák, ale dobře mu tak, nemá lízt na štafle Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
cobra12: Pokud si Dietra dobře představuju, je sám taková štafle! Laughing
Martík: Ty jó, já se těším na TRabera, jak to hezky rozjede! To bude nářez! Jsem zvědavá, jestli víc lidí zabije Alexova šéfka, nebo traber při své zběsilé noční jízdě alkoholem! Very Happy Teda předpokládám, že Frank bude pít a nebude nasucho! Laughing

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
„Já je snad jednou zabiju…“ mumlal si pro sebe Frank stále ještě ležící pod krabicí. Ale další větu už řekl o trochu víc nahlas: „Prosím vás, může mi někdo říct, co to tady provádíte?! Myslíte, že nastane někdy situace, abych vás někde moh´nechat a vy jste nic nezdemolovali?!“ nadával a při tom si sklepával z hlavy konfety, které se při pádu vysypaly z krabice…

Já je úplně vidím!! Laughing Laughing Laughing Taková groteska! Kdyby to bylo bez mluvení a černobílé, tak by se mohl jít Charlie Chaplin zahrabat!! Laughing Laughing Laughing

Martíku, je to, jak by řekla Kája, bájo Laughing Laughing Laughing Zajímalo by mne, proč je Tině zle... a jestli se Alex nějak do těch drog zaplete (myslím, že jo, chudák Laughing )... Těším se na pokráčko! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všelicos napsal:
„Já je snad jednou zabiju…“ mumlal si pro sebe Frank stále ještě ležící pod krabicí. Ale další větu už řekl o trochu víc nahlas: „Prosím vás, může mi někdo říct, co to tady provádíte?! Myslíte, že nastane někdy situace, abych vás někde moh´nechat a vy jste nic nezdemolovali?!“ nadával a při tom si sklepával z hlavy konfety, které se při pádu vysypaly z krabice…

Já je úplně vidím!! Laughing Laughing Laughing Taková groteska! Kdyby to bylo bez mluvení a černobílé, tak by se mohl jít Charlie Chaplin zahrabat!! Laughing Laughing Laughing

Martíku, je to, jak by řekla Kája, bájo Laughing Laughing Laughing Zajímalo by mne, proč je Tině zle... a jestli se Alex nějak do těch drog zaplete (myslím, že jo, chudák Laughing )... Těším se na pokráčko! Very Happy


Já jsem se u toho taky musela smát, když jsem to psala Laughing proč je Tině zle, zatím prozradit nemůžu, to byste neměli překvápko Wink Twisted Evil

Jinak děkuji všem za reakce, moc mě to těší! Wink

P.S.: NOVÉ PORAČOVÁNÍ!

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak oslava e myslím povede! Very Happy Už se jen moc těším, jestli to tam ten Traber fakt rozjede!

Moc se mi líbil Frank, když popíchl Alexe, že je skrblík a všechno vzal jedním vrzem! Very Happy Very Happy Nechci nic říkat, ale výjimečně měl Traber pravdu! Very Happy Very Happy Laughing

A co svatba? Že by se jí zeptal už při hostině? nebo při jeích narozeninách v ten den, tedy za týden? Shocked Laughing Hurá, bude svatba a Traber to rozjede napodruhé! Very Happy Very Happy

A copak asi chystá Ruth? Že by chtěla konat něco nekalého? Shocked Very Happy

Tak honem, další pokračování! Tohle, že má být dlouhé??? Evil or Very Mad To by chtělo ještě jednou tolik! Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
„No jo...Alex je takovej škrťa, že to radši vezme všechno jedno ranou, aby nemusel utrácet za dvě oslavy!“ a chechtal se na celé kolo.

Tak tohle mne doopravdy rozbilo (steně jako JSS, koukám Laughing ) Laughing Laughing A nějak si myslím, že tuším, proč je Tině špatně Laughing
Oslava vypadá slibně... semele se tam ještě něco nebo ne? Martíku, Ty napínáš!! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
jj, škrt mě stejně jako holky rozbil Wink Laughing Laughing
Zajímalo by mě, co chystá Ruth se svými komplici Rolling Eyes Twisted Evil Twisted Evil
Teda ty to napínáš, čím dál tím víc Very Happy

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Mo a kdy bude pokračování?

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
To All: Nebojte se, Ruth to tam ještě docela zamotá, ale to si ještě budete muset chvilku počkat Twisted Evil

POKRÁČKO!

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Tak jsme se konečně dočkali nějakého pokráčka Laughing Laughing

Frank se o něčem bavil s Alexem, ale větu mu přerušil pohled na Ruth zvedající sklenku se šampaňským.
„CO? Já snad špatně vidim! Není to ta ženská, co jsme u ní dneska ráno byli? A támhle jeí brácha?!“
„Myslíš támhlety dva? Jo, to jsou moji šéfové – Ruth Braunová a Thomas Braun. A ten chlap u stolu je pan Mayer – vedoucí skladu.“ uvedl je Alex.
„Hele, já nevim, jestli je to tim, že jseš blonďatej, ale to ti nedošlo, že já i Susanna je už dávno známe?! Vždyť jsem je ráno vyslýchal!“ zahřměl Traber.


tohle se mi fakt líbilo

No a co nám to provádí Tina?? Mám takové jedno podezření, ale nejdřív počkám, jestli mi ho potvrdíš Rolling Eyes Laughing Laughing

Ještě k té šéfce, co ta má za lubem? Z toho nejspíš vyplývá, co chci napsat Twisted Evil Cool Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
No, Marti, konečně Tina je u doktora! Very Happy

A Susi? No coment! Very Happy Very Happy Very Happy Že by se má oblíbená komisařka konečně dostala do spárů lásky? Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy To by pak byla v příbuzenském vztahu s TRaberem a ta myšlenka se mi začíná líbit! Very Happy Very Happy Wink Surprised Twisted Evil

Traber je pěknej hajzlík, hodit na Susannu kontrolu na dálnici! Za to bych mu ještě něco provedla! Evil or Very Mad

Jó, Ruth začíná být podl mého vypočítavá! Co ještě provede? No, snad se to dozvím! Very Happy Twisted Evil

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Tak co, bude tam Tina mít to, co si myslím od té doby, co byla na stanici? Vrhne se Ruth na Alexe? A co Frank? Vrhne se na Suss? Dostane z ní, kde byla? Vydrží radarovou kontrolu? A co Jan Tleskač, bude mít nové kolo?

Laughing Laughing Laughing Laughing Super díl Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak další pokračování. Wink
Dnes je bohužel jen kraťoučké, protože mi začíná docházet zásoba a momentálně vůbec nemám čas na psaní Embarassed
Jinak moc vám děkuji za vaše reakce, moc mě to těší, fakt! Wink omlouvám se, že na ně někdy neodepisuju, ale je to proto, že na to zkrátka a dobře nemám čas Laughing
Tohle minipokráčko věnuji JSSVLVKMK, která mě k němu popíchla Laughing

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Jééé, díky moc za věnování! Embarassed Wink Very Happy Já jen řekla, že máš nejvyšší čas! Very Happy Wink

Já jsem čekala, že tu bude něco o Tině a ono nic! Zato se to začíná pěkně rozjíždět na frontě firmy! Škoda, že te´d nemáš čas, to se to pěkně dlouho nedozvíme, co se stane dál! Crying or Very sad Ale ty to zvládneš a napíšeš super ultra dlouhý pokráčko, ve jterým bude vše podstatné! Very Happy

A chudinka Traber! Začíná mi ho být výjimečně líto! Sad Very Happy Chudinka trpí, kdežto Susanna by potřebovala pomoc! Aby se jí ještě něco nestalo! Sad

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Wow, co to je za týpka? Začínám se bát Shocked

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
JSS...: No o Tině se to ještě nedozvíte, bude to tam až později - i když podle vašich reakcí si myslím, že už tušíte, co Tině je Wink no Traber má zase pořádnej pech no Laughing a Suss to zvládne i bez něj, žádný strach Laughing

Všel: No nepříjemnej už od první věty, co... Twisted Evil uvidíme, jeho postava tam bude ještě hrát docela roli... Twisted Evil

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Tý jo,to jsem pěkně napjatá,vy si děláte konkureci,akorát já se nemůžu nikomu z vás vyrovnat.Na starém ´foŕu jsem nebyla,a moje povídky jsou katastrofální.No tak jsem si vylila srdíčko a jinak,k povídce mám jediné slovo:Nadhera!

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
teda Hottova chuť k jídlu je ... všudypřítomná, to snad není pravda, ten chlap snad od rána do večera nedělá nic jinýho než, že pořád jí...
Moc hezký a čekám dál na další část, abych si potvrdila domněku o Tině. Twisted Evil Laughing Laughing

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak po delší době je tu POKRÁČKO! Konečně jsem teď o víkendu sedla k počítači a něco napsala. Tentokrát je to aspoň delší než minule Laughing

A jinak - mám na vás otázku: Co si myslíte, že se stane u Ruth v bytě? Zůstane tam Alex?

Tak Vám přeji hezkou zábavu! Wink

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Juchů, tak to je dobře rozjeté! Very Happy Very Happy

Já si ymslím, že naběhne nějaká parta mladíků z ochranky a chudinku zmlátí, nebo Alex zůstane a jaksi nezůstane věrný své přítelkyni! Laughing

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Skvělý Wink

Myslím, že Alex odjede a doma dostane ještě jednoho sprda Twisted Evil Laughing Laughing

Už se těším na pokráčko Twisted Evil Cool

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak JSS se trefila Wink Je tu další pokráčko, tak si to užijte (jestli to jde Embarassed ), i když je kratší Wink

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Jo, Alex se vyznemenal! Laughing Laughing Měl tam zůstat, Tina by se o tom dozvěděla a Traber by pak mohl jít rozhazovat pěstmi k Alexovi! Laughing Laughing No ale sice se nedal, přesto se to Tina dozví! Jak já jsem šťastná! Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil A za Trabera a jeho pazourky v pěst! Laughing Laughing Laughing Laughing

A znovu Trábřík: Opět malý zelený žárlivý zuřík! Laughing Laughing Laughing Tentokrát ot nezakecá! Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Razz Ale samozřejmě v srdečním souboji mezi Trábříkem a Michaelem fandím Míšovi! Laughing Laughing Laughing Laughing


Já asi poslední řádky přestanu využívat, stejně každý ví, co na nich je! Rolling Eyes Tak kdy? Laughing Laughing

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Pokud to jde?
To je jasný,že to jde!


A já zase v srdečním souboji fandím Frantovi! Very Happy

No jo,s JSS jsem nejlepší kámarádka,ale ona se mnou ne,teda myslím,ale fandíme každá jinému kandidátovi na místo po Susanině boku,že ano


Posledn řádky taky nevyužívám,stejně to každého autora napadne.Už se těšííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím!

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Takže jsem to zase neodhadla, no co, tohle bylo stejně lepší, ale už se těším na Ruthinu pomstu Twisted Evil

Tudíž Martíku moc dlouho nás nenech čekat a šup sem s pokráčkem. Na rozdíl od ostatních já si ten poslední řádek neodpustím Laughing Laughing

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Je to skutečně neuvěřitelné, ale konečně jsem se po veelmi dlouhé době dostala k napsání pokračování! Ta šťastná chvíle nastala tento víkend, kdy jsem měla konečně trochu víc času a hlavně inspirace pro psaní.

Doufám, že vy, kdo čtete tuto povídku, jste ještě nezapomněli, o čem byla... Laughing i když bych se upřímně ani nedivila po tak dlouhé době... Embarassed

No, každopádně doufám, že se vám pokračování bude líbit, budu se těšit na vaše reakce a snažit se napsat co nejdříve další dílek! Wink

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Jaaaaaaj,teda,chudáci kluci!No přiznám se,chvilku jsem musela přemýšlet,o co jde,ale rozsvítilo se mi! Very Happy
Skvělé,Martííčku

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
K.Thaler napsal:
Jaaaaaaj,teda,chudáci kluci!No přiznám se,chvilku jsem musela přemýšlet,o co jde,ale rozsvítilo se mi! Very Happy
Skvělé,Martííčku


To jo, chudáci, docela to zchytali... děkuji za pochvalu

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Já hodnotím trochu pozdě! Embarassed Embarassed Embarassed Ale přeci! Laughing Laughing

Chudinka Týna, co mu na to řekne? Teda jestli vůbec řekne?
Já to vidím s Alexem jako uřezat, zahodit! Twisted Evil ba ne, to by mu neudělali, ale docela se těším an to, jak dopadne Kuffler a Alex!

Dobře jsi to rozjela s napínním, tak teď se rychle přemož a napiš něco dalšího! Very Happy Wink

A kdy se dočkáme příště? Wink Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Nešťastný polibek, co změní život...
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma