AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak hodnotíte tohle dílko? Známky jako ve škole...(po gymplu se mi bude asi stýskat, tak si jich chci užít;))
1
75%
 75%  [ 3 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
FM (Für mich, for me, pro mne....:))
25%
 25%  [ 1 ]
Celkem hlasů : 4

Skok
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Tohle je jedna z těch nedokončených, (raději se nebudu zmiňovat jak je to dlouho co je tak nedokončená Embarassed) ale v případě že bude dostatek času a psavá nálada, svatosvatě slibuji, že se jednoho krásného dne dočká dokončení... Smile

Skok


„Dobrá, souhlasím.“ Usmála se Anna Engelhardtová a položila sluchátko. „Hmm.,..lyžařský kurz v Innsbrucku pro dva nejlepší policisty..“ pomyslela si. Byl podzim. Ze stromů padalo žlutočervené listí a vyvolávalo pocit melancholie. Myšlenkami se ale vrátila zpět na služebnu. Měla naprosto jasno kdo by tam měl jet. I když Semirův názor na lyžování byl všeobecně znám, nebyla si jistá jak bude reagovat až se dozví, že jede na snowboard. O Toma se nebála, ten byl pro každou „špatnost“…ale Semir…
„Kobra 11 volá centrálu!“ ozval se naléhavě z vysílačky Semirův hlas. Engelhardtová přešla k mikrofonu.

„Centrála slyší Kobro 11.“ Ohlásila do vysílačky.
„Pronásledujeme náklaďák po dálnici A4 směrem k Hürthu na kilometru….“ Ozvaly se výstřely.
Semir se na sedadle přikrčil a stále držel v ruce zapnutou vysílačku.
„Už toho mám dost!“ vykřikl vztekle. V nákladním prostoru nákladáku stál muž a bez ustání na ně střílel.
„Tohle si někdo šeredně odskáče!!“ prskal. Potom si všiml, že v ruce má aktivní vysílačku a že jeho nadřízená určitě vše slyšela. Vrátil se k vysílačce.
„Šéfová, pošlete posily na výjezd u Hürthu udělejte tam barikády! My se ho tu pokusíme zastavit! Kobra 11 konec.“ Ukončil hlášení. Otevřel si střešní okénko. Tom levačkou vytáhl svoji zbraň a ruku si opřel o zpětné zrcátko. „Dávej na sebe pozor!“ varoval Semira a začal po náklaďáku pálit,aby střelce odradil od momentálního úmyslu střílet. Semir jen na Tomovo varování něco zabručel a už se soukal z okýnka. Tom přijel blíž a Semir přeskočil na náklaďák. Nevyšlo mu to ale tak, jak si představoval. Noha se mu smekla ale stačil se zachytit za lano, jež viselo z konstrukce. Nohama se odrazil od nárazníku a vyhoupl se jako Tarzan na liáně do nákladního prostoru. Než se střelec vzpamatoval, Semir mu vykopl zbraň z ruky a srazil ho na podlahu. Tam mu nasadil želízka. Nevěděl ale, že průzorem do kabiny ho zahlédl řidič. Ten neváhal a střelil do brzdového pedálu. Jakmile si byl jistý, že tohle auto už normálním způsobem nezastaví, otevřel si dveře a vyskočil. V dálce zahlédl policejní zátarasy. Sebral se ze země a utekl do blízkého lesa.

Semir výstřel zaslechl. Nechal spoutaného střelce v nákladovém prostoru a bokem přelezl do kabiny. Řidič nikde a zátarasy se blížily.
„No tak…brzdi, BRZDI!!“ zavrčel a dupal na brzdový pedál. Auto nijak nereagovalo ani na ruční brzdu.
„To snad ne!“ vykřikl Semir když mu ruční brzda zůstala v ruce. Viděl jen jedinou možnost… Musel auto obrátit na bok, jinak by prorazil zátarasy a zranil někoho z kolegů. „Okamžitě zastavte!!“ ozvala se výzva z megafonu. „Já bych rád ty chytrej…být tebou bych uhnul…“ zavrčel Semir na adresu mladého policisty. Spoutaný muž v nákladovém prostoru se probral.Když slyšel výzvu z policejního megafonu, neváhal a vyskočil z auta. Tom v modrém CLK se okolo něj prohnal. „Ale ale…berem do zaječích??“ zeptal se spíš sám sebe a strhl volant doprava. Udělal na dálnici elegantní hodiny a pootevřel levé dveře. Prudce dupl na plyn a rozjel se za prchajícím zločincem. Ve chvíli, kdy se dostal na jeho úroveň, otevřel levé dveře dokořán a srazil střelce na silnici. Ještě než CLK úplně zastavilo,vyskočil a vrhl se na střelce. Nasadil mu želízka a vzhlédl.

Semir se modlil, aby to svodidla vydržela.

„Ne to ne!“ vykřikl Bonraht a stoupl si před kapotu aby své autíčko ochránil.
„Dietře neblázni!!“ zařval na něj Hote. Už málem viděl svého parťáka rozmačkaného na kaši, ale Dieter měl štěstí….náklaďák zastavil čtvrt metru před ním. Teď , když se Bonrath díval na tu masu kovu, uvědomil si co se mu mohlo stát sedl si na kapotu a zbledl jako stěna.
„Jsi v pořádku?“ ptal se rozechvěle Hote ,když viděl jeho barvu, a položil mu ruku na rameno.
„Jo…jo…“ potvrdil mu nepřítomně Dieter.
„Já z tebe jednou dostanu infarkt..“ pokáral ho naoko Hote a poplácal ho po rameni.“Tak pojď…pojedeme…“ navrhl. Dieter se probral.
„A co oni??“ zeptal se roztřeseně když šok konečně pominul.
„Neboj, kolegové to nějak zvládnou…“ ujistil ho rozhodně.

„Semire, jsi celý?“ ptal se vyděšeně Tom, když doběhl k ležícímu Semirovi. Oddychl si když viděl, že má otevřené oči a vnímá.
„Snad jo…přepočítávám si kosti v těle…jestli mi nějaká nechybí.“ Zašklebil se a posadil se na silnici. Ozvalo se hlasité křupnutí.
„Ach..“ vzdychl Semir a protáhl se.“No, to už je lepší.“ Poznamenal.
„Tys mi teda nahnal….to se dělá, kamarádovi?“ káral ho Tom z legrace a nabídl mu ruku. Semir se nechal vytáhnout a zakřenil se na něj.
„No jistě že ano, mám spočítat kolikrát jsi mi to udělal ty??“ opáčil otázkou a rychle uhnul, protože se po něm Tom ohnal. Vrátili se spolu ke spoutanému muži, který stále ležel na asfaltu.
„Tak , a my teď spolu pojedeme na stanici.“ Oznámil mu Tom a ne zrovna něžně ho strčil do auta.

„Už je něco nového??“ zeptal se Semir Andrey hned jak dorazili na stanici.
„Jo..laboratoř mi to právě poslala….chvilku…“ odpověděla a shýbla se k faxu, ze kterého právě lezl papír. Nutno podotknout, že pod ním byla už slušná hromada dalších. Jejich obavy se potvrdily když….jim ten štos strčila do rukou.
„Co to je??“ ptal se nechápavě Semir když se Tom prohnul pod papíry.
„To je zpráva z laboratoře.“ Odvětila suše Andrea a vrátila se k počítači. Semir vzal z vrch jeden papír, prolétl ho očima a natáhl se pro další.
„Vezli nějakou elektroniku a v tom polystyrenu byl kokain…..“ řekl si spíš pro sebe.
„Cože??“ nechápal Tom. Semir už ale mířil do kanceláře a tak Tom šel za ním. V kanceláři složil svůj náklad na stůl.
„ V tom náklaďáku vezli nějaká … počkej…“ nahlédl do papíru „ jo tady, nějaká videa. Když to v laboratoři prozkoumali, zjistili, že v tom polystyrenu okolo je vlisovaný kokain.“ Vysvětloval Semir a natáhl se pro další papír.
„Ten koks je z Itálie?? Zeptal se celkem zbytečně Tom, který Semirovi nahlížel přes rameno.
„Ale jak ho dostali přes hranice??Celní nám potvrdilo, že ten náklad kontrolovali a vše bylo v pořádku.“ Poukázal Semir.
„Tak to museli….“ Začal Tom, ale přerušila ho Andrea.
„Máte jít za šéfovou do kanceláře.“ Oznámila jim. Když ale viděla jejich výraz ve kterém se zračila otázka „Co se stalo, nebo spíš nestalo tentokrát…“ dodala „Já vám nepomůžu….“
„Vidíš? Já ti říkal ať to hlášení hlášení dopíšeš!“ vyčetl mu polohlasně Semir.
„No jistě…za to že se na dálnici srazilo 30 aut a ty jsi další dvě sešrotoval, můžu já rozhodil rukama rozladěný Tom.Jeho tón byl více než výmluvný, ale Semira to nechalo chladným.
„Jestli chceš, můžem se vsadit , že vozítko které mi odteď přidělí šéfová vrátím vcelku. Navrhl mu a zamířil do „jámy lvové“.
„To jsem zvědavý co z toho auto zůstane tentokrát.“ Zabručel Tom a šel za ním. „Asi jen majáček a zpětná zrcátka.“ Pomyslel si.
„Posaďte se pánové“ požádala je jejich nadřízená, která stála u okna zády k nim. V jejím hlase zazněl podtón…pobavení.Semir a Tom se po sobě zmateně podívali..tohle nevypadalo na kartáč.Engelhardtová se k nim obrátila čelem. Ani stopa po obvyklém výrazu který nasadila vždy, když rozšrotovali další auto.
„Je mi potěšením vám oznámit, že jste z naší stanice byli vybráni abyste se zůčastnili třítýdenního lyžařského výcvikového kurzu pro policisty na Zugspitze.“ Oznámila jim a měla co dělat aby se nezačala smát, když viděla překvapení obou policistů.
Semir se vzpamatoval jako první.
„Šéfová..to,….to…že to je vtip??“ koktal zmateně. Takové šoky neměl moc v lásce.
„ No ano….apríl je až v dubnu.“ Vyhrkl Tom. Teď už se Anna pohledem ta ty dva neudržela.
„Samozřejmě že to není vtip.“ Potvrdila mu jeho obavy se smíchem.
„Ne…ne tomu nevěřím!“ vyhrkl. „Mimochodem, na čem budu jezdit?? Nemám lyže a laťky od plotu jsou nedostatkové zboží.“poukázal na skutečnost že na lyžích nikdy nestál.
„Dostanete zapůjčený snowboard.“ Odvětila vědoma co asi bude následovat… „COŽE?!“ vyvalil na ni Semir oči. Výraz který měl v obličeji rozesmál Toma tak, že se nemohl utišit.
„Semir snowboardista….“ Chechtal se až mu tekly slzy z očí. Semir ho sjel znechuceným pohledem a zapadl do křesla.“Ne…ne tohle je sen…“ drmolil si pro sebe mezitím co Toma postihl další záchvat smíchu.
„Ne, tohle není sen pane Gerkhane, to je skutečnost….“ Usmála se a otočila se na Toma.
„A vy pane Kranichu, vy dostanete snowboard také.“ Oznámila mu. Tomovi zmizel úsměv ze rtů stejně rychle jako se tam objevil a vystřídal ho dokonale zmatený výraz. Ten když uviděl Semir, začal se potutelně usmívat.
„A máš to.“ Řekl trochu škodolibě.“ Prknaře jsi vždycky kritizoval a teď budeš na prkně jezdit.“
Tomovou zálibou po návratu z hor byla neustálá kritika prknářů. Prý ničí sjezdovky a jen zavazejí.
„Ale šéfová, já lyže mám a tu věc…tu věc nepotřebuju….“ Koktal a snažil se Engelhardtovou přesvědčit, což se mu nepodařilo.
„Ten kurz je zaměřen na výuku jízdy na snowboardu….a nejsou povoleny žádné vyjímky.“ Dodala když viděla jak na protest otevírá ústa.Oba policisté tam seděli jako dvě hromádky neštěstí. Přišlo jí jich trochu líto.
„Alespoň přijdete na jiné myšlenky…Bůh ví, že oba potřebujete dovolenou.“ Povzbudila je, a dala najevo že debata skončila.

Oba policisté se zkroušeným výrazem vyšli z její kanceláře.
„Co tam bylo tak legračního??“ ptala se zvědavě Andrea, protože Tomův smích byl slyšet pomalu až do Kolína. Semir jen mávl rukou, zamířil do kanceláře a třísknul dveřmi až to řinklo ve chvíli, kdy Hote s Dietrem přišni na stanici. Tom byl trochu sdílnější.
„Dozvěděl se že jede na snowboard.“ Odpověděl úsečně.
„Na prkno?? SEMIR?“ podivil se nahlas Hote.
„Jo a já jedu s ním…“ dodal znechuceně.
„Ber to z té lepší stránky…aspoň přijdeš na jiné myšlenky..“ povzbudila ho Andrea.
„Tak už chápu tu ranu dveřmi..“ poznamenal Dieter.

Andrea se zvedla a šla za Semirem do kanceláře.
„Představ si, já se mám učit lyžovat!!“ vyšiloval a za zuřivého máchání rukama přecházel po kanceláři sem a tam.
„No tak, uklidni se.“ Krotila ho Andrea.“Naučíš se něco nového..“ dodala povzbudivě ale Semir jí skočil do řeči.
„Já se nic učit nechci!“ rozhodil rukama. Opět se naplno projevil jeho turecký temperament a tvrdohlavost. Andrea věděla, že v tomhle stavu se s ním nemá smysl hádat.“Radši počkám až se trochu uklidní..“ říkala si a šla opět k počítači.

Rozčilením nevěda co dělat, sedl si Semir za stůl a začetl se do zpráv z laboratoře a z celního oddělení. Zjistil, že náklad byl zkontrolován v Patenkirschenu.Když si dal dohromady dvě a dvě došlo mu, že drogy musely být do polystyrenu přidány právě tam a z toho, co se dozvěděl před chvílí se mu naskýtala skvělá příležitost prozkoumat to na místě. Vždyť právě tam měl jet do Alp!! Jakmile si to uvědomil, do kanceláře vešel rozladěný Tom. Semir mu s lišáckým úsměvem strčil do ruky papír a čekal jeho reakci.Tom se díval střídavě na Semira a papír a došlo mu to taky. V jeho obličeji bylo jasně čitelné.. „JEDEM!“
„Ale šéfové ani muk!!“ šeptl spiklenecky Semir.

Když se nad tím Engelhardtová o dva dny později zamyslela hlouběji, musela uznat že ji samotnou překvapilo, jak to Semir přijal. Popravdě, očekávala že to bude horší. Jen ji udivovalo, že hlášení o tom náklaďáku ještě nedostala. „To by mě zajímalo co tam s tím tak dlouho dělají.“ Řekla si a šla se o zprávu přihlásit.
„Pozor, šéfová!“ varoval Semira Tom když ji viděl jak s výrazem popravčího mistra míří k nim do kanceláře.
„Nesmí se o tom dozvědět!“ šeptl Semir, ale Engelhardtová už vešla do dveří.
„Tak pánové, jak dlouho mám čekat na to hlášení??“ zeptala se zostra.
„No víte šéfová…“ začal Semir , ale byl přerušen.
„Žádné výmluvy pana Gerkhane.“ Varovala ho hned a otočila se. Do dveří právě vcházela Andrea. Oči měla zavrtané do nějakého papíru a své nadřízené si ještě nevšimla.
„Kluci, ten Wolf vlastní v Patenkirschenu obchod s elektronikou a ten Schuster…“ zvedla oči a uviděla svoji nadřízenou, které už začalo svítat.
Semir protočil panenky a Tom schoval obličej do dlaní. Tato dvě gesta jí potvrdila to, co si myslela.
„Tak pánové, měla bych pár otázek.“ Spustila na ně.
„Za prvé, kdo to jsou Wolf a Schuster, za druhé, proč to hlášení už nemám na stole a za třetí..“ nadechla se „ proč mi to proboha děláte..“ dodala vyčítavě. Semir a Tom sklopili pohledy k zemi a Andrea vědoma si toho co udělala se vytratila jako pára nad hrncem. Sedla si k počítači a celá rudá na něm začala něco psát.
„Víte šéfová…“ začal slabým hlasem Semir.
„Nic mi neříkejte, je mi to jasné…“ zastavila ho dřív než stačil cokoli říct.“ Chci vám říci jedno. Nezapomeňte že se v prvé řadě jedete rekreovat. Ten případ dostanou Bonrath s Herdzbergrem….a nechci nic slyšet!“ dodala když viděla že se opět chystají odporovat a protestovat.
„A tohle bych si z dovolením vzala.“ Ukázala na zprávu a sebrala ji ze stolu.
„No..to vypadá že máme utrum.“ Vzdychl Tom jakmile byla Engelhardtová z doslechu.
„Nezoufej nezoufej….“ Usmíval se ,pro Toma nepochopitelně, Semir.

O týden později…

Semir se zrovna balil, když někdo zazvonil zvonek.
„No jo no jo…už jdu!“ křikl a přebrodil se hromadou věcí až ke dveřím. Za nimi stál Tom s nějakou podlouhlou taškou.
„Fíha…tady to teda vypadá…“okomentoval stav Semirova bytu. „Děláš velký úklid??“ zasmál se. Semir se otočil. Nemělo smysl si cokoli namlouvat, vypadalo to tam jako po výbuchu vodíkové bomby.
„Přijde a už kritizuje….to je balení na turecký způsob.“ Vysvětlil mu a pustil ho dovnitř.
„Na turecký způsob?? To neznám..“ divil se.
„No…to jde všechno ven, pak důležité do tašky…no a zbytek se zase uklidí.“ Vysvětloval mu Semir.
„Sám??“ ptal se poťouchle Tom a tašku opřel na zeď.
„Co myslíš??“ zvedl obočí Semir a mířil do obýváku, kde měl z velké části zabalená zavazadla.
„Mám takový dojem že budeš potřebovat píchnout..“ nabídl mu nenápadně pomoc.
„To není dojem…to je fakt…“ přijal rozpačitě Semir.
„Tak do toho.“ Vrhl se na boj s nepořádkem Tom.

Za půl hodinky bylo zabaleno a uklizeno. Tom měl tendenci děla si ze Semira legraci. Našel totiž jeho jasně zelenou čepici.
„V tomhle budeš jezdit??“ uculoval se a zvedl ji , aby Semir viděl. Ten se pro ni rychle natáhl a hodil ji do tašky.
„A?? Vadí ti to?“ zeptal se. „Ta je od Andrey…“dodal na vysvětlenou.

„Nevíš kdy dostanem ty snowboardy??“ zeptal se nejistě Semir.
„To náhodou vím naprosto přesně.“ Kasal se Tom a z předsíně přinesl tu podlouhlou tašku. Semirovi začalo svítat, Tak taška nebyla taška, ale obal. Tom rozepl boční zip a objevilo se
Nové, tmavě modré prkno.
„Hmm…to si dám líbit..“ zamnul si Semir ruce.
„Počkej počkej…to je moje.“ Zchladil ho Tom a vytáhl ho ven. Pod ním se objevilo o trochu starší ale hlavně jasně zelené menší.
„To nemyslíš vážně…“ vrtěl hlavou nedůvěřivě Semir.
„No co by ne…aspoň budeš ladit.“ Pokrčil rameny Tom. K prknu patřily ještě boty. Semirovi ty jeho padly jako ulité.
„Tak nezapomeň, zítra v šest!“ loučil se Tom a odcházel.
„Jen abys nepřišel pozdě ty!“ zavolal na něj Semir.
„To jsem jako neslyšel!!“

„Crrr…!“ ozval se ráno nemilosrdný budík. Semir se po něm ohnal a vypnul ho. Bylo pět hodin. Jen něco zamručel a dřímal dál. Po chvíli ale uznal, že pokud nechce aby si ho Tom bral na paškál že přišel pozdě, měl by vstát. Vyhrabal se z postele a polospící vešel do koupelny se zcivilizovat.Chvíli koukal nepřítomně do zrcadla na svůj odraz a chvíli mu trvalo, než se poznal.
„Holt nikdo není dokonalý…“ pokrčil rameny, strčil hlavu pod kohoutek a po tváři si nechal stékat proud studené vody. Když se konečně úplně probral, vytřel si vodu z vlasů a oblékl si spodní vrstvu oblečení, přenesl svá zavazadla do předsíně a mobil strčil do kapsy u batohu.
Zrovna když si oblékal tričko, začal zvonit. Semir s tričkem na hlavě šel poslepu do předsíně. Zapomněl ale,že si do cesty naskládal svá zavazadla. Pád byl nevyhnutelný. Když se za zvuku šťavnatých nepublikovatelných nadávek vyhrabal ze zavazadel sáhl pro mobil.
„Ano Semir.“ Ohlásil se trochu ostřeji než jindy.
„Kde se couráš??“ ozval se z přístroje Tomův mírně deformovaný hlas.
„No jo no jo….vždyť nehoří…“ klidnil ho Semir.“Už su na cestě…“ dodal a chtěl hovor ukončit, ale Tom ještě dodal.
„Tak přidej plyn…nebudu na tebe čekat dlouho.“ A zavěsil. Semir se jedním okem podíval ven a v zápětí se díval i tím druhým. Před domem stepoval netrpělivě Tom.
„Jednou se člověk zpozdí…“ brblal Semir a rychle na sebe hodil zimní bundu. Už se chystal odejít, když si na něco vzpomněl. Vrátil se ještě do ložnice a ze stolku sebral svoji zbraň, kterou si připnul k opasku.
„Asi ji nebudu potřebovat...“ uvažoval, „Ale něco mi říká….no nic, vezmu ji s sebou.“
S těmito myšlenkami zamknul svůj byt a ověšen zavazadly zamířil ven.

Když se otevřely dveře, Tom se jen udiveně díval na malý vánoční stromeček, který měl jen jednu chybu…byl totiž odshora až dolů ověšen zavazadly.
„Nic proti, ale Vánoce jsou za měsíc a půl.“ Poznamenal směrem k Semirovi a otevíral kufr auta.
„No a?? My je v Turecku slavíme už teď.“ Opáčil a hodil svá zavazadla do kufru mezi ta Tomova. Tak tak se tam vešla.
„A že ses nikdy nepochlubil…“ divil se Tom.
„Taky nemusíš všechno vědět.“ Zašklebil se Semir a společně s Tomem nasedli do auta. Nabrali kurs stanice aby se ještě z kolegy rozloučili. Když přijeli, bylo půl sedmé, takže většina standardního osazenstva už byla na svých místech. Hote a Dieter v terénu, Engelhardtová v kanceláři a Andrea u počítače.
„Máš??“ šeptl Semir a naklonil se k ní. Protože vevnitř bylo o poznání tepleji rozepl si bundu.
„Jo..tady to máte,“ mrkla na ně spiklenecky Andrea a podala mu celkem objemnou složku.
„Ty jsi poklad.“usmál se na ni Semir.
„Vidím, že jste se přišli rozloučit.“ Ozvalo se jim za zády.
Semir rychle schoval složku pod bundu a otočil se.
„Dobrý ráno, šéfová.“ Pozdravil vesele Tom.
„Tak si to užijte..“ popřála jim s úsměvem.
„Děkujem.“ Vyhrkli oba policisté zaráz a měli se na odchodu.
„A nezapomeňte napsat!!“ křikla za nimi ještě Andrea.

„Uf…to bylo o chlup…“ oddychl se Semir a vytáhl složku.
„Vypadá to jak kdyby to měl dobytek pod zadkem..“ ušklíbl se Tom při pohledu na zmačkané papíry. „ Tos to musel tak zmačkat??“
„Hele, málem jsme neměli nic.“ Připomněl mu Semir.
V sedm hodin najeli na dálnici, kde již panoval čilý ruch. Netrvalo dlouho a kolony na sebe nenechaly dlouho čekat.Notnou chvíli v jedné stáli, ale pak Semirovi došla trpělivost.
„Co tam krucinál dělají?“ začal nabírat barvu. Potom si něco uvědomil a pohled mu spočinul na majáčku visícím ze zrcátka. Ohlédl se po Tomovi a ten na souhlas pokrčil rameny. Semir se dlouho nerozmýšlel a tak brzy opustili kolonu v odstavném pruhu s blikajícím majáčkem na střeše.
„Tohle se mi na naší práci líbí nejvíc..“ liboval se Semir a pozoroval řidiče vedle nich, jak na protest hrozí rukama.
„Jenom tohle??“ zeptal se ho poťouchle Tom.
„Samozřejmě že ne…“ zamluvil to honem Semir. Myslel na Andreu.

Cesta jim vesele ubíhala a tak okolo 11 hodiny dojeli do Patenkirchenu.
„A teď bychom měli jet..“ navigoval rozpačitě Semir a točil mapou semotamo.
„Prosímtě ukaž…“ vytrhl mu ji Tom z rukou. Semir nechal ruce před sebou, ve stejné poloze jako v nich předtím držel mapu a podíval se na Toma pohledem „a tom má být jako co“.
Tom ucítil jeho pohled a podíval se na něj.
„Hele, nedívej se na mě jako Johannes když mu máváš před nosem pytlíkem granulí, prostě se v tom nevyznáš!“ rozhodil rukama. Semir spustil ruce a s výrazem „jak chceš“ chvíli pozoroval jak se pachtí s mapou. Když konečně uznal, že to stačilo, s triumfálním výrazem zabodl prst do mapy. Naneštěstí zrovna pod tímto místem byl klakson.
„Tady to je…“ prohodil s nezúčastněným výrazem za hlasitého troubení auta. Tom protočil panenky.
„Dík…já bych na to přišel taky.“ Ušklíbl se. Auto troubilo vesele dál, poněvadž Semir měl stále prst na klaksonu.
„Kerej debil tu z auta dělá symfonický orchestr!!!“ zařval kdosi z okna. Semir stáhl svůj prst a vyklonil se z okna.
„Hádej, můžeš jen jednou nádhero!“ křikl do okna turecky. Chlap se jen podrbal za uchem a zalezl dovnitř.
„Cos to na něj křičel??“ zeptal se Tom a balil mapu.
„Ať se jde schovat…“ usmál se Semir a pokrčil rameny.
Konečně dorazili do hotelu. Na recepci si šli vyzvednout klíč ověšeni zavazadly. Ukázali recepční služební průkazy a ta nahlédla do rezervovaní knihy.
„Pánové, je mi to moc líto ale….máme už jen pokoje jednolůžkové nebo s manželskou postelí….“ Omlouvala se.
„A přistýlka by nebyla??“ zeptal se z nadějí Tom. „Tady kolega by se na ní klidně vyspal…“ ukazoval na Semira.
„Mluv laskavě za sebe!“ ohradil se Semir a srazil jeho ruku dolů.
„Bohužel, přistýlky nevedeme…“ bylo na ní vidět, že je jí to upřímně líto.
„No co nám zbývá…“ pokrčil rameny Tom a převzal od ní klíče s číslem 11. Semir se na něj jen podezíravě díval, ale šel za ním i se svými zavazadly.
„Je ti doufám jasné že polovička je moje, druhá tvoje a střed je demilitarizované pásmo.“ Ujišťoval se Semir.
„Teda…co si o mě myslíš??“ ohradil se Tom a strčil klíč do zámku.
„Ten klíč..“ začal Semir ale Tom ho přerušil.
„Co je zase??“ obrátil se trpitelsky.
„Ale nic nic…“ zamluvil to Semir a opřel se o zeď.
Tom se chvíli pachtil se zámkem a asi po dvou minutách se narovnal a rozpřáhl.
„Nezapomeň, že musí potom jít ještě zavřít.“ Upozornil ho Semir a ukázal na dveře.
„Tak to zkus sám!“ hodil po něm klíče Tom. Semir vzal ten, se kterým pracoval Tom a za pomoci mírného násilí ho narovnal. Pak už to šlo jako na drátku. Ozvalo se cvaknutí a dveře se otevřely.
„Prosím..“ uklonil se úslužně Semir parodující sluhu.
„Děkuju..“ odvětil Tom a úzkou uličkou prošel do pokoje.
„Teda…to je mi bidýlko….nebo že by bydýlko??“ zasmál se a začal pohledem hodnotit pokoj.
„A ten výhled..“ liboval si Semir. Hned naproti dveřím byl balkon ze kterého se naskýtal úžasný pohled. Zasněžené vrcholky hor byly zahaleny ve zlatavém oparu a ten největší, Zugspitze, zářil zlatou pomalu jako Slunce. Tom shodil zavazadla na zem a otočil se na svého parťáka. Semir se díval z okna s jakýmsi zasněným výrazem.
„Jdeš na oběd??“ zeptal se konverzačně.
„Ještě ne…nádhera co??“ pohodil rukou k oknu.
„No tak….neříkej že nemáš hlad…“ zkoušel ho přesvědčit Tom.
„ Tak si ho hlaď a říkej mu malej.“ Odsekl Semir. „A taky se pokochej tím výhledem.“ navrhl mu.
Tom defenzivně složil ruce na prsou a s pohledem upřeným do stropu rezignovaně odpověděl.
„Koch koch…..koch koch…..Tak už pojď ty romantiku“ chytil Semira za loket a odtáhl ho od okna.
„No jo…vždyť už jdu…“ protestoval Semir. Společně zamířili do jídelny.

„Cože?!“ vykřikl Wolf vzteky. „Říkal jsi mi že z toho případu byli staženi!!“ řval na Meyera, který se roztřásl strachy.Byl to ten řidič, který před několika dny nadělal na dálnici paseku.
„Já…oni tu nejsou kvůli vám…“ koktal a podvědomě si rukama chránil hlavu.
„Ne?? A tak kvůli čemu tu jsou??“ zeptal se jízlivě Wolf. Stál za svým psacím stolem a Mezer se před ním choulil.Otočil se zády k němu.
„ Kvůli nějakému kurzu….opravdu…oni o ničem neví!!“ bránil svůj názor.Strachy mu začal vynechávat hlas. Věděl, že pokud ho Wolf bude chtít zabít, bude s tím mít problém velký asi jako se zabitím mouchy. Na čele se mu začaly objevovat kapky potu.Wolf se k němu otočil zase zpět, ale tentokrát v ruce držel zbraň.
„Víš jak se odměňuji těm, co mě zradí…..to platí i o informacích.“ Začal zlověstně a probodll Meyera pohledem.
„Ne…prosím ne…“ zašeptal Meyer zděšeně a padl na kolena. Z Wolfova lhasu čišel chlad a jeho nelítostný pohled zabijáka se zabodl do muže klečícího na podlaze.
„Dejte mi prosím ještě šanci!!“ prosil ho úpěnlivě. Oči rozšířené strachem upíral na hlaveň, černající se před ním.
„Tu už jsi dostal…“ poznamenal s klidem Wolf a s cvaknutím zbraň odjistil. Meyer poznal, že se blíží konec.
Wolf stiskl kohoutek…
..a zbraň cvakla naprázdno. Meyer si oddechl. Wolf s pohrdavým úsměškem sklonil zbraň.
„ Je to jako hra…jednou vyhraješ…..a podruhé prohraješ…“ pronesl chladným hlasem do ticha a otočil se čelem k oknu. Za jeho zády se Meyer zhroutil a vyvolával dojem hromádky neštěstí.
„A teď jdi…víš co máš dělat!“ nabádal ho ještě když slyšel že se za jeho zády pohnul.
„A..a. ano…koktal Meyer stále ještě v šoku a spěchal ke dveřím.
„A doufej že se ti to podaří splnit…“ zašeptal si ještě Wolf pod vousy když za Meyerem zapadly dveře.

„Vážení kolegové, dovolte mi abych Vás přivítal v Patenkirschenu na třítýdenním výcvikovém kurzu.“ Přivítal veškeré policejní osazenstvo řečník v konferenční místnosti. "Byli jste vybráni jako nejlepší z toho kterého oddělení svými nadřízenými, abyste se zúčastnili lyžařského výcvikového kurzu. Budete rozděleni do družstev podle oddělení." Oznámil jim a začal vyjmenovávat jednotlivé účastníky. Semir nemohl potlačit zívnutí. Byl po cestě unavený, i když byl zvyklý sedět dlouho v autě. Netrvalo dlouho,začal na své židli dřímat a hlava mu spadla na Tomovo rameno. Tom si uvědomil, jak vysoké mínění o nich jejich nadřízená má. Když mu teď přišly na mysl ty nesčetné situace „ No víte šéfová….my bychom potřebovali nové auto….“ Teprve teď se zpětně podivil, že jsou ještě naživu. Jiný šéf by je určitě už dávno zabil. A nejen auta. Jim dvěma procházely věci za které by šéfová , třeba Dietra s Hotem, dávno zabila. Najednou mu na rameno spadla Semirova hlava.

"Nespi...na to je čas večer!!" sykl na něj Tom a škubl ramenem.
"Co co...?" probral se rozespale Semir. Rozhlédl se zmateně po sále.
"Dále pan Kranich a pan Gerkhan. Jako jediní přijeli z oddělení dáliční policie, Budou přiděleni ke slečně Raptowitzové."Oznámil řečník za stolkem. V první řadě se zvedla vysoká tmavovláska s krátkými vlasy a brýlemi. Otočila se do sálu a usmála se.

„Ale ne…“vzdychl tiše Semir, když ji uviděl. Tom nic neříkal, jen na ni valil oči….
„Doufal jsem, že to bude chlap…před ženou předváďět své ´umění´…proč já??A navíc před tak pěknou…“ pokračoval ve svém šeptaném monologu.
„Posloucháš mě vůbec??“ žduchl do Toma loktem.
„Co..co?? Co jsi říkal??“ probral se Tom ale stále nepřítomně zíral na Raptowitzovou.
„Tome?? Vzpamatuj se!“ strčil do něj jemně Semir.
„Co je pořád…“ ohnal se po něm Tom a usadil se zpátky.
„Mě se taky líbí…ale můžeš dávat pozor?“ napomenul ho Semir. Muž za stolkem právě začal seznamovat veškeré osazenstvo s denním plánem na zítřek.
„No jo pořád..“ zavrčel Tom a začal poslouchat i když po očku stále pozoroval svoji budoucí instruktorku.

Den se nachýlil ke konci. Semirovo tělo začalo pomalu ale jistě usínat. Zhroutil se do postele a teprve teď si všiml, že na posteli nejsou dvě přikrývky, ale jen jedna.Tom se svalil na druhou půlku postele.
„To ne…“ rozhodil rukama když mu Semir oznámil skutečnost, že se budou muset o peřinu dělit. Semir zalezl na pravou půlku a přivlastnil si polovinu peřiny.
„Proč já…“ vzdychl už podruhé.
„Proč my…“ opravil ho Tom.

Asi o půl druhé se Semir vzbudil. Byla mu zima a když se probral, zjistil, že jeho spolunocležník mu pokrývku sebral.
„Já ti dám..“ zabručel si pod nos. Zachytil nejbližší roh peřiny a prudce se převrátil na levý bok. Jen co se zachumlal do peřiny, Tom se probudil.
„Co blázníš??“ ohradil se rozespale.
„No co…my Turci jsme zimomřiví…“ zabrblal Semir přes rameno. Tom se odhodlaně natáhl pro svůj díl pokrývky, což si Semir nenechal líbit.
Začala tahanice.
Oba se snažili tomu druhému přikrývku sebrat. Semir klečel na posteli a vší silou se zapíral koleny, aby svůj „poklad“ ubránil. Tom se ale nedal tak lehce a v nestřeženém okamžiku s pokrývkou prudce škubl. Semir neudržel rovnováhu a pozadu zapadl mezi postel a stěnu do půlmetrové mezery. Než se za zvuku nadávek vyhrabal ven, Tom, zabalený v přikrývce se otřásal smíchem, který nedostatečně tlumil polštářem. Semir ho sjel znechuceným pohledem a lehl si zpět. Protože mu byla zima, rozhodl se zrušit demilitarizované pásmo a opřel se o Toma zády. Ještě než usnul, vzpomněl si, jak hlídali jednou jednoho kluka.
Spali tehdy u Andrey v bytě, na jedné posteli. Klučina k nim přišel, lehl si mezi ně a sebral jim deku, kterou se přikryli. Pousmál se nad tou vzpomínkou, drbl loktem do Toma, který se ještě třásl smíchy a za chvíli jeho dech dostal pravidelný rytmus.

„Vstávej ospalče!!“ burcoval ráno Semir Toma.
„Nech mě….však je času dost…“ zívl Tom a obrátil se ke němu zády.
„Tak už se nedivím že všude chodíš pozdě…“ poznamenal Semir a oblékal se do lyžařského oblečku.Tom nijak nereagoval a spal dál.
„Halóóó…je někdo doma??“ zakřičel mu Semir do ucha asi po půl hodině.
„Co šílíš?? Vždyť je teprve..“ začal Tom a podíval se na hodinky. „A sakra…“ zaklel a vylétl z postele jako torpédo.
„ Jo…půl osmý. A v osm máme být nahoře.“ Ukázal Semir prstem na horský masiv tyčící se hrdě nad hotelem.
„No tos mě vzbudil brzo!“ ohradil se Tom a také se začal urychleně oblékat.
„Ještě si stěžuj…“ zabručel Semir a natáhl si přes hlavu rolák. Neubránil se ale úsměvu, když Tom okolo něj proskákal po jedné noze do koupelny…snažil se obléci si oteplovačky v chůzi.
„Ty jsi teda číslo..“ poznamenal s pohledem na snažícího se Toma.
„No jo no jo….tak pohni..“ pobízel ho tom, i když to víc než Semir potřeboval sám.

Když se konečně vybatolili na svah, bylo za minutu osm.
„To je snad poprvý, co jsi přišel včas…a dokonce s náskokem.“ Ocenil Semir a opřel se o své křiklavě zelené prkýnko, které s jeho čepicí dávalo dohromady úžasný komplet. Bohužel pro něj, za snowboardem nebyl téměř vidět, tak si ho raději přehodil do levé ruky.
„A na tomhle se mám učit jezdit…“ povzdychl si Tom a zabodl své vozítko do sněhu.
„Teda…tvoje starosti a Rockefellerovy peníze a mám se jak prase v žitě..“ utrousil Semir a podíval se na vrchol kopce. „Už jsi uvažoval jak se tam dostaneme??
„Ne…tuto starost přenechám raději tobě.“ Zašklebil se Tom a narovnal své padající prkno. „A nebude držet a nebude! „ zaklel si pod nos a zapíchl ho do sněhu znova.

„Ale …nedívejte se na to tak černě…“ ozval se jim za zády příjemný ženský hlas. Oba se jako na povel otočili.z hotelu vyšla vysoká tmavovláska s brýlemi na očích, oblečena v modré lyžařské bundě a freestylovým prknem v levé ruce.
„Jmenuji se Sára Raptowitzová.“ Představila se našim borcům.
„Já…já jsem Gerkhan, těší mě.“ Zakoktal se trochu Semir ale našel zpět svoji rovnováhu a podal jí ruku. Tomovi to trvalo podstatně déle.
„Tom Kranich“ odpověděl a podal jí ruku stejně jako předtím Semir.
„Nahoru se dostanete lehce…horší to bude dolů.“ Ujistila je. „Půjdeme??“ zeptala se když tam stáli jako dva solné sloupy.
„Už jsem klidný…“ zahuhlal pod vousy Semir a vydal se za Sárou.
„Nápodobně.“ Zabručel Tom a pospíšil za nimi.

„Gerkhan….to není německé jméno, že??“ ptala se se zájmem Sára.
„Raptowitzová také ne.“ zazubil se na ni. „Ne není…je turecké..“přikývl hlavou.
„Tak vy jste z Turecka….já mám příjmení z Polska.“ Odpověděla. To už za nimi dusal Tom.

Nahoru je vyvezla lanovka. Byl z ní pěkný výhled, nebyla mlha a bylo vidět daleko do údolí.
„Co je to tam za město??“ zeptal se Semir Sáry a ukázal směrem k Rakouské straně horského masivu.
„To je Innsbruck leží nedaleko..kdyby dole nebyly zábrany, dalo by se po jižní černé dojet až do Rakouska.“ Přemítala Sára.
„A jak je to tam zabezpečené??“ vyzvídal Tom.
„Je tam asi metr a půl vysoká zeď s ostnatým drátem nahoře, a pod ní je vykopaný příkop…ale už nebude třeba, příští týden se začne bourat.“
„Ale proč??“ nechápal Semir.

„Naše středisko se dohodlo s Rakouskem…návštěvníci se speciální permanentkou mohou jezdit i na rakouské straně hor.“ Vyprávěla Sára. „Dole u výjezdu ze střediska je regulérní celnice…tam každého kontrolují…jako na hranicích.“
„A to se nebojíte, že by toho někdo zneužil??“ zeptal se Tom nechápavě.
„Dá se to nějak objet??“ přidal se k salvě otázek Semir.
„Pánové…dost prosím….“smála se Sára „Snad mě nechcete ubít otázkami??“
„Ne…já…my…jen jsme hrozně zvědaví..“ koktal rozpačitě Semir a Tom na souhlas kýval hlavou jako houpací koník.
„Vidím, že vaši zvědavost dokáže zchladit jen pořádný sešup dolů…“ poznamenala se smíchem, ale to už vystupovali z lanovky.
„Cože??“ vykřikli oba udiveně a nechápavě zároveň.
„Ale … já neumím ani lyžovat…“ rozhodil rukama Semir „ A mám jezdit tady na .. no… na tomhle.“ Rozhořčeně ukázal na prkno, které měl v pravé ruce.
„Snowboarding se od lyžování dost liší, pane Gerkhane…“ odpověděla na jeho protesty Sára. „Takže vůbec nejste v nevýhodě..“ uklidnila ho. „Co se děje??“ zeptala se Toma, který se tvářil dosti zmateně.
„Nic..já…no to je jedno…“ mávl rukou a snažil se zakrýt rozpaky. „Takže jsme na tom se Semirem stejně…to jsem zvědavý komu to půjde líp…“ pomyslel si ve skrytu duše.
„Tak..nasedat.“ pobídla je Sára, která se mezitím zapnula do svého vázání. „Jezdíte na goofy nebo na regular??“ zeptala se jich prknařskou hantýrkou.
„Cocococo..cože??“ podivili se oba dva zaráz.
„Postavení nohy na prkně.“ Vysvětlila jim. „Goofy znamená postavení pravé nohy dopředu, regular jezdí vepředu s levačkou.“ Tom se podíval na svůj postoj.
„Jak to vypadá…tak jsem goofy.“ Oznámil a točil se jako holub na obrtlíku.
„Konečně jsi to přiznal…“ utrousil Semir směrem k němu. „Já jsem regular.“ Mrkl Semir na své nohy.
„Móc vtipný.“ Ohradil se Tom a zapínal si vázání. Semirovi se podařilo postavit se.
„Není to tak zlý,..“ poznamenal a nahnul se dozadu. To ale neměl dělat. Zadní hrana mu podjela a on se poroučel k zemi.
„Omyl…beru zpět…“ řekl s námahou a postavil se.
„Pamatujte si prosím jedno…

kdo na prkně nepadá, jezdí pod své možnosti“ mrkla na ně jejich pohledná instruktorka.
„To se mi bude hodit…“ poznamenal Semir a opatrně přenesl váhu na levou nohu.
„Tak, teď zkuste klouzat pomalu dolů po backside.“ Navrhla jim Sára a sama to názorně předvedla. Stála čelem ze svahu a lehce klouzala dolů. Sem tam postavila prkno do svahu tak, že na okamžik zastavila, ale potom ho zase pustila a jela dál. Semir s Tomem na ni chvíli koukali a přemýšleli, co je to backside. Nakonec angličtina pomohla a oni se po zadní hraně nemotorně spouštěli dolů.
„No..jde vám to…abych se přiznala, mě to trvalo déle..“ usmála se na ně.
„Asi máš talent nejen na…ehm…určité věci.“ Poznamenal Tom směrem k Semirovi, ale Sára to slyšela.
„Co máte na mysli?? Jestli to mohu vědět???“ zeptala se zvědavě a posadila se.
„No…“ protáhl Semir „Někteří říkají že na ničení služebních aut…“ přiznal a sklopil oči k zemi. Potom je zvedl a s pohledem upřeným na Toma dodal a lišáckým úsměvem.
„Ale kolega také není žádný svatoušek.“
„To bych se hádal…“ bránil se Tom a vypadalo to na obvyklou tahanici, kdo víc a poslední dobu, ale Sára je přerušila.
„Přece se nebudete hádat…“ přerušila je s tónem říkajícím „nebuďte děti…“. Je až s podivem, že toho ti dva nechali.Zkoušeli klouzat i po frontsidové hraně a cik cak, pokaždé dopředu jinou nohou. Jízda byla ale pomalá a dlouhou sjezdovku sjeli za celý den asi jen desetkrát. I to ale stačilo, aby se večer utahaní dovlekli do pokoje. Modřiny od pádů se jim poněkud rozmnožily a rozhodně nebyly příjemné. Nohy, které nebyly zvyklé na nízké postoje protestovaly a odmítaly je dále nést.
„Jak to vidím, týden odsud nevylezu…“ hekl Semir a svalil se na postel.
„Já to kvůli Sáře klidně překousnu..“ zasnil se Tom.
„A mě bude říkat, že jsem romantik!“ zabrblal Semir a přikryl se částí pokrývky.
„Nestěžuj si….na romantiky ženské přímo letí.“ Uklidňoval ho Tom.
„Nepotřebuju, aby na mě letěly…já mám svoji Andreu.“ Odvětil a během několika minut usnul jako špalek.
„Máš pravdu…“ připustil Tom a odebral se do říše snů.

Oba byli tak zmožení, že si ani jeden z nich nevzpomněl na slohu, na nočním stolku.Ráno z toho měli patřičně černé svědomí.
„Dneska se na to musíme podívat.“ Rozhodl Tom u snídaně.
„Jo…ale jen pokud to bude s námi vypadat líp než včera.“ Poznamenal Semir s plnou pusou müsli.
„Hmm…asi máš pravdu…“ souhlasil Tom a zakousl se do celozrnné housky bohatě potřené marmeládou.
„Jak to můžeš jíst??“ zeptal se Semir nechápavě a ukazoval na Tomovu housku.“Je to slaný a ty na to dáváš marmeládu.“
„No a?? Lepší než to tvoje zrní….je to jak pro slepice..“ odpověděl Tom nevinně a pokrčil rameny.
„Já ti dám zrní! To je aspoň zdravý….“ Hájil Semir svůj pokrm.
„A co že se z tebe stal odborník na zdravou výživu?? To mi nějak uniklo…přiznej Se! Kdy??“ dorážel na něj Tom.
„To bys rád věděl co??“ popichoval Semir.
„To bych teda rád….když můj parťák zobe zrní jako slepice…tomu se říká…

Katastrofální úpadek.“ Konstatoval Tom.
„Katastrofa jsi ty…“ poznamenal Semir.
„Já?? A jako proč??“ divil se Tom.
„Jsi katastrofa pro své břicho….tvoje kombinace jídla má potíže strávit i míchačka na beton.“ Odpověděl mu Semir s úsměvem.
„Jako ta co jsi do ní tehdá zacouval?? To se ani nedivím,…dokonale jsi jí pocuchal….“Nedořekl. Policista co seděl za ním se na něj otočil.
„Nechtěli byste toho nechat??Tady se někteří snaží nasnídat..“Poznamenal ne zrovna přátelským tónem.
Tom přikývl a odteď byl zticha.

„Dneska vám vysvětlím princip obloučků a pak si to zkusíte.“ Navrhla jim Sára o půl hodiny později na svahu. Oba naši policisté pozorně poslouchali. Včera přišli na to, že to není zas až tak jednoduché.
„Jde vlastně jen o přenášení váhy z jedné hrany prkna na druhou, téměř stejně jako u lyží.“ Začala Sára vysvětlovat. „Jenže na lyžích stojíte ze svahu čelem a váhu přenášíte zleva doprava, na prkně stojíte bokem a váha jde zepředu dozadu.Zkuste si to na místě..“ pobídla je a názorně jim to sama předvedla. S elegancí se kolébala ze strany na stranu aniž ztratila rovnováhu. To se ovšem nedalo říci o Semirovi s Tomem. Sotva se pokusili přenést váhu, dozadu, letěli na zem. „Jednodušší je to v pohybu, ale jak na to člověk přijde, jde to samo a ve výsledku to pak vypadá asi takto.“ Ukázala jim technicky bezchybnou jízdu. Ostře řezané carvingové obloučky vypadaly nádherně a když ještě najela na muldu a skočila parádní 270 aby se otočila čelem k nim, spadly jim čelisti.
„Ta teda válí…“ pokýval Semir hlavou uznale.
„Tak a teď to zkuste vy!!“ křikla do svahu a čekala až se rozjedou.
„Takže do toho.“ Rozhodl se Semir a rozjel se. Zdálo se mu ale, že jede nějak pomalu a tak prkno trochu pustil. To ale neměl dělat. Najednou nabral rychlost a prkno ovládalo jeho.
„ Kde to má brzdy??“ vykřikl a máchal rukama jako větrný mlýn.
„Ke svahu!! Strhni ho kolmo do svahu!!“ křičela na něj Sára, ale míjelo se to účinkem. Rovnováhu by možná udržel, nebýt muldy, která ho vyloženě katapultovala. Udělal ve vzduchu nemotorné poloviční salto a dopadl do obrovské hromady prašanu na okraji sjezdovky. Zanechal po sobě překrásný otisk těla. Propadl se asi půl metru do sněhu a jak se jeho hlava objevila nad úrovní terénu, Tom se nahoře neudržel a rozchechtal se tak, že si musel lehnout na svah, jinak by to asi neustál. I Sára dusila smích do dlaní.
„No…už jsem je našel…“ poznamenal a sbíral se. Jak se ale pokusil s prknem na nohou postavit, ztratil rovnováhu a do závěje sebou plácl znova. To byla voda na Tomův mlýn a další záchvat smíchu na sebe nenechal dlouho čekat. Semirovi nezbylo nic jiného, než prkno zout. Nahoře se proto nejdříve objevilo prkno, pak teprve Semir. Tom mezitím sklouzal dolů
a smál se na celé kolo.
„Vidím že cizí neštěstí vždycky nejvíc potěší…“ utrousil kysele Semir a vytřásal si sníh zpoza krku, kde ho nepříjemně studil.

„Na tebe byl teda pohled…to chtělo vyfotit!!“ chechtal se Tom a znovu si svého parťáka představil v té hromadě sněhu.
„Neudělal jste si nic??“ zeptala se Sára.
„Ne…bylo to měkké…kupodivu“ dodal Semir a oklepal se.
„Pozóóór!!“ ozval se za nimi výkřik. Jakási šmouha se okolo nich prohnala vysokou rychlostí. Semir se Sárou stačili uhnout, ale Tom už to nestihl a šílený lyžař do něj narazil.
„Moc se omlouvám…nějak se mi rozjely lyže…“ omlouval se muž, který nyní ležel na Tomovi a zvedal se.
„To je dobré..,.nic se nestalo…“ hekl Tom a posadil se. Muž byl oděn do černé kombinézy, měl tmavé vlasy, modré oči a nad kořenem nosu nápadnou jizvu.
„Ještě jednou se moc omlouvám…“ omluvil se a rozjel se.
„V pohodě??“ staral se Semir.
„Jo…jen jsem nikdy nesnášel dělání andělíčků…“ poznamenal Tom,po kterém ve sněhu zbyl podobný otisk, jako po dětech když dělají andělíčky.
„To ani nemusíš, ty jsi takový andílek ..ale s ďáblem v mozku!!“ usmál se Semir, ale už nestihl uhnout před sněhovou koulí, kterou po něm Tom hodil.
„No počkej!!“ rozohnil se Semir a vzápětí mu to oplatil. Chvíli po sobě takto stříleli a pak jedna Tomova špatně mířená zasáhla Sáru a už to byl boj jednoho proti dvěma.

Sněhová bitva po chvíli skončila. Nebylo jednoduché nabírat vsedě sníh a ještě obtížnější bylo hodit ho na cíl a uhnout odplatě.
„Mimochodem, já jsem Sára.“ Nabídla jim tykání. Semir s Tomem se na sebe podívali a potom oba naráz vyhrkli.
„Já sem Semir,Tom“.
„Tykání je mnohem lepší….“ Řekla jim svůj názor Sára.
„Já také.Je to osobnější a v podobných situacích.....“ narazil Semir na nedávnou bitvu „Je to i lepší…rozhodně zní líp „kryj mi záda“ než „kryjte mi záda“ …“a trochu se začervenal.

„Myslím že pro dnešek toho bylo dost.“ Konstatoval Tom po dvacátém pádu na pozadí.
„Taky jsem toho názoru.“ Přitakal horlivě Semir.
„Dobrá…stejně ale musím říct,že jste to zvládli celkem rychle. Musím se přiznat že mě to trvalo mnohem déle.“pochválila je Sára a zula si prkno. Semir s Tomem ji ochotně následovali.
„Ty nejedeš dolů??“ zeptal se Semir když Sára místo na parkoviště zamířila na chatu jenž se hrdě tyčila u vleku.
„Ne…já tu mám ještě práci.Uvidíme se zítra.“ Usmála se a vešla dovnitř.
„Tak jo…měj se…“ rozloučil se trochu zklamaně Tom a sedl za volant.
„Počkat počkat…co to je??“ divil se Semir když uviděl Toma za volantem.
„No co…je to můj služební vůz.“ Upozornil ho a gestem ho vybídl k nasednutí.
„Jak myslíš..ale nerad bych skončil obtočený okolo nějakého stromu.“ Brblal ještě Semir ale sedl si na místo spolujezdce.
„A teď domů…do postýlky…“ zvolal Tom a dupl na plyn. Pneumatiky zahrábly ve sněhu a modré CLK vystřelilo kupředu.
„Nádherná krajinka…“ komentoval Tom po cestě zasněžené stromečky okolo cesty. Vypadalo to jako by spadli rovnou do pohádky.
„A pak kdo je romantik…“ zívl Semir a vypadalo to že si hodlá schrupnout.
Idylka jim ale neměla dlouho vydržet…
Najednou se vedle nich napravo objevilo černé Audi a začalo do modrého CLK najíždět.. Na úzké cestě bylo velmi pravděpodobné, že brzy skončí v nějakém stromě.
„Sakra…co to je??“ nechápal Tom a vynakládal své veškeré řidičské umění aby auto udržel na zasněžené zledovatělé cestě.Nárazy mezitím probudily pochrupujícího Semira.
„Co šílíš prosímtě“ To je tak težký…“ nedokončil větu.
Z okýnka Audi se vysunula ruka s pistolí a za okamžik v modrém CLK vězely kulky z jednoho zásobníku.
„Co to proboha je??“ vyvalil oči Semir a kryl se za dveřmi.
„To nevím, ale asi se někomu nelíbíme..“ okomentoval to Tom a zvuku další salvy.Nevěděl jestli se mu to zdálo, ale měl dojem že zahlédl odlesk brýlí… „bylo to možné??“
To už Semir nevydržel a zpod bundy vytáhl svoji služební P88 compact. Nabít a zamířit bylo dílem okamžiku a černé Audi dostalo odplatu.
„Štěstí že jsem si ji vzal s sebou.“ Poznamenal Semir a ukázal celkem zbytečně na zbraň.
Další salva ze strany Audi zasáhla přední kapotu z pod které se začalo výhružně kouřit.
„To snad ne!!“ naštval se Semir a vyklonil se z okénka. V příštích sekundách vystřílel do okénka Audi několik střel.Okénko se samosebou rozbilo a střepy zasypaly řidiče. Ozval se mužský hlas posílající ho do míst kam slunce nesvítí a Audi zpomalovalo.Tomovi se zdálo že zaslech ženský hlas jak nadává řidiči..ale nebyl si tím jistý. CLK s kouřící kapotou jelo stále dál a brzy Audi nechalo za sebou.Nad hlavami se jim objevila policejní helikoptéra a CLK začalo stávkovat. Zastavilo a dál už nejelo. Nezbývalo než se nechat od kolegů svézt...ale kam?

„A to jsme se měli nechat zabít??“ Vykřikl rozhořčeně Semir. Seděli na služebně místní policie.
„Jak se jmenujete??“ ptal se klidně jeden z místních.
„Semir Gerkhan, vrchní komisař dálniční policie.To Vám říkám už asi podesáté.“ Odsekl.
„Posaďte se prosím. Kdo je Váš nadřízený??“ ptal se dále aniž by nějak zareagoval na Semirovo rozhořčení.
„Anna Engelhardtová.“ Odpověděl s notnou dávkou odporu. Ne vůči své nadřízené, ale vůči policistovi, který ho vyslýchal. Už si dokázal představit, jak musí být zločincům při výslechu. „Ale já nic neudělal…“ říkal si v duchu.
Tom ve vedlejší místnosti prožíval podobnou situaci. Jakoby byli místní policisté vůči nim umanutí.
„Proč jste stříleli??“ ptal se ho jeho vyšetřovatel.
„To jsme se měli nechat zabít?? Divil se Tom. „Co byste na našem místě dělal Vy??“ Zeptal se útočně.
„Otázky tady kladu já.“ Odpověděl policista s klidem. „Očití svědkové vypověděli, že přestřelku jste zavinili vy..“ Nestihl dokončit větu protože mu do ní Semir skočil.
„A na to jste přišli jak??“ odvětil vzdorovitě. „Snad ti „očití svědkové“ nejsou pasažéři toho auta co po nás šli??“
„Neskákejte mi do řeči!. Hlas vyslýchajícího policisty se trochu přiostřil. „Vás nemusí zajímat kdo jsou ti svědkové, je pravda, že jste první začal střílet vy a váš přítel řídil!“
„To není pravda! Jak vám to mám kčertu dokázat??“ vyjel po něm Semir. Už ho to začalo unavovat a byl stále více a více podrážděný.

Tom na tom byl stejně. I jemu začala docházet trpělivost.
„Jak vám to mám vysvětlit??“ ptal se trpně svého hlídače.
„Bydlíme dole v hotelu v Patenkirchenu. Pro dnešek jsme měli ježdění dost a jeli jsme dolů…zničeho nic po nás z auta jedoucího vedle nás začal někdo střílet. Zahlédl jsem jen hlaveň pistole a pak nám nezbylo nic jiného než se bránit.“ Dokončil své vyprávění a se založenýma rukama pozoroval reakci policisty.

„Ano ano…rozumím.“ Odpověděl policista do sluchátka a už si to hasil do zadní části stanice, kde setrvávali se svými hlídači Semir s Tomem.

Dveře místnosti se otevřely. Semir otočil hlavu,unavený, podrážděný ale přesto lehce zvědavý co bude. Policista ve dveřích kývl na svého uniformovaného kolegu. Jak přišel ke dveřím, něco mu pošeptal. Kolega se na chvíli zamračil, ale potom kývl. Zavřel dveře a stoupl si před Semira.
„Tak…právě volala vaše nadřízená….“ Protáhl policista a s prásknutím zavřel dveře. Semir zpozorněl. Jak volala šéfová, nevěstilo to nic dobrého.
„To zase bude sprdnuk..“ děsil se v duchu.
„Zaručila se za vás…prý jste jeden z nejlepších týmů u dálniční policie. Nevím jak na to přišla,ale nezbývá mi, než vás propustit.“ Dodal se skrývanou nechutí. Semir se v duchu zastyděl. To je už po několikáté, co se za něj jeho nadřízená zaručila a vytáhla ho z bryndy. Rázně se postavil a vyšel ze dveří. Zleva z chodby se k němu přidal Tom.
„Taky???...“ zeptal se Semira.
„Jo…Měli bychom jí to nějak oplatit….“ Přikývl Semir. Oběma to bylo jasné. Jejich nadřízená je prostě zlatá.
„Mimochodem, co budem dělat s tímhle??“ zeptal se se zájmem Semir a ukazoval na „mírně“ upravené CLK s prostříleným pravým blatníkem a přední kapotou, které stálo před policejní stanicí. Evidentně mu už otrnulo.
„No….to zatím nevim, ale hodit by se mohlo.“ Poznamenal, mávl rukou a společně se vydali k hotelu.
„To by mě tedy opravdu zajímalo k čemu.“ Zavrtěl hlavou a s nechápavým výrazem se podíval zpět na CLK.“Takový vrak..“ prohodil a vzápětí dostal od Toma šťulec až uklouzl na náledí a spadl na zem.
„Co šílíš?“ rozčílil se.
„Já ti dám vrak…to je…teda, to bylo moje služební auto!“ ohradil se Tom.
„No právě, bylo.“ Poukázal Semir na skutečnost že se Tom opravil a mluvil v minulém čase.
„Mám ti připomenout jak vypadají tvé služební vozy, před tím než se s jimi svezeš a co z nich zbyde potom?“ dorážel Tom jehož poznámka o jeho milovaném autíčku neskutečně namíchla.
„No? To jsem zvědavý…“ založil ruce na prsou Semir a stále seděl na zemi.
„Pokud se dobře pamatuju, z u toho posledního ti náklaďák uřízl zadek a na závěr ti odpadla i přední náprava…vlivem toho celé torzo skončilo na střeše.“ Připomněl mu Tom ale podal mu ruku a pomohl mu vstát. Semir přijal ale neodpustil si poznámku.
„Alespoň jsem ušetřil za sešrotování.“

„Jste v pořádku??“ vypálila na ně Sára, jen co došli před hotel.
„Neboj, nic nám není…schytalo to jen jeho auto.“ Ujistil ji Semir a ukázal neurčitě za sebe.
„Mimochodem, co tu děláš? Jak ses dostala tak rychle dolů? Ptal se se zájmem Tom narážejíc na setkání ještě před nedávnou dobou.
„Zprávy se tu šíří jako oheň…někdo přinesl že cestou dolů se šprajcla dvě auta…a účastníky odvedli na policii.“ odpověděla a usmála se.
„Není nad dokonalý informační systém…“ poznamenal Semir.
„A pak, ještě ten dotyčný říkal něco o modrém CLK a o…no měla jsem dojem že jste to byli vy..“ Dodala a rychle zamluvila nedokončenou větu nebo možná myšlenku, kterou naši policisté snad ani nezaregistrovali.
„Díky za starost.“ Mrkl na ni Tom a odcházel do hotelu.
„Tak jo, uvidíme se zítra.“ Rozloučil se Semir a odešel také.

„Proč to nevyšlo!! To jsi tak neschopný??!“ řval Wolf na Meyera. „Proč jsi mi neřekl že jsou ozbrojení??“
„Já to nevěděl šéfe…myslel jsem…“ hájil se Meyer a chtěl svoji myšlenku rozvést dále, ale Wolf ho nevybíravě přerušil.
„Myšlení přenech mě. Jsi tu od toho, aby nebyly žádné problémy.“ Připomněl mu Wolf.
„Jasně..“ přitakal Meyer, ale bylo jasné, že se ho bojí…hlas se mu třásl.
:Musíme na ně jinak…asi jsem je podcenil…“ uvažoval Wolf nahlas aniž si to uvědomil.Meyer stál vedle něj a jen tiše poslouchal a čekal co bude.

„Semire!! Můžete mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat??!“ ozval se ze sluchátka telefonního přístroje válečný pokřik Anny Engelhardtové. Semir škubl sluchátkem, málem přišel o ušní bubínek.
„Jak krásný hlásek má naše šéfová…to by jeden nevěřil…“ prohodil Tom a zavrtěl hlavou. Dával si pozor, aby to osůbka na druhé straně drátu nezaslechla.
„No víte šéfová…“ dal se do vysvětlování Semir ale jeho nadřízená ho přerušila.
„Zkraťte to…ať z toho není dezertační práce…“
„Celtou ze svahu dolů po nás někdo v černé Audi začal střílet, a když jsem střelbu opětoval, ujeli….a nás pak předvedli jako pachatele.“ Vysvětlil Semir.
„Zeptej se co jí o nás napovídali!“ pošeptal mu Tom. Semir přikývl jakože rozumí a dál si hleděl sluchátka.
„A šéfová…no vyskytl se jeden malý problém..“ vzpomněl si Semir na vrak Tomova CLK před policejní stanicí.
„Semire…snad mi nechcete namluvit, že jste zničili další auto?“ ozvalo se ze sluchátka. Podle tónu jakým to bylo řečeno Engelhardtová začínala kypět.
„No…ale já jsem neřídil! To Tom…AU!“ začal se hájit Semir a nevědomky ukazoval na Toma za sebou. Ten si to samozřejmě nenechal líbit a prst mu zkroutil.
„Za prvé…jsi opravdu pavlačová drbna, za druhé, nezapomeň říct že jsem za to nemohl a za třetí…to tě nikdy neučili že se nemá ukazovat?“ poučoval ho Nakvašeně Tom. Semir jen škubl rukou a dostal se z jeho sevření.
„Skvělé…mám dojem že jste překročili dosavadní rekord! Co mám podle vás asi udělat?“ zeptala se rozčileně.
„No..opravdu to chcete vědět?“ pípl Semir do sluchátka. Tom se za ním jen chytil za hlavu.
„Raději ne…“ odvětila nepříliš nadšeně Jejich nadřízená.
„Šéfová…“ Začal prosebně Semir a jako v její kanceláři udělal na ni ty své psí oči….
„Ach Jo…dobrá…jakmile Andrea bude mít čas, doveze k vám něco…něco v čem budete jezdit. Uhání mě taky o dovolenou… s vámi.“ Odpověděla smířeně šéfová a v duchu už se loučila s dalším autem. Poslední slova ale dodala s tajeným smíchem.
„A Gerkhane…varuju vás. Jestli tam bude jen JEDINÝ ŠKRÁBANEC….uškrtím vás. To vám slibuju.“ Varovala ho vážným hlasem.
„Ano šéfová…samozřejmě. Buďte si jistá dáme si pozor…“ odpovídal do sluchátka. Tom vedle něj netrpělivě přešlapoval. Semir o tom dobře věděl a tak se, ještě než položil sluchátko zeptal.
„ Ještě jednu otázku…“ požádal a doufal že odpověď bude kladná.
„Ano??“
„Co Vám řekli?“ vyhrkl.
„Kdo je zvědavý, bude brzo starý.“ Dostalo se mu jako odpověď.
„Jo šéfová…“ vzpomněl si ještě na jednu věc.
„Co ještě??“ odpověděla trochu unaveně.
„Díky…“ poděkoval smířlivě Semir.
„Není zač.“ odpověděla s úsměvem Engelhardtová a zavěsila. Semir položil pípající sluchátko do vidlice a vyšel z telefonní kabinky.
„Tak co??“ dychtil vědět Tom.
„Kdo je zvědavý, bude brzo starý.“ Ušklíbl se Semir.
„Ale no tak…“ udělal na něj Tom psí oči.
„Jak říkám, kdo je zvědavý, bude brzo starý.“ Rozhodil rukama Semir a po chvíli dodal „Taky by mě to zajímalo, neboj se.“ To už Tom pochopil že neví o mnoho víc než on.

„Krizový třetí den…hmmm…co budeme dělat??“ zeptal se Tom do vzduchu u snídaně a neočekával odpověď.
„No…jeden návrh bych měla…“ ozvalo se mu za zády. Semir opět se svým müsli, zvedl hlavu a díval se, kdo to řekl.
„ Dobré ráno.“ Přivítal Sáru příjemně překvapený Tom a hned jí nabídl židli.
„Dík“ usmála se na něj.
„ Máte už na dnešní den nějaký plán??“ zeptala se rovnou.
„No…vlastně ne..“ přiznal Semir a zamíchal svojí snídaní.
„Co takhle si zajít do sportovního centra??“ nabídla jim. Oba policisté se po sobě zmateně podívali, ale pak naráz vyhrkli
„Jo, berem!“
Tom si zase začal mazat svoji slanou housku marmeládou.
„Jak to vypadá dálničním bistrům odzvonilo??“ rýpl si do Semira aby se neřeklo. Sára jen čekala jak dopadne toto. Na svahu to skončilo sněhovou bitvou, ale tady??? Možná vzduchem budou létat housky…pomyslela si a nad tou myšlenkou se usmála.
„Kdepak….tržbu jim tam zajištuješ ty…“ odpověděl Semir. „Se svým stylem stravování…“ dodal potichu.
„Pořád lepší než…“ začal se hájit Tom ale Semir ho přerušil.
„To moje zrní…to už tady bylo.“ Upozornil ho Semir a nabral si další lžíci. Protentokrát to skončilo smírem. Všichni tři a zvláště Semir s Tomem si uvědomovali, že dostat se do dalšího průšvihu patnáct hodin po tom, co je z jednoho vytáhla jejich nadřízená, by asi nebylo nejlepší a ona zlatá osůbka by napodruhé už tak zlatá nebyla.

„Teda…tohle jsem nečekal…“ zhodnotil uznalým hlasem Tom, zatímco Semir jen souhlasně přikyvoval. Stáli před moderní rozlehlou budovou, která měla do jejich představ malé tělocvičny či něčeho podobného hodně daleko. Jak vešli dovnitř, jejich představy to okamžitě smetlo z povrchu jejich myslí.
„Ahoj Sáro, zase nováčci??“ zahalekal na ni od pultu mladý muž, mohlo by mu být tak pětadvacet.
„Jo Dirku, je volná tělocvična??“ zeptala se Sára.
„Jasně, pro tebe vždycky.“ Usmál se na ni a hodil jí klíče. Tom se na něj potají zaškaredil. Sára klíče chytila a batoh si hodila na záda.
„Tak pojďte.“ Pobídla je a vydala se úzkou chodbou do nitra budovy.

Sára dál pokračovala chodbou až se zastavila u jedněch dveří. Vsunula klíč do zámku a otevřela. Před očima se jim rozprostírala prostorná tělocvična s všemožnými i nemožnými druhy náčiní. Uprostřed bylo velké tatami a prosklenými dveřmi vlevo pableskovaly paprsky světla odrážející se od vody v bazénu.
„Tak, tohle je moje království“ usmála se Sára a ukázala do prostoru.
„Teda…to je něco…“ vykulil Semir překvapeně oči dnes už po několikáté. Nutno dodat, že Tom na tom byl stejně.
„Nějak jsem nepochopil…tohle je doopravdy tvoje?“ zeptal se nedůvěřivě Tom a ukázal doleva na bazén.
„Ne…nepatří mi to tu, jen je to jedno z mých oblíbených míst…“ zavrtěla hlavou.
„To by mě zajímalo jaká jsou ta ostatní..“ podotkl Semir a rozhlížel se okolo.Sára se zasmála.
„Jedno z nich už znáš určitě….“ Odpověděla uličnicky a zamířila do ženských šaten.
„Jo…jak to někdo na prkně umí..“ přisvědčil zamyšleně Tom a zamířil za Semirem.
O chvíli později byli oba v plavkách a Sára na ně čekala u napůl obsazeného bazénu.
„Čekal jsem že tu bude lidí víc…“ podivil se Semir když viděl jak moc málo národa tam bylo.
„Bodejť, všichni jsou na svahu….ale lyžařská pravidla platí i pro prknaře. Třetí den na horách je vždycky krizový.“ Poučila je Sára a hupsla do vody tak šikovně, že oba naše muže zákona postříkala.
„Jen počkej!“ vykřikl Tom a skočil za ní. Semir si to samozřejmě také nenechal líbit a v zápětí byl ve vodě taky. Cákali na všechny strany až se po nich ostatní návštěvníci dívali, co je to za blázny, ale evidentně jim to příliš nevadilo. Dováděli tam jako malí. Snažili se Sáru ve vodě chytit, ale byla jako úhoř. Prostě nepolapitelná…ale Tomovi se to podařilo.

„Andreo, kde jsou ty podklady k tomu případu??“ ptal se Hote Andrey která něco vytrvale psala do počítače a zdálo se že nevnímá.
„Cože??“ probrala se a přestala datlovat.
„Kde jsou prosímtě ty podklady k tomu případu co jsme dostali po Semirovi s Tomem.“ Zopakoval Hote a čekal na odpověď.
„No…“ začala Andrea a rozhlížela se okolo sebe. „Chvíli počkej prosím..“požádala ho a něco naťukala do počítače. Tiskárna se zapnula a začala chrlit papíry.
„Píp Píp Píp Píp….“ Začala tiskárna znenadání oznamovat že jí došel materiál.
„To snad…“ spráskla ruce Andrea a zvedla se ze židle. Došla ke skříni kde obvykle byla krabice plná kancelářských papírů…ano byla tam…jenže byla je minulý čas a dnes nebyl obvyklý den…alespoň se ta krabice na Andreu tak tvářila. Zkrátka zela prázdnotou. Teprve teď si Andrea plně uvědomila podstatu přísloví „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Třeba pak už nebude čas.“
„Hote, prosímtě zaběhni do skladu pro krabici papírů…“ požádala ho Andrea a Hote, který už tušil průšvih a začala mu docházet Semirova ochota jet na hory naučit se lyžovat se potichu vypařil. Bylo načase, protože Anna Engelhardtová si stejné dvě a dvě dala dohromady taky a z výrazem schopným zabíjet se zvedla ve své kanceláři ze židle.
„Oops…“ zatrnulo Andree a začala se připravovat na pořádnou scénu…ale zůstalo to jen u zvednutí…jako by její nadřízená najednou změnila názor…

„Tak proto Semir jel tak ochotně….vyšetřovat…ani se vlastně nedivím. Měla jsem to čekat.“ Pomyslela si.
„Přece jen, pokaždé když se rozhodl k podobnému kroku, případ dotáhl do konce…a Andrea…ta s těmi jeho způsoby souhlasí..alespoň prozatím. No, uvidíme jak se mu to povede teď…Jen doufám že nebude riskovat. Jestli ano a zmaří tím celé vyšetřování…“ její obličej nabyl charakteristický výraz mistra Mydláře.

Andrea si oddychla. Protentokrát měla štěstí..protentokrát….

Wolf se prudce zvedl ze židle až Meyer nadskočil.
„No jistě, že mne to nenapadlo dřív!“ plácl se do čela a přešel k počítači.
„Drrrrrr dr drrrrr“ ozývalo se rychlé klepání na tlačítka klávesnice a najednou se na monitoru objevila fotografie pohledné dívky…blondýnka s úsměvem na tváři sedící před počítačem….Andrea Schäferová.
„Co je s ní??“ nechápal Meyer a zíral na monitor.
„Ta nám pomůže dostat se našim milým přátelům na kobylku.“ Protočil Wolf oči v sloup. Nechápal jak někdo může být tak hloupý….
„Budeme potřebovat pátou kolonu…“ pomyslel si a chopil se mobilu.

„ÁÁÁ…To lechtá!!“ smála se Sára a svíjela se smíchy. Tom zastříhal ušima….a najednou se zvukem šplouchající vody a smíchu prodral zvuk jiný…pochod z Hvězdných válek deformovaný reproduktorem mobilního telefonu…

„Aha…to budu já…omluvte mě prosím..“omluvila se Sára a vymanila se z Tomova náručí. Vyskočila na okraj bazénu a zvedla vyzvánějící přístroj.
„Ano?“

Semir se vynořil vedle Toma a potřásl hlavou až se kapky vody rozstříkly okolo.
Dávej pozor! Seš horší než Johanes když se vykoupe“ ohradil se Tom a setřel si vodu z obličeje.

„Jistě ale…“ mluvila Sára do sluchátka. Potom zmlkla a tvářila se vzdorně.

„Náhodou..nenavážej se do Johanese! Chudák pejsek…nemá zastání…“ litoval svého psího partnera Semir.
„Jo tak nemá zastání…ještě teď vidím jak ses tvářil když ti Andrea tenkrát vrazila do ruky vodítko…“ dobíral si ho Tom. Chtěl ještě něco říct, ale to už mu malý policista nedovolil. Nekompromisně ho stáhl pod hladinu a vše nasvědčovalo tomu že mu trochu ubere kyslíku…

„Ne, tohle nepůjde, věř mi…“ přesvědčovala Sára osobu na druhém konci drátu.

„Tom se s prskáním vynořil nad hladinu a okamžitě se vrhl na Semira. Samozřejmě za účelem odplaty. Když se lehce namodralý Semir dostal zase na vzduch, snažil se kopáním do vody Toma od další odplaty odradit…a celkem se mu to i dařilo.Vytrvalý proud vody Toma donutil zajet pod hladinu a napadnout Semira zespodu. To Semir nečekal a vzpamatoval se až když letěl vzduchem nad vodou.
„Banzaiiii…! Plesk!“ S ohlušujícím cáknutím dopadl do vody a postříkal široké okolí.

„No jak chceš…ale jestli to nevyjde, u mě si nestěžuj!“ ukončila svůj hovor Sára a hodila mobil zpět na osušku. Ještě zahlédla Semitův let a pak dostala spršku vody do obličeje.

Semir se s pusou od ucha k uchu zubil na celý bazén.
„To bylo jako poslední let MIRu“ konstatovala Sára když viděla jeho úsměv.
„Jo máš pravdu..tak se ozvalo jenom hvízd a plesk.“ Odpověděl Semir a sedl si na okraj bazénu.
„nejen tohle..ještě bum!“ opravil ho Tom taky se posadil na okraj.
„Tak jo…nechtěli byste si zítra zkusit freeride nebo freesstyle???“ optala se jich Sára znenadání.
„To jako nějakou volnou jízdu nebo…styl?“ nechápal Semir.
„Pardon…“ omluvila se a dala se do vysvětlování.“Freeride..to je jízda po neporušených svazích…jste tam jen vy a hromady sněhu….jedete v něm až po kolena a boříte se občas hloubš a hloubš…“ zasnila se. Tom a Semir jen tiše poslouchali.
„Je to nádhera….“ Dodala a probrala se.
„A freestyle??“ zeptal se Tom.
„To uvidíte zanedlouho.“ Odpověděla jim tajemně.

„Semire!! Semire tady jsem!!!“ křičela na něj Andrea z hotelové haly.
„Andy?? Co tu děláš??“ vyvalil na ni oči Tom.
„No…naše…teda VAŠE osobní šrotiště se zase o jeden kousek rozrostlo, tak jsem vám přivezla nové…“ odpověděla jako by nic.
„Tak to je super, už jsem si myslel že zbytek pobytu strávím ježděním v autobuse….“ Usmál se Semir. Jak se ale podíval ven před hotel, smích ho rychle přešel.
„COŽE??“vykřikla pomalu na celou halu když na zasněžené silnici uviděl stříbrné BMW.
„Tak tohle ne….aby skončilo jako to Tomovo? To snad šéfová nemyslí vážně!“ rozohnil se.
„Buď tohle nebo autobus…“ dala mu na vybranou Andrea, přestože věděla, co si vybere. Do vzduchu natáhla ruku s klíčky…
„Semir na ni zahlížel krajně rozzlobeně, ale jeho osobní ego mu nedovolilo odmítnout……
Rázným gestem sebral klíčky z její ruky.
„Tak půjdeme??“ zeptal se celkem zbytečně Tom, který přestřelku mezi Andreou a Semirem jen mlčky sledoval.
Semir jen krátce přikývl a pak už si to ti tři zamířili do jídelny, protože byl čas k večeři.

„Tak jo, navrhuju nejdřív se rozjezdit..co vy na to??“ zeptala se jich zvesela Sára, druhý den ráno pod lanovkou.
Andrea měla svoje lyže, na prkno ji nikdo vstoupit nedonutil…..
Všichni tři pokývali hlavou.
„Fajn…tak jedem.“ Vyzvala je a sama se pustila na kopec. Tom si přispíšil aby na kotvě jel s ní. Semirovi to nevadilo, ten měl svoji Andreu.

„A zuřila šéfová moc?“ ptal se jí tiše.
„Jo….vzteky zdemolovala polovinu kanceláře….tak tak jsem vyvázla já a počítač…“ odpovídala mu s vážnou tváří.
„Opravdu?“ strachoval se Semir.
„Jo….chudák vaše kancelář..není tam kámen na kameni…“
„Jéžíš…sotva člověk vytáhne paty z domu už není nic na svém místě!“ zalomil rukama Semir a málem spadl z kotvy i s Andreou.
„Pozor!!!“ křikla za nimi Sára, ale Tom už ji vrátil zpět k původnímu rozhovoru o policejní práci.
„Jo…já jsem tam šel sám….ono totiž nebyl to zrovna nejlepší nápad, to uznávám…ale co jiného jsem mohl v tu chvíli dělat??“ otázal se filosoficky Tom.
„Já bych tam nešla ani za nic.“ Odpověděla mu Sára, což bylo právě to, co chtěl Tom slyšet.
„No..ono mi nic jiného nezbývalo.“ Odpověděl s hrdinským tónem.
„A kde byl Semir?“ chtěla vědět Sára.
„Ten byl v bezvědomí….ono po té ráně co dostal do hlavy se není čemu divit…“ konstatoval Tom.
„To muselo být nebezpečné, proniknout ve dvou lidech do domu zamořeného gangstery, a když ti potom omráčili parťáka, kdo ti kryl záda??“ zajímala se Sára když si to všechno shrnula.
„To bylo…“potvrdil Tom. „Ale jak se říká v jednom filmu, rozkaz se má vyplnit a ne o něm diskutovat…“
„Aha…tak ty o rozkazu diskutuješ??“ podivila se Sára a sjela z kotvy.
„Já ne…ale ten druhý jo…“usmál se poťouchle Tom a ukázal na Semira s Andreou, kteří sjížděli vzápětí za nimi.
„Počkej, fakt?“ podivila se Sára nahlas.
„Jo.“ Odtušil Tom.
Sára se zasmála a Tom, celý šťastný, že ji pobavil počkal na ostatní.
„Tak jo…“ ohlásil Semir „kdo bude dole poslední, platí večeři…!!“ zazubil se na ně a vrhnul se natvrdo z kopce.
„Héj…!“ zavolal na něho Tom a vrhl se za ním.
Andrea se Sárou se po sobě podívali a pak jen zakroutily hlavami.
„No jo…co se od nich dá čekat..“ pronesla Andrea a pustila se ladně za nimi. Sára se í držela po boku a je zajímavé, kolik si toho cestou zvládly povědět.
„Chachachachá…“smál se dole Tom „Vyhrál jsem , platíš večeři!!“ halekal na Semira.
„ Tak to prrr…pokud vím, byl sem tu dřív!!“ nedal se malý snowboardista.
„Ale ale…přece se z toho nebudeš chtít vykroutit…“ provokoval ho Tom.
„Já byl dole dřív! Bylo to sice o špičku, ale bylo!“ stál si Semir tvrdohlavě za svým.
„Tome….já myslím, že jste dole byli oba zároveň…“ usmála se na něj Andrea.
„Jo…to máme stejný názor.“ Přidala se Sára.
Oba komisaři se po nich ohlédli a ve společném gestu zavrtěli hlavami a odcházeli.
Andrea se vydala za nimi…ale Sára ještě okamžik zůstala…v pohledu, kterým se dívala na Andreu byla zášť.

„Támhle jsou…“ pošeptal směrem k němu ten černý.
„Vida…Volavka plní svoji roli dokonale.“ Odpověděl Wolf. Spolu nasedli na lanovku.
„Víš co máš dělat, tak ne abys to podělal!!“ varoval ho ještě. V očích se mu objevil fanatický
Lesk zabijáka.
Zase bude zabíjet.
Existuje

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
„Támhle jsou…“ pošeptal směrem k němu ten černý.
„Vida…Volavka plní svoji roli dokonale.“ Odpověděl Wolf. Spolu nasedli na lanovku.
„Víš co máš dělat, tak ne abys to podělal!!“ varoval ho ještě. V očích se mu objevil fanatický
Lesk zabijáka.
Zase bude zabíjet.
Existuje něco krásnějšího??
„Ale …“ protestoval Meyer. Nikdy neublížil ani mouše, raději ji odchytil živou a vypustil oknem…zabíjet…to nebyl jeho styl.
„Ještě slovo a první na řadě budeš ty!“ zasyčel Wolf ale to už sjížděli z lanovky. Pokud chtěl Meyer přežít, musel to udělat.

„Tak…a teď doprava!!!“ křikla Sára proti větru, svištícímu jí okolo tváře při jízdě.
Oba Komisaři a Andrea zahnuli podle jejích instrukcí…
Chystali se podjet lanovku když v tom….

„Pozor!!“ vykřikl znenadání Tom a skočil na Sáru. Ozval se výstřel ale díky Tomově zásahu se jen neškodně zaryl do sněhu.
„Co to bylo??“ ptal se překvapeně Semir a lehl si na zem.
Další výstřel je donutil odkulit se o kousek dál. Koutkem oka Semir zahlédl onoho černě oděného lyžaře, který před chvílí Toma srazil.
„Sáro, Andreo musíte jet dolů, my vás budeme krýt.“ Pošeptal jim naléhavě Semir. Tom se na něj tázavě podíval.
„Ale, přece tu nemůžete zůstat!!“ protestovala Andrea mezitím co byli nuceni opět uhýbat výstřelům.
„Neboj se, my se o sebe postaráme! Ujistil ji Semir a zpod bundy vylovil svoji služební zbraň.
Semir se natočil do vhodného úhlu pro střelbu a krytý nízkým porostem na kraji svahu zamířil na onoho lyžaře.
Stromeček přece jen neposkytoval tak spolehlivé krytí a jak se ozvaly výstřely lyžařů, kulky jim začaly létat okolo uší. Svah byl rázem vylidněný, každý se snažil být co nejdál od přestřelky a všichni lidé buďto sjeli dolů, nebo se krčili strachy u výjezdu z lanovky.
Tom neváhal ani okamžik. Bleskově si odepnul vázání a hodil své prkno na šířku před Semira.
„Křup…Křup..Křup…“ ozvalo se když kulky zarachotily zvenčí o skluznici. Na druhé straně se objevily hrbolky.Semir, konečně chráněný v rámci možností, spustil střelbu.
„Semire…“ ozvalo se za ním vystrašeně.
Zlověstné cvaknutí za jeho zády ho donutilo aby se otočil. Sára na Andreu mířila pistolí, evidentně funkční a odjištěnou a zároveň ji držela v patosu.
„Sáro…co to…“ nechápal a z překvapení ho vytrhlo pár dalších výstřelů které se zčásti opět zaryly do sněhu okolo a do Tomova snowboardu.
Hlaveň Sářiny pistole jí mířila na hlavu…
„Odhoď zbraň!“ přikázala mu a výstřely ustaly.
Semirovi nezbývalo nic jiného. Jeho zbraň odlétla a zůstala ležet na kyprém sněhu pár metrů od něj.
Dva maskovaní lyžaři dojeli k nim, oba dva ozbrojení.
„Výborně…“ pochvaloval si jeden z nich chladným hlasem když se opovržlivě podíval na Andreu.
„Tak pánové…nastavte ruce…“řekl jim sladce, mezitím co ten druhý sundal Semirovi prkno a hodil ho dostatečně daleko od nich.
S vražednými výrazy ve tváři nastavili ruce. Proti přesile tři na žádnou, by neměli šanci…nebo možná měli…ale Semir tam Andreu nehodlal nechat….

Zločinci je i přes jejich hlasité protesty odtáhli co nejdál do lesa.
„No výborně…“ zabrblal vztekle Semir když odešli a nechali je tam přivázané ke stromu.
„Andrea v rukou těch vrahů, a já tady trčím u nějakého stromu!“ vykřikl vztekle a trhl sebou v poutech.
„Nějaké nápady?“ zeptal se sarkasticky.
„JO…bylo by jich tu několik.“ Odpověděl pichlavě Semir.
„Za prvé…rozbít hubu těm lumpům, co teďka drží Andreu jako rukojmí, za druhé rozbít jim mi ještě jednou a za třetí, dostat se z těch zasmolených pout!!“
„JO…to nejsou špatné nápady…“ začal Tom s předstíraným zamyšlením a nevšímal si parťáka jak sebou v poutech vztekle škube.
„Tak sebou taky trochu pohni!“ vyjel na něho Semir.
Tom jen zavrtěl hlavou a začal pouta dřít o strom.
Hodina, dvě…..
„Konečně!!“ vykřikl Semir a rozhodil osvobozené ruce.
Oba policisté, řádně zkřehlí a promrzlí se postavili na nohy. Semir si došel pro svoji zbraň, a málem zapadl, což ho stálo poslední kousky suchého oblečení a pár minut nadávek.
„Než se zeptáš na další nápady, navrhuju sjet dolů a pěkně si tu Sáru podat!! Měl sem to tušit…“ zabrblal, když viděl, jak Tom opět otevírá ústa.
„V tom případě, ty sjet můžeš…ale dole na mě počkáš….“ Odvětil Tom.
„Co…aha..“ podivil se Semir a v zápětí pochopil.
Tomovo prkno bylo totálně rozstřílené.
„Hmm….už jsi někdy jel na sáňkách??“ zeptal se ho s výrazem, že už má něco za lubem.
„Jo…proč??“ nechápal Tom.

„Áááááááá!!“ ozýval se po svahu hlasitý křik dvou hrdel.
Semir s Tomem se vysokou rychlostí řítili na jednom prkně vstříc konci svahu.
Semir klečel vepředu, s koleny zaseknutými o vázání a pomáhal vyvažovat prkno rukama. Tom seděl za ním a řídil snowboard nohama….
Sníh byl teď až hrozivě blízko.
Jeli téměř šusem…přímo dolů z kopce.
„Jen tak mimochodem!“ křikl Tom na Semira aby přehlušil svist větru, „už si přemýšlel jak to dole zastavíme??“
Semir se zarazil.
„No..ne..!“ přiznal se popravdě, soustředěn na jízdu.
„Na to jsi měl myslet dřív!!“ ozvalo se zepředu.
„NO potěž!“ pomyslel si Tom a začal přemýšlet jak tu šílenou jízdu ubrzdí.
Nadskakovali na muldách když v tom se před nimi vynořila jedna nad jejich schopnosti….
„Áááááá!“ ozval se zase výkřik policistů a pak bylo ticho….

„Hhhh..muummm.mhhh.uhuhhh….“ ozvalo se za chvíli neidentifikovatelné huhňání ve velké závěji opodál.
Sníh se začal podivně nadouvat a vynořila se z něj hlava v zelené čepici s pořádnou dávkou sněhu v obličeji.
„Huhech hosihtě hleht h hoe hohy???“ zahuhňal Semir se sněhovým roubíkem.
„Hohe??“ zeptal se se stejným handicapem Tom.
„Hleh…“ Semir to vzdal a vyprskl sníh. „slez z mý noh než z ní budu mít kaši!!“
„Há..“ vyplivl Tom společně s dávkou sněhu. „Už su dávno pryč!! Ohradil se.
„Tak co to….“ Podivil se Semir a zalovil rukou ve sněhu.
Kus vázání společně s několika posledními třískami urputně se držících jednoho ze šroubů mu dalo za pravdu.
„No..jak vidím, zůstáváš věrný standardu…“Uchechtl se Tom při pohledu na Semirův výraz.
„Jo jo…status zůstává…“ ušklíbl se znechuceně a vyhrabal ze závěje zbytky svého prkna.
Jeden kousek…druhý kousek…třetí kus o něco větší…

„Teda…nic proti-…ale tohle vypadá spíš jako puzzle..“ chechtal se a ukazoval na skládanku v Semirově náručí.
„JO…tobě je teďka do smíchu!“ ohradil se proti němu Semir a už klusal k nejbližší stanici.
Zbytky čehosi, co kdysi bylo prknem hodil před stanici na zem a vtrhl dovnitř.
„Chtěl bych nahlásit ozbrojené přepadení společně s únosem.“ Vyhrkl na prvního policistu, který se mu připletl do cesty.
„Rovně a doleva.“ Navigoval ho bez zastavení a pokračoval dál.
Semir kterému byl Tom v patách se rozběhl daným směrem a smykem zastavil před dveřmi s nápisem „Vrchní komisař“.

„Pane Bože kdo tu furt dupe jak slon!!“ ozvalo se zpoza dveří, které se v příštím okamžiku rozlétly dokořán. Jakmile však muž uviděl oba muže, kteří vypadali tak trochu jako kdyby šli na maškarní v pevných snowboardových botách trochu se podivil.
„Co chcete??“ Zeptal se ne příliš vlídně.
„Gerkhan, dálniční policie a tohle je kolega Kranich.. potřebujeme vaši pomoc.“ začal drmolit Semir a rozkládal rukama jako větrný mlýn.
Tom ho zastavil. A místní komisař se na něj jenom nechápavě podíval.
„Na sjezdovce došlo k ozbrojenému přepadení a byla při něm unesena naše kolegyně… jestli náhodou nebo záměrně, to nevíme, ale musíte nám pomoct…“ shrnul Tom v jedné větě to, co Semir blekotal už deset minut.
Policista vyvalil oči dokořán.
„To si děláte legraci!“ vydechl překvapeně nad způsobem, jakým byl o pomoc požádán.
„Ne neděláme!“ vykřikl na policistu. Vzápětí se ale zarazil…
„Moment… vy vůbec nic nevíte?? Nikdo vám nic neřekl??“ zeptal se místo něj podezdřívavě Semir.
„Jste cvoci…“ shrnul to policista a rázným pohybem je vyvedl z kanceláře.
„Tak to prrr!!“ vzepřel se Semir a znovu začal stavět na odiv svoji tvrdohlavost.
„Unesli mi přítelkyni a sekretářku v jedné osobě. Jako normální občan bych čekal, že mi ji policie pomůže najít a jako policista se tomu divím ještě víc!! Kdo si vůbec myslíte že ste?? Pán světa??“ rozkřikl se na místního.
„Tak to si vyprošuju pane!“ reagoval stejně hlasitě místní. „Co si to vlastně dovolujete?? Tohle je napadání veřejného činitele!! Pokud jste policista, tak víte, že za to můžete jít taky sedět!!“
Tom popadl Semira a vystrčil ho ven.
„Dobrá…. Moc vám děkujeme za pomoc. Vidět tohle policejní prezidium.. to by se asi moc podivilo…“ zasyčel ironicky Tom a vystrkal protestujícího Semira ze dveří.

„Cos to udělal??“ nechápal Semir, když se oba ocitli před stanicí.
„Nemělo smysl se s tím chlapem hádat, tem má mozku tak málo, že bys s tím nevyplnil ani kalíšek na vajíčko..“ zabrblal Tom nad blbostí některých lidí.
„A napadlo tě taky, co budem dělat?? To hajzlové mezitím Andreu klidně zabijou!!“
„Myslím, že ne… chtějí něco jiného… a ona má být návnada,,“ uvažoval nahlas Tom.
„A jééé… tady zase někdo moc přemejšlí..“ zabručel Semir, ale už byl zticha. Sebral si svoje zbytky prkna a odnesl je k věčnému odpočinku do popelnice.
„Moment… co nám říkala ta Sára?? Že támhle z kopce je vidět Innsbruck??“ zeptal se jen tak mimochodem.
„Jo jo… ale co to s tím má společného??“ nechápal Tom.
„No… kousek od Innsbrucku jsou italské hranice.. a ten kokain…“
„…a ten kokain se sem dostal z Itálie. No potěž koště…“ povzdychl si Tom.

„Dostaneme instruktorku, co nás má naučit jezdit na prkně. Všechno je v pohodě, ale potom po nás začnou střílet a z instruktorky se vyklube podrazačka.Nějaká banda překupníků unese Andreu A policie proti tomu nic nedělá…tak si říkám, jestli je náhoda blbec, nebo je to jenom špatný vtip.“ Uvažoval večer Semir na posteli.
I když se oba policisté snažili, nic bližšího o těch mužích nebo kde by mohla Sára být, se jim zjistit nepodařilo.
„Hmm.. jsem pro první možnost.. ale co teď?? Ptal se Tom do vzduchu.
„Napadá mně jenom jedna věc…“ spekuloval Semir a převalil se na posteli na záda.
„Tak ven s tím, nemáme na to celej rok.“ Popoháněl ho Tom.
„Vloupat s do jednoho z těch obchodů, které Andrea vytipovala už na stanici, nebo přímo na policii.“
„Hmm… vyhnout se hoře policistů popřípadě strážných, obejít celou bandu a potom je zatknout… to vůbec nezní složitě..“ odpověděl Tom ironicky a vzápětí po něm Semir hodil polštář.
„Máš nějaký lepší nápad?“ zavrčel.
„Ani ne člověče… beru.“
Semir jenom cosi zabručel, a vstal.
„Co chceš dělat??“ nechápal Tom.
„Jít tam a podat si je.“
„Teď v noci??“
„Jo, nějaké námitky??“
„Noo..“ začal Tom ale jakmile uviděl výraz v Semirově tváři, okamžitě změnil názor.
„Ani ne, jdu taky!“
„Fajn“ odpověděl Semir a začal se oblékat.

Dva muži se pomaličku plížili okolo policejní stanice, snažíce se projít dozadu bez jakýchkoliv nežádoucích pozorovatelů. Jejich situace ovšem byla ztížena tím, že tato stanice ležela téměř ve středu města a fakt, že byla asi jedna hodina ráno, jim k dobru moc nepřidával. Na stanici ale byla tma a uvnitř evidentně nebyl žádný život.
„Máš nějaký nápad, kam půjdem??“ zašeptal tiše Tom.
Semir jenom zavrtěl hlavou.
„Zatím ne, ale možná by nebylo od věci zkusit se podívat do kanclu toho magora, co nás dneska vyrazil. To je tady asi velitel… bohužel..“ zašeptal Semir.
Tom mlčky pokýval hlavou a nato se oba komisaři ponořily do tmy vládnoucí za stanicí.
Nyní byli rádi za zkušenosti, které jim daly „ilegální“ případy, kdy je sice stáhli z akce, ale oni přesto vyšetřovali na vlastní pěst. Otevírání dveří kreditní kartou bylo téměř denní rutinou, stejně jako nespočetné pokusy o sešrotování co nejvíce aut během jednoho dne, ne - li akce. Nyní stačilo jen pár sekund, a zámek byl otevřen. Pravda, Tomova kreditka sice dala našemu světu sbohem, ale svůj účel naprosto splnila.
„Hele, ta byla moje..“
Zaprotestoval, Tom, když se ozvalo prasknutí a jeho kreditní karta byla na dvě půlky.
„Jo, byla.. to je minulý čas od slovesa, které má v infinitivu tvar být a v přítomném čase tvar je.“ Odsekl Semir a zbytky karty vrazil Tomovi do ruky.
Tom chtěl něco říci, ale Semir mu zmizel v zející černotě mezi dveřmi.
„Myslíš, že tu někdo je??“ zašeptal se o chvilku později Semir.
„Nevím.. myslím, že ne, jinak by se to tu mezitím rojilo jak v úle..“ zaznělo v odpověď.
„Hmm.. vypadá to, že poplašňák asi moc nevedou…“
Chvíli postupovali oba potmě po dlouhé chodbě policejní stanice, když tu se ozvaly plíživé kroky.
„Tiše!!“ zasykl Tom a zadržel Semira.
Oba ztuhli na místě a tiše vyčkávali.
„Musí to tu někde být… „ ozval se šeptaný hlas opodál a kroky se přiblížily.
„Meyere, seš si jistej?? Hele, já vím, že máme udělat to a to.. ale tohle už je příliš… jestli nás u toho někdo chytne, tak sme v průseru, jasný??“ ozval se tentokráte ženský hlas a Tom v něm pozval Sáru.
„Nekecej, jestli se něco nepovede, tak zařvem oba, jasný??“ odpověděl muž surově, ale tiše.
„Jestli se něco nepovede, taks to zvoral a já od toho dávám ruce pryč.“ Kde je ten kancl??“ odsekla Sára a plížila se za mužem. Stáli kousíček od obou komisařů z nichž se ani jeden neodvažoval pohnout, aby se neprozradili.
„Rovně a doleva“ navigovala Sára toho muže a oba pak tiše přešli do řečeného směru.
„Slyšels??“ zeptal se celkem zbytečně Semir.
Tom jenom pokýval hlavou, ale tenhle pohyb stejně nebyl ve tmě vidět, šel spíš jenom tušit. Semir bez jediného slova vyrazil za oběma, nyní již sledovanými. Kousek od dveří se schoval za kartotékovou skříň a poslouchal.
„To fakt nechápu, jak je možný, že ty zámky se daj tak těžko otevřít!“ nadávala tiše Sára a zápolila s mechanismem, který se ne a ne otevřít.
„Já ti nepomožu, tomuhle fakt nerozumím.“ Odsekl muž ne zrovna šťastně.
„To se po tobě ani nechce..!!“ setřela ho razantně Sára a zámek konečně cvakl a otevřel dveře dokořán.
Po stěně se mihly dvě baterky a oba sledovaní se vnořili do kanceláře.
„Počkej… „zadržel Tom Semira, který už už chtěl vyrazit a zavřít dveře zvenčí.
Na chodbě se ozvaly ještě jiné kroky….

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
fireater


Založen: 17. 01. 2008
Příspěvky: 39
Odpovědět s citátem
ať jsi kdokoli...líbí se mi to...jen houšť a víc. Lidé by ti měli víc vyjádřit podoporu,vážně šikulka...

_________________
mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
jej Elwen moc pěknej kousek Laughing Very Happy koukám že komisaři rozšířili svou působnost už i na hory Very Happy Smile

moc se mi to líblio Laughing Very Happy hezky napsaný.

Jo…já jsem tam šel sám….ono totiž nebyl to zrovna nejlepší nápad, to uznávám…ale co jiného jsem mohl v tu chvíli dělat??“ otázal se filosoficky Tom.
„Já bych tam nešla ani za nic.“ Odpověděla mu Sára, což bylo právě to, co chtěl Tom slyšet.
„No..ono mi nic jiného nezbývalo.“ Odpověděl s hrdinským tónem.
„A kde byl Semir?“ chtěla vědět Sára.
„Ten byl v bezvědomí….ono po té ráně co dostal do hlavy se není čemu divit…“ konstatoval Tom.
„To muselo být nebezpečné, proniknout ve dvou lidech do domu zamořeného gangstery, a když ti potom omráčili parťáka, kdo ti kryl záda??“ zajímala se Sára když si to všechno shrnula.
„To bylo…“potvrdil Tom
.


jak se ten Tomík umí ale pěkně chvástat co??? Laughing Very Happy Smile Já já jenom já Laughing Very Happy Smile

doufám že chlapcům nebyla moc zima. Laughing Very Happy

těším se na zbytek...
měj se Very Happy Smile

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Fireater: Nemam ted moc casu psat, takze neni co hodnotit a komentovat.. a vetsina zna tyhle povidky z minuleho fora... (dej mu Pambu vecnou slavu).
A kdo jsem? Smile Kdybych ti to rekla, tak by sis asi poklepal na celo.. Wink Ale prozradim ti, ze mne vzdycky v nejake povidce najdes Wink (samolibost je strasna ja vim, ale jinak to neumim.. Embarassed)

ReeR: To vis, dovolena vola.. Wink A pak, kdyz se jim dostane pod nos neco takovehohle, muzou snad zustat stranou? Jisteze ne.. Wink Vzhledem k tomu ze na lyze jsem zanevrela (nemam jaksi vhodne lyzaky a pomalu ani lyze, Krakonos a lyznici na tom byli lip i kdyz meli dve prkynka) tak se soustredim na board... Smile Zase je tam moje ztelesneni, ale kde, to neprozradim.. Embarassed (ono vlastne ani nemusim.. Embarassed)

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
jako dovolená to vypadalo jen chvilku Laughing Very Happy

jinak s lyžema jsem na tom podobněě, měla jsem jen takové plaňky od plotu Laughing Very Happy Smile ale už nemám ani ty, minulý rok jsem si jednu zlomila Very Happy Laughing
tak to teďka zkoušim taky na prkýnku, po pravdě mi to jde asi jako pánům komisařům Laughing Very Happy neli hůř Smile

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
fireater


Založen: 17. 01. 2008
Příspěvky: 39
Odpovědět s citátem
Tím spíš, aby si měla motivaci, nějáký ohlas...já se neptal kdo jsi, ale to, že jsi to tak vzala o té samolibosti leccos napovídá...nic ve zlým...pokud do psaní nedáváš více či méně něco ze sebe tak to podle mě nemá smysl, stejně jako každá jiná činnost.

_________________
mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    No jo, to mne vůbec nenapadlo, že když ti to nepísnu sem, vypadá to, jako bych tě nepodporovala, ač jsou i jiné komunikační kanály (třeba owl post:)), tak bych si zde ráda našla místečko na to ti říct, že povídky od tebe, ač povětšinou )a doufám zatím) nedokončené, mám ráda, a jsem si jistá, že nejen já.

    Takže....snad zas někdy tu uvidím velkými písmeny: Pokráčko!


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
ReeR: Mno, ja to na nem taky moc neumim, ale celkem to jde.. Smile Nechala sem si na letosni zium prebrousit skluznicu a hrany a ted se na to prkno jenom divam, jak si pekne hovi v koute... Sad Ale Prkno je bezpecnejsi, to tvrdim porad Wink

Fireater: Ja vim, to je jedna z mych slabych stranek, bohuzel ne jedina.. snad to nevadi.. Embarassed Ja se davam temer do vseho co delam, bud vsechno nebo nic.. nekteri jedinci vi o cem mluvim.. Wink Ze Fi? Wink

Fi: Ja vim.. ale vsak vis jak je to ted ve skole, ja mam co delat abych stihala.. holt ta tritydenni "dovolena" zanechala stopy.. Sad a to ted musim dohnat... ale Neboj, vynasnazim se.. Smile

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
Elwen vážně ti připadá bezpečnější???? Laughing Very Happy Smile já ten pocit nemám....... Laughing Very Happy
na těch lyžích byly ty nohy takový volnější kdežto na tom prkně jsou strnulý, přivátaný na místo... Smile
krom toho moje technika padání je hrozná, místo abych padla na šunky jako každej normální smrtelník atk já padnu na hudbu a pořád se krmim sněhem Laughing Very Happy Smile
ale to mě neodradí.............. Laughing Very Happy
letos nebyly žádný zimní radovánky???? to je škoda, zvlášť když sis to prkýnko tak připravila

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
ReeR: Jasne, na lyzich si muzes vyhodit koleno, nebo zlomit nohu do krutu, ale to se ti na prkne nestane, vsechno od pasu dolu mas zafixovany a tudiz v bezpeci (pokud nenajedes do stromku, nezlomis desku mezi insertama nebo tak neco). A k tomu padanli, lepsi na "hubu" jak rikas nez na zada, tam je citliva pater a ta se s tvrdou zemi moc rada nema... Smile Jestli muzu doporucit, nos pod oteplovacky chranice na kolena, treba z In-line brusli, fakt to pomaha.. Wink muzes i klecet na snehu a neni ti zima, popripade kdyz slitnes nebudes mit kolena samou modrinu a nebudou te tak bolet... Smile

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
Elwen asi začnu jezdit na saních nebo bobech Laughing Very Happy Smile

nevim no ale mě přijde že ta manipulace s boardem je těžší, ale moc se mi to líbí, ikdyž jízda na vleku mi dost dlouho dělala neuvěřitelný potíže Very Happy Smile nějak nevim jak se k tomu poostavit.

bohužel....... žádný chrániče nemám, na bruslích totiž nepadám Very Happy Smile
a máš asi pravdu, lepší na tlamu než sí narazit záda nebo kostrč Very Happy Smile Very Happy Smile

vím že je to úúúúúplně off topic ale kam jezdíš na hory??? Very Happy Smile

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
ReeR: Tak si porid, ty nejlevnejsi stoji tak okolo tusim dvou stovek.. Smile vyplati se to.. Wink Radovanky nebyly, pac temer nemuzu chodit, ale to je dlouha historie.. A na vleku nesmis prkno stavet na hranu, zadni nohu vyhod z vazani a nech se jenom tahnout a mirnym tlakem predni nohou doleva a doprava board ridis.. Smile a pak uz je to jen o rovnovaze.. Smile Jinak nejcasteji K Ostrave, oblibene mam Mosty u Jablunkova, ale chystam se nekdy i na DOlni Moravu nebo Cenkovic, vystaveli tam novy snowparky, tak tesnout.. Wink

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
A na vleku nesmis prkno stavet na hranu, zadni nohu vyhod z vazani a nech se jenom tahnout a mirnym tlakem predni nohou doleva a doprava board ridis.. Smile a pak uz je to jen o rovnovaze.. Smile


moc hezký instrukce, Laughing takhle to zní fakt jednoduše, ale vysvětli to těm nohám, když sou ve stresu a zrovna chytám vlek Very Happy Smile
já jezdím tak první sezonu, ještě ani nemám vlastní board Crying or Very sad a máma ani nechce abych nějakej měla Very Happy Smile

Hmmmmm tak bohužel jsem ani na jednou místě nebyla, nejčstěji jezdím do Krušných hor, jsou tu nejblíž Very Happy Smile

já si to zlobivý prkno jednou popdrobím Laughing Very Happy Smile Smile

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
ReeR: Jo tak.. Smile Snaz se jet po snehu celou plochou skluznice.. a kdyz chytas pomu nebo kotvu a rozjizdis se, prenes vahu vic na zadni nohu, tak v pomeru 1/3:2/3 ve prospech zadni, pomuze ti to udrzet stabilitu.. ale to se naucis.. Wink

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
pane joooooooooo Laughing Very Happy Smile
ty už jezdíš dýl viď??? docela se vyznáš Laughing
já se snažím seč můžu ale stejně mě vždy stáhne zemská přitaživost Very Happy Smile ale přirozenej pád je většinou na zadek páč když brzdim tak trochu zvednu tu hranu nee??? tak jak je možný že furt letim psměvem napřed???? Very Happy Smile asi se nějak blbě předklánim. možná by to chtělo videozáznam Very Happy Smile ale to by byla ostuda Smile

sice padám víc než na lyžích ale baví mě to podstatně víc Very Happy

dobrou Very Happy

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Mno, jezdila sjem dve sezony.. taky toho moc neumim.. Smile Ja mam hory celkem daleko a casu malo.. a ze se vyznam?Smile to bych ani nerekla, spis se snazim popsat svuj zpusob jezdeni.. Smile Co se brzdeni tyce, ja nejradeji brzdim celem ke svahu tak, ze mirne pokrcim kolena, cimz fosnu dostanu na hranu ale telo je porad co nejvice kolmo k rovne zemi (ne ke svahu, ale jako kdybys stala) a v tom je vlastne princip jezdeni na prkne, spravne by ti (púodle meho nazoru a zkusenosti) melo stat telo od pasu nahoru, a veskere prenaseni vahy a zataceni obstarava kyvavy pohyb v bocich, ktery se prenasi na nohy. Je to hodne o tom, jak moc mas prkno "osahane" resp znas tu hranici, kdy uz spadnes a kdy jeste jedes po hrane.. Smile

A k tomu vleku, nestuj moc bokem, svadi to ke "hraneni", k jizde po hrane, zkus se spis trochu vytocit v bocich (od pasu nahoru) do smeru jizdy, nebude te to tolik svadet.. Smile

Zkusim ti nacrtnout nejake obrazky, ono se to slovne blbe popisuje.. Smile JEstli chces.. Smile

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
víš všechno to popisuješ moc pěkně Laughing Very Happy ale na tom svahu bych to takhle mohla aplikovat jen kdybych sebou pořád měla arch papíru s manuálem Very Happy Smile Laughing
podle mě se do toho dostanu, na sport jsem celkem šikovná Very Happy Smile
ty brzdíš čelem ke svahu??? to mi přijde fakt nepřirozený........ kdybych náhodou měla nutkání spadnout Very Happy Smile
já brzdim ke svahu zadkem, připadně si i sednu Very Happy Smile

jízda na vleku mi nedělá až takový problém, spíš ten začátek, chytit vlek a to trhnutí, prostě počáteční fáze než to vyrovnám Very Happy Smile neumím se k tomu jako postavit Very Happy Smile

Zkusim ti nacrtnout nejake obrazky, ono se to slovne blbe popisuje.. Smile JEstli chces.. Smile


jestli ty chceš Very Happy Laughing jinak budu ráda, mám ti písnout maila???? Very Happy Smile

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
ReeR: Klidne pisni, budu rada, mam tu i icq.. Smile zitra se na to mrknu a neco sesmolim.. Smile ono to brzdeni celem ke svahu ma neco do sebe, je temer nemozny "zaseknout" zadni hranu do svahu a tak si dat pekny zada... to kdyz uz padas, tak dopredu a jeste z mensi vysky a na ruce.. takze to min boli.. Wink ale kazdymu to vyhovuje jinak.. Smile Jen jeste otazku, kterou nhou stojis dopredu? Levou nebo pravou? Smile

A k tem popisum, ja to, co normalni clovek popise jednou max dvema vetama mam obvykle na pul stranky.. OSmile Obcas si to staci jenom predstavit a vyzkouset.. Smile manual neni potreba, metoda pokus/omyl to jisti.. Wink

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
tak já ti zítra písnu na icq ju??? Very Happy Smile díky ale nemusíš s tím nějak spěchat Very Happy Smile vypadá to že teď už asi budu trénovat tak maximálně v pokoji Very Happy Smile Laughing

no já teda brzdim tím zadkem ke svahu, když se mi to náhodou podaří, tak můžu plynule přejít do sedu Very Happy Smile
vepředu mám pravou Very Happy

ty popisy napiš jak uznáš za vhodné Very Happy Smile já se v tom nějak zorientuju Very Happy Smile

ještě jednou děkuju Very Happy Laughing

.....eeeeee......... na pokráčko tohohle příběhu se náhodou nechystáš??? Very Happy Smile

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
ReeR: Pokracko planuju, ale nejdriv musim domyslet zbytek pribehu.. Wink
Obrazky a popisy poslu co nejdriv, prave sem se vratila z neplanovane navstevy babicky, takze jdu na to.. Smile Jinak v pokoji muzes trenovat taky, jde to docela dobre, stani na hranach, popripade prenaseni vahy a "ohybani" prkna (proste se zapnes do vazani, preneses vahu na jednu z nohou a tu odlehcenou zkousis i s prknem zvedat a tim ho prohnout, vypada to jednoduse, ale jednoduchy to vubec neni, chce to poradnou stabilitu.. i ty hrany.. Smile)

Na tu nohu sem se ptala, protoze ja je mam obracene, tak at vim, jak ti to mam kreslit.. Wink

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
Elwen na pokráčko si ráda počkám... no vlastně ani nemám moc na výběr.......... Very Happy Smile

děkuju za ilustrace i popisy, budu pilně celý rok cvičit v pokoji a u dědy na zahradě a příští sezoonu budou všici otřelý snowboarďáci a snowboarďačky čučet jak válim Very Happy Smile Laughing

třeba se někdy někde na svahu ........... eee srazíme??? Very Happy Smile Laughing Razz

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
ReeR: Neni, zac na pokracku zacinam pracovat.. zatim pro Zivel ale pro Skok prijde v zapeti. Smile

Nemas vubec zac, jestli to pomuze budu jenom rada.. Smile ono je to hodne o zkusenostech, je to jako jezdit na kole.. parkrat si natluces a pak vis jak na to Very Happy

Jinak co se srazeni na svahu tyce, je to veeelmi pravdepodobne, i kdyz mym teritoriem je spise Severni Morava a prilehle hory (Jeseniky, Beskydy).. ale i tak, treba nekdy v Cenkovicich.. Wink (az budu chodit samozrejmne.. Wink a poznas mne jednoduse, cela cervena deska, na ni nalepene X RACE PELLS ESPRIT cernocervenobila nalepka svrchu na desce, tmave modra helma s bilymi ornamenty po stranach a .. a ... a ... mno, asi ti radeji nekdy poslu fotku.. Very Happy bude to vystiznejsi.. Very Happy)

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
jooooooooo, kolo mám taky moc ráda.......... Very Happy Smile

nemusíš se mi popisovat..... stejně tě nepoznám, když budu válet sudy Very Happy Smile Laughing

co ty víš, třeba jednou vycestuju dál než do Krušnýcý hor a Jizerek.........

Živel??? ten jsem ještě nečetla, ale až mi skončí zkouškový tak si ty povídky od všech postupně přečtu, zatím občas čtu jen to co se objeví na hlavní stránce. Very Happy

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Koukam, ze sem na tom jinak stejne.. Smile Taky psise "ducharim" jsem tu zaroven mne tu nikdo nikdy nevidel.. Wink Uz mam dopasy dilek Ziovlu (povidka, kterou jsem zacala psat pred Skokem ale u ktere si jeste jakz takz pamatuju, kam sem to vlastne smerovala.. ) ale uz zacinam delat i na poracku ke Skoku.. Smile (teda, neverila bych, ze hodiny ve skole dokazi byt az TAK plodne!! Very Happy) Takze za chvili snad bude pokracko i tady.. Smile

Treba tam nekdy pricestuju ja.. Wink kdo vi.. Wink

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
já teda zrovna moc neduchařím....... spíš začnu až bude škola, teď jsem tu pořád protože mám veškerý materiály na zkoušky v kompu, tak u něj pořád trčim..... Very Happy a nutí mě to lítat po netu
a když skončím s učením tak už se mi moc číst nechce páč čtu celý den

takže ty už an nevíš kde a jak má ten skok skončit??? Very Happy Smile to je a ještě bude napínavý Very Happy Smile

tak se snad vážně kněkdy srazíme... Very Happy Smile Wink

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Ja obvykle nevim jaky ten pribeh ma byt, mam jenom velmi hrubou kostrku, spis veci, ktere chci aby tam udrive byly a zbytek pisu tak nejak spontanne, proste sednu, sypu to do kompu, ani to po sobe nectu a pak to hodim na net.. pridavam po 1000 slovech cca a docela se to osvedcilo, za tu dobu mi zatim dojdou napady, ja to nejak prozatim ukoncim a priste mne zase neco napadne.. Very Happy

Jj, treba jo.. Smile uvidime.. Smile

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
fireater


Založen: 17. 01. 2008
Příspěvky: 39
Odpovědět s citátem
"Fireater: Ja vim, to je jedna z mych slabych stranek, bohuzel ne jedina.. snad to nevadi.. Ja se davam temer do vseho co delam, bud vsechno nebo nic.. nekteri jedinci vi o cem mluvim.. Ze Fi? "

tak já ti můžu být ukradený, mě řešit nemusíš, ale jak z tvé odpovědi tak z tvých příspěvků si dávám dohromady, že ti nechybí emptatie možná to je to díky čemu tak brilantně vystihuješ sitauce, popíšeš naprosto přesně pocity účastníků, vtáhneš tak čtenáře do děje, nebo mu přinejmenšíš postavu přiblíž a on pak se zatajeným dechem sleduje co se bude dít a dožaduje se pokračování (přemýšlím jestli nepasat caps lockem-nic ve zlým ale vážně se těším) to bude jeden z důvodů

_________________
mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Mno, asi mam schopnost empatie, ale hlavne prisernou fantasii, takze popisuju vlastne sebe v ruznych situacich a prizpusobuju to charakterum postav.. Smile V hlave se divam na to, jak to probiha a pak to hazu na papir.. Smile

A dekuju za pochvalu.. Smile Potesi.. Wink

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
fireater


Založen: 17. 01. 2008
Příspěvky: 39
Odpovědět s citátem
není zač dyk je to pravda, právě to promítání tebe do děje je někdy zajímavé a někdy zase děsivé...

_________________
mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
No, snazim se.. Smile ucel sveti prostredky.. Twisted Evil

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
fireater


Založen: 17. 01. 2008
Příspěvky: 39
Odpovědět s citátem
Účel? Já mám spíš dojem, že realizuješ sebe sama a doteď nevím zda se smát nebo plakat, mít radost nebo být smutný...

_________________
mit donnernden Motoren, so schnell wie der Blitz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Skok
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma