| A bylo jaro... | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 29.4.2008 23:05 |
|
|
|
|
Hoj, hoj, hoj!
Navštívila mě modrooká múza v podobě jednoho dálničního policisty a vzniklo jedno delší dobu plánované dílečko.
Povídka je sice věnována Woxysce (téma: Semir- hrdina ), ale myslím si, že Všelík a ostatní čtenáři si přijdou na své.
Upozorňuji: jeden z Karoliňákovských šílených počinů.
Enjoy!
A bylo jaro…
Vše kolem kvetlo, příroda se zahalila do zeleného hávu vyšívaného barevnými květy. Odevšad se ozýval ptačí pípot a slunko si pohrávalo s mraky na azurové obloze.
Jedno stříbrné autíčko si to tiše pobrukovalo a poskakovalo na jedné z cest, co křižovaly jednu vesnici krčící se pod několika kopci.
„Tome, naviguj!“ zavrčel Semir, koutkem oka se ohlédl za dvěmi štíhlými siluetami psů, co postávali za jedním z plotů a otřásl se. „Brrr, no, vesnice. Za každým plotem pes a když jde člověk okolo…“
„Mně se tu líbí.“ Ozval se ze zadního sedala Niels a pootevřel si okénko. V autíčku totiž začínalo být pro normální lidi poněkud horko a i Tomovi se začínalo lesknout čelo.
„To se nedivím,“ zabručel ze sedadla smrti Tom. „Pořád rovně.“ Řekl Turkovi, který před křižovatkou trochu přibrzdil.
Semir suverénně sešláp plyn skoro až k podlaze, samozřejmě dodržujíc předepsanou rychlost, ale než se stříbrné autíčko rozjelo svou obvyklou rychlostí, jeho majitel prudce zabrzdil.
Niels tiše hekl, neboť nebýt bezpečnostního pásu, hledal by se před předním nárazníkem, jak prudké to zabrždění bylo.
Tom čelem břinkl do palubní desky a pohledem načuřené veverky si měřil vyděšeného kamaráda, který upřeně hleděl na silnici před vozem.
„Co to má být, Semire?!“ vyštěkl Tom.
Semir si parťáka nevšímal. Jako neřízená střela vyběhl z autíčka.
„Uf, nic se ti nestalo, že? Jsi v pořádku, maličká.“
Někdy jsou záhady vyřešeny v mžiku, jindy to trvá několik minut.
Hartmutt a Kranich vykukovali z okýnek, aby viděli, co se to vlastně stalo.
Semir stál před autem, zády k ním a tiše si s někým nebo snad s něčím povídal.
„Semire?“ pípl tiše Niels. „I když je to jen vesnice, stát uprostřed jízdního pruhu bychom opravdu neměli.“
„Jo, jo, už jdu.“ Odvětil Turek, otočil se a několika kroky byl u trávou zarostlého okraje silnice. „No tak, maličká, odskákej hezky do bezpečí.“
„Semire, to snad nemyslíš vážně!“ zakulil očima Tom. „Tolik cavyků kvůli žábě?“
Malý velký muž pokrčil rameny a s bezelstným úsměvem nasedl zpátky do auta.
„Chraňme přírodu. Kdoví, kdy se nám to vyplatí.“
„Ty jsi se dal ke Greenpeacákům?“
Hartmutt se rozhodl jejich rozhovor nevnímat. Jen si tiše seděl na zadním sedadle, myslel střídavě na nové součástky, co se krčily na dně skříně na KTU a které chtěl Lucy věnovat dnes večer, na měděné vlasy přítelkyně a také na Schrankie, která ho opět asi nepochválí, i když by si to jistě zasloužil. Z řetízkového kolotoče jeho myšlenek jej vytrhlo opět prudké zabrzdění.
Udiveně vzhlédl a rozhlédl se kolem sebe.
„Proč stojíme?“
„Tady ochránce přírody chce bojovat proti sebevraždám žab, které se rozhodly přehopskat přes zdejší silnici.“ Zabručel Tom a odepínal si pás.
„Pánové,“ Semir zkřížil ruce na prsou, zvedl bojovně bradu a zamračil se. „Podívej se, Nielsi, na tu zábranu. Nějaký vandal ji poničil. Tome, tebe jednou ty žáby určitě unesou a odnesou někam předaleko za to, jak se k ni chováš. Ták, teď pojď a jdeme jim pomoct.“
„Co to s ním je? To asi to jaro.“ Brumlal si pro sebe Tom, když spolu s Nielsem přešlapovali před plastikovým plůtkem, jež měl být pro žabky z malého jezírka, v němž by si ani trpaslík, velmi nečistotné to stvoření, nožku nesmočil, záchranou.
„Semir a ochránce přírody? Který to je bod skautského zákona? Aha, Petra říkala, že… šestý? Pátý? Budu se jí muset pozeptat, nějak jsem ten zákon pozapomínal…“ uvažoval zrzek a ani si nevšiml, jak se Semir kabonil čím dál tím víc.
„Hartmutte, jak to po technické stránce vypadá?“
„No,“ zkušeným okem si měřil technik Semirem vybraný terén. „Chtělo by to jakous takous nápravu. Ten plot už moc nevydrží a nápor žab…“ pohled mu utekl k jezírku a ucho registrovalo kuňkání. „… je letos opravdu veliký.“
„Máme nějaké prostředky?“
Nielsovy prsty pravé ruky zmizely v zrzavých kučerách.
„Naštěstí si vezu nějaké věci na KTU, z toho něco uděláme.“
„MacGyver- akce?“ nadhodil Kranich, ale když se na něj Semir otočil, zamumlal: „Už mlčím, už mlčím.“
O Semirovi Gerkhanovi bylo známo mnoho věcí, které se na stanici tradovaly již… staletí ne, ale díky některým ústům měsíce jistě.
Kdyby se Semir narodil v jiné době, určitě by byl vojevůdcem družiny udatných bojovníků.
Malý velký muž se srdcem na tom pravém, či levém místě, bez něj by byla stanice dálniční policie o mnohé ochuzena.
Pod jeho velením se místo, kde žabky pořádaly své jarní reje, znovu vzkvétalo do původní krásy.
„Hotovo!“ zafuněl Tom, když utáhl poslední smyčku na konopném provázku omotaném kolem jednoho ze sloupků, mezi nimiž byl natažen novotou zářící materiál.
Snědý muž veledůležitě natáhl pravici a bříšky prstů pohladil novou žabí záchranu.
„Tímto tě pověřují úkolem chránit životy nebohých, trochu hloupých žabek, které zde žijí, plodí potomky a baví se. Ať tě žádná lidská ruka opět nestrhne a budeš tu stát po několik let šťastně a bezúhonně.“
„Amen,“ vyslovili unisono technik s vysokým policistou.
„Nemáte na hrudi hřejivý pocit z dobře vykonané práce?“ smál se Semir a očima si prohlížel před čelním oknem se objevující krajinu.
„Strašně veliký,“ zabručel Kranich a schoval se za včerejším výtiskem Bildu, co minulý den nestačil přelouskat až do posledního písmenka.
Technik zase bloudil v krajině svých myšlenek a nepřítoně zíral na hory, kterým byli pořád blíž a blíž.
A bylo jaro…
Stříbrné autičko projíždělo jednou vesničkou, jež se krčila pod beskydskými kopečky, motor tiše pobrukoval, tři muži si užívali společný výlet a příroda se veselila. Na louce se žlutily hlavinky pampelišek, ve větvích rozkvetlých třešní bzučely včely, pod mraky plachtila káně.
A v jednom jezírku pořádaly žabky své jarní reje.
|
|
|
| | |
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 1.5.2008 15:07 |
|
|
|
|
Děkuji za věnováááááníííí! *215* tato povídka mi vykouzlila úsměv na tváři, je totiž veeeelmi miloučká *20*
Semirek hrdina... ó ano! Sice jsem si to představovala trošku jinak (Semir chladně čelící desítkám na něj namířených hlavní), ale Tvá verze je úžasně něžná a vtipná, takže jsem jí rozhodně nelitovala náhodou je přesně taková bláznivě mravně poučná, jak to mám od Tebe a Všelky, která má podobný styl, ráda
„Tome, naviguj!“ zavrčel Semir, koutkem oka se ohlédl za dvěmi štíhlými siluetami psů, co postávali za jedním z plotů a otřásl se. „Brrr, no, vesnice. Za každým plotem pes a když jde člověk okolo…“
Měšťák Semirek nemá rád vidláky! no to je pecka ty ty ty, Semirku ale náhodou, zachránil to svou obětavostí vůči žábě! Jak je úžasný!
Hartmutt se rozhodl jejich rozhovor nevnímat. Jen si tiše seděl na zadním sedadle, myslel střídavě na nové součástky, co se krčily na dně skříně na KTU a které chtěl Lucy věnovat dnes večer.
*škytá smíchy* já nemohu, nemohuuuu! Harty je blázen!
„Pánové,“ Semir zkřížil ruce na prsou, zvedl bojovně bradu a zamračil se. „Podívej se, Nielsi, na tu zábranu. Nějaký vandal ji poničil. Tome, tebe jednou ty žáby určitě unesou a odnesou někam předaleko za to, jak se k ni chováš."
U toho chci být! Chci vidět Toma uneseného žábami! Prosíííím, za ten pohled dám dva dny života, natočím si to a budu na to koukat každých deset minut! Já ho vidííííím, jak sedí celej naštvanej po pas v bahnitém jezírku a na hlavě má řasy! jachachachachachaaaa!
O Semirovi Gerkhanovi bylo známo mnoho věcí, které se na stanici tradovaly již… staletí ne, ale díky některým ústům měsíce jistě.
Ano, teď je to nemožné... ale za tři sta let si na něj lidé vzpomenou jako na hrdinu majícího tři metry výšky, pásku přes oko a mravnost v srdci! *dí věštkyně Woxys*
Ts, Ts, to je samá Všel, Všel, Všel... ts, jsem myslela, že to je povídka pro mě *uražená* *dobře, jen na oko uražená, ve skutečnosti se šklebící*
„Strašně veliký,“ zabručel Kranich a schoval se za včerejším výtiskem Bildu, co minulý den nestačil přelouskat až do posledního písmenka.
Žáby, na něj!!! Čte bulvár, utopte ho! to je naschvál, nemá číst Roberta, ale Woooooox!
Ta káně? Vidíš, patříš k lidem, kteří mají káně jako ženský rod, já vyznávám střední (to káně plachtilo)... zajímalo by mě, kde je pravda.
Ještě jednou děkuji, Kájko! A víš, co je mega moc úžasné? Kousilínek od mého bytu je rybníček, který je všeobecně známý a chráněný právě proto, že se tam rozmnožují žáby! Každý rok tam ekologové a milovníci přírody staví ohrádky, aby se obojživelníci nedostali na silnici, kde jsou i spciální značky, co řidiče varují, aby byli opatrní a žáby nezajeli! To je perfektní náhoda, někdy Tě tam vezmu na procházku... a Všelku taky, je tam moc hezky!
Panečku, to je, jako bys o tom místě věděla a popisovala právě jej!
|
|
|
| | |
Fí
Založen: 17. 10. 2007 |
Příspěvky: 549 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 1.5.2008 20:21 |
|
|
|
|
To nemá chybu. Já žabičku tušila!! Jen jsem čekala, kdy mi to končně potvrdí či vyvrátí. Je strašlivě roztomilej a Hartík k tomu dokonalej, jak má s sebou (čistě a naprosto náhodou, my víme) nářadíčko:D
Tomík čte bulvár? A sci:fi žáby jej unesou? Ano, minimálně z těchto dvou faktů je poznat, že povídka byla psána při myšlenkách na Wox. (muhehehehe)
Skvělá jarní probíračka, Káji, Díky!
Fí
|
_________________ nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
"I am still, thank God, an atheist."
(Luis Buñuel)
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|